KSBR 62 A 201/2015-58

62A 201/2015-58

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph. D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph. D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: I. P., bytem T. 53, K., zastoupený Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16.10.2015, č.j. MV-76851-4/SO-2015, takto:

Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Žalobce brojí proti rozhodnutí žalované ze dne 16.10.2015, č.j. MV-76851-4/SO-2015, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 27.4.2015, č.j. OAM-21284-23/TP-2013, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 75 odst. 1 písm. c) zákonač. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákonč. 326/1999 Sb.“), neboť žalobce je od 6.1.2015 zařazen v evidenci nežádoucích osob ve smyslu § 154 odst. 3 písm. b) zákonač. 326/1999 Sb., v důsledku vydání rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce.

I. Shrnutí argumentace žalobce a žalované

Žalobce namítá, že proti rozhodnutí o správním vyhoštění podal žalobu, která má podle § 172 odst. 3 zákonač. 326/1999 Sb. odkladný účinek. To podle žalobce znamená, že do rozhodnutí o žalobě nemůže mít rozhodnutí o správním vyhoštění pro cizince žádné právní následky, a to včetně zařazení do evidence nežádoucích osob.

Žalobce dále namítá, že ve svém odvolání odkazoval na záznam označený jako ENO – Detail osoby, který je součástí správního spisu. V tomto záznamu je uvedeno, že doba platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění neběží a že záznam je nutno upravit po rozhodnutí o žalobě. Pokud tedy i v evidenci je záznam, že doba vyhoštění neběží, žalobce není nežádoucí osobou. Žalovaná se touto námitkou nijak nezabývala.

S ohledem na výše uvedené žalobce navrhuje, aby zdejší soud jak napadené, tak prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Na svém procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvádí, že nesouhlasí s názorem žalobce, že napadené rozhodnutí je v rozporu se zákonem, a v podrobnostech na něj odkazuje.

Žalovaná setrvává na své argumentaci uvedené v napadeném rozhodnutí a navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout; také žalovaná setrvala na svém procesním stanovisku po celou dobu řízení před zdejším soudem.

II. Posouzení věci

Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákonač. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).

Zdejší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s.ř.s.).

Ze správního spisu vyplynuly následující pro posouzení věci podstatné skutečnosti. Žalobce dne 14.10.2013 podal žádost o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 68 zákonač. 326/1999 Sb., který stanoví, že povolení k trvalému pobytu na žádost vydá cizinci po 5 letech nepřetržitého pobytu na území. Prvostupňový orgán z Cizineckého informačního systému zjistil, že žalobce je na základě pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění evidován v evidenci nežádoucích osob, a proto žádost žalobce ze zákonem stanoveného důvodu, pro nějž nelze povolení k trvalému pobytu vydat, zamítl.

Z prvostupňového rozhodnutí dále plyne, že prvostupňový orgán poukázal na to, že ze záznamů v evidenci nežádoucích osob dále vyplývá, že rozhodnutí o správním vyhoštění není vykonatelné, jelikož doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území ČR uvedená v rozhodnutí o správním vyhoštění, jež je součástí správního spisu, nezačala běžet, neboť žalobce proti rozhodnutí o správním vyhoštění podal žalobu, přičemž řízení o žalobě do dne rozhodnutí prvostupňového orgánu nebylo ukončeno. Prvostupňový orgán dospěl k závěru, že podstatným pro posouzení žádosti je, že rozhodnutí o správním vyhoštění je pravomocné, proto byl žalobce v souladu se zákonem zařazen do evidence nežádoucích osob.

Podle § 75 odst. 1 písm. c) zákonač. 326/1999 Sb. ministerstvo žádost o vydání povolení k trvalému pobytu zamítne, jestliže je cizinec evidován v evidenci nežádoucích osob.

Podle § 154 odst. 3 písm. b) zákonač. 326/1999 Sb. policie označí cizince za nežádoucí osobu na základě pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění.

Zdejší soud se především ztotožňuje s postupem prvostupňového orgánu, který o žádosti žalobce rozhodl tak, že ji s odkazem na § 75 odst. 1 písm. c) zákonač. 326/1999 Sb. zamítl. Pokud žalobce poukazuje na odkladný účinek žaloby podané proti rozhodnutí o správním vyhoštění, tak tato žaloba má ve smyslu § 172 odst. 3 zákonač. 326/1999 Sb. odkladný účinek ve vztahu k vykonatelnosti rozhodnutí; znamená to tedy pouze to, že takové rozhodnutí nelze vykonat, tedy, že správní vyhoštění nelze realizovat.

Podle zdejšího soudu proto nelze na základě odkladného účinku rozhodnutí o správním vyhoštění nastalého ze zákona dovozovat oprávnění cizince získat v době řízení o takové žalobě na území ČR trvalý pobyt. Přijetí argumentace žalobce by znamenalo, že požádá-li cizinec o udělení povolení k trvalému pobytu na území ČR v době řízení o žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění, byla by žádost meritorně posuzována. Právní úprava podmínek pro povolení k trvalému pobytu na území ČR a správního vyhoštění obsažená ve svém celku v č. 326/1999 Sb. by při souhlasu se žalobcem předestřenou konstrukcí zcela postrádala smyslu. Na základě odkladného účinku rozhodnutí o správním vyhoštění nelze uloženou právní povinnost vynucovat, ovšem odkladný účinek na základě § 172 odst. 3 zákonač. 326/1999 Sb. nemá za následek pozastavení jiných důsledků spojených s rozhodnutím o správním vyhoštění, jakými je i záznam v evidenci nežádoucích osob. V případě zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění by ostatně žalobci nic nebránilo svůj pobyt na území ČR za splnění podmínek ve smyslu zákonač. 326/1999 Sb. zlegalizovat.

Pokud žalobce dále namítá, že se žalovaná nevypořádala s odvolací námitkou poukazující na záznam „ENO – Detail osoby“, obsažený ve správním spise, obsahující poznámku, že doba platnosti správního vyhoštění neběží, tak žalovaná na odvolací námitky reagovala tak, že poukázala na § 155 odst. 2 zákonač. 326/1999 Sb., podle něhož policie cizince z evidence nežádoucích osob vyřadí, jestliže bylo pravomocné rozhodnutí soudu nebo správního orgánu vykonáno, po prominutí trestu vyhoštění nebo jeho amnestování prezidentem republiky nebo po zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění soudem nebo správním orgánem. Dále uvedla, že žalobce byl zařazen do evidence na základě pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění, přičemž odkladný účinek nemá podle žalované vliv na vyřazení žalobce z evidence nežádoucích osob, nýbrž pouze na vykonatelnost rozhodnutí o správním vyhoštění. Tato argumentace žalované podle zdejšího soudu obsahuje dostatečnou odpověď na podstatu odvolacích námitek žalobce, i když se žalovaná explicitně nezabývala obsahem poznámky uvedené ve zmiňovaném záznamu, v němž je jednak uvedeno, že „doba platnosti o správním vyhoštění neběží - nutno následně upravit“, a dále, že proti rozhodnutí o správním vyhoštění byla podána žaloba. Ani tato námitka žalobce tak není důvodná.

Zdejší soud má za to, že rozhodnutí žalované ve spojení s rozhodnutím prvostupňového orgánu je dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodněno, a ani nad rámec žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by atakovala zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti.

Zdejší soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

III. Náklady řízení

Soud rozhodl o nákladech řízení účastníků podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení, to by náleželo procesně úspěšné – žalované. Zdejší soud však nezjistil, že by žalované v souvislosti s řízením vznikly náklady přesahující rámec její běžné úřední činnosti, proto jí náhrada nákladů řízení nebyla přiznána.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 3. listopadu 2017

Za správnost vyhotovení: David Raus, v.r. R. L. předseda senátu