KSBR 30 A 102/2016-86

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudkyň JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové ve věci žalobkyně: Kaufland Česká republikav.o.s. sídlem Bělohorská 2428/203, Praha 6 proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát sídlem Květná 15, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2016, č. j. SZPI/AO760-94/2015 takto:

Žaloba se zamítá.

Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

I. Vymezení věci

V projednávané věci jde o správní delikty na úseku bezpečnosti potravin podle zákonač. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o potravinách“) a správní delikty podle zákonač. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát Brno, rozhodnutím ze dne 1. 12. 2015, č. j. SZPI/AO760-86/2015, shledal, že se žalobkyně dopustila správních deliktů na úseku bezpečnosti potravin, a to konkrétně:

Uvedla do oběhu potravinu Med květový lesní – dědečkův med, český med, 900g, výrobce Včelpo, spol. s.r.o., šarže L 14202, minimální trvanlivost do 29. 9. 2017, v celkovém množství 56 ks, která nevyhověla ve znaku aktivity diastázy a ve znaku hydroxymethylfurfural chemickým a fyzikálním požadavkům na jakost uvedeným v § 10 odst. 6, resp. příloze 3 tabulky 2 vyhláškyč. 76/2003 Sb. Tím, že tuto potravinu neprodleně nevyřadila z dalšího oběhu, porušila povinnost stanovenou v § 11 odst. 2 písm. a) bod 4 zákona o potravinách a dopustila se tak správního deliktu dle § 17 odst. 2 písm. q) zákona o potravinách.

Uvedla do oběhu potravinu specifikovanou pod písm. a), která na základě analýzy pylů byla vyhodnocena jako potravina s regionem původu Východní Evropa nebo Čína, proto označení této potraviny na obalu „český med“ a „země původu ČR“ bylo způsobilé uvést spotřebitele v omyl ohledně skutečného původu potraviny. Tím porušila čl. 16 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. 1. 2002 a dopustila se správního deliktu podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách.

Uvedla do oběhu potravinu Med květový – český med – dědečkův med, 450 g, výrobce Včelpo, spol. s.r.o., šarže L 14232, minimální trvanlivost do 23. 10. 2017, v celkovém množství 336 ks, která nevyhověla ve znaku aktivity diastázy chemickým a fyzikálním požadavkům na jakost uvedeným v § 10 odst. 6, resp. příloze 3 tabulky 2 vyhláškyč. 76/2003 Sb. Tím, že tuto potravinu neprodleně nevyřadila z dalšího oběhu, porušila povinnost stanovenou v § 11 odst. 2 písm. a) bod 4 zákona o potravinách a dopustila se tak správního deliktu uvedeného v § 17 odst. 2 písm. q) zákona o potravinách.

Uvedla do oběhu potravinu uvedenou pod písm. c), která na základě analýzy pylů byla vyhodnocena jako potravina s regionem původu Východní Evropa nebo Čína, proto označení této potraviny na obalu „český med“ a „země původu ČR“ bylo způsobilé uvést spotřebitele v omyl ohledně skutečného původu potraviny. Tím porušila čl. 16 nařízeníč. 178/2002 a dopustila se správního deliktu podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách.

Uvedla do oběhu potravinu Lískové ořechy, balení 200 g, výrobce Encinger, spol. s.r.o., země původu Gruzie, šarže E04140137C, v celkovém množství 2 790 ks, která nevyhověla požadavkům uvedeným v čl. 14 odst. 1 v návaznosti na čl. 14 odst. 2 písm. b) a čl. 14 odst. 5 nařízeníč. 178/2002. U potraviny byly shledány nedostatky v požadavcích kladených na její vzhled, vůni a chuť. Tím se dopustila správního deliktu podle § 17 odst. 2 písm. a) zákona o potravinách.

Uvedla do oběhu potravinu Uzená krkovice bez kosti, vakuově baleno, výrobce Kaufland Česká republikav.o.s., šarže L13586005, v celkovém množství 20,25 kg, která nevyhověla v deklaraci obsahu masa. Deklarace o složení výrobku na obalu byla způsobilá uvést spotřebitele v omyl ohledně skutečného masa ve výrobku. Tím porušila čl. 16 nařízeníč. 178/2002 a dopustila se správního deliktu podle § 17 odst. 2 písm. q) zákona o potravinách.

Uvedla do oběhu potravinu Rýže Basmati premium ARAX, výrobce FOODISH s.r.o., v celkovém množství 5 520 ks, která nevyhověla požadavkům uvedeným v čl. 14 odst. 1 v návaznosti na čl. 14 odst. 2 písm. b) a čl. 14 odst. 5 nařízeníč. 178/2002. U potraviny byl zjištěn výskyt 11 živých škůdců, jednalo se tedy o nebezpečnou potravinu. Tím se žalobkyně dopustila správního deliktu podle § 17 odst. 1 písm. p) zákona o potravinách.

V provozovně umístěné na adrese Rovná, 680 01 Boskovice, dne 17. 2. 2015 porušila povinnost stanovenou v čl. 4 odst. 2 nařízeníč. 852/2004 ze dne 29. 4. 2004, tím, že provozovna nebyla udržována v čistotě a v dobrém stavu, na prodejně bylo zjištěno, že dveře v prostoru prodeje balených mlýnských a obilných výrobků určené k nouzovému východu nebyly dokonale utěsněny a byly silně znečištěny, tedy nesplňovaly dobrý technický stav. Ve skladu v mrazící místnosti s uloženými pekařskými výrobky určenými k dopékání a v mrazící místnosti s ostatními mraženými výrobky bylo zjištěno, že podlaha byla silně znečištěná, nebyla tak udržována v dobrém a čistém stavu a docházelo zde k hromadění nečistot. Ve skladu v chladírenské místnosti byla zjištěna poškozená podlaha a docházelo zde k odlučování částeček do potravin. Žalobkyně tak nedodržela požadavky Přílohy II Kapitoly I odst. 1 a odst. 2 písm. b) nařízeníč. 852/2004, čímž se dopustila správního deliktu uvedeného v § 17 odst. 1 písm. r) zákona o potravinách.

Uvedla do oběhu lahvové víno Bílé bulharské víno (MEDVĚD BÍLÝ), alk: 12,5 % obj., šaržeč. L8813/07714, v celkovém množství 3 600 l, které nevyhovělo požadavkům uvedeným v čl. 3 odst. 2, resp. v příloze I A nařízení Komise (ES) č. 606/2009 ze dne 10. 7. 2009, neboť v něm byl prokázán přídavek syntetického glycerolu, který není v Evropské unii povolen. Porušila tak čl. 80 odst. 2 písm. a) nařízeníč. 1308/2013 ze dne 17. 12. 2013 a dopustila se správního deliktu podle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví a vinařství.

Víno uvedené pod písm. i), ve znaku ethanol z přidaného cukru, nevyhovělo požadavku stanovenému v přílozeč. VIII, části I, oddílu A, bod 2 písm. c) nařízeníč. 1308/2013. Jeho uvedením na trh žalobkyně porušila čl. 80 odst. 2 písm. c) nařízeníč. 1308/2013, čímž se dopustila správního deliktu podle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví a vinařství.

Víno specifikované pod písm. i) dále ve znaku přídavek vody nevyhovělo požadavku stanovenému v přílozeč. VIII, části II, oddílu A, bod 1 nařízeníč. 1308/2013. Žalobkyně tak porušila čl. 80 odst. 2 písm. c) nařízeníč. 1308/2013, čímž se dopustila správního deliktu podle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví a vinařství.

V provozovně umístěné na adrese Mayen 1496, 686 01 Uherské Hradiště, dne 8. 6. 2016 uváděla do oběhu lahvové víno označené jako Tramin, bílé víno, suché, alk: 12% obj., šaržeč. 765/15B12, víno z Maďarska, v celkovém množství 3 ks lahví á 0,75 l, u kterého byl umístěn štítek s označením „Chateau Valtice, Tramín červený, jak. bílé víno, suché, 0,75l“. Označení vína mohlo ve spotřebiteli vyvolat mylný dojem, že se jednalo o víno jakostní odrůdové, tedy vyšší kategorie, čímž došlo k porušení čl. 16 nařízeníč. 178/2002 a ke spáchání správního deliktu podle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví a vinařství.

V provozovně umístěné na adrese Cukrovarská 492/4, 682 01 Vyškov, dne 31. 8. 2015 porušila povinnost stanovenou v čl. 4 odst. 2 nařízení 852/2004 tím, že v regálu s potravinou Pšeničná krupice byl zjištěn výskyt živých a mrtvých škůdců (zavíječů). Mrtvý škůdce (zavíječ) byl nalezen vedle palety, na kterých byla naskládána Hrubá mouka. Uvedenými skutečnostmi žalobkyně nedodržela požadavky Přílohy II Kapitoly IX odst. 4 nařízení 852/2004. Dopustila se tak správního deliktu podle § 17 odst. 1 písm. r) zákona o potravinách.

Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla žalobkyni uložena pokuta v úhrnné výši 1 110 000 Kč, povinnost nahradit náklady řízení v částce 1000 Kč a povinnost nahradit náklady laboratorního rozboru v částce 38 728 Kč, celkem tedy 1 149 728 Kč.

Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně se žalobkyně odvolala. Žalovaný v záhlaví specifikovaným rozhodnutím výrokemč. I. změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že slova „Východní Evropa nebo Čína“ nahradil slovy „Východní Evropa a Čína“. Výrokemč. II rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve zbytku potvrdil.

II. Obsah žaloby

Žalobkyně v podané žalobě popsala průběh řízení před správními orgány a brojila proti nezákonnosti výrokuč. II napadeného rozhodnutí, jeho věcné a právní nesprávnosti, resp. dovozovala postup správních orgánů v rozporu se zásadou předvídatelnosti správních rozhodnutí a zásadou spravedlnosti. Namítala, že rozhodnutí nemá náležitosti stanovené zákonem a je nepřezkoumatelné.

Z devíti vytýkaných správních deliktů se jednalo v sedmi případech o skryté vady potravin, které bylo možné zjistit pouze na základě laboratorních rozborů. Po žalobkyni nelze spravedlivě požadovat, aby testovala všechny potraviny. Uvedla, že je omezena dikcí přílohyč. 5 bodu 1 poslední odrážka zákonač. 395/2009 Sb., o významné tržní síle. Podle citovaného ustanovení je zakázanou praktikou v dodavatelsko-odběratelských vztazích, pokud odběratel vyžaduje provedení kontroly výrobních prostorů dodavatele, ať již přímo nebo třetí stranou, včetně požadování rozborů a zkoušek výrobků v době platnosti oprávnění k výrobě vydaného příslušnou státní autoritou nebo akreditovanou osobou.

Žalobkyně vynaložila veškeré možné úsilí, které bylo možno spravedlivě požadovat, aby porušení právní povinnosti spočívající ve skrytých vadách výrobků zabránila. Proto nemůže být sankcionována. Ve smyslu § 17i odst. 1 zákona o potravinách by za správní delikt, který je jí vytýkán, nemohla odpovídat, ani pokud by vytýkaná zjištění byla správná.

Uváděla, že v případě správních deliktů ad a) a c) nebylo postaveno najisto překročení aktivity diastázy. Z protokolů o provedení laboratorních rozborů nevyplývá, že by výsledek zkoušky byl výsledkem nejméně dvou souběžných stanovení a že v případě zjištění překročení limitu bylo provedeno opakované šetření. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal na laboratorní deníky Státního veterinárního ústavu Jihlava, který prováděl laboratorní rozbory medu. Z deníků vyplývá, že výsledek zkoušky je výsledkem dvou souběžných stanovení a že šetření bylo provedeno opakovaně. Dle názoru žalobkyně však tyto závěry musí vycházet z protokolu o laboratorním rozboru a nikoliv z interního pracovního deníku ústavu. Žalobkyně má k dispozici pouze protokol a pouze s odkazem na tento protokol přijal žalovaný závěr, že se žalobkyně dopustila naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 17 odst. 2 písm. q) zákona o potravinách.

Závěrem uvedla, že žalovaný vyhověl odvolací námitce porušení zásady „ne bis in idem“, nicméně nesnížil ukládanou sankci a přijal závěr, že závažnost protiprávního jednání žalobkyně zůstala stejná. Žalovaný tento postup odůvodnil tím, že na místo devíti správních deliktů jich bylo spácháno třináct. Proti tomuto tvrzení se žalobkyně ohradila a uvedla, že správní orgán I. stupně správně vyhodnotil počet spáchaných správních deliktů. Vyměřenou pokutu považuje za zjevně nepřiměřenou a porušující zásadu spravedlnosti ve správním řízení. Za přiměřenou by bylo možno považovat pokutu nepřevyšující částku 200 000 Kč.

Na základě výše uvedeného žalobkyně navrhla, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil, případně aby uloženou sankci snížil na 100 000 Kč.

III. Vyjádření žalovaného

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyní uplatněné námitky jsou natolik obecné a nekonkrétní, že neumožňují kvalifikované vypořádání. Podle žalovaného bylo prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno a odvolání zamítnuto v souladu s podmínkami stanovenými zákonem podle § 90 odst. 5 zákonač. 500/2004 Sb., správního řádu. Napadené rozhodnutí splňuje všechny náležitosti.

Žalobkyně nijak nekonkretizuje tvrzení, že vynaložila veškeré úsilí, které by bylo možno spravedlivě požadovat, aby porušení právní povinnosti spočívající ve skrytých vadách výrobků zabránila. Prosté tvrzení jako liberační důvod nepostačuje.

Protokol o laboratorním rozboru vyhotovený akreditovanou laboratoří je dostatečným podkladem pro vedení správního řízení. Žalovaný nepovažuje za nutné, ba ani za žádoucí, aby obsahem protokolu o laboratorním rozboru byly i technické podrobnosti o provedené zkoušce.

V době rozhodování správního orgánu platná a účinná vyhláškač. 211/2004 Sb. o metodách zkoušení a způsobu odběru a přípravy kontrolních vzorků v § 11 odst. 2 obsahovala seznam údajů, které musí být nutně obsaženy v protokolu o zkoušce. Mezi povinné údaje nepatří podrobné údaje o provedení souběžných či opakovaných stanovení. Předmětné protokoly o zkouškách splňovaly vyhláškou kladené náležitosti. Žalovaný ve své rozhodovací činnosti vychází z presumpce správnosti posudků specializovaného akreditovaného pracoviště a předpokládá, že jsou příslušným pracovištěm při jeho postupech dodrženy všechny zákonné požadavky, nevyvstane-li rozumná pochybnost o spolehlivosti těchto závěrů. V odvolacím řízení byla taková pochybnost vznesena, a proto správnost provedených zkoušek žalovaný ověřil z primárních deníků Státního veterinárního ústavu Jihlava.

Nesouhlasí s názorem žalobkyně, že správní orgán I. stupně správně vyhodnotil počet spáchaných správních deliktů. Z rozhodnutí jednoznačně plyne, že žalobkyně byla shledána vinnou ze spáchání správního deliktu ve třinácti případech. Žalovaný jako odvolací orgán v napadeném rozhodnutí shledal, že správní orgán I. stupně se dopustil nepřesnosti a nesprávně sečetl počet správních deliktů, jejichž množství v souběhu vzal do úvahy jako jedno z kritérií pro určení výše ukládané sankce. Chybně tedy vycházel z celkového množství devíti souběžně spáchaných deliktů namísto třinácti.

Uložená pokuta se žalovanému jeví jako přiměřená. Za tímto účelem v odvolacím řízení k námitce žalobkyně přezkoumal úvahy o závažnosti správních deliktů. Dospěl k závěru, že úvaha prvoinstančního orgánu o závažnosti protiprávního jednání žalobkyně, na jejímž základě byla výše pokuty určena, obsahuje hodnocení všech ze zákona povinně hodnocených kritérií podle § 17i odst. 2 zákona o potravinách. Samotné hodnocení jednotlivých kritérií i celkové závažnosti nikterak nevybočuje z mezí běžné logiky a plně odůvodňuje uložení pokuty ve výši 1 100 000 Kč.

Na základě výše uvedeného žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. E) Námitka porušení zásady legitimního očekávání

Žalobkyně závěrem namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu se zásadou legitimního očekávání. Nerozvádí však, jakým způsobem byla tato zásada porušena.

Soud vychází z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, dle které správní praxe sama o sobě nepředstavuje právní rámec pro ukládání pokut, ale slouží jako referenční hledisko ve vztahu k dodržování zásad rovného zacházení a zákazu libovůle, a je tak významným vodítkem bránícím neodůvodněným excesům při správním trestání a nepředstavuje překážku pro jakékoli změny a rozdíly stanovování výše pokut v jednotlivých případech (srov. rozsudky ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 Afs 58/2009-541, publ. podč. 2119/2010 Sb. NSS, a ze dne 4. 7. 2012, č. j. 6 Ads 129/2011-119).

Porušení zásady legitimního očekávání lze namítat jen při excesu z dlouhodobé a ustálené praxe. V projednávaném případě žalobkyně nikterak neuvádí, v čem spatřuje exces žalovaného při ukládání pokuty. Ani soud na základě skutečností jemu známých z úřední činnosti žádný exces při ukládání sankce neshledal. Námitka proto není důvodná.

Soud má za to, že správní orgány výši uložené sankce logicky a srozumitelně odůvodnily. Je seznatelné, na základě jakých skutečností rozhodly a jakými pohnutkami se řídily. Žalobkyně nesnesla žádná konkrétní a individualizovaná tvrzení, z nichž by vyplývalo, že sankce byla žalobkyni uložena ve zjevně nepřiměřené výši. Žalobkyně se mýlí, dovozuje-li, že žalovaný měl snížit uloženou pokutu, neboť žalobkyně spáchala devět, nikoliv třináct správních deliktů. Již v rozhodnutí správního orgánu I. stupně je vyjmenováno celkem třináct správních deliktů. Správní orgán I. stupně pouze chybně očísloval devět z celkem třinácti správních deliktů. Žalovaný tak nepochybil, pokud konstatoval, že žalobkyně se dopustila celkem třinácti správních deliktů.

V tomto smyslu neobstojí ani námitka žalobkyně, že ačkoliv žalovaný v napadeném rozhodnutí správně vyhověl odvolací námitce porušení zásady „ne bis in idem“, uloženou sankci nesnížil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vypustil úvahu správního orgánu I. stupně hodnocenou v neprospěch žalobkyně, že potravina Lískové ořechy byla uváděna do oběhu v období před Vánoci (neboť jako přitěžující okolnost již bylo zohledněno množství nabízené potraviny), přesto výši sankce nesnížil. Konstatoval, že správní orgán I. stupně se dopustil pochybení při určení počtu správních deliktů spáchaných v souběhu. Okolnost, že se žalobkyně dopustila třinácti správních deliktů, nikoliv devíti, jak uváděl správní orgán I. stupně, hodnotil žalovaný intenzivněji v neprospěch žalobkyně. Výši sankce proto ponechal beze změny. Zmíněnou úvahu žalovaného považuje soud za racionální a řádně odůvodněnou.

Za zmíněné správní delikty lze podle § 17 odst. 3 písm. c) zákona o potravinách uložit pokutu až do výše 50 000 000 Kč.

Vzhledem k počtu správních deliktů žalobkyně, jichž se v daném případě dopustila, jakož i s přihlédnutím k jednotlivým okolnostem, které správní orgány vzaly ve svém rozhodnutí do úvahy a hodnotily, soud neshledal, že by v daném případě došlo k překročení zákonem stanovených mezí správního uvážení, ani ke zneužití tohoto institutu. Rovněž hodnocení polehčujících a přitěžujících okolností správními orgány považuje soud za přesvědčivé. Pokuta ve výši 1 110 000 Kč byla uložena při dolní hranici zákonné sazby; úvaha žalovaného o výši pokuty je řádně odůvodněna a nijak nevybočuje z hlediska zákonnosti či přiměřenosti (viz např. i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 A 139/2002-46, publikovaný podč. 416/2004 Sb. NSS). Námitka nesprávného posouzení výše pokuty tak není důvodná.

K moderačnímu návrhu žalobkyně na snížení uložené sankce na výši 200 000 Kč, soud uvádí, že ačkoli tento návrh není žalobkyní nijak konkrétně odůvodňován, je z kontextu žalobní argumentace zřejmé, že žalobkyně jej uplatňuje právě z důvodu nepřiměřenosti výše uložené sankce.

Podle § 78 odst. 2 s. ř. s. soud může, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s., od trestu za správní delikt upustit nebo jej v mezích zákonem dovolených snížit, pokud byl trest uložen ve zjevně nepřiměřené výši.

K návrhu žalobkyně na moderaci sankce soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Z ní vyplývá, že smyslem a účelem moderace obsažené v soudním řádu správním není hledání „ideální“ výše sankce soudem namísto správního orgánu, ale její korekce v případech, že by sankce, pohybující se nejen v zákonném rozmezí a odpovídající i všem zásadám pro její ukládání a zohledňující kritéria potřebná pro její individualizaci, zjevně neodpovídala zobecnitelné představě o adekvátnosti a spravedlnosti sankce. V případě sankcí méně závažných bude moderace soudem zpravidla vzácnější než v případě sankcí výrazných. To souvisí se skutečností, že sankce uložená při spodní hranici zákonného rozpětí, se zpravidla nebude jevit jako zjevně nepřiměřená (např. rozsudek ze dne 19. 4. 2012, č. j. 7 As 22/2012-23, publikovaný podč. 2672/2012 Sb. NSS). Sankce nebude zjevně nepřiměřená zpravidla v případě, že byla správním orgánem uložena pokuta těsně nad spodní hranicí zákonného zmocnění (srov. ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 6 A 96/2000, publikovaný podč. 225/2004 Sb. NSS).

Žalobkyně v podané žalobě nekonkretizovala, v čem by zjevná nepřiměřenost sankce měla spočívat. Soud s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího správního soudu zdůrazňuje, že pokuta byla žalobkyni uložena při dolní hranici zákonné sazby (ve výši 2,22 % horní hranice) a lze ji na základě všech okolností případu považovat za přiměřenou. Podmínky pro moderaci dle § 78 odst. 2 s. ř. s. tak v projednávaném případě nebyly dány.

V. Závěr a náklady řízení

Soud neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným, proto žalobu podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. Neshledal rovněž, že by byly splněny podmínky pro moderaci sankce podle § 78 odst. 2 s. ř. s.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 13. prosince 2018

Mgr. Milan Procházka ⟪LB:lb_001⟫ předseda senátu