KSBR 65 A 2/2018-58

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph. D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci navrhovatelů: a) Ing. J. V. b) R. V. oba zastoupeni advokátem Mgr. Radovanem Dospělem sídlem Marešova 305/14, 602 00 Brno proti odpůrci: Obec Telnice sídlem Růžová 243, 664 59 Telnice zastoupený advokátem Mgr. Michalem Urbanem sídlem Štefánikova 1, 602 00 Brno o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Změnyč. 2 územního plánu Telnice – vydanéo Zastupitelstvem obce Telnice usnesenímč. 44/2018 ze dne 3. 5. 2018 takto:

Opatření obecné povahy – Změnač. 2 územního plánu Telnice – vydané Zastupitelstvem obce Telnice usnesenímč. 44/2018 ze dne 3. 5. 2018, se v části stanovující účel využití plochy pozemku parc. č. x, v k. ú. T. u B., ostatní nezastavěné plochy – „zemědělská plocha – orná půda“, zrušuje dnem právní moci tohoto rozsudku. Ve zbytku se návrh zamítá.

Navrhovatelkaa) nemá vůči odpůrci právo na náhradu nákladů řízení.

Odpůrce nemá vůči navrhovatelcea) právo na náhradu nákladů řízení

Navrhovatelb) je povinen zaplatit odpůrci náhradu nákladů řízení v částce 3 400 Kč k rukám Mgr. Michala Urbana, advokáta se sídlem Štefánikova 1, 602 00 Brno, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

I. Předmět řízení

Navrhovatelé se návrhem doručeným soudu dne 9. 8. 2018 domáhají zrušení opatření obecné povahy – Změnyč. 2 územního plánu Telnice vydaného Zastupitelstvem obce Telnice usnesenímč. 44/2018 ze dne 3. 5. 2018 (dále jen „Změnač. 2 územního plánu Telnice“).

Navrhovatelkaa) uvádí, že je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. x, xax, to vše v katastrálním území T. u B., obci T. Pozemek parc. č. x vznikl rozdělením pozemku parc. č. x. Navrhovatelb) uvádí, že je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. x, x, xax, x, to vše v katastrálním území T. u B., obci T.

II. Obsah žaloby a vyjádření odpůrce

Předně navrhovatelé nesouhlasí se změnou funkčního využití pozemku parc. č. x, v k. ú. T. u B., neboť navrhovatelkaa) byla Změnouč. 2 územního plánu Telnice zkrácena na svých právech neodůvodněným a nepřezkoumatelným řešením funkčního využití tohoto pozemku. V územním plánu Telnice vydaném Zastupitelstvem obce Telnice usnesenímč. 35/2012 ze dne 17. 12. 2012 (dále jen „územní plán Telnice“) byl pozemek parc. č. x označen jako součást plochy Z7 OV, určené k funkčnímu využití pro občanskou vybavenost, dotčené veřejně prospěšnou stavbou P70. S tímto určením navrhovatelkaa) nesouhlasila, a proto podala i s dalšími navrhovateli Návrh na pořízení změny Územního plánu Telnice s tím, že požadovali změnu ploch Z7 OV, UP a části ploch NK a ZT v dané lokalitě nově vymezit jako nezastavitelnou plochu veřejného prostranství UZ veřejné parkové zeleně. Změnouč. 2 rozhodl odpůrce tak, že plochu Z7 OV převážně ponechal k jejímu původnímu účelu a funkčnímu využití s tím, že pouze vypustil z této plochy pozemek navrhovatelkya) parc. č. x, nicméně tuto plochu nově označil jako plochu s funkčním využití orná půda, a to bez jakéhokoliv odůvodnění.

Dále navrhovatelé namítají, že pro obsluhu zastavitelné plochy Z7 OV jsou dle Změnyč. 2 územního plánu Telnice zajištěny v podstatě dva způsoby přístupové cesty, a to prostřednictvím ploch DT11 a DT12. Oba způsoby jsou schváleny ve veřejném zájmu s možností vyvlastnění, avšak podle navrhovatelů nelze oprávněně tvrdit, že oba tyto způsoby společně jsou určeny k vyvlastnění ve veřejném zájmu, neboť vyvlastnění je možné jen v nezbytně nutném rozsahu.

Navrhovatelé závěrem poukazují na to, že odpůrce doposud nepodal návrh na výmaz předkupního práva k pozemku parc. č. x zapsaného dle § 101 zákonač. 183/2006 Sb., stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), i přes to, že tento pozemek dle Změnyč. 2 územního plánu Telnice již není součástí plochy, pro kterou bylo předkupní právo zřízeno (Z7 OV). Pozemek parc. č. x totiž není součástí ploch dotčených veřejně prospěšnými stavbami a opatřeními, pro které je možné uplatnit zřízení překupního práva dle § 101 stavebního zákona (veřejně prospěšná stavba P70).

S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhovatelé navrhují, aby soud rozsudkem napadené opatření obecné povahy ve shora vymezených částech zrušil, a aby odpůrci byla uložena povinnost nahradit navrhovatelům náklady řízení.

III. Vyjádření odpůrce a replika navrhovatelů

Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že požadavku navrhovatelů částečně vyhověl, neboť pozemek ve vlastnictví navrhovatelkya) parc. č. x, v k. ú. T. u B. nezahrnul do plochy Z7 OV, respektive tento pozemek z plochy Z7 OV k námitkám navrhovatelů vypustil. Plocha Z7 OV se po Změněč. 2 územního plánu Telnice rozprostírá pouze na pozemcích ve vlastnictví obce. Zároveň však odpůrce nespatřoval důvod pro vyhovění navrhovatelcea) pro zřízení nové nezastavitelné plochy veřejného prostranství veřejné parkové zeleně, kterou v Návrhu na pořízení změny Územního plánu Telnice požadovala. K namítanému duplicitnímu řešení přístupových cest ke ploše Z7 OV odpůrce uvedl, že se jeví neúčelným zřizovat přístup k ploše Z7 OV přes DT11, když je možno jej zřídit přes plochu DT12. Pokud ovšem v budoucnu dojde k využití plochy BR Z8, bude nutno zřídit přístup i přes plochu DT11.

S ohledem na shora uvedené odpůrce navrhuje návrh na zrušení opatření obecné povahy jako nedůvodný zamítnout.

V reakci na vyjádření odpůrce byla soudu doručena replika, v níž navrhovatelé setrvali na své argumentaci předestřené v návrhu na zrušení opatření obecné povahy a zdůraznili, že Změnač. 2 územního plánu Telnice poškozuje skutečné zájmy a práva navrhovatelů ještě více, než územní plán Telnice v původním znění.

IV. B.2. Duplicita vymezení ploch DT11 a DT12

Pokud navrhovatelé namítají neexistenci veřejného zájmu na vymezení veřejně prospěšných staveb DT11 a DT12, jelikož obě byly zřízeny k zajištění přístupové cesty k ploše Z7 OV, tuto námitku krajský soud nespatřuje důvodnou. Z kapitoly II. 11. VYHODNOCENÍ SPLNĚNÍ POŽADAVKŮ ZADÁNÍ odůvodnění Změnyč. 2 územního plánu vyplývá, že plocha občanského vybavení Z7 OV vymezená původním územní plánem Telnice (veřejně prospěšná stavba P70), byla nově vymezena pouze na pozemcích obce (byl vyňat pozemek navrhovatelkya) parc. č x, v k.ú. T. u B.). Plocha Z7 OV byla v územním plánu Telnice určena pro občanské vybavení. Související návrhy ploch veřejných prostranství byly v územním plánu Telnice zahrnuty do veřejně prospěšných staveb (ve výkreseč. I.5 Veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření a asanace označené jako D7 a D30. Na základě změnyč. 2 územního plánu Telnice tytéž plochy pouze přejmenovány na DT11 a DT12).

Plocha DT11 částečně zasahuje do pozemku navrhovatelkya) parc. č. x, v k. ú. T. u B. a plocha DT12 je vymezena na pozemku sousedícím s pozemky navrhovateleb) parc. č. xax, v k. ú. T. u B.

Z kapitoly II.15.1. ODŮVODNĚNÍ VYMEZENÍ VEŘEJNĚ PROSPĚŠNÝCH STAVEB A OPATŘENÍ Změnyč. 2 územního plánu a grafické části Změnyč. 2 územního plánu Telnice, Výkres veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací 05/2018 je zřejmé, že ze severní strany plochy Z7 OV byla vymezena plocha veřejné dopravní infrastruktury DT12 a z jižní DT11 (plochy komunikací pro motorovou dopravu a plochy pro technickou infrastrukturu a s nimi provozně související zařízení). Z územního plánu je zjevné, že tento na západním okraji obce vymezuje kromě zastavitelné plochy Z7 OV, rovněž další zastavitelné plochy Z8 BR (plocha bydlení v rodinných domech). Účelem DT11 je především obsluha plochy bydlení v rodinných domech Z8 BR a navíc také obsluha plochy Z7 OV. Plocha DT12 bude sloužit pouze pro umístění veřejné infrastruktury pro obsluhu zastavitelné plochy Z7 OV. Je proto zřejmé, že plochy DT11 a DT12 jsou určeny každá k jinému účelu, a to k zajištění dopravní dostupnosti k rozdílným plochám. DT11 je primárně určena k zajištění dostupnosti plochy Z8 BR (zajištění dostupnosti Z7 OV je pouze její druhotná funkce) a DT12 je určena právě a pouze k zajištění plochy Z7 OV.

Přiměřenost regulace obsažené v opatřeních obecné povahy je nutno posuzovat s nejvyšší opatrností a zdrženlivostí. Je totiž třeba ji posuzovat v kontextu práva obce na samosprávu, která zahrnuje i právo uspořádat své územní poměry podle vlastních představ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2009, č. j. 2 Ao 4/2008-88, rozsudek téhož soudu ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 Ao 4/2011-42). V případě územního plánování jde totiž vždy o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Tato harmonie může mít nespočetně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury v podobě schvalování územního plánu. Správní soud není oprávněn posuzovat vhodnost funkčního využití té které lokality (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73).

Právo obce na samosprávu je ovšem v kontextu vydávání opatření obecné povahy limitováno zákonem stanovenými podmínkami a omezeními a v obecné rovině též omezeními plynoucími ze samotného ústavního pořádku. Územní plán může představovat zásadní omezení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek (čl. 11 Listiny), které je přípustné pouze při splnění podmínek, jejichž komplex lze souhrnně označit za zásadu subsidiarity a minimalizace takového zásahu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120).

Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 28. 3. 2013, č. j. 1 Aos 3/2012-59 upozornil, že judikatura k pátému kroku algoritmu přezkumu různých forem územně plánovací dokumentace kolísá mezi posuzováním kritérií plynoucích z klasického testu proporcionality na jedné straně, a mezi požadavky plynoucími ze zásady soudcovského sebeomezení na straně druhé. Správní soudy by měly pouze „bdít nad zjevnými excesy a extrémními zásahy do ústavních práv jednotlivce“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 Ao 4/2011-42).

Ostatně duplicitním řešením plochy D7 a D30, které odpovídají DT11 a DT12 se již v rozsudku ze dne 14. 5. 2018, č. j. 8 As 256/2017-38 zabýval i Nejvyšší správní soud a uzavřel, že: „Úkolem soudů není předepisovat obci, jak konkrétně má řešit svou dopravní situaci a potenciální skutečnost duplicity dopravní obslužnosti určité oblasti nepředstavuje důvod pro konstatování nepřiměřeného zásahu do práv dotčených osob. Bylo proto na úvaze odpůrkyně, jak vyřeší dopravní obslužnost v příslušné lokalitě. Byť Nejvyšší správní soud připouští jisté omezení vlastnických práv navrhovateleb) vymezením plochy komunikace na sousedním pozemku, jde o opodstatněný zásah za účelem sladění zájmů v území a zajištění dopravní obslužnosti, přičemž toto omezení lze po navrhovatelib) spravedlivě požadovat a nepřesahuje tak spravedlivou míru.“

Námitka navrhovatelů o nadbytečnosti plochy DT12 proto není důvodná.

Závěrem podaného návrhu zmiňuje navrhovatelkaa), že odpůrce doposud nepodal návrh na výmaz předkupního práva zapsaného dle § 101 stavebního zákona k pozemku navrhovatelkya) parc. č. x, v k. ú. T. u B. dotčeného veřejně prospěšnou stavbou D7 z katastru nemovitostí, ačkoliv v důsledku přijetí Změnyč. 2 územního plánu Telnice již tento pozemek není součástí plochy, pro kterou se předkupní právo zřizuje. Touto námitkou se věcně krajský soud nemohl zabývat, neboť výmaz předkupního práva není předmětem návrhu na zrušení opatření obecné povahy.

V. Závěr a náklady řízení

Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud rozhodl o zrušení napadeného opatření postupem podle § 101d odst. 2 s. ř. s. v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. Odpůrce je povinen se řádně vypořádat s námitkami navrhovatelkya), týkajícími se změny funkčního využití pozemku parc. č. x, v k. ú. T. u B.

Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.

S ohledem k částečnému úspěchu navrhovatelkya) soud určil vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu obou stran sporu a tento poměr poté promítnul do výše nákladů jednotlivých účastníků řízení. Navrhovatelkaa) byla ve vztahu k odpůrci úspěšná ve stejném rozsahu, jako odpůrce vůči ní (v námitceč. 1 týkající se pozemku v jejím vlastnictví byla úspěšná navrhovatelkaa), avšak v námitceč. 2 vztahující se k duplicitnímu řešení vymezení veřejně prospěšných staveb na pozemcích DT11 a DT12 byl ve vztahu k navrhovatelcea), které se dotýká stavba na ploše DT11, úspěšný odpůrce). Mezi navrhovatelkoua) a odpůrcem proto nemá nikdo právo na náhradu nákladů řízení a účastníci si nesou své náklady každý sám.

Navrhovatelb) ve věci úspěch neměl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Jím uplatněné námitky ke zrušení opatření obecné povahy nevedly.

Odpůrce byl ve vztahu k navrhovatelib) plně úspěšný, což odpovídá úspěchu odpůrce z 1/2 vůči podanému návrhu jako celku. Odpůrce přitom spadá do kategorie správních orgánů, jimž lze přiznat náhradu nákladů řízení, protože soudní spory týkající se jejich územního plánu nepatří do rámce jejich běžné úřední činnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014 - 47, č. 3228/2015 Sb. NSS). Odpůrce byl v řízení zastoupen advokátem, má proto právo na náhradu nákladů v podobě odměny právního zástupce za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a vyjádření k návrhu ve věci samé ze dne 18. 9. 2018) ve výši 3.100 Kč za úkon [ § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) vyhláškyč. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhrady hotových výdajů zástupce ve výši 300 Kč za jeden úkon (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Náklady řízení odpovídají (2 x 3 100 Kč + 2 x 300 Kč), s ohledem k celkovému úspěchu odpůrce ve výši 1/2, částce ve výši 3.400 Kč, kterou je navrhovatelb) povinen zaplatit odpůrci k rukám jeho právního zástupce, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 8. listopadu 2018

JUDr. Jaroslava Skoumalováv. r. ⟪LB:lb_001⟫ předsedkyně senátu