KSBR 62 A 299/2017-101
- Soud:
- Krajský soud v Brně
- Spisová značka:
- 62 A 299/2017-101
- Datum rozhodnutí:
- 2019-12-19
- ECLI:
- ECLI:CZ:KSBR:2019:62.A.299.2017.101
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph. D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph. D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: ICOM transporta.s. sídlem Jiráskova 1424/78, Jihlava zastoupen JUDr. Michalem Lorencem, advokátem sídlem Žerotínova 1132/34, Praha proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.10.2017, č.j. 365/2015-110-SDNA/13, takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.10.2017, č.j. 365/2015-110-SDNA/13, kterým žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 8.8.2017, č.j. KUJI 57720/2017, ODSH 258/2015 Kas. Prvostupňový orgán na základě výsledku kontroly státního dozoru v silniční dopravě u žalobce za období od 1.2.2014 do 31.12.2014 ve výroku I. svého rozhodnutí dovodil, že:
A. Žalobce porušil povinnost uvedenou v § 3 odst. 1 písm. b) zákonač. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále jen „zákon o silniční dopravě“), v návaznosti na čl. 6 odst. 1, čl. 7 a čl. 8 odst. 2 a 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15.3.2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 (dále jen „nařízeníč. 561/2006“), tím, že jako tuzemský dopravce nezajistil, aby řidiči v průběhu kontrolovaného období dodržovali ustanovení týkající se doby řízení, bezpečnostních přestávek a doby odpočinku.
1. vyhodnocením elektronického souboru dat z tachografu vozidla SPZ X, bylo zjištěno, že toto vozidlo bylo v době od 28.4.2014 23: 15 hod. do 29.4.2014 01: 40 hod. používáno bez vložené karty řidiče. Celková doba řízení 2 hod. 19 min, ujetá vzdálenost 170 km. Dle vyjádření zástupce dopravce uvedené v dopise ze dne 23.7.2015 vedeném ve spise pod čj. KUJI 51509/2015, řídil vozidlo T. Z.
2. vyhodnocením elektronického souboru dat z tachografu vozidla SPZ X, bylo zjištěno, že toto vozidlo bylo v době od 19.8.2014 01: 56 hod. do 19.8.2014 03: 34 hod., používáno bez vložené karty řidiče. Celková doba řízení 1 hod. 38 min, ujetá vzdálenost 121 km. Vyhodnocením elektronického souboru dat z karty řidičeč. 0000000002HPN001 evidované na jméno J. K., bylo zjištěno, že toto vozidlo řídil v uvedené době J. K.
3. vyhodnocením elektronického souboru dat z tachografu vozidla SPZ X, bylo zjištěno, že toto vozidlo bylo v době od 30.8.2014 10: 06 hod. do 30.8.2014 18: 55 hod., používáno bez vložené karty řidiče. Celková doba řízení 1 hod. 34 min, ujetá vzdálenost 114 km. Vyhodnocením elektronického souboru dat z karty řidičeč. x evidované na jméno M. J., bylo zjištěno, že toto vozidlo řídil v uvedené době M. J. Toto zjištění zároveň potvrdil zástupce dopravce v dopise ze dne 23.7.2015 vedeném ve spise pod čj. KUJI 51509/2015, a též jako důkaz k tomuto dopisu předložil zástupce dopravce výpis ze systému TAGRA – Jízda bez vložené karty včetně vyjádření řidiče.
4. vyhodnocením elektronického souboru dat z tachografu vozidla SPZ X, bylo zjištěno, že toto vozidlo bylo v době od 8.10.2014 00: 59 hod. do 8.10.2014 03: 13 hod., používáno bez vložené karty řidiče. Celková doba řízení 1 hod. 44 min, ujetá vzdálenost 105 km. Vyhodnocením elektronického souboru dat z karty řidičeč. x evidované na jméno M. J., bylo zjištěno, že toto vozidlo řídil v uvedené době M. J. Toto zjištění zároveň potvrdil zástupce dopravce v dopise ze dne 23.7.2015 vedeném ve spise pod čj. KUJI 51509/2015, a též jako důkaz k tomuto dopisu předložil zástupce dopravce výpis ze systému TAGRA – Jízda bez vložené karty včetně vyjádření řidiče.
od 21.8.2014 03: 59 hod. do 22.8.2014 03: 59 hod. měl řidič nejdelší nepřerušenou dobu odpočinku v průběhu 24 hodin v době od 18: 50 hod. dne 21.8.2014 do 03: 59 hod. dne 22.8.2014, pouze 09: 09 hod. - měl v období od 6.10.2014 do 10.10.2014, tj. v období mezi dvěma týdenními dobami odpočinku, v době od 02: 48 hod. dne 6.10.2014 do 15: 45 hod. dne 10.10.2014 více jak 3x zkrácené doby odpočinku pod 11 hodin (celkem 4x): ve dnech od 6.10.2014 02: 48 hod. do 7.10.2014 02: 48 hod. měl řidič nejdelší nepřerušenou dobu odpočinku v průběhu 24 hodin v době od 17: 11 hod. dne 6.10.2014 do 02: 48 hod. dne 7.10.2014, pouze 9: 37 hod., ve dnech od 7.10.2014 05: 46 hod. do 8.10.2014 05: 46 hod. měl řidič nejdelší nepřerušenou dobu odpočinku v průběhu 24 hodin v době od 19: 31 hod. dne 7.10.2014 do 05: 26 hod. dne 8.10.2014, pouze 09: 55 hod., ve dnech od 8.10.2014 05: 26 hod. do 9.10.2014 05: 26 hod. měl řidič nejdelší nepřerušenou dobu odpočinku v průběhu 24 hodin v době od 19: 51 hod. dne 8.10.2014 do 05: 02 hod. dne 9.10.2014, pouze 09: 11 hod., ve dnech od 9.10.2014 05: 02 hod. do 10.10.2014 05: 02 hod. měl řidič nejdelší nepřerušenou dobu odpočinku v průběhu 24 hodin v době od 19: 20 hod. dne 9.10.2014 do 04: 31 hod. dne 10.10.2014, pouze 09: 11 hod.
B. Žalobce porušil povinnost uvedenou v § 3 odst. 2 písm. a) zákona o silniční dopravě tím, že jako tuzemský dopravce provozující silniční dopravu velkými vozidly nezajistil, aby řidiči v průběhu kontrolovaného období řádně vedli záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku. Bylo zjištěno porušení čl. 13 a čl. 15 odst. 2 Nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 ze dne 20.12.1985 o záznamovém zařízení v silniční dopravě (dále jen „nařízeníč. 3821/85“), tím, že v níže uvedených případech bylo zjištěno řízení vozidel bez vložené karty řidiče:
5. vyhodnocením elektronického souboru dat z tachografu vozidla SPZ X, bylo zjištěno, že toto vozidlo bylo v době od 7.11.2014 20: 52 hod. do 7.11. 2014 22: 10 hod., používáno bez vložené karty řidiče. Celková doba řízení 1 hod. 18 min, ujetá vzdálenost 100 km. Vyhodnocením elektronického souboru dat z karty řidičeč. x evidované na jméno M. J., bylo zjištěno, že toto vozidlo řídil v uvedené době M. J. Toto zjištění zároveň potvrdil zástupce dopravce v dopise ze dne 23.7.2015 vedeném ve spise pod čj. KUJI 51509/2015, a též jako důkaz k tomuto dopisu předložil zástupce dopravce výpis ze systému TAGRA – Jízda bez vložené karty včetně vyjádření řidiče.
6. vyhodnocením elektronického souboru dat z tachografu vozidla SPZ X, bylo zjištěno, že toto vozidlo bylo v době od 6.6.2014 18: 04 hod. do 6.6.2014 22: 56 hod., používáno bez vložené karty řidiče. Celková doba řízení 4 hod. 07 min, ujetá vzdálenost 245 km. Vyhodnocením elektronického souboru dat z karty řidičeč. x evidované na jméno L. Č., bylo zjištěno, že toto vozidlo řídil v uvedené době L. Č. Toto zjištění zároveň potvrdil zástupce dopravce v dopise ze dne 23.7.2015 vedeném ve spise pod čj. KUJI 51509/2015.
7. vyhodnocením elektronického souboru dat z tachografu vozidla SPZ X, bylo zjištěno, že toto vozidlo bylo v době od 24.7.2014 00: 14 hod. do 24.7.2014 10: 51 hod., používáno bez vložené karty řidiče. Celková doba řízení 3 hod. 30 min, ujetá vzdálenost 163 km. Vyhodnocením elektronického souboru dat z karty řidičeč. x evidované na jméno L. Č., bylo zjištěno, že toto vozidlo řídil v uvedené době L. Č. Toto zjištění zároveň potvrdil zástupce dopravce v dopise ze dne 23.7.2015 vedeném ve spise pod čj. KUJI 51509/2015.
8. vyhodnocením elektronického souboru dat z tachografu vozidla SPZ X, bylo zjištěno, že toto vozidlo bylo v době od 15.9.2014 06: 57 hod. do 18.9.2014 11: 36 hod., používáno bez vložené karty řidiče. Celková doba řízení 4 hod. 35 min, ujetá vzdálenost 256 km. Vyhodnocením elektronického souboru dat z karty řidičeč. x evidované na jméno L. Č., bylo zjištěno, že toto vozidlo řídil v uvedené době L. Č. Toto zjištění zároveň potvrdil zástupce dopravce v dopise ze dne 23.7.2015 vedeném ve spise pod čj. KUJI 51509/2015.
9. vyhodnocením elektronického souboru dat z tachografu vozidla SPZ X, bylo zjištěno, že toto vozidlo bylo v době od 18.9.2014 19: 27 hod. do 19.9.2014 00: 55 hod., používáno bez vložené karty řidiče. Celková doba řízení 2 hod. 26 min, ujetá vzdálenost 148 km. Vyhodnocením elektronického souboru dat z karty řidičeč. x evidované na jméno P. Ž., bylo zjištěno, že toto vozidlo řídil v uvedené době P. Ž. Toto zjištění zároveň potvrdil zástupce dopravce v dopise ze dne 23.7.2015 vedeném ve spise pod čj. KUJI 51509/2015, a též jako důkaz k tomuto dopisu předložil zástupce dopravce výpis ze systému TAGRA – Jízda bez vložené karty včetně vyjádření řidiče.
10. vyhodnocením elektronického souboru dat z tachografu vozidla SPZ X, bylo zjištěno, že toto vozidlo bylo v době od 3.11.2014 13: 14 hod. do 4.11.2014 22: 52 hod., používáno bez vložené karty řidiče. Celková doba řízení 7 hod. 58 min, ujetá vzdálenost 490 km. Vyhodnocením elektronického souboru dat z karty řidičeč. x evidované na jméno P. Ž., bylo zjištěno, že toto vozidlo řídil v uvedené době pan P. Ž. Toto zjištění zároveň potvrdil zástupce dopravce v dopise ze dne 23.7.2015 vedeném ve spise pod čj. KUJI 51509/2015, a též jako důkaz k tomuto dopisu předložil zástupce dopravce výpis ze systému TAGRA – Jízda bez vložené karty včetně vyjádření řidiče.
11. vyhodnocením elektronického souboru dat z tachografu vozidla SPZ X, bylo zjištěno, že toto vozidlo bylo v době od 13.9.2014 08: 11 hod. do 14.9.2014 20: 03 hod., používáno bez vložené karty řidiče. Celková doba řízení 1 hod. 46 min, ujetá vzdálenost 119 km. Dle vyjádření zástupce dopravce uvedené v dopise ze dne 23.7.2015 vedeném ve spise pod čj. KUJI 51509/2015, řídil vozidlo J. H., též jako důkaz k tomuto dopisu předložil zástupce dopravce výpis ze systému TAGRA – Jízda bez vložené karty včetně vyjádření řidiče.
12. vyhodnocením elektronického souboru dat z tachografu vozidla SPZ X, bylo zjištěno, že toto vozidlo bylo v době od 18.9.2014 10: 02 hod. do 20.9.2014 19: 56 hod., používáno bez vložené karty řidiče. Celková doba řízení 1 hod. 46 min, ujetá vzdálenost 120 km. Dle vyjádření zástupce dopravce uvedené v dopise ze dne 23.7.2015 vedeném ve spise pod čj. KUJI 51509/2015, řídil vozidlo J. H., též jako důkaz k tomuto dopisu předložil zástupce dopravce výpis ze systému TAGRA – Jízda bez vložené karty včetně vyjádření řidiče.
Uvedeným jednáním podle prvostupňového orgánu žalobce naplnil skutkovou podstatu správního deliktu uvedeného v § 35 odst. 2 písm. b) a h) zákona o silniční dopravě. Prvostupňový orgán výrokem I. rozhodnutí uložil žalobci pokutu ve výši 150 000 Kč, splatnou do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.
Ve výroku II. svého rozhodnutí uložil prvostupňový orgán na základě § 6 odst. 1 vyhláškyč. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladu řízení, v souladu s § 79 odst. 5 zákonač. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), žalobci povinnost uhradit náklady správního řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.
Prvostupňový orgán rozhodoval ve věci poté, co žalovaný jeho původní rozhodnutí ze dne 27.7.2015, č.j. KUJI 51489/2015, ODSH 258/2015 Kas, rozhodnutím ze dne 3.4.2017, č.j. 365/2015-110-SDNA/5, zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.
Žalovaný napadeným rozhodnutím o odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí rozhodl tak, že:
I. Shrnutí žalobní argumentace
Žalobce namítá nezákonnost a nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí obou stupňů.
Podle žalobce žalovaný ve výroku III. napadeného rozhodnutí prvostupňové rozhodnutí zčásti potvrdil, přestože ve výroku I. napadeného rozhodnutí správní řízení pro zčásti totožná časová období zastavil; napadené rozhodnutí je tak vnitřně rozporné a nesrozumitelné.
Podle žalobce dále žalovaný potvrdil výrok I. prvostupňového rozhodnutí, v jehož části B byla nesrozumitelně a rozporně vymezena časová období, ve kterých měl být správní delikt spáchán.
Žalobce také namítá, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav věci a nerespektovaly zásadu materiální pravdy a zásadu vyšetřovací, neprověřily žalobcem tvrzené skutečnosti a navržené a předložené stěžejní důkazy. Podle žalobce se v daném případě jednalo o přípustné odchylky od předepsané doby řízení, přestávek a odpočinku ve smyslu čl. 12 nařízeníč. 561/2006. Správní orgány postupovaly přehnaně formalisticky. Podle žalobce z provedených důkazů, ze kterých správní orgány dovodily závěr o údajném spáchání správního deliktu žalobcem, není možné zjistit, jaké důvody konkrétního řidiče vedly k tomu, že se odchýlil od předepsané doby řízení, doby odpočinku či bezpečnostní přestávky.
Podle žalobce správní orgány nedokazovaly konkrétními soubory nacházejícími se na jediném CD ve správním spisu. Žalobce také namítá, že v průběhu dokazování byly u prvostupňového orgánu přítomny osoby, které k tomu nebyly oprávněny.
Podle žalobce prvostupňové rozhodnutí nesplňuje zákonné požadavky kladené na odůvodnění rozhodnutí. Prvostupňový orgán se nevypořádal s požadavky žalovaného, které mu byly uloženy rozhodnutím žalovaného ze dne 3.4.2017, č.j. 365/2015-110-SDNA/5; žalovaný v napadeném rozhodnutí poté na nesplnění povinnosti prvostupňového orgánu nijak nereagoval.
Podle žalobce dále žalovaný při stanovení výše pokuty nepřihlédl k novější a příznivější právní úpravě, kterou byla snížena maximální výše pokuty za šetřené správní delikty. Dále je podle žalobce výše pokuty nepřiměřená, neboť údajné porušení povinností žalobcem bylo shledáno v méně než 0,2 % počtu přeprav uskutečněných v dotčeném období; stejně tak nebylo zohledněno, že se některá údajná porušení povinností kumulovala u konkrétních řidičů, kdy šlo o jejich svévolné chování, které žalobce nemohl v daném okamžiku ovlivnit. Správní orgány měly zohlednit, z jakých důvodů došlo k odchylkám od stanovených povinností, a také to, že žalobce poskytoval při kontrole plnou součinnost.
Žalobce navrhuje, aby zdejší soud zrušil výroky II. a III. napadeného rozhodnutí a celé prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil prvostupňovému orgán k dalšímu řízení. Žalobce dále navrhuje, aby zdejší soud v případě, že dojde k závěru, že nejsou dány důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, postupem podle § 78 zákonač. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), upustil od pokuty za údajný správní delikt, nebo pokutu snížil v mezích daných zákonem. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem, i při jednání soudu.
II. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného
Žalovaný nesouhlasí se žalobou, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí.
Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem, i při jednání soudu. Žalovaný navrhl, aby zdejší soud žalobu zamítl.
III. 10)
Žalobce dále namítá vady uložené sankce. Podle žalobce žalovaný nepřihlédl k novější a příznivější právní úpravě, která maximální výši pokuty snížila na 350 000 Kč. Podle žalobce je pokuta nepřiměřená mj. proto, že správní orgány nevzaly v úvahu, jak nízké promile v celkovém počtu přeprav uskutečněných žalobcem v dotčeném období představují údajná pochybení; podle žalobce pochybení bylo shledáno v méně než 0,2 % případů, tedy u přibližně jedné z 600 přeprav. Správní orgány měly při stanovení výše pokuty přihlédnout také k tomu, z jakých důvodů došlo k odchylkám od čl. 6 až čl. 8 nařízeníč. 561/2006.
Žalovaný v napadeném rozhodnutí (strana 22 napadeného rozhodnutí) vycházel z toho, že správní řízení bylo zahájeno dne 25.6.2016, přičemž dne 4.10.2017 nabyla účinnosti novela zákona o silniční dopravěč. 304/2017 Sb.; samotné povinnosti dopravců zůstaly shodné, nicméně dle nové právní úpravy je možno udělit za naplnění skutkové podstaty přestupku dle
§ 35 odst. 2 písm. b) a h) zákona o silniční dopravě pokutu do výše 350 000 Kč, přičemž do 3.10.2017 bylo možné uložit pokutu až do výše 500 000 Kč; nová právní úprava je tedy pro žalobce příznivější.
Žalovaný také upozornil, že dne 2.3.2015 (co do článků 24, 34 a 45) a v plném rozsahu dne 2.3.2016 došlo ke změně právní úpravy nabytím účinnosti nařízení Evropského parlamentu a Radyč. 165/2014 ze dne 4.2.2014 o tachografech v silniční dopravě, o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, které mj. nahrazuje čl. 15 nařízeníč. 3821/85; ode dne 2.3.2015 je povinnost dle čl. 15 odst. 2 nařízeníč. 3821/85 stanovena v čl. 34 odst. 1 nařízeníč. 165/2014. Povinnost dopravce zajistit, aby řidič řádně vedl záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, zůstala zachována, a také zůstalo shodným, že nedodržení této povinnosti je důvodem pro uložení sankce. Nejedná se tedy o právní předpis příznivější pro žalobce, proto žalovaný aplikoval nařízeníč. 3821/85.
Dále žalovaný na straně 31 napadeného rozhodnutí uvedl, že zhodnotil protiprávní jednání žalobce podle § 37 zákonač. 250/2016 Sb.; pokud jde o závažnost a povahu přestupku, tak v případě porušení § 3 odst. 1 písm. b) zákona o silniční dopravě ve spojení s čl. 6 odst. 1 nařízeníč. 561/2006 se podle žalovaného žalobce dopustil 1 x velmi závažného porušení, 7x závažného porušení a 2x málo závažného porušení právních předpisů. V případě porušení § 3 odst. 1 písm. b) zákona o silniční dopravě ve spojení s čl. 7 nařízeníč. 561/2006 se žalobce dopustil 5x velmi závažného porušení a 13x závažného porušení právních předpisů. Co se týče porušení § 3 odst. 1 písm. b) zákona o silniční dopravě ve spojení s čl. 8 odst. 2 nařízeníč. 561/2006, pak se žalobce dopustil 10x velmi závažného porušení a 6x závažného porušení právních předpisů. K porušení § 3 odst. 1 písm. b) zákona o silniční dopravě ve spojení s čl. 8 odst. 4 nařízeníč. 561/2006 se žalobce dopustil 3x velmi závažného a 5x závažného porušení právních předpisů. Jízdu bez vložené karty řidiče žalovaný hodnotil jako velmi závažné porušení právních předpisů. Dále podle žalovaného většina porušení byla vedena několika skutky, což zvyšuje jejich závažnost.
Dále žalovaný upozornil na to, že při posuzování výše pokuty přihlédl s ohledem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20.4.2010, č.j. 1 As 9/2008-133, a také v souladu s § 37 písm. g) zákonač. 250/2016 Sb., k majetkovým poměrům žalobce; shledal, že žalobce ke dni 17.10.2017 nebyl v insolvenci, a pro rok 2017 žalobce prokázal finanční způsobilost pro
409 vozidel, což je nejméně 9 000 EUR, je-li používáno jedno vozidlo, a 5 000 EUR na každé další užívané vozidlo (tj. celkem 2 049 000 EUR).
S odkazem na zásadu absorpce žalovaný uvedl, že se sankce ukládá podle nejpřísněji trestného skutku, přičemž podle zákona o silniční dopravě neexistuje žádný sazebník, který by určoval, jak vysoká sankce se uloží za jaký delikt, naopak ukládání pokut podle zákona o silniční dopravě je založeno na správním uvážení správního orgánu, tedy zákonodárce ponechal prostor pro uvážení jednotlivých orgánů, přičemž správní uvážení omezil horní hranicí pokuty, která je v tomto případě podle § 35 odst. 2 písm. b) a h) zákona o silniční dopravě 500 000 Kč. Větší četnost protiprávních skutků zvyšuje závažnost jednotlivých porušení. Podle žalovaného byl zjištěn velký počet porušení právních předpisů, nicméně ve správním řízení se neuplatňuje kumulativní zásada při ukládání sankce, tedy sankce za jednotlivé skutky se nesčítají. Podle žalovaného nejzávažnějším skutkem jsou jízdy bez vložené karty řidiče a za velmi závažné porušení považuje také nedodržení bezpečnostní přestávky řidičem J. S., který řídil 8: 18 hod bez vykonání bezpečnostní přestávky, a nedodržení denní doby odpočinku řidičem J. Š., který čerpal odpočinek v rámci 24 hodin v pouhé délce 2: 40 hod, 3: 02 hod a 4: 24 hod.
Dále žalovaný uvedl, že přihlédl k tomu, že zastavil správní řízení pro jízdu bez vložené karty řidiče pro některá časová období. Dále uvedl, že skutky, kterých se žalobce dopustil, byly spáchány před 4 lety.
Žalovaný uzavřel, že z uvedených důvodů shledal pokutu uloženou prvostupňovým orgánem ve výši 150 000 Kč za nepřiměřenou, a proto přistoupil k jejímu snížení na 100 000 Kč.
Zdejší soud k tomu uvádí, že je pravdou, že žalovaný nejprve na straně 22 napadeného rozhodnutí vymezil, že podle právní úpravy účinné od 4.10.2017 se snížila hranice pokutyz
500 000 Kč na 350 000 Kč; to, že hranice pokuty činila v době rozhodování žalovaného
350 000 Kč, uvedl žalovaný také na straně 31 napadeného rozhodnutí. Současně však následně níže na straně 31 napadeného rozhodnutí zmínil, že ukládání pokut podle zákona o silniční dopravě je založeno na správním uvážení, přičemž horní hranice pokuty v tomto případě (dle § 35 odst. 2 písm. b/ a h/ zákona o silniční dopravě) činí 500 000 Kč. Podle zdejšího soudu však uvedené zjevné pochybení v psaní nemá za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, ostatně žalovaný při stanovení výše pokuty zohlednil právě i snížení horní hranice pokuty podle novější právní úpravy. Nelze ani dovozovat, jak činí žalobce, že uvedenému snížení horní hranice pokuty z 500 000 Kč na 350 000 Kč by mělo odpovídat poměrné snížení pokuty žalovaným z 150 000 Kč na 100 000 Kč a že dále při zohlednění částečného zastavení řízení a časového odstupu by poté měla pokuta podle představy žalobce činit v daném případě nanejvýše 70 000 Kč. Podle zdejšího soudu ani samotné snížení horní hranice pokuty nemusí nutně implikovat ten závěr, že by byl správní orgán povinen výši uložené pokuty snížit, pakliže původní pokuta nebyla uložena při horní hranici sazby.
Pokud žalobce namítá nepřiměřenost pokuty z toho důvodu, že správní orgány nevzaly v úvahu, jak nízké promile v celkovém počtu přeprav uskutečněných žalobcem v dotčeném období představují jimi zjištěná údajná pochybení, když pochybení bylo shledáno v méně než 0,2 % případů, tedy u přibližně jedné z 600 přeprav, tak podle zdejšího soudu z ničeho neplyne, že by správní orgány byly povinny uvedenou skutečnost zohlednit jako polehčující, nadto žalovaný na straně 31 napadeného rozhodnutí vycházel z toho, že bylo kontrolováno velmi dlouhé časové období 11 měsíců u velkého počtu řidičů a vozidel. Podle zdejšího soudu žalovaný při stanovení výše sankce zohlednil všechna zákonná kritéria a její zdůvodnění nelze považovat za nelogické a z ničeho ani neplyne, že by žalovaný vybočil z mezí správního uvážení nebo je zneužil.
Pokud jde o námitku, že správní orgány měly při stanovení výše pokuty přihlédnout také k tomu, z jakých důvodů k odchylkám od čl. 6 až 8 nařízeníč. 561/2006 došlo, tak zdejší soud již výše uzavřel, že žalobce postupem stanoveným v čl. 12 uvedeného nařízení důvody, proč se řidiči od čl. 6 až 8 tohoto nařízení odchýlili, nedoložil; současně postup dle čl. 12 nařízeníč. 561/2006 podle zdejšího soudu souvisí s otázkou liberace žalobce, k níž však v posuzované věci nedošlo. Pokud jde o námitku, že správní orgány nepřihlédly k tomu, že žalobce poskytoval při kontrole plnou součinnost, tak podle zdejšího soudu součinnost žalobce při kontrole nelze tedy bez dalšího považovat za polehčující okolnost, neboť se jednalo o žalobcovu povinnost (§ 10 odst. 2 zákonač. 255/2012 Sb.).
Pokud jde o návrh, aby zdejší soud od uložené pokuty upustil, případně ji snížil v mezích daných zákonem, tak podle § 78 odst. 2 s.ř.s. rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě.
Zdejší soud návrh na upuštění od potrestání nepovažuje za důvodný, neboť neshledal, že by pokuta uložená ve výši 100 000 Kč byla zjevně nepřiměřená a zjevně neodpovídala zobecnitelné představě o adekvátnosti a spravedlnosti sankce. Žalovaný zohlednil všechna zákonná kritéria při ukládání sankce a přihlédl ke všem relevantním okolnostem a výši uložené pokuty dostatečným a srozumitelným způsobem odůvodnil.
Zdejší soud s ohledem na výše uvedené neshledal žalobu důvodnou a nad rámce uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by atakovala zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti, a proto žalobu jak nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
IV. Náklady řízení
52. O nákladech účastníků řízení zdejší soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení; to by náleželo procesně úspěšnému účastníkovi, kterým byl žalovaný. Zdejší soud však nezjistil, že by žalovanému vznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, a proto rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 19. prosince 2019
David Rausv.r. ⟪LB:lb_001⟫ předseda senátu