KSBR 30 Af 22/2019-50

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph. D. ve věci žalobkyně: Lapertas, a.s. sídlem Vídeňská 183/124, Brno zastoupena advokátkou JUDr. Zdeňkou Jedličkovou sídlem Bašty 413/2, Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2019, č. j. 4023/19/5300-21442-711359 takto:

Žaloba se zamítá.

Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Vymezení věci

Dne 12. 2. 2015 Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) u žalobkyně zahájil daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období měsíce září 2014 na dosud nevyměřenou daň v rozsahu všech přijatých plnění.

Platebním výměrem ze dne 11. 5. 2017, č. j. 2335796/17/3002-50526-706630, správce daně vyměřil žalobkyni DPH ve výši 268 066 Kč. Neuznal jí mj. nárok na odpočet DPH z přijatého zdanitelného plnění od dodavatelů CCS Česká společnost pro platební kartys. r. o. (dále též „CCS“), RENÉ ZIEMNIOK s. r. o., Mgr. F. L. a O2 Czech Republica. s., neboť žalobkyně neprokázala, že daná plnění použila v rámci své ekonomické činnosti.

Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil rozhodnutí správce daně tak, že hodnotu vyměřené daně změnil částku 265 756 Kč. Uznal žalobkyni nárok na odpočet od dodavatele Ventana; ve zbytku rozhodnutí správce daně potvrdil. Obsah žaloby

Žalobkyně v podané žalobě namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném zjištění skutečností potřebných pro správu daně a jejich nesprávném hodnocení. Napadené rozhodnutí bylo vydáno procesně nezákonným postupem, při kterém byly porušeny základní zásady daňového řízení.

U neprokázání použití přijatého zdanitelného plnění (pohonných hmot) od společnosti CCS správce daně neprokázal ve smyslu § 92 odst. 5 písm. c) zákonač. 280/2009 Sb., daňového řádu, existenci vážných a důvodných pochyb o použití předmětných přijatých zdanitelných plnění k ekonomické činnosti žalobkyně. Žalovaný porušil zákonem stanovenou zásadu přiměřenosti a soustředil se i na doklady minimálních hodnot. Tím zatížil daňový subjekt zcela nad zákonný rámec, navíc tím porušil zásadu hospodárnosti daňového procesu. Žalobkyně prokázala způsob využití pořízených pohonných hmot návrhem svých důkazních prostředků a podanými vysvětleními.

Provedenými důkazními prostředky bylo prokázáno, že služby od dodavatele RENÉ ZIEMNIOK byly poskytnuty a jejich cena byla uhrazena. Návrh na doplnění důkazního řízení byl žalovaným zamítnut z formálních důvodů a žalobkyně nebyla vyzvána k upřesnění svého návrhu na výslech svědka. Ve věci poskytnutí právních služeb Mgr. F. L. nebyla žalobkyně nijak informována o výzvě správce daně, nemohla tedy zprostit Mgr. L. mlčenlivosti. Následně navrhla žalobkyně důkazní prostředek – svědeckou výpověď Mgr. F. L., přičemž je zjevné, že v případě provedení tohoto důkazního prostředku by žalobkyně Mgr. L. mlčenlivosti zprostila. Žalovaný se však s odkazem na deklarovanou povinnost mlčenlivosti s postupem správce daně ztotožnil, aniž by byla žalobkyně vyzvána k doplnění svého návrhu. Správní orgány tedy neprovedly navržený důkazní prostředek bez řádného odůvodnění, čímž jí znemožnily prokázat svá tvrzení.

Závěrem namítla, že daňové řízení a rozhodnutí žalovaného je nezákonné, zejména v důsledku hrubého porušení základních zásad daňového řízení. Opakovaně vznášené požadavky na prokazování nároku na odpočet ve zcela bagatelních částkách jsou zcela nezpochybnitelným porušením zásady ekonomie daňového procesu i zásady přiměřeného zatěžování daňového subjektu. Jen náklady na zpracování návrhu důkazních prostředků převyšují žalobkyní požadovaný nárok na odpočet daně. Žalobkyně by musela vynaložit za každý výslech alespoň 4000 Kč, aby prokázala nárok na odpočet mnohdy v řádu stokorun.

Navrhla proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že námitka žalobkyně ohledně porušení zásady ekonomie řízení je uvedena toliko v obecné rovině, bez konkrétnějšího upřesnění. Neumožňuje tak žalovanému konkrétnější reakci. Správní orgány v průběhu celého daňového řízení postupovaly v souladu se zákonem s důrazem na zachování všech základních zásad správy daní (včetně zásady přiměřenosti a zásady hospodárnosti). Žalovaný tak odmítá tvrzení žalobkyně, že by v předmětném řízení postupoval účelově a zaujatě v rozporu se základními zásadami správy daní.

Žalobkyně na podporu svých tvrzení uvedených v daňovém přiznání k DPH předložila k prokázání přijetí zdanitelných plnění od společnosti CCS mimo jiné knihy jízd za období měsíce srpna 2014. Z nich ovšem nebylo zcela zřejmé, zda se skutečně jednalo o jízdy související s ekonomickou činností žalobkyně, neboť ani v jednom případě nebylo zřejmé, kam přesně byla jízda vykonána. Nelze proto ověřit, zda počet najetých kilometrů odpovídá skutečně vykonané cestě v rámci ekonomické činnosti žalobkyně. Knihy jízd byly vedeny neprůkazně a samy o sobě neprokazují, že se jízdy uskutečnily tak, jak bylo v knihách jízd uvedeno. Pochybnosti správce daně v tomto směru vyplynuly zejména ze skutečnosti, že žalobkyně nepředložila v průběhu daňové kontroly žádnou evidenci o provozu motorových vozidel, resp. cestovní příkazy, příkazy k jízdě za předmětné zdaňovací období, či jiné důkazní prostředky vztahující se k nákupu pohonných hmot.

Zdanitelné plnění přijaté od společnosti RENÉ ZIEMNIOK bylo uvedeno na daňovém dokladu toliko obecně. Z žádného předloženého důkazního prostředku nevyplývala ani identifikace objektů, k nimž se předmětná investiční činnost měla vztahovat, ani o jakou investiční činnost se mělo jednat. Žalobkyně rovněž na výzvu k prokázání skutečnosti relevantně nereagovala. Pochybnosti správce daně následně neodstranil ani jednatel společnosti RENÉ ZIEMNIOK, neboť přesně neidentifikoval nemovité věci, ke kterým se jím uvedená investiční činnost měla vztahovat. Z předložených důkazních prostředků obchodní společností RENÉ ZIEMNIOK tak nebyl zřejmý rozsah takto poskytnutých služeb.

V případě návrhu na výslech svědka R. Z. žalobkyně nepostupovala podle § 92 odst. 6 daňového řádu. Nesdělila správci daně informaci o tom, které skutečnosti hodlá účastí této třetí osoby prokázat nebo vysvětlit. Naopak z podání pana R. Z. vyplynulo, že není obeznámen s faktickým použitím předmětného zdanitelného plnění k ekonomické činnosti žalobkyně a že důkazní prostředky prokazující rozsah plnění a jeho použití k ekonomické činnosti má v držení právě žalobkyně, nikoli jeho společnost. V rámci předmětného daňového řízení tedy správce daně oprávněně nepřistoupil k výslechu navrhovaného svědka.

V případě zdanitelného plnění přijatého od Mgr. F. L. vznikly správci daně pochybnosti na základě předložených daňových dokladů s předmětem plnění „právní pomoc dle dohody“. Smlouvu o poskytování právního poradenství má však žalobkyně uzavřenou s advokátkou JUDr. Z. J., přičemž z těchto plnění si žalobkyně pravidelně nárokuje odpočet DPH. Správce daně veškeré své pochybnosti konkrétně vyjádřil ve výzvě k prokázání skutečností, přičemž žalobkyně na tuto výzvu k prokázání skutečností řádně nereagovala.

Pochybnosti správce daně následně neodstranil ani samotný Mgr. F. L. Pouze uvedl, že je vázán mlčenlivostí podle § 21 zákonač. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), a předložil daňové doklady shodující se s daňovými doklady předloženými žalobkyní. V případě návrhu na výslech svědka žalobkyně nepostupovala podle § 92 odst. 6 daňového řádu, neboť správci daně nesdělila informaci o tom, které skutečnosti hodlá účastí této třetí osoby prokázat nebo vysvětlit, popřípadě jiný důvod účasti. Navíc z podání Mgr. F. L. vyplynulo, že je vázán mlčenlivostí podle zákona o advokacii. V rámci předmětného daňového řízení tedy správce daně oprávněně se zdůvodněním nepřistoupil k výslechu navrhovaného svědka. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl. Replika žalobkyně

Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že správce daně provádí opakované daňové kontroly, v důsledku nichž se žalobkyně dostala do krizové situace a došlo ke znemožnění výkonu její činnosti. V ostatním setrvala na své žalobní argumentaci a návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí. Ústní jednání

Při ústním jednání dne 31. 3. 2021 účastníci setrvali na svých stanoviscích uplatněných v předchozích písemných podáních. Zástupkyně žalobkyně zdůraznila, že u dodavatele RENÉ ZIEMNIOK bylo prokázáno dodání předmětných plnění. U Mgr. L. správci daně nemohly vzniknout pochybnosti, neboť žalobkyně nepochybně může využít právních služeb od více advokátů, aniž by musela konkretizovat, čeho se služby týkaly. Zástupce žalovaného odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a vyjádření k žalobě. Soud konstatoval obsah soudního a správního spisu. Dokazování prováděno nebylo, neboť účastníci žádné důkazní návrhy neuplatnili a ani soud ze své vůle neshledal potřebu doplňovat dokazování. Posouzení věci soudem

Soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů. Ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (ex offo), a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného.

Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud se nejprve zabýval námitkou prokázání přijetí zdanitelných plnění od společnosti CCS [bod VI. A) rozsudku]. Poté se zabýval námitkou procesních pochybení spočívajících v neprovedení výslechů svědků [bod VI. B) rozsudku] a námitkou porušení zásady ekonomie daňového řízení [bod VI. C) rozsudku].

Skutkový stav nastínil soud výše ve vymezení věci. Z hlediska skutkových souvislostí se sluší podotknout, že zdejší soud se již věcně zabýval šesti žalobami žalobkyně, jež se týkaly odpočtů DPH za dřívější zdaňovací období. Soud ve všech případech žalobu zamítl, neboť se neztotožnil s námitkami žalobkyně proti postupu a závěrům daňové správy (srov. rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2019, č. j. 30 Af 64/2017 ‑ 61, ze dne 20. 11. 2019, č. j. 30 Af 74/2017 ‑ 56, ze dne 7. 1. 2021, č. j. 30 Af 113/2018 - 17, ze dne 16. 12. 2020, č. j. 30 Af 66/2018 - 18, ze dne 18. 2. 2021, č. j. 30 Af 23/2019 - 17, ze dne 28. 1. 2020, č. j. 30 Af 99/2018 -13). Tak je tomu i v tomto případě, ostatně i uplatněná žalobní argumentace je obdobná.

VI. B) Námitka neprovedení výslechů svědků

Žalobkyně namítla, že žalovaný nezákonně odmítl provést navržené výslechy svědků.

Při posuzování, zda žalovaný odmítl provedení žalobcem navrhovaných důkazů v souladu se zákonem, je podstatné zohlednit, jakou důkazní hodnotu měly navrhované důkazní prostředky pro doposud zjištěný skutkový stav mít, jinými slovy, co jimi hodlala žalobkyně prokázat. Správce daně přistoupí k provedení důkazu, může-li tento důkaz sloužit k prokázání skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daně. Správce daně není vázán všemi důkazními návrhy daňového subjektu, nicméně pokud k provedení navrhovaného důkazu nepřistoupí, musí být zřejmé, jaké důvody jej k odmítnutí navrhovaného důkazu s ohledem na již zjištěný skutkový stav vedly (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2008 č. j. 8 Afs 81/2007-42).

Neakceptování důkazního návrhu lze založit pouze třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (viz např. nález ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09).

Současně platí, že „[n]avrhuje-li v řízení účast třetí osoby daňový subjekt, je povinen současně s návrhem sdělit správci daně potřebné údaje o této třetí osobě a informaci o tom, které skutečnosti hodlá účastí této třetí osoby prokázat nebo vysvětlit, popřípadě jiný důvod účasti. Není-li návrhu vyhověno, správce daně o tom vyrozumí daňový subjekt s uvedením důvodu.” (§ 92 odst. 6 daňového řádu).

Správce daně neuznal žalobkyni nárok na odpočet DPH z přijatého zdanitelného plnění od společnosti RENÉ ZIEMNIOK s. r. o. (investiční činnost při rekonstrukci a výstavbě) a zdanitelného plnění od advokáta Mgr. F. L. (právní pomoc).

V případě zdanitelného plnění přijatého od společnosti RENÉ ZIEMNIOK s. r. o. tato společnost na výzvu správce daně předložila vystavené faktury pro žalobkyni včetně dokladů o úhradách. Jednatel společnosti, pan R. Z., v podání uvedl, že jeho povinností bylo provádět kontrolu prováděných stavebních prací, zda byly provedeny v požadovaném rozsahu a kvalitě. Uvedl mimo jiné, že nejvíce pracoval na nemovitostech na Václavské a Hybešově. Nedokáže říct, zda konkrétní činnost na konkrétní nemovitosti byla prováděna žalobkyní nebo jinou s ní propojenou společností. Uvedl, že objednávky dohledány nebyly a dodací listy a předávací protokoly má v držení žalobkyně.

Správci daně proto vznikly pochybnosti o rozsahu plnění poskytnutým žalobkyni společností RENÉ ZIEMNIOK s. r. o. Na výzvu správce daně žalobkyně nepředložila žádné důkazní prostředky. Pouze navrhla výslech jednatele společnosti pana R. Z. (č. l. A16 správního spisu).

Jelikož návrh na výslech svědka neobsahoval náležitosti dle § 92 odst. 6 daňového řádu, kontaktoval správce daně jednatele obchodní korporace CETLO PLUS s.r.o., člena představenstva daňového subjektu, pana M. D., který odmítl jakoukoli další spolupráci se správcem daně (č. l. A15 správního spisu). Žalobkyně tak nijak nekonkretizovala, jaké konkrétní skutečnosti chtěla předmětným výslechem prokázat.

Správce daně uzavřel, že z vyjádření jednatele společnosti RENÉ ZIEMNIOK s. r. o. je zřejmé, že důkazní prostředky prokazující rozsah plnění, resp. to, zda byla tato plnění použita k uskutečňování zdanitelných plnění, má v držení žalobkyně, nikoliv společnost RENÉ ZIEMNIOK s. r. o. Výslech jednatele společnost RENÉ ZIEMNIOK s. r. o. proto považoval za nadbytečný.

Soud se plně ztotožňuje se žalovaným o nadbytečnosti provádění výslechu pana Z. Správci daně vznikly oprávněné pochybnosti o přijetí zdanitelného plnění od společnosti RENÉ ZIEMNIOK s. r. o. Rozsah služeb žalobkyně neprokázala z důvodu své pasivity (viz odpověď na výzvu ze dne 4. 8. 2016 a vyjádření k Seznámení se s výsledkem kontrolního zjištění ze dne 22. 3. 2017). Žádné relevantní skutečnosti neuvedla ani v odvolání proti platebnímu výměru správce daně. Společnost RENÉ ZIEMNIOK s. r. o. (prostřednictvím jednatele pana R. Z.) rozsah poskytnutých služeb neozřejmila a nepředložila požadované písemnosti. Výslech pana R. Z. byl tak nadbytečný. Žalobkyně nadto neuvedla bližší skutečnosti k osobě navrhnutého svědka (§ 92 odst. 6 daňového řádu), ani nesdělila správci daně, které skutečnosti chce touto výpovědí prokázat. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 7. 2008, č. j. 8 Afs 70/2007-102, navrhne-li daňový subjekt k prokázání svého tvrzení provedení důkazu, musí důkazní prostředek dostatečně identifikovat. Možnost správce daně vyhledat (a následně provést) důkazní prostředek navržený daňovým subjektem je limitována poskytnutými údaji. Nejvyšší správní soud již v minulosti vyslovil, že navrhuje-li daňový subjekt výslech svědka, musí jej jednak přesně označit a zásadně musí uvést, co má být jeho výpovědí prokázáno ve vztahu k předmětu daňového řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2004, č. j. 3 Afs 1/2003-101). Tuto vadu žalobkyně nezhojila ani v podané žalobě.

Žalovaný nebyl povinen vyzývat žalobkyni k upřesnění svého návrhu. Správce daně se přesto pokusil svědka identifikovat vlastními silami, avšak zástupce žalobkyně požadované údaje správci daně nesdělil. Nelze rovněž souhlasit se žalobkyní, že správní orgány znemožnily prokázat svá tvrzení. Žalobkyně měla v průběhu daňového řízení dostatek prostoru k prokázání svých tvrzení (obdobně viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2021, č. j. 30 Af 23/2019-17).

Námitka neprovedení důkazu výslechem svědka R. Z. proto není důvodná.

V případě zdanitelného plnění přijatého od Mgr. F. L. žalobkyně nepředložila kromě samotných daňových dokladů žádné další důkazní prostředky. Správce daně uvedl, že žalobkyně si pravidelně nárokuje odpočet daně na vstupu z přijatých plnění za poskytování právních služeb od advokátky JUDr. Z. J. Žalobkyně nespecifikovala ani neprokázala, jaká plnění od Mgr. F. L. přijala, resp. že by je využila k ekonomické činnosti. Na výzvu správce daně reagovala podáním ze dne 4. 8. 2016, v němž navrhla provedení svědecké výpovědi Mgr. F. L. Žádné další důkazní prostředky ani vysvětlení nepředložila.

Správce daně vyzval advokáta Mgr. F. L. k poskytnutí veškerých daňových dokladů vystavených za srpen 2014 až listopad 2014 pro žalobkyni a všech souvisejících dokladů. Mgr. F. L. správci daně zaslal obsahově i vizuálně shodné doklady, které již předložila žalobkyně. K ostatním požadovaným písemnostem uvedl, že je vázán povinností mlčenlivosti podle zákona o advokacii, a tudíž není oprávněn požadované písemnosti poskytnout. Jelikož advokát Mgr. F. L. je vázán mlčenlivostí a žalobkyně správci daně ani v hrubých rysech nesdělila, v čem konkrétně měly služby poskytované tímto advokátem spočívat, resp. proč jeho služeb využila, přestože jí právní služby běžně poskytovala současná advokátka, považoval správce daně výslech Mgr. L. za nadbytečný.

I ve vztahu k navrhovanému výslechu advokáta Mgr. F. L. se soud ztotožňuje se žalovaným, že jeho výslech byl nadbytečný a nemohl prokázat přijetí zdanitelného plnění. Žalobkyně kromě samotných daňových dokladů nepředložila správci daně žádné další důkazy o tom, že deklarované plnění žalobkyně od jmenovaného advokáta skutečně obdržela. Na předložených daňových dokladech je navíc jako odběratel služeb uvedeno identifikační číslo jiné společnosti (konkrétně společnost Atemonas.r.o.). Advokát Mgr. F. L. žádné další doklady mimo již žalobkyní předložené správci daně nepředal. Dodal, že je vázán mlčenlivostí, a proto žádné další údaje není oprávněn poskytnout.

Za situace, kdy ani žalobkyně neavizovala, že advokáta již povinnosti mlčenlivosti zbavila, správce daně oprávněně očekával, že by výslech Mgr. L. nepřinesl nové skutečnosti. Soud přitom nijak nezpochybňuje právo žalobkyně využívat advokátní služby od více než jednoho advokáta. Pokud však žalobkyně standardně využívala právních služeb od jedné advokátky a následně začala fakturovat právní služby jinému advokátovi, správce daně oprávněně požadoval, aby mu alespoň v hrubých rysech sdělila, jak dané plnění využila v rámci své ekonomické činnosti, resp. co bylo jejich obsahem. Takový požadavek správce daně nelze považovat za nepřiměřeně omezující, jak se snažila navodit zástupkyně žalobkyně při ústním jednání. Obecné vysvětlení důvodu využití zdanitelného plnění od Mgr. L. podle soudu nijak nemohlo ohrozit její ekonomickou činnost, ani jinak zasáhnout do práva na svobodné podnikání. Pokud žalobkyně na výzvu správce daně nijak nereagovala a obsah předmětných plnění blíže nevysvětlila, soud souhlasí se žalovaným, že provádění výslechu Mgr. L. bylo nadbytečné, nebyl-li zbaven mlčenlivosti.

Pouze žalobkyně byla oprávněna zbavit advokáta mlčenlivosti ve vztahu k plněním, která jí měl poskytnout. K této skutečnosti žalobkyně neuvedla nic konkrétního ani v odvolání, ani v podané žalobě. Pouze konstatovala, že předmětem přijatých služeb bylo běžné nepravidelné právní poradenství a že nemusí využívat služby pouze jednoho advokáta. Za této situace se soud ztotožňuje se žalovaným, že žalobkyně k návrhu výslechu svědka neuvedla, jaké skutečnosti měl svědek svou výpovědí prokázat, ani netvrdila, že by jeho výpověď mohla přinést konkrétní výsledky, neboť jej zbavila mlčenlivosti. Námitka neprovedení výslechu svědka advokáta Mgr. F. L. je proto nedůvodná.

V. C) Námitka porušení zásady ekonomie řízení

Závěrem žalobkyně namítla, že správní orgány vzhledem k bagatelním částkám kontrolovaných zdanitelných plnění porušily zásadu ekonomie řízení. Soud připomíná shrnutí uvedené v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2020, č. j. 30 Af 66/2018 – 57, ve kterém shrnul, že správní orgány si v případě žalobkyně nepočínají nikterak excesivně, neboť se nejedná o kontroly opakované směřující k téže dani za totéž zdaňovací období. Zvýšenou pozornost daňové správy si žalobkyně vysloužila opakovaně zjišťovanými nesrovnalostmi v daňových dokladech, které předkládala. Nejedná se tak o bezdůvodnou předpojatost či účelový postup. Rovněž postup správce daně, který vymáhá i menší (z pohledu žalobkyně bagatelní) částky, nelze označit za nikterak excesivní či nezákonný. Námitka proto není důvodná. Závěr a náklady řízení

Soud tak na základě všech výše uvedených skutečností neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 31. března 2021

Mgr. Milan Procházka ⟪LB:lb_001⟫ předseda senátu