KSBR 30 Af 61/2019-151

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph. D. ve věci žalobkyně: AMIPOL ZLÍN s.r.o. sídlem Všemina 301, Všemina zastoupena Punktum, spol. s r. o. sídlem Otická 758/19, P. O. BOX 29, Opava proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2019, č. j. 36181/19/5300-22442-712773 takto:

Žaloba se zamítá.

Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Vymezení věci

V projednávané věci jde o posouzení, zda se žalobkyně vědomě účastnila podvodu na DPH při obchodování s měděnými katodami.

Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) zahájil dne 16. 6. 2014 u žalobkyně daňovou kontrolu na dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období duben 2014, kterou následně rozšířil i na zdaňovací období květen, červen a červenec 2014. Na jejím základě dospěl k závěru, že se žalobkyně účastnila podvodného jednání při obchodování s měděnými katodami, o němž měla nebo mohla vědět. Vydal proto dne 28. 6. 2018 následující platební výměry:

 č. j. 1502891/18/3301-51521-702877, jímž žalobkyni vyměřil nadměrný odpočet na DPH za období duben 2014 ve výši 172 300 Kč,

 č. j. 1502999/18/3301-51521-702877, jímž žalobkyni vyměřil nadměrný odpočet na DPH za období květen 2014 ve výši 170 162 Kč,

 č. j. 1503045/18/3301-51521-702877, jímž žalobkyni vyměřil nadměrný odpočet na DPH za období červen 2014 ve výši 231 207 Kč,

 č. j. 1503068/18/3301-51521-702877, jímž žalobkyni vyměřil nadměrný odpočet na DPH za období červenec 2014 ve výši 7 188 Kč.

Proti platebním výměrům brojila žalobkyně odvoláními, která žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a platební výměry potvrdil. Obsah žaloby

Žalobkyně v podané žalobě namítla, že jí správce daně nezákonně odepřel nárok na odpočet DPH při dodání zboží do Evropské unie. Domnívala se rovněž, že rozhodnutí bylo vydáno po uplynutí lhůty pro stanovení daně.

Popsala, že provozuje nákladní dopravu a zasilatelství. Zabývá se rovněž delší dobu obchodováním s měděným granulátem, drtí a kabely. Není tedy pravdou, že by neměla žádné zkušenosti s obchodováním s barevnými kovy. Závěr žalovaného, že žalobkyně podceňuje veškerá obchodní rizika a podílí se na daňových podvodech, tak je nesprávný.

Bezprostředním dodavatelem žalobkyně byla společnost TRIMETAL s. r. o., která je solidní a stabilní společností. Hmotněprávní i formální podmínky nároku na odpočet byly dle finančních orgánů splněny. Sporné však zůstává, zda lze žalobkyni vinit z vědomé účasti na daňovém podvodu.

Z řetězce zjištěného správcem daně plyne, že pokud se skutečně stal podvod, došlo k němu čtyři dodavatelské subjekty před žalobkyní. V obchodním styku je přitom vyloučeno, aby obchodník znal více než jeden předcházející článek řetězce – jinak by některé dodavatele obešel a pokusil se obchodovat kratší cestou. Je tedy vyloučeno, aby žalobkyně znala kohokoli před dodavatelem Trimetal. Aby žalovaný unesl své důkazní břemeno, musel by prokázat, že žalobkyně daňový podvod organizovala, nebo alespoň znala všechny předešlé články řetězce. To splněno nebylo.

Přestože byla v řetězci zjištěna chybějící daň, je absurdní, aby byla doměřena všem následným článkům řetězce. Cílem správce daně tak nebylo doměřit daň správně, ale vybrat ji od těch, kteří jsou solventní. Žalovaný několikanásobně vymáhá jednu a tutéž daň, což dokazuje daňové řízení vedené s dodavatelem Trimetal.

Nesouhlasí rovněž s tím, že měděné katody jsou rizikovou komoditou, nebo že by celoroční objednávka měla být rizikovým faktorem. Jindy jsou naopak daňovým subjektům vyčítány obchody nahodilé. Objektivní okolnosti jsou účelově vymyšlené s cílem dovodit podvodné jednání žalobkyně.

Žalobkyně se rovněž domnívá, že rozhodnutí bylo vydáno po uplynutí lhůty pro stanovení daně. Podle § 136 odst. 4 zákonač. 280/2009 Sb., daňového řádu, byl posledním dnem pro podání přiznání za poslední zdaňovací období 25. 8. 2014. Po 26. 8. 2017 tak nebylo možné stanovit daň, přičemž v nyní projednávaném případě bylo žalobkyni napadené rozhodnutí doručeno 12. 9. 2019, tedy po uplynutí prekluzivní lhůty. Napadené rozhodnutí se k otázce prekluze nijak nevyjadřuje, proto je v tomto směru nepřezkoumatelné. Lhůtu pro stanovení daně nemohlo ovlivnit zahájení daňové kontroly, neboť ze spisu nevyplývá, že by konkrétní osoba byla tímto jednáním pověřena. Ani z protokolů neplyne, že by při zahájení kontroly disponovaly úřední osoby příslušným pověřením. Stejně tak nemohlo běh lhůty pro stanovení daně ovlivnit mezinárodní dožádání, neboť ze spisu není zřejmé, jaké skutkové okolnosti mělo dožádání prověřit. O skutkových okolnostech případu nepanovaly pochybnosti, proto nebylo provádění dožádání nezbytné. Ani žalovaný v napadeném rozhodnutí potřebnost dožádání nevysvětlil. Ke všem dodávkám předložila žalobkyně originály CMR listů potvrzené příjemci. Vliv na prekluzi má rovněž absence výzvy dle § 145 odst. 2 daňového řádu a datum skutečného zahájení daňové kontroly.

Dále žalobkyně tvrdila, že nebyla seznámena se všemi skutečnostmi, které měly vliv na doměření daně. Ze správního spisu (zejm. z napadeného rozhodnutí, výsledku kontrolního zjištění ani ze zprávy o daňové kontrole) neplyne, jaké důkazy byly v řízení shromážděny. Tím došlo k porušení § 8 odst. 1 a § 92 odst. 2 a 7, ale rovněž čl. 38 odst. 2 Listiny. Z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Správní spis není úplný, neboť v něm chybí důkazy shromážděné mimo daňovou kontrolu, při místních šetřeních, při realizaci postupu dle § 89 daňového řádu aj. K tomu podotkla, že soupis listin, které neprošly řádným hodnocením, dodá soudu před ústním jednáním po nahlédnutí do spisu.

Podle žalobkyně došlo rovněž ke zneužití § 65 daňového řádu, neboť přestože bylo ukončeno dokazování, nebyly veškeré listiny přesunuty do veřejné části spisu. Při posledním nahlížení do spisu správce daně žalobkyni veškeré potřebné dokumenty nezpřístupnil s odůvodněním, že je v řízení nehodnotil. Takový důvod odepření nahlížení však zákon nezná. Není tedy jiné možnosti, než aby procesní aktivitu žalobkyně suploval sám soud a při ústním jednání provedl důkaz každou listinou, která byla vyloučena z nahlížení.

K jednotlivým objektivním okolnostem pak žalobkyně zmínila, že žalovaný si protiřečí, pokud na jedné straně hovoří o absenci písemné smlouvy, ovšem na druhou strany nezpochybňuje, že ze smlouvy bylo bez problémů plněno. V řešeném případě kupní smlouva s dodavatelem uzavřena byla a došlo k jejímu naplnění. Naplnění smluvního vztahu bylo potvrzeno předloženými doklady. I kdyby smlouva byla uzavřena písemně, nebylo by nijak vyloučeno, že se transakce stane součástí podvodu na DPH.

Váhové rozdíly zmiňované správcem daně jsou nepřesné, na což bylo upozorněno již ve vyjádření k výsledku kontrolního zjištění. Pokud by žalovaný nesetrval na omylu prvostupňového správce daně, zjistil by, že váhové rozdíly jsou minimální a odpovídají toleranci pro odchylku udávanou Metrologickým institutem. Je pravděpodobné, že převážení na jiné váze by vykázalo jiný váhový rozdíl. Tato okolnost tak je marginální.

Co se týče dodavatelského řetězce, žalobkyně zopakovala, že byla v kontaktu pouze s dodavatelem Trimetal a jeho zaměstnanci. Přebírala zboží v areálu dodavatele a od jeho pracovníků. Nikdy nezjišťovala, jak si dodavatel zboží opatřil. Až v průběhu kontroly se dozvěděla o existenci jiných článků řetězce, které jí dříve známy nebyly. Jakmile předložila daňová přiznání společnosti V-Voříšek k prokázání své maximální obezřetnosti, vyhodnotil správce daně tuto skutečnost jako nestandardní. Žalovaný se v rozhodnutí obšírně zabýval korporacemi, které jsou pro žalobkyni neznámé a nebyly jejími obchodními partnery. Navíc byly v době realizace obchodů spolehlivými plátci DPH. Opatření jako např. kontrolní hlášení, nebyla v dané době platná, což lze chápat jako selhání státu v této oblasti, které však nelze přenášet na žalobkyni. Pravdivé není rovněž tvrzení, že všechny články řetězce jsou nekontaktní a sídlí na virtuálních adresách. Společnost V-Voříšek byla kontaktní, dokonce byl v daňovém řízení vyslechnut její jednatel. Pokud žalovaný jako nestandardní zmiňuje virtuální sídlo společností v řetězci, je nepochopitelné, že tyto společnosti byly ke dni uskutečnění zdanitelných plnění plátci DPH. V případě, že tyto skutečnosti byly správci daně známy, měl povinnost dodavatele sídlící na adrese virtuálních sídel ihned prověřit dle § 127 odst. 4 a § 128 odst. 1 daňového řádu. Pokud to neučinil, nelze tuto skutečnost klást k tíži žalobkyně. Zásadní je, že dodavatel žalobkyně je kontaktní, sídlí na stálé adrese a je věrohodný.

Nebylo prokázáno vědomé zapojení žalobkyně do podvodného řetězce, proto jí nelze vyčítat, že došlo k narušení daňové neutrality a upírat jí nárok na odpočet daně dle § 64 zákona o DPH. Argumentace žalovaného by de facto vedla k závěru, že dodání zboží v rámci EU samo o sobě zakládá pravděpodobnost daňového podvodu. O to víc to musí platit v případě, že se daňový podvod a údajné krácení daně mělo odehrát o čtyři články dříve v řetězci.

Žalobkyně nesouhlasí ani se závěry o nestandardně nízké ceně, kterou žalovaný dovozoval z rozdílu mezi obchodovanou cenou a cenou na burze London Metal Exchange (LME). Skutečná cena se sjednává dle aktuální nabídky a poptávky, při zohlednění přebytku či nedostatku suroviny na trhu. Měď nakupují obchodníci jako investiční surovinu. Není proto neobvyklé, že potřebuje-li obchodník volnou hotovost, začne surovinu prodávat i se ztrátou oproti ceně obchodované na burze. Rozdíly v cenách mohou činit až 550 EUR za tunu. Zohlednit je nutné rovněž výkyvy cen na burze, které činí 5 až 12 %.

Nepochopitelná je rovněž výtka, že k přeprodeji došlo rychle. O rychlosti realizace celého obchodu v řetězci neměla žalobkyně povědomost. Je však logické, že všichni na trhu pracují rychle a obchodují se zbožím v reálném čase. Zboží bylo žalobkyni dodavatelem Trimetal nabídnuto krátce před realizací obchodu. Obratem došlo k oslovení potenciálních odběratelů, a pokud reagovali kladně, nic nebránilo uskutečnit transakci. Dodavatelsko-odběratelská smlouva nebyla nutná, neboť se jednalo o malé množství v poměru k celkových odběrům. Zboží bylo vyzvednuto v areálu Trimetal a dopraveno do Spolkové republiky Německo. Certifikát byl žalobkyni zaslán až s fakturou za zboží, tedy až poté, co zboží opustilo Českou republiku a bylo dodáno odběrateli; nikdo jej blíže nezkoumal.

Neobstojí ani závěr, že žalobkyně spolupracovala nepřímo s výrobcem. Do areálu společnosti Aurubis pouze několikrát vezla zboží firmy PARTR, které řidič předal předem určené osobě; v obchodním vztahu s ní však nevystupovali. Jedná se o jednoho z největších zpracovatelů barevných kovů, pro něhož by spolupráce se žalobkyní nebyla nijak zajímavá.

Nepřípadný je rovněž závěr, že žalobkyně obchodovala se starým zbožím. Stáří zboží nijak neovlivňovalo jeho kvalitu a další zpracování. Odběratelem bylo bez výhrad přijato a bylo za něj zaplaceno.

Co se týče údajně rychlého ukončení spolupráce po zahájení daňové kontroly, žalobkyně zdůraznila dlouhodobost spolupráce. Jak u dodavatele Trimetal, tak u žalobkyně byly již v roce 2014 prováděny správcem daně kontroly a místní šetření při prověřování nadměrných odpočtů. Lživé je rovněž tvrzení, že došlo k náhlému ukončení spolupráce s dodavatelem Trimetal. Nadále přetrvává rovněž spolupráce s odběrateli. K prokázání těchto skutečností žalobkyně v daňovém řízení nebyla vyzvána, proto je předložila až nyní v řízení před soudem.

Na základě výše uvedeného je žalobkyně přesvědčena, že žalovaný věrohodně neprokázal její vědomost o podvodu na DPH. Navíc učinila všechna rozumně požadovaná opatření k ověření bezpečnosti transakcí. Vlastní kontrolní mechanismy žalobkyně nebyly v řízení zjišťovány. Je však nutno zdůraznit, že dodavatele zboží znala žalobkyně několik let a pravidelně s ním spolupracovala, což potvrdil i výslech K. Š. Přestože nebyly uzavírány smlouvy, podmínky ústních dohod i objednávky byly řádně plněny. Není rovněž pravdou, že by žalobkyně vstupovala do nového odvětví na trhu – s barevnými kovy obchoduje řadu let, proto má patřičné znalosti a zkušenosti. S možností dodávky žalobkyni oslovil její dlouholetý dodavatel a ona zboží nabídla svým odběratelům, kteří nabídku akceptovali a zboží řádně převzali a uhradili. Na kontrolu zboží žalobkyně nerezignovala, prováděl ji řidič na místě nakládky (vizuálně, metricky i ručním spektrometrem). Po naložení zboží byla provedena kontrola hmotnosti, zboží bylo pojištěno. Objektivní okolnosti, z nichž by mohla plynout povědomost žalobkyně o daňovém podvodu, tak podle žalobkyně prokázány nebyly. Je tak přesvědčena, že žalovaný neunesl své důkazní břemeno.

Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného, včetně jemu předcházejících platebních výměrů, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného

Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, v němž se podrobně vyjádřil k námitkám žalobkyně. Shrnul, že není povinen prokazovat, že by žalobkyně byla organizátorem podvodu nebo že by znala všechny články řetězce. Za spolupachatele podvodu musí být považován i takový daňový subjekt, který se na přípravě podvodu nepodílel, ale přehlížel zjevné nestandardnosti.

Vědomost žalobkyně o zapojení do podvodného řetězce byla v daňovém řízení prokázána. V rozhodnutí byl identifikován řetězec a chybějící daň (u společností Oliver Trade a Fonotix). Byl shromážděn dostatek objektivních okolností svědčících o vědomosti žalobkyně o podvodu, jakož i otázka přijetí rozumných opatření.

Žalovaný nekladl žalobkyni k tíži jednání subjektů, které neznala. Identifikace obchodního řetězce a chybějící daně není součástí objektivních okolností svědčících o vědomé účasti na podvodu. Tyto dvě kategorie nelze směšovat. V prvním kroku je nutno posoudit celý podvodný řetězec včetně chybějící daně a narušení daňové neutrality (o těchto skutečnostech ani žalobkyně nemusela vědět). Až poté přichází na řadu vědomostní test, v němž jsou posuzovány objektivní okolnosti a přijatá opatření.

Souhlasil se žalobkyní, že společnosti v řetězci neměly v době obchodování status nespolehlivého plátce DPH. To však nic nemění na tom, že odpovědnost za zapojení žalobkyně do podvodu nelze přenášet na orgány finanční správy s tím, že stát měl tyto společnosti prohlásit za nespolehlivé plátce. Odkaz na rozsudek Nejvyššího správního souduč. j. 5 Afs 252/2017-31 není přiléhavý, neboť žalobkyni nebyla kladena k tíži nekontaktnost a virtuální sídla společností v řetězci. Žalovaný jí vyčítal toliko objektivní okolnosti, kterých si žalobkyně musela být dobře vědoma.

Žalovaný v rozhodnutí popsal, že v podvodném řetězci byla identifikována chybějící daň. Narušení neutrality může představovat nekonečná množina situací odvislá od fantazie organizátorů podvodu. Není právně významné, že žalobkyně dodala zboží do jiného členského státu EU jako zboží osvobozené od daně. Podstatou věci je odmítnutí nároku na odpočet daně na vstupu z důvodu zapojení žalobkyně do transakcí zasažených podvodem na DPH. Není proto rozhodné, jaký režim mělo zboží dodávané na výstupu.

Co se týče námitky prekluze, žalovaný upozornil, že k ní správní orgány přihlíží z úřední povinnosti. Pokud k uplynutí lhůty pro stanovení daně nedošlo, nebylo nutné se danou námitkou v napadeném rozhodnutí zabývat, zejména pokud nebyla uplatněna v odvolání. Platební výměry byly vydány ve lhůtě tří let od zahájení daňové kontroly. Je totiž nutné zohlednit, že lhůtu pro stanovení daně prodloužilo mezinárodní dožádání. Dále byla lhůta podle § 148 odst. 2 písm. b) daňového řádu prodloužena o 1 rok, neboť v posledních 12 měsících před jejím uplynutím byly žalobkyni oznámeny platební výměry. Napadené rozhodnutí tak bylo vydáno ve lhůtě pro stanovení daně. Výtky o tom, že kontrola byla zahájena neúčinně, podle žalovaného neobstojí. Mezi zákonné náležitosti protokolu o kontrole nepatří označení osoby pověřené tímto úkonem. Nepřípadné jsou rovněž úvahy o účelovosti mezinárodního dožádání. Daň byla v prekluzivní lhůtě stanovena pravomocně, proto na věc nelze použít judikaturu Nejvyššího správního a Ústavního soudu zmiňovanou žalobkyní.

Neztotožnil se ani s námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Žádné ustanovení daňového řádu nestanoví povinnost uvést v napadeném rozhodnutí všechny shromážděné důkazy. Tuto povinnost správních orgánů nelze dovodit ani z § 8 odst. 1 daňového řádu nebo čl. 38 odst. 2 Listiny. Před vydáním napadeného rozhodnutí zaslal žalobkyni sdělení ze dne 29. 5. 2019, jehož přílohou byl soupis spisového materiálu, s tím, že se žalobkyně může s obsahem správního spisu po domluvě seznámit. Není pravdou, že by některé listiny byly zatajovány. Navíc žalobkyně ani neuvedla, kterých listin by se dané pochybení spočívající v nepřeřazení do veřejné části spisu mělo týkat. Ne všechny listiny, které jsou součástí spisového materiálu, musí být hodnoceny jako důkaz. Rozsudekč. j. 62 Af 75/2014-230 na věc nedopadá, neboť ten řešil otázku nahlížení do spisu před přeřazením listin z vyhledávací do veřejné části. Žalobkyně navíc obdržela seznam přeřazených písemností jako přílohu ke sdělení žalovaného z 9. 7. 2019.

Setrval rovněž na svých závěrech ohledně existence objektivních okolností prokazujících vědomost žalobkyně o podvodu. Uzavření smlouvy na základě zcela obecné rámcové smlouvy je podle žalovaného nestandardní. Na tom nic nemění ani fakt, že smlouva byla plněna. Navíc žalobkyně u svého dodavatele objednávala velké množství zboží za podezřele nízkou cenu za situace, kdy s měděnými katodami dříve neobchodovala.

Co se týče způsobu přejímky a váhových rozdílů, odkázal na napadené rozhodnutí a zprávu o daňové kontrole. Není pravdou, že by bezmyšlenkovitě převzal data chybně uvedená správcem daně. Rozdíly mezi doklady žalobce a vážními lístky činily 240 kg, 77 kg a 11 kg, což nelze hodnotit jako marginální odchylky. Tato skutečnost nesvědčí o jednání s nezbytnou péčí.

Údaje o cenách na londýnské burze získal žalovaný z webových stránek www.mtctradin.cz zobrazující aktuální ceny kovů na LME. Za standardní cenu považoval takovou, která je vyšší nebo rovna cenně obchodované na LME. Obchodování se zbožím pod cenou obchodovanou na burze muselo žalobkyni signalizovat, že této skutečnosti nemohlo být dosaženo jinak než podvodem na DPH v řetězci dodávek. Nákupní ceny zboží byly nepřiměřeně nízké, což bylo přezkoumatelně vysvětleno.

Rychlost přeprodejů zmiňoval žalovaný jako objektivní okolnost z důvodu, že transakce probíhaly velice rychle i přesto, že byly mezinárodní. Nesouhlasil rovněž s tím, jak žalobkyně bagatelizuje kontrolu certifikátů. Skutečnost, že certifikát byl padělkem, je jednou ze silných objektivních okolností. Měď je drahý kov, proto při obchodování s ní hraje certifikát o původu a pravosti zboží významnou roli.

Úvahy o tom, že se jednalo o staré zboží, neznamenaly, že by mělo být zboží nepoužitelné či blížící se expiraci. Významné však je, že zboží bylo obchodováno již v roce 2012, tedy 2 roky před realizací posuzovaných transakcí.

Ukončení spolupráce bylo považováno za objektivní okolnost z důvodu, že po zahájení kontroly byla ukončena spolupráce právě s měděnými katodami, nikoliv s dodavatelem Trimetal. Poslední prodej pro německého odběratele se uskutečnil v červenci 2014. Poté již obchodování s měděnými katodami neprobíhalo. Lze doplnit, že subjekt obchodující s drahými kovy v řádu milionů korun by si měl být vědom toho, že se jedná o rizikovou komoditu.

Ve svém souhrnu tak je žalovaný přesvědčen, že objektivní okolnosti tvoří ucelený soubor vzájemně se doplňujících důkazů, z nichž spolehlivě vyplývá, že žalobkyně o svém zapojení do řetězce zasaženého podvodem mohla nebo měla vědět.

K přijetí rozumných opatření žalovaný doplnil, že není jeho úkolem uvádět, jaké kroky měla žalobkyně v rámci svého podnikání činit. Preventivní opatření musí přijímat všechny subjekty bez ohledu na to, v jakém odvětví působí. V napadeném rozhodnutí bylo vysvětleno, že žalobkyně nepřijala dostatečná opatření, aby své účasti na podvodu zabránila. Není pravdou, že by žalobkyně nebyla vyzvána k prokázání dobré víry. Ve výzvěč. j. 1855760/17/3301-615662-705637 byl popsán podvodný řetězec, existence chybějící daně a objektivní okolnosti. V ní byla žalobkyně vyzvána, aby doložila dobrou víru v obchodním styku, což nesplnila. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl. Ústní jednání

Při ústním jednání dne 20. 10. 2021 účastníci setrvali na svých argumentech obsažených v předchozích písemných podáních.

Zástupce žalobkyně uvedl, že žalovaný postupoval podle předem připraveného schématu a snažil se dovodit existenci podvodu a vědomost žalobkyně o něm. Chybějící daň však nemůže být vybrána kdekoli. Správce daně pominul, že dodavatel žalobkyně kontroloval kvalitu pomocí spektrometru. Nebylo nutné vyžadovat či prověřovat certifikáty. Upozornil rovněž na nesprávné zahájení daňové kontroly a na fakt, že spis předložený žalovaným neobsahuje správní spisy všech článků v řetězci.

Zástupce žalovaného odkázal na napadené rozhodnutí, v němž bylo popsáno, kde se nachází chybějící daň. Zmíněny byly rovněž dostatečné objektivní okolnosti svědčící o vědomosti žalobkyně o podvodu. Žalovaný vytýkal žalobkyni předložení falešných certifikátů, nikoliv způsob provádění kontroly pomocí spektrometru. K námitce neúplnosti spisového materiálu zmínil, že běžně nejsou předkládány spisy ostatních článků v řetězci. Smyslem odepření nároku na odpočet u žalobkyně byla ochrana systému výběru daně z přidané hodnoty.

Soud konstatoval obsah soudního a správního spisu a provedl dokazování listinami obsaženými na č. l. 33 – 101 soudního spisu. Jednalo se o faktury prokazující dlouhodobou spolupráci žalobkyně s dodavateli Trimetal (č. l. 33 – 38 spisu), STEFAN PLUS (č. l. 38 verte – 39), Draka Kabely (č. l. 47 – 58) a odběrateli RHS ROHSTOFF HANDEL (č. l. 40 – 43) a B.u. F. Metallhandels (č. l. 44 – 46), a dále o skladové karty za období 2010-2018 prokazující, že žalobkyně obchodovala s hliníkem, s mědí vlasovou, měděnými vodiči, granulátem, kabely, dráty, resp. s čistou mědí (vizč. l. 59 – 101). Skladové karty naopak nezobrazovaly, že by žalobkyně obchodovala v daném období s měděnými katodami. Na provedení důkazu osvědčením o pojištění založeným na č. l. 102 zástupce žalobkyně při jednání netrval. Soud měl za to, že spisový materiál, který byl předložen žalovaným k rozhodnutí o předmětné věci, je dostatečný (neshledal, že by byly dány důvody vyžádat i spisové materiály týkající se daňových řízení jiných článků řetězce). Posouzení věci soudem

Soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů. Ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného.

Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Nejdříve se soud zabýval námitkou prekluze [bod V. A) rozsudku] a námitkou porušení procesních práv žalobkyně spočívající v ponechání listin ve vyhledávací části spisu i po ukončení daňové kontroly [bod V. B) rozsudku]. Dále se věnoval námitce prokázání podmínek pro odepření nároku na odpočet DPH z důvodu vědomé účasti žalobkyně na podvodu [bod V. C) rozsudku].

V. C. 3 Přijetí rozumných opatření

Soud souhlasí rovněž se závěry žalovaného v bodech 79 – 82 rozhodnutí, že žalobkyně nepřijala dostatečná opatření, která po ní mohou být rozumně požadována, aby své účasti na podvodu zabránila (byť s korekcí v tom směru, že žalobkyni nelze klást k tíži, že znala výrobce zboží – viz bod 91 výše).

Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2008, č. j. 9 Afs 67/2008-147, je věcí podnikatelského subjektu, aby v zájmu minimalizace podnikatelského rizika přizpůsobil svou obchodní činnost podmínkám na trhu a snažil se dbát bezproblémovosti svých obchodních partnerů. Zásadní podle soudu jsou v tomto ohledu výše vyslovené závěry o nedostatečném prověřování trhu před zahájení obchodní spolupráce, podezřele nízká cena, nedostatečná kontrola kvality a absence detailní smluvní úpravy. Obchoduje-li žalobkyně s drahými kovy, vyžaduje to vyšší míru kontrolních opatření, neboť měděné katody jsou rizikovou komoditou. Žalobkyně v průběhu daňového řízení ani v podané žalobě netvrdila, jaká konkrétní opatření k vyloučení účasti na podvodu učinila. Za těchto okolností lze odkázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2016, č. j. 4 Afs 233/2015-47, z nichž plyne, že pokud daňový subjekt „sám netvrdil, že by nějaká preventivní opatření přijal, daňové orgány neměly povinnost provádět jakákoli abstraktní hodnocení.“ Jak správně uvedl žalovaný, žalobkyně byla ke sdělení těchto okolností výzvouč. j. 1855760/17/3301-615662-705637. Žádné zásadní skutečnosti v tomto směru však nesdělila. Lze tak uzavřít, že žalobkyně neprokázala přijetí dostatečných opatření pro vyloučení své účasti na podvodu.

Námitka nesprávného posouzení otázky vědomosti žalobkyně o podvodu na DPH tak není důvodná. Závěr a náklady řízení

Soud tak na základě všech výše uvedených skutečností neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

K objektivním okolnostem jako je neprovedení průzkumu trhu při zahájení obchodování s novým zbožím, neprověření původu, absence kontrolních mechanismů s ohledem na vzhled zboží, apod. uvádí soud následující. Jak žalobkyně správně uváděla, žádná z těchto okolností nemůže sama o sobě vést k závěru o vědomosti žalobkyně o podvodu na DPH. Je však třeba je vnímat ve vzájemných souvislostech a přihlédnout ke specifikům řešeného případu. Přestože bylo prokázáno, že žalobkyně dlouhodobě obchodovala s drahými kovy (viz rovněž důkazy provedené při jednání), s měděnými katodami začala žalobkyně obchodovat až v kontrolovaných zdaňovacích obdobích, přičemž zahájení obchodní spolupráce s tímto novým typem zboží nijak přesvědčivě nevysvětlila. Tvrdila, že jí tuto spolupráci nabídl její dosavadní prověřený obchodní partner a pro nové zboží měla domluvené odběratele. Tyto skutečnosti žalovaný nezpochybňoval. Uváděl však, a soud se s jeho hodnocením ztotožňuje, že žalobkyně přesto mohla (či za daných okolností měla) před zahájením obchodování s měděnými katodami minimálně prověřit cenu zboží (zda odpovídala ceně na trhu), resp. jeho kvalitu. Pokud by tak učinila, zjistila by, že se zbožím obchoduje pod cenami na LME a že kvalita zboží neodpovídá novým výrobkům. Žalobkyně žádné prověřování ceny či průzkum trhu před zahájením obchodních transakcí s měděnými katodami neučinila, proto je zřejmé, že se o cenu obchodovaného zboží v podstatě nezajímala a plně v tomto ohledu důvěřovala dodavateli Trimetal. Takový postup nepovažuje soud za standardní ani dostatečně obezřetný, a to ani v případě, že Trimetal byl jejím dlouhodobým a spolehlivým obchodním partnerem. Přinejmenším rizikovost obchodované komodity (drahý kov) měla i v tomto případě vést alespoň k minimálnímu prověření obchodů s tímto zbožím. K tomu však prokazatelně nedošlo.

Další významnou okolností, kterou žalovaný zmiňoval, bylo, že kvalita zboží při pohledové kontrole neodpovídala novému zboží. Přestože žalobkyně uváděla, že měděné katody si ponechávají kvalitu drahého kovu i s plynutím času, soud souhlasí se žalovaným, že pouhý letmý pohled na zboží při přejímce umožňoval zjistit, že obchodované zboží není zánovní. Zkušenému obchodníkovi s drahými kovy tato skutečnost nepochybně mohla signalizovat problémovost obchodní transakce. Pokud žalobkyně těmto skutečnostem nevěnovala žádnou pozornost, svědčí to o její nedostatečné obezřetnosti a přispívá to k závěru o její vědomosti o podvodu na DPH.

Žalobkyně uváděla, že pravost certifikátů nemohla nijak ověřit, neboť i správce daně až dodatečně konstatoval jejich padělání. Podle soudu je pochopitelné, že žalobkyně detailně neprověřuje certifikáty původu zboží, obchoduje-li dlouhodobě s týmž obchodním partnerem neměnným způsobem. V nyní posuzovaném případě však žalobkyně začala obchodovat s novým typem zboží (drahých kovů), přičemž při zběžné kontrole zboží bylo zřejmé, že se nejedná o zboží zcela nové (ručně psané popisky, přetrhané či nečitelné etikety apod.). Na tyto signály žalobkyně nijak nereagovala, přestože ji právě tyto okolnosti měly vést ke zvýšené potřebě ověření pravosti certifikátů od výrobce. To žalobkyně neučinila, proto soud souhlasí se žalovaným, že i nedostatečnou kontrolu kvality (např. prostřednictvím prověření certifikátů) lze chápat jako jednu z objektivních okolností přispívajících k vědomosti žalobkyně o podvodu.

Na daný závěr nemají vliv ani tvrzení žalobkyně, že řidiči přebírající zboží prováděli kontrolu kvality spektrometrem. Byť k této formě kontroly dojít mohlo a mohlo být zjištěno, že se jedná skutečně o měděné katody, takové zjištění nic nemění na závěru, že obchodované zboží se jevilo jako použité a vzbuzovalo pochybnosti o svém původu. To mělo u žalobkyně vyvolat potřebu detailnějšího prověření, zda skutečně jde o zboží od výrobce Aurubis. Na to žalobkyně v projednávaném případě rezignovala.

Další problematickou objektivní okolností byla podle žalovaného obecná rámcová dohoda na prodej měděných katod (viz bod 67 rozhodnutí). Nestandardní se žalovanému jevil zejména fakt, že byla uzavřena zcela obecná objednávky rizikové komodity, aniž by bylo vyjasněno množství, cena, kvalita, termín dodávek, platební podmínky, odpovědnost za vady atd. Navíc stejně obecnou objednávku uzavřel Trimetal se svým dodavatelem V-VOŘÍŠEK. Tuto skutečnost porovnal správce daně s odpověďmi na dožádání, z nichž zjistil, že dodavatel V-VOŘÍŠEK standardně uzavíral s jinými odběrateli naprosto konkrétní objednávky. Stejně tak žalobkyně v rozhodném období uzavřela smlouvu na reklamu na daleko nižší hodnotu plnění s mnohem konkrétnější smluvní úpravou. Žalobkyně tuto skutečnost vysvětlovala dlouhodobou bezproblémovou spoluprací s dodavatelem Trimetal. Soud částečně souhlasí se žalobkyní, že na základě dlouhodobé bezvadné spolupráce je akceptovatelný nižší standard smluvní dokumentace (viz rovněž rozsudek Nejvyššího správního souduč. j. 5 Afs 252/2017-31 ve věci Trimetal). Na druhou stranu je však nutné zohlednit i skutkové okolnosti nyní projednávané věci, kdy žalobkyně zcela rezignovala na prověření situace na trhu před zahájením obchodování s novým typem zboží a nijak nereagovala na nejasný původ či zhoršenou kvalitu (stáří) obchodovaného zboží. Proto v nynějším případě soud souhlasí se žalovaným, že i obecná rámcová objednávka zboží může navozovat fakt, že žalobkyně v podstatě na obchodování s daným typem zboží ekonomický zájem neměla a do transakcí se zapojila z jiných důvodů.

Ani váhové rozdíly zmiňované žalovaným v bodě 68 žalobkyně v podané žalobě úspěšně nevysvětlila. Tabulka zobrazující tyto rozdíly vychází z dodavatelských a odběratelských faktur a v některých případech ukazuje, že docházelo k rozdílům mezi váhou zboží, které nakoupila žalobkyně od svého dodavatele a váhou zjištěnou u odběratele. Ačkoliv žalobkyně uváděla, že její řidiči při přejímce kontrolovali i váhu zboží na vahách v autě, nepodařilo se jí podle soudu vysvětlit, jak k váhovým rozdílům mohlo dojít. Argumentaci o řádné kontrole kvality i množství (váhy) dodaného zboží tak soud nepřisvědčil.

Žalovaný jako další objektivní okolnost uváděl rychlost přeprodávaného zboží ve spojení s padělky certifikátů. Přestože je pravdou, že řetězec transakcí, kdy se zboží z Německa prodávalo do České republiky, v tuzemsku putovalo přes několik článků a následně bylo prodáno zpět do Německa v řádu několika málo dní, nepůsobí zcela standardně. Soud však akceptuje námitku žalobkyně, že samotnou rychlost provádění obchodů ve spojení s padělanými certifikáty původu nelze žalobkyni přičítat k tíži jako objektivní okolnost. Jednak při obchodování s drahými kovy běžně dochází k rychlé formě přeprodejů, jednak žalobkyně o této skutečnosti nemusela mít vůbec povědomost, neboť s ostatními články řetězce nespolupracovala. Tato dílčí nesprávnost však nic nemění na výše uvedeném závěru, že žalobkyně možnosti nové obchodní spolupráce i kvalitu zboží prověřovala nedostatečně.

Konečně ani objektivní okolnost zmíněnou v bodě 72, že žalobkyně znala výrobce a přesto obchodovala přes prostředníka, neklasifikuje soud jako okolnost zakládající vědomost žalobkyně o podvodu na DPH. Úvaha žalovaného, že žalobkyně znala výrobce Aurubis, neboť od něj pro společnost PARTR zajišťovala přepravu, nemůže podle soudu nijak založit její vědomost o účasti na podvodu. V daňovém řízení bylo vysvětleno, že žalobkyně s výrobcem v daném obchodním případě nijak nejednala, pouze v transakci jiných obchodních společností vystupovala jako přepravce. Není tak zřejmé, jak by daný obchodní případ mohl přispět k tomu, aby žalobkyně jednala při nákupu měděných katod přímo s výrobcem. I bez této objektivní okolnosti je však soud přesvědčen, že závěr žalovaného o vědomosti žalobkyně o účasti na podvodu obstojí.

Zmiňoval-l žalovaný i správce daně, že objektivní okolností může být i ukončení obchodování po zahájení daňové kontroly, i zde lze správním orgánům přisvědčit. Ani z dokazování provedeného při jednání nijak nevyplynulo, že by žalobkyně obchodovala s měděnými katodami i v jiných než kontrolovaných zdaňovacích obdobích. Žádné důkazy v tomto směru předloženy nebyly. Přestože se žalobkyně snažila přesvědčit soud, že i nadále obchodovala s dodavatelem Trimetal i svými odběrateli, nebylo prokázáno, že by spolupráce přetrvávala právě v obchodování s měděnými katodami. Soud tak souhlasí se žalovaným (viz body 74 – 75 rozhodnutí), že i tato skutečnost může přispět k nestandardním okolnostem, které obchodování s měděnými katodami provázelo.

K odkazům žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2018, č. j. 5 Afs 252/2017-31, ve věci Trimetal, soud uvádí, že jeho závěry nejsou zcela přenositelné na nyní projednávanou věc. Obecné závěry Nejvyššího správního soudu, že obchoduje-li daňový subjekt s dodavatelem delší dobu bezproblémově, je možno akceptovat nižší míru kontroly či prověřování při rozšíření obchodní spolupráce, soud využil i v nynějším případě (viz bod 88 rozsudku). Důležité je však akcentovat, že přestože se v případě Trimetal jednalo o podvod na DPH s měděnými katodami, jednalo se o jiné zdaňovací období a jiný řetězec odběratelů. V případě řešeném Nejvyšším správním soudem (a následně i Krajským soudem v Brně v rozsudku ze dne 30. 9. 2021, č. j. 29 Af 59/2019), byla daňovému subjektu vytýkána finančním orgány zejména nekontaktnost jeho dodavatelů. Oproti tomu v nynějším případě je vědomost žalobkyně o účasti na podvodu dovozována zejména z nestandardně nízké ceny a z nedostatečné kontroly zboží. Přestože žalobkyně tvrdila, že obchody probíhaly standardně za cenu odpovídající LME, nebyla její tvrzení pravdivá, neboť obchodovala s měděnými katodami za cenu nižší než na burze. Navíc bylo doloženo, že žalobkyně ani dostatečně nedbala na kvalitu obchodovaného zboží. Od případu Trimetal se věc žalobkyně odlišuje rovněž tím, že zatímco v bodě 41 rozsudkuč. j. 5 Afs 252/2017-31 bylo akcentováno, že Trimetal obchodováním žádnou výhodu svými obchody nezískal, žalobkyně v důsledku vývozu měděných katod do jiného členského státu žádala od státu nadměrné odpočty DPH. Přestože tedy ke ztrátě daně došlo o několik článků dříve v řetězci, je soud přesvědčen, že žalovaný snesl dostatečné objektivní okolnosti, z nichž lze učinit přesvědčivý závěr o tom, že žalobkyně mohla nebo měla vědět o tom, že se zapojením do předmětných obchodních transakcí účastní podvodu na DPH. Žalovaný tak podle soudu své důkazní břemeno o vědomosti žalobkyně o podvodu na DPH unesl.

Pokud jde o námitku, že daň nelze vybrat od všech článků v řetězci, ta vznesena pouze v obecné rovině, aniž by bylo jakkoli konkretizováno, u jakých článků řetězce byla chybějící daň vybrána. Odkazy na věc Trimetal se týkaly jiného zdaňovacího období a jiného řetězce dodávek, proto nejsou v tomto směru použitelné. Námitka tak není důvodná.

Nepřípadné je rovněž tvrzení, že žalovaný byl povinen prokázat žalobkyni, že je iniciátorem podvodu. Takovou povinnost odmítl Nejvyšší správní soud v rozsudcíchč. j. 2 Afs 55/2016-38 neboč. j. 6 Afs 130/2014-60, na nějž soud pro stručnost odkazuje (viz rovněž bod 75 výše).

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 20. října 2021

Mgr. Milan Procházka ⟪LB:lb_001⟫ předseda senátu