KSBR 31 Af 55/2020-120

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, PhD. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: Statutární město Brno, IČO 44992785 sídlem Dominikánské náměstí 196/1, 602 00 Brno zastoupený advokátem Mgr. Janem Brožem sídlem Teplého 2786/0, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 8. 7. 2020, č. j. ÚOHS-20739/2020/310/AŠi, takto:

Porušení § 19a odst. 1 písm. b) zákonač. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, se může obec dopustit i tím, že nerespektuje vlastní objektivní kritéria pro zahrnutí nové lokality do výčtu adres, na kterých je povolené provozování hazardních her, a neprovede odpovídající novelizaci své obecně závazné vyhlášky, která tento výčet stanoví.

Žaloba se zamítá.

Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

I. Předmět řízení

Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 12. 2019, č. j. ÚOHS-S0232/2018/VS-35131/2019/830/VVo (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 22aa odst. 1 písm. b) zákonač. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 9. 2017 (dále jen „ZOHS“), kterého se měl dopustit tím, že v rozporu s bodem 5 Pravidel statutárního města Brna pro vymezení lokalit, které je možné zařadit mezi místa, na nichž může být povoleno provozování hazardních her (dále jen „Pravidla pro vymezení lokalit“) neprovedl novelizaci obecně závazné vyhlášky (dále také „OZV“) č. 12/2017, o regulaci provozu hazardních her, tak, aby do ní k žádosti společnosti FORBES Casino, a.s. zařadil mezi povolená místa provozování její provozovnu na adresním místě Brno, Benešova 627/14 a aby v souladu s Pravidly pro vymezení lokalit byla novela vyhlášky účinná od 1. ledna 2018, přestože provozovna plnila všechny podmínky stanovené v bodech 1 až 4 Pravidel pro vymezení lokalit a žádost o zařazení provozovny byla doručena v souladu s bodem 5 Pravidel pro vymezení lokalit do 31. srpna 2017, a tuto provozovnu zařadil až s účinností od 22. září 2018 do obecně závazné vyhláškyč. 13/2018, kterou se mění obecně závazná vyhláškač. 12/217, o regulaci provozu hazardních her, narušil bez objektivně ospravedlnitelných důvodů v období od 1. ledna 2018 do 21. září 2018 hospodářskou soutěž na trhu provozování hazardních her na území statutárního města Brna vyloučením soutěžitele FORBES Casino, a. s. z možnosti provozovat hazardní hry na území statutárního města Brna, čímž v období od 1. ledna 2018 do 21. září 2018 porušil zákaz stanovený v 19a odst. 1 písm. b) ZOHS. Za uvedený přestupek uložil žalovaný žalobci pokutu ve výši 828 000 Kč. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojil žalobce rozkladem, který předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 8. 6. 2020, č. j. ÚOHS- 20739/2020/310/AŠi (dále jen „napadené rozhodnutí“), dle § 152 odst. 6 písm. b) a § 90 odst. 5 zákonač. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl, přičemž prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

II. Stanoviska účastníků řízení

Žalobce se domáhá zrušení správních rozhodnutí obou stupňů a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že Pravidla pro vymezení lokalit byla schválena Radou města Brna tj. výkonným orgánem, jednání rady obce nemůže předjímat, ani nahrazovat vůli zastupitelstva obce, jelikož každý zastupitel hlasuje samostatně a není vázán žádnými příkazy. Podle bodu 2. Pravidel pro vymezení lokalit musí se zařazením adresy mezi lokality, kde je povoleno provozovat vybrané hazardní hry, souhlasit také zastupitelstvo příslušné městské části, přičemž Zastupitelstvo městské části Brno-střed nikdy neudělilo souhlas se zařazením adresy Benešova 627/14 mezi adresy, na nichž je možné vybrané hazardní hry provozovat. Žalovaný nemá na základě § 19a ZOHS pravomoc přezkoumávat normotvornou činnost obcí, rozhodně nelze obec pokutovat za to, že automaticky k žádosti jakéhokoliv subjektu nenovelizovala obecně závaznou vyhlášku. Nedošlo k naplnění skutkové podstaty přestupku, jelikož společnost FORBES Casino, a. s. v rozhodné době nedisponovala povolením k provozování hazardních her, není proto možné společnost pokládat za soutěžitele. Společnost ani po novelizaci OZV nezačala podnikat kroky k získání povolení k provozování hazardních her. Žalovaný nesprávným způsobem vymezil relevantní trh. Pokuta byla uložena ve zjevně nepřiměřené výši, žalovaný při jejím výpočtu nereflektoval hned několik polehčujících okolností.

Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Dále uvádí, že Pravidla pro výběr lokalit přijalo město Brno, a proto by se jím mělo řídit bez ohledu na to, který vnitřní orgán žalobce tato pravidla přijal. Zastupitelstvo městské části Brno-střed dalo se změnou vyhlášky souhlas, uvádí se to v důvodové zprávě k novelizaci vyhláškyč. 12/2017. Podstatou věci je, že společnost FORBES Casino, a. s. splňovala kritéria uvedená v Pravidlech pro vymezení lokalit, žalovaný však nepřidal její provozovnu mezi adresy, na kterých se mohou provozovat hazardní hry. Žalobce tak nebyl pokutován za to, že automaticky nenovelizoval OZV na podání žádosti, ale za to, že postupoval v rozporu se svými předem danými pravidly. Obce mohou vydávat OZV pouze, pokud nejsou v rozporu se zákonem. Stát může do této pravomoci zasahovat, vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem. Podle čl. 101 odst. 4 Ústavy je správní úřad povinen a oprávněn učinit právní kroky k zajištění nápravy, k nimž mu zákon poskytuje pravomoc, pokud dojde k závěru, že územní samosprávný celek porušil zákon. Jednání žalobce naplnilo znaky skutkové podstaty přestupku podle § 19a ZOHS. Žalovaný do vymezení relevantního trhu zařadil také technické hry, jelikož OZV č. 12/2017 technické hry zakazuje, zákaz přitom také představuje způsob regulace. Společnost FORBES Casino, a.s. sice nedisponuje základním povolením, ale i tak neexistuje žádná zákonná povinnost, na základě které by musela o zařazení adresy žádat až po udělení základního povolení. Žalobce neomezil soutěžitele FORBES Casino, a. s., nýbrž omezil soutěžitele Forbes Group SE, jejíž součástí je jak společnost FORBES Casino, a. s. tak společnost Victoria – Tip, a. s., která základním povolením k provozování hazardních her disponuje. Není zde důvod pro odchýlení se od obecného chápání narušení hospodářské soutěže, pro které stačí potenciální narušení. Výše uložené pokuty není nepřiměřená, ani likvidační.

Svá vyjádření účastníci dále rozvíjí v následných podáních. Žalobce v replice doplňuje, že žalovaný přehlíží ústavní východiska územní samosprávy, rada obce nemůže zavazovat zastupitelstvo obce k přijetí OZV, pravomoc přijímat OZV je svěřena pouze do rukou zastupitelstva. Žalovaný neprokázal, že došlo k udělení souhlasu s novelizací OZV č. 12/2017 ze strany zastupitelstva městské části Brno-střed. Pravidla pro vymezení lokalit Zastupitelstvo zavazují pouze k projednání návrhu, nelze však garantovat výsledek takového jednání. I když pro spáchání přestupku podle § 19a ZOHS postačuje potencialita, musí na relevantním trhu existovat pluralita soutěžitelů. Na repliku reagoval žalovaný duplikou, v níž opakuje, že Zastupitelstvo městské části Brno-střed dalo souhlas s provozováním hazardních her dne 3. 5. 2017, což vyplývá z Důvodové zprávy k návrhu novely OZV č. 12/2017. Žalobce se poté v triplice věnuje rozdílům mezi projednávaným případem a předchozí judikaturou Krajského soudu v Brně. Žalobce byl pokutován za nečinnost (tj. že včas nepřijal novelu OZV), kdežto v předchozích případech byly obce pokutovány za přijetí OZV. Omisivně se lze přestupku dopustit pouze v případě, že existuje povinnost konat, žalobce však nemá povinnost přijmout OZV.

III. e) Moderace uložené pokuty

Žalobce soudu navrhuje, aby v případě, že neshledá napadená rozhodnutí nezákonnými a nezruší je, alespoň moderoval výši uložené pokuty. Ta je podle žalobce uložena v zjevně nepřiměřené výši, jelikož žalovaný při jejím stanovení nepřihlédl k celé řadě polehčujících okolností. Jako polehčující okolnosti žalobce uvádí, že rozhodnutí žalovaného je překvapivé a průlomové, že narušením hospodářské soutěže žalobce nezpůsobil značné škody, jelikož společnost FORBES Casino, a. s. dosud nezačala na dané adrese provozovat živé hry, i když k novelizaci obecně závazné vyhlášky již došlo. Žalobce je prvopachatelem tohoto přestupku a s žalovaným po celý průběh správního řízení spolupracoval, přijetím Pravidel pro vymezení lokalit se žalobce snažil vymezit transparentní pravidla pro proces přidávání provozoven mezi adresy, na kterých je povoleno provozovat živou hru. Jako poslední polehčující okolnost žalobce uvádí, že právní úprava je nejednoznačná a nesrozumitelná.

Pokud jde o výši uložené pokuty, musí soud předeslat, že stanovení konkrétní sankce je předmětem správního uvážení žalovaného (tj. jeho diskrečního práva). Žalovanému je zákonem dána volnost při určení výše pokuty rozhodnout ve vymezených hranicích. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. 4. 2012, č. j. 1 Afs 1/2012 - 36, „[n]a rozdíl od posuzování otázek zákonnosti, jimiž se soud musí při posuzování správní věci k žalobní námitce zabývat, je oblast správní diskrece soudní kontrole prakticky uzavřena. Podrobit volné správní uvážení soudnímu přezkoumání při hodnocení zákonnosti rozhodnutí lze jen potud, překročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, vybočil-li z nich nebo volné uvážení zneužil. Není však v pravomoci správního soudu, aby vstoupil do role správního orgánu a položil na místo správního uvážení uvážení soudcovské a sám rozhodl, jaká pokuta by měla být uložena. […] Z judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že při posuzování zákonnosti uložené sankce správní soud k žalobní námitce přezkoumá, zda správní orgán při stanovení výše sankce zohlednil všechna zákonem stanovená kritéria, zda jeho úvahy o výši pokuty jsou racionální, ucelené, koherentní a v souladu se zásadami logiky, zda správní orgán nevybočil z mezí správního uvážení nebo jej nezneužil, ale rovněž, zda uložená pokuta není likvidační [srov. např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008 - 133, publikované podč. 2092/2010 Sb. NSS, www.nssoud.cz, nebo nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/02 ze dne 13. 8. 2002 (N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.), nebo sp. zn. Pl. ÚS 38/02 ze dne 9. 3. 2004 (N 36/32 SbNU 345; 299/2004 Sb.); oba dostupné na http://nalus.usoud.cz]. Při hodnocení zákonnosti uložené sankce správními soudy není dán soudu prostor pro změnu a nahrazení správního uvážení uvážením soudním, tedy ani prostor pro hodnocení prosté přiměřenosti uložené sankce. Přiměřenost by při posuzování zákonnosti uložené sankce měla význam jedině tehdy, pokud by se správní orgán dopustil některé výše popsané nezákonnosti, v jejímž důsledku by výše uložené sankce neobstála, a byla by takříkajíc nepřiměřená okolnostem projednávaného případu.“

Za účelem zvýšení předvídatelnosti a transparentnosti svého rozhodování používá žalovaný tzv. Postup při stanovení výše pokut ukládaných za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže. Žalovaný tak postupoval také v předmětné věci, kdy pro stanovení výše pokuty posuzoval závažnost přestupku, rozsah dotčeného území a dobu trvání narušení hospodářské soutěže. Jednotlivým kritériím přitom přiznával koeficienty 1 až 3, kritéria tak měla přímý vliv na rozsah uložené pokuty. Po zohlednění výše uvedeného činila základní částka pokuty 1 035 640 Kč. Žalovaný však výši pokuty snížil o 20 %, jelikož žalobce krátce po zahájení správního řízení vynaložil aktivitu vedoucí k odstranění účinků protisoutěžního jednání tím, že předmětnou provozovnu do OZV č. 12/2017 zařadil. Žalovaný tak stanovil pokutu ve finální výši 828 000 Kč. Za přestupek podle § 22aa ZOHS lze uložit pokutu až 10 000 000 Kč, pokuta v projednávané věci tak byla uložena v zákonné sazbě, dokonce představuje pouze 8,28 % této sazby. Žalovaný se důvodům pro uložení pokuty v této výši věnoval ve svém rozhodnutí v rozsahu pěti stran, z odůvodnění tak jasně vyplývá, jakými úvahami se při ukládání pokuty řídil. Soud proto dospěl k závěru, že postup žalovaného splňuje výše uvedené požadavky judikatury, žalovaný uložil pokutu v zákonném rozsahu a řádně ji odůvodnil. Soud se současně ztotožnil s argumentem žalovaného, že výše pokuty představuje pouze cca 0,005 % příjmů města Brna v roce 2019, 0,005 % výdajů města Brna v roce 2019 a 0,36 % salda rozpočtu na rok 2019, uložená pokuta tak není pro žalobce likvidační.

Žalobce navrhoval soudu moderaci uložené pokuty z důvodu, že žalovaný nepřihlédl k celé řadě polehčujících okolností. Krajský soud však má za to, že většinu těchto okolností žalovaný a jeho předseda řádně zohlednili (k nápravě závadného stavu přihlédl předseda žalovaného a snížil pokutu, dopad na hospodářskou soutěž komplexně vyhodnotil žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí a přihlédl i k tomu, že žalobce vymezil transparentní pravidla pro zahrnování nových lokalit do OZV). V případě pochybností žalobce o jednoznačnosti právní úpravy či o překvapivosti rozhodnutí soud nemá za to, že by se mohlo jednat o polehčující okolnosti s ohledem na zásadu, že neznalost zákona neomlouvá. K námitce, že žalovaný nezohlednil prvopachatelství žalobce, soud uvádí, že na tuto okolnost lze nahlížet dvěma způsoby, a to jako na prvopachatelství jako na polehčující okolnost nebo na recidivu jako přitěžující okolnost s tím, že prvopachateli je ukládána sankce v jakési základní, de facto minimální výši. Žalovaný zjevně zvoliv druhý přístup, který nelze hodnotit jako a priori nezákonný. Do výše předmětné pokuty se tak prvopachatelství žalobce promítlo tím způsobem, že žalovaný nepřistoupil ke zvýšení pokuty z důvodu recidivy, která představuje okolnost přitěžující.

Žalovanému lze skutečně vytknout, že jako polehčující okolnost nevzal spolupráci žalobce se žalovaným v průběhu správního řízení. Ustanovení § 22b ZOHS totiž výslovně požaduje, aby žalovaný přihlédnul k jednání orgánu veřejné správy v průběhu správního řízení. Soud pochopitelně nemůže předjímat, jak přesně by se zohlednění této skutečnosti promítlo do výše uložené sankce. V každém případě však tuto polehčující okolnost v daném typu řízení považuje soud oproti ostatním polehčujícím okolnostem (ať již v daném konkrétním případě či obecně) spíše za okrajovou. Její vliv na výši sankce zjevně není zásadní. Jelikož se žalobce domáhá toliko moderace, je potřeba zdůraznit, že k postupu podle § 78 odst. 2 s.ř.s. je zapotřebí, aby byla uložená pokuta shledána zjevně nepřiměřenou (srov. již výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, č. j. 1 Afs 1/2012-36). „Smyslem a účelem moderace (§ 78 odst. 2 s. ř. s.) není hledání „ideální“ výše sankce soudem místo správního orgánu, ale její korekce v případech, že by sankce, pohybující se nejen v zákonném rozmezí a odpovídající i všem zásadám pro její ukládání a zohledňující kritéria potřebná pro její individualizaci, zjevně neodpovídala zobecnitelné představě o adekvátnosti a spravedlnosti sankce“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012, č. j. 7 As 22/2012-23). To, že žalobce nepřihlédl k jedné, spíše marginální, polehčující okolnosti, přitom podle názoru soudu nezpůsobuje, že by na uloženou pokutu bylo možné nahlížet jako na zjevně nepřiměřenou. Z hlediska možné zjevné nepřiměřenosti pokuty je podstatnější její výše a její dopad do majetkové sféry žalobce. Jestliže pokuta představuje pouze 8,28 % z horní hranice zákonné sazby, cca 0,005 % z příjmů města Brna v roce 2019, 0,005 % z výdajů města Brna v roce 2019 a 0,36 % ze salda rozpočtu na rok 2019, nemůže ji soud hodnotit jako zjevně nepřiměřenou. Soud proto k moderaci pokuty nepřistoupil.

Narušení hospodářské soutěže je s ohledem na znění § 19a ZOHS nutno považovat taktéž za znak skutkové podstaty posuzovaného přestupku. Podle § 1 odst. 1 ZOHS se však narušením hospodářské soutěže rozumí její vyloučení, omezení, jiné narušení nebo ohrožení. Přestupky na poli ochrany hospodářské soutěže jsou tedy přestupky ohrožovacími. K naplnění příslušné skutkové podstaty se proto nevyžaduje konkrétní zásah do chráněného zájmu, postačuje jeho ohrožení. To potvrdil také Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 2. 2009, č. j. 1 Afs 78/2008-721. I v oblasti dozoru nad orgány veřejné správy je tedy možné – stejně jako v jiných oblastech v působnosti zákona o ochraně hospodářské soutěže – působit preventivně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. ledna 2007, sp. zn. 1 As 19/2006). Soud proto stejně jako žalovaný nevidí důvod, proč by také přestupek podle § 19a ZOHS neměl být přestupkem ohrožovacím. V projednávané věci tak není důležité, zda opomenutím žalobce skutečně k reálnému narušení hospodářské soutěže došlo. Navíc je nutno konstatovat, že žalobce hospodářskou soutěž reálně narušil. V období od 1. ledna 2018 do 21. září 2018 totiž vyloučil společnost FORBES Casino, a.s. svojí nečinností z účasti na trhu provozování živé hry, jelikož tato společnost kvůli nečinnosti žalobce nemohla podniknout další kroky k získání povolení o umístění herního prostoru, které k účasti na tomto trhu ze zákona potřebuje. Toto již představuje reálný zásah do hospodářské soutěže. Skutečnost, že se v předmětné provozovně od jejího přidání do OZV č. 12/2017 živá hra neprovozuje, neznamená, že v rozhodném období, které přidání provozovny předcházelo, k narušení hospodářské soutěže nedošlo, neboť důvody pro takové pozdější jednání žadatele mohly být nejrůznějšího charakteru.

Z hlediska souladu se zákonem a ústavním pořádkem jsou však rozhodná pouze ta ustanovení Pravidel pro vymezení lokalit, která stanoví kritéria pro výběr konkrétních adres, na nichž může být provozována hazardní hra. Ve zbytku tedy není podstatné, nakolik Pravidla pro vymezení lokalit například zavazují přímo zastupitelstvo ke konkrétnímu jednání. Povinnost zastupitelstva (respektive žalobce jako celku) novelizovat OZV (nebo případně zrušit OZV) zde neplyne z Pravidel pro vymezení lokalit jako takových, nýbrž primárně ze zákonné úpravy – jde o povinnost zajistit soulad OZV se zákonem. Není proto ani podstatné, že Pravidla pro vymezení lokalit počítají pouze s „nárokem“ na zařazení do návrhu novely OZV. Úprava dílčích procesních kroků není z hlediska ústavní konformity podstatná, podstatné je, aby žalobce (tj. obec jako celek, včetně všech orgánů, jejichž jednání je jí přičitatelné) jednal v souladu s § 19a ZOHS. Žalobce tedy musí zajistit, aby úprava obsažená v OZV č. 12/2017 byla účinná pouze za předpokladu, že budou dodržována objektivní kritéria výběru lokalit. To mohlo zastupitelstvo při hlasování v daném konkrétním případě zajistit dvojím způsobem, buďto zrušit OZV č. 12/2017 jako celek, nebo respektovat Pravidla pro vymezení lokalit a novelizovat ji.

Lze proto uzavřít, že žalobce měl v případě, že se rozhodl nadále uplatňovat OZV č. 12/2017 (tj. nepřistoupil k jejímu zrušení), povinnost řídit se při novelizaci OZV č. 12/2017 kritérii uvedenými v Pravidlech pro vymezení lokalit. Tím, že do OZV č. 12/2017 nepřidal provozovnu společnosti FORBES Casino, a.s. i přesto, že všechna kritéria řádně splňovala, jí zabránil ve vstupu na relevantní trh, a tudíž narušil hospodářskou soutěž ve smyslu § 19a odst. 1 písm. b) ZOHS.

Judikatura vztahující se k opatření obecné povahy předkládaná žalobcem není přiléhavá. Předně podle § 19a odst. 2 písm. a) ZOHS je vydávání opatření obecné povahy vyloučeno z působnosti § 19a ZOHS, neboť jde o jiný úkon dle správního řádu. Kromě toho nelze přehlédnout, že samotné územní plánování, k němuž se daná judikatura vztahuje, je založeno na zcela odlišných principech a odlišných zákonných mantinelech, které jsou při soudním přezkumu zohledňovány. Ani ve světle této judikatury se soud nemůže přiklonit k tvrzení žalobce, že ochranné a dozorčí prostředky směřují vždy proti konkrétnímu projevu veřejné správy, nikoli „neprojevu“. Toto tvrzení navíc není zcela pravdivé, právní řád zná instituty, jež se používají na ochranu před nečinností správních orgánů. Jako příklad lze uvést institut ochrany před nečinností podle § 80 správního řádu nebo na něj navazující žalobu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. s. ř. s.

Závěrem se soud neztotožnil ani s argumentací žalobce, vztahující se k § 18 zák. č. 63/1991 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOHS 1991“). ZOHS 1991 obsahoval v § 18 také pravidlo, podle kterého orgány územních samosprávných celků nesměly vlastními opatřeními, zjevnou podporou nebo jinými způsoby omezit nebo vyloučit hospodářskou soutěž. K tomuto ustanovení se vyjádřil Ústavní soud v usnesení ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 522/01, v němž konstatoval, že jej nelze aplikovat na právní předpisy. Žalobcem předkládaná judikatura však není na projednávanou věc aplikovatelná. Ustanovení § 18 ZOHS 1991 bylo totiž postaveno na odlišné koncepci a závěry vyslovené k této úpravě proto nelze bez dalšího vztáhnout i na interpretaci § 19a odst. 1 písm. b) ZOHS. ZOHS 1991 sice obsahoval zákaz pro územně samosprávné celky vlastními opatřeními omezit či vyloučit hospodářskou soutěž, ovšem zde byla v případě porušení dána pouze možnost požadovat od orgánů samosprávných celků nápravu, bez toho, že by byla upravena forma aplikace § 18a odst. 2. V nyní projednávané věci se však jednalo o správní řízení o správním deliktu žalobce ve smyslu § 19a odst. 1 písm. b) ZOHS, jehož znění nezakládá důvod pro to, aby bylo rozlišováno, jakou konkrétní činností se obec dopustí porušení uvedeného pravidla.

Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný má obecně pravomoc přezkoumávat normotvornou činnost obcí.

IV. Shrnutí a náklady řízení

Krajský soud na základě shora provedeného posouzení neshledal žalobu důvodnou, a proto ji ve smyslu § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 30. listopadu 2021

JUDr. Jaroslava Skoumalováv. r. ⟪LB:lb_001⟫ předsedkyně senátu