KSBR 64 A 2/2021-240

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph. D. ve věci navrhovatele: M. R. proti odpůrci: městys Drásov sídlem Drásov 61, Drásov zastoupený advokátem Mgr. Vítězslavem Dohnalem sídlem Klokotská 103/13, Tábor za účasti: 1. doc. Ing. M. B., Ph. D. zastoupena zmocněncem JUDr. Z. J.

2. JUDr. Z. J.

3. D. B. zastoupen zmocněncem JUDr. Z. J.

4. MONSTA Brno, spol. s r. o. sídlem Kaštanová 141b, Brno zastoupená advokátem Mgr. Pavlem Douchou sídlem Mezibranská 579/7, Praha 1

5. Mgr. M. B.

6. Ing. J. M. zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Douchou sídlem Mezibranská 579/7, Praha 1

7. B. M. zastoupená advokátem JUDr. Karlem Maláskou, LL.M. sídlem Komenského 124, Tišnov o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu Drásov vydaného Zastupitelstvem městyse Drásov dne 24. 3. 2021 takto:

Návrh se zamítá.

Navrhovatel je povinen zaplatit odpůrci na náhradě nákladů řízení částku 20 303 Kč, k rukám jeho advokáta Mgr. Vítězslava Dohnala, sídlem Klokotská 103/13, Tábor, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Návrh

Včas podaným návrhem se navrhovatel domáhá zrušení územního plánu městyse Drásov. Namítá procesní vady při pořizování územního plánu, pochybení při záborech zemědělského půdního fondu, nezákonnost spočívající ve způsobu vymezení zastavěného území a nepřiměřenost regulace zastavitelného území B9.

Ke své aktivní legitimaci uvedl, že je vlastníkem pozemku parc. č. Xvk. ú. X (orná půda). Jedná se o parcelu určenou k výstavbě rodinného domu. Dne 16. 4. 2018 požádal Městský úřad Tišnov o vydání společného povolení na stavbu rodinného domu. Předmětné řízení dosud nebylo pravomocně ukončeno, zejména vlivem nepřezkoumatelných stanovisek orgánu územního plánování. Přijetím nového územního plánu s podrobnostmi regulačního plánu došlo k omezení výstavby na pozemku. Současný stavební záměr navrhovatele nemůže být podle regulativů nového územního plánu realizován, neboť nesplňuje požadavky na výškovou regulaci a přípustný sklon střechy. Přijetím nové regulace tak byl navrhovatel zkrácen na svých právech.

Namítl procesní pochybení v procesu pořizování územního plánu. Došlo-li při procesu pořizování k chybě, nemohl odpůrce postoupit do další fáze pořizování územně plánovací dokumentace, což se však stalo. Prvé procesní pochybení spatřuje navrhovatel v tom, že zastupitelstvo nerozhodlo o pořizovateli územního plánu a nebyl správně stanoven ani určený člen zastupitelstva.

Pravomoc pořizovat územní plán a regulační plán je svěřena v § 6 odst. 1 a 2 stavebního zákona obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo úřadu, který zajistí splnění kvalifikačních požadavků pro výkon územně plánovací činnosti (§ 24). Přestože zákon v § 6 odst. 5 výslovně nezmiňuje, že by zastupitelstvo mělo rozhodnout o tom, kdo bude pořizovatelem územního plánu, v případě obecního úřadu se základní působností tak někdo učinit musí. Z logiky věci plyne, že o pořizovateli musí rozhodnout zastupitelstvo. V nynějším případě však zastupitelstvo na zasedání dne 12. 9. 2016 svoji pravomoc nepřípustně převedlo na starostku. Porušen byl podle navrhovatele i § 47 odst. 1 a 4 stavebního zákona, neboť nebyl určen člen zastupitelstva, který by spolu s pořizovatelem zpracoval návrh zadání územního plánu. Úkol svěřený dne 12. 9. 2016 starostce se týkal pouze výběru projektanta (přípravy veřejné zakázky), proto pořizovatel konzultoval zadání s neoprávněnou osobou. Nebylo tedy legálním způsobem rozhodnuto o pořizovateli, ani o vybrání určeného člena zastupitelstva. Uvedené pochybení navrhovatel tvrdil již v námitkách ze dne 22. 1. 2019 a 23. 8. 2020 a pokaždé se mu dostalo jiného odůvodnění. Je tak jasné, že minimálně jedna z reakcí odpůrce musí být chybná.

Druhý okruh procesních pochybení spatřuje navrhovatel v protiprávním svolání veřejného projednání nebo ve způsobu zveřejnění návrhu.

Dne 13. 7. 2020 byla na úřední desce vyvěšena vyhláška informující o veřejném projednání návrhu dne 17. 8. 2020. V ní bylo uvedeno, že se s návrhem územního plánu lze seznámit v listinné podobě na Úřadu městyse Drásov nebo na elektronické desce úřadu. Následně však odpůrce dne 16. 7. 2020 oznámil, že z důvodu dovolené jsou od 20. 7. do 31. 7. 2020 zrušeny úřední hodiny. Na celé dva týdny tak byla občanům upřena možnost seznámit se s návrhem územního plánů v listinné podobě. Přístup k digitální verzi územního plánu sice zůstal zachován, ovšem i zde docházelo ke komplikacím. Dostupnost prostřednictvím služby uschovna.cz byla limitována na třicet stažení a již 16. 7. 2020 byl předmětný limit vyčerpán; bylo proto nutné za případné stažení uhradit poplatek. Při dostupnosti z Google Drive se nedařilo zobrazit náhled souboru a zobrazovalo se rovněž varování, že soubor překračuje maximální velikost, kterou může Google antivirově zkontrolovat. Občan není povinen za seznámení se s návrhem územního plánu platit finanční částky, ani riskovat zavirování svého domácího počítače. Před konáním veřejného projednání tak nedošlo k řádnému doručení návrhu a vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území. Reakce odpůrce na námitku je lživá a manipulativní. V daném případě nedošlo k technickému problému se stažením, ale k problému při nahrání souboru na server Úschovna. Obec má cca 2000 obyvatel, proto možnost pouhých 30 stažení byla nedostatečná. Povinností pořizovatele bylo zajistit zveřejnění návrhu územního plánu dálkovým přístupem po celou zákonem požadovanou dobu. K tomu musí vybrat spolehlivý a stabilní technický prostředek. Odpověď na namítanou nemožnost osobního nahlížení do návrhu v důsledku čerpání dovolené poskytnuta nebyla. Vypořádání navrhovatelových námitek je tak nepřezkoumatelné. Nebylo-li veřejné projednání řádně svoláno, nemohla následovat další fáze pořizování územního plánu.

K pochybení došlo rovněž při opakovaném zveřejnění návrhu územního plánu dne 18. 11. 2019. Veřejná vyhláška sdělovala, že se lze s návrhem seznámit v úředních hodinách úřadu. Z. J. však ve své připomínce sděloval, že fakticky došlo ke zkrácení lhůty pro nahlédnutí do tištěné podoby návrhu kvůli dovolené na úřadě od 23. 12. 2019 do 3. 1. 2020. Tím byl občanům omezen přístup k návrhu a tím i případné podávání připomínek.

Také při opakovaném svolání veřejného projednání na den 11. 12. 2020 mělo dojít k porušení § 52 odst. 1 stavebního zákona. Dne 9. 11. 2020 bylo na úřední desce oznámeno, že se veřejné projednání bude konat 11. 12. 2020 a že se s návrhem lze seznámit do 18. 8. 2020. Až dne 12. 11. 2020 byl termín pro seznámení se s návrhem územního plánu změněn na 18. 12. 2020, aniž by na tuto změnu byli občané upozorněni. Může se sice zdát, že pořizovatel poskytl občanům možnost seznámit se s návrhem, ovšem z důvodu koronavirových opatření správní orgány musely omezit rozsah úředních hodin na 2 dny v týdnu v rozsahu 5 hodin v každém dni s dovětkem, že provoz je omezen pouze na příjem dokumentů v rámci podatelny. Nahlížení do návrhu územního plánu tak nebylo umožněno. Přestože měl být územní plán dostupný veřejnosti v listinné podobě již od 9. 11. 2020, fakticky získali občané tuto možnost až od 7. 12. 2020. Tím došlo ke znemožnění řádného seznámení se s návrhem územního plánu.

Třetí výtku směřoval navrhovatel do způsobu konání veřejného projednání dne 11. 12. 2020. To se uskutečnilo kvůli epidemiologické situaci formou vzdáleného přístupu, o čemž byli občané informováni dne 1. 12. 2020. Osoby, které nedisponují internetovým připojením, si mohly sjednat individuální schůzku s projektantem a pořizovatelem územního plánu. Způsob konání veřejného projednání byl odůvodněn omezením shromažďování osob ve vnitřních prostorách a omezeným provozem orgánů veřejné moci. Krizové opatření vládyč. 498 z 30. 11. 2020 však při dodržení hygienických opatření konání veřejného projednání ve větších prostorách umožňovalo. Osoby bez internetového připojení či bez potřebného vybavení (kamera, mikrofon) byly z účasti vyloučeny. Osobní konzultace nemohly účast na veřejném projednání nahradit. Pořizovatel v odůvodnění rozhodnutí o námitkách svůj postup odůvodnil metodickým sdělením Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 8. 4. 2020, č. j. MMR-20343/2020-81. V dané situaci však bylo nutné zohlednit, že pořizování územního plánu v té době trvalo již čtyři roky. Není tak zřejmé, proč nemohlo být z důvodu zhoršené epidemiologické situace konání veřejného projednání odloženo. Navrhovatel je tak přesvědčen, že pořizovatel účelově zneužil koronavirovou epidemii k omezení práv občanů. Veřejné projednání konané distanční formou nemůže naplnit účel tohoto institutu. Jím je nejen vyslechnout výklad pořizovatele a sdělit svůj názor, ale také seznámit se s názory ostatních. Tento aspekt je při oddělené schůzce s pořizovatelem pominut. Navíc v daném případě nebyla změna formy konání veřejného projednání z prezenční na distanční řádně oznámena. Veřejnost byla informována prostým oznámením (nikoli veřejnou vyhláškou), u něhož navíc nebyla zachována lhůta 15 dnů. Navrhovatel se veřejného projednání nezúčastnil, přestože odpůrce tvrdí opak.

Čtvrtý okruh námitek se týká nedostatků výroku a odůvodnění územního plánu. Podle navrhovatele obsahuje územní plán vnitřně rozporné časové vymezení zastavěného území. Není jasné, k jakému datu bylo zastavitelné území vymezeno. Grafická část hovoří o datu 9. 11. 2020, textová část o 5. 11. 2018. To způsobuje rozpor textové a grafické části, pro který by měl být územní plán zrušen.

Nepřesnosti panují rovněž v prostorovém vymezení zastavěného území, neboť to neodpovídá zákonné úpravě. Konkrétně k části B9 navrhovatel upozornil na skutečnost, že pozemky parc. č. X, X, XaX jsou správně zařazeny do zastavěného území, zatímco pozemky parc. č. X, XaX nikoliv, přestože mají stejného vlastníka, jsou pod společným oplocením a s první skupinou tvoří souvislý celek (nejde o vinice, chmelnice ani zahradnictví). Pozemekp. č. X je vymezen jako zastavěné území, nikoliv však okolní pozemekp. č. X, který s ním tvoří souvislý celek, přestože i tento pozemek měl být součástí zastavěného území. To platí i pro část komunikace, jíž je tento pozemek připojen na pozemku parc. č. X. Do zastavěného území je zařazen i pozemek parc. č. X, na kterém sice stojí rodinný dům; ten ale není v katastru nemovitostí zapsán a ani pozemek pod ním není vyčleněn jako zastavěná plocha a nádvoří. Naopak obdobný pozemek parc. č. X, na kterém taky stojí rodinný dům nezapsaný v katastru nemovitostí a pozemek pod ním není oddělen jako samostatný, do zastavěného území nespadá. Jedná se o pozemky velmi blízkého charakteru, z nichž jeden je součástí zastavěného území a druhý nikoliv. Vypořádání námitky v tomto směru neodpovídá vůbec jejímu obsahu a je v rozporu s výkresem 02. Do zastavěného území bylo zařazeno bez jakéhokoli právního podkladu 2/3 pozemku parc. č. X, který se nachází mezi místní komunikací a potokem Lubě, přestože jde o zeleň. Pozemek navrhovatele spolu s dalšími navazujícími pozemky (p. č. X, X, X, X a X) podle nového plánu nejsou součástí zastavěného území, přestože jím jsou obklopeny. Podle § 58 odst. 2 písm. e) stavebního zákona však mají být jeho součástí. Podle navrhovatele by mělo být vymezení zastavěného území přepracováno.

Pátý okruh pochybení spočívá podle navrhovatele v protiprávním odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu. V předmětném případě nebyla ve stanovisku dotčeného orgánu podle § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona zvážena všechna kritéria stanovená metodickým pokynem Ministerstva životního prostředíč. OOLP/1067/96 k odnímání půdy ze zemědělského půdního fondu. V projednávaném případě dal orgán ochrany ZPF k návrhu územního plánu dne 3. 1. 2018 nejprve nesouhlasné stanovisko. Následně dne 19. 4. 2018 již vydal stanovisko souhlasné. To je však podle navrhovatele nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť neodpovídá požadavkům na hodnocení odnětí ZPF v metodickém pokynu. Navíc jsou obě stanoviska ve vzájemném rozporu. Prvé stanovisko uvádělo, že část návrhových ploch narušuje organizaci obhospodařování přilehlých pozemků ZPF, což je nepřípustné. V souhlasném stanovisku již tato úvaha není, přestože v mezidobí nedošlo k takové změně lokalit, která by výtku odstranila. Celkový zábor dle stanoviska ZPF činil 72,39 ha. Podle § 9 a § 17a písm. a) zákona o ZPF měl být předem projednán s Ministerstvem životního prostředí, což se nestalo.

Nedostatečné je podle navrhovatele rovněž vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch. Údaje o počtu skutečných domů, které lze na vyčleněných plochách vybudovat, jsou značně podhodnocené. Skutečná plánovaná výstavba je větší, než pořizovatel přiznává. V odůvodnění se pracuje s neprokázanými čísly. Odhad počtu obyvatel v roce 2036 není doložen ověřitelným výpočtem. Vychází z dosavadního tempa nárůstu domů i obyvatel, přestože ten lze považovat za příliš překotný. Obec nemá povinnost umožňovat nárůst obyvatel i do budoucna stejným tempem a tím odůvodňovat zábor nejcennější půdy. V odůvodnění územního plánu absentuje vyhodnocení využitelnosti dosavadních zastavitelných ploch. Pořizovatel se nezamyslel ani nad možností rozšíření zastavitelných ploch v lokalitách se ZPF nižší ochrany (např. v oblasti Nivky pod Stráží). Námitky v tomto směru byly odmítnuty s tím, že územní plán vychází z koncepce nevymezování nových ploch pro výstavbu, resp. nerozšiřování zástavby do volné krajiny. I přesto však bylo schváleno rozšíření zástavby do volné krajiny v plochách B11 a B12 na ZPF s I. a II. třídou ochrany. Tento veřejný zájem na rozvoji sídla považuje pořizovatel za významnější než veřejný zájem na ochraně ZPF. Tato konstrukce je však mylná. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu musí být prokázáno, v čem veřejný zájem převažuje nad ochranou životního prostředí. Ledabylé je rovněž posouzení záboru ZPF v SEA. Přeměna zemědělské půdy na stavební parcelu přináší stavebníkovi zhodnocení majetku. Pořizovatel územního plánu je vystaven tlaku vlastníků potenciálně zastavitelných pozemků. Je proto nutné zkoumat, zda výsledná podoba územního plánu vychází výhradně z objektivních potřeb obce. To je patrné např. u plochy B11, kam byl zahrnut i pozemek parc. č. X, což umožnilo zastavitelnost i vedlejšího pozemku parc. č. X, jehož vlastníkem byl místostarosta městyse Drásov a následně jej prodal stavebnímu referentovi městyse, který se podílel na pořizování územního plánu.

Vše výše uvedené dokládá, že orgán ochrany ZPF selhal při posuzování územně plánovací dokumentace. Při vypracování stanoviska došlo k porušení § 1 odst. 1 a § 4 odst. 1 zákona o ZPF, v důsledku čehož došlo k nezákonnému záboru úrodné půdy, jejíž většina spadá do I. třídy ochrany ZPF. Tu je možno odnímat pouze výjimečně. Tuto skutečnost orgán ochrany ZPF ve svém stanovisku vůbec nereflektoval. Ve spojení s nedostatečným odůvodněním jeho stanoviska tak tato skutečnost musí vést ke zrušení napadeného opatření obecné povahy.

Za šesté navrhovatel namítá, že podstatné změny územního plánu v době mezi společným jednáním a veřejným projednáním vyústily v rozpor se stanovisky dotčených orgánů. Pořizovatel do návrhu až po společném jednání implementoval prvky regulačního plánu. Tím zamezil dotčeným orgánům v možnosti uplatnit stanoviska k nově zařazeným prvkům. Tuto chybu vytkl pořizovateli Krajský úřad Jihomoravského kraje, proto se celý proces musel po veřejném projednání vrátit do fáze před společným jednáním. I ve druhém kole však pořizovatel učinil totéž pochybení a po společném jednání do návrhu územního plánu implementoval významné změny (např. v lokalitě B12). Námitka v tomto směru nebyla shledána důvodnou, přestože bylo povinností pořizovatele dát dotčeným orgánům prostor vyjádřit se ke změněným prvkům. Ve druhém kole došlo k podstatnému záboru zemědělské půdy I. a II. třídy ochrany a k odstranění dosavadních protipovodňových opatření. K oběma otázkám se vydávají stanoviska dotčených orgánů, která bylo nutno aktualizovat. Nekoncepčnost postupu pořizovatele se projevuje rovněž v tom, že z návrhu byla vyňata plocha V2 sloužící pro realizaci retenční nádrže, nicméně plocha D2 sloužící pro přeložku komunikace v důsledku realizace retenční nádrže, byla v územním plánu ponechána.

Sedmý okruh námitek spočívá v tom, že územní plán obsahuje prvky regulačního plánu, které jdou nad rámec zadání. Dne 19. 9. 2019 přijalo zastupitelstva usnesení ukládající prověřit možné členění zastavitelného území pro lokality s podobnou strukturou zastavění, v nichž budou definovány prvky regulačního plánu. Nejprve mělo dojít k definování charakteru lokality stejné nebo podobné struktury zastavění. Teprve poté bylo na místě posoudit, které prvky jsou pro lokalitu typické, a vyhodnotit, zda je na jejich zachování veřejný zájem. Projektantovi nebylo uloženo bezmyšlenkovitě stanovit podrobnosti regulačního plánu pro celé území obce. Přesto však definoval pro veškeré zastavitelné plochy prvky regulačního plánu, aniž by vyplývaly z podoby lokality a aniž by existoval zájem na jejich zachování. O nesmyslnosti regulace svědčí i to, že pro jednotlivé ulice jsou stanoveny odlišné regulace, např. část zastavěnou a teprve zastavitelnou. Úprava porušuje i § 43 odst. 3 stavebního zákona, který zamezuje přílišné míře regulace. Územní plán nemá přehnanou podrobností obsahovat prvky regulačního plánu pro celé území obce. Na uvedenou výtku bylo v rozhodnutí o námitkách nedostatečně reagováno. Zvolená úprava tak není přiměřená, je svévolná, bez opory v současném stavu zástavby.

S předchozí námitkou úzce souvisí i namítaná nepřiměřenost omezení využití pozemků v podrobnostech regulačního plánu. Stanovení podrobností regulačního plánu má význam u nově zastavované lokality, která má do budoucna zajistit vznik jednotného stylu. Regulaci v již zastavěném území by měla usilovat o zachování existujícího charakteru architektury. Návrh nového územního plánu v lokalitě B9 vymezuje možné sklony šikmých střech, které však v dosavadní zástavbě nejsou dodržovány. Požadavky územního plánu tak nejsou odrazem skutečného stavu lokality, ale neodůvodněným autoritativním diktátem pořizovatele. Změny charakteru střech ve znění z 29. 11. 2017 a 6. 11. 2018 svědčí o tom, že žádný tvrzený charakter území ve skutečnosti neexistuje a jde pouze o bezdůvodnou snahu omezovat budoucí stavebníky. Je přitom zřejmé, že měněný charakter lokality brání stavebnímu záměru navrhovatele s pultovou střechou se sklonem 12ᴼ a 18ᴼ. Koncept územního plánu přitom musí respektovat pravomocná územní rozhodnutí, což se v daném případě nestalo. Regulace nemůže rovněž zaručit architektonickou jednotu lokality, v důsledku čehož vede toliko k šikaně těch, kteří dosud na svých pozemcích nezačali stavět. Opodstatnění postrádá rovněž definice maximální výšky římsy šikmé střechy vzhledem k omezení sklonu střech. Případné omezení výšky stavby lze regulovat maximální výškou hřebene střechy. Zákaz oddělení zástavby pohledovou bariérou je neurčitý, navíc přichází pozdě (viz např. pozemkyp. č. 2596/41, 2596/42 a 2596/48). Pořizovatel v územním plánu dostatečně nevysvětlil, proč změnou pravidel uprostřed hry rozdělil vlastníky nemovitostí na ty, kteří již své domy postavili, a na ty, kteří teprve stavět budou.

Navrhovatel dále upozornil na rozpor územního plánu s grafickou částí a vypořádáním námitky pana B. a paní M. na straně 64 a 65 rozhodnutí o námitkách u pozemků parc. č. X, XaXv požadavku na změnu z plochy Rekreace (Rr) na plochu Bydlení (B). Nedostatečné je rovněž rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek. Vzhledem k délce procesu pořizování územního plánu byly námitky podávány celkem třikrát a připomínky pětkrát. Rozhodnutí je obsáhlé, ovšem těžko se v něm orientuje, chybí v něm data podání námitek a připomínek. V některých případech stejné námitky či připomínky vedou k rozdílným závěrům, není na ně dostatečně reagováno, k týmž námitkám bylo podáno odlišné odůvodnění, námitky byly vypořádány nepřezkoumatelně, nevyhovění námitce je v rozporu se zákonem, případně výrok rozhodnutí neodpovídá odůvodnění.

Navrhovatel proto požádal, aby soud zrušil územní plán v celém rozsahu dnem právní moci rozsudku. Vyjádření odpůrce

Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že navrhovatel nemůže s úspěchem namítat skutečnosti, které nepředstavují podstatné porušení právních předpisů nebo nezasahují do jeho právní sféry.

O pořizovateli územního plánu bylo rozhodnuto v souladu se zákonem. Podle § 2 odst. 2 písm. a) stavebního zákona pořizuje územní plán obecní úřad, který splňuje určitá kvalifikační kritéria pro takovou činnost. Může jím být obecní úřad obce s rozšířenou působností [§ 6 odst. 1 písm. a) stavebního zákona] nebo obecní úřad, který zajistí splnění kvalifikačních předpokladů dle § 6 odst. 2 ve spojení s § 24 odst. 1, věta druhá, stavebního zákona. Pokud obec nemá úředníka splňujícího kvalifikační požadavky dle § 24 stavebního zákona, může uzavřít smlouvu s právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti; v takovém případě zůstává pořizovatelem obecní úřad obce. Dne 22. 2. 2017 rada městyse schválila smlouvu s fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti Ing. L. Š. Uzavřením této smlouvy nastalo postavení obecního úřadu městyse Drásov jako pořizovatele ze zákona.

K osobě určeného zastupitele poznamenal, že podle § 47 odst. 1 stavebního zákona musí být již ve fázi zpracování návrhu určen tzv. určený zastupitel, jehož úkolem je zastupování zájmů obce při pořizování územního plánu. V nynější věci byla jako určený zastupitel schválena starostka městyse Mgr. M. B. již 15. 12. 2014, kdy jí bylo uloženo spolupracovat s pořizovatelem při pořizování územního plánu městyse Drásov nebo jeho změny. Její postavení bylo potvrzeno usnesením zastupitelstva 12. 9. 2016, kterým bylo schváleno pořízení územního plánu. Po volbách do obecních zastupitelstev pak došlo k určení nového člena usnesením zastupitelstva ze 17. 12. 2018. Zákon nebrání tomu, aby došlo ke zvolení určeného zastupitele ještě před tím, než bude schváleno pořízení územního plánu. Návrh zadání, který byl zveřejněn na úřední desce 23. 3. 2017, byl zpracován s paní Mgr. B., určenou členkou zastupitelstva.

K namítanému pochybení při svolání veřejného projednání na 17. 8. 2020 odpůrce uvedl, že návrh včetně oznámení o veřejném projednání byl na desce odpůrce vyvěšen 13. 7. 2020. S návrhem bylo možné se seznámit v listinné podobě na úřadu městyse Drásov během úředních hodin, nebo v elektronické podobě na webových stránkách www.uschovna.cz a drive.google.com. Možnost seznámit se s návrhem dle § 20 odst. 1 stavebního zákona byla zajištěna především zveřejněním způsobem umožňujícím dálkový přístup. Možnost nahlížení do listinné podoby návrhu z povahy věci nemůže být umožněna nepřetržitě; je omezena lidskými zdroji a kapacitou úřadu. Tento postup stavební zákon připouští. Navrhovatel netvrdí, že by mu bylo seznámení s návrhem znemožněno. Způsob, jakým došlo ke zveřejnění návrhu, považuje odpůrce za dostatečný. Co se týče dostupnosti elektronické podoby návrhu územního plánu, ta byla dostupná na webových stránkách drive.google.com po celou dobu zveřejnění – tj. od 13. 7. 2020 do 24. 8. 2020. Na stránkách obce je dostupná dodnes. Upozornění, které se navrhovateli zobrazilo, se týká každého souboru převyšujícího určitou velikost. Pořizovatel ani odpůrce na něj neměli žádný vliv. V daném případě byl původ i obsah stahovaného souboru znám. Navíc bylo možné návrh stáhnout rovněž ze serveru www.uschovna.cz. Na nemožnost seznámení se s návrhem nikdo z občanů obce neupozornil a není rovněž patrné, jak mohla být práva navrhovatele dotčena, neboť k návrhu podal odůvodněné námitky.

U namítaného pochybení při zveřejnění návrhu pro společné projednání navrhovatel neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by o porušení zákona svědčily. Není tedy zřejmé, jak by vytýkaná skutečnost mohla zasahovat do práv navrhovatele.

K nedostatkům při oznamování veřejného projednání dne 11. 12. 2020 odpůrce uvedl, že dne 9. 11. 2020 byla na úřední desce vyvěšena vyhláška oznamující konání opakovaného veřejného projednání dne 11. 12. 2020. Tvrzená chyba spočívající v údaji, do kdy se lze s návrhem seznámit (chybně uvedeno 18. 8. místo 18. 12.), byla odstraněna hned 3. den po zveřejnění – tj. 12. 11.). Tento informativní údaj nebylo nutné opravovat novou veřejnou vyhláškou. Zásadní je, že po celou dobu bylo umožněno se s návrhem seznámit. Omezení nahlížení, k němuž došlo s ohledem na vyhlášení nouzového stavu a omezení úředních hodin úřadů, vycházelo z usnesení vládyč. 1114 z 30. 10. 2020 a č. 1202 z 20. 11. 2020. Vždy však bylo umožněno nahlížení do dokumentace po předchozí telefonické domluvě. Odpůrce tak nepostupoval nijak nestandardně a zajistil možnost seznámení se s listinnou podobou návrhu v omezeném režimu.

Co se týče průběhu veřejného projednání dne 11. 12. 2020, původně se mělo konat v zasedací místnosti městyse Drásov. Jednalo se o opakované veřejné projednání, přičemž oproti předchozímu projednání byl návrh upraven v částech týkajících se převedení záměru územní rezervy D1-R do návrhu, aktualizace vymezení zastavěného území dle aktuální katastrální mapy, doplnění podmínek využití pro plochu výroby a skladování FVE a doplnění podmínek prostorového uspořádání pro plochu Od1. Dne 1. 12. 2020 bylo oznámeno konání opakovaného veřejného projednání formou vzdáleného přístupu z důvodu platnosti omezení shromažďování osob ve vnitřních prostorech. Současně bylo umožněno sjednat individuální schůzku s pořizovatelem na stejný den. Uvedený postup odpovídal metodickému sdělení MMR z 8. 4. 2020. Konání tohoto opakovaného veřejného projednání bylo shledáno souladné se zákonem Krajským úřadem Jihomoravského kraje i Ministerstvem pro místní rozvoj. Odpůrce má za to, že nedošlo ke krácení práv dotčených osob. Navíc navrhovatel neuvedl, jakým způsobem by se ho konání veřejného projednání distančním způsobem dotklo. Nesouhlasí s výtkami, že metodické sdělení bylo použitelné jen při první vlně pandemie. V prosinci roku 2020 byla s ohledem na epidemiologickou situaci obezřetnost na místě. Navíc bylo umožněno využít individuálních schůzek s pořizovatelem. Úvaha, že při nich nelze zajistit účast ostatních osob a zajistit početní převahu, není relevantní.

K námitce nesprávnosti časového vymezení zastavěného území uvedl, že to bylo vymezeno k 9. 11. 2020. S tím koresponduje informace ve veřejné vyhlášce oznamující opakované veřejné projednání. Skutečnost, že na straně 115 územního plánu není předmětné datum uvedeno, nezpůsobuje rozpor mezi textovou a grafickou částí, rozhodně ne takový, který by vedl ke zrušení územního plánu. Schéma znázorňující rozsah půdy z hlediska ochrany ZPF se vztahuje toliko k ZPF, nikoliv k vymezení zastavěného území.

Zastavěné území není chybně vymezeno ani prostorově. Způsob vymezení zastavěného území odpovídá § 43 odst. 1 a § 58 odst. 2 stavebního zákona. Konkrétně k pozemkůmp. č. 2596/45, 2596/46 a 2596/47 lze uvést, že jsou vymezeny v zastavitelné ploše B9 mimo zastavěné území, neboť v současné době nejsou zastavěny rodinným domem, přestože jsou zaploceny. Pozemekp. č. 2596/78 byl do zastavěného území zahrnut, neboť je oplocený. Oproti tomu pozemekp. č. 2596/37 do zastavěného území zahrnut nebyl, neboť nebyl vymezen oplocením a užíváním natolik jasně, aby bylo možné jej začlenit do zastavěného území. Na pozemkup. č. 2596/43 sice je vystavěn rodinný dům, nicméně v katastru je pozemek evidován jako orná půda. Nejedná se tedy o zastavěný stavební pozemek dle § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. Konečně pozemekp. č. 971 je v části, v jaké byl zahrnut do zastavěného území vymezen v plochách Pv (veřejná prostranství) a Pz (veřejná zeleň). Tomu odpovídá i jeho stávající využití. Zahrnutí části pozemku do zastavěného území je v souladu s § 58 odst. 2 písm. c) a d) stavebního zákona. Pozemkyp. č. 2596/19, 2596/44, 2596/45, 2596/46 a 2596/47 jsou vymezeny v zastavitelné ploše B9, neboť se nejedná o pozemky zastavěné rodinnými domy, ale o pozemky v rozvojové oblasti. Jsou situovány v souvislé řadě, díky čemuž nenaplňují definici stavební proluky dle § 58 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. Předmětné pozemky nelze zařadit ani do zbytkové kategorie § 58 odst. 2 písm. e) stavebního zákona. I kdyby byly tyto pozemky do zastavěného území zahrnuty, nic by to neměnilo na jejich regulaci, neboť by šlo o zastavitelné pozemky v zastavěném území. Nejedná se o stabilizované plochy zastavěného území. Navrhovatelův pozemek tak podmínky pro zařazení do zastavěného území nesplňuje. Je zařazen do zastavitelných ploch bydlení, což umožňuje jeho zastavění rodinným domem. Ke zkrácení navrhovatelových práv nedošlo.

K námitkám nepřezkoumatelných stanovisek orgánu ochrany ZPF a nedostatečného vyhodnocení účelného vymezení zastavěného území odpůrce odkázal na § 17a písm. a) a § 5 odst. 2 zákona o ochraně ZPF, podle něhož měl stanovisko podávat krajský úřad, nikoliv Ministerstvo životního prostředí. Důvody uvedené v návrhu územního plánu je pak třeba chápat jako důvody souhlasného stanoviska orgánu ochrany ZPF; stanoviska orgánu ochrany ZPF vydaná podle § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona tak nejsou nepřezkoumatelná. Jak plyne z územního plánu, zejména z informace o rozložení půd I. a II. třídy ochrany, na území obce se nachází převážně půdy zařazené v nejvyšších třídách ochrany ZPF. Jakýkoliv rozvoj obce s sebou tedy nutně ponese zábory chráněné půdy. Vzhledem k těmto skutečnostem akceptoval krajský úřad ve stanovisku z 19. 4. 2018, č. j. JMK 58093/2018, navrhovaný zábor zemědělské půdy s ohledem na potřebu rozvoje sídla. Územní plán předpokládá zábor celkem 74,64 ha ZPF, z čehož 33,92 ha připadá na plochy bydlení a plochy smíšené obytné. Celkem 43,04 ha je však přejato z předchozího územního plánu a 14,57 ha ze Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje. Nově tedy činí zábor ZPF pouze 18,94 ha. Velká část pozemků vymezených předchozím územním plánem jako plochy bydlení je nově vymezena v ploše zahrad. Do těchto ploch se tak ochrana půdy před zástavbou vrátila (zejm. jižní a západní část obce). Nedochází tak k navýšení možnosti výstavby oproti předchozímu územnímu plánu. Územní plán se podrobně věnuje odůvodnění záboru ZPF ve vztahu k jednotlivým navrhovaným plochám. Nelze pominout zájem obce na svém rozvoji, zejm. na rozvoji ploch k bydlení. V něm územní plán reaguje na dosavadní tempo rozvoje, což není nezákonné. Přestože navrhovatel brojí proti záboru ZPF, požaduje, aby jeho pozemek byl vymezen v ploše bydlení, což povede k záboru ZPF.

Odpůrce se nedomnívá, že mezi návrhem pro společné projednání a návrhem pro veřejné projednání došlo k tak zásadním změnám, které měly vést k novému společnému projednání. Dotčené orgány uplatňují svá stanoviska ve všech fázích pořizování územního plánu, nejprve k návrhu pro společné jednání (§ 50 odst. 2 stavebního zákona), poté k návrhu pro veřejné projednání (§ 52 odst. 3 zákona) a následně k návrhu rozhodnutí o námitkách a k návrhu vyhodnocení připomínek (§ 53 odst. 1 zákona). Pokud je návrh územního plánu pro společné jednání po uplatnění nesouhlasného stanoviska přepracován, může se k přepracovanému návrhu vyjádřit dotčený orgán opětovně při veřejném projednání. Konání společného projednání v takovém případě nemusí být opakováno. Důvod, pro který bylo nutné společné jednání o návrhu opakovat, spočíval v tom, že návrh pro veřejné projednání doznal úprav tím, že do něj byly doplněny prvky regulačního plánu. Na výslovný požadavek krajského úřadu tak bylo nutno návrh územního plánu znovu projednat ve společném jednání, neboť územní plán s prvky regulačního plánu musí být takto projednáván již od první fáze. Oproti tomu mezi společným projednáním dne 9. 1. 2020 a veřejným projednáním 17. 8. 2020 návrh takto zásadních koncepčních úprav nedoznal, proto nebylo nutné společné jednání opakovat. Není rovněž zřejmé, jak by tato skutečnost mohla zasahovat do práv navrhovatele, neboť jde o změny týkající se ploch D2 a V2.

Nedůvodný je podle odpůrce rovněž namítaný nesoulad se zadáním územního plánu. Zastupitelstvo na zasedání dne 9. 9. 2019 v souladu s § 43 odst. 3 stavebního zákona rozhodlo o pořízení územního plánu s prvky regulačního plánu. Ty byly stanoveny příkladným výčtem (mj. i zastavitelností stavbou hlavní). Přípustnou regulaci v územním a regulačním plánu stanoví vyhláškač. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti. Podle její přílohy 7 může územní plán stanovit podmínky prostorového uspořádání. Stanovení maximální míry zastavitelnosti pozemku stavbou hlavní představuje regulaci, která může být obsažena v územním plánu. Z hlediska stanovení podmínek pro umístění a prostorové řešení staveb mohl jít územní plán při využití prvků regulačního plánu ještě dále (např. stanovení maximální půdorysné velikosti stavby, vzdálenosti stavby od hranic pozemku apod.). Regulace v územním plánu je zcela běžná. Není neobvyklé, že pro různé plochy je stanovena jiná míra intenzity využití pozemků. Navrhovatel v podaných námitkách nenapadal samotnou regulaci, ale to, že na zastavěných plochách je tato míra nižší. Jeho námitka byla řádně vypořádána.

K námitce nepřiměřenosti regulace pak odpůrce odkázal na textovou část územního plánu (s. 24), kde jsou v kapitole týkající se podmínek prostorového uspořádání a krajinného rázu stanoveny základní podmínky prostorového uspořádání pro zastavitelnou plochu B9. Stanovení výškové regulace zástavby je zcela běžným jevem. Územní plán může stanovit, jak se maximální výška zástavby bude určovat. Stanovit lze rovněž charakter a strukturu zástavby nebo výšku, objem a tvar stavby. Poukázal na metodiku Charakter a struktura zástavby venkovských sídel v územních plánech vydanou Ministerstvem pro místní rozvoj v říjnu 2017. Z ní plyne, že již územní plán může stanovit tvar střech, neboť to spadá do prostorového uspořádání zástavby. Územní plán vymezil minimální a maximální sklon jednotlivých typů střech, což představuje povolené definování struktury zástavby. Nejedná se ani o regulaci nepřiměřenou, neboť podrobnost by mohla jít mnohem dál. K nové regulaci pak odpůrce připomněl, že ta nemusí vycházet z dosavadní zástavby zastavěného území, ale může na ni reagovat a usměrnit novou zástavbu prostřednictvím přísnějších regulativů. Nepřiměřenou by byla regulace tehdy, pokud by bránila využití, které je u dané plochy přípustné. Stanovení přípustných rozmezí sklonů jednotlivých typů střech je dostatečně široké. Nepřiměřenost by způsobovaly např. zcela nestandardní regulativy. V takovém případě by regulativy musely být zdůvodněny. Námitka ohledně ochrany krajinného rázu byla řádně a podrobně vypořádána na str. 142 a 142 rozhodnutí o námitkách, proto na toto odůvodnění odpůrce odkázal. Cílem regulativu bylo zabránit takovému oplocení, které by připomínalo protihlukové stěny.

Rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek považuje odpůrce za adekvátní a dostatečné. Námitky a připomínky jsou řazeny podle fází, v nichž byly uplatněny. Zákon nepožaduje, aby u námitek a připomínek bylo uvedeno datum podání. Případné chyby v psaní nemají vliv na zákonnost územního plánu. Námitky nedostatečného vypořádání námitek či připomínek se nijak netýkají navrhovatele.

S ohledem na vše uvedené odpůrce shrnul, že navrhovatel neprokázal nezákonnost územně plánovací dokumentace. Navrhl proto, aby soud návrh zamítl a přiznal odpůrci náhradu nákladů řízení.

Vyjádření osob zúčastněných na řízení a replika navrhovatele

Mgr. B., osoba zúčastněná na řízeníč. 5 k věci samé uvedla, že je vlastníkem pozemku parc. č. X, ovocný sad, v k. ú. X. Ten byl územním plánem zahrnut do plochy smíšené nezastavěného území H, byť již v rámci námitek právní předchůdce tvrdil, že se má nacházet v zastavitelném území z důvodu stavebního povolení. Územní plán zcela nelogicky rozdělil jednu větší parcelu na polovinu a další pozemky byly zcela vypuštěny, byť byly součástí jedné povolené akce výstavby rodinných domů Slunečný Vrch. Územním plánem je výstavba na pozemku vyloučena, přestože byl původně k zastavění určen. Má za to, že z výroku a odůvodnění je zřejmý rozpor. Ve výrokové části územního plánu se uvádí, že zastavěné území bylo vymezeno před posledním veřejným projednáním. V odůvodnění územního plánu se naopak uvádí, že důvodem opakovaného veřejného projednání je mj. provedení a aktualizace vymezení zastavěného území. Bylo-li opatření obecné povahy projednáno dálkovým přístupem, byla značná část veřejnosti z projednání vyloučena. Územní plán tak nebyl přijat způsobem souladným se zákonem. Důležité rovněž je, že došlo ke zpřísnění požadavků pro využití území pouze pro některou lokalitu na území obce, aniž by bylo řádně vysvětleno, proč byly stanoveny odlišné podmínky pro využití území (výstavbu) než v jiné části obce. Souhlasila s navrhovatelem rovněž v tom, že při zveřejňování dokumentace docházelo ke změnám v termínu vyvěšení. Při pořizování územního plánu tak došlo k pochybením, která odůvodňují jeho zrušení.

Navrhovatel v replice ze dne 13. 6. 2021 nesouhlasil s vyjádřením odpůrce, že uzavřením smlouvy s fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti splnil pořizovatel kvalifikační předpoklady. Dokládá, že dne 22. 2. 2017 přijala Rada městyse Drásov usnesení, jímž schválila uzavření smlouvy o dílo na zpracování a pořízení územního plánu se společností STUDIO L. Š. Téhož dne uzavřela starostka s Ing. L. Š. jako fyzickou osobou smlouvu o dílo na zhotovení územního plánu pro městys Drásov a příkazní smlouvu o zajištění územně plánovací činnosti při pořizování územního plánu. O příkazní smlouvě usnesení rady nemluvilo, jedná se tak o smlouvu neplatnou. V důsledku toho obec nesplnila povinnost k zajištění odborného výkonu funkce pořizovatele. K nedostatkům při zveřejňování návrhu před veřejným projednáním zopakoval, že odpůrce nebyl schopen zajistit ani minimální dostupnost návrhu v listinné podobě z důvodu čerpání dovolené. Z vyjádření odpůrce nijak neplyne, proč nebyl návrh územního plánu zveřejněn v elektronické podobě na úřední desce pořizovatele, stejně jako dřívější návrhy nebo schválený územní plán. Lze však dovodit, že tato skutečnost byla ovlivněna tím, že zveřejnění dálkovým přístupem neprovedla osoba disponující přístupem na úřední desku městyse, ale manžel Ing. Š. Zvolení zástupci byli tou dobou patrně na dovolené a řádně neplnili povinnosti pořizovatele. Obdobně nebyla zajištěna možnost seznámení se s listinným návrhem územního plánu ani při opakovaném veřejném projednání. Účast na veřejném projednání dne 11. 12. 2020 navrhovateli znemožněna byla, neboť nedisponuje počítačem vybaveným kamerou a mikrofonem. Co se týče časového nesouladu výroku a odůvodnění územního plánu, tento fakt odpůrce ignoruje. Odmítnout je nutno rovněž vyjádření odpůrce ke způsobu vymezení zastavěného území. Chybné zařazení pozemků v okolí navrhovatele do nezastavěného území má za následek, že ani jeho pozemek není součástí zastavěného území. Jednou je navíc pro zařazení pozemků do zastavěného území rozhodující oplocení, v jiném případě tomu tak není. K parceleč. 2596/48 se odpůrce vůbec nevyjádřil, přestože tato parcela sousedí s pozemkem navrhovatele a je pro vymezení jeho pozemku určující. Uvádí-li odpůrce, že absenci odůvodnění stanoviska ZPF je nutno vykládat v souladu s návrhem územního plánu, zcela pomíjí, že závazná stanoviska byla vydána ještě před rozšířením záboru ZPF. Dotčený orgán se tak k celému záboru ZPF vůbec nevyjadřoval. Ochrana ZPF se týká práv všech vlastníků nemovitostí v obci, jednoznačně tedy i práv navrhovatele. Nepochopena zůstala rovněž argumentace o souladu územního plánu se zadáním. Podle zastupitelstva měl být územní plán pořízen s prvky regulačního plánu. Projektant však návrh územního plánu v podrobnostech regulačního plánu zhotovil ještě před tím, než zastupitelstvo tuto možnost schválilo. Zpochybnil rovněž možnost zvýšení mimosmluvní odměny v případě přiznání náhrady nákladů řízení odpůrci. Ústní jednání

Při ústním jednání dne 14. 7. 2021 účastníci setrvali na svých stanoviscích obsažených v předchozích písemných podáních.

Navrhovatel zdůraznil procesní pochybení, k nimž došlo v průběhu pořizování územního plánu. Upozornil rovněž na rozpor grafické a textové části ohledně vymezení zastavěného území a na neodůvodněný zábor zemědělského půdního fondu.

Zástupce odpůrce předložil písemné vyjádření k replice navrhovatele, které při jednání přednesl. Odmítl námitky ohledně pochybení při určení zastupitele či nedostatků v osobě pořizovatele. Nesouhlasil s tím, že by smlouva s Ing. Š. byla neplatná. Uzavření smlouvy na zpracování i pořízení územního plánu bylo schváleno Radou městyse dne 22. 2. 2017; na tom nic nemění ani dodatek ke smlouvě. K namítaným pochybením při zveřejnění návrhu podotkl, že k elektronickému zveřejnění byly využity dva odkazy kvůli případnému výpadku jednoho z nich. Skutečnost, že navrhovatel neměl technické vybavení pro distanční účast na veřejném projednání, není možné klást odpůrci k tíži. Navíc existovala i možnost domluvení osobní schůzky s pořizovatelem plánu. Zákon nepožaduje, aby k veřejnému projednání došlo pouze prezenční formou. Zastavěné území bylo časově vymezeno k 9. 11. 2020, případný jiný údaj je zřejmou nesprávností. K prostorovému vymezení zastavěného území doplnil, že jeho vymezení má význam, pokud obec nemá územní plán. Pozemek navrhovatele nesplňuje podmínky pro zařazení do zastavěného území. Stanoviska orgánu ochrany ZPF byla řádně vyžádána a bylo vydáno souhlasné stanovisko.

Podle osoby zúčastněné na řízeníč. 2 (JUDr. Z. J.) odpůrce zneužil práva vyjádřit se k replice navrhovatele, která byla předložena až při ústním jednání. Požadoval určit lhůtu pro vyjádření ke stanovisku odpůrce, které zaznělo při jednání. Podle zástupce osob zúčastněných na řízeníč. 4 a 6 je návrh důvodný.

Soud účastníky i osoby zúčastněné na řízení informoval, že jednání nebude odročeno k žádosti JUDr. J. o poskytnutí dodatečné lhůty nezbytné k reakci na vyjádření odpůrce. Soud má za to, že k porušení procesních práv účastníků ani osob zúčastněných na řízení nedošlo, neboť zástupce odpůrce své vyjádření přednesl ústně a současně bylo navrhovateli i osobám zúčastněným, resp. jejich zástupcům při jednání předáno písemně. Vyjádření odpůrce k návrhu bylo účastníkům rozesláno 27. 5. 2021; duplika z 14. 7. 2021 je pouze doplněním původního vyjádření odpůrce reagující na repliku navrhovatele. Podle soudu tak bylo možné v jednání ihned pokračovat, ostatně navrhovatel ani z tohoto důvodu odročení jednání nenavrhoval. V reakci na vyjádření odpůrce poznamenal, že odpůrce částečně zopakoval argumentaci z původního vyjádření k návrhu, částečně se mýlí. Nepřesnost usnesení zastupitelstva nemůže být ovlivněna nedostatkem právního vzdělání jednotlivých zastupitelů. S argumentací o řádném vymezení zastavěného území se neztotožnil. Zdůraznil, že pozemkyp. č. 2596/43 a 2596/48 mají tentýž charakter, nicméně jeden se nachází v zastavěném území a druhý nikoliv. K probíhajícímu územnímu řízení pak dodal, že v současné době probíhá odvolací řízení a řízení je přerušeno do doby rozhodnutí soudu o návrhu.

Soud k návrhu navrhovatele provedl dokazování rozhodnutím Městského úřadu Tišnov, odbor stavebního řádu, z 19. 11. 2020, č. j. MUTI 43566/2020, jímž byl ve společném územním a stavebním řízení schválen stavební záměr na stavbu „Novostavba rodinného domu včetně zpevněných ploch, vnitřních domovních rozvodů, retenční nádrže a zasakovacího objektu“ na pozemku navrhovatele (č. l. 20-32 spisu), dále snímky z internetových stránek obce ze dne 13. 7. 2020 a 16. 7. 2020 (č. l. 42 a 43), z nichž vyplývá, že dne 13. 7. 2020 byla na stránkách obce zveřejněna veřejná vyhláška o veřejném projednání návrhu územního plánu Drásov, přičemž dne 16. 7. 2020 bylo oznámeno zrušení úředních hodin Úřadu městyse Drásov od 20. do 31. 7. 2020. Dále soud provedl dokazování snímky obrazovek dokládajícími podle navrhovatele možnost stáhnout dne 13. 7. 2020 soubor Navrh_UP_Drasov_verejne_projednani.zip o velikosti 31,5 MB prostřednictvím služby Úschovna, přičemž dosud byl soubor stažen 8× a zbývá 22 stažení (č. l. 44). Snímek obrazovky z 16. 7. 2020 má dokládat, že daného dne již byl dosažen maximální počet stažení a stažení souboru bylo možné pouze po zaplacení 40 Kč při platbě on-line nebo 50 Kč při platbě SMS (č. l. 45). K důkazu byly provedeny rovněž dva snímky obrazovek týkající se stahování totožného souboru Navrh_UP_Drasov_verejne_projednani.zip přes Google Drive (č. l. 46 a 47); z nich vyplývá, že náhled stahovaného souboru se nepodařilo zobrazit a že se nepodařilo provést antivirovou kontrolu souboru s ohledem na překročení maximální velikosti, kterou může Google zkontrolovat. Byl proveden rovněž důkaz listinou založenou na č. l. 48 spisu, veřejnou vyhláškou úřadu městyse z 9. 11. 2020 informující o opakovaném veřejném projednání návrhu územního plánu dne 11. 12. 2020, v níž je chybně uvedeno, že s návrhem se lze seznámit v termínu do 18. 8. 2020 včetně. Předmětná veřejná vyhláška byla následně opravena a nejzazší termín seznámení se s návrhem byl stanoven do 18. 12. 2020 (v této podobě je veřejná vyhláška založena ve správním spise). Dokazování bylo provedeno rovněž informacemi ohledně úředních hodin Úřadu městyse Drásov (č. l. 50-54), z nichž plyne, že úřední hodiny byly od 12. 10. 2020 do 23. 10. 2020 v pondělí a ve středu od 8 do 11 hod a od 12: 30 do 14: 30 hod; totéž platilo i od 26. 10. 2020 do 12. 12. 2020 s dovětkem „provoz omezen pouze na příjem dokumentů v rámci podatelny (po tuto dobu neprovádíme úředně ověřený podpis, výpisy z Czech point apod.)“. Od 18. 11. 2020 do 25. 11. 2020 byl úřad městyse uzavřen z důvodu karantény a od 7. 12. 2020 již byly úřední hodiny opět v pondělí a ve středu ve výše vymezených časech bez dalšího omezení. Soud dále provedl dokazování fotografiemi pozemku parc. č. X z 1. 8. 2020 (č. l. 167-168), z nichž je zřejmé, že na pozemku je postaven rodinný dům, usnesením Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 10. 5. 2021, č. j. JMK 69440/2021, jímž došlo k přerušení odvolacího řízení ve věci odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Tišnov o společném povolení stavby na pozemku žalobce (č. l. 214-215), a závazným stanoviskem Odboru územního plánování a stavebního řádu Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 12. 4. 2021, č. j. JMK 46865/2021, jímž bylo zrušeno závazné stanovisko orgánu územního plánováníč. j. MUTI 35179/2020/OÚP/ČH pro rozpor s územním plánem (č. l. 214-219). Dále soud provedl dokazování zápisem ze zasedání Zastupitelstva městyse Drásov ze dne 28. 6. 2021, na němž byla diskutována lokalita U Studánky a její zasažení přívalovými srážkami. Na návrh odpůrce soud provedl dokazování metodickým sdělením Ministerstva pro místní rozvoj z 8. 4. 2020, č. j. MMR-20343/2020-81, k projednávání územně plánovací dokumentace v době pandemie (č. l. 110-111), koordinačním výkresem územního plánu Drásov po změně územního plánuč. III (č. l. 121). Z vlastní vůle soud doplnil dokazování hlavním výkresem územního plánu Drásov po změněč. III (č. l. 211 spisu), ortofotomapou z katastru nemovitostí zobrazující lokalitu B9 poblíž pozemku žalobce a okolní stavby a pozemky (č. l. 213) a listinami dokládajícími vlastnické právo osob zúčastněných na řízení k nemovitostem v k. ú. Drásov (č. l. 224-231); tato skutečnost však mezi účastníky nebyla sporná.

Výpisem z katastru nemovitostí pro LV X, k. ú. X, z něhož plyne, že navrhovatel je vlastníkem pozemku parc. č. X (č. l. 19-20), dokazování prováděno nebylo s odkazem na § 120 odst. 3 zákonač. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve spojení s § 64 s. ř. s., neboť se jednalo o skutečnost mezi účastníky nespornou. Vzhledem k tomu, že důkaz metodikou Ústavu územního rozvoje z května 2011 Určený zastupitel a jeho úloha při pořizování územního plánu, směřoval k výkladu právního předpisu, nikoliv ke skutkovým otázkám, ani jím soud neprováděl dokazování (navíc se jedná o stanovisko veřejně dostupné na stránkách uur.cz a účastníkům je jeho obsah znám; č. l. 112 – 199 spisu). Soud rovněž neprováděl dokazování listinami obsaženými ve správním spise (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117). Dokazování nebylo prováděno ani usneseními vlády o přijetí krizových opatření z 30. 10. 2020, č. 1114 a 20. 11. 2020, č. 1202, neboť ta byla vyhlášena ve Sbírce zákonů (§ 121 občanského soudního řádu ve spojení s § 64 s. ř. s.).

Ostatní důkazní návrhy (veřejná vyhláška obce Čebín o odložení veřejného projednání, kupní smlouva na prodej pozemkup. č. X, k. ú. X, a výpis z katastru nemovitostí pro tento pozemek, kopie strany 4-5 Drásovského zpravodaječ. 4/2020, příkazní smlouva o zajištění územně plánovací činnosti při pořizování územního plánu, smlouva o dílo na zhotovení územního plánu pro městys Drásov, dodatek ke smlouvě na zhotovení územního plánu, směrniceč. 1/2015 o postupu při zadávání veřejných zakázek malého rozsahu) soud zamítl pro nadbytečnost, neboť měl za to, že nejsou nezbytné pro posouzení předmětného návrhu. K podmínkám řízení před soudem

Předtím, než soud přistoupil k meritornímu posouzení návrhu, zabýval se naplněním podmínek řízení. Těmi jsou v řízení vedeném podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého soudního řádu správního existence předmětu řízení (tj. opatření obecné povahy), aktivní legitimace navrhovatele a formulace závěrečného návrhu, to vše v souladu s podmínkami vyplývajícími z ustanovení § 101a a § 101b s. ř. s.

Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy či jeho části je podle § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Aktivní procesní legitimace navrhovatele se zakládá pouhým tvrzením dotčení na jeho právech (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS, ve věci obec Vysoká nad Labem, body 31, 34 a 37).

Navrhovatel svoji aktivní legitimaci k podání návrhu odvozoval z vlastnictví pozemkup. č. Xvk. ú. X, který se nachází v zastavitelné ploše B9. Tato skutečnost nebyla mezi účastníky sporná. Soud tedy vycházel z toho, že navrhovatel prokázal vlastnictví nemovitosti v ploše B9 a že věrohodně poukazoval na zkrácení svých subjektivních práv, konkrétně práva vlastnického (čl. 11 Listiny). Navrhovatel byl tedy k podání návrhu aktivně legitimován. Ostatně odpůrce v tomto ohledu ani ničeho nenamítal.

Splněna je též podmínka formulace závěrečného návrhu (petitu), neboť navrhovatel ve svém návrhu jednoznačně uvedl, že se domáhá zrušení celého územního plánu. Návrh kromě petitu obsahuje i další náležitosti požadované § 101b odst. 2 s. ř. s. (především návrhové body) a je včasný (byl podán ve lhůtě podle § 101b odst. 1 s. ř. s.).

Ve věci nebyla spornou ani pasivní legitimace odpůrce, který napadený územní plán vydal, jakož ani skutečnost, že územní plán městyse Drásov představuje opatření obecné povahy (§ 43 odst. 4 stavebního zákona).

Podmínky řízení tak byly v dané věci naplněny, proto soud přistoupil k věcnému přezkumu návrhu. Posouzení věci soudem

Soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v rozsahu uplatněných návrhových bodů (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že návrh není důvodný.

Soud při přezkumu opatření obecné povahy vycházel ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, č. 740/2006 Sb. NSS, podle kterých posouzení opatření obecné povahy spočívá v přezkumu: 1) pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy, 2) otázky, zda správní orgán nepřekročil při vydávání opatření obecné povahy meze své působnosti, 3) otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem, 4) obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu se zákonem, 5) obsahu opatření obecné povahy z hlediska přiměřenosti.

Navrhovatel v podaném návrhu nezpochybňoval otázky související s pravomocí a působností odpůrce k vydání napadeného územního plánu. Ani soud nemá pochybnosti o těchto otázkách, proto přistoupil k přezkumu námitek navrhovatele spadajících do oblastí 3), 4) a 5).

VI. 3 K přiměřenosti regulace v ploše B9

Navrhovatel namítá rovněž nepřiměřenost regulace týkající se plochy B9.

Tuto námitku je podle soudu nutno hodnotit při porovnání se způsobem vymezení zastavěného území v územním plánu a s mírou jeho regulace, přičemž je nutno zohlednit i konkrétní okolnosti týkající se zejména probíhajícího územního řízení zahájeného na návrh navrhovatele.

Ve vztahu k ploše B9 územní plán na straně 24 uvádí, že z hlediska ochrany krajinného rázu „[z]ástavba nesmí být od veřejného prostoru oddělena pohledovou bariérou, která ve svém důsledku snižuje hodnotu veřejného prostoru.“ Základní podmínky prostorového uspořádání struktury zástavby požadují „zástavbu orientovat buď podélnou, nebo čelní stranou k veřejnému prostranství a uliční čáře – posuzovat záměr vždy se stavbami na sousedních pozemcích“ a „zástavbou vytvářet stavební čáru otevřenou“. Co se týče charakteru zástavby, „přípustné jsou pouze solitérní rodinné domy“, „zastřešení je možné pouze šikmými střechami; s ohledem na charakter území je přípustné pouze zastřešení sedlovou, polovalbovou, valbovou (sklon těchto střech – hlavní hmota střechy 25 až 45°) nebo pultovou střechou (sklon této střechy – hlavní hmota střechy 5 až 15°)“. Co se týče výškové regulace, zástavba může dosahovat max. 5 m. Zastavitelnost stavbou hlavní je stanovena max. na 25 %, přičemž výměra pro vymezování stavebních pozemků musí činit min 880 m².

Podle části 3. 2 územního plánu, která řeší koncepci prostorového uspořádání včetně urbanistické kompozice je správní území městyse Drásov rozděleno na 3 lokality (uspořádaná zástavba, částečně uspořádaná zástavba a areálová zástavba), pro které je definován charakter a struktura zástavby, výšková regulace zástavby, intenzita využití stavebních pozemků, rozmezí výměry pro vymezování stavebních pozemků a základní podmínky ochrany krajinného rázu.

Plocha B9 se nachází v lokalitě 1-2 Částečně uspořádaná zástavba. K ní územní plán na straně 18 výrokové části stanoví: „Obecně lze charakter zástavby v této lokalitě popsat jako zástavbu rodinných domů, ať už řadových či solitérních, případně dvojdomků, převážně monofunkčního rezidenčního charakteru. Zástavba je na několika místech doplněná o bytové domy. Výšková hladina zástavby je jedno až dvě nadzemní podlaží v případě šikmých i plochých střech. Z typu střech zcela převládají sedlové střechy, taktéž se vyskytují polovalbové a valbové střechy, pultové a ploché střechy a zcela výjimečně stanové. Obecně lze strukturu zástavby v této lokalitě popsat jako zástavbu rozvolněnou, která je orientována podélnou stranou nebo čelní stranou k veřejnému prostranství, uliční čáře. Převládá stavební čára otevřená, méně lze zaznamenat též stavební čáru volnou.“ Co se týče typu střechy, ten „je vždy nutno přizpůsobit navazující zástavbě“. Obecně se k lokalitě 1-2 dále uvádí, že co se týče výškové regulace zástavby, nové stavby hlavní při dostavbě proluk nebo změny stávajících staveb hlavních nesmí svou výškou přesáhnout výšku staveb hlavních na sousedních pozemcích. Zastavitelnost stavbou hlavní je max. 30 % vyjma staveb veřejné infrastruktury a minimální výměry pro vymezování stavebních pozemků nejsou stanoveny z důvodu historické stopy původních parcel.

Základní koncepce rozvoje sídla (vizs. 116 a násl.) vychází z toho, že vhodně definované podmínky prostorového uspořádání umožňují realizovat novou zástavbu při zachování stávající struktury sídla a růst podle přirozených potřeb a historických souvislostí a taktéž s ohledem k charakteru území. Je reagováno na skutečnost, že v minulosti došlo k nevhodnému vymezení zastavitelných ploch a postupné realizaci zástavby v nich. V některých lokalitách došlo k narušení historické struktury. Územní plán Drásov s ohledem na již vydaná územní rozhodnutí a postupně realizovanou zástavbu a s ohledem na práva nabytá v dobré víře a předvídatelnost rozhodování v území, tyto zastavitelné plochy převzal. S ohledem zmírnit negativní dopady takovéto zástavby však do budoucna byly stanoveny podmínky pro budoucí podobu charakteru a struktury zástavby.

Dle kapitoly 8. 3. 2. jsou vývojové možnosti stanovených lokalit vymezeny základními podmínkami (prvky) prostorového uspořádání, jako je výšková hladina, intenzita využití stavebních pozemků, charakter a struktura zástavby, rozmezí výměry pro vymezování stavebních pozemků a dále základními podmínkami ochrany krajinného rázu. Tyto základní prvky prostorového uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu nemusejí být určeny pro jednotlivé lokality vždy. Jejich využití vychází z potřeby a vhodnosti daný prvek v lokalitě identifikovat. Podmínky prostorového uspořádání a základní podmínky ochrany krajinného rázu jsou v každé lokalitě definovány zvlášť pro zastavěné území, pro zastavitelné plochy a pro krajinné území (volnou krajinu). Územní plán nevyžaduje historizující architektonické ztvárnění navrhovaných staveb, popř. užití původních technologií, nýbrž umožňuje i moderní výstavbu, avšak nové stavby nemají být s převládajícím nebo historickým či původním charakterem zástavby v konfliktu, nesmí svou disharmonickou podobou narušovat stávající ráz zástavby nebo navržený budoucí charakter zástavby v konkrétní lokalitě.

Konkrétní odůvodnění způsobu regulace v ploše B9 je obsažen na s. 140 územního plánu. Plocha je vymezována v návaznosti na zastavěné území sídla Drásov, doplňuje ho, zarovnává a dotváří. Výsledná podoba plochy B9 je utvářena jednak již realizovanou výstavbou v návaznosti na tuto plochu, dále podobou již uskutečněné parcelace vycházející z předchozího územního plánu a v neposlední řadě i rozvojovými možnostmi městyse Drásov. Snahou při vymezení této plochy bylo v co možná největší míře vytvořit jednotný celek nově realizované výstavby a uskutečněné parcelace s původní zástavbou, a to při zachování základních urbanistických zákonitostí. Budoucí využití této plochy je zaměřeno zejména na bydlení, které je možno doplnit o související podnikání a další stavby a zařízení, které jsou slučitelné s bydlením a slouží zejména obyvatelům v dané ploše. Plocha je přebírána z předchozího územního plánu Drásov z důvodu zajištění kontinuity a návaznosti územně plánovací činnosti. Stanovené rozmezí sklonů střech a stanovení jejich typů je odvozeno od polohy konkrétní lokality v sídle a navazujícího charakteru zástavby, resp. převažujícího výskytu konkrétních typů střech a jejich převládajícího sklonu. Taktéž při návrhu sklonů střech bylo přihlédnuto ke studiím nebo územním studiím zpracovaným pro jednotlivé lokality. Sklony střech jsou nastaveny taktéž tak, aby nová zástavba v území nevytvářela podobu nevhodnou ke stávající zástavbě v lokalitě nebo navazující zástavbě na lokalitu a taktéž k historické zástavbě městyse Drásov.

Co se týká přiměřenosti zvolené regulace, vždy je nutné vážit proti sobě stojící zájmy. V nyní posuzovaném případě proti sobě stojí zájem na realizaci zástavby bez žádné regulace nebo pouze s regulací minimální z důvodu již realizovaných nevhodných staveb proti veřejnému zájmu nastavení regulace větší, z důvodu harmonického využití území, zabránění vzniku dalších nevhodných staveb. Větší regulací s obsahem prvků regulačního plánu je sledován jediný cíl, a to zachovat charakter a měřítko individuální zástavby v řešené lokalitě, omezit výšku a nevhodné sklony a tvary střech obytné zástavby v zájmu zachování charakteru zástavby rodinnými domy, která bude spoluutvářet harmonické, pestré a přitažlivé prostředí v sídle. Tohoto nelze dosáhnout jinak než nastavením podmínek prostorového uspořádání s větší regulací včetně prvků regulačního plánu (v podrobnostem k jednotlivým regulativům vizs. 140 a násl. rozhodnutí o námitkách).

Tzv. test proporcionality územně plánovací dokumentace váží přiměřenost územní regulace vůči právům dotčených subjektů. Jakýkoli zásah do výkonu vlastnických práv, k němuž dochází v průběhu procesů územního plánování podle stavebního zákona, by měl být zásadně činěn jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě k zamýšlenému cíli, a to nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle. Platí však, že k soudním zásahům. Nový územní plán vyjadřuje rovnováhu, kompromis mezi zájmy obce, stanovisky dotčených orgánů, vlastníků pozemků a staveb i sousedních obcí. Cílem je dosáhnout obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů při harmonickém využití území. Takový kompromis může nabýt celé řady podob a konkrétní volba využití určitého území reflektuje i aktuální politickou vůli v orgánech obce. Ke stávajícímu způsobu využití dotčených pozemků musí orgány samospráv z povahy věci přihlížet v souladu se zásadou legitimního očekávání, vzhledem k územnímu a společenskému vývoji však nelze očekávat absolutní neměnnost poměrů. K soudnímu přezkumu je proto nutné „přistupovat s nejvyšší opatrností a zdrženlivostí a posuzovat ji v kontextu práva obce na samosprávu, což inherentně obsahuje i právo uspořádat své územní poměry podle vlastních představ v zákonem vymezených mantinelech“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 Ao 4/2011 – 42, obec Metylovice).

Z hlediska zákonnosti soud neshledal, že by míra regulace pro plochu B9 odporovala zákonu. V rámci územního plánu s podrobnostmi regulačního plánu tak bylo možné stanovit výškovou regulaci zástavby, typ a maximální (minimální) sklon střech, pohledové bariéry apod. (viz zejm. přílohy 7 a 11 vyhláškyč. 500/2006 Sb.). Způsob regulace je rovněž souladný s metodikou Ministerstva rozvoje týkající se charakteru a struktury zástavby venkovských sídel, podle níž některé ze zmíněných regulativů mohou být obsaženy již v územním plánu. Vzhledem k tomu, že zastupitelstvo požadovalo do územního plánu včlenit prvky regulačního plánu, nelze konstatovat, že by míra regulace odporovala stavebnímu zákonu ani vyhlášceč. 500/2006 Sb.

Nepřiměřenost spatřuje navrhovatel v tom, že mu znemožňuje realizovat jeho záměr projednávaný již několik let ve společném územním a stavebním řízení.

Z územního rozhodnutí vydaného Městským úřadem v Tišnově, odborem stavebního řádu, ze dne 19. 11. 2020, č. j. MUTI 43566/2020, vyplývá, že navrhovateli byl schválen stavební záměr na stavbu „Novostavba rodinného domu včetně zpevněných ploch, vnitřních domovních rozvodů, retenční nádrže a zasakovacího objektu“ na pozemku parc. č. X. Jedná se o stavby dvoupodlažního rodinného domu, bez obytného podkroví, zastavěná plocha 198,3 m2, se střešní konstrukcí z dvojice vzájemně otočených pultových střech se sklonem střešních rovin 12o a 18o, výška hřebene 8,000 m nad vztažnou výškou. Z rozhodnutí rovněž vyplývá, že žádost o vydání společného povolení byla podána dne 16. 4. 2018. V rámci dokazování pak soud ověřil, že proti předmětnému rozhodnutí bylo podáno odvolání, v rámci něhož došlo ke zrušení stanoviska orgánu územního plánování pro rozpor s nyní vydaným územním plánem (č. l. 214-219). Je tak zřejmé, že územní plán realizaci navrhovatelova záměru neumožňuje.

V tomto ohledu je však nutné upozornit na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2014, č. j. 5 Aos 2/2013-83. Z nich je zřejmé, že „[p]ři vydávání územního plánu tedy není obec vázána vydanými územními rozhodnutími ani probíhajícími územními řízeními; naopak územní rozhodnutí musí být vydáváno v souladu s platnou územně-plánovací dokumentací; příprava územního plánu, resp. jeho změny nelze podřizovat probíhajícímu územnímu řízení.“

Soud důsledně zvážil zájmy navrhovatele a zájmy odpůrce a dospěl k závěru, že regulace plochy B9 není nepřiměřená. Přestože si soud uvědomuje, že se zvolený způsob regulace může navrhovateli jevit přísný a v jeho případě nespravedlivý, podle soudu není nepřiměřený a nemůže vést ke zrušení napadeného územního plánu nebo jeho části. Přísnost, resp. detailnost regulace je odůvodněna zájmem odpůrce na jednotný rozvoj lokalit určených k zastavění v budoucnosti. Soud neshledal, že by požadavky stanovené ve výrokové části územního plánu byly excesivní či účelově zaměřené vůči osobě navrhovatele (obdobnou regulaci obsahuje i část B12). Případná nespravedlivost neplyne z vydaného územního plánu, ale z nepřiměřené délky společného územního a stavebního řízení, která měla za následek, že původní záměr rodinného domu v podmínkách nového územního plánu neobstojí. Tyto skutečnosti však soud není oprávněn zvažovat v rámci přezkumu územního plánu (viz rozsudekč. j. 5 Aos 2/2013-83), proto k nim nebylo možné přihlížet. Námitka tak není důvodná. Závěr a náklady řízení

Vzhledem k tomu, že napadené opatření obecné povahy v soudním přezkumu obstálo, soud podle § 101d odst. 2 s. ř. s., věta druhá, návrh zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Navrhovatel v řízení úspěšný nebyl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení vzniklých odpůrci. Soud přiznal odpůrci náhradu nákladů řízení podle § 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) vyhláškyč. 177/1996 Sb. za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepis vyjádření k návrhu na zrušení opatření obecné povahy, účast na jednání přesahující 2 hodiny – 2 úkony) 4 × 3 100 Kč a náhradu hotových výdajů s těmito úkony spojenými 4 × 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky); celkem tedy 13 600 Kč. Soud nepřiznal odpůrci náhradu za písemné vyjádření ve věci ze 14. 7. 2021, neboť ta byla soudu předložena až při ústním jednání a její obsah byl při jednání přednesen; nejednalo se tedy o účelně vynaložený náklad ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s. Podle soudu nebyly v dané věci splněny podmínky pro mimořádné zvýšení odměny dle § 12 advokátního tarifu, jak původně odpůrce požadoval. Dále soud přiznal zástupci odpůrce náhradu za promeškaný čas v souvislosti s cestou zástupce odpůrce k jednání soudu (Tábor – Brno a zpět) dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za každou započatou půlhodinu ve výši 10 × 100 Kč a náhradu cestovních výdajů vozidlem RZ X (technický průkaz doložen) ve výši 2 179 Kč. Jelikož advokátní kancelář, v níž je zástupce odpůrce společníkem, je plátcem daně z přidané hodnoty, zvýšil soud přiznanou odměnu o částku 3 524 Kč odpovídající této dani (§ 57 odst. 2 s. ř. s.; věta za středníkem). Celkem tedy zástupci odpůrce náleží náhrada nákladů řízení ve výši 20 303 Kč. Navrhovatel je povinen zaplatit odpůrci náhradu nákladů v přiměřené lhůtě.

Výrokem III. bylo podle § 60 odst. 5 s. ř. s. rozhodnuto o tom, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť jim soud v řízení neuložil žádnou povinnost.

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 14. července 2021

Mgr. Milan Procházka ⟪LB:lb_001⟫ předseda senátu