KSBR 13 CO 147/2022-137

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Horáka a soudců Mgr. Zory Telecké a Mgr. Aleše Klempy ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_006⟫ zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o určení ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen„ soud prvního stupně“) ze dne 9. 3. 2022, č. j. 34 C 257/2021-102

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v záhlaví opravuje tak, že namísto sídla advokátky žalovaného„ anonymizována dvě slova, PSČ obec“ se uvádí sídlo„ adresa.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 10 098,73 Kč, k rukám advokátky žalovaného, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení v části žaloby, kterou se žalobce domáhal určení výmazu stavby bez č.p./č.e. postavené na pozemku p.č. st. číslo, to vše v katastrální uzemí na anonymizováno (dále též„ předmětná stavba“), z katastru nemovitostí a rozhodl, že věc bude v tomto rozsahu postoupena Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že žalovaný není vlastníkem předmětné stavby (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 18 247 Kč (výrok III.). Výrok o zastavení řízení a postoupení věci Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj odůvodnil § 103, § 104 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť dospěl k závěru, že soud nemá pravomoc rozhodnout o výmazu vlastnického práva k předmětné stavbě z katastru nemovitostí, neboť k výmazu je příslušný katastrální úřad. Výrok o zamítnutí žaloby na určení odůvodnil tím, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o absenci naléhavého právního zájmu a namítl, že z obsahu žaloby, doplnění žaloby a obsahu svého přednesu při jednání před soudem prvního stupně, které se konalo dne 9. 3. 2022, zcela jasně vyplývá, že vedle požadavku na určení, že žalovaný není vlastníkem předmětné stavby, se též domáhal určení, že on sám je vlastníkem předmětné stavby. Ve vztahu k požadavku na určení výmazu předmětné stavby z katastru nemovitostí nesouhlasil s argumentací soudu prvního stupně o absenci pravomoci soudu rozhodnout o tomto návrhu, neboť je přesvědčen, že výrok o výmazu předmětné stavby z katastru nemovitostí je závislý na výroku o vlastnictví předmětné stavby. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že soud prvního stupně rozhodl věcně správně a navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

4. Krajský soud v Brně (dále jen„ odvolací soud“ (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

5. Ve výroku I. tohoto rozsudku odvolací soud v souladu s § 211 a § 164 o. s. ř. opravil chybu v psaní, jež se vyskytla v záhlaví rozsudku soudu prvního stupně v uvedení sídla advokátky žalovaného.

6. Pokud jde o skutkovou stránku věci, soud prvního stupně správně a přesvědčivě popsal (vymezil), které skutečnosti má za prokázané ze shodných skutkových tvrzení. Závěr o skutkovém stavu je tedy následující:

a) žalobce je vlastníkem pozemku p.č. st. číslo v katastrální uzemí na anonymizováno,

b) na pozemku p.č. st. číslo v katastrální uzemí na anonymizováno je umístěna zemědělská stavba bez č.p./č.e., která je zapsána v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo pro katastrální uzemí na anonymizováno a jako vlastník předmětné stavby je v katastru nemovitostí zapsán žalovaný.

7. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce nejprve svoji žalobu na určení ze dne 24. 9. 2021 formuloval tak, že se domáhal, aby bylo soudem určeno, že„ žalovaný není vlastníkem předmětné stavby a tato stavba připadá žalobci“. Takto formulovaný žalobní návrh i s přihlédnutím k obsahu žaloby bylo třeba ovšem považovat za neurčitý, zejména ve vztahu k jeho požadavku na určení, že„ předmětná stavba připadá vlastníkovi pozemku“. Tuto neurčitost ovšem odstranil sám žalobce doplněním žaloby ze dne 23. 1. 2022, z jejíhož obsahu zcela jednoznačně vyplývalo, že místo určení že„ žalovaný není vlastníkem předmětné stavby a tato stavba připadá žalobci“ nadále požadoval, aby soud určil, že„ žalovaný není vlastníkem předmětné stavby“. V doplnění žaloby ze dne 23. 1. 2022 žalobce na základě stejného skutkového základu dále požadoval, aby soud„ určil výmaz zápisu vlastnického práva k předmětné stavbě z katastru nemovitostí“. Jednalo se o změnu žaloby (tzv. rozšíření žaloby), o které soud prvního stupně rozhodl při jednání dne 9. 3. 2022 (§ 95 o. s. ř.). Ke změně v rozsahu takto uplatněné žaloby (požadavek na určení výmazu vlastnického práva z katastru nemovitostí a určení, že žalovaný není vlastníkem předmětné stavby) pak nedošlo ani při jednání před soudem prvního stupně dne 9. 3. 2022. Z obsahu protokolu o jednání nevyplývá, že by žalobce požadoval, aby soud určil, že je vlastníkem předmětné stavby. Toto nevyplývá ani ze žalobcem provedeného přepisu části zvukového záznamu jednání před soudem prvního stupně, jehož zvukový záznam žalobce pořídil. Žalobce dovozoval, že při tomto jednání před soudem prvního stupně tento požadavek na určení svého vlastnického práva k předmětné stavbě uplatnil, když měl uvést:„ To byl také důvod, proč se měnil ten žalobní návrh, ten petit žaloby, abych ani já se jaksi nedostával do té pozice, že v případě, že by tím předchozím petitem mně bylo vyhověno, takže bych takhle ponechal stavbu nepovolenou, v katastru. To byl ten důvod, nic víc. Děkuji.“. Tento projev vůle žalobce ovšem neobsahuje žádné rozšíření žaloby ani uplatnění nového nároku.

8. S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud učinil zcela jednoznačný závěr, že v době, kdy soud prvního stupně o žalobě rozhodl, požadoval žalobce, aby soud: 1) určil, že žalovaný není vlastníkem předmětné stavby a 2) určil výmaz vlastnického práva žalovaného k předmětné stavbě z katastru nemovitostí.

9. Soud první stupně zcela správně řízení v části určení výmazu předmětné stavby z katastru nemovitostí zastavil a rozhodl o tom, že věc bude v tomto rozsahu postoupena Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, protože tato věc nespadá do pravomoci soudu (§ 7, § 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř.) V podrobnostech proto odvolací soud odkazuje na zcela správné a přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a nemá, co by více k němu dodal.

10. Zcela správně též soud prvního stupně zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal určení, že žalovaný není vlastníkem předmětné stavby, protože žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Podle § 80 o. s. ř. se lze domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. O naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní poměr nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým. To znamená, že u žalobce musí jít buď o právní poměr již existující nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním poměru mohl být ohrožen; případně pro své nejisté postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě. Uvedenému pojetí však neodpovídá odůvodnění naléhavého právního zájmu žalobcem. Podkladem pro provedení zápisu změn v katastru nemovitostí nemůže být rozhodnutí, jímž by právní poměr nebo právo byl určen negativně. V daném případě by takové rozhodnutí ani nemohlo vytvořit podklad pro vyjasnění právních vztahů mezi účastníky, a proto odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že na požadovaném negativním určení nemá žalobce naléhavý právní zájem. Soud prvního stupně proto žalobu v tomto rozsahu zcela správně zamítl a odvolací soud pro stručnost odkazuje na zcela správné a přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

11. Odvolací námitky žalobce jsou proto nedůvodné.

12. S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 10 098,73 Kč. Tato částka sestává z mimosmluvní odměny advokáta za dva úkony právní služby po 3 100 Kč (vyjádření k odvolání ze dne 16. 6. 2022 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 24. 11. 2022) podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), náhrady hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, náhrady cestovného v částce 946,06 Kč podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu, náhrady za ztrátu času za šest půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % v částce 1 752,68 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

14. Při výpočtu náhrady cestovného vycházel odvolací soud z následujících údajů: cesta byla provedena osobním motorovým vozidlem tovární značky Škoda Superb, registrační značka; vzdálenost Třebíč – Brno a zpět 135 km; pohonné hmoty – nafta motorová; cena pohonných hmot 47,10 Kč l podle vyhlášky č. 511/2021 Sb.; průměrná spotřeba 4,9 l /100 km; sazba základní náhrady 4,70 Kč podle vyhlášky č. 511/2021 Sb.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov; takové dovolání je však přípustné pouze tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není samostatně přípustné proti tomuto rozsudku v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.