KSBR 14 CO 122/2021-90

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Novákové a soudců JUDr. Jitky Levové a JUDr. Libora Daňhela ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o 180 000 Kč, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 20. 4. 2021, č. j. 8 C 52/2019-64,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 180 000 Kč zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 73 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 180 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho„ právního“ zástupce na náhradě nákladů řízení částku 62 525,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud prvního stupně přiznal žalobci nárok na zaplacení částky 180 000 Kč z titulu úhrady smluvní pokuty na základě platně sjednané smlouvy o smlouvě budoucí na koupi nemovité věci z 12. 3. 2018, jako sankce za nesplnění podmínek pro uzavření kupní smlouvy, kterou žalovaná přes výzvy žalobce neuzavřela. Neztotožnil se s námitkou žalované o neplatnosti smlouvy pro absenci označení nemovitostí podle požadavku katastrálního zákona či pro zdravotní stav žalované, která se však nedovolávala neplatnosti svého jednání pro duševní poruchu. Skutečnost, že žalobce smlouvu nepodepsal v přítomnosti žalované, není překážkou platnosti smlouvy, pro niž není vyžadována písemná forma, a žalovaná připustila, že s žalobcem, který se na dům přišel podívat s celou rodinou, o prodeji jednala. O úmyslu žalované svědčí jí doložená lékařská zpráva a dohodnutá kupní cena koresponduje s představou žalované a skutečností, že předmět prodeje vyžadoval rekonstrukci. Žalovaná ani na výzvu soudu neuvedla žádná konkrétní tvrzení k neplatnosti smlouvy, pouze navrhla provedení důkazů, čímž povinnost tvrzení nahradit nemůže. Očekávání žalované, že dojde k ocenění nemovitosti znalcem, nepromítnutá do ujednání stran nelze považovat za omyl. S ohledem na tyto závěry nepovažoval soud za potřebné doplňování dokazování dalšími navrženými důkazy. Neplatnost ujednání nezpůsobuje ani nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, když dotčená strana se může bránit důsledkům smluvní pokuty návrhem na její snížení a takový návrh podán nebyl. Nebylo využito ani moderační oprávnění soudu.

3. Proti tomuto rozsudku se žalovaná v zákonné lhůtě odvolala a navrhla rozsudek zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k doplnění dokazování. Vytkla soudu, že nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům a neúplně zjistil skutkový stav věci, když tvrdila, že smlouva je neplatná z důvodu, že nikdy nebyla žalobcem podepsána. Podpis na smlouvě a na plné moci z 27. 8. 2018 je diametrálně rozdílný a jsou důvodné pochybnosti, že smlouva nebyla žalobcem podepsána a nikdy nenabyla platnosti a účinnosti. Žalovaná navrhla doplnění dokazování znaleckým zkoumáním, což vyhodnotil soud jako nadbytečné. Účastníci mohou smlouvu uzavřít i ústně, avšak v tom případě je nutné prokazovat obsah smlouvy. Pokud žalobce předložil smlouvu v písemné formě a nebylo najisto postaveno, zda byla řádně a platně uzavřena, je nutno vycházet ze smlouvy, která byla uzavřena ústně. Soud však vycházel ze smlouvy písemné, u níž nebylo prokázáno, že ji žalobce podepsal. Dále poukázala na § 1785 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. Oprávněná osoba se může, nebylo-li ujednáno jinak, rozhodnout, že své právo učinit výzvu k uzavření smlouvy ve lhůtě nevyužije. Po marném uplynutí lhůty k učinění výzvy k uzavření budoucí smlouvy právo výzvu učinit zaniká. Uvedený následek mohou strany upravit odlišně např. ujednáním o sankcích za prodlení se splněním povinností. Účastníci se dohodli, že nejpozději do 15. 5. 2018 uzavřou kupní smlouvu v uvedeném znění a povinností žalobce bylo vyzvat prodávající k uzavření budoucí kupní smlouvy. Pokud tak neučinil, závazek zanikl. Bylo prokázáno, že žalobce výzvu zaslal žalobkyni dne 27. 8. 2018, více než tři měsíce po uplynutí lhůty. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1657/2005, dle nějž, jestliže se strany dohodly, že na výzvu bude druhý účastník čekat i po době určené ve smlouvě o uzavření budoucí smlouvy a zakotví k tomu ve smlouvě následky, pak bez další písemné modifikace smlouvy je vyloučeno, aby došlo k zániku samotného závazku. Taková situace však nenastala, neboť nebylo dohodnuto, že na výzvu bude druhý účastník čekat i po době určené ve smlouvě. Žalobce využil svého práva neučinit výzvu k uzavření budoucí kupní smlouvy a závazek tak zanikl dnem 16. 5. 2018.

4. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalované navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. S odvolacími argumenty nesouhlasí. Soud provedl obsáhlé, úplné a správné dokazování a s věcí se vypořádal řádně. Žalobce u jednání soudu opětovně potvrdil, že podpis na smlouvě je jeho pravým podpisem a že připojením podpisu projevil svou vůli k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. Je tak irelevantní, že se žalované jeví vyobrazení podpisů žalobce na smlouvě a plné moci jako rozdílné. Poukázal na dispozitivní charakter zákonné úpravy smlouvy o smlouvě budoucí, jež ctí zásadu smluvní volnosti. Závazek uzavřít budoucí smlouvu může být ujednán i k tíži obou stran, jako v tomto případě. Není předepsána ani písemná forma smlouvy a porušení povinnosti budoucí smlouvu uzavřít může být sankcionováno např. smluvní pokutou. Lhůta k výzvě na uzavření smlouvy je prekluzivní a po jejím marném uplynutí právo výzvu učinit zaniká, ovšem i tento následek mohou strany upravit odlišně. Za odchýlení se od takové úpravy je považováno např. ujednání o sankci za prodlení se splněním povinnosti. Zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1657/2005. Z takového ujednání je zřejmá vůle stran být smlouvou vázány i po marném uplynutí lhůty, což je právě souzený případ. Dispozitivnost úpravy umožňuje i to, aby strany vyloučily nutnost výzvy k uzavření budoucí smlouvy, jako se stalo v tomto případě, a povinnost k uzavření budoucí smlouvy navázaly na jiné předpoklady, např. uplynutí času či naplnění podmínky. Zde odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 553/2003, 32 Odo 807/2003, 32 Odo 2484/2012 a 32 Cdo 5098/2009.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), je odůvodněno odvolacími důvody podřaditelnými pod ust. § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř., zopakoval dokazování smlouvou o smlouvě budoucí z 12. 3. 2018 a výzvami žalobce z 27. 8. 2018 a 25. 9. 2018, včetně doručenek (pro případ jiných zjištění a jiného hodnocení těchto listinných důkazů a v důsledku toho jiného právního posouzení věci, o čemž účastníky vyrozuměl při jednání) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

6. Podle § 1785 o. z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

7. Podle § 1786 o. z. zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí.

8. Podle § 1788 odst. 1 o. z. nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu k uzavření smlouvy včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká.

9. Výše uvedená zákonná úprava smlouvy o smlouvě budoucí v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku účinném od 1. 1. 2014, je odlišná od zákonné úpravy smlouvy o smlouvě budoucí, jak byla zakotvena v § 50a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“. Z uvedeného důvodu není dosavadní judikatura k ust. § 50a obč. zák. zcela aplikovatelná na vztahy ze smlouvy o smlouvě budoucí vycházející z právní úpravy v o. z., tedy pro smlouvy uzavřené po 1. 1. 2014. Bližší úprava úpravě stávající byla zakotvena v § 289 a následujících zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dále jen„ obch. zák.“, proto i judikatura k těmto ustanovením je do značné míry využitelná i pro současnou právní úpravu. Nejvyšší soud pak ve své judikatuře dovodil, že není sporu o tom, že lhůta uvedená v § 292 odst. 3 obch. zák. („ závazek uzavřít budoucí smlouvu zaniká, jestliže oprávněná strana nevyzve zavázanou stranu ke splnění tohoto závazku v době určené ve smlouvě o uzavření budoucí smlouvy“) je lhůtou prekluzivní, neboli propadnou. S ohledem na znění § 263 obch. zák. dovodil, že jde o normu dispozitivní a strany si tak mohou sjednat úpravu odchylnou, avšak sjednání odchylné úpravy by muselo být přesné a řešit celý postup, jinak by mohlo ohrozit celý záměr smluvních stran. Je tak možné například dohodnout lhůtu delší nebo prekluzivní charakter lhůty vyloučit s tím, že půjde jenom o promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 12. 5. 2004, sp. zn. Odo 553 /2003, dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu).

10. V usnesení ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 32 Cdo 5098/2009, Nejvyšší soud dovodil, že pokud závazek uzavřít budoucí kupní smlouvou převzaly obě smluvní strany, pak byly současně v postavení oprávněného i zavázaného, a proto i v tomto případě lze aplikovat ust. § 292 odst. 3 obch. zák.

11. V rozsudku ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. 32 Odo 1657/2005, Nejvyšší soud dovodil, že sjednali-li účastníci ve smlouvě o uzavření budoucí smlouvy podle § 289 obch. zák. smluvní pokutu za porušení povinnosti předložit výzvu k uzavření realizační smlouvy, a to za každý den prodlení, pak tím objektivně projevili vůli vyloučit prekluzivní charakter uvedené lhůty. Jestliže může být účastník v prodlení s výzvou ve smyslu § 292 odst. 3 obch. zák., nemůže současně neuskutečněním výzvy dojít v důsledku prekluze k zániku závazku uzavřít budoucí (realizační) smlouvu (jinak řečeno: nemůže nastat prodlení, pokud závazek zanikne, avšak může-li dojít k prodlení, musí závazek trvat, čili existovat).

12. Jak je patrno z výše uvedené judikatury, bylo jí řešeno, zda ustanovení § 292 odst. 3 obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, je ustanovením kogentním nebo dispozitivním, a to ve prospěch jeho dispozitivnosti. Z judikatury je též zřejmé, že podle úpravy smlouvy o smlouvě budoucí v o. z., která v ust. § 1785 je zcela nepochybně dispozitivní, může na základě ujednání účastníků povinnost uzavřít budoucí smlouvu vyplývat pro obě strany (kdy každá je v postavení oprávněné, neboť je oprávněna učinit výzvu k uzavření budoucí smlouvy, a současně v postavení povinné, neboť jí svědčí na výzvu druhé strany povinnost smlouvu uzavřít) nebo pouze pro jednu ze stran. Povinnost k uzavření budoucí smlouvy může být formulována například jako povinnost přijmout návrh strany oprávněné, nebo např. povinnost učinit v určité lhůtě výzvu k uzavření budoucí smlouvy a povinnost druhé strany na základě takové výzvy smlouvu uzavřít apod. Smlouva lhůtu, v níž má být zavázaná strana vyzvána k uzavření smlouvy, obsahovat nemusí, neboť v takovém případě se uplatní doba jednoho roku.

13. Z předmětné smlouvy o smlouvě budoucí na koupi nemovité věci uzavřené písemně 12. 3. 2018, obsahující podpisy prodávající označené jako jméno příjmení a kupujícího označeného jako jméno příjmení s jejich rodnými čísly a adresami trvalého pobytu, odvolací soud zjistil, že se její účastníci dohodli na uzavření smlouvy o smlouvě budoucí podle § 1785 až § 1788 o. z. o koupi budovy č. p./ev. číslo na pozemku parc. číslo parc. číslo pozemku parc. číslo o výměře 218 m2, zastavěná plocha a nádvoří, a pozemku parc. číslo o výměře 100 m2, zastavěná plocha a nádvoří, v katastrální uzemí anonymizováno, za 900 000 Kč. Strany se touto smlouvou zavázaly uzavřít kupní smlouvu uvedeného znění za podmínek sjednaných touto smlouvou o smlouvě budoucí do 15. 5. 2018 (bod II smlouvy) a dohodly se, že pokud nedojde ke splnění podmínek pro uzavření kupní smlouvy řádně a včas zaviněním ze strany prodávající tím, že nesplní své povinnosti dle této smlouvy a neučiní nápravu závadného stavu ani do deseti dnů ode dne doručení písemné výzvy druhé strany, je kupující oprávněn požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 % sjednané kupní ceny do sedmi dnů od doručení písemné výzvy prodávajícímu. Tím není dotčen nárok na náhradu škody přesahující smluvní pokutu. Smluvní strany dále sjednaly, že úhradou smluvní pokuty zanikají veškeré původní závazky stran sjednané mezi nimi touto smlouvou, a že pokud smluvní pokuta nebude uhrazena řádně a včas, má kupující strana právo od této smlouvy odstoupit. Zánikem platnosti či účinnosti smlouvy však nezaniká nárok na smluvní pokutu a náhradu škody (článek IV smlouvy). Z výzev žalobce a doručenek (dodejek) k nim odvolací soud zjistil, že dne 27. 8. 2018 žalobce (v zastoupení advokátem JUDr. jméno příjmení) vyrozuměl žalovanou o převzetí zastoupení advokátem, o jejím závazku jako prodávající uzavřít v termínu do 15. 5. 2018 s žalobcem kupní smlouvu, k čemuž dosud nedošlo, a o tom, že má stále zájem na koupi předmětných nemovitostí, proto ji vyzývá k uzavření kupní smlouvy za dohodnutou kupní cenu 900 000 Kč v náhradním termínu do 18. 9. 2018. Podle dodejky byla tato výzva doručena žalované 29. 8. 2018. Další opakovanou výzvou z 25. 9. 2018 žalobce reagoval na vyjádření žalované k první výzvě a v ní uvedené námitky žalované a znovu vyrozuměl žalovanou o tom, že má stále zájem na koupi předmětných nemovitostí, a vyzval ji k uzavření kupní smlouvy za kupní cenu 900 000 Kč v náhradním termínu do 20. 10. 2018. Současně s odkazem na článek IV uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí vyzval žalovanou k zaplacení smluvní pokuty v částce 180 000 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy s tím, nechť je tato výzva současně považována za předžalobní upomínku. Podle dodejky byla tato výzva doručena žalované 1. 10. 2018.

14. V daném případě žalobce opírá svůj žalobní nárok na zaplacení smluvní pokuty o ujednání v článku IV výše uvedené smlouvy o smlouvě budoucí a skutečnost, že žalovaná v dohodnuté lhůtě podle článku II smlouvy, to je do 15. 5. 2018, budoucí kupní smlouvu s žalobcem neuzavřela, že k uzavření kupní smlouvy na předmětné nemovitosti byla vyzvána výzvami žalobce z 27. 8. 2018 a 18. 9. 2018, kdy byla vyzvána i k zaplacení ujednané smluvní pokuty, a skutečnost, že žalovaná kupní smlouvu neuzavřela a smluvní pokutu žalobci nezaplatila.

15. Jak je patrno z výše uvedeného ujednání ve smlouvě o smlouvě budoucí, v daném případě si účastníci nedohodli, že je některá ze stran povinna učinit výzvu k uzavření smlouvy v určené lhůtě či bez jejího určení (kdy by se uplatnila lhůta jednoho roku podle § 1785 o. z.), nýbrž se obě strany zavázaly uzavřít kupní smlouvu ve lhůtě do 15. 5. 2018. Závazek ze smlouvy tak vyplývá pro obě strany, kdy každá z nich má současně postavení strany oprávněné (tedy jak žalobce, tak i žalovaná byli na základě takového ujednání oprávněni učinit výzvu k uzavření smlouvy do 15. 5. 2018), tak i strany povinné (každé ze stran, tedy žalobci i žalované, byli-li by na základě uvedené smlouvy do 15. 5. 2018 vyzváni k uzavření smlouvy druhou stranou, by vznikla povinnost takovou smlouvu uzavřít). Podle ujednání ve smlouvě tedy nevyužila-li ani jedna ze stran svého oprávnění učinit výzvu k uzavření kupní smlouvy do 15. 5. 2018, povinnost uzavřít budoucí smlouvu oběma stranám (po předchozí výzvě strany druhé) podle § 1788 odst. 1 o. z. uplynutím ujednané lhůty zanikla. V daném případě tedy každá ze stran mohla přivodit, že závazky ze smlouvy nezanikly marným uplynutím lhůty tím, že by druhou stranou k uzavření kupní smlouvy do 15. 5. 2018 vyzvala, nebo naopak svou nečinností přivodit zánik závazku ze smlouvy marným uplynutím ujednané lhůty. Pro rozhodnutí není přitom významná odpověď na otázku, zda ust. § 1788 odst. 1 o. z. je svou podstatou ustanovením kogentním nebo dispozitivním, neboť z obsahu uzavřené smlouvy nelze dovodit, že by se od tohoto ustanovení účastníci odchýlili výslovným a určitým ujednáním, a to ani ujednáním povinnosti k úhradě smluvní pokuty ze strany žalované při„ nesplnění podmínek pro uzavření kupní smlouvy řádně a včas zaviněním“ z její strany, neboť z něj nelze dovodit vyloučení prekluze povinnosti uzavřít smlouvu marným uplynutím sjednané lhůty (v níž bylo možno vyzvat k uzavření smlouvy), pouze zánik závazku ze smlouvy (pokud by nezanikl dříve marným uplynutím sjednané lhůty) zaplacením smluvní pokuty žalovanou, či v opačném případě vznik práva žalobce na odstoupení od smlouvy, nebyla-li by včas smluvní pokuta zaplacena. K nesplnění podmínek pro uzavření kupní smlouvy ze strany žalované mohlo totiž dojít až po výzvě žalobce, byla-li by učiněna včas (což se nestalo), a pouze v tom případě by dál závazek žalované (povinnost smlouvu uzavřít) trval s důsledky nesplnění její povinnosti uvedenými v čl. IV smlouvy (tedy včetně povinnosti zaplatit smluvní pokutu).

16. Pokud v tomto směru žalobce poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 10. 2007, sp. zn. 32 Odo 1657/2005, pak tento odkaz není případný, neboť v uvedené věci řešil Nejvyšší soud situaci, kdy si účastníci sjednali povinnost jedné ze stran předložit výzvu k uzavření realizační smlouvy a v daném případě si účastníci povinnost ani jedné ze stran učinit v dohodnuté lhůtě výzvu k uzavření smlouvy neujednali. Nejvyšší soud tedy v označené věci řešil situaci odlišnou od této.

17. Neměla-li na základě ujednání ve smlouvě ani jedna ze stran povinnost učinit výzvu k uzavření smlouvy v určené lhůtě (každá měla toliko právo výzvu učinit a na výzvu druhé strany, která takové své právo využila, teprve vznikla její povinnost smlouvu uzavřít), pak tím, že žalovaná do 15. 5. 2018 žalobce k uzavření smlouvy nevyzvala, případně neučinila návrh na uzavření smlouvy (tedy nevyužila svého práva) a tím, že bez včasné výzvy žalobce s ním takovou smlouvu neuzavřela, nemohla zavinit, že ke splnění podmínek pro uzavření kupní smlouvy řádně a včas nedošlo. Bez výzvy žalobce k uzavření smlouvy do 15. 5. 2018 jí totiž povinnost uzavřít kupní smlouvu nevznikla. Žalobce přitom tvrdil první jím učiněnou výzvu k uzavření smlouvy až ze dne 27. 8. 2018, tedy po uplynutí ujednané lhůty (v tomto směru byla jeho tvrzení dostatečná a určitá, navíc shodná s tvrzením žalované, a nebylo jej třeba k žádnému doplnění vyzývat). Jinými slovy, veškeré povinnosti ujednané v článku IV smlouvy by žalované vznikly pouze v případě, že by byla žalobcem k uzavření smlouvy vyzvána do 15. 5. 2018 (což se nestalo) a na výzvu žalobce by bez zbytečného odkladu (§ 1786 o. z.) dohodnutou kupní smlouvu neuzavřela, neboť jen v tom případě by nedošlo ke splnění podmínek pro uzavření kupní smlouvy řádně a včas jejím zaviněním, jen v tom případě by nesplnila své povinnosti podle této smlouvy, a neučinila-li by nápravu závadného stavu ani do deseti dnů ode dne doručení písemné výzvy druhé strany, vzniklo by žalobci oprávnění požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 % sjednané ceny, kdy v případě jejího zaplacení by podle ujednání stran zanikly veškeré původní závazky stran sjednané mezi nimi smlouvou (do té doby v důsledku včasné výzvy k uzavření smlouvy trvající) a v opačném případě (nezaplacením smluvní pokuty) by vzniklo žalobci právo od smlouvy odstoupit. Z ujednání rozhodně nelze dovodit dohodu stran o tom, že výzvu k uzavření smlouvy lze učinit kdykoli později a že i po uplynutí sjednané lhůty jsou účastníci smlouvou vázáni. Ujednání stran (jejich projev vůle) v písemné smlouvě je přitom zcela přesné, určité a srozumitelné umožňující jednoznačný výklad, o němž nelze mít žádné pochybnosti, které by bylo třeba objasňovat zjišťováním vůle účastníků dalšími navrženými důkazy. Ujednání přitom zcela koresponduje se zákonnou úpravou smlouvy o smlouvě budoucí, aniž by se od ní účastníci nějak odchýlili.

18. Žalobce opírá nárok o smlouvu písemnou, nikoli o ústní smlouvu, nehledě na to, že pokud v odvolání zmiňuje možnost uzavřít smlouvu i v ústní formě, činí tak ve snaze dovodit stejný nárok, jako je uveden a jenž dovozuje ze smlouvy písemné (netvrdí totiž žádné jiné ujednání ústní). Jelikož nárok žalobce není dán ani v případě, že by smlouvu vlastnoručně podepsal, nemá význam zabývat se námitkou žalované, že žalobce smlouvu vlastnoručně nepodepsal (a provádět k tomu dokazování znaleckým posudkem), neboť takové zjištění by pro rozhodnutí věci jiný závěr nepřivodilo, ať již by byl závěr znaleckého zkoumání jakýkoli.

19. Prekluze práva se účastník nemusí dovolávat, na rozdíl od promlčení k ní přihlíží soud z úřední povinnosti a v této věci byla zřejmá již z tvrzení žalobce v žalobě a provedených listinných důkazů soudem prvního stupně (smlouvy a výzvy k plnění) a její posouzení tak není založeno na žádných v odvolacím řízení nepřípustných skutečnostech či důkazech.

20. K dovolávané judikatuře žalobcem v průběhu řízení a v odvolání lze uvést následující. Usnesení Nejvyššího soudu z 26. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1833/2018, dovozuje zánik smlouvy, není-li výzva učiněna do ujednané lhůty. Není s tímto rozhodnutím rozporné. Rozsudek Nejvyššího soudu z 12. 5. 2004, sp. zn. Odo 553 /2003, řeší otázku kogentnosti či dispozitivnosti zákonné úpravy smlouvy o budoucí kupní smlouvě v dříve platném obchodním zákoníku, a to ve prospěch dispozitivnosti, avšak zdůrazňuje, že sjednání odchylné úpravy by muselo být přesné a řešit celý postup, jinak byl mohlo ohrozit celý záměr smluvních stran (s odkazem na Tomsa M., časopis Právní praxe, ročník 1993, č. 4, str. 211), a připouští možnost např. dohodnout lhůtu delší nebo prekluzivní charakter lhůty vyloučit s tím, že půjde jenom o promlčení. To se však v této věci nestalo. Závěry usnesení Nejvyššího soudu z 18. 1. 2011, sp. zn. 32 Cdo 5098/2009, korespondují s vyslovenými závěry v této věci (uvádí-li, že pokud závazek uzavřít kupní smlouvu převzaly obě smluvní strany, pak byly současně v postavení oprávněného i zavázaného, a proto i v tomto případě lze aplikovat ust. § 292 odst. 3 obch. zák. o prekluzi). Věc sp. zn. 32 Odo 2484/2012 odvolací soud v jemu dostupných databázích nenalezl, mělo-li se však jednat o rozsudek Nejvyššího soudu z 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, pak tento řeší otázku výkladu lhůty„ bez zbytečného odkladu“ u smlouvy o dílo podle obchodního zákoníku, což není pro posouzení této věci významné. Rozsudek ze dne 16. 10. 2007 sp. zn. 32 Odo 1657/2005, Nejvyššího soudu sice uvádí, že účastníci mohou vyloučit prekluzi povinnosti uzavřít smlouvu sjednáním smluvní pokuty, v řešeném případě šlo ale (jak je uvedeno výše) o smluvní pokutu za porušení povinnosti učinit výzvu k uzavření realizační smlouvy a, jak je také uvedeno výše, v daném případě nebyla dohodnuta povinnost žádné ze strany učinit výzvu k uzavření smlouvy. Smluvní pokuta pak byla v dané věci navázána (navíc asymetricky toliko pro žalovanou) na nesplnění podmínek pro uzavření smlouvy zaviněním žalované (k čemuž by mohlo dojít toliko v případě včasné výzvy žalobce k uzavření smlouvy). Z ujednání tedy nelze dovodit, že si strany ujednaly, že neučiní-li oprávněná strana výzvu včas, závazek nezanikne, tedy že by tím objektivně projevily vůli vyloučit prekluzivní charakter uvedené lhůty. Rozsudek Nejvyššího soudu z 28. července 2004, sp. zn. 32 Odo 807/2003, pak řeší případ posuzovaný dle § 50a obč. zák., jehož úprava byla odlišná od současné, když neobsahoval podmínku výzvy pro nástup povinnosti plnit ani zánik smlouvy prekluzí při absenci výzvy ve sjednané lhůtě (nebo v zákonné lhůtě jednoho roku).

21. S ohledem na shora uvedené, kdy soud prvního stupně nesprávně z marného uplynutí lhůty, v níž bylo možno učinit výzvu k uzavření budoucí kupní smlouvy, nedovodil zákonné následky a v důsledku toho žalobě žalobce vyhověl, odvolací soud napadený rozsudek změnil (§ 220 o. s. ř.) a žalobu žalobce v plném rozsahu zamítl.

22. Výrok II o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla zcela úspěšná žalovaná, která má právo na plnou náhradu nákladů v řízení účelně vynaložených. K těm ve smyslu § 137 o. s. ř. patří ve stádiu řízení před soudem prvního stupně náklady vzniklé žalované se zastoupením advokátem, a to ve výši odměny 8 300 Kč (§ 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen„ advokátní tarif“) za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, písemné vyjádření k žalobě z 26. 4. 2019 a účast zástupce při jednání soudu prvního stupně 20. 4. 2021, podle § 11 odst. 1 písm. b), d) a g) advokátního tarifu), to je celkem 24 900 Kč, tři paušální částky náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, to je 900 Kč, celkem 25 800 Kč, a částky 5 418 Kč, představující daň z přidané hodnoty, kterou je advokát, jenž je plátcem této daně, povinen odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 1, 3 písm. a) o. s. ř.), celkem tedy 31 218 Kč. Ve stádiu odvolacího řízení pak žalované náleží náhrada nákladů za zastoupení advokátem ve stejné výši jako před soudem prvního stupně (31 218 Kč), neboť i v odvolacím řízení učinil advokát zastupující žalovanou tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení novým zástupcem, písemné odvolání proti napadenému rozsudku a účast zástupce u jednání odvolacího soudu dne 7. 4. 2022). Dále jí náleží náhrada za ztrátu času za účast zástupce (advokáta) u odvolacího jednání, a to za cestu ze sídla zástupce v obec do obec a zpět, za 3 započaté půlhodiny v jednom směru, celkem za 6 půlhodin po 100 Kč, to je 600 Kč (§ 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a cestovné značka automobilu anonymizováno při průměrné spotřebě 5,9 l na 100 km nafty a ujetých 75 km v jednom směru (celkem 150 km), požadované zástupcem pouze ve výši podle vyhlášky č. 375/2021 Sb., tedy při ceně nafty 27,20 Kč za litr, celkem 241 Kč za pohonné hmoty, a paušální sazby za každý ujetý kilometr 4,4 Kč, to je při 150 ujetých kilometrech 660 Kč, celkem tedy na ztrátě času a cestovném 1 501 Kč a na dani z přidané hodnoty z toho 315 Kč. K tomu žalované náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek za podané odvolání 9 000 Kč Celkem tak na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů náleží žalované náhrada částky 73 252 Kč, splatné k rukám advokáta v řízení zastupujícího žalovanou (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu I. stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí.

Nebudou-li povinnosti vyplývající z vykonatelného rozhodnutí dobrovolně splněny, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či soudní exekuci.