KSBR 15 CO 207/2021-1197

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců Mgr. Martiny Polákové a Mgr. Pavla Mádra ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o náhradu škody, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2021, č. j. 43 C 134/99-1137,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 23 812,80 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované příjmení jméno příjmení.

III. České republice se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2021, č. j. 43 C 134/99-1137, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 1 743 078 Kč z titulu náhrady za ztrátu na výdělku s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení a do budoucna od 1. 6. 2018 měsíční renty ve výši 12 200 Kč (výrok I.), žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 184 731 Kč (výrok II.), České republice nebyla náhrada nákladů řízení přiznána (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podává odvolání žalobce, který namítá, že soud I. stupně postupoval nesprávně, pokud zisk z podnikání z roku 1998 a 1999 snížil na nulu a tudíž dospěl k závěru, že nemohla žalobci vzniknout škoda na zdraví. Nemožnost prokázání zisku v určité výši nesmí bránit vzniku odpovědnostního vztahu. Soud měl spravedlivě uvažovat okolnosti jednotlivého případu. Skutečnost, že žalobce se ziskem nenakládal, není důvodem pro jeho snížení na nulovou částku. Takovým způsobem nelze postupovat např. v insolvenci, v exekucích, v daňovém řízení. Pro stanovení výše příjmu fyzické osoby je zcela lhostejné, zda s tímto fyzická osoba disponuje sama nebo svůj příjem zcela přenechá z nějakého právního důvodu někomu jinému. Společnost anonymizována dvě slova byla pro žalobce důležitým zákazníkem, to však neznamená, že by žalobce nemohl vykonávat svou podnikatelskou činnost v oblasti úklidových prací i nadále. Žalobce plánoval provádět po ukončení spolupráce se právnická osoba anonymizováno úklid domácností, kterým by si bezesporu zajistil příjmy alespoň ve výši uvedené v žalobním petitu. Osoba samostatně výdělečně činná musí umět komunikovat s dalšími lidmi, žalobci v tom brání poškození psychiky. Podnikatelskou činnost nemůže vykonávat ani ten, kdo není psychicky odolný proti stresu a zátěžovým situacím, které s podnikatelskou činností běžně souvisejí. Pro posouzení, zda žalobci v důsledku způsobené újmy na zdraví ušel zisk za žalované období, je podstatné, zda bylo možné očekávat, že by žalobce v případě, že by mu nebyla ze strany žalované způsobena předmětná újma na zdraví, dosahoval příjmy z podnikatelské činnosti v období následujícím po 5. 4. 1999. V řízení bylo prokázáno protiprávní jednání žalované, a že žalobci v důsledku protiprávního jednání vznikla škoda na zdraví, a to nejen v podobě poškození sluchu, ale také v podobě poškození psychiky. Pro případ, že by byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen, žalobce navrhl, aby soud aplikoval ust. § 150 o.s.ř., neboť výše plnění se odvíjela od úvahy soudu.

3. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Soud I. stupně zjistil správně skutkový stav a tento správně posoudil i po právní stránce. Ztrátu na výdělku za období do 30. 6. 1999 žalobce netvrdil. Z provedeného dokazování vyplývá, že příčinou toho, že žalobce od roku 2000 podnikatelskou činnost nevykonával jako před tvrzeným poškozením zdraví, nezahájil úklid domácností, kdy si nikdy žádný zisk či příjem nevyplácel a byl srozuměn s tím, že veškerý výdělek si ponechá bez dalšího jméno příjmení, není důsledkem tvrzeného poškození zdraví u žalované, ale důsledkem jiné skutečnosti. Žalovaná se k návrhu na aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. vyjádřila tak, že pro aplikaci neshledává důvody. I žalované s tímto vleklým sporem vznikají náklady řízení.

4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (ust. § 201 o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.) a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202 o.s.ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Žalobou podanou dne 23. 11. 1999 ve znění pozdějších změn a doplnění se žalobce domáhá zaplacení částky 1 743 078 Kč s úroky z prodlení a od 1. 6. 2018 do budoucna měsíční renty ve výši 12 200 Kč. Tvrdí, že na základě pracovní smlouvy ze dne 25. 9. 1995 byl u žalované zaměstnán jako obsluha garáží, byl osobou se změněnou pracovní schopností a byl zdravotně způsobilý ke sjednanému druhu práce s omezením pro práci v hlučném prostředí. V průběhu prvního čtvrtletí roku 1999 vytvářel žalobci jeho přímý nadřízený stresující pracovní podmínky šikanováním, v důsledku tohoto jednání trpěl zdravotními potížemi, které si vynutily lékařské ošetření a následnou pracovní neschopnost od 6. 4. 1999 Zdravotní problémy, kterými žalobce trpí, mají příčinu v psychickém nátlaku ze strany zaměstnavatele. Stejně takto, že byl nucen pracovat v hluku, vedlo ke zhoršení sluchu, ušnímu pískotu (tinnitu) a závratím. Žalobci v důsledku jednání žalované vznikla škoda na zdraví spočívající v poškození sluchu a v duševním onemocnění, která se projevila na jeho příjmech v podnikatelské sféře. Totální ztráta psychických sil a trvalá ztráta odolnosti na stres a psychickou a fyzickou zátěž bránily žalobci v podnikání. Tento stav nutně vedl k omezení prosperity a další činnosti žalobcovy firmy, a to bez ohledu na skutečnost, že dnem vzniku pracovní neschopnosti jako OSVČ řádně převedl kompletní řízení na svého zástupce. Žalobce podnikal na základě živnostenského listu ze dne 21. 3. 1995 v oboru podnikání úklidové práce, činnost vykonávali zaměstnanci, kontrola a řízení zaměstnanců byla prováděna jméno příjmení jako pověřenou osobou. Žalobce však fungování firmy průběžně kontroloval. Smlouva o úklidových pracích se právnická osoba anonymizováno byla podepsána jím osobně. Od roku 1999 žalobce své podnikání plánoval rozšířit na úklid domácností a pokračovat v úklidových pracích u právnická osoba anonymizováno. Dále do budoucna chtěl žalobce podnikat prostřednictvím právnické osoby, kterou v roce 2010 dostal darem, avšak zdravotní stav mu to neumožňoval a neumožňuje. Žalobce tvrdí, že podnikatelskou činnost v důsledku jednání žalované fakticky neprovozuje, nedosahuje žádných příjmů. Náhradu požaduje ve výši minimální mzdy. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že ztráta na výdělku za období od 6. 4. 1999 do 30. 6. 1999 spočívá v tom, že byl v uvedeném období v pracovní neschopnosti v důsledku poškození zdraví, a proto se nemohl aktivně podílet na chodu vlastního podnikání. Pokud by se aktivně mohl podílet, mohl být výdělek z podnikání ještě vyšší. Dále uvedl, že počátkem roku 1999 pojal nápad, že by uklízel po domácnostech, měl v plánu, že by s tím začal poté, co bude ukončena smlouva s anonymizována dvě slova s tím, že zjistí buď sám nebo prostřednictvím svých zaměstnanců nebo zmocněných osob, jaké jsou možnosti v tomto segmentu, začal by se poohlížet po zájemcích a poté, co by se objevili zájemci, kteří by měli o tuto službu zájem, tak by zahájil. Úklid domácností hodlal provádět sám, měl záměr provádět v domácnostech čištění sedacích souprav, koberců a čalounění tak, jak by mu to umožňovala již k tomu zakoupená technika (čisticí stroje).

6. Žalovaná namítala, že v dané věci je dána překážka věci rozhodnuté. Obdobný spor byl veden u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 143/99. Žalobce sám fakticky nikdy podnikatelskou činnost nevykonával, živnostenské oprávnění bylo pouze formální. Absence příjmů není v příčinné souvislosti s poškozením zdraví za podmínek u žalované.

7. Soud I. stupně provedl dokazování listinnými důkazy předloženými účastníky, připojenými soudními spisy a výslechy svědků, jak vyplývá z jednotlivých protokolů o jednání, kdy zjistil následující skutkový stav: žalobce byl zaměstnán u žalované od 25. 9. 1995 do 29. 2. 2000, v pracovní neschopnosti vystavené i pro OSVČ byl od 6. 4. 1999 do 30. 11. 1999. V další pracovní neschopnosti byl od 1. 2. 2000 do 29. 2. 2000. Žalobce měl vystavený živnostenský list ze dne 21. 3. 1995 pro předmět podnikání úklidové práce. Žalobce dopisem ze dne 14. 1. 2000 oznámil ukončení provozované živnosti podle uvedeného živnostenského listu. Dne 1. 3. 2000 požádal žalobce úřad práce o zprostředkování zaměstnání a byl zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání.

8. Ke zdravotnímu stavu žalobce soud I. stupně zjistil, že tento nebyl podle posouzení zdravotního stavu MSSZ obec k 1. 2. 2000 ani částečně invalidní, jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla o 20 %, přičemž se nejednalo o zdravotní postižení, které by mu umožňovalo soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek ani o zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky. Pro žalobce nebylo pouze vhodné jeho pracovní zařazení v hlučném provozu, v prašném prostředí, nebyla vhodná práce ve výškách, naopak byla doporučena jako vhodná práce v suchu, teple bez větší psychické zátěže, bez nočních směn. Rozhodnutím ze dne 11. 2. 2000 byla také zamítnuta žádost žalobce o částečný invalidní důchod. Od 28. 3. 2006 byl žalobce uznán plně invalidním, následně byl od 13. 5. 2009 uznán invalidním jen částečně.

9. K okolnostem, za kterých žalobce podnikal, soud I. stupně zjistil, že jeho podnikání bylo svázáno s osobou jméno příjmení, který byl zaměstnán u anonymizována dvě slova jako vedoucí pracovník. Po roce 1995 nebylo možné, aby uklízecí práce byly nadále zadávány vedoucímu zaměstnanci, proto hledal, kdo by mu propůjčil jméno a IČO, aby mohl pokračovat v uklízecích pracích pro anonymizováno. Žalobce, který měl vystavený živnostenský list ze dne 21. 3. 1995 pro předmět podnikání úklidové práce, a podnikatelskou činnost dosud nevykonával, se s jméno příjmení dohodl, že tento bude uklízecí práce vykonávat na žalobcův živnostenský list, přičemž i přihlášení se do výběrového řízení bylo zcela v režii jméno příjmení. Po úspěchu ve výběrovém řízení byla uzavřena s anonymizována dvě slova smlouva o poskytování uklízecích služeb. Na základě uzavřené smlouvy byly pro tuto společnost od roku 1996 vykonávány úklidové práce jménem žalobce a na jeho odpovědnost. Šlo o podnikatelskou činnost žalobce ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 obchodního zákoníku. Celé podnikání žalobce bylo organizováno tak, že žalobce udělil již v roce 1996 jméno příjmení generální plnou moc k řízení podniku, uklízení prováděli zaměstnanci žalobce, aniž by jim žalobce zadával pokyny, ekonomickou agendu vyřizoval jméno příjmení, který vedl i účetnictví, podával daňová přiznání. Žalobce neměl žádný přehled o příjmech ani hospodaření, jméno příjmení měl dispoziční oprávnění k bankovním účtům zřízeným na jméno žalobce, žalobce si z účtů nevybíral ani neposílal žádné peníze, na účtech neudělal žádnou operaci vyjma založení. Žalobce nerozhodoval o odměně jméno příjmení, tento se odměňoval sám. Žalobce nikdy nebyl z příjmů z podnikání nikým, ani jméno příjmení, vyplácen, žil jen z příjmů ze zaměstnání. Takto vše fungovalo od roku 1996. anonymizována dvě slova smlouvu uzavřenou s žalobcem dne 26. 3. 1999 vypověděl k 30. 6. 1999. Žalobce měl dle daňového přiznání a přehledů o příjmech a výdajích OSVČ podaných České správě sociálního zabezpečení za rok 1998 příjmy 3 177 423 Kč, výdaje 2 441 348 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji 736 075 Kč, za rok 1999 příjmy 3 106 714 Kč, výdaje 1 592 022 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji 1 514 692 Kč, za roky 2000 – 2016 nevykonával činnost jako OSVČ a nevykázal MSSZ žádné příjmy.

10. Za období od 6. 4. 1999 do 30. 6. 1999 soud I. stupně žalobu zamítl, neboť žalobcem tvrzená ztráta na výdělku za období od 6. 4. 1999 do 30. 6. 1999 spočívající v tom, že se z důvodu své pracovní neschopnosti nemohl aktivně podílet na chodu podnikání vlastní činností, mu nemohla vzniknout. Žalobce netvrdil, že by jeho dosavadní činnost pro anonymizována dvě slova byla z důvodu jeho pracovní neschopnosti oproti stavu před ní jakkoli omezena. Pokračovalo-li podnikání žalobce i po 6. 4. 1999 stejným způsobem až do 30. 6. 1999, není nárok na ztrátu na výdělku za uvedené období důvodný.

11. Soud I. stupně dále dospěl k závěru, že žaloba není důvodná ani za období od 1. 7. 1999. Výdělek žalobce z podnikání v roce 1999 byl vyšší než v roce 1998, tudíž mu v roce 1999 ztráta na výdělku z podnikání nevznikla. Příčinou toho, že žalobce od roku 2000 podnikatelskou činnost nevykonával (tak jako před tvrzeným poškozením zdraví a ani nezahájil úklid domácností), není tvrzené poškození jeho zdraví, ale ukončení smluvního vztahu s jediným zákazníkem žalobce výpovědí danou žalobci dne 26. 3. 1999, tedy před tvrzeným poškozením zdraví žalobce. Na konci března 1999 se také anonymizována dvě slova rozešel s jméno příjmení dohodou o skončení pracovního poměru, přičemž to byl právě jméno příjmení, který žalobci zakázku u anonymizována dvě slova zajistil, přičemž nadřízený jméno příjmení, Ing. příjmení, uvedl, že to bylo za zřejmě nevýhodných podmínek pro anonymizována dvě slova, pročež si tento našel nového dodavatele na úklid. Co se týče zdravotního stavu žalobce, soud I. stupně poukázal na dobu trvání pracovních neschopností, kdy žalobce byl od 1. 12. 1999 schopen práce, další pracovní neschopnost mu byla vystavena na měsíc únor 2000. Podle posouzení zdravotního stavu žalobce ze dne 1. 2. 2000 přitom pracovní schopnost žalobce poklesla o 20 %, nešlo o zdravotní postižení umožňující soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek ani o zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky, pro žalobce byla vhodná práce v suchu, teple, bez větší psychické zátěže. Invalidita (prvního stupně) byla u žalobce shledána až od 28. 3. 2006, avšak už od roku 2000 v podnikání, které vykonával před tvrzeným poškozením zdraví, nepokračoval, činnost v oboru uklízecích prací nevykonával. Pokud žalobce před tvrzeným poškozením zdraví podnikal tak, že činnost (úklid) vykonávali zaměstnanci žalobce a kontrolu a řízení zaměstnanců vykonával zástupce žalobce, jakož i veškerou ekonomickou agendu, včetně vedení účetnictví, nakládání s peněžními prostředky, podávání daňových přiznání, která za roky 1996 až 1998 žalobce ani nekontroloval a neměl ani žádný přehled o příjmech ani hospodaření, jak sám vypověděl v trestním řízení, pak takto mohl žalobce zjevně podnikat s ohledem na shora uvedený zdravotní stav a pracovní neschopnost i po 1. 1. 2000, ostatně zcela bez účasti žalobce probíhalo podnikání žalobce od 6. 4. 1999 do ukončení smlouvy s anonymizována dvě slova. Neuskutečnil-li se z důvodu tvrzeného poškození zdraví žalobce jeho zamýšlený podnikatelský záměr, že úklidy domácností bude provádět nově založenou společností s ručením omezeným za účasti dalších fyzických osob včetně rodinných příslušníků, přičemž tímto způsobem žalobce před tvrzeným poškození zdraví nepodnikal, není újma odškodnitelná v rámci náhrady za ztrátu na výdělku, nýbrž v rámci jednorázové náhrady za ztížení společenského uplatnění (§ 193 odst. 1 písm. b/, § 196 zákoníku práce). Takový nárok však žalobce neuplatnil. Za období od 1. 1. 2000 soud I. stupně dospěl k závěru, že výdělek žalobce z podnikání je třeba snížit na částku 0 Kč. Žalobce si totiž po celou dobu podnikání v úklidových pracích od roku 1996 do roku 1999 nikdy žádný zisk či příjem nevyplácel, byl srozuměn s tím, že veškerý výdělek si ponechává bez dalšího jméno příjmení. Zisk z podnikání nesloužil žalobci k jeho obživě, o zisk se ani nezajímal, neměl přehled o příjmech a hospodaření a žil jen z příjmu ze zaměstnání u žalované. Byl-li výdělek žalobce z podnikání i před tvrzeným poškozením zdraví nulový, nemohla žalobci ani po poškození zdraví vzniknout škoda spočívající ve ztrátě na takovém výdělku, která se stanoví ve výši rozdílu mezi výdělkem před vznikem škody a výdělkem po poškození.

12. Vzhledem k tomu, že se žalobce domáhá náhrady za ztrátu na zisku (výdělku), která mu měla vznikat od 6. 4. 1999 v důsledku poškození zdraví způsobené žalovanou v době trvání pracovního poměru mezi účastníky, soud věc posuzoval podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění účinném k 6. 4. 1999 (dále jen„ zák. práce“).

13. Podle ustanovení § 187 odst. 1 zák. práce zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti pravidlům slušnosti a občanského soužití.

14. Podle ustanovení § 187 odst. 2 zák. práce zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci též za škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem (§ 9 a 10 zák. práce).

15. Podle ustanovení § 195 odst. 4 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku.

16. Ztrátou na výdělku ve smyslu ustanovení § 193 odst. 1 písm. a) zák. práce se rozumí i ztráta na příjmu ze soustavné výdělečné činnosti, kterou vykonává zaměstnanec jako podnikatel vlastním jménem a na vlastní odpovědnost (§ 2 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013, dále jen "obch. zák."). Vykonává-li poškozený zaměstnanec podnikatelskou činnost, nelze jeho příjmy dobře vyjádřit za jednotlivé měsíce, za něž mu přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, a proto je třeba jeho„ průměrný výdělek“ i„ výdělek po pracovním úrazu“ stanovit způsobem, který odpovídá smyslu a účelu ustanovení § 195 zák. práce. Smyslu, účelu a zásadám ovládajícím odškodňování pracovních úrazů odpovídá postup, který tyto výdělky určuje jako průměrné výdělky, stanovené jednak ke dni, v němž zaměstnanci vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity), a dále – pokud se jedná o„ výdělek po pracovním úrazu“ – jako průměrné výdělky za určité časové období, zpravidla za jeden rok. Takový průměrný výdělek nelze zjišťovat podle pracovněprávních předpisů (§ 1 a § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění pozdějších předpisů), neboť se netýká příjmů z pracovněprávních vztahů, ale podle jiných předpisů, například„ z okolností jednotlivého případu, zejména z daňového přiznání“ na základě ustanovení § 2 odst. 2 nařízení vlády č. 258/1995 Sb., které nabylo účinnosti dnem 13. 11. 1995. Teprve tehdy, jestliže by výsledek získaný mechanickým výpočtem průměrného výdělku založeného na údajích z daňového přiznání dostatečně nevystihoval specifické okolnosti individuálního případu, lze zjištěný výsledek náležitě upravit, ať již v kladném, nebo v záporném směru na základě individuálních okolností daného případu.

17. Žalobce navrhoval ke skutkovým tvrzením, které doplnil na výzvu soudu, kromě důkazů, které byly provedeny, i svůj výslech. Tento nebyl soudem I. stupně proveden, proto k výslechu žalobce přistoupil odvolací soud. Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že nikdy úklidové práce sám neprováděl, tyto prováděli zaměstnanci, kterým nezadával žádné konkrétní úkoly, neboť, jak žalobce uvedl, tito sami věděli, co mají dělat, protože úklidové práce prováděli na stejném místě a ve stejném rozsahu jako u předchozího zaměstnavatele, od něhož zaměstnance v době uzavření smlouvy s anonymizována dvě slova převzal, a to v počtu šesti či sedmi osob. Pokud byl některý zaměstnanec nemocen, zaměstnanci se mezi sebou sami domluvili, jak se vzájemně zastoupí. Žalobce si přenechal pouze dohled nad kvalitou úklidu jednou za čtrnáct dní, jak mu to dovolilo pracovní vytížení v zaměstnání. Veškeré administrativní, personální, mzdové, daňové záležitosti, včetně podpisu daňového přiznání, řešil jméno příjmení, kterému udělil plnou moc, tento měl i podpisová práva k účtům. Noví zaměstnanci byli přijímání v souvislosti s rozšířením uklízecích prací na další prostory v anonymizována dvě slova. Žalobce měl změněnou pracovní schopnost kvůli problémům se sluchem a páteří, problémy se sluchem trpí už od mládí, i v době před nástupem do zaměstnání u žalované se u něho projevoval tinnitus. Před vydáním živnostenského oprávnění žalobce neprovozoval žádnou samostatnou výdělečnou činnost, přestože měl povolení k podnikání od národního výboru. K zahájení živnostenského podnikání ho vedla nabídka od spolužáka, který ho seznámil s jméno příjmení s tím, že na anonymizována dvě slova se hledá firma, která by prováděla úklid, proto souhlasil se zřízením živnostenského listu a vstupem do výběrového řízení. Uvedl, že vše zajišťoval jméno příjmení, kterému dal živnostenský list k dispozici a udělil mu plnou moc. Žalobce uvedl, že sám neměl přímou zkušenost s podnikáním, proto využil nabídky pomoci jméno příjmení jméno tom, že je problém s podnikáním, se smlouvou s anonymizována dvě slova, se dozvěděl až z výpovědi smlouvy, která mu byla doručena. Následně všechny zaměstnance žalobce převzala firma, která uspěla v novém výběrovém řízení na zakázku úklidových prací pro anonymizována dvě slova, čisticí stroje sám žalobce nabídl finančnímu úřadu pro účely exekuce. Žalobce vyjádřil své přesvědčení, že kdyby neměl zdravotní problémy, firma by fungovala dál, protože byla zaběhnutá.

18. Předpokladem vzniku závazku ze způsobené škody je protiprávní jednání, škoda, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vzniklou škodou, a zpravidla i zavinění. Co se týče odpovědnostních předpokladů, bylo třeba v řízení zjistit, zda u žalobce při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním došlo k jím tvrzenému poškození zdraví, tj. poškození sluchu (zhoršení nedoslýchavosti a znovuobjevení tinnitu a závratí a duševnímu onemocnění) a poškození psychiky spočívající v neurotické smíšené úzkostně depresivní poruše, a to v důsledku porušení právních povinností žalované nebo úmyslného jednání žalované proti pravidlům slušnosti a občanského soužití nebo v důsledku porušení právních povinností v rámci plnění úkolů žalované zaměstnanci jednajícími jejím jménem, a zda poškození zdraví přičitatelné zaměstnavateli je příčinou toho, že žalobce nemůže nadále vykonávat podnikatelskou činnost v oblasti úklidových prací, buď vůbec nebo v omezeném rozsahu, v důsledku čehož mu vznikla (vzniká) škoda spočívající ve ztrátě zisku z podnikatelské činnosti.

19. Žalobce tvrdí protiprávní jednání svého nadřízeného (jednání přičitatelné zaměstnavateli), v důsledku kterého došlo k poškození jeho sluchu a vzniku psychického onemocnění. Nadměrné poškození sluchu v důsledku jednání přičitatelného žalované bylo prokázáno spisem Městského soudu v Brně sp. zn. spisová značka, přičemž z dalších důkazů ve věci provedených vyplývá, že žalobce trpěl poškozením sluchu už od roku 1985, tj. již před nástupem do zaměstnání u žalované, byly u něho zjištěny oboustranné sluchové ztráty, už v minulosti se u něho objevil tinnitus na předchozím pracovišti. Dále bylo zjištěno, že žalobce trpí smíšenou úzkostně depresivní poruchou dlouhodobě léčenou u psychiatra, stav během léčby od roku 1999 kolísá a je bohatě situačně sycen nepříznivou životní situací žalobce v důsledku četných soudních sporů. Tato duševní porucha není duševní chorobou ani poruchou v pravém slova smyslu. Poruchy neurotického původu byly u žalobce zjištěny v roce 1999, v době od dubna 1996 do prosince 1998 žalobce neurotickou poruchou netrpěl a nebyla přítomna ani jiná psychická porucha, přičemž hospitalizace žalobce v PL obec v letech 2002 a 2003 souvisely s trestní kauzou. Žalobce se svými psychickými potížemi docházel do denního stacionáře Psychiatrické kliniky obec obec od 19. 4. 1999 do 3. 6. 1999. Druh psychických potíží, jimiž žalobce trpěl, bývá obecně způsoben vlivem stresového faktoru, přičemž hluk v situaci konfliktu v zaměstnání, nátlaková aktivita ze strany zaměstnavatele, umocňuje neurotické prožitky pacienta. Žalobce nemůže pracovat v hlučnějším prostředí, jeho odolnost k psychické zátěži je nízká, neměl by jí být vystavován, tj. neměl by vykonávat práci přesčas a noční práci.

20. Žalobce je osobou, která musí uvést, v čem jí ztráta na výdělku konkrétně vzniká a v jaké výši. Aby byla žalovaná za škodu odpovědná, musí být prokázána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a škodou. Příčinná souvislost jako předpoklad odpovědnosti za škodu je objektivní povahy. Příčinná souvislost přitom musí být bezpečně prokázána, nestačí jen její pravděpodobnost. Není-li zjištěna příčinná souvislosti mezi protiprávním jednáním, za které žalovaná odpovídá, a vzniklou škodou, není možné uplatněné nároky z titulu náhrady škody přiznat.

21. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce zahájil podnikání 21. 3. 1995, důvodem ke zřízení živnostenského listu byla možnost získání zakázky uklízecích prací v anonymizována dvě slova, kdy mu byl dr. příjmení zprostředkován kontakt s jméno příjmení, kterého dříve neznal. Žalobce sám neměl v tomto oboru žádné zkušenosti. Po té, co zvítězil ve výběrovém řízení, přičemž sám žádné kroky v tomto směru nepodnikal, přenechal od samého počátku veškeré záležitosti týkající se podnikání jméno příjmení (vedení organizační, mzdové a personální agendy, správu finančních prostředků, rozhodování o nákladech a výdajích z podnikatelské činnosti). Žalobce sám se nezajímal ani o případný zisk z podnikání, veškerý připadl jméno příjmení. Žalobce nijak neřídil ani své zaměstnance, nepřiděloval jim úkoly, neorganizoval jejich práci v případě překážek na straně zaměstnanců. Sám prováděl jen kontrolu kvality úklidu jednou za čtrnáct dnů. Takto zavedený způsob podnikání fungoval od samotného počátku žalobcova podnikání až do výpovědi smlouvy, na které podnikání žalobce záviselo. Žalobce sám nikdy žádnou jinou zakázku neměl, sám se nikdy fyzicky na podnikatelské činnosti nepodílel tím, že by vykonával úklidové práce, či se jakýmkoliv způsobem zapojoval do řízení osob, které vystupovaly jeho jménem a na jeho účet. Od počátku podnikatelské činnosti dal k dispozici svůj živnostenský list jméno příjmení, tomuto udělil i plnou moc hned po té, co úspěšně skončilo výběrové řízení. Smlouvu s anonymizována dvě slova uzavřel žalobce sám, jeho zaměstnanci se staly osoby, které dříve prováděly totožné práce pro jiného zaměstnavatele ve stejných objektech anonymizována dvě slova. K přibírání dalších zaměstnanců docházelo v souvislosti s rozšiřováním uklízecích služeb na jiné objekty právnická osoba anonymizováno, zaměstnanci žalobce se staly osoby, které do té doby v daných prostorách prováděly uklízecí práce pro jiného zaměstnavatele. Také toto přibírání zaměstnanců řešil výlučně jméno příjmení. Zisk žalobce, rozsah prováděných prací a počet jeho zaměstnanců se odvíjely pouze a jen od zakázky sjednané s anonymizována dvě slova.

22. Odvolací soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný. Žalobce má povinnost tvrdit a prokázat, že zde s ohledem na předchozí stav byl očekávaný běh událostí, mající svůj odraz v reálném světě, který se však nerealizoval v důsledku poškození zdraví, za které odpovídá zaměstnavatel. Z provedeného dokazování vyplynulo, že příčinou ztráty zisku z podnikatelské činnosti a ukončení podnikání jsou jiné skutečnosti než poškození zdraví žalobce.

23. Za období do 30. 6. 1999 není žaloba důvodná, neboť žalobci dle žalobou uplatněných tvrzení nemohla vzniknout škoda spočívající ve ztrátě na výdělku z podnikatelské činnosti v důsledku jednání přičitatelného žalované. V této době byla stále platná a účinná smlouva s anonymizována dvě slova, žalobce podnikal stále stejným způsobem jako od počátku svého podnikání. Veškerý zisk přenechával jméno příjmení, od osobního výkonu podnikatelské činnosti žalobcem se zisk z podnikání neodvíjel. Tvrzené poškození zdraví se nemohlo projevit ve snížení zisku, ve ztrátě příjmu z podnikatelské činnosti. Naopak bylo zjištěno, že generovaný zisk v roce 1999 byl vyšší než v roce 1998.

24. Důvodný není žalobou uplatněný nárok ani za období od 1. 7. 1999 do budoucna, neboť mezi tvrzeným poškozením zdraví a tvrzenou škodou spočívající ve ztrátě příjmů z podnikání není dle odvolacího soudu dána příčinná souvislost. Z dlouhodobého způsobu podnikání žalobcem lze učinit jednoznačný závěr, že žalobci ztráta na výdělku v souvislosti s poškození zdraví přičitatelná bývalému zaměstnavateli nevznikla ani po 30. 6. 1999. Primární pro skončení podnikatelské činnosti bylo to, že došlo k výpovědi smlouvy s anonymizována dvě slova, přičemž zde nebyly žádné jiné aktivity, z nichž by bylo možno dovodit, že by žalobce podnikal a zisku dosahoval za splnění dalších okolností. Ušlý příjem z podnikání musí vycházet z reálně očekávaného běhu událostí, které měly vést ke vzniku zisku, k němuž však v důsledku škodné události nedošlo. Jedná se o události, které bylo možné důvodně očekávat, a to s ohledem na pravidelný běh věcí. Zde odvolací soud odkazuje na právní závěr vyjádření v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2979/2020. Pokud zde nebyl, neexistoval, pravidelný běh věcí vedoucí k dosažení zisku, do něhož by zasáhla škodná událost, tj. k naplnění tohoto děje nedošlo v důsledku škodné události, nejedná se o situaci, v níž by soud mohl nabýt vnitřního přesvědčení odpovídajícího praktické jistotě, že nebýt protiprávního jednání, žalobce by s ohledem na pravidelný běh věcí získal majetkový prospěch.

25. U žalobce došlo k nadměrnému poškození sluchu za podmínek u žalované, ale i pokud by bylo najisto postaveno, že zaměstnavatel odpovídá i za psychické potíže žalobce, nelze uzavřít, že mezi újmou na zdraví a ztrátou příjmu z podnikání je dána příčinná souvislost. Žalobce má poškozený sluch již od mládí, podnikatelskou činnost zahájil v březnu 1995. Faktor poškození sluchu, byť nikoliv nadměrného, včetně tinnitu, tu byl od samého počátku podnikání, nijak ho ve způsobu podnikání, jak ho sám od jeho počátku nastavil, neomezoval. K růstu zisku z podnikání, jak sám žalobce uvádí, došlo v letech 1998 a 1999, v této době se u žalobce již projevuje nadměrné poškození sluchu, aniž by toto mělo na rozsah podnikání a zisky z něho, na činnost samotného žalobce v rámci podnikatelských aktivit, vliv. K poškození sluchu se přidávají psychické potíže, které žalobce tvrdí od roku 1999, a dává je do souvislosti s podmínkami na pracovišti. Nelze přehlédnout, že tyto problémy dává žalobce do souvislosti s jinými skutečnostmi v jiných řízeních a proti jiným subjektům, která o náhradu škody vede. Tvrzené a zjištěné poškození zdraví nemohlo být příčinou, pro kterou nemohl žalobce nadále vykonávat svou podnikatelskou činnost zavedeným způsobem, tj. mezi tvrzenými zdravotními problémy a tvrzenou ztrátou příjmu z podnikání není příčinná souvislost. Platí, že hypotetickou škodu nelze odškodňovat. Podnikání žalobce po celou dobu jeho trvání, i v době před tvrzenou škodou na zdraví, záviselo na jediné zakázce spojené už od samotného počátku, od záměru začít podnikat, s osobou jméno příjmení, bylo uskutečňováno způsobem, kdy se žalobce na podnikání nijak aktivně nepodílel, generovaný zisk přenechával bez dalšího třetí osobě. Nečinil žádná strategická či běžná rozhodnutí týkající se chodu firmy, systematicky neřídil podnikání, nezajímal se o obchodní vedení. Žalobce podnikání na svou odpovědnost uskutečňoval prostřednictvím třetí osoby, do chodu a řízení podnikání nijak nezasahoval. Pokračování v podnikání takovým„ zaběhnutým“ způsobem mu jeho zdravotní postižení nebránilo a nebrání. O tom svědčí jeho podnikání v 1. polovině roku 1999, kdy již dle svých tvrzení byl zdravotně postižen (sluch, psychické problémy), ale přesto dosahoval nejvyšších zisků za celou dobu svého podnikání. Sám úklidové práce neprováděl, prováděly je třetí osoby. Před uzavřením smlouvy z registrační značka nikdy v oboru uklízecích prací nepodnikal.

26. Aby bylo možno o vzniku škody hovořit, bylo by třeba uzavřít, že za pravidelného běhu věcí, pokud by k poškození zdraví nedošlo, by žalobce nadále dosahoval příjmů z podnikání, o které přišel v důsledku poškození zdraví. Pravidelný způsob podnikání spočíval, jak bylo uvedeno výše, v jedné zakázce, kterou administrativně zcela zajišťoval jméno příjmení, úklidové práce prováděli zaměstnanci, kterým dle žalobce nebylo nutné zadávat žádné pokyny, nebylo třeba jejich práci nijak organizovat, ani co se týče případného zástupu. Tento model podnikání byl praktikován až do ukončení smlouvy s anonymizována dvě slova Zdravotní problémy žalobce se do chodu podnikání nijak nepromítly. Žalobce nevyvíjel žádnou viditelnou aktivitu směřující k tomu, že by sám sjednával zakázky, sám prováděl aktivity v rámci své podnikatelské činnosti, že by hodlal omezit oprávnění jméno příjmení vyplývající z plné moci, že by jakkoliv hodlal změnit zavedený způsob podnikání. Z výpovědi žalobce pouze vyplynulo, že v souvislosti s ukončením smlouvy s anonymizována dvě slova dal jméno příjmení pokyn, aby činnost skončil. Žalobcem tvrzená škoda neodpovídá zjištěnému pravidelnému běhu věcí, způsobu, jakým jeho podnikání probíhalo. Z událostí projevujících se ve vnějším světě kroky žalobce směřující ke změně podnikání, jejichž realizaci zabránilo poškození zdraví žalobce, za které odpovídá žalovaná, nevyplývají. Žalobce žádné kroky směřující k aktivnímu převzetí řízení a podílení se na chodu vlastního podnikání nečinil. Nerealizované představy nemající odraz v reálném světě není možné odškodňovat.

27. Odvolací soud nenabyl z rozsáhlého dokazování, které bylo ve věci provedeno, přesvědčení o tom, že by zde byly konkrétní aktivity, které žalobce hodlal realizovat, a v jejichž uskutečnění mu zabránilo poškození zdraví. Žalobce si protiřečí ohledně okamžiku, kdy pojal myšlenku na rozšíření podnikatelského záměru, kdy ji časově zařazuje na období měsíce ledna 1999 (před poškozením zdraví), současně však uvádí, že myšlenku pojal, až když se dozvěděl o problémech se smlouvou s anonymizována dvě slova, o nichž se dozvěděl až z doručené výpovědi dne 26. 3. 1999, tj. po tvrzeném poškození zdraví. Žalobce skutkově tvrdí, že úklidové práce hodlal provádět sám, za pomoci zakoupených strojů. Jeho výpověď tuto představu o dalším podnikání popírá. Úklidové stroje sám nabídl k daňové exekuci. Navíc uvedl, že chtěl pouze řídit práci osob, které zaměstnával, přičemž z jeho výpovědi vyplynulo, že v souvislosti s ukončením smlouvy s anonymizována dvě slova všechny zaměstnance, které sám dřív převzal na úklid daných prostor, převzala společnost, která vyhrála výběrové řízení. Stejně tak podnikatelskému záměru, který by měl odraz v reálném světě, neodpovídají jeho slova o tom, že poptávku po uklízecích službách chtěl zjišťovat prostřednictvím svých zaměstnanců, kterým však žádný takový úkol nezadal. Sám žalobce tvrdí, že se v souvislosti se svou podnikatelskou činností omezil na čtrnáctidenní kontrolu kvality prováděného úklidu. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že jméno příjmení disponoval plnou mocí žalobce od samého počátku podnikání, tj. nedošlo k situaci tvrzené žalobcem, že až v důsledku pracovní neschopnosti a zdravotních problémů, které by byly přičitatelné zaměstnavateli, byl nucen převést kompletní řízení podnikání na svého zástupce, tj. byl v zavedeném způsobu podnikání omezen.

28. Námitka překážky věci rozhodnuté vznesená žalovanou není důvodná, neboť žalobce se v tomto řízení domáhá jiných druhů náhrad škody na zdraví, přičemž nově uvádí kromě ztráty sluchu i zhoršení psychiky, na rozdíl od řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 143/99.

29. Rozsudek soudu I. stupně byl podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen včetně výroku o nákladech řízení. Odvolací soud má za to, že v daném případě nejsou splněny předpoklady pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř. Žalobce je sice osvobozen od soudních poplatků a pobírá starobní důchod, avšak tyto skutečnosti samy o sobě nemohou vést k aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. Žalobce nebyl ve sporu úspěšný, neboť mezi tvrzeným poškozením zdraví a vzniklou škodou nebyla prokázána příčinná souvislost. Nejednalo se o situaci, kdy by výše plnění závisela na úvaze soudu. Náhrada nákladů civilního řízení se zásadně odvíjí od procesního úspěchu ve věci, konkrétní okolnosti případu neodůvodňují výjimečné použití ustanovení § 150 o.s.ř. Úspěšné žalované vznikly v tomto řízení náklady spojené s právním zastoupením, odvolací soud neshledal důvody hodné zvláštního zřetele proto, aby si zcela procesně úspěšná žalovaná náklady tohoto sporu, v němž byla žalovanou, tj. spor nevyvolala, nesla sama.

30. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 1 o.s.ř. Ani v odvolacím řízení neshledal soud podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. z důvodů výše uvedených. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, přísluší jí náhrada nákladů odvolacího řízení spočívající ve 2 úkonech právní služby po 9 540 Kč (účast na jednání odvolacího soudu, vyjádření se k odvolání, 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH z odměny a náhrad, jejímž je zástupkyně žalované plátcem ve výši 4 132,80 Kč Náklady odvolacího řízení činí celkem 23 812,80 Kč. Náhrada je splatná k rukám zástupkyně žalované podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

31. O nákladech státu vzniklých v souvislosti s placením odměny ustanovenému zástupci z řad advokátů v odvolacím řízení bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o.s.ř., žalobce byl neúspěšný, ale byl v řízení osvobozen od placení soudních poplatků.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V tom případě je možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR u soudu, který rozhodoval v I. stupni.

Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozsudkem splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí exekuce.