KSBR 15 CO 28/2022-190

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců Mgr. Martiny Polákové a Mgr. Pavla Mádra ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců:; a) Bc. jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa; b) Mgr. jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_003⟫ bytem adresa; c) jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa; d) Ing. jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_005⟫ bytem adresa; e) jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa; f) jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa; g) Ing. jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_008⟫ bytem adresa; h) jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_009⟫ bytem adresa; i) jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_010⟫ bytem adresa; j) Ing. jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_011⟫ bytem adresa; k ) jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_012⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_013⟫ všichni zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_014⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_015⟫ proti ⟪LB:lb_016⟫ žalovaným:; 1. země - anonymizováno 7 slov, IČO ⟪LB:lb_017⟫ sídlem adresa; 2. Ing. jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_018⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_019⟫ o určení neplatnosti smlouvy, o odvolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2021, č. j. 115 C 32/2021-153,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I. potvrzuje.

II. Ve výrocích II. – XII. o nákladech řízení se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaná 1) a žalovaný 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům a) – k ) oprávněným společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 105 115,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců a) – k ) Mgr. jméno příjmení.

III. Žalovaná 1) a žalovaný 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům a) – k ) oprávněným společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení částku 66 743,60 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců a) – k ) Mgr. jméno příjmení.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2021, č.j. 115 C 32/2021-153, bylo určeno, že kupní smlouva číslo ze dne 29. 5. 2017, jejímž předmětem je převod vlastnictví pozemku parc. číslo odděleného geometrickým plánem číslo zpracovaným Ing. jméno příjmení, od pozemku parc. číslo v katastrální uzemí, obci obec, uzavřená mezi žalovanou 1) jako prodávající a žalovaným 2) jako kupujícím, je neplatná (výrok I.) a ve výrocích II. až XII. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaných zaplatit společně a nerozdílně jednotlivým žalobcům náklady řízení.

2. Proti tomuto rozhodnutí podává odvolání žalovaná 1), která namítá, že se neztotožňuje s názorem soudu I. stupně, že pozemek parc. číslo tvoří s pozemkem parc. číslo funkční celek. Kupní smlouva, jejímž předmětem byl převod tohoto pozemku, je platná. Pozemek je volně přístupný a tvoří ho veřejná zeleň, nic nenasvědčuje tomu, že by byl pozemek, zejména přední část původního pozemku parc. číslo využíván k nějakému účelu vlastníky bytových jednotek, nic nenasvědčovalo tomu, že by bez tohoto pozemku měli vlastníci bytových jednotek zhoršené podmínky pro užívání bytového domu. V případě převodu nedošlo k rozporu s ust. § 60a zákona č. 219/2000 Sb., když každá organizační složka státu si musí počínat tak, aby svým jednáním majetek státu nepoškozovala a neodůvodněně nesnižovala jeho rozsah, hodnotu anebo výnos. To, že předmětný pozemek parc. číslo přiléhá k pozemku parc. číslo že je směrem z ulice ulice oplocen, neznamená samo o sobě, že tento pozemek tvoří automaticky s bytovým domem funkční celek. Dále namítá, že se soud I. stupně nevypořádal s její argumentací, při které poukazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3073/2007 a 28 Cdo 5387/2007.

3. Žalovaný 2) v podaném odvolání namítá, že soud I. stupně nesprávně posoudil otázku naléhavého právního zájmu, jakož i otázku jednotného funkčního celku, kdy důkazy byly hodnoceny pouze jednostranně ve prospěch žalobců. Žalobci byli povinni osvědčit existenci naléhavého právního zájmu, taková existence nebyla osvědčena především v souvislosti s námitkou vydržení, kterou žalobci v řízení uplatňovali a po poučení soudu I. stupně na ní již netrvali. Otázkou je, zda samotné další neuplatňování námitky vydržení postačuje k tomu, aby ho soud nebral v úvahu při posouzení naléhavého právního zájmu žalobců. Při posouzení, zda jednotlivé pozemky tvoří jednotný funkční celek, je vyžadováno vždy mimořádně pečlivé zvážení konkrétních místních podmínek, potažmo toho, zda lze některý pozemek nebo jeho část oddělit bez toho, že by byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb a ostatních pozemků. Žalovaný 2) dále namítá, že soud I. stupně nesprávně určil tarifní hodnotu předmětu sporu, navíc každému z žalobců byla přiznána náhrada zvlášť, přestože všechny úkony byly činěny jako úkony společné, tj. pouze jednou.

4. Žalobci navrhli, aby byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen s tím, že se ztotožňují se skutkovým stavem, jak ho zjistil soud I. stupně, jakož i s jeho právním hodnocením. Předmětný pozemek parc. číslo z něhož byl geometrickým plánem oddělen nový pozemek, který byl předmětem převodu na základě neplatné kupní smlouvy, tvoří funkční celek s pozemkem parc. číslo na němž stojí budova adresa. Ostatně toto žalovaná 1. dříve sama deklarovala v dokumentech ze dne 4. 2. 2004 a 29. 4. 2005, které jsou součástí spisu. Žalobci zdůraznili, že závěr o funkčním celku vychází mj. z dokazování fotodokumentací a protokolem o místním šetření, které provedl Městský soud v Brně v rámci řízení pod sp. zn. 116 C 106/2018. Co se týče v žalobě tvrzeného vydržení, žalobci byli u jednání dne 19. 11. 2021 dotázáni, zda trvají na tom, že předmětný pozemek vydrželi, zástupce žalobců obratem sdělil, že nikoli. Vůle zastupovaných účastníků v tomto směru již byla vyjasněna a byla jednotná.

5. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobami oprávněnými (ust. § 201 o.s.ř.), včas (ust. § 204 o.s.ř.) a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202 o.s.ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není důvodné.

6. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 60a odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. příslušná organizační složka (§ 9 a 11) převede pozemek tvořící jeden funkční celek s bytovým domem ve vlastnictví bytového družstva vzniklého přede dnem 1. ledna 1992 nebo bytového družstva, které je jeho právním nástupcem, bezúplatně do vlastnictví tohoto bytového družstva.

9. Podle § 60a odst. 5 zákona č. 219/2000 Sb. příslušná organizační složka převede spoluvlastnický podíl k pozemku tvořícímu jeden funkční celek s domem s byty a nebytovými prostory ve vlastnictví podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, a to v rozsahu odpovídajícím spoluvlastnickému podílu na společných částech domu podle § 8 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů, bezúplatně a) do vlastnictví fyzické osoby, která je vlastníkem bytu nebo garáže nebo ateliéru v takovém domě, jestliže tato osoba byla v době převodu bytu nebo garáže nebo ateliéru z vlastnictví bytového družstva uvedeného v odstavci 1, podle ustanovení § 23 zákona o vlastnictví bytů, nájemcem uvedeného bytu nebo garáže nebo ateliéru a členem tohoto bytového družstva, nebo b) do vlastnictví fyzické osoby, která je vlastníkem bytu nebo garáže nebo ateliéru v takovém domě, jestliže bytové družstvo uvedené v odstavci 1 jako vlastník budovy prohlášením vymezilo byty a nebytové prostory jako samostatné jednotky podle zákona o vlastnictví bytů a tato osoba získala uvedený byt nebo garáž nebo ateliér do vlastnictví výstavbou na základě smlouvy o výstavbě bytu nebo nebytového prostoru podle zákona o vlastnictví bytů, nebo tato osoba získala uvedený byt do vlastnictví na základě smlouvy o výstavbě na budově ve vlastnictví bytového družstva uvedeného v odstavci 1, popřípadě na domě s byty a nebytovými prostory podle zákona o vlastnictví bytů, z nichž alespoň jeden byl ve vlastnictví bytového družstva uvedeného v odstavci 1 podle zákona o vlastnictví bytů, nebo c) do vlastnictví fyzické osoby, která se vlastníkem bytu nebo nebytového prostoru uvedeného v písmenu a) nebo b) stala na základě převodu nebo přechodu vlastnictví tohoto bytu nebo garáže nebo ateliéru, nebo d) do vlastnictví bytového družstva uvedeného v odstavci 1, které zůstalo vlastníkem nepřevedených bytů nebo nebytových prostorů v takovém domě.

10. Podle § 60a odst 8, věta druhá, zák. č. 219/2000 Sb. jestliže vlastník bytu nebo nebytového prostoru uvedený v odstavci 5 nebo 6, s nímž příslušná organizační složka uzavřela smlouvu, náhradu nebo její část zaplatil, příslušná organizační složka po provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí vrátí přijatou částku tomuto vlastníkovi, popřípadě tomu jeho dědici nebo právnímu nástupci, na kterého vlastnictví pozemku přešlo.

11. Ve věci bylo třeba zkoumat, zda žalobci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem, zda je na straně účastníků dána věcná legitimace, a zda je žaloba důvodná.

12. Co se týče naléhavého právního zájmu, soud I. stupně uzavřel, že pokud kupní smlouva dosud nebyla zavkladována v katastru nemovitostí, může právě žaloba na neplatnost kupní smlouvy uzavřené dne 24. 5. 2017 zabránit porušení práva.

13. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně o naléhavém právním zájmu na požadovaném určení, neboť bez tohoto určení by žalobcům nemohl být bezúplatně převeden do vlastnictví celý původní pozemek parc. číslo v katastrální uzemí, a to včetně pozemku parc. číslo který je předmětem sporné kupní smlouvy, jež byl z pozemku parc. číslo oddělen geometrickým plánem, o němž žalobci tvrdí, že tvoří jeden funkční celek s bytovým domem, v němž jsou vlastníky jednotek s odpovídajícím podílem na společných částech domu.

14. Žalobci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem i tehdy, pokud v podané žalobě původně tvrdili vydržení předmětného pozemku. Pokud se žalobci v žalobě současně domáhali určení neplatnosti smlouvy, aby zabránili převodu pozemku na třetí osobu, neboť tvrdí, že jsou osoby oprávněné podle § 60a zák. č. 219/2000 Sb., je zřejmé, že předpokladem pro úspěch žaloby na určení neplatnosti kupní smlouvy z důvodů tvrzených žalobci je, že vlastníkem předmětného pozemku je žalovaná 1. Tvrzení o tom, že předmětný pozemek žalobci vydrželi, je založen na předpokladu, že vlastníky jsou žalobci, tomuto však žalobou formulovaný petit neodpovídal. V tomto směru žaloba trpěla vadami, které byly odstraněny u nařízeného jednání. Jedná se o situaci, kdy soud byl účastníka povinen poučit o vadách žaloby a jak je má odstranit. Postup soudu I. stupně byl správný.

15. K posouzení věcné legitimace soud I. stupně uvedl, že uzavření kupní smlouvy, kterou by došlo k převodu pozemku parc. číslo z žalované 1) na žalovaného 2), by výrazně zasáhlo do právní sféry žalobců a/ až k/, neboť žalovaná 1) by pak nebyla povinna k převodu pozemku podle § 60a zákona č. 219/2000 Sb. Odvolací soud dodává, že účastníkem řízení musejí být na straně žalobců všechny osoby, které naléhavý právní zájem na požadovaném určení dovozují ze skutečnosti, že jen v případě určení neplatnosti kupní smlouvy jim bude moci být předmětný pozemek převeden do vlastnictví podle § 60a zák. č 219/2000 Sb., kdy stát je povinen pozemek převést jednotlivým oprávněným osobám v rozsahu odpovídajícím spoluvlastnickému podílu na společných částech stanovenému podle § 1161 občanského zákoníku do vlastnictví. Pasivně legitimováni jsou oba žalovaní, když určení se musí vztahovat na všechny účastníky, kteří předmětnou smlouvu, u které se žalobci domáhají určení neplatnosti, uzavřeli (§159a odst. 1 o.s.ř.).

16. Ve věci samé dospěl soud I. stupně na základě provedeného dokazování k závěru, že dům adresa, ve kterém se nacházejí bytové jednotky žalobců a/ - k/, je postaven na pozemku parc. číslo funkčně souvisí s pozemkem parc. číslo tudíž při převodu těchto pozemků je žalovaná 1) vázána ust. § 60a zákona č. 219/2000 Sb. Převedla-li žalovaná 1) v rozporu s tímto ustanovením část pozemku parc. číslo na žalovaného 2), tj. na jinou osobu, než je uvedena v ust. § 60a zákona č. 219/2000 Sb., postupovala v rozporu se zákonem, když tímto postupem nebude dosaženo jednoty vlastnictví bytového domu a pozemku pod ním a s ním funkčně souvisejícím, a proto je toto jednání dle § 580 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku neplatné. Pozemek parc. číslo proto splňuje podmínky pro převod podle § 60a zákona č. 219/2000 Sb. do vlastnictví žalobců a/ až k/. Soud I. stupně poukázal rovněž na závěry Nejvyššího soudu ČR formulované v jeho rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1216/2019.

17. Právní závěr soudu I. stupně o tom, že pozemek parc. číslo tvoří funkční celek s bytovým domem adresa a s pozemkem parc. číslo který je bytovým domem zastavěn, je opřen o skutková zjištění, že pozemek parc. číslo tvoří s pozemkem parc. číslo souvislý celek bez přerušení, od pozemku parc. číslo je oddělen litinovým plotem s podezdívkou a kovovou brankou, je užíván dlouhodobě jako kvalitní předzahrádka kvalitního bytového domu, zajišťuje intimní každodenní rekreaci, klidové užívání obytných lodžií bytů domu. Bez uvedeného pozemku by byla výrazně snížena kvalita bydlení vlastníků jednotek v domě adresa.

18. Smyslem a účelem ust. § 60a zákona č. 219/2000 Sb. je snaha sjednotit vlastnictví bytových, respektive rodinných domů a souvisejících staveb s pozemky pod nimi, případně s nimi funkčně souvisejícími. Úmyslem zákonodárce je převést pozemky vymezené v § 60a zákona č. 219/2000 Sb. bezplatně, ustanovení § 60a odst. 8 citovaného zákona ve prospěch bezplatného převodu řeší i ty převody, za které byla sjednána a zaplacena náhrada tak, že příslušná organizační složka musí takto přijatou náhradu vrátit. Pokud žalovaná 1. argumentuje v odvolání tím, že její povinností je postupovat tak, aby neodůvodněně nesnižovala rozsah, hodnotu či výnos z majetku státu, je třeba uvést, že ustanovení § 60a zákona č. 219/2000 Sb. přímo předpokládá bezúplatný převod zde uvedených nemovitostí do vlastnictví zde uvedeného okruhu osob, a to bezpodmínečně.

19. V řízení bylo třeba nejen zjistit, zda předmětný pozemek tvoří funkční celek s pozemkem, na němž se nachází bytový dům, ale i to, zda se jedná o bytový dům, který byl původně ve vlastnictví bytového družstva, které do vlastnictví svých členů převedlo jednotlivé družstevní byty, přičemž se jednalo o bytové družstvo, které vzniklo před 1. 1. 1992 nebo je jeho právním nástupcem.

20. Předmětný dům byl ve vlastnictví příjmení, stavebního bytového družstva, které vzniklo před 1. 1. 1992, o čemž účastníci učinili shodná skutková tvrzení, tato zákonná podmínka je v daném případě splněna. Dále bylo třeba zjistit, zda pozemek, na kterém nestojí předmětný bytový dům, tvoří s tímto funkční celek.

21. Právní předpisy neobsahují zákonné vymezení pojmu funkční celek. Při výkladu pojmu funkční celek nelze přehlédnout závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 945/2020, z nichž vyplývá, že pokud právní předpisy neobsahují zákonné vymezení pojmu funkční celek, jedná se o ustanovení právních norem s relativně neurčitou hypotézou a posouzení toho, kdy jde o funkční celek, je ponecháno na úvaze soudu, který musí v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu právní normy sám ze širokého okruhu okolností. Úvaha soudu může být dovolacím soudem zpochybněna pouze tehdy, byla-li by zjevně nepřiměřená. Posouzení existence funkčního celku je nutno posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1437/2015 je třeba funkčním celkem rozumět stavební pozemek, popřípadě pozemek zastavěný stavbou a dále přilehlé pozemky, jež tvoří s tímto pozemkem souvislý celek bez přerušení. Judikatura však nestanoví jako obligatorní požadavek, že součástí funkčního celku mohou být pouze zastavěné pozemky, ale připouští i pozemky nezastavěné (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2720/2015, sp. zn. 28 Cdo 5045/2017, 28 Cdo 363/2019, nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 217/17). Přímo ve vztahu k obytným domům byl formulován rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1216/2019 závěr, že pozemky přiléhající k obytným domům a určené ke společnému užívání vytváří zpravidla s domem jediný funkční celek, který slouží k lepšímu využití domu, případně jednotek v něm umístěných a blízkost obytného domu zlepšuje využití zahrady, respektive plochy k rekreaci. Zahrada přilehlá k domu a určená ke společnému užívání vlastníky jednotek zpravidla, s přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci, tvoří s domem funkční celek, který má sloužit k určitému účelu. Ostatně na závěry tohoto rozhodnutí odkázal i soud I. stupně.

22. Pokud žalovaní ve svém závěru o tom, že se nemůže jednat o funkční celek, odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3073/2007, není tento odkaz přiléhavý, když toto rozhodnutí sice obsahuje definici funkčního celku, ale tato definice je uvozena slovy„ zpravidla“, přičemž dlouhodobá judikatura uvádí, že není vyloučeno, aby součástí funkčního celku byl, jak pozemek zastavěný, tak pozemek nezastavěný, kdy posouzení, zda se jedná o funkční celek, závisí na konkrétních okolnostech případu. Stejně tak není přiléhavý odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 5387/2007, který se otázkou, co je funkčním celkem, vůbec nezabýval.

23. Soud I. stupně okolnosti konkrétního případu řádně zvažoval, zjistil, že se jedná o pozemek bezprostředně související s pozemkem, na němž stojí bytový dům, jedná se o souvislý celek bez přerušení, pozemek, který je druhově zelení (ostatní plochou) je využíván jako rekreační zóna pro obyvatele bytového domu, navíc je oddělen od uliční části litinovým plotem s podezdívkou a kovovou brankou. Právní závěr o funkčním celku má podklad v provedeném dokazování, které zahrnovalo i dokazování fotodokumentací předmětného pozemku a protokolem o místním šetření, při němž bylo zjištěno, že se na předmětném pozemku nacházejí hrací prvky pro děti a zahradní nábytek, což jednoznačně svědčí o užívání pozemku k rekreaci obyvateli bytového domu, kdy je třeba hodnotit i jeho oddělení od místní komunikace litinovým plotem s podezdívkou s kovovou brankou. Z provedeného dokazování tak jednoznačně vyplývá, že pozemek je v celé své šíři užíván jako rekreační plocha. Pokud žalovaní uvádí, že předmětný pozemek netvoří funkční celek s bytovým domem, nelze přehlédnout, že názor samotné žalované 1. se v této otázce v průběhu času měnil. Z výsledků dokazování rovněž vyplývá, že oddělený pozemek parc. číslo má svoji hranici přímo u bytového domu, bezprostředně pod okny lodžií, v části hranice přímo navazuje na obvodové zdi bytového domu, což žalobcům znemožňuje či výrazně ztěžuje nerušené užívání domu, lodžií a bezprostředního okolí domu k rekreaci tak jako doposud. Tvrzení žalované 1. o tom, že nic nenasvědčuje tomu, že by byla přední část pozemku parc. číslo využívána k nějakému účelu vlastníky bytových jednotek, je jednoznačně vyvráceno provedeným dokazováním. Bez významu o úvaze o funkčním celku není ani posouzení zastavitelnosti pozemku zpracované autorizovanou architektkou, z něhož vyplývá, že zástavba na pozemku parc. číslo by byla v rozporu s charakterem území, s prostorovým využitím okolních ploch, narušila by stabilizované objemové a architektonické řešení staveb stavebního bloku. Situování staveb by zhoršilo pohodu a kvalitu bydlení v místě. I pokud by došlo k realizaci podzemní garáže, došlo by k realizaci přízemní stavby na vysoce kvalitní předzahrádce hodnotného bytového domu, kdy odstup od hranic pozemku by sice umožnil situování takové stavby, ale zcela by znehodnotil stabilizované plochy bydlení, které zajišťují intimní každodenní rekreaci na předzahrádkách a obytných lodžiích bytového domu. Plochy předzahrádky by tak byly zdegradovány do plochy skladů a výhled z oken bytového domu, zejména jeho nižších podlaží, by byl zničen. Lokalita pozemku představuje kulturní a civilizační hodnoty včetně urbanistického a architektonického dědictví.

24. Odvolací soud má ve shodě se soudem I. stupně za to, že předmětný pozemek tvoří funkční celek s bytovým domem, přičemž tento závěr je odůvodněn konkrétními skutečnostmi zjištěnými v tomto řízení, kdy u žádného z důkazů, z nichž soud I. stupně vycházel, nebyla zpochybněna jeho věrohodnost či pravdivost. Soud I. stupně do svých úvah o tom, zda předmětný pozemek tvoří funkční celek s bytovým domem, zahrnul právně významné skutečnosti, které ve svém souhrnu tento závěr jednoznačně odůvodňují. Při hodnocení důkazů soud I. stupně neopomněl hodnotit ani důkazy předložené žalovanými, kdy uzavřel, že v otázce posouzení, zda předmětný pozemek tvoří funkční celek s bytovým domem, není vázán sdělením Odboru výstavby anonymizována tři slova územní celek ze dne 10. 10. 2013, s čímž se odvolací soud ztotožňuje.

25. Rozsudek soudu I. stupně byl podle § 219 o.s.ř. potvrzen ve věci samé, neboť uzavřená smlouva je neplatná pro rozpor se smyslem a účelem ust. § 60a zákona č. 219/2000 Sb. a je neplatná.

26. Ve výrocích o nákladech řízení byl rozsudek soudu I. stupně podle § 224 o.s.ř., § 142 odst. 1 o.s.ř. změněn. Předmětem žaloby je určení neplatnosti kupní smlouvy, kdy na základě této uzavřené smlouvy dosud nedošlo ke změně zápisu v katastru nemovitostí (v opačném případě by musela být podána žaloba na určení vlastnického práva). Žalobci podanou žalobou chtějí dosáhnout určovací žalobou stavu, kdy jim bude moci být předmětný pozemek bezplatně převeden do jejich vlastnictví. Petit žaloby tak byl formulován v závislosti na aktuálním zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí, nejedná se o situaci, kdy by bylo rozhodné, za jakou částku si žalovaní mezi sebou ujednali prodej předmětného pozemku. Za této situace je třeba při určení tarifní hodnoty předmětu sporu vycházet z ust. § 9 odst. 4 písm. b/ advokátního tarifu, a to s ohledem na účel, kterému má požadované určení sloužit. Při určení výše nákladů řízení a způsobu jejich náhrady je významné, že všichni žalobci museli žalovat na určení neplatnosti smlouvy, mají v řízení postavení nerozlučných společníků. Tomuto odpovídá, aby za jednotlivé úkony, které byly jejich právním zástupcem společně činěny, byla přiznána odměna z tarifní hodnoty 50 000 Kč, tj. 3 100 Kč za úkon právní služby. Tyto úkony byly činěny společně pro 11 osob, proto je třeba odměnu přiznat jedenáctkrát, avšak sníženou pro každou zastupovanou osobu podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 %. Sazba mimosmluvní odměny za každý z tří úkonů právní služby pro všechny osoby společně činí 27 280 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu). K těmto třem úkonům přísluší režijní paušál 300 Kč, a to pouze jednou, protože úkony byly činěny jako společné. Účelně vynaloženým nákladem je i 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 17 375,40 Kč, jejímž je zástupce žalobců plátcem, jakož i zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč Odvolací soud má za to, že soudní poplatek měl být vybrán pouze jednou, neboť jsou splněny podmínky § 2 odst. 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci byli v řízení úspěšní, žalovaní jsou povinni jim zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení spočívající v odměně zástupce žalobců za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání u odvolacího soudu) po 27 280 Kč včetně 2 režijních paušálů po 300 Kč podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 11 583,60 Kč Náklady odvolacího řízení činí celkem 66 743,60 Kč. Jejich náhrada je splatná k rukám zástupce žalobců podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V tom případě je možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR u soudu, který rozhodoval v I. stupni.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).