KSBR 16 CO 266/2022-226

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D. a soudkyň JUDr. Petry Flídrové a Mgr. Andrey Růžové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1. jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ 2. jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_011⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_012⟫ zastoupená advokátkou Mgr. Bc. jméno příjmení ⟪LB:lb_013⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_014⟫ o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 10. 2022, č. j. 6 C 114/2020-202,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Výše uvedeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl tak, že podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, a to k pozemkům st. parcelní číslo, jehož součástí je stavba adresa (rodinný dům) v obci obec, a parcelní číslo, které leží v katastrálním území Letonice, zrušil (výrok I.), nařídil prodej těchto nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že jeho výtěžek bude rozdělen mezi účastníky tak, že žalobci připadne 50 % a každé žalované 25 % z tohoto výtěžku (výrok II.) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil za použití ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a v návaznosti na nálezovou judikaturu Ústavního soudu (např. nálezy Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 262/20, nebo ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 404/22).

2. Proti nákladovému výroku III. rozsudku soudu I. stupně podal blanketní odvolání žalobce prostřednictvím svého právního zástupce. V následném doplnění namítl, že napadený nákladový výrok spočívá na nesprávním právním posouzení věci ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Žalobce se proto domáhá, aby soud I. stupně uložil žalované 2 povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů soudního řízení, a to z toho důvodu, že žalovaná 2 prakticky po celou dobu řízení navrhovala odmítnutí, resp. zamítnutí žaloby. Žalovaná 2 tedy v tomto ohledu nebyla procesně úspěšná. Žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 404/22, přičemž zdůraznil, že po žalované 1 náhradu nákladů řízení nepožadoval a nepožaduje, jelikož žalovaná 1 shodně jako on, navrhovala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Závěrem navrhl, aby odvolací soud změnil napadený výrok III. rozsudku soudu I. stupně tak, že žalovanou 2 zaváže k povinnosti nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku 100 626 Kč a též náhradu nákladů odvolacího řízení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu k rukám jeho právního zástupce.

3. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno včas, proti nákladovému výroku rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal napadený výrok rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, aniž bylo třeba nařizovat jednání (ustanovení § 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

4. Podle ustanovení § 91 odst. 2, věta prvá, o. s. ř. jestliže však jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, platí úkony jednoho z nich i pro ostatní.

5. Podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

6. Řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má zvláštní povahu, neboť jde o tzv. iudicium duplex, tedy o řízení, které může být zahájeno k návrhu kteréhokoliv ze spoluvlastníků a přes formální označení, jež odpovídá znění zákona (viz ustanovení § 1140 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), jsou všichni účastníci vzájemně v postavení odpovídajícímu procesní pozici žalobce i žalovaného současně, a to bez ohledu na skutečnost, kdo žalobu podal.

7. Recentní nálezová judikatura Ústavního soudu se ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v těchto typech sporu přiklání k principu, že pravidlem má být nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdežto rozhodnutí podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. bude podmíněno zvláštními okolnostmi případu, zejména např. šikanózním výkonem práva či zneužitím práva. Srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 404/22.

8. Z průběhu řízení před soudem I. stupně se podává, že žalovaná 2 po celou dobu soudního řízení sdělovala, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka, bylo schváleno její oddlužení plněním splátkového kalendáře s tím, že toto usnesení nabylo právní moci dne datum, tj. již před podáním žaloby. V rámci závěrečného návrhu se pak výslovně připojila k návrhu žalobce, aby podílové spoluvlastnictví účastníků bylo zrušeno a vypořádáno soudem (viz protokol o jednání před soudem I. stupně ze dne datum č. l 199 až 200 spisu). O žalobci namítaném šikanózním výkonu práva či zneužití práva z její strany pasivně legitimovaného účastníka řízení tak uvažovat nelze.

9. S přihlédnutím k výše uvedené argumentaci se odvolací soud plně ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, který ve vztahu k nákladovému výroku aplikoval ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a za použití ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v napadeném nákladovém výroku III. jako věcně správný potvrdil.

10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. a bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobce nebyl se svým odvoláním procesně úspěšným a současně žalovaným 1 a 2 žádné účelně vynaložené náklady tohoto odvolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).