KSBR 17 CO 139/2021-68

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ludmily Šudomové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_006⟫ o nahrazení souhlasu žalovaného pro získání dodatečného stavebního povolení, ⟪LB:lb_007⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 24. 2. 2021, č. j. 8 C 34/2020-39,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu na nahrazení odmítnutého dodatečného souhlasu žalovaného jakožto spoluvlastníka ideální 1/2 domu adresa, obec, okres okres, postaveného na pozemku parc. číslo zapsaného v anonymizována dvě slova u stát. instituce, anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova obec u obec, s realizací údržbových a investičních stavebních akcí, jak jsou dále ve výroku rozsudku specifikovány, který je nutný pro potřeby získání dodatečného povolení již provedených stavebních prací místně příslušným Odborem výstavby stát. instituce, na základě žádosti o dodatečné povolení stavby podané dne 12. 7. 2019 s tímto stavebním záměrem: vybourání okenního otvoru, osazení nového okna ve dvorní části v obvodové stěně RD a vybudování dřevěné příčky v prostorách bývalé stodoly a vybudování letní ložnice a posezení, místo stavby adresa, okres okres, k. ú. obec u obec (výrok I). Dále soud prvního stupně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku se žalobkyně odvolala, neboť s ním nesouhlasila a namítla, že soud prvního stupně rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, neboť neprovedl důkazy, které navrhovala k prokázání rozhodných skutečností. Opakovaně zdůraznila, že stavební úpravy na společné nemovitosti účastníků prováděla se souhlasem žalovaného, neboť se s ním na rozsahu veškerých stavebních úprav dohodla, a žalovaný je dokonce spolufinancoval. Znovu podrobně popsala okolnosti, za nichž byly prováděny dohodnuté stavební úpravy i postup prací, vůči nimž žalovaný původně nic nenamítal a souhlasil s nimi, své stanovisko však později změnil. Teprve v září roku 2018 se dozvěděla, že na osazení okna měla mít vyřízeno stavební ohlášení a že žalovaný ohlásil na příslušném stavebním úřadě provedení nepovolených stavebních úprav na společné nemovitosti. K prokázání svého tvrzení, že se stavebními úpravami žalovaný zpočátku souhlasil, navrhla soudu prvního stupně důkazy, které však neprovedl, takže při svém rozhodování nezohlednil stav, který mezi účastníky existoval při zahájení stavebních úprav, a nerozhodl proto správně. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobkyně žalovaný odkázal na skutečnosti uvedené v jeho písemném vyjádření k žalobě i ústně sdělené při soudním jednání, a uvedl, že na nich i nadále setrvává.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací posoudil takto podané odvolání žalobkyně jako včasné, podané osobou k tomu oprávněnou, jako přípustné a řádné (ustanovení § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., ve spojení s ustanoveními § 201, § 202 odst. 2 a contrario a § 205 téhož zákona). Odvolací důvody, které žalobkyně uplatnila ve svém odvolání, lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., tedy že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly žalobkyní v jejím odvolání tvrzeny a odvolací soud je ze spisu ani nezjistil. Po přezkoumání napadeného rozsudku v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že se žalobkyně podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud nahradil souhlas žalovaného se stavebními úpravami, které provedla na společné nemovitosti účastníků, neboť tento souhlas je třeba pro jejich dodatečné stavební povolení místně příslušným stavebním úřadem. Souhlas se měl týkat stavebních úprav spočívajících ve vybourání okenního otvoru, osazení nového okna ve dvorní části v obvodové stěně rodinného domu a vybudování dřevěné příčky v prostorách bývalé stodoly a vybudování letní ložnice a posezení, to vše v nemovitosti adresa, kterou účastníci vlastní každý z jedné ideální poloviny. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že uvedené stavební úpravy na nemovitosti provedla se souhlasem žalovaného a vynaložila na ně nemalé finanční náklady, nevěděla však, že k jejich provedení bylo zapotřebí ohlášení u stavebního úřadu. ulice úpravy ukončila v srpnu 2018, nicméně již poté, co se žalovaný do nemovitosti trvale nastěhoval, změnil své stanovisko, podal posléze k Odboru výstavby stát. instituce podnět týkající se nepovolených stavebních prací na společné nemovitosti a po provedeném místním šetření bylo zahájeno řízení o odstranění stavby. I když již dvakrát podala na Odbor výstavby stát. instituce žádost o dodatečné povolení stavby, povolení jí nebylo vydáno, neboť nedoložila souhlas žalovaného s provedením stavebních úprav, který jej i přesto, že s úpravami zprvu souhlasil, odmítá. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že žalobkyně nikdy neměla jeho souhlas k vybourání zdi do dvora nemovitosti, zabudování okna a vybudování příčky mezi mlatem a průjezdem a nesouhlasí s tím, aby si přivlastnila společné nebytové prostory v domě.

6. Z provedeného dokazování odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně zjistil, že žalobkyně i žalovaný jsou rovnodílnými podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. st. 27, jehož součástí je stavba adresa, rodinný dům, dále pozemku parc. číslo zahrada, a pozemku parc. číslo orná půda. Oba účastníci byli zapsáni jako spoluvlastníci předmětných nemovitostí na základě usnesení Okresního soudu v Ostravě o dědictví ze dne 5. 12. 2014 s právními účinky zápisu ke dni 9. 12. 2014. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně prováděla v období od května 2015 do září 2018 na společné nemovitosti stavební úpravy, které spočívaly ve vybourání a osazení okna v obvodové stěně rodinného domu a ve vybudování příčky v průjezdu, čímž došlo k vybudování nové obytné místnosti. Tyto stavební úpravy prováděla bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu, který vyžaduje stavební zákon. Z podnětu žalovaného ze dne 11. 9. 2018 ve věci nepovolených stavebních úprav pak bylo zahájeno řízení o odstranění stavby, v němž Městský úřad v Konici, Odbor výstavby (dále jen stavební úřad), svým rozhodnutím ze dne 2. 10. 2019 vydaným pod číslo jednací nařídil vlastníkům odstranit stavbu, a to nově osazené okno a nově vybudovanou příčku v průjezdu v předmětné nemovitosti, s odůvodněním, že stavební úpravy byly provedeny bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného stavebním zákonem nebo v rozporu s ním. Toto rozhodnutí bylo posléze rozhodnutím anonymizováno úřadu územní celek, Odboru strategického rozvoje kraje, ze dne 16. 1. 2020, číslo jednací, zrušeno a věc byla vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání, a to pro zjištěná procesní pochybení rozhodujícího stavebního úřadu. Z důkazů ve věci provedených bylo rovněž zjištěno, že v průběhu uvedeného řízení o odstranění stavby požádala žalobkyně o dodatečné povolení stavby, a to nejprve dne 26. 10. 2018, tuto svou žádost však vzala dne 7. 6. 2019 zpět, a řízení bylo zastaveno. Znovu pak žalobkyně podala žádost o dodatečné povolení stavby dne 12. 7. 2019, a jelikož její žádost neobsahovala předepsané náležitosti, byla vyzvána, aby nedostatky žádosti odstranila ve lhůtě do 30. 9. 2019. Žalobkyně měla především předložit stavebnímu úřadu souhlas žalovaného jako druhého rovnodílného podílového spoluvlastníka předmětných nemovitostí s provedenými stavebními úpravami, neboť v rozporu s tím, co ve stavebním řízení tvrdila žalobkyně, žalovaný uváděl, že souhlas k takovým stavebním úpravám, které žalobkyně provedla, nikdy nedal. Požadovaný souhlas žalovaného však žalobkyně nedoložila, a proto stavební úřad usnesením ze dne 2. 10. 2019 zastavil řízení o dodatečném povolení stavby a spoluvlastníkům nařídil odstranění nepovolených stavebních úprav. Jak již bylo výše uvedeno, toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobkyně nadřízeným orgánem zrušeno a věc byla vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání.

7. Výše uvedená skutková zjištění vyplývají z důkazů ve věci provedených zcela nepochybně a v dostačujícím rozsahu, ostatně o nich ani nebylo mezi účastníky sporu, sporná mezi nimi zůstala pouze otázka, zda specifikované stavební úpravy na společné nemovitosti prováděla žalobkyně se souhlasem žalovaného jako jejího rovnodílného podílového spoluvlastníka, či nikoliv. Jak správně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl soud prvního stupně, je zřejmé, že v předmětné věci jde o spor mezi účastníky, který se týká správy společné věci, kterou upravují ustanovení § 1126 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z.

8. Podle ustanovení § 1126 odst. 1 o. z., každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci.

9. Podle ustanovení § 1126 odst. 1 a 2 o. z., každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci. Při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů.

10. Podle ustanovení § 1129 odst. 1 a 2 o. z., k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změny jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků, nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud. Spoluvlastník přehlasovaný při rozhodnutí podle odstavce 1 může navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Ustanovení § 1128 odst. 3 o. z. platí obdobně.

11. Po podřazení shora zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení přisvědčil odvolací soud závěru soudu prvního stupně, že v žalobním petitu specifikované stavební úpravy prováděné žalobkyní spočívající ve vybourání a osazení okna v obvodové zdi rodinného domu účastníků a ve vybudování příčky v průjezdu s následným vznikem nové obytné místnosti, je nutno posoudit jako významnou záležitost týkající se společné nemovité věci účastníků, neboť se dotýkají změny způsobu užívání jejich rodinného domu. Provedení předmětných stavebních úprav vyžadovalo ohlášení stavby ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 183/2006 Sb. (stavební zákon), tuto povinnost však žalobkyně jako stavebník nesplnila. Podmínkou pro vydání dodatečného stavebního povolení k prováděným stavebním úpravám bylo doložení souhlasu žalovaného jako spoluvlastníka předmětné nemovitosti s prováděním stavebních úprav ve smyslu ustanovení § 184a odst. 1 stavebního zákona, který však doložen nebyl. Žalobkyně sice tvrdila, že v době zahájení stavebních úprav tento souhlas žalovaného měla a žalovaný ve správním řízení připustil, že s nějakými stavebními úpravami souhlasil, avšak za zcela jiných podmínek, než které následně nastaly, rozhodně však popřel, že by kdy dal souhlas s vybouráním a osazením okna v obvodové zdi a vzniku nové obytné místnosti v průjezdu. Bylo tedy zjištěno, že žalovaný nesouhlasil se stavebními úpravami tak a v takovém rozsahu, jak je specifikováno v žalobním petitu podané žaloby, jíž se žalobkyně domáhala nahrazení takto specifikovaného souhlasu žalovaného soudním rozhodnutím. Závěru, že žalobkyně takto specifikovaný souhlas žalovaného ke stavebním úpravám neměla, svědčí i to, že byla vyzvána stavebním úřadem, aby souhlas žalovaného jako dalšího rovnodílného spoluvlastníka předmětné nemovitosti doložila, neboť to vyžaduje zákon, což však neučinila. Její tvrzení, že takový souhlas od počátku měla, tak bylo vyvráceno, a na závěru, že tento souhlas neměla, nemůže změnit nic ani poukaz žalobkyně na zápisy z místního šetření, které byly stavebním úřadem ve věci prováděny a z nichž měl údajně souhlas žalovaného vyplynout. Pokud by totiž žalovaný vyžadovaný souhlas udělil, stěží by stavební úřad vyzýval žalobkyni k tomu, aby jej pro účely dodatečného stavebního povolení doložila.

12. Jak vyplývá z výše citovaného ustanovení § 1129 odst. 1 o. z., je zapotřebí k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků, což v posuzované věci splněno nebylo a splněno ani být nemohlo vzhledem k tomu, že oba účastníci jsou rovnodílnými podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, neboť každý z nich vlastní jednu ideální polovinu. Je ovšem zřejmé, že žalobkyně, která vlastní spoluvlastnický podíl o stejné velikosti jako žalovaný, tak nedosáhla požadované zákonné většiny hlasů k provádění předmětných stavebních úprav, a proto za této situace bylo na ní, aby se obrátila na soud, který by o sporné záležitosti rozhodl. Byť žalobkyně tvrdila, že žalovaný s provedením předmětných stavebních úprav souhlasil, z postupu anonymizováno úřadu v obec v řízení o odstranění stavby jí muselo být zřejmé, že tento souhlas nemá a musí jej doložit, což se nepochybně dozvěděla z rozhodnutí, jímž byla tímto stavebním úřadem vyzvána k odstranění nedostatků své žádosti o dodatečné stavební povolení a jímž jí bylo uloženo, aby ve lhůtě do 30. 9. 2019 odstranila uvedené nedostatky a mimo jiné doložila i chybějící souhlas žalovaného s provedením předmětných stavebních úprav. Tento souhlas však žalobkyně nedoložila, a řízení o dodatečném povolení stavby bylo proto zastaveno usnesením anonymizováno úřadu v obec ze dne 2. 10. 2019, které bylo žalobkyni nepochybně doručeno, neboť se proti němu včas odvolala k odvolacímu správnímu orgánu. Nejpozději v té době, tedy v říjnu 2019, musela vědět, že souhlas žalovaného, který je potřebný k provedení předmětných stavebních úprav, nemá, a tudíž se měla a mohla jako přehlasovaný spoluvlastník nemovitostí obrátit na soud, aby ve sporné věci rozhodl. Mohla tak učinit v zákonné třicetidenní lhůtě vyplývající z ustanovení § 1128 odst. 3 o. z., počítané ode dne, kdy se dozvěděla, že nemá požadovaný souhlas žalovaného s předmětnými stavebními úpravami, tedy že nedosáhla při rozhodování o předmětných stavebních úpravách s žalovaným požadované většiny hlasů. Žalobkyně však žalobu podala až 28. 1. 2020, tedy zjevně opožděně, a proto její právo podat příslušnou žalobu zaniklo. Žalobkyni ovšem nic nebrání v tom, aby znovu vyvolala s žalovaným jednání o předmětných stavebních úpravách a aby k nim jako rovnodílní spoluvlastníci nemovitostí zaujali stanovisko, a nedosáhne-li opět potřebné většiny při rozhodování o této významné záležitosti, může se v zákonné třicetidenní lhůtě od nově přijatého rozhodnutí obrátit na soud s příslušnou žalobou.

13. I když při posouzení včasnosti uplatněného nároku vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že žalobkyně věděla již od 1. 10. 2016, že nedisponuje k provádění stavebních úprav na společné nemovitosti účastníků potřebnou zákonnou většinou hlasů, zatímco odvolací soud vzal za zcela najisto postaveno, že se o tom dozvěděla až v říjnu 2019, jak bylo vysvětleno výše, nemůže toto rozdílné posouzení změnit nic na závěru, že žalobkyně předmětnou žalobu nepodala v zákonné třicetidenní lhůtě, a už pouze z tohoto důvodu jí nemohlo být vyhověno.

14. Je zřejmé, že námitky žalobkyně, že soud prvního stupně v této věci nesprávně a nedostatečně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl další jí navržené důkazy, nejsou přiléhavé a nemohou obstát, neboť i podle názoru odvolacího soudu by provedení dalších důkazů nic nezměnilo na správně a dostatečně zjištěném skutkovém stavu, který soud prvního stupně také správně právně posoudil. Odvolací soud proto napadený rozsudek za použití ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný v celém rozsahu potvrdil, neboť i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je správné.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 téhož zákona a současně odráží skutečnost, že žalovaný, který byl v odvolacím řízení úspěšný, a proto by mu příslušelo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, se tohoto svého práva výslovně vzdal.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.