KSBR 17 CO 168/2020-308

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený opatrovnicí jméno příjmení, narozenou datum, ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ za účasti ⟪LB:lb_009⟫ vedlejšího účastníka ⟪LB:lb_010⟫ na straně ⟪LB:lb_011⟫ žalovaného: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_012⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_013⟫ o náhradu škody na zdraví, ⟪LB:lb_014⟫ o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno – venkov ze dne 12. 6. 2020, č. j. 14 C 40/2015-258,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci odškodnění bolestného v částce 124.800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky za dobu 13. 1. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a ohledně částky 25.440 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky za dobu od 13. 1. 2015 do zaplacení se žaloba zamítá.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci odškodnění ztížení společenského uplatnění v částce 3.360.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 360.000 Kč za dobu od 13. 1. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a ohledně úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 693.000 Kč za dobu od 13. 1. 2015 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Ve výroku V se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení v částce 347.581 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ve výrocích VI a VII se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

V. Ve výroku VIII se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 34.840 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Brno – venkov.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem stanovil soud prvního stupně žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobci na odškodnění bolestného částku 150.240 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% z této částky za dobu od 13. 1. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, a žalobu ohledně částky 1.589.760 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 197.760 Kč od 13. 1. 2015 do 11. 2. 2015 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 1.392.000 Kč od 12. 2. 2015 do zaplacení zamítl (výroky I a III). Dále soud prvního stupně stanovil žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobci na odškodnění ztížení společenského uplatnění částku 3.360.000 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% z částky 1.053.000 Kč od 13. 1. 2015 do zaplacení, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku, a žalobu ohledně částky 3.660.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5.967.000 Kč od 12. 2. 2015 do zaplacení zamítl (výroky II a příjmení). Soud prvního stupně rovněž žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na jeho straně stanovil povinnost, aby společně a nerozdílně nahradili žalobci náklady řízení ve výši 139.729 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok V) a aby nahradili rovněž společně a nerozdílně náklady státu ve výši 9.464 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu obec – venkov (výroky V a příjmení). Soud prvního stupně České republice vůči žalobci náhradu nákladů řízení státu nepřiznal (výrok VII) a žalovanému stanovil povinnost, aby zaplatil soudní poplatek ve výši 35. 102 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu Brno – venkov (výrok VIII).

2. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný, a to výslovně pouze proti jeho výrokům I, II, V, VI a VIII, neboť s ním nesouhlasil. V doplnění odvolání namítl, že soud prvního stupně nesprávně stanovil výši bolestného, k jehož náhradě jej rozsudkem zavázal, neboť jeho v rámci přiznal žalobci i částku 25.440 Kč představující odškodnění bolestného za operační výkon, který žalobce prodělal dne 22. 2. 2017 a který byl znaleckým ústavem ohodnocen 106 body. Žalovaný zdůraznil, že náhrada bolestného za tento lékařský zákrok nebyl předmětem řízení, neboť s ohledem na den, kdy byl proveden, tedy 22. 2. 2017, nebyl předmětem podané žaloby ze dne 11. 2. 2015 a žaloba dále rozšířena nebyla. Soud prvního stupně tak o bolestném v této části rozhodl nad rámec uplatněného žalobního nároku, a proto tato náhrada žalobci nenáleží. Žalovaný ve svém odvolání setrval na vznesené námitce promlčení a opakovaně zdůraznil, že ztížení společenského uplatnění žalobce bylo poprvé hodnotitelné při jeho nástupu do základní školy, kdy bylo možno ohodnotit jak jeho pohybové, tak i řečové omezení. Poukázal v tomto směru na zprávu osobní asistentky ze Základní školy v obec i na posudek doc. MUDr. anonymizováno. Navíc žalovaný uvedl, že v řízení nebylo ani postaveno najisto, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce, neboť názory znalců se v této otázce liší. I kdyby však nebylo vyhověno námitce promlčení, soud prvního stupně podle názoru žalovaného nesprávně stanovil doplatek odškodnění ztížení společenského uplatnění. V této souvislosti poukázal na ustanovení § 5 vyhlášky č. 440/2001 Sb. a uvedl, že je nutno odečíst z bodového ohodnocení nově hodnoceného ztížení společenského uplatnění výši bodového ohodnocení dříve přiznanou. Soud prvního stupně však při výpočtu doplatku odškodnění za ztížení společenského uplatnění nezohlednil částku 336.000 Kč, která byla soudem zamítnuta z důvodu promlčení již v dřívějším rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2012, č. j. 44 Co 338/2010-350. Podle názoru žalovaného musí být i tato částka z odškodnění ztížení společenského uplatnění odečtena, jinak by promlčení ztrácelo význam. Žalovaný dále namítl, že soud prvního stupně přiznal ve ztížení společenského uplatnění žalobci náhradu za položku číslo porucha řeči centrálního původu, a to ve výši 100%, tedy ve výši 2000 bodů, ačkoli vzhledem ke znaleckému posudku anonymizována dvě slova obec měla být náhrada přiznána pouze ve výši 60%, což představuje částku 144.000 Kč. Nesouhlasil dále ani s přiznaným zákonným úrokem z prodlení z částky 1.053.000 Kč, neboť poukázal na to, že základní částku odškodnění žalobce za ztížení společenského uplatnění stanovil soud prvního stupně ve výši 576.000 Kč a tuto částku pak podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. navýšil. Podle ustálené judikatury však úrok z prodlení lze přiznat pouze ze ztížení společenského uplatnění, které nebylo soudem navýšeno, tedy ze základní částky bodového ohodnocení, a nelze jej tedy přiznat z částky 1.053.000 Kč. Původně v předchozím řízení byla základní částka bodového ohodnocení odškodnění za ztížení společenského uplatnění rozsudkem soudu stanovena ve výši 504.000 Kč, v tomto řízení byla stanovena ve výši 576.000 Kč, úrok z prodlení lze tedy podle názoru žalovaného přiznat pouze z rozdílu mezi těmito dvěma částkami, tedy z částky 72.000 Kč. Jelikož soud prvního stupně nerozhodl v této věci správně, žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změnil tak, že žalobu zamítne, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce ani vedlejší účastník na straně žalovaného se k odvolání žalovaného písemně nevyjádřili.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to výslovně proti jeho zamítavým výrokům III a IV, jakož i proti navazujícímu výroku V, se odvolal žalobce, který však podané odvolání vzal přípisem ze dne 8. 8. 2020, tedy v průběhu odvolacího řízení ještě předtím, než o něm bylo odvolacím soudem rozhodnuto, zcela zpět. Odvolací soud proto řízení o odvolání žalobce samostatným usnesením zastavil (ustanovení § 207 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.). Zamítavé výroky III a IV rozsudku soudu prvního stupně tak nabyly samostatně právní moci, a odvolací soud je proto dále nepřezkoumával (ustanovení § 206 odst. 2 o.s.ř.).

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací posoudil odvolání žalovaného jako včasné, podané osobou k tomu oprávněnou, jako přípustné a řádné (ustanovení § 204 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanoveními § 201, § 202 odst. 2 a contrario a § 205 odst. 1 a 2 téhož zákona). Odvolací důvody, které žalovaný uplatnil ve svém odvolání, lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tedy že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, které zakládají odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly žalovaným v jeho odvolání tvrzeny a odvolací soud je ze spisu ani nezjistil. Po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně v jeho odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalovaného je zčásti důvodné.

6. Nutno ještě dodat, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně, byl žalobce nezletilý, a byl proto zastoupen rodiči jako jeho zákonnými zástupci. V průběhu odvolacího řízení však žalobce nabyl dne 10. 1. 2021 zletilosti, nicméně i nadále je v řízení zastoupen svou matkou jméno příjmení, která byla jmenována jeho opatrovnicí rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 10. 2021, č. j. 8 Nc 43008/2020-53, a to z důvodu, že žalobce byl na dobu 5 let omezen ve svéprávnosti.

7. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že se žalobce žalobou podanou dne 11. 2. 2015 domáhal po žalovaném náhrady škody způsobené na jeho zdraví, a to zaplacení částky 1.740.000 Kč jako náhrady bolestného a částky 7.020.000 Kč jako náhrady za ztížení společenského uplatnění. V obou případech šlo o desetinásobky základní částky bodového ohodnocení stanoveného znaleckým posudkem. K odůvodnění své žaloby žalobce uvedl, že při jeho porodu došlo k vážnému poškození jeho zdraví s trvalými následky, přičemž již v minulém soudním řízení bylo postaveno najisto, že odpovědným za poškození jeho zdraví je žalovaný, neboť při jeho porodu dne 10. 1. 2003 postupoval non lege artis. Za ztížení společenského uplatnění byl již jednou odškodněn na základě přezkoumání jeho zdravotního stavu v roce 2005, kdy mu bylo něco málo přes dva roky, přičemž v té době ještě nebylo možno předvídat do všech důsledků, jak se bude jeho zdravotní stav nadále vyvíjet. Proto se nyní domáhá odškodnění dalšího bolestného a dalšího ztížení společenského uplatnění nastalého za dobu od roku 2005 dosud. Žalovaný ani vedlejší účastník na jeho straně (dále jen vedlejší účastník) s žalobou nesouhlasili a namítli především promlčení uplatněných nároků, neboť podle nich byl zdravotní stav žalobce ustálen již při zahájení jeho školní docházky, takže již v té době mohl podat žalobu na odškodnění dalšího ztížení společenského uplatnění. Rovněž nároky na odškodnění bolestného jsou podle nich promlčeny vyjma uplatněného bolestného v souvislosti s operací ve obec uskutečněné v roce 2013. U ostatních nároků jak z titulu ztížení společenského uplatnění, tak i z titulu bolestného byla žaloba podána po uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby.

8. Při posouzení důvodnosti žalobcem obou uplatněných nároků vycházel odvolací soud ze skutkového stavu tak, jak byl provedeným dokazováním zjištěn soudem prvního stupně a jak vyplývá z podrobného odůvodnění napadeného rozsudku. Podle názoru odvolacího soudu zjistil soud prvního stupně v této věci skutkový stav správně a v dostatečném rozsahu, který umožňuje ve věci rozhodnout. Odvolací soud zdůrazňuje, ostatně o tom nebylo ani sporu, že při porodu žalobce dne 10. 1. 2003 v nemocnici žalovaného došlo k velmi vážnému poškození jeho zdraví, přičemž odpovědnost za takto vzniklou škodu na zdraví nese zcela nepochybně žalovaný, neboť bylo již v předchozím soudním řízení zjištěno a postaveno na jisto, že při porodu žalobce žalovaný postupoval non lege artis a k poškození zdraví žalobce došlo právě v příčinné souvislosti s tímto jeho postupem. Soud prvního stupně rovněž správně podřadil zjištěný skutkový stav pod příslušná ustanovení občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen obč. zák.), tedy před nabytím účinnosti zákona číslo 2013 Sb, občanský zákoník (dále jen o. z.), a to v souladu s ustanovením § 3079 odst. 1 o. z., neboť k porušení právní povinnosti zakládající právo na náhradu škody došlo v předmětné věci přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014.

9. Vzhledem k tomu, že žalovaný i vedlejší účastník vznesli námitku promlčení žalobcem uplatněných nároků, zabýval se soud prvního stupně především otázkou, zda jsou uplatněné nároky žalobce promlčeny či nikoliv. Postupoval přitom správně podle ustanovení § 106 odst. 1 obč. zák. a s přihlédnutím i k závěrům vyplývajícím z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vydané v obdobných věcech, na něž v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal, nakonec uzavřel, že uplatněný nárok na bolestné je zčásti promlčen a uplatněný nárok na odškodnění za ztížení společenského uplatnění promlčen není. U posouzení nároku na odškodnění bolestného vyšel soud prvního stupně z ukončení léčení - stabilizace bolesti (ustanovení § 4 odst. 2 vyhlášky č. 440/2001 Sb.), a to u bolestí jednorázových souvisejících s jednotlivými lékařskými úkony a případně s následnou rehabilitací. Soud prvního stupně poté dospěl k závěru, že nároky žalobce na odškodnění bolestného u bolestí utrpěných před datem 11. 2. 2013, tedy dva roky před podáním žaloby, a zároveň do tohoto data stabilizovaných, je nutno považovat za promlčené. S ohledem na datum podané žaloby proto soud prvního stupně naopak nepovažoval za promlčený nárok žalobce na odškodnění bolestného v souvislosti s operací ruky, k níž došlo dne 21. 2. 2013 ve obec, a dále i nárok vzniklý v souvislosti s operací provedenou dne 22. 2. 2017, kdy šlo o vícečetnou fasciomyotomii z mnohočetných vpichů. Při posuzování otázky promlčení žalobcem uplatněného nároku na odškodnění za bolestné soud prvního stupně správně nezohledňoval bolesti trvalého rázu, které jsou trvalým následkem poškození zdraví a které se odškodňují v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění, jak posléze soud prvního stupně učinil.

10. Pokud jde o uplatněný nárok na odškodnění dalšího ztížení společenského uplatnění, zde soud prvního stupně správně posuzoval promlčení nastalého zhoršení ztížení společenského uplatnění a mimořádné zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. a uzavřel, že k promlčení nároků v tomto případě nedošlo. Se závěry soudu prvního stupně, k nimž dospěl při posuzování otázky promlčení žalobcem uplatněných nároků, se odvolací soud zcela ztotožnil, neboť soud prvního stupně je podle názoru odvolacího soudu posoudil zcela správně, a proto v tomto směru pro stručnost odkazuje na zcela přiléhavé a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku. Už zde je proto třeba konstatovat, že vznesená námitka žalovaného a vedlejšího účastníka, na niž žalovaný setrval i v podaném odvolání, že i nárok na odškodnění z titulu ztížení společenského uplatnění je promlčen, není důvodná. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně nepřisvědčil žalovanému, že k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo již v době, kdy započal školní docházku, případně nejpozději v prvních letech školní docházky. Už soud prvního stupně se s touto námitkou řádně a přesvědčivě vypořádal v odůvodnění napadeného rozsudku, kdy vyšel z toho, že i ze znaleckých posudků MUDr. jméno příjmení, anonymizováno nemocnice obec nebo MUDr. jméno příjmení vyplynulo, že zdravotní stav žalobce v době nástupu jeho školní docházky rozhodně ustálen nebyl a podle znalce příjmení jméno příjmení nebude tento stav ustálen dokonce v podstatě nikdy a bude se stále spíše zhoršovat, přičemž nelze nevidět, že ustálení zdravotního stavu je velmi individuální a lze těžko předvídat jeho budoucí vývoj. Ani znalec příjmení jméno příjmení, jehož posudek jako listinný důkaz předložil vedlejší účastník, nezaujal jednoznačné stanovisko k otázce ustálení zdravotního stavu žalobce. Je sice pravda, jak namítá žalovaný ve svém odvolání, že se znalci v údajích o tom, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce, liší, nicméně zcela jednoznačně lze uzavřít, že do doby dvou let před podáním žaloby k ustálení zdravotního stavu žalobce nepochybně nedošlo. Jak již bylo výše uvedeno, v ostatním odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

11. Pokud jde o výši odškodnění ztížení společenského uplatnění, vycházel soud prvního stupně z toho, že je zapotřebí odškodnit nastalé zhoršení ztížení společenského uplatnění žalobce, které při dřívějším hodnocení nebylo předpokládáno, a při vyčíslení tohoto nároku postupoval podle ustanovení § 5 odst. 2 vyhlášky č. 440/2001 Sb., podle něhož, pokud byl poškozený pro dřívější ztížení společenského uplatnění již odškodněn a odškodňuje-li se nastalé zhoršení tohoto ztížení společenského uplatnění, které při dřívějším hodnocení nebylo předpokládáno, odečte se z bodového ohodnocení nově hodnoceného ztížení společenského uplatnění výše bodového ohodnocení dříve přiznaná. Soud prvního stupně proto s ohledem na toto ustanovení správně zhodnotil ztížení společenského uplatnění žalobce jako celek a od takto zjištěného celkového ztížení společenského uplatnění odečetl bodové ohodnocení žalobci již z tohoto titulu přiznané. Při stanovení základní výše bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění žalobce použil soud prvního stupně jako podklad znalecký posudek MUDr. jméno příjmení, avšak s ohledem na zjištění učiněná z předloženého posudku MUDr. jméno příjmení, jak vyplývají z odůvodnění rozsudku, výši bodového ohodnocení provedeného MUDr. jméno příjmení určitým způsobem modifikoval, jak je popsáno v bodě 27 napadeného rozsudku, a dospěl tak k závěru, že základní bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění žalobce je zapotřebí stanovit číslo body, snížil je tedy oproti znaleckému posudku MUDr. jméno příjmení o číslo bodů. Při finančním vyjádření jednoho bodu ve výši 120 Kč, činí základní výše ztížení společenského uplatnění žalobce 576.000 Kč (číslo x 120). I podle názoru odvolacího soudu však odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobce v této základní výši nevystihuje dostatečně ztížení jeho společenského uplatnění s ohledem na závažnost poškození jeho zdraví, které mu bylo způsobeno již při porodu, tedy na samém počátku jeho života, a jehož důsledky budou trvat až do konce jeho života. Nelze nevidět, že žalobce je prakticky imobilní, ujde pouze krátké vzdálenosti, má značně narušenou stabilitu, k pohybu využívá mechanický případně elektrický vozík s asistencí druhé osoby, má narušenu jemnou motoriku, má oční vadu, jeho komunikační schopnosti jsou špatné, jeho řeč se zhoršila, je mu špatně rozumět a jeho nepříznivý zdravotní stav jej bude stále v životě omezovat ve všech směrech. Jak již bylo uvedeno, k poškození žalobcova zdraví došlo v samotném počátku jeho života, a nelze proto srovnat jeho aktivity a způsob života před poškozením zdraví a po jeho poškození, a tudíž je nutno zohlednit, jak se poškození zdraví projeví ve všech oblastech žalobcova života do budoucna a jak ovlivní jeho život. Soud prvního stupně po pečlivém posouzení ztížení společenského uplatnění žalobce dospěl k závěru, že je zapotřebí přiměřeně zvýšit základní částku bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění ve smyslu ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 404/2001 Sb. a aniž by uvedl, zda zohlednil, že znalkyně příjmení jméno příjmení zvýšila základní částku bodového ohodnocení o 50% podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb., což je nutno do základní částky bodového ohodnocení započíst (k tomu srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 25 Cdo 2938/2016), stanovil toto přiměřené zvýšení částkou 4.032.000 Kč. Je nerozhodné, jak matematicky soud prvního stupně k této částce dospěl, nutno pouze posoudit, zda je takto stanovená částka s ohledem na všechny okolnosti případu přiměřená. I podle názoru odvolacího soudu je takto stanovené zvýšení ztížení společenského uplatnění přiměřené a vystihuje ztížení společenského uplatnění žalobce, které nastalo v důsledku poškození jeho zdraví. Protože bylo zjištěno, že žalobci již bylo v minulosti přiznáno z titulu odškodnění ztížení společenského uplatnění 672.000 Kč, je zapotřebí je od částky 4.032.000 Kč odečíst, takže nutno uzavřít, že žalobci náleží za nastalé zhoršení ztížení společenského uplatnění odškodnění ve výši 3.360.000 Kč. S takto stanovenou výší se odvolací soud zcela ztotožnil a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

12. V této souvislosti nutno uvést, že odvolací soud neshledal za přiléhavou odvolací námitku žalovaného, že žalobci lze poskytnout z titulu ztížení společenského uplatnění za položku číslo - porucha řeči centrálního původu pouze částku 144.000 Kč, jak vyplynulo z předloženého znaleckého posudku anonymizováno nemocnice obec. Je pravda, že v příloze tohoto posudku, kterou sám znalecký ústav nazval„ náhled rozpracovaného případu – neslouží jako posudek“, je uvedeno, že v položce komunikace D330 mluvení je uvedená hodnota procentních obtíží stanovená lékařem – kapacita 60, to znamená, že vypočtené obtíže činí v této položce 60%. Nelze ovšem nevidět, že sám znalec uvedl, že tato příloha neslouží jako znalecký posudek, neboť jde pouze o náhled rozpracovaného případu, a navíc je zde posouzení výše odškodnění újmy na zdraví provedeno způsobem používaným v době, kdy je újma odškodňována podle občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, což není případ posuzované věci. Z revizního posudku tohoto znaleckého ústavu bylo také zjištěno, že bodové hodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění provedené MUDr. jméno příjmení nebude tento znalec nijak zpochybňovat, neboť se jedná o minimální odchylky v hodnocení jednotlivých položek. Podle názoru odvolacího soudu tedy soud prvního stupně správně vyšel z bodového ohodnocení této položky, jak bylo stanoveno ve znaleckém posudku MUDr. jméno příjmení, tedy z bodového ohodnocení ve stoprocentní výši, tedy ve výši 2000 bodů.

13. Nelze přisvědčit ani další námitce žalovaného, že při stanovení výše odškodnění ztížení společenského uplatnění, které žalobci případně náleží, je zapotřebí odečíst částku 336.000 Kč, neboť nárok v této výši byl v dřívějším řízení soudem zamítnut z důvodu promlčení. Podle názoru odvolacího soudu, pokud žalobci nebyl přiznán v této výši nárok z titulu odškodnění ztížení společenského uplatnění, je zřejmé, že se z nově hodnoceného ztížení společenského uplatnění v této výši neodečítá, a na tom nemění nic ani to, že tento nárok nebyl žalobci přiznán v dřívějším řízení z důvodu promlčení.

14. Pokud jde o uplatněný nárok žalobce na odškodnění bolestného, zde soud prvního stupně vyšel rovněž ze znaleckého posudku MUDr. jméno příjmení a přiznal žalobci náhradu ve výši 150.240 Kč, a to za bolestné v souvislosti s operací ruky ze dne 21. 2. 2013 ve obec, které bylo znalkyní ohodnoceno 520 body, což ve finančním vyjádření představuje částku při hodnotě 120 Kč za jeden bod 62.400 Kč. Znalkyně současně navrhla, aby bylo takto stanovené bodové ohodnocení zvýšeno na dvojnásobek, jak to umožňuje ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 440/2001 Sb., tedy na číslo bodů, což činí 124.800 Kč. Soud prvního stupně dále z tohoto titulu žalobci přiznal i náhradu za bolestné v souvislosti s operací, kterou žalobce prodělal dne 22. 2. 2017, kdy šlo o vícečetnou fasciomyotomii, jak zjistil z posudku anonymizováno nemocnice obec. Tato operace byla znalkyní zhodnocena 106 body, což při 100 % navýšení a při hodnotě 120 Kč za jeden bod činí 25.440 Kč. Podle názoru odvolacího soudu ovšem soud prvního stupně nerozhodl správně, přiznal-li žalobci náhradu bolestného i za operaci ze dne 22. 2. 2017. V tomto směru musel odvolací soud přisvědčit námitce žalovaného, že nárok na odškodnění bolestného za tento operační výkon nebyl předmětem řízení, neboť v žalobě uplatněn nebyl a ani být nemohl, neboť k této operaci došlo až po podání žaloby v roce 2017, přičemž z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by žalobce žalobu o tento nárok rozšířil. Nutno tak uzavřít, že soud prvního stupně skutečně v této části rozhodl o nároku, který nebyl předmětem řízení, a proto náhradu bolestného ve výši 25.440 Kč žalobci přiznat nelze. V ostatním se odvolací soud ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, který akceptoval i dvojnásobné navýšení bodového ohodnocení stanoveného znalkyní, a správně tak přiznal žalobci odškodnění bolestného ve výši 124.800 Kč, a to i s úrokem z prodlení z této částky, o němž soud prvního stupně rozhodl správně, neboť základní částka bodového ohodnocení bolestného, do níž patří i znalkyní stanovené dvojnásobné navýšení, nebyla již dále navyšována ve smyslu ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. rozhodnutím soudu.

15. Ohledně odškodnění bolestného tedy odvolací soud rozhodl tak, jak vyplývá z výroku I tohoto rozsudku, a byť šlo zčásti o výrok potvrzující (ustanovení § 219 o.s.ř.), odvolací soud jej zformuloval v celém rozsahu jako výrok měnící (ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř.) tak, aby bylo zcela jasné, jakou částku i s příslušenstvím jako odškodnění bolestného musí žalovaný žalobci zaplatit. Ohledně zbývající částky 25.440 Kč s příslušenstvím odvolací soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. I když soud prvního stupně správně rozhodl o výši nastalého zhoršení ztížení žalobcova společenského uplatnění, nerozhodl správně o příslušenství, tedy o úroku z prodlení, který žalobci náleží. Soud prvního stupně přiznal žalobci 8,05% roční úrok z prodlení z částky 1.053.000 Kč od 13. 1. 2015 do zaplacení, je tak zřejmé, že vycházel z výzvy, kterou žalobce žalovanému zaslal dne 12. 1. 2015 a v níž požadoval z titulu ztížení společenského uplatnění částku 1.053.000 Kč, k níž dospěla ve svém znaleckém posudku MUDr. jméno příjmení, která ohodnotila ztížení společenského uplatnění žalobce základní částkou 702.000 Kč (číslo bodů) a navýšila ji podle ustanovení § 7 odst. 2 vyhlášky č. 440/2001 Sb. o 50% na celkovou částku 1.053.000 Kč (celkem číslo bodů x 120 Kč). Soud prvního stupně tak zřejmě dospěl k závěru, že se zaplacením této částky, kterou posléze navýšil, se žalovaný dostal do prodlení. Tato úvaha však není správná, neboť nelze nevidět, že soud prvního stupně se při stanovení výše odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobce od základní částky stanovené znalkyní příjmení jméno příjmení odchýlil a stanovil ji odlišně, jak bylo vysvětleno výše. Soud prvního stupně stanovil jako základní částku bodového ohodnocení 576.000 Kč (číslo bodů po 120 Kč), kterou dále svým rozhodnutím podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. navýšil, a to až na částku 4.032.000 Kč. Z ustálené judikatury v obdobných věcech přitom vyplývá, že úrok z prodlení lze poškozenému přiznat pouze ze základní částky bodového ohodnocení, neboť byla-li nadále zvýšena soudním rozhodnutím, došlo teprve soudním rozhodnutím ke konstituování nároku ve výši přesahující základní částku bodového ohodnocení, a proto v této výši se škůdce nemohl dostat do prodlení se zaplacením takto soudem stanovené částky (k tomu srovnej např. již uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 25 Cdo 2938/2016 nebo ze dne 1. 2. 2017 sp. zn. 28 Cdo 1718/2016, s jejichž závěry se odvolací soud ztotožnil a nemá žádný důvod jakkoli se od nich odchylovat). Je tak zřejmé, že úroky z prodlení lze poškozenému, tedy žalobci, přiznat pouze ze základní částky bodového ohodnocení. Bylo ovšem ještě nutno zohlednit, že znalkyně příjmení jméno příjmení navrhla 50 % zvýšení základní částky bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění, a nutno tak mít za to, že toto 50% zvýšení bodového ohodnocení učiněné lékařem resp. znalkyní je základem pro stanovení výše odškodnění ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. a takto stanovenou výši odškodnění pak soud může teprve postupem podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky v odůvodněných případech zvýšit. I tento závěr vyplývá z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2938/2016. Jestliže je 50% zvýšení bodového ohodnocení stanoveného znalcem součástí bodového ohodnocení a je základem pro jeho další navýšení, nutno dojít k tomu, že i úrok z prodlení lze poškozenému, tedy žalobci přiznat z takto navýšeného základního bodového ohodnocení. Pokud byla tato základní částka soudem stanovena ve výši 576.000 Kč, pak s 50% navýšením představuje 864.000 Kč a z této částky by bylo možno přiznat žalobci úrok z prodlení. V posuzované věci ještě musí být dále zohledněno, že žalobce byl již z titulu ztížení společenského uplatnění na základě minulého soudního řízení odškodněn, přičemž odškodnění tehdy v základní částce představovalo 504.000 Kč a bylo již žalobci v této výši vyplaceno, jak bylo zjištěno ze spisu. Od základní částky bodového ohodnocení zjištěné v tomto řízení je tak zapotřebí odečíst základní částku bodového ohodnocení, která již byla žalobci vyplacena, a proto má žalobce nárok na úrok z prodlení z rozdílu těchto dvou částek, tedy z částky 360.000 Kč (číslo – číslo). I v tomto směru tedy byla zčásti důvodná námitka žalovaného, jíž brojil proti rozhodnutí soudu prvního stupně o přiznaném úroku z prodlení v části ohledně odškodnění ztížení společenského uplatnění, neboť soud prvního stupně přiznal žalobci úrok z prodlení z nesprávné částky, byť výše úroku z prodlení i doba, za kterou žalobci náleží, byla soudem prvního stupně stanovena správně.

17. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud zčásti změnil za použití ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř., výrok II rozsudku týkající se odškodnění ztížení společenského uplatnění, a to ohledně úroku z prodlení, jak vyplývá z výroku II tohoto rozsudku. I v této části odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v převážné části potvrdil (ustanovení § 219 o.s.ř.), nicméně opět z důvodu srozumitelnosti zformuloval tento svůj výrok v celém jeho rozsahu jako výrok měnící, a to za použití ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř., aby bylo postaveno zcela najisto, jakou částku z titulu odškodnění ztížení společenského uplatnění i s příslušenstvím je žalovaný povinen žalobci zaplatit. Ohledně úroku z prodlení, který byl žalobci nesprávně přiznán z další částky 693.000 Kč (číslo mínus číslo) za dobu od 13. 1. 2015 do zaplacení, odvolací soud žalobu opět jako nedůvodnou zamítl.

18. Odvolací soud rozhodl znovu resp. změnil rozsudek soudu prvního stupně také ve výroku V o náhradě nákladů řízení, neboť ani v této části nerozhodl soud prvního stupně správně, postupoval-li mimo jiné i podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a zohlednil-li procentní úspěch žalobce ve věci. Jelikož předmětem řízení byly nároky žalobce na náhradu škody na zdraví z titulu ztížení společenského uplatnění a bolestné, tedy nároky na náhradu nemajetkové újmy, v nichž výše plnění závisela na znaleckém posudku příp. na úvaze soudu, je podle názoru odvolacího soudu na místě postupovat při rozhodování o náhradě nákladů řízení výlučně podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož může soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li účastník úspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. I když měl žalobce v posuzované věci pouze částečný úspěch, lze mu proto přiznat plnou náhradu nákladů řízení, které vynaložil. V řízení před soudem prvního stupně byl žalobce resp. jeho zákonní zástupci, zastoupeni advokátkou, která v řízení učinila 12 úkonů právní služby, jak jsou uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku. Náleží jí proto odměna za tyto provedené úkony právní služby, přičemž tarifní hodnotu, od níž se odvíjí výše odměny za 1 úkon právní služby, činí v této věci nikoli celý předmět řízení, nýbrž výše žalobci přiznané částky (k tomu srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2016 sp. zn. 25 Cdo 3605/2015). Bylo-li žalobci ve věci samé celkově přiznáno 3.484.800 Kč s příslušenstvím (124.800 Kč s příslušenstvím na bolestném a 3.360.000 Kč s příslušenstvím na ztížení společenského uplatnění), představuje tato částka základní tarifní hodnotu, z níž výše sazby odměny za 1 úkon právní služby činí 22.260 Kč (ustanovení § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, advokátní tarif, dále jen AT). Učinila-li advokátka žalobce v řízení před soudem prvního stupně 12 úkonů právní služby, náleží jí odměna ve výši 267.120 Kč a k tomu jí náleží 12 krát paušální náhrada hotových výloh po 300 Kč (ustanovení § 13 odst. 3 AT). Advokátka žalobce také doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty (DPH), je proto zapotřebí navýšit výše vypočtené náklady řízení o 21 % DPH, neboť i DPH patří k nákladům řízení (ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř.) Náklady odvolacího řízení žalobce ve výši 270.720 Kč spolu s 21% DPH tak činí 327.571,20 Kč. K nákladům řízení žalobce také patří náklady vynaložené na vypracování znaleckého posudku MUDr. jméno příjmení v doložené částce 18.850 Kč a dále cestovné žalobce k vyšetření znaleckým ústavem osobním automobilem v celkové výši 11.160 Kč, jak je podrobněji zdůvodněno v bodu 34 napadeného rozsudku. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 347.581,20 Kč, po zaokrouhlení 347.581 Kč. K zaplacení této částky tedy odvolací soud zavázal neúspěšného žalovaného a vedlejšího účastníka na jeho straně tak, jak vyplývá z výroku III tohoto rozsudku, přičemž v tomto směru také odvolací soud změnil za použití ustanovení § 220 o.s.ř. výrok rozsudku o náhradě nákladů řízení. Lhůta ke splnění uložené povinnosti a platební místo jsou odůvodněny ustanoveními § 160 odst. 1 o.s.ř. a § 149 odst. 1 téhož zákona.

19. Jelikož byla v odvolacím řízení změněna celková částka, k jejímuž zaplacení byl žalovaný ve věci samé zavázán, bylo také zapotřebí ve smyslu ustanovení § 220 o.s.ř. změnit rozsudek soudu prvního stupně ve výroku VIII o soudním poplatku. Žalobce je osvobozen od placení soudních poplatků, poplatková povinnost tak přešla na neúspěšného žalovaného (ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění o soudních poplatcích). Žalovaný je tak povinen zaplatit soudní poplatek za toto řízení ve výši 1% z přiznané částky, a to podle položky 3 písm. b) sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k zákonu o soudních poplatcích.

20. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 3 téhož zákona, podle něhož by i v odvolacím řízení měl žalobce právo na přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Jelikož se však žalobce svého práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal, rozhodl odvolací soud tak, jak je uvedeno ve výroku VI tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně a včas to, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat jeho splnění návrhem na výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.