KSBR 17 CO 21/2022-102

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ IČO ⟪LB:lb_003⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_009⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_010⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_011⟫ o zaplacení částky 18.000 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_012⟫ o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 15. 10. 2021, č. j. 6 C 106/2020-73,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 5.168 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení, sídlem adresa.

1. V záhlaví označeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 18.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18.000 Kč od datum do zaplacení (výrok I), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce, neboť s ním nesouhlasil. Namítl, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, dospěl-li k závěru, že žalovaný není ve sporu pasivně legitimován. Poukázal na to, že smlouvu o účasti jezdce v závodním týmu ze dne datum s ním uzavřel syn žalovaného, který byl v té době nezletilý, a byl proto zastoupen rodiči jako zákonnými zástupci v souladu s ustanovením § 892 občanského zákoníku Nezletilý syn žalovaného nebyl v té době schopen sám smlouvu uzavřít, uzavřel ji proto v zastoupení svých rodičů a je zřejmé, že není na rozumové ani materiální úrovni nést závazky z uvedené smlouvy. Žalobce poukázal rovněž na ustanovení § 896 a § 36 občanského zákoníku a zdůraznil, že rodiče minimálně spoluodpovídají za dluhy svých dětí, za něž i ručí. Vyslovil přesvědčení, že pasivní legitimace žalovaného je po právu, a proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně nevyjádřil, při jednání před odvolacím soudem uvedl, že se s rozsudkem soudu prvního stupně zcela ztotožňuje, a proto navrhl, aby jej odvolací soud jako věcně správný potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací posoudil takto podané odvolání žalobce jako v časné, podané osobou k tomu oprávněnou, jako přípustné a řádné (ustanovení § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., ve spojení s ustanoveními § 201, § 202 odst. 2 a contrario a § 205 téhož zákona). Odvolací důvod, který žalobce uplatnil ve svém odvolání, lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., tedy že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly žalobcem v jeho odvolání tvrzeny a odvolací soud je ze spisu ani nezjistil. Po přezkoumání rozsudku v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 18.000 Kč s příslušenstvím, která představuje škodu, kterou mu měl způsobit nezletilý syn žalovaného, jemuž žalobce zajišťoval sportovní výchovu na základě smlouvy o účasti jezdce v závodním týmu uzavřené dne datum mezi žalobcem a nezletilým synem žalovaného, který byl zastoupen rodiči jako jeho zákonnými zástupci. Škoda měla představovat hodnotu nové plachty stanu, který byl nezletilému synovi žalobce žalovaným zapůjčen a který byl vrácen s poškozením, které nebylo možno odstranit, a to ve výši 13.000 Kč, a dále hodnotu dvou zahřívacích pásů na závodní pneumatiky značky TYREX ve výši 5.000 Kč, které byly nezletilému synovi žalovaného rovněž zapůjčeny a které dosud nevrátil, ačkoli k tomu byl opakovaně vyzýván. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a bránil se tvrzením, že se nedopustil žádného porušení právní povinnosti stanovené smlouvou nebo zákonem, v jehož důsledku by vznikla žalobci škoda. Uvedl rovněž, že zapůjčený stan nebyl znečištěn, byl řádně žalobci vrácen a zahřívací pásy na pneumatiky značky TYREX byly žalobcem prezentovány jako dar nezletilému synovi žalovaného poskytnutý v rámci jeho závodnické přípravy. Žalovaný současně vznesl námitku promlčení.

6. Při posouzení důvodnosti žalobcem uplatněného nároku na náhradu škody, která mu měla podle žalobních tvrzení vzniknout tím, že mu nezletilý syn žalovaného vrátil zapůjčený závodní stan ve značně poškozeném stavu, který nebylo možno napravit, a zapůjčené zahřívací pásy k pneumatikám nevrátil vůbec, bylo zapotřebí zkoumat, zda jsou splněny zákonné předpoklady odpovědnosti za škodu, jak vyplývají z příslušných ustanovení občanského zákoníku, a posoudit především otázku, zda to byl žalovaný, kdo za takto tvrzenou škodu odpovídá. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nezletilý syn žalovaného jméno příjmení, narozený dne datum, se stal členem závodního týmu silničních závodních motocyklů ve třídě ADAC příjmení příjmení, jehož provozovatelem je žalobce, a to na základě smlouvy o účasti jezdce v závodním týmu, kterou žalobce uzavřel dne datum s nezletilým synem žalovaného, jehož tehdy zastupovali jako zákonní zástupci jeho rodiče jméno příjmení a žalovaný. Rovněž nebylo sporu o tom, že nezletilému synovi žalovaného žalobce zapůjčil závodní stan a poskytl mu zahřívací pásy k pneumatikám, žalovaný ovšem tvrdil, že stan byl žalobci řádně vrácen nepoškozený a že zahřívací pásy byly žalobcem prezentovány jako dar nezletilému synovi. Sporná tedy zůstala mezi účastníky otázka, zda vůbec byla tvrzená škoda žalobci způsobena a především kdo za ni odpovídá.

7. Podle ustanovení § 2010 věta první zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanský zákoník, dále jen o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

8. Podle ustanovení § 2913 odst. 1 o. z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně, nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

9. Podle ustanovení § 2920 před středníkem o. z., nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky.

10. Podle ustanovení § 2920 odst. 2 o. z., nebyl-li nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, má poškozený právo na náhradu, je-li to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného.

11. Podle ustanovení § 2921 o. z., společně a nerozdílně se škůdcem nahradí škodu i ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled. Není-li škůdce povinen k náhradě, nahradí poškozenému škodu ten, kdo nad škůdcem zanedbal dohled.

12. Vycházeje z výše uvedených skutkových zjištění i z citovaných zákonných ustanovení dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován. Žalovaný neporušil žádnou právní povinnost, a to zákonnou ani smluvní, v důsledku čehož by žalobci vznikla škoda, jejíž náhrady se domáhá. Tvrzeného protiprávního jednání se měl dle žalobních tvrzení dopustit nezletilý syn žalovaného, přičemž deliktní způsobilost i nezletilých osob je upravena zákonem, jak bylo citováno výše, a pouze z okolnosti, že je škůdce nezletilý, nelze dovodit, že za tvrzenou škodu neodpovídá. I odpovědnost nezletilých osob za škodu lze dovodit za podmínek citovaných výše v uvedených zákonných ustanoveních, a nelze proto bez dalšího tuto odpovědnost přenášet na rodiče jako na zákonné zástupce nezletilých dětí, případně na jednoho z nich. Otázku odpovědnosti za škodu nezletilých dětí je zapotřebí zkoumat a zjišťovat, zda jsou naplněny zákonné podmínky jejich odpovědnosti, případně vedle nich nebo namísto nich i odpovědnosti jejich rodičů. V posuzované věci to však nebylo možné, neboť nezletilý syn žalovaného jméno příjmení, který měl škodu způsobit, není účastníkem řízení, a odpovědnost samotného žalovaného za tvrzenou škodu dovodit nelze. Na uvedeném závěru, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, nemění nic ani to, že uzavřel za nezletilého syna jako jeho zákonný zástupce spolu s matkou nezletilého uvedenou smlouvu o účasti jezdce v závodním týmu.

13. Vzhledem k výše uvedenému je i podle názoru odvolacího soudu správný závěr soudu prvního stupně, že žalovaný není v posuzované věci pasivně legitimován, byť právní úprava citovaná v odůvodnění napadeného rozsudku, o niž tento svůj závěr soud prvního stupně opřel, je neúplná. Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně, že v případě takto zjištěného nedostatku pasivní věcné legitimace není již zapotřebí jakkoli se dále tvrzeným nárokem žalobce zabývat, a to ani vznesenou námitkou promlčení.

14. Je zřejmé, že odvolací námitky, jimiž žalobce brojil proti vydanému rozsudku, jsou nepřiléhavé a nemohou obstát, neboť soud prvního stupně v této věci správně a dostatečně zjistil skutkový stav, který ve svém důsledku rovněž správně právně posoudil, a správně proto podanou žalobu zamítl. Odvolací soud za této situace napadený rozsudek za použití ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 téhož zákona, podle nichž v odvolacím řízení zcela úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které účelně vynaložil. Náklady odvolacího řízení žalovaného jsou tvořeny náklady spojenými s jeho zastoupení advokátem, přičemž advokát žalovaného učinil v odvolacím řízení 2 úkony právní služby, a to přípravu a převzetí věci a účast u odvolacího jednání. Náleží mu proto odměna za tyto 2 úkony po 1.820 Kč, počítané z tarifní hodnoty 18.000 Kč, která byla předmětem odvolacího řízení (ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, advokátní tarif, dále jen AT), ve spojení s ustanovením § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 téže vyhlášky. Odměna tak činí 3.640 Kč, k tomu mu dále náleží 2x režijní paušál hotových výloh po 300 Kč (ustanovení § 13 odst. 3 AT), celkem tedy ve výši 600 Kč, dále náhrada za ztrátu času stráveného na cestě k odvolacímu jednání z obec do obec a zpět za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč (ustanovení § 14 odst. 1 a 4 AT), celkem tedy ve výši 400 Kč, a konečně náhrada cestovného k odvolacímu jednání z obec do obec a zpět při ujetí celkem 78 km, při průměrné spotřebě 4,4 l motorové nafty na 100 km, při ceně 1 l této nafty ve výši 47,10 Kč (ustanovení § 4c vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve spojení s vyhláškou č. 116/2022 Sb.) a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,7 Kč (ustanovení § 1b vyhlášky č. 511/2021 Sb.). Náhrada cestovného ve výši 528 Kč je přiznána v souladu s ustanovením § 13 odst. 1 a 4 AT ve spojení s ustanoveními § 157 a 158 zákona č. 262/2006 Sb. v platném znění). Celkové náklady odvolacího řízení žalovaného tak činí 5.168 Kč, takže k zaplacení této částky zavázal odvolací soud neúspěšného žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, přičemž lhůta ke splnění uložené povinnosti a platební místo jsou odůvodněny ustanoveními § 160 odst. 1 o.s.ř., § 149 odst. 1 a § 211 téhož zákona. Odvolací soud v této souvislosti uvádí, že žalovanému nepřiznal další požadovanou náhradu nákladů řízení, která spočívala v náhradě za další úkon právní služby představující nahlédnutí do spisu dne datum a požadovanou náhradu cestovného z obec do obec a zpět a náhradu za promeškaný čas v souvislosti s tímto nahlédnutím do spisu. Podle názoru odvolacího soudu je uvedené nahlédnutí do spisu i s přihlédnutím k jeho časovému rozsahu v trvání 13 minut, jak bylo ze spisu zjištěno, součástí úkonu převzetí a přípravy zastoupení, za který byla právnímu zástupci žalovaného odměna i s paušální náhradou řádně přiznána.

Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně a včas to, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat jeho splnění návrhem na výkon rozhodnutí.