KSBR 17 CO 67/2022-237

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený Mgr. jméno příjmení, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem ulice a číslo, PSČ obec ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ se sídlem ulice a číslo, PSČ obec – část obce ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený JUDr. jméno příjmení, advokátem ⟪LB:lb_009⟫ se sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ za účasti ⟪LB:lb_011⟫ vedlejšího účastníka: osobní údaje vedlejšího účastníka ⟪LB:lb_012⟫ se sídlem adresa ⟪LB:lb_013⟫ o náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_014⟫ o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. 12. 2021, č. j. 5 C 253/2018-198,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 27.735,91 Kč do tří dnů právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo.

III. Žalobce je povinen nahradit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit České republice náklady odvolacího řízení, představující odměnu a náhradu hotových výdajů ustanoveného zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, ulice a číslo, v plné výši v částce, jak bude uvedena v samostatném usnesení vydaném Okresním soudem v Prostějově do tří dnů od jeho právní moci na účet Okresního soudu v Prostějově.

1. Okresní soud v Prostějově (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 16. 12. 2021, č. j. 5 C 253/2018-198, že žaloba na zaplacení částky 500.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, se zamítá (výrok I). Výrokem II byla žalobci uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 79.443,80 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Výrokem III byla žalobci uložena povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 1.800 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV bylo žalobci odňato zpětně osvobození od soudních poplatků. Výrokem V byla žalobci uložena povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově náklady řízení ve výši 44.509 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem VI byla ustanovenému zástupci žalobce příjmení jméno příjmení, advokátovi se sídlem ulice a číslo, obec, přiznána odměna za právní zastoupení a náhrada hotových výdajů ve výši 38.478 Kč, včetně DPH. Výrokem VII bylo rozhodnuto, že žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 400 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, které směřovalo do všech jeho výroků. Žalobce zdůraznil, že od okamžiku úmrtí své matky jméno příjmení do dnešního dne prožívá neustále utrpení, není schopen se s věcí vyrovnat, trvá na tom a má důkazy, že v souvislosti s úmrtím jeho matky došlo v nemocnice ke spáchání zločinu. Žalobce považuje postup lékařů této nemocnice za jednoznačně hrubě nesprávný, non lege artis, neboť jeho matku léčili nesprávně a její skutečné obtíže neléčili vůbec. Závěry znaleckého zkoumání žalobce nepovažuje za správné, poněvadž znalec nevycházel z informací, které vlastně ani neměl, že matka žalobce přijela do nemocnice s akutní otravou konopím, silnými bolestmi břicha, poškozením jater, krví ve stolici a nízkým tlakem a jeho závěry jsou tudíž nesprávné. Žalobce proto navrhl v řízení před soudem prvního stupně vypracování nového revizního znaleckého posudku, který důsledně vyhodnotí veškeré lékařské zprávy a naměřené hodnoty při jednotlivých vyšetřeních matky žalobce a přesně posoudí postup lékařů v nemocnice. Žalobce rovněž za zcela nesprávné považuje zpětné odejmutí osvobození od soudních poplatků, když je osobou nemajetnou a pouhá id. 1/6 nemovitosti, kterou zdědil po své matce, z něho nedělá osobu, která by byla schopna hradit soudní poplatky a náklady řízení. Díky zdravotnímu stavu a následkům souvisejícím s úmrtím matky není žalobce reálně schopen žádnou práci zastávat. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a doplnění dokazování zejména zadáním revizního znaleckého posudku.

3. Žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně se k odvolání žalobce vyjádřili písemně, shodně uvedli, že odvolání žalobce nepovažují ani z části za důvodné a navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil.

4. Žalovaný dále uvedl, že nalézací řízení netrpí žádnými procesními vadami, soud prvního stupně postupoval zákonně, nebyla zkrácena procesní práva žalobce, naopak mu byla poskytnuta k doplnění jeho nedostatečných žalobních tvrzení a důkazních návrhů opakovaně lhůta. Soud prvního stupně provedl dokazování v navrhovaném rozsahu a zcela zákonně zamítl irelevantní, nadbytečné důkazy. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalovaný porušil jakoukoliv svou povinnost a že by v příčinné souvislosti s takovým porušením vznikla primárně škoda na životě a zdraví jméno příjmení (matky žalobce) a sekundárně pak nemateriální újma samotnému žalobci. Veškeré skutečnosti související s poskytováním zdravotních služeb zemřelé jméno příjmení jsou úplně a věrně zachyceny ve zdravotnické dokumentaci, kterou měl znalec doc. MUDr. jméno příjmení, Ph.D., k dispozici a dospěl k odbornému závěru, že postup žalované při poskytnutí zdravotní péče jméno příjmení, zejména stanovení diagnózy a následná léčba, byl správný.

5. ulice účastník na straně žalovaného rovněž zdůraznil, že celkový zdravotní stav matky žalobce jméno příjmení před hospitalizací v žalované nemocnici byl tak závažný, že v posledním roce před hospitalizací jí byla provedena nezbytná opakovaná odborná lékařská ošetření, včetně několika hospitalizací ve zdravotnických zařízeních. Ze závěrů znaleckého posudku vyplývá, že dne datum byla matka žalobce přijata k hospitalizaci v celkově zanedbaném stavu, s dekubity, hlubokými bércovými vředy, těžkým septickým stavem, hypotenzí, rozvratem životního prostředí, kdy důvodem jejího úmrtí byla sepse, jejíž příčinou byl rozsáhlý bércový vřed levé dolní končetiny. Dle závěrů znalce byl postup zdravotnických pracovníků žalovaného správný, k pochybení v léčbě matky žalobce nedošlo, byla stanovena správná diagnóza i farmakologická léčba, včetně léčby antibiotické. Podle názoru vedlejšího účastníka netrpí řízení před soudem prvního stupně procesními vadami, skutkový stav věci byl zjištěn dostatečně a úplně a na základě provedeného dokazování soud prvního stupně učinil správné právní závěry, pokud některé navržené důkazy neprovedl, učinil tak zákonně, jelikož se jednalo o důkazy nadbytečné.

6. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací důvody, o které žalobce opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

8. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne datum se žalobce domáhal po žalovaném náhrady nemajetkové újmy ve výši 500.000 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok opíral o tvrzení, že při hospitalizaci jeho matky jméno příjmení v nemocnice v době od datum do datum, kdy matka žalobce zemřela, jí bylo v důsledku nesprávně poskytnuté lékařské péče těžce ublíženo na zdraví s následkem smrti, došlo k chybnému stanovení diagnózy, chybnému poskytnutí lékařské péče a v důsledku toho k usmrcení matky žalobce z nedbalosti. Dále žalobce uvedl, že se svojí matkou žil ve společné domácnosti, od datum trpěla bolestmi břicha, datum zjistil, že má ve stolici krev, klesl jí tlak, z důvodu tak vážného zhoršení jejího zdravotního stavu zavolal sanitku a došlo k jejímu převozu do nemocnice ve obec. Žalobce si však v tuto chvíli neuvědomil, že jeho matka dne datum vypila silný čaj z konopí (louh) a zpětně dovozoval, že to bylo příčinou jejich bolestí břicha. Lékaři v nemocnice léčili matku žalobce neadekvátně, neboť se zaměřili pouze na léčbu bércových vředů, které byly stabilizované a nezohlednili, že vypila louh. Lékaři stanovili chybně diagnózu zánětu tlustého střeva a léčbou způsobili jeho matce těžký stav šoku, kdy nebyla schopna se ani pohnout a promluvit. První den hospitalizace žalobce matku navštívil, komunikoval s ní, požadovala láhev s pitím, což zdravotní sestra neumožnila. Další den datum se zdravotní stav matky žalobce zhoršil, nacházela se v umělém spánku, při pohovoru s lékařem MUDr. jméno příjmení byly žalobci vysvětleny důvody jejího uvedení do umělého spánku. Následný den již žalobce matku navštívit nestihl, zemřela, a žalobce podal trestní oznámení. Žalobce považuje pitevní zprávu za nesprávnou s tím, že k úmrtí jeho matky došlo v důsledku nesprávně aplikované medikace, kterou byla otrávena.

9. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě uplatněný nárok neuznal co do důvodu a výše, nesouhlasil s tvrzením žalobce, že by postupoval při poskytování zdravotních služeb jméno příjmení non lege artis a odkázal na závěry znaleckého posudku vypracovaného znalcem přibraným Policií ČR v trestním řízení, z něhož bylo jednoznačně vyloučeno jakékoliv pochybení lékařů žalovaného.

10. ulice účastník na straně žalovaného rovněž s nárokem uplatněným žalobcem nesouhlasil a poukázal na závěry znaleckého posudku zpracovaného v průběhu trestního řízení doc. MUDr. jméno příjmení, Ph.D., znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, z něhož vyplývá, že důvodem úmrtí matky žalobce byla sepse, jejíž příčinou byl rozsáhlý bércový vřed levé dolní končetiny. Podle znalce byl postup zdravotních pracovníků žalovaného správný, k žádnému pochybení v léčbě matky žalobce nedošlo, byla stanovena správná diagnóza i farmakologická léčba, včetně léčby antibiotické.

11. Soud prvního stupně po dokazování provedeném obsahem připojeného trestního spisu Policie ČR, Krajského ředitelství Policie Olomouckého kraje, Územního odboru obec - zejména výslechu žalobce, otce žalobce jméno příjmení, lékařů, kteří se účastnili léčby jméno příjmení při její hospitalizaci v nemocnice - MUDr. jméno příjmení, MUDr. jméno příjmení a MUDr. jméno příjmení, dále kompletní zdravotní dokumentací jméno příjmení v souvislosti s její hospitalizací v nemocnici obec v době od datum do datum, včetně pitevní zprávy ze dne datum a znaleckým posudkem přibraného znalce doc. MUDr. jméno příjmení, Ph.D., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, skutkově uzavřel, že matka žalobce jméno příjmení byla dne datum hospitalizována ve zdravotnickém zařízení žalovaného v nemocnice ve věku 71 let za situace, kdy současně trpěla několika závažnými onemocněními, a to chronickým onemocněním srdce s poruchami rytmu, vysokým krevním tlakem, zvýšenou viskozitou krve s potenciálním srážením krve v cévním řečišti, chudokrevností, zvětšenými játry, opakovanou nedostatečnou funkcí ledvin, žlučovými kameny, defektem plazmatické bílkoviny, dědičnou poruchou spojenou se vznikem žilní trombózy, těžkými záněty v oblasti bérců s rozvinutými bércovými vředy s gangrénou, byla infikována zlatým stafylokokem a měla proleženiny v oblasti křížové kosti a pravé paty. Při přijetí k hospitalizaci u pacientky byla odebrána anamnéza, byla provedena klinická vyšetření, stanoveny diagnózy a plán léčby včetně resuscitační péče, infuzní terapie, léčby antibiotiky, prevence tromboembolické nemoci a vředů, stabilizace vnitřního prostředí. V průběhu hospitalizace byla provedena celá řada vyšetření, včetně kolonoskopie, bylo provedeno ošetření bércových vředů a proleženin. I přes poskytnutou lékařskou péči se stav pacientky v průběhu dne datum zhoršil, ztratila vědomí, došlo u ní k respiračnímu selhání s potřebou umělé plicní ventilace, na poskytovanou terapii pacientka nereagovala a dne datum zemřela. Podle pitevní zprávy ze dne datum pacientka zemřela na sepsi, současně u ní byly diagnostikovány dekubitární vřed třetího stupně, akutní selhání ledvin, hypertenze, žilní nedostatečnost. K hospitalizaci dva dny před smrtí byla pacientka přijata v celkově zanedbaném stavu s dekubity a rozsáhlým gangrenózním defektem levého bérce s typickými příznaky septického šoku a gastrointestinálními projevy (bolesti břicha, průjem).

12. Soud prvního stupně uzavřel, že skutečnou příčinou úmrtí matky žalobce jméno příjmení byla celková sepse organismu, zejména v souvislosti s rozsáhlým gangrenózním defektem téměř celého levého bérce. ulice péče poskytovaná žalovaným, resp. nemocnice, hospitalizované jméno příjmení v době od datum do datum byla lege artis, tj. při úplném dodržení pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacientky s přihlédnutím ke konkrétním podmínkám a při využití všech dostupných objektivních možností. Pokud žalobce zpochybňoval závěry znaleckého posudku zpracovaného znalcem doc. MUDr. jméno příjmení, Ph.D. přibraným v trestním řízení na základě zdravotní dokumentace zemřelé jméno příjmení, neuvedl žádné konkrétní výhrady, které by zakládaly relevantní pochybnosti o správnosti odborných závěrů, pro které by bylo nezbytné vypracování dalšího revizního znaleckého posudku.

13. Rozhodné hmotné právo se podává z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), neboť k tvrzené újmě mělo dojít po datum, tj. za účinnosti nového občanského zákoníku.

14. Podle ustanovení § 2956 o. z., vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil, jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

15. Podle ustanovení § 2958 o. z., při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

16. Podle ustanovení § 2960 o. z., při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení.

17. Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně má odvolací soud ve shodě s prvoinstančním soudem za prokázáno, že v projednávané věci nebyly naplněny zákonem stanovené předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za újmu na zdraví způsobenou matce žalobce jméno příjmení při její hospitalizaci v nemocnice v době od datum do jejího úmrtí dne datum, kterými jsou protiprávní úkon, tj. jednání, které je v rozporu s objektivním právem (s právním řádem), existence újmy, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem újmy a zavinění ve formě úmyslu či nedbalosti. Porušením právních povinností je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak osoba skutečně jednala a tím, jak jednat měla, aby dostála povinnosti ukládané jí právním předpisem či jinou právní skutečností. Protiprávní jednání musí být poškozeným prokázáno, stejně jako vznik škody či příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi porušením právní povinnosti jako příčinou a újmou a jejím rozsahem jako následkem těchto příčin. Mezi protiprávním úkonem a újmou tedy musí existovat vztah příčiny a následku. Příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže újma je podle obecné povahy, obvyklého chodu věci a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu. Současně se musí prokázat, že újma by nenastala bez této příčiny.

18. U újmy na zdraví jde o zjištění, zda protiprávní úkon byl vyvolávajícím činitelem poškození zdraví. Příčinná souvislost mezi léčebným postupem, který nebyl lege artis (v souladu s dostupnými poznatky vědy), a újmou na zdraví pacienta – jako jedna ze základních podmínek vzniku odpovědnosti zdravotnického zařízení za újmu – musí být postavena najisto. Na straně žalující je tedy důkazní břemeno o tvrzené příčinné souvislosti, tudíž v případě jejího neunesení stíhají žalující stranu nepříznivé následky spočívající v tom, že žalobě nemůže být vyhověno.

19. I když je pro tzv. medicínské spory obvyklé, že vztah příčiny a následku nelze vždy postavit zcela najisto, tj. na 100%, soudní praxe důvodně vyžaduje splnění této podmínky prokázané alespoň s vysokou mírou pravděpodobnosti či stupněm hraničícím s jistotou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1628/2013, Soubor C číslo nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 1919/08, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu číslo). Nelze totiž škůdci ukládat povinnost k náhradě, jestliže podmínky vzniku odpovědnosti nejsou dány.

20. Jinými slovy řečeno, zavázat poskytovatele zdravotní péče k povinnosti hradit újmu na zdraví pacienta, potažmo duševní útrapy manžela, rodiče, dítěte nebo jiné osoby blízké, bez dostatečně zřejmé příčinné souvislosti mezi jeho jednáním či opomenutím a škodlivým následkem, je v rozporu s ústavním pravidlem, že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1014/2020)..

21. Poněvadž pro učinění závěru, zda byly naplněny primárně předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za tvrzenou újmu na zdraví matky žalobce jméno příjmení, a sekundárně za nemajetkovou újmu žalobce, je zapotřebí odborného posouzení, soud prvního stupně správně vycházel ze závěrů znaleckého posudku zpracovaného v průběhu trestního řízení přibraným znalcem doc. MUDr. jméno příjmení, Ph.D., z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, z jehož závěrů vyplynulo, že matka žalobce byla přijata do nemocnice dne datum ve vážném zdravotním stavu, trpěla celou řadou závažných onemocnění, při přijetí šlo o pacientku v celkově zanedbaném stavu s typickými příznaky septického šoku, doprovázenými gastrointestinálními projevy, s dekubity a rozsáhlým gangrenozním defektem levého bérce. Ošetřující lékaři v nemocnice dle znalce poskytli matce žalobce správnou zdravotní péči, správně stanovili diagnózu sepse včetně rozvahy příčin tohoto stavu, poskytli pacientce správnou farmakologickou léčbu, včetně léčby antibiotické, v průběhu hospitalizace byla pacientce provedena celá řada vyšetření, včetně kolonoskopie, bylo provedeno ošetření bércových vředů a proleženin. V průběhu dne datum se i přes řádně poskytnutou lékařskou péči stav pacientky zhoršil, ztratila vědomí, došlo u ní k respiračnímu selhání s potřebou umělé plicní ventilace, na poskytovanou terapii nereagovala, dne datum zemřela. Pacientka zemřela na sepsi, jejíž příčina byla pravděpodobně multifaktoriální infekce s dominancí zdroje sepse z defektu na bérci vlevo. Znalec nezjistil žádné pochybení ze strany lékařského personálu nemocnice, které by bylo v příčinné souvislosti s úmrtím matky žalobce jméno příjmení, lékařská péče poskytovaná žalovaným hospitalizované matce žalobce v době od datum do datum byla lege artis, byla stanovena správná diagnóza sepse, která byla následně příčinou jejího úmrtí.

22. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a jejich podřazením pod citovaná zákonná ustanovení dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně ve věci úplně a správně zjistil skutkový stav a z něj vyvodil správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil a které jsou zcela v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Dokazování provedené v řízení před prvoinstančním soudem považuje odvolací soud za dostatečné a procesní postup soudu prvního stupně za správný, pokud k návrhu žalobce nedoplnil dokazování zadáním revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví.

23. Provedeným dokazováním (zejména znaleckým zkoumáním) nebylo shledáno žádné profesní pochybení ze strany žalovaného, jeho postup při léčbě matky žalobce v době její hospitalizace v nemocnice od datum do datum byl postupem lege artis. Je tedy nutno uzavřít, že základ nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy k odčinění jeho duševních útrap je vůči žalovanému nedůvodný a neoprávněný, kdy v podrobnostech odkazuje odvolací soud na přiléhavé a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku, k němuž nemá nic zásadního na doplnění.

24. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, jímž byla žaloba na zaplacení částky 500.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení zamítnuta, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně souvisejících výroků II a III o nákladech řízení mezi účastníky, kdy náklady řízení úspěšného žalovaného a vedlejšího účastníka na jeho straně byly soudem prvního stupně vypočteny ve správné výši. Jako věcně správný byl potvrzen též výrok IV rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo žalobci se zpětnou účinností odejmuto přiznané osvobození od soudních poplatků s ohledem na změnu v jeho výdělkových a majetkových poměrech, jakož i výrok V, kterým byla žalobci uložena povinnost nahradit České republice náklady řízení vzniklé v souvislosti s ustanovením zástupce žalobce z řad advokátů pro řízení a výrok VI, kterým soud prvního stupně přiznal ustanovenému zástupci žalobce příjmení jméno příjmení odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů, včetně DPH, v celkové výši 38.478 Kč a výrok VII, kterým byl žalobci vrácen nesprávně vyměřený soudní poplatek ve výši 400 Kč.

25. S ohledem na výsledek odvolacího řízení je na straně úspěšného žalovaného i vedlejšího účastníka na jeho straně dáno dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které jsou u žalovaného tvořeny odměnou za právní zastupování, a to za dva úkony právní služby po 10.300 Kč dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Ke dvěma úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (vyjádření k odvolání žalobce a účast na jednání před odvolacím soudem dne datum) přísluší dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, dále náhrada za promeškaný čas ve výši 600 Kč dle § 14 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 6 půlhodin po 100 Kč a cestovné k odvolacímu jednání dne datum v částce 1.122,24 Kč osobním automobilem zn. Peugeot 308 SW, registrační značka, z obec do obec a zpět, tj. 160 km při průměrné spotřebě 5,2 l benzinu Natural 95 a ceně 1 l pohonných hmot 44,50 Kč dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. Po navýšení náhrad a hotových výdajů o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady odvolacího řízení úspěšného žalovaného částku 27.735,91 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalobci tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

26. Náklady odvolacího řízení úspěšného vedlejšího účastníka na straně žalovaného, které byly žalobci uloženy nahradit výrokem III tohoto rozsudku, činí podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. částku 900 Kč, která představuje paušální náhradu za tři úkony po 300 Kč (vyjádření k odvolání žalobce, příprava k odvolacímu jednání a účast na odvolacím jednání dne datum).

27. Dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o povinnosti neúspěšného žalobce nahradit v rozsahu 100% České republice náklady odvolacího řízení, které vznikly v souvislosti s ustanovením zástupce z řad advokátů žalobci. Konkrétní výši těchto nákladů odvolacího řízení, představujících odměnu a náhradu hotových výdajů ustanoveného zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, ulice a číslo, stanoví soud prvního stupně v následně vydaném samostatném usnesení a žalobce je povinen částku zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet soudu prvního stupně. Pro aplikaci výjimečného ustanovení § 150 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky a státu neshledal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně podmínky s přihlédnutím k osobním, výdělkovým i majetkovým poměrům žalobce, jakož i jeho možnostem a schopnostem.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ve lhůtě do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.