KSBR 19 CO 159/2021-113

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců JUDr. Ludmily Šudomové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ zastoupený opatrovníkem pro řízení JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Soudní číslo, PSČ obec ⟪LB:lb_006⟫ o vyklizení a odevzdání bytu, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. 5. 2021, č.j. 19 C 79/2020-89,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 600 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. 5. 2021, č.j. 19 C 79/2020-89, bylo rozhodnuto takto:

I. Žalovaný je povinen vyklidit byt číslo nacházející se v domě adresa stojícím na pozemku p.č.st. číslo v obci obec, k.ú. obec, zapsaném na list vlastnictví u stát. instituce, pracoviště obec, a ten zcela vyklizený odevzdat žalobkyni do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady soudního řízení ve výši 6 200 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání s tím, že žalobce není k žalobě na vyklizení bytu aktivně legitimován, když pro něj i pro územní celek platí nejen povinnost zveřejnění smlouvy, ale i povinnost výběrového řízení dle zákona o veřejných zakázkách a uzavřená smlouva o výpůjčce mezi nimi je tedy absolutně neplatná, přičemž soud se nezabýval posouzením toho, zda dodatek číslo umožňoval prodloužení výpůjčky až doposud, což dále rozebíral. Uvedl, že je pravdou, že nepodal žalobu o neplatnost ukončení nájmu, ale přípis o ukončení nájmu neobsahoval řádné poučení o nezbytnosti podat žalobu, aby mu nájem neskončil, nezaplatil v únoru, protože neměl na jídlo a pak již nedostal příspěvek a neměl z čeho nájem platit. Rozebíral, že s ohledem na jeho situaci, kdy nemá žádné dávky na bydlení, ani šanci získat náhradní byt a s ohledem na jeho zdravotní stav, mělo být vyklizení podmíněno zajištěním náhradního bytu a náklady neměly být žalobci přiznány dle § 150 o. s. ř. Navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba byla zamítnuta.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání sdělil, že smlouva o výpůjčce i s jejími dodatky v registru smluv uveřejněny jsou a na správu nemovitého majetku nedopadá zákon o veřejných zakázkách, když žalobce je obchodní korporace, založená za účelem správy nemovitostí města a 100% vlastněna územní celek a jméno města je také řízena. Uvedl, že smlouva o výpůjčce byla uzavřena na 20 let od 1.1.2013 a dodatek číslo z 1.8.2014 nepojednává o jejím prodlužování a výpověď obsahovala i řádné poučení. Sdělil, že žalovaný nehradí nájem dlouhodobě, a to nejen„ pouze v únoru“, jak uvedl, od září 2019 dluží do 31.5.2021 částku 76 346 Kč, ze zákona nevyplývá povinnost žalobci zajišťovat bytovou náhradu a žalovaný ohledně své situace nespolupracuje se sociálním odborem stát. instituce. Navrhl, aby napadený rozsudek byl potvrzen.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu (účastníci další návrhy na dokazování nevznášeli, a to ani v odvolacím řízení, kdy jen žalovaný doplnil listinu o své částečné invaliditě) i s učiněnými právními závěry, se odvolací soud v zásadě ztotožňuje (případné odchylky budou uvedeny), a proto také na odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje. Žalobce je ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o výpůjčce ze 3.12.2012, uzavřené na 20 let, od 1.1.2013 s vlastníkem bytu územní celek (zveřejněné i s dodatky v registru smluv) a dle dodatku číslo této smlouvy, anonymizována čtyři slova byl žalobce v rámci řádné péče o byty oprávněn k činnostem a k jednáním, které jsou v péči o nemovitosti obvyklé a k řešení sporů se 3. osobami, tj. nájemci bytů. Zákon o veřejných zakázkách se na smlouvu o výpůjčce nevztahoval, protože žalobce je obchodní korporace, založená a 100% vlastněná územní celek a jméno města v pozici valné hromady je také řízena, byla založena za účelem správy nemovitostí a za tímto účelem jí také byl vložen nemovitý majetek do správy předmětnou smlouvou o výpůjčce, tj. jde o servisní organizaci, prostřednictvím níž si svůj majetek spravuje územní celek a o veřejné zakázky zde nejde. Žalobce uzavřel se žalovaným několik nájemních smluv na dobu určitou na předmětný byt, naposledy na dobu od 1.7.2019 do 30.6.2020 (viz smlouva číslo listu až anonymizována dvě slova) a pro neplacení nájmu za byt od září 2019 dále ji vypověděl výpovědí z nájmu z 12.2.2020, doručenou žalobci 17.2.2020. Šlo o výpověď dle § 2291 OZ pro dluhy na platbách za byt za září, říjen, listopad a prosinec 2019 a dále leden 2020 ve výši 19 037 Kč a sama o sobě je výpověď z nájmu formálně v pořádku, když je v ní i náležité poučení o možnosti dle § 2290 OZ, které žalovaný nevyužil a žalobu na určení její neoprávněnosti nepodal. Je otázkou, jestli byl žalovaný před výpovědí vyzván dle § 2291 odst. 3 OZ k odstranění svého závadného chování (ze spisu to zrovna neplyne, ale žalovaný nedostatek výzvy netvrdil a nenamítal), nicméně v každém případě platí, že nájem žalovanému zanikl k 30.6.2020 uplynutím doby nájmu a od 1.7.2020 užívá žalovaný byt bez právního důvodu a nevyklidil jej ani přes výzvu. Možnost prodloužení nájmu dle § 2285 OZ sice v nájemní smlouvě vyloučena nebyla (v tomto není napadený rozsudek správně), ale § 2285 OZ se v této věci neuplatní, protože dle č.l. 28 spisu převzal žalovaný žalobu s požadavkem na vyklizení dne 20.8.2020, tj. byl k vyklizení vyzván v době tří měsíců po dni skončení nájmu uplynutím doby. Nejméně od 1.7.2020 je tak žalovaný v bytě bez právního důvodu a žalobce se důvodně a v souladu s §§ 1040 až 1042 OZ domáhá jeho vyklizení. Bytové náhrady byly s novým občanským zákoníkem zrušeny, takže takovou bytovou náhradu žalovanému přiznat nelze a sociální a zdravotní poměry žalovaného lze zohlednit jen delší lhůtou k vyklizení, přičemž nelze přehlédnout, že od září 2019 žalovaný za byt neplatí vůbec nic, dluhy mu stále narůstají a nyní k 31.12.2021 činí již 106 971 Kč; dobrých mravů se nemůže dovolávat ten, kdo je sám systematicky porušuje, což je případ žalovaného. Jinak snaha sociálních pracovníků územní celek ohledně pomoci žalovanému narážela na jeho nezájem a nedostatek spolupráce a žalovaný nemá zcela vyloučenu pracovní schopnost, ale jen sníženou o 35 % a sám v době řízení u soudu I. stupně uvedl u stát. instituce, že příležitostně pracuje brigádně. S ohledem na vše uvedené byl rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. jako zcela věcně správný potvrzen, včetně výroku II. o nákladech řízení, u něhož odvolací soud plně odkazuje na správné odůvodnění napadeného rozsudku.

5. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud dle § 224 o. s. ř. a § 142 odst.1 o. s. ř. a přiznal v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů dle § 151 odst.3 o. s. ř. ve spojení s vyhl.č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 300 Kč (příprava na jednání a účast u jednání odvolacího soudu).

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

Proti části tohoto rozsudku týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné.