KSBR 19 CO 189/2021-346

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců JUDr. Ludmily Šudomové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou Mgr. Bc. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa, obec ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa, obec ⟪LB:lb_010⟫ o určení vlastnictví, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2021, č.j. 15 C 172/2017-329,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Rozsudkem rozhodl soud I. stupně takto:

I. Určuje se, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. číslo zapsaného na list vlastnictví pro k.ú. část obce, územní celek u stát. instituce, stát. instituce.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 78 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 9 493 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a podanou žalobu zamítl. Namítal, že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, z provedeného dokazování totiž jednoznačně vyplývá, že výlučné vlastnické právo k předmětnému pozemku, který je nyní označován jako pozemek p. číslo o výměře výměra, druh pozemku, ostatní plocha – jiná plocha, nabyl na základě kupní smlouvy z 22.11.2000, kterou coby kupující uzavřel s prodávající paní jméno příjmení Touto kupní smlouvou nabyl do svého výlučného vlastnictví pozemek p. číslo o výměře výměra, druh pozemku zastavěná plocha, dále objekt bydlení adresa, postavený na pozemku p. číslo. K těmto nemovitostem nabyl vlastnické právo s právními účinky vkladu ke dni 23.11.2000, když tyto nemovitosti nabyl spolu se všemi součástmi a příslušenstvím – tedy i s výše uvedeným předmětným pozemkem, který v té době ještě nebyl nikterak číselně označen a byl svým geometrickým a polohovým určením zobrazen v katastrální mapě, coby součást pozemku p. číslo to na základě tzv. slučky. Dále bylo prokázáno, že v roce 2001 započala rekonstrukce stavby – objektu bydlení adresa, včetně dvora a sociálního zařízení, nacházejícího se na dvoře, a to na základě stavebního povolení. V rámci probíhajícího řízení na vydání stavebního povolení žalobce coby soused a dotčená osoba mu vydal dne 12.1.2001 k zamyšlené realizaci rekonstrukce písemně svůj souhlas. Rovněž z doložených daňových přiznání jednoznačně vyplývá, že daň z nemovitosti sporného dvora hradil od roku 2001 právě on a nikoliv žalobce. Pochybení soudu I. stupně spočívá rovněž v tom, že z celé škály jim prováděných listinných důkazů neučinil žádná skutková zjištění. Rovněž soud pochybil, když na základě nesprávného právního posouzení věci dospěl k závěru, že žalobce nabyl předmětný pozemek na základě jim uzavřené kupní smlouvy ze dne 8.11.2000. Z této smlouvy nikterak nevyplývá, že by jejím předmětem prodeje byl tehdy nečíslovaný pozemek. Pro převod nemovitosti byla v době uzavření smlouvy vyžadována obligatorně písemná forma, přičemž její nedostatky (ústně uzavřená kupní či darovací smlouva) byly stiženy následky absolutní neplatnosti. Pokud soud I. stupně dospěl k závěru, že předmětem citované smlouvy je i prodej předmětného pozemku, pak měl současně dovodit, že tento předmětný pozemek v ní nebyl natolik určitě specifikován, a z tohoto důvodu je citovaná kupní smlouva v této části pro svou nedostatečnou určitost absolutně neplatná. V dané věci je nutné zdůraznit, že předmětný pozemek neměl přiděleno parcelní číslo. Z tohoto důvodu byly při jeho převodu kladeny na jeho specifikaci mnohem vyšší požadavky než u běžně řádně číslovaného pozemku. Chybně uvedená výměra jiného pozemku nebyla postačující. Skutečnost, že výměra pozemku je pouze informativní kritérium, uvedl ve svém ústním vysvětlení znalec příjmení jméno příjmení Ani v jeho kupní smlouvě ze dne 22.11. 2000 nebyla uvedena správná výměra, neboť on (žalovaný) musel ještě dokupovat část pozemku o výměře výměra, který byl později spojen do dnešního pozemku p. číslo. V textu citované kupní smlouvy žalobce je identifikován pouze pozemek p. číslo o výměre výměra, zastavěná plocha objekt bydlení a dále zastavěná plocha objekt bydlení adresa na pozemku p. číslo. Z toho rozhodně nelze dovozovat, že předmětem této smlouvy je i převod tehdy nečíslovaného předmětného pozemku. Nehledě na tu skutečnost, že se u předmětného pozemku ani svým druhem nejednalo a nejedná o zastavěnou plochu, objekt k bydlení, nýbrž o ostatní plochu – jinou plochu (jedná se o dvorek). Z výše uvedených důvodů je odvoláním napadené rozhodnutí v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, když v této souvislosti žalovaný připomněl, že ve věci vedené NS ČR pod sp.zn. 22 Cdo 61/99 bylo judikováno, že určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodné pochybnosti o jeho obsahu ani u osob, které nejsou stranami daného smluvního vztahu. Dále z rozsudku NS ČR sp.zn. 22 Cdo 2374/98 vyplývá, že pro posouzení určitosti smlouvy o převodu nemovitosti je významný jen ten projev, který byl vyjádřen v písemné formě. Je-li písemná smlouva o převodu nemovitosti objektivně neurčitá, je neplatná podle § 37 odst.1 zák. č. 40/1964 Sb. i v případě, že účastníkům bylo zřejmé, které nemovitosti jsou předmětem převodu. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani případné ústní doplnění smlouvy. Dle rozhodnutí NS ČR ve věci sp.zn. 30 Cdo 2591/2008, jde-li o právní úkon, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, musí být určitost vůle dána obsahem listiny, na níž je zaznamenána. Nestačí, že účastníku právního vztahu je jasné, co je například předmětem smlouvy, není-li to poznatelné z jejího textu. Kromě výhrad k rozsudku ve věci samé, se žalovaný neztotožnil ani se závěrem soudu I. stupně ohledně nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že byla podána žaloba na určení a nikoli na plnění, byla tudíž předžalobní výzva v této právní záležitosti nepotřebná k účelnému uplatňování či bránění práva, navíc tato svým projevem by odpovídala spíše jednoduché žalobní výzvě, která je dle advokátního tarifu počítána pouze jako půlúkon. Dále je nutno se pozastavit nad tím, že soud první instance žalobci přiznal náhradu nákladů řízení i za 4 úkony vyjádření ve věci, když se spíše svým charakterem pouze jedná o doplnění žalobního návrhu, kdy tato všechna byla sepisována právní zástupkyní žalobce bez vyzvání soudu a měla být již obsažena v samotné žalobě. Ve všech uvedených vyjádřeních se jinými slovy opakovala táž skutková tvrzení a nepřinášela ve věci žádné novum.

3. Žalobce v písemném vyjádření k podanému odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného. Soud I. stupně v bodě 8 odůvodnění rozsudku podrobně odůvodnil, z jakých skutkových zjištění při svém rozhodování vycházel, když se jednalo zejména o výměry parcel v době uzavírání kupních smluv s p. příjmení, dále z výpovědi paní příjmení, pana příjmení a v neposlední řadě i paní příjmení. Žalovaný se nikdy nechoval jako vlastník pozemku, pouze část pozemku svévolně zastavil v rozporu se stavebním povolením a následně pak nemovité věci – parc. číslo parc. číslo v k.ú. část obce prodal manželům příjmení. Žalovaný neměl ani v době vlastnictví dnes již převedených pozemků přístup na pozemek parc. číslo. V současné době již není vlastníkem ani sousedního pozemku. Pokud se týká nesprávného právního posouzení, jak toto žalovaný namítá a uvádí, že dle jeho názoru je kupní smlouva v části, týkající se sporného pozemku absolutně neplatná, s tímto on nesouhlasí. Obě kupní smlouvy vycházely v době převodu z listů vlastnictví, rozměry pozemků jednoznačně odpovídají následně nabytým pozemkům. Dodatečně očíslované pozemky odpovídají rovněž charakteru druhu pozemku. Žalovaný neustále tvrdí, že vlastníkem pozemku je on, a to pouze na základě tzv. slučky, kdy bylo jednoznačně doloženo, že se jednalo o chybu. Žalovaný si byl plně vědom, že není vlastníkem sporného pozemku, jeho tvrzení jsou pouze účelová. Důkazy předložené žalobcem korespondují s genezí vlastnictví pozemku, s charakterem pozemku, možností jeho využití, jeho tvrzení potvrzují vyslechnutí svědci i doložené listiny a jsou po celou dobu neměnná. Jak již bylo uvedeno, žalovaný se nechoval jako vlastník, jen se snažil získat část sporného pozemku, aby si rozšířil svoji nemovitost, kterou navíc převedl na třetí osobu.

4. U jednání odvolacího soudu žalobce plně odkázal na svá písemná podání a pouze se vyjádřil ohledně čtyř úkonů právní služby, za které mu byly přiznány náklady právního zastoupení tak, že první z nich byl replikou k vyjádření žalovaného, druhé dva představovaly návrhy na doplnění dokazování na výzvu soudu a poslední z 26. 2. 2020 byl písemně předložený závěrečný návrh.

5. U jednání odvolacího soudu žalovaný ještě namítl procesní pochybení spočívající v tom, že číselné označení pozemku je v žalobě jiné než v rozsudku.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející, doplnil dokazování aktuálním výpisem z katastru nemovitostí list vlastnictví pro k.ú. část obce, územní celek, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

7. Odvolací soud předně doplněným dokazováním ověřil fakt, že předmětný pozemek je zapsán v katastru nemovitostí stále jako duplicitní vlastnictví obou účastníků, to mu umožnilo standardním způsobem rozsudek soudu I. stupně přezkoumat. Soud I. stupně se zcela správně vypořádal se skutkovým stavem věci, provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedeného dokazování vyvodil zcela správné skutkové závěry. Na tyto skutkové závěry zcela přiléhavě aplikoval právo, s nastolenou materií se vyrovnal pečlivým a srozumitelným způsobem. Odvolací soud tak nemá opravdu nic, co by chtěl k naprosto správnému odůvodnění rozsudku soudu I. stupně dodat, změnit či naformulovat jinak, z toho důvodu lze se vší odpovědností konstatovat, že na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně může odvolací soud plně odkázat. Odvolací soud se totiž naprosto shoduje s posouzením jak skutkového, tak právního stavu věci způsobem, jak tento provedl soud I. stupně. Především ze svědeckých výpovědí paní příjmení, pana příjmení a paní příjmení jednoznačně vyplynuly závěry, na kterých soud I. stupně skutkový stav věci postavil, jsa podporován výpočtem výměr parcel a výkazem dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí, z nichž vzal za prokázáno, že předmětný pozemek byl po obnově katastrálního operátu vyčleněn právě z pozemku parc. číslo jehož vlastníkem je žalobce, v tomto se shodl i se znalcem příjmení příjmení. Žalobce přitom pozemek p. číslo to včetně pozemku předmětného, nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 8.11.2000, uzavřené s paní příjmení, když vůle této svědkyně jako prodávající a žalobce jako kupující byla pozemek p. číslo včetně předmětného pozemku, žalobci převést. Uvedený závěr je zřejmý i z kupní smlouvy, ve které je pozemek parc. číslo identifikován též svojí rozlohou výměra, když skutečnost, že předmětem této smlouvy je i předmětný pozemek, nebylo lze tehdy uvést určitěji, neboť tento pozemek v té době neměl přiděleno parcelní číslo. Tomu, že se předmětný pozemek p. číslo nemohl stát předmětem kupní smlouvy uzavřené dne 22.11.2000 se žalovaným, tak bránila ta skutečnost, že již byl převeden předtím na žalobce, přičemž prodávající žalovanému jasně řekla, že předmětem jeho kupní smlouvy není dvůr, tedy předmětný pozemek, tak vypověděly shodně obě svědkyně, přičemž nebylo podstatné, zda dům adresa měl sociální zařízení na tomto dvoře. Žalovaný tak nemohl mít pochybnosti o tom, že tento dvůr, resp. předmětný pozemek, nekoupil. Soud I. stupně zcela správně uzavřel, že pokud žalovaný tvrdil, že předmětný pozemek koupil od svědkyně příjmení jako součást pozemku parc. číslo tomuto jeho tvrzení jako účelovému soud neuvěřil, neboť je v rozporu s výpovědí svědků příjmení, ulice a příjmení, kterým soud neměl důvod nevěřit, když na výsledku sporu, na rozdíl do žalovaného, nemají žádný právní zájem. Případný pak není ani argument žalovaného, prezentovaný v odvolání, v tom směru, že by snad část kupní smlouvy, uzavřené mezi žalobcem a p. příjmení, měla být neplatnou, protože předmětný pozemek v ní nebyl dostatečně identifikován. Takový závěr nemůže obstát ani ve světle v odvolání označené judikatury, neboť všem zúčastněným na kupní smlouvě ze dne 8.11.2000 bylo zřejmé, že součástí kupní smlouvy je i pozemek, který dříve nebyl označen parcelním číslem a jehož výměra je součástí celkové výměry pozemku parc. číslo to právě proto, že pozemek parc. číslo je v kupní smlouvě identifikován též svojí rozlohou. Z toho lze podle názoru odvolacího soudu dovodit, že nemohla vzniknout pochybnost účastníkům smlouvy ani třetím osobám, o tom, co je předmětem kupní smlouvy ze dne 8.11.2000. Zpochybňovat skutečnost, že jí byl i předmětný pozemek začal až žalovaný v důsledku toho, aby obhájil stavbu sociálního zařízení na pozemku, který mu nepatřil a tak, jak již bylo uvedeno shora, aby účelově rozšířil své vlastnictví.

8. Vycházeje z výše uvedeného proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to nejen ve výroku o věci samé, nýbrž i v obou výrocích nákladových, na jejichž odůvodnění lze pro naprostou správnost rovněž odkázat. Není důvodný argument žalovaného v odvolání, že by žalobci neměla být přiznána odměna za právní úkon, spočívající v předžalobní výzvě jen proto, že předmětem žaloby bylo určení vlastnictví k nemovité věci. Ačkoli nebylo žalováno na plnění, bylo možné na základě výzvy dospět ke konsensu účastnických stran a vyhnout se tak soudnímu řízení. Právě k tomuto účelu uvedená výzva směřovala a bylo lze na základě ní spor mezi účastníky ukončit bez ingerence soudů. Není správný výklad žalovaného, že by tato výzva měla svůj prostor pouze při žalobě na plnění, ani v souzeném případě nebylo totiž například vyloučeno, aby účastníci například notářským zápisem shodnou vůli ohledně duplicitního vlastnictví ve prospěch žalobce odstranili bez soudního řízení. Pokud se dále týká námitek, že čtyři písemná podání žalobce neměla být honorována odměnou, ani v tomto ohledu se odvolací soud se žalovaným neztotožnil, veškerá tato podání byla buď reakcí na podání protistrany anebo závěrečným návrhem ve věci.

9. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení zcela úspěšný žalobce byl zastoupen advokátkou, která v odvolacím řízení učinila 2 úkony právní služby, spočívající v podání písemného vyjádření k odvolání žalovaného a v účasti u jednání odvolacího soudu dne 2.2.2022. Za tyto dva právní úkony jí náleží odměna v sazbě stanovené dle § 7 a § 9 odst. 4 písm. b/ vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy v sazbě 3 100 Kč za 1 úkon, vycházeje z tarifní hodnoty 50 000 Kč. Za dva úkony právní služby jí tak na odměně náleží 6 200 Kč a dalších 2 x 300 Kč za 2 režijní paušály dle § 13 odst. 3 stejné vyhlášky. Na nákladech odvolacího řízení tak žalobci náleží náklady za právní zastoupení v celkové částce 6 800 Kč, kterou odvolací soud žalobci vůči žalovanému přiznal II. výrokem svého rozsudku v zákonné třídenní lhůtě k rukám právní zástupkyně žalobce.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

Proti části tohoto rozsudku týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné.