KSBR 19 CO 19/2022-53

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců JUDr. Ludmily Šudomové a Mgr. Miroslavy Šebelové v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně příjmení jméno příjmení, narozené datum, ⟪LB:lb_002⟫ bytem v obec, část obce a číslo, ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovaným 1) jméno příjmení příjmení, narozené datum, ⟪LB:lb_005⟫ 2) jméno příjmení, narozenému datum, ⟪LB:lb_006⟫ 3) jméno příjmení, narozenému datum, ⟪LB:lb_007⟫ všichni bytem v obec, část obce a číslo, ⟪LB:lb_008⟫ všichni zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení, ⟪LB:lb_009⟫ se sídlem v obec, ulice a číslo, ⟪LB:lb_010⟫ o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. října 2021, č.j. 63 C 244/2020-33,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. ve věci samé potvrzuje.

II. Ve výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem soudu I. stupně ve výroku I. byla zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu číslo nacházejícího se v domě v obec, část obce číslo daná žalobkyni žalovanými dne 22.9.2017, je neoprávněná. Ve výroku II. pak bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna nahradit žalovaným na nákladech řízení částku 2 070 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a uvedla, že v žalobě srozumitelně a přehledně uvedla, proč se domáhá určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu. Domnívala se, že vše bude vyřešeno smírnou cestou a také z tohoto důvodu vzala zpět původní žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu. Žalobkyně nemá žádný důvod vzdát se nájemního práva k předmětnému bytu a dle jejího názoru posouzení soudem I. stupně je ryze formalistické. Dále uvedla, že každý by měl mít povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Žalobkyně tvrdila ve svém odvolání, že nedostatek poctivosti se projevil zejména na straně žalovaných, v tom, že nabízeli možnost smírného vyřízení vztahů mezi účastníky, ale ve skutečnosti tak získali podpis procesního úkonu, který je zvýhodňoval, pokud jde o zpětvzetí původního žalobního návrhu na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu. Žalobkyně také vyložila, proč její vůle byla podmíněna příslibem právní zástupkyně žalovaných o tom, že bez soudního vleklého sporu o určení neplatnosti výpovědi dojde mezi účastníky ke smírnému řešení celého nájemního vztahu. Toto soud I. stupně přešel. Z tohoto důvodu také celou věc soud I. stupně nesprávně posoudil a soud se také nevypořádal s námitkou, že účinky výpovědi žalovaných ze dne 27.9.2017 jsou promlčeny. Z těchto důvodů podávala žalobkyně odvolání.

3. K odvolání žalobkyně se vyjádřili žalovaní a uvedli, že soud I. stupně zjistil dostatečným způsobem skutkový stav, vyvodil zcela správný právní závěr, když právo žalobkyně domáhat se přezkumu oprávněnosti dané výpovědi z nájmu se prekludovalo. Soud I. stupně posoudil jednotlivá data právních jednání a tyto také správně vyhodnotil. Soud I. stupně posoudil i skutečnost, že ze strany žalobkyně došlo ke zpětvzetí původní žaloby na přezkum oprávněnosti dané výpovědi z nájmu ze dne 9. října 2017, toto řízení bylo vedeno u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 116 C 256/2017. Soud I. stupně také správně postupoval, když neposuzoval, z jakého důvodu došlo ke zpětvzetí žaloby, je to dispoziční právo žalobkyně a také právo nezná podmíněné zpětvzetí žaloby či zpětvzetí žaloby s výhradou. Ke zpětvzetí žaloby je oprávněn výlučně žalobce a žalobkyně tak také učinila, když vzala zpět žalobu v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 116 C 256/2017 a toto řízení bylo zastaveno. Tvrzení žalobkyně o promítání hmotně právních zásad do vedení civilního řízení, pak nutno považovat za zástupná tvrzení, která nemají oporu v právním řádu. Pokud pak se týká vedení řízení, jednáno bylo v nepřítomnosti žalobkyně, která byla k jednání soudu I. stupně řádně obeslána, avšak bez omluvy se k jednání nedostavila. Žalovaní také popřeli, že by se chovali nepoctivě, neboť zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně v uvedeném řízení bylo vůlí žalobkyně, tato svůj návrh vzala zpět. Ze všech těchto důvodů v rámci nynějšího řízení požadovali žalovaní potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného.

4. Žalobkyně se k jednání odvolacího soudu řádně a včas omluvila s tím, že ze zdravotních důvodů se nemůže dostavit, nicméně netrvala na odročení jednání a souhlasila s tím, aby jednáno bylo v její nepřítomnosti.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Ze spisu odvolací soud zjistil a vzal za prokázané, že žalobkyně obdržela výpověď z nájmu bytu, ona sama v žalobním návrhu uvádí, že obdržela výpověď dne 27.9.2017, žalovaní pak uvádí datum 22.9.2017. To nic nemění na věci v tom směru, že žalobkyně se domáhala určení neoprávněnosti této výpovědi z nájmu bytu u Městského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp.zn. 116 C 256/2017, přičemž následně, jak také potvrdila i v rámci svého odvolání i v rámci svého žalobního návrhu, vzala tuto žalobu v celém rozsahu zpět a řízení v dané věci bylo zastaveno. Pokud nyní žalobkyně podává nový návrh na určení, jak uvádí, neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, což soud posoudil jako určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, pak tuto žalobu podala u Městského soudu v Brně až dne 25.11.2020, a to osobně, jak vyplývá z podacího razítka. V žádném případě tedy nedodržela od obdržení výpovědi dvouměsíční prekluzivní lhůtu, tato lhůta jí tedy propadla a soud I. stupně zcela správně žalobu žalobkyně zamítl, neboť nedošlo k dodržení zákonné lhůty k podání žaloby na neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu. Soud I. stupně v rámci rozhodnutí se se všemi těmito okolnostmi vypořádal a pro úplnost odvolací soud na podrobné odůvodnění soudu I. stupně také odkazuje.

7. Na základě všech těchto skutečností proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku I. ve věci samé jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

8. Pokud jde o změnu výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem před soudem I. stupně pak po upozornění právního zástupce žalovaných ohledně možnosti v případě úspěchu ve věci posoudit náklady řízení s ohledem na ust. § 150 o. s. ř., proti čemuž neměl právní zástupce žalovaných v případě, že by byli žalovaní ve věci úspěšní, námitky, pak odvolací soud zohlednil veškeré okolnosti na straně žalobkyně, a to zejména její finanční a majetkové poměry, dále pak okolnosti jejího zdravotního stavu i okolnosti celé této věci a rozhodl tak, že změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

9. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 150 o. s. ř. a bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím soudu, který rozhodoval v I. stupni.