KSBR 30 Af 72/2020-125

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph. D. ve věci žalobkyně: PCB serviss. r. o. sídlem Karlova 1061/5, 614 00 Brno zastoupena TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelářs. r. o. sídlem Jiráskova 1284, 755 01 Vsetín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2020, č. j. 36173/20/5300-22443-712876 takto:

Žaloba se zamítá.

Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Vymezení věci

V projednávané věci jde o posouzení, zda se žalobkyně přijetím plnění od dodavatele HEXAGEEK Solutionss. r. o. („Hexageek“) ve 3. a 4. čtvrtletí roku 2016 vědomě účastnila podvodu na dani z přidané hodnoty („DPH“).

Finanční úřad pro Jihomoravský kraj zahájil u žalobkyně dne 2. 11. 2017 daňovou kontrolu za zdaňovací období 3. a 4. čtvrtletí roku 2016 v rozsahu zdanitelných plnění přijatých od dodavatele Hexageek. Po provedené kontrole dospěl k závěru, že žalobkyni nelze přiznat tvrzený nárok na odpočet daně ve výši 230 685 Kč z plnění od předmětného dodavatele, neboť transakce byly zasaženy podvodem, o němž žalobkyně mohla a měla vědět. Dne 12. 8. 2019 proto vydal dodatečné platební výměryč. j. 3829520/19/3001-51525-709250, kterým žalobkyni doměřil DPH za 3. čtvrtletí roku 2016 ve výši 114 261 Kč a rozhodl o povinnosti uhradit penále ve výši 22 852 Kč, a č. j. 3829818/19/3001-51525-709250, kterým žalobkyni doměřil DPH za 4. čtvrtletí roku 2016 ve výši 116 424 Kč a rozhodl o povinnosti uhradit penále ve výši 23 284 Kč

Odvolání žalobkyně žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a dodatečné platební výměry potvrdil.

II. Obsah žaloby

Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že žalovaný neprokázal, v čem podvod na DPH spočíval, ani že by o něm žalobkyně věděla nebo vědět mohla.

Z důvodu zachování neutrality daně musí být plátci nárok na odpočet zásadně přiznán. Výjimkou je účast plátce na daňovém podvodu, tedy situace, kdy v řetězci plnění došlo ke ztrátě daně z přidané hodnoty a jeden z plátců si tuto daň odečetl za účelem získání zvýhodnění, které je v rozporu s účelem směrnice Rady 2006/112/ES. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že v případě účasti na daňovém podvodu nárok na odpočet daně vůbec nevzniká. I pro odepření nároku na odpočet je však nutné splnit hmotněprávní i formální podmínky. Mezi jednáním plátce a neodvedením daně musí existovat příčinná souvislost. Ne každé neodvedení daně je daňovým podvodem. Platí přitom, že důkazní břemeno ve věci prokázání daňového podvodu tíží výlučně daňové orgány.

Správce daně dovodil podvod na dani ze skutečnosti, že dodavatel žalobkyně Hexageek nepodal daňové přiznání a kontrolní hlášení za zdaňovací období červenec až prosinec 2016 (resp. podal je s dvouletým zpožděním) a daňovou povinnost neuhradil. Dále zjistil, že Hexageek sídlí na virtuální adrese, nezveřejňuje účetní závěrky a její internetové stránky neobsahují informace o nabízených službách. Zjištěné skutečnosti pro závěr o existenci podvodu nepostačují.

Žalovaný v řízení o odvolání prováděl dokazování, s jehož výsledkem žalobkyně nebyla před vydáním napadeného rozhodnutí seznámena. Došlo tak k porušení § 115 odst. 2 daňového řádu. Napadené rozhodnutí bylo vydáno bez toho, že by žalobkyně byla s doplněným dokazováním seznámena, z důvodu prekluze práva pro stanovení daně. Žalobkyni bylo upřeno právo vyjádřit se k podstatné úpravě tvrzeného daňového podvodu, k absenci standardních internetových stránek, k úhradám za přijatá plnění atd. Tím došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces plynoucího z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Pokud by žalobkyně byla s úvahou o nestandardních internetových stránkách seznámena, mohla ji vyvrátit. Žalovaný totiž posuzoval internetové stránky v době vydání napadeného rozhodnutí, nikoliv ke kontrolovanému zdaňovacímu období. Žalobkyni se na základě aplikace WAY BACK Machine podařilo dohledat na stránce www.web.archive.org vizualizaci internetových stránek dodavatele Hexageek, z nichž je patrné, že dodavatel internetové stránky měl a využíval odborné technologie (CISCO, Fujitsu, Juniper Network). Virtuální sídlo pak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2018, č. j. 9 Afs 216/2018-47, není nijak problematickou skutečností. V Česku má až čtvrtina firem virtuální sídlo typicky kvůli snižování nákladů nebo prestižnější adrese. Jedná se tak o běžnou obchodní praxi. Navíc z výslechu svědka K. vyplynulo, že Hexageek měla v dané době provozovnu ve Slavkově u Brna. I v případě virtuálního sídla navíc žalovaný vycházel z údajů platných v roce 2020, nikoliv v roce 2016.

Neobstojí ani výtky ohledně absence účetních závěrek ve Sbírce listin. Povinností daňových orgánů je kontrolovat ukládání účetních závěrek do Sbírky listin. Pokud na svoji povinnost rezignovaly, nelze tuto indolenci přičítat k tíži daňovým subjektům. Ani nezveřejňování účetních závěrek není výjimečnou praxí – v roce 2014 činil počet takových firem 6,9 %. Chování Hexageek tak nebylo nijak výjimečné a korespondovalo s chováním většiny firem. Nemohlo tak vzbudit u žalobkyně žádné pochybnosti.

Přestože daňové přiznání Hexageek bylo podáno opožděně, žalobkyně si od dodavatele vlastní činností obstarala kontrolní hlášení. Z něj zjistila, že nebyla jediným odběratelem této obchodní společnosti (byl mezi nimi např. i AGROFERT). I tato skutečnost podporuje závěr, že dodavatel žalobkyně byl standardním podnikatelským subjektem na trhu. Pro potenciální klienty byl dohledatelný a měl zázemí pro poskytované služby.

Žalobkyně si rovněž obstarala výpisy z obchodních daňových účtů společnosti Hexageek. Přestože platební morálka dodavatele byla nevalná, z výpisů plyne, že nedoplatky tvrzené žalovaným neodpovídají skutečnému stavu. Netýkají se totiž daňové povinnosti, ale příslušenství. Navíc i v mezidobí docházelo k úhradám nedoplatků. V období srpna až prosince 2016 bylo uhrazeno 301 030,90 Kč. Ze soupisu písemností je zřejmé, že pravdivé není ani tvrzení, že by Hexageek byla pro správce daně nekontaktní. I v době provádění kontroly podávala společnost odvolání i jiné písemnosti. Hexageek tedy byla kontaktní společností a plnění od ní nebyla zasažena daňovým podvodem. Jinak by totiž byli součástí podvodu i další odběratelé Hexageek. Vůči žádnému z nich však daňové řízení zahájeno nebylo. Pokud ještě na konci roku 2017 byla Hexageek pro správce daně kontaktní, nemohlo být jediným smyslem a účelem transakcí narušení daňové neutrality. Nedostatečné zjištění skutkového stavu je zřejmé rovněž ze zprávy o daňové kontrole. Ta byla zahájena pro 3. čtvrtletí 2016 až 1. čtvrtletí 2017. Ve všech třech zdaňovacích obdobích byl nárok na odpočet z plnění od Hexageek uplatněn shodně, nicméně v případě daňových dokladů za 1. čtvrtletí 2017 byl nárok žalobkyně ponechán zcela beze změny.

Závěry o daňovém podvodu tak popírají vlastní postup daňových orgánů, které shodné obchodní případy posoudily zcela odlišnou optikou. Neobjasnily přitom, v čem konkrétně se první dvě zdaňovací období lišila od zdaňovacího období třetího, v němž byl nárok uznán. Takový postup svědčí o postupu daňových orgánů v rozporu se zásadou zákazu libovůle. Navíc ani žalovaným zmíněné nestandardnosti ve vzájemné souvislosti nesvědčí o existenci daňového podvodu.

Objektivní okolnosti zjištěné žalovaným se v podstatě shodují s důvody, z nichž žalovaný dovodil existenci daňového podvodu. Objektivní okolnosti přitom musí být nezávislé na vůli jednajícího. Jejich závažnost musí být zkoumána jak z pohledu plátce, tak na základě obvyklosti. Žalovaným zmíněné pochybnosti žádné pochybnosti o neserióznosti či neobvyklosti transakcí nevzbuzují.

K tzv. vědomostnímu dopisu ze dne 10. 6. 2016, jímž byla žalobkyně informována o možnosti využití zvláštního způsobu zajištění daně v souladu s § 109a zákonač. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, žalobkyně uvedla, že daný institut nemá oporu v tuzemských právních předpisech. S ohledem na zásadu legality vyplývající z § 5 odst. 1 daňového řádu jej lze proto označit za zcela nicotný akt. Dopis nemůže zakládat žádná práva ani ukládat povinnosti, neboť není právně závazný. Pro absenci základních náležitostí jej nelze označit ani za rozhodnutí ve smyslu § 101 daňového řádu. Ve smyslu čl. 11 odst. 4 a 5 Listiny základních práv a svobod lze povinnosti, resp. daně ukládat pouze na základě zákona. Obsah dopisu navíc obsahuje řadu protichůdných sdělení a neuvádí žádné konkrétní skutečnosti ve vztahu k chybějící dani a podvodu na dani.

Žalobkyni není zřejmé, proč daňové orgány namísto vydání vědomostního dopisu nepřistoupily k aplikaci institutu ručení podle § 109 zákona o DPH. Jediným důvodem se jeví nemožnost nárokovat penále v případě ručitelské výzvy. Z textu dopisu nelze usuzovat, že je předmětné plnění součástí daňového podvodu. Tímto dopisem dal správce daně žalobkyni pouze na vědomí, že z daňových dokladů za měsíc březen 2016 nebyla dodavatelem Hexageek daň uhrazena. Měsíční zpoždění s úhradou daně však nezakládá podle žalobkyně nestandardní jednání. V dopise není popsáno, že by dodavatel byl nekontaktní, nepodával daňová přiznání, kontrolní hlášení, byl nespolehlivým plátcem, nebo že by hrozilo, že v budoucnu daň neuhradí. Neplyne z něj ani skutečnost, že si dodavatel opakovaně a dlouhodobě neplní daňové povinnosti, případně že účelem jednání dodavatele je vylákání daňové výhody v rozporu se směrnicí o DPH.

I přes zmíněné pochybnosti žalobkyně na vědomostní dopis reagovala a u místně příslušného správce daně i u svého dodavatele se ujistila, že dodavatel je i přes drobné problémy kontaktní, se správcem daně komunikuje a spolupracuje. O tom svědčí vyjádření paní Š. z 21. 6. 2016 a 19. 7. 2016. Žalobkyně poté pravidelně jedenkrát týdně sledovala, zda se Hexageek nestala nespolehlivým plátcem, což dokládají výpisy z Registru plátců pořízené v období od 17. 5. 2016 do 14. 6. 2017. Až do 12. 6. 2017 byla Hexageek vedena jako spolehlivý plátce. Žalobkyně rovněž kontrolovala, zda dodavatel není v insolvenci nebo likvidaci. Odstoupení od smlouvy, které navrhoval správce daně ve zprávě o daňové kontrole, nebylo možné, neboť bylo dodáváno unikátní plnění na zakázku, které nešlo jednoduše nahradit (nehledě na případnou smluvní pokutu). Využití institutu zvláštního zajištění podle § 109a zákona o DPH bylo ve vědomostním dopisu uváděno pouze jako potenciální možnost. Dobrá víra žalobkyně tak nemůže být vyloučena, neboť byla opakovaně ujišťována zaměstnankyní správce daně o jeho kontaktnosti. Navíc Hexageek se stala nespolehlivým plátcem až po ukončení obchodního vztahu se žalobkyní.

Obsahem vědomostního dopisu byly rovněž informace, že postupem podle § 109a zákona o DPH se žalobkyně může vyhnout institutu ručení dle § 109 téhož zákona. Ručitelský vztah však nijak neimplikuje, že u dodavatele nedochází k účelovému neodvádění daně (např. uplatněním fiktivních nároků na odpočet), natož k podvodného jednání. K § 109a zákona o DPH lze navíc přistoupit jen v případě, že se na něm strany dohodnou. Pokud by žalobkyně na základě doporučení správce daně začala hradit DPH na účet správce daně namísto dodavateli, vystavila by se možnosti sankcí (případně možnosti soudního sporu) ze strany svého obchodního partnera.

K ostatním objektivním okolnostem (webové stránky, virtuální sídlo, platby v hotovosti) odkázala na argumentaci zmíněnou výše. Doplnila, že na provozovnu dodavatele ve Slavkově u Brna odkazoval svědek N. při zahájení daňové kontroly. Přestože platby byly realizovány v hotovosti, auditní stopa (tj. zmapování případu řadou listin a důkazů) zůstala zachována. Navíc žalovaný faktické přijetí zboží v deklarovaném rozsahu od deklarovaného dodavatele nezpochybnil. Žalovaným zmíněné objektivní okolnosti tak ani ve svém souhrnu nevypovídají o tom, že by žalobkyně měla vědět, že její dodavatel neodvede daň z předmětných plnění a správní orgány to vyhodnotí jako daňový podvod.

Žalovaný pominul, že se nejednalo o nestandardní dodávky bez ekonomické smysluplnosti, že Hexageek měla více odběratelů, mezi nimiž byly i největší obchodní společnosti v tuzemsku, prezentovala se vlastními internetovými stránkami, byla kontaktní, nebyla nespolehlivým plátcem a reagovala na uplatnění práv z vadného plnění. V této souvislosti žalobkyně poukázala na reklamační řízení s dodavatelem, o němž svědčí potvrzení o přijetí reklamace a reklamační protokoly. U dodávek zatížených podvodem by bylo typické, že se nelze u dodavatele dovolat práv z vadného plnění. Zde se jich žalobkyně dovolala, neboť Hexageek její reklamaci přijala a na vlastní náklady se s ní vypořádala. Smyslem a účelem transakcí tedy nemohl být podvod.

Žalobkyně v řízení prokázala přijetí veškerých opatření, která po ní mohla být požadována. Ověřovala si plnění a jeho kvantitu při osobních předávkách. Kvalitu kontrolovala v provozu. U nekvalitního zboží uplatnila práva z vadného plnění, která byla akceptována. Opakovaně kontrolovala veřejné rejstříky a osobně se dostavila do provozovny ve Slavkově. Platby prováděla při převzetí po kvantitativní kontrole plnění. Jednala vždy jen s oprávněnou osobou, které předávala finanční prostředky. Neobstojí tak úvaha žalovaného, že jediným možným opatřením, kterým by se žalobkyně vyhnula účasti na daňovém podvodu, byla úhrada dle § 109a zákona o DPH.

Závěrem upozornila na procesní pochybení daňových orgánů, které žalobkyni nevyzvaly před zahájením kontroly k podání dodatečného daňového přiznání dle § 145 odst. 2 daňového řádu. Kontrola byla již od počátku omezena pouze na zdanitelná plnění od Hexageek, navazovala na vědomostní dopis a od počátku směřovala k prokázání daňového podvodu. Za dané skutečnosti absence výzvy k podání dodatečného daňového přiznání vede k nezákonnosti doměření penále.

Ze všech popsaných důvodů navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se podrobně vypořádal s obdobnými odvolacími námitkami. V průběhu řízení nebylo zpochybněno naplnění formálních a hmotněprávních podmínek pro uplatnění nároku na odpočet (viz bod 43 rozhodnutí). Polemika nad tvrzením žalovaného obsaženým v bodě 87 rozhodnutí, že nárok na odpočet nevzniká, není případná. Nárok na odpočet vznikl, ale v souladu s judikaturou SDEU byl žalobkyni odepřen.

V nynější věci žalovaný existenci podvodu nedovozoval pouze z chybějící daně, ale detekoval i nestandardní okolnosti v řetězci. Není pravdou, že by mezi jednáním žalobkyně a neodvedením daně musela existovat příčinná souvislost. Žalovaný prokázal existenci podvodu a unesl své důkazní břemeno. Prokázal rovněž existenci objektivních okolností svědčících o tom, že žalobkyně o zapojení do podvodu vědět mohla, přičemž přijatá opatření vyhodnotil žalovaný jako nedostatečná. Žalobkyní zmiňované rozsudky Nejvyššího správního soudu považuje za neaplikovatelné.

Uvádí-li žalobkyně, že dodavatel Hexageek hradil správci daně nedoplatky v letech 2016–2019, je nutno připomenout, že dodavatel přiznal daň na výstupu ze zdanitelných plnění uskutečněných ve prospěch žalobkyně až dne 9. 7. 2019, avšak daňovou povinnosti ani k datu vydání napadeného rozhodnutí neuhradil. Úhrady nedoplatků před 9. 7. 2019 se tak nemohly vztahovat k chybějící dani. Relevantní není ani skutečnost, že správce daně v srpnu 2017 převedl přeplatek z jiného daňového účtu žalobkyně. I k této skutečnosti došlo před přiznáním daňové povinnosti z kontrolovaných plnění.

Objektivní okolnosti byly popsány v bodě 60 rozhodnutí. Nebylo zpochybněno, že by dodavatel neměl vlastní webové stránky. Tyto stránky však neobsahovaly žádné informace týkající se ekonomické činnosti dodavatele. Podvodné obchodní transakce se týkaly nákupu dílů pro výrobu řídících a ovládacích celků pro výdejní cigaretové stojany, přičemž webové stránky informovaly zájemce o poskytování a ceně webhostingu.

Žalobkyně bagatelizuje otázku virtuálního sídla. Při registraci k DPH však je právnická osoba povinna uvádět jednak sídlo ve smyslu § 13 odst. 1 písm. b) zákona o DPH (tj. adresu, pod kterou je zapsána v obchodním rejstříku), jednak skutečné sídlo dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o DPH (tj. místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí). Tato sídla nemusí být shodná. Pokud má dodavatel Hexageek skutečně ve Slavkově u Brna provozovnu, patrně při registraci porušil povinnost uvést skutečné sídlo společnosti. Nepravdivé je tvrzení, že by údaj o virtuálním sídle byl až z roku 2020. Daná skutečnost byla správci daně sdělena 26. 10. 2017 Finančním úřadem pro hlavní město Prahu.

Povinnost zveřejňovat účetní závěrky ve Sbírce listin nelze bagatelizovat. Vyplývá ze zákona o účetnictví a její porušení lze sankcionovat až do výše 3 % celkové hodnoty aktiv. Účetní závěrka může být cenným zdrojem informací o obchodním partnerovi. Pro věc není významné, kolik společností povinnost zveřejňovat účetní závěrky nedodržuje.

Námitka existence jiných odběratelů Hexageek byla vypořádána v bodě 94 napadeného rozhodnutí. Závěry z jiných řízení nemohou vyvolat legitimní očekávání ohledně prokazování skutečností, neboť důkazní břemeno je daňovými subjekty neseno odlišně. V jiných řetězcích dodavatele Hexageek nemuselo dojít k narušení daňové neutrality. Na závěru žalovaného pak nic nemění ani skutečnost, že jedním z odběratelů byl AGROFERT.

Nekontaktnost dodavatele nebyla vytýkána jako objektivní skutečnost, proto jsou námitky v tomto směru irelevantní. Neobstojí ani námitka jiného posouzení skutečností ve zdaňovacím období 1. čtvrtletí 2017. Zda zdaňovací období leden až březen 2017 Hexageek podala daňová přiznání, tudíž mohlo být ověřeno přiznání, vyčíslení a uhrazení daně (viz strana 5 zprávy o daňové kontrole). V daném období k narušení daňové neutrality nedošlo.

Pro posouzení vědomosti žalobkyně o podvodu je určující, jaké objektivní okolnosti byly definovány v předmětné věci. Objektivní okolnosti přitom mohou mít zdroj nejen v obchodní transakci, ale také v osobách obchodních partnerů apod. Platby v hotovosti a pokračování spolupráce poté, co byl žalobkyni zaslán vědomostní dopis, svědčí o nestandardnosti obchodních transakcí. Závěr o vědomosti žalobkyně o zapojení do daňového podvodu tak byl oprávněný. Na tom nic nemění ani fakt, že žalobkyně u dodavatele uspěla s reklamací.

Vědomostní dopis je důležitým opatřením v boji proti daňovým únikům. Od okamžiku oznámení adresného varování je plátce informován o tom, že jeho dodavatel neplní zákonné povinnosti vyplývající ze správy daní. Plyne z něj, že pokud plátce nepřijme adekvátní opatření k zamezení své účasti na podvodu, nebude schopen obhájit jednání v dobré víře. Ode dne přijetí dopisu by tak plátce měl přijmout veškerá opatření, aby se vyhnul riziku, že od svého dodavatele označeného v dopisu přijme další plnění, z něhož nebude zaplacena DPH. Vydání vědomostního dopisu není v rozporu se zásadou legality. Zákon nikde nestanoví, co vše může být objektivní okolností. Žalobkyně byla informována, že nepřijme-li příslušná opatření, vystavuje se riziku, že bude dovozena její vědomost o podvodu. Navíc i další objektivní okolnosti nasvědčovaly nestandardnosti transakcí. Opatření spočívající v lustraci dodavatele ve veřejných registrech nepovažuje žalovaný za dostatečná. Ani námitce o nemožnosti odstoupení od smlouvy nelze přisvědčit; tím spíš mělo být uvažováno o zajištění daně dle § 109a zákona o DPH. Námitku ohledně ručitelského vztahu považuje žalovaný za bezpředmětnou, neboť podmínky pro odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti na podvodu byly prokázány.

Setrval na závěru, že platby v hotovosti lze považovat za nestandardní, neboť u nich není zřejmá auditní stopa toku peněz z účtu na účet. To potvrdil např. i Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 18. 5. 2018, č. j. 51 Af 21/2017-36. Žalovaný nepřisvědčil ani argumentaci o webových stránkách dodavatele. Stránky Hexageek neprezentovaly žádné informace o obchodní činnosti, která byla předmětem obchodního vztahu mezi žalobkyní a jejím dodavatelem. Mezi objektivní okolnosti bylo podle žalovaného správně zařazeno i nezveřejňování účetních závěrek dodavatelem. Virtuální sídlo žalobkyně bylo objektivně zjištěno (viz bod 71 rozhodnutí).

Opatření k zabránění účasti na podvodu považoval žalovaný za nedostatečná. Ověření kvantity a kvality zboží je minimálním standardem při uskutečňování obchodů. Ani lustrace ve veřejných registrech nepostačuje. Není pravdou, že by jediným možným opatřením mělo být využití § 109a zákona o DPH. Volba přiměřených opatření byla na žalobkyni. Žalovaný nebyl povinen žalobkyni sdělovat, jaká opatření má činit.

Odmítl, že by v odvolacím řízení porušil § 115 odst. 2 daňového řádu. Všechny důkazy, z nichž vycházel, byly obsaženy v prvoinstančním řízení (včetně dokladů o hotovostní úhradě). Nejpozději ve vyjádření k výsledku kontrolního zjištění se k nim správce daně vyjádřil. Podoba webových stránek je informací dostupnou z veřejně přístupného zdroje, navíc již z roku 2016. Žalovaný potvrdil názor správce daně, že došlo k daňovému podvodu, o němž žalobkyně mohla vědět. Nebyl tedy povinen žalobkyni v odvolacím řízení seznamovat se zjištěnými skutečnostmi a důkazy. Námitku o nemožnosti vyvrácení závěrů žalovaného týkajících se webových stránek považuje za účelovou. Snímky webových stránek uvedené v žalobě neobsahují žádné informace o ekonomické činnosti, jež byla předmětem obchodního vztahu žalobkyně s Hexageek. Žalobkyně nijak nespecifikovala, v čem by jí měla v důsledku údajně chybného postupu žalovaného vzniknout újma, případně zda případné pochybení mohlo mít vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí.

Podle žalovaného nebyly splněny podmínky plynoucí z § 145 odst. 2 daňového řádu pro vydání výzev k podání dodatečných daňových přiznání. Neexistoval důvodný předpoklad, že daň bude doměřena. Správce daně nemohl předpokládat, zda bude prokázáno přijetí rozumných opatření k zabránění účasti na podvodu. Ani další průběh daňového řízení nepředurčoval, že existuje důvodný předpoklad budoucího doměření daně. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Replika žalobkyně a duplika žalovaného

V replice ze dne 28. 8. 2021 žalobkyně setrvala na argumentaci uplatněné v žalobě. Je přesvědčena, že nebyla prokázána existence chybějící daně. Odkaz žalovaného na úřední záznam ze 31. 7. 2019 je zcela nedůvodný, neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno 30. 9. 2020. O absenci chybějící daně svědčí platební morálka Hexageek (daňové povinnosti za 1. čtvrtletí 2017 uhradila) nebo zpráva likvidátora o průběhu a výsledcích likvidace z 6. 1. 2021, v níž mezi věřiteli společnosti daňová správa nefigurovala. Ani podle judikatury SDEU nelze opožděný nebo neodvedený odvod považovat za daňový podvod. Převádění přeplatků nelze bagatelizovat, neboť i pozdější úhrada dlužné povinnosti vyvrací existenci daňového podvodu.

Co se týče objektivních okolností, i zde žalobkyně trvá na tom, že zjištěné okolnosti její vědomost o podvodu nezaložily. Žalovaný uvádí, že nezpochybňoval ekonomickou prezentaci dodavatele na webových stránkách. Bod 68 napadeného rozhodnutí však svědčí o opaku. K tvrzením ve vyjádření k žalobě, která nejsou zachycena v napadeném rozhodnutí, by soud neměl přihlížet. Podle judikatury SDEU nelze po plátci daně požadovat více, než co požadují zákony v daném odvětví a co odpovídá standardům na trhu. Navíc ani samotná úhrada daně podle § 109a zákona o DPH nemusí být pro vyloučení vědomosti dostačující. Obsah vědomostního dopisu navíc žalovaný hodnotí protichůdně: na jedné straně presumuje automatickou existenci daňového podvodu, na straně druhé z pohledu § 145 odst. 2 daňového řádu neshledává důvodný předpoklad pro to, že daň bude v budoucnu doměřena.

K nevyužití institutu ručení žalobkyně odkázala na stanovisko generální advokátky J. K. z 14. 1. 2021 ve věci C-4/20, Alti. V něm bylo zdůrazněno, že institut ručení by s ohledem na hlediska proporcionality měl předcházet odepření nároku na odpočet. V případě tohoto postupu by nedošlo k navýšení doměřené daně o citelné příslušenství spočívající v úroku z prodlení a v penále. Je nepřípustné, aby o navýšení a uložení trestu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy rozhodovala finanční správa na základě volného uvážení. Volba mezi ručením a odepřením nároku na odpočet by měla mít jasně daná pravidla, jinak hrozí svévole.

I nadále je přesvědčena, že k porušení § 115 odst. 2 daňového řádu došlo. Citované ustanovení se netýká pouze nově předložených důkazů, ale rovněž precizace při hodnocení důkazů. Pokud závěry ohledně webových stránek nebyly předmětem zprávy o daňové kontrole, je zcela nedůvodný poukaz na veřejnost zdrojů.

Na závěr doplnila, že se aktuálně setkala s panem K., který je v oblasti IT známou osobou (např. školí Policii ČR). Do dnešního dne spolupracuje se společností AGROFERT, pro niž analyzuje webové servery a provádí bezpečnostní kontrolu. Pan K. nemohl být jednatelem Hexageek z důvodu, že byl společníkem a jednatelem MyNet Medias. r. o., která skončila v insolvenčním řízení a byl na ni nařízen konkurs.

Žalovaný v duplice z 20. 9. 2022 zopakoval, že ve věci došlo k narušení daňové neutrality tím, že Hexageek přiznala daň na výstupu ze zdanitelných plnění uskutečněných ve prospěch žalobkyně teprve dne 9. 7. 2019, avšak vlastní daňovou povinnost neuhradila ani ke dni ukončení kontroly. Ani pozdější zánik chybějící daně nemůže vést k sanaci daňové neutrality. Odkázal rovněž na rozsudek SDEU ze dne 7. 3. 2018, C-159/17, podle něhož i nepodání přiznání může být součástí daňového úniku. Nesouhlasí ani s tvrzením o absenci příčinné souvislosti. V nyní projednávané věci byly zjištěny takové objektivní okolnosti, na jejichž základě bylo oprávněné po žalobkyni očekávat, že přijme dostatečná opatření k zamezení účasti na podvodu. Není přitom nutné prokázat příčinnou souvislost mezi subjektem nárokujícím si odpočet daně a subjektem, který daň neodvedl.

Důvodem, proč žádná pohledávka správce daně nebyla přihlášena do likvidace Hexageek, byla skutečnost, že dne 9. 10. 2019 došlo k odpisu celkového nedoplatku pro nedobytnost. Chybějící daň tak nikdy nebyla uhrazena. Ani výtky ohledně objektivních skutečností nejsou podle žalovaného oprávněné. Informace na internetových stránkách dodavatele nijak nezachycují ekonomickou činnost, která byla předmětem obchodních transakcí se žalobkyní. V tomto závěru nelze spatřovat rozpornost napadeného rozhodnutí. Platby v hotovosti a vědomostní dopis jsou silnými objektivními okolnostmi.

Nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že by ručení dle § 109 zákona o DPH mělo přednost před odepřením nároku na odpočet daně. Jedná se o dva samostatné instituty, které mají místo v jiných fázích řízení. Je rovněž přesvědčen, že k porušení § 115 odst. 2 daňového řádu v odvolacím řízení nedošlo.

V. Ústní jednání a další vyjádření účastníků řízení

Při jednání dne 26. 9. 2022 účastníci setrvali na stanoviscích obsažených v předchozích písemných podáních. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní [vybrané obraty osobních daňových účtů Hexageek od ledna do prosince 2016 a 2017 (č. l. 14-15), přehled písemností Hexageek od 1. 1. 2015 do 5. 9. 2019 (č. l. 16-21), vybrané obraty osobních daňových účtů Hexageek z daňového portálu v obdobích 1. 1. 2016 - 31. 12. 2016 (č. l. 22), 1. 1. 2017 - 31. 12. 2017 (č. l. 23), zpráva likvidátora (č. l. 68)] a žalovaným [výpisy sestav o odepsání pohledávky dne 9. 10. 2019 (č. l. 82)]. Žalobkyně rovněž navrhla, aby soud provedl výslechy svědků K. (nyní J. M.) a L. N. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalovaného v návaznosti na průběh jednání požádala o odročení jednání za účelem opatření dalších dokladů vztahujících se k otázce chybějící daně, jednání bylo odročeno.

Žalovaný poté zaslal soudu vyjádření z 12. 10. 2022, v němž doplnil správní spis o údaje vztahující se k chybějící dani. Uvedl, že správce daně vyměřil společnosti Hexageek daň z úřední povinnosti ještě před tím, než podala daňová přiznání za zdaňovací období srpen až prosinec 2016. Na základě údajů z kontrolních hlášení jiných plátců totiž správce daně zjistil, že tato společnost uskutečňuje zdanitelná plnění, avšak nepodává za příslušná zdaňovací období daňová přiznání k DPH. Na výzvy k podání daňového přiznání společnost nereagovala, proto správce daně doměřil daň za předmětná zdaňovací období dodatečnými platebními výměry z 23. 4. 2019, které nabyly právní moci dne 25. 5. 2019. Vyměřená daň uhrazena nebyla. Hexageek sice dne 9. 7. 2019 podala daňová přiznání, nicméně ta obsahovala vady, které ani na výzvu správce daně nebyly odstraněny. Stala se tak neúčinnými podáními dle § 73 odst. 4 daňového řádu a nebylo k nim přihlíženo. „Chybějící“ daň tak byla pravomocně vyměřena 25. 5. 2019 a nebyla nikdy uhrazena. Žalovaný v rozhodnutí o odvolání vycházel z úředního záznamu ze dne 31. 7. 2019, který neobsahoval informace o doměření daně z úřední povinnosti a o neúčinnosti daňových přiznání z 9. 7. 2019. Uvedená nepřesnost však nemůže jít žalovanému k tíži, neboť určující je, že daň byla Hexageek vyměřena 25. 5. 2019 a nebyla uhrazena. Předmětné pochybení tak podle žalovaného nemělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. K odepsání daňového nedoplatku dne 9. 10. 2019 žalovaný poznamenal, že Hexageek řádně neplnila své povinnosti již od 21. 5. 2015. Od roku 2015 zahájil správce daně několik exekučních řízení a vydal 5 exekučních příkazů na přikázání pohledávek z účtu od různých bank. Poslední vymožená úhrada byla 77 Kč v lednu 2018, poté již společnost vykazovala nulové zůstatky na účtech. Nevlastnila žádný movitý ani nemovitý majetek, na výzvy k podání prohlášení o majetku nereagovala. Proto správce daně v lednu a říjnu 2019 přistoupil k odpisu celkového nedoplatku na DPH pro nedobytnost. Postup správce daně byl v souladu s § 158 daňového řádu. Chybějící daň nikdy nebyla odvedena do veřejných rozpočtů, proto došlo k narušení daňové neutrality. Návrhy na výslech svědků K. a N. považoval žalovaný za nedůvodné. Svědek K. byl vyslechnut již v daňovém řízení a Ing. N. byl zástupcem žalobkyně v daňovém řízení. Měl tedy prostor se k věci vyjádřit již v řízení před správními orgány.

Žalobkyně ve vyjádření ze 17. 10. 2022 uvedla, že žalovaný nepřípustně rozšiřuje argumentaci ohledně chybějící daně obsaženou v napadeném rozhodnutí. K novým důkazům ani tvrzením žalovaného by soud neměl přihlížet. Měl by vycházet výlučně ze stavu, který byl zjištěn ke dni vydání rozhodnutí o odvolání. Pokud by soud hodlal z nově předložených důkazů vycházet, žalobkyně požaduje, aby s nimi byla řádně seznámena v řízení před soudem. Nesouhlasí rovněž s tím, že by žalovaný existenci chybějící daně prokázal. K tomu odkázala na svoji argumentaci uplatněnou v replice a při jednání dne 26. 9. 2022. V roce 2017 žalovaný existenci podvodu na DPH nedovodil, není tedy důvod, proč by takový závěr měl platit pro rok 2016. Jedinou odlišností bylo podání daňových přiznání v roce 2017 v řádné lhůtě, oproti roku 2016.

Při ústním jednání dne 31. 10. 2022 soud provedl dokazování dokumenty předloženými žalovaným dne 12. 10. 2022 na CD (daňovými přiznáními Hexageek k DPH za zdaňovací období srpen až prosinec 2016, platebními výměry na DPH za zdaňovací období srpen až prosinec 2016 z 23. 4. 2019, výzvami k podání daňových přiznání za období srpen až prosinec 2016, výzvami k odstranění vad podání za zdaňovací období srpen až prosinec 2016, úředními záznamy o neúčinnosti daňových přiznání za období srpen až prosinec 2016, sjetinou ze systému ADIS o jednotlivých dotazech na banky, 5 exekučními příkazy na přikázání pohledávky z účtu, odpisovými protokoly ze dne 23. 1. 2019 a 9. 10. 2019, odpověďmi z jednotlivých bank, 3 výzvami k podání prohlášení o majetku z 9. 3. 2016, 7. 12. 2018 a 31. 7. 2019). Zástupce žalobkyně navrhl odročení jednání, aby se mohl detailněji seznámit s provedenými důkazy. Soud proto jednání opětovně odročil na 10. 11. 2022.

Při jednání dne 10. 11. 2022 soud zamítl veškeré zbývající návrhy žalobkyně na doplnění dokazování pro nadbytečnost [email od pana K. zástupci žalobkyně z 5. 9. 2022 a k němu přiložená příloha popisující historii společnosti Hexageek (č. l. 96-99), navrhované svědecké výpovědi J. M. (pana K.) a Ing. L. N.]. Pan K. byl vyslechnut již v daňovém řízení a soud neshledal oprávněné důvody pro zopakování jeho svědecké výpovědi. Pan N. vystupoval v daňovém řízení jako zástupce žalobkyně a podle soudu měl již v daňovém řízení značný prostor pro vyjádření k dané věci. Konečně ani emailová komunikace pana K., resp. jeho popis historie Hexageek, nebyly podle soudu nezbytnými pro posouzení věci. Ostatně žalobkyně ani neupřesnila, k prokázání, jakých konkrétních skutečností by výpověď svědka N. měla směřovat. Zde soud vycházel především z jeho svědecké výpovědi podané v daňovém řízení. Screenshoty internetových stránek podle zástupce žalobkyně nebyly navrhovány jako důkaz, ale tvoří součást podané žaloby.

K věci samé zástupce žalobkyně při jednání uvedl, že dokazování provedené soudem je nezákonné. Zopakoval, že žalovaný nemůže dohánět své důkazní břemeno v řízení před soudem. Provedeny byly důkazy, které měl žalovaný od počátku k dispozici. Zdůraznil opětovně, že v roce 2017 byl žalobkyni od totožného dodavatele nárok uznán. Není odůvodněno, proč v daném zdaňovacím období postupoval správce daně odlišně. Skutečnost, že výzvy k podání daňových přiznání byly Hexageek vyzvednuty, svědčí o tom, že dodavatel se správcem daně komunikoval. Upozornil rovněž na fakt, že v daňových přiznáních z července 2019 přiznala Hexageek daň vyšší, než jak ji stanovil správce daně. Je otázkou, zda tato skutečnost neměla vést k zahájení daňové kontroly či postupu k odstranění pochybností. Vzhledem k odpisu daně před vydáním napadeného rozhodnutí nelze tvrdit, že existoval daňový nedoplatek. Z důkazů vyplynulo, že si Hexageek neplnila své daňové povinnosti; to však podle žalobkyně nepostačuje k závěru o podvodu. Navíc u ostatních odběratelů této společnosti podvod dovozen nebyl. Subjektivní stránkou věci (důvody, proč daň nebyla uhrazena) se správce daně vůbec nezabýval. Zástupce žalobkyně uzavřel, že objektivní okolnosti zjištěné žalovaným vědomost o podvodu nezakládají. Navíc přijatá opatření byla dostatečná.

Zástupce žalovaného poznamenal, že daňové nedoplatky Hexageek byly vymáhány dlouhodobě, ovšem neúspěšně, proto bylo přistoupeno k odpisu nedoplatku. Neplatí, že pokud byla daň odepsána, neexistuje chybějící daň. I odpisem pohledávky je státní rozpočet krácen. Chybějící daň byla v projednávané věci detekována a vyměřena. Nesprávný popis skutkových okolností žalovaným nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Objektivní okolnosti svědčí o vědomosti žalobkyně o podvodu, zejména platby v hotovosti a vědomostní dopis.

VI. B. III) Přijetí rozumných opatření žalobkyní

Závěrem soud hodnotil, zda žalobkyně přijala dostatečná opatření, která od ní mohla být rozumně vyžadována, aby své účasti na podvodu zabránila.

Žalovaný v bodech 74-80 napadeného rozhodnutí podrobně popsal, že žalobkyně v podstatě neprovedla žádná relevantní opatření k eliminaci rizika zapojení se do podvodu na DPH. Jak soud popsal v bodě 96 výše, po obdržení vědomostního dopisu měla žalobkyně přijmout účinná opatření k vyloučení své účasti na podvodu (např. zvláštní způsob zajištění daně podle § 109a zákona o DPH). Námitka, že žalobkyně nedisponuje týmem odborníků ani právníků, není přiléhavá, neboť i laikovi by z textu vědomostního dopisu muselo být zřejmé, jaká opatření má učinit, aby se v budoucnosti vyvaroval odepření nároku na odpočet od z plnění od předmětného dodavatele. Získávání obecných informací o situaci Hexageek z různých zdrojů (např. z registru plátců nebo z obchodního rejstříku) nepovažuje soud za daných skutkových okolností za nijak nadstandardní, ale za pouhou běžnou opatrnost. I podle Nejvyššího správního soudu platí, že „obezřetnost v obchodním styku se nevyčerpává nahlédnutím do evidence“ (viz rozsudek ze dne 11. 2. 2020, č. j. 10 Afs 253/2018-39). Rovněž platby za přijatá plnění v hotovosti nelze považovat za opatření bránící účinně účasti na daňovém podvodu. Totéž platí rovněž pro kontrolu kvality při předání zboží či o obchodování s oprávněnou osobou dodavatele.

Pokud měla žalobkyně k dispozici obsah kontrolních hlášení dodavatele Hexageek, nepochybně z něj mohla zjistit nestandardnosti svědčící o vykazování velkého množství plnění v oddílu B3; i to ji mělo vést k dalšímu prověření předmětných obchodních transakcí či k přijetí náležitých opatření.

Žalovaný v bodě 78 napadeného rozhodnutí přiléhavě poukázal rovněž na skutečnost, že k ukončení rámcové smlouvy s Hexageek došlo 12. 1. 2017 z důvodu narovnání vyhroceného stavu mezi oběma stranami. Předmětná listina nasvědčuje tomu, že obchodní spolupráce mezi žalobkyní a Hexageek nebyla bezproblémová. Smluvní podmínky tak patrně nebyly tím pravým důvodem, proč žalobkyně k využití zvláštního způsobu zajištění daně nepřistoupila. Žalovaný správně upozornil na fakt, že po ukončení spolupráce neměla žalobkyně jediný racionální důvod u dosud neuhrazených faktur nevyužít postup podle § 109a zákona o DPH. Pokud tak neučinila, nemůže tvrdit, že vynaložila maximální možné úsilí, aby svoji účast na podvodu vyloučila. Na těchto závěrech nemůže ničeho změnit ani tvrzené bezproblémové vyřizování reklamací jejím obchodním partnerem. Dostatek důkazů obsažených ve spise totiž svědčí o tom, že žalobkyní přijatá opatření dostatečná nebyla. Závěr žalovaného, že si žalobkyně nepočínala v předmětných obchodních vztazích dostatečně obezřetně a opatrně, tak obstojí.

Námitka nenaplnění podmínek pro odmítnutí nároku na odpočet daně z důvodu účasti žalobkyně na podvodu na DPH tedy není důvodná.

Opatření, která žalobkyně v návaznosti na přijetí vědomostního dopisu přijala, soud považuje za nedostatečná. Kontrola v registru plátců DPH je standardním minimem prověřování obchodního partnera. V návaznosti na obsah vědomostního dopisu však měla žalobkyně přistoupit k opatřením mnohem radikálnějším, aby svoji vědomou účast na možném podvodu vyloučila. Jak přiléhavě uváděl správce daně, vhodné řešení dané situace představoval zvláštní způsob zajištění daně. Ujišťování zaměstnankyní správce daně v telefonických hovorech, že v budoucnu lze předpokládat ze strany Hexageek zlepšení situace, nepovažuje soud za dostatečné opatření k vyloučení vědomé účasti žalobkyně na podvodu. Pokud žalobkyně účinně nezkontrolovala, že Hexageek z následných plnění poskytnutých žalobkyni DPH skutečně odvedla, nebylo její jednání dostatečně obezřetné.

Relevantní není ani námitka, že vůči jiným odběratelům Hexageek nebylo řízení vedeno. Jak totiž výslovně uvedl Finanční úřad pro hlavní město Prahu v textu vědomostního dopisu, problém s neuhrazením daňové povinnosti se týkal daňových dokladů vystavených na žalobkyni. Není proto důvodu zjišťovat, zda Hexageek měl problémy s úhradou DPH i z plnění poskytnutých jiným obchodním partnerům (k tomu srov. závěry v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2019, č. j. 7 Afs 209/2019-37). Daná skutečnost měla žalobkyni signalizovat problémovost plnění, které odebírala od předmětného dodavatele.

Stejně tak je nepřípadná výtka, že nebylo odůvodněno, proč byl nárok z obdobných plnění v 1. čtvrtletí 2017 uznán. Žalovaný vysvětlil, že v roce 2017 došlo ke zcela odlišné situaci, neboť Hexageek podal v daném zdaňovacím období včas daňové přiznání a svoji daňovou povinnost uhradil. Se žalobkyní nelze souhlasit ani v tom, že neuhrazení daňové povinnosti za 3. a 4. čtvrtletí 2016 bylo jen ojedinělým selháním dodavatele Hexageek, resp. že subjektivní důvody v řízení nebyly zjišťovány. K tomu soud odkazuje na svědeckou výpověď pana Kachlíka ze 14. 3. 2018, v níž svědek potvrzoval, že daňová přiznání byla podána a daňové povinnosti uhrazeny. Nepravdivost těchto informací svědčí o nevěrohodnosti svědka a přispívá k závěru o nestandardnosti daných obchodních případů.

Druhou objektivní okolností byl podle žalovaného způsob plateb za dodané zboží. Ta byla popsána v bodě 67 napadeného rozhodnutí (v nichž žalovaný odkazuje rovněž na body 61-62). Platby měly probíhat částečně bankovním převodem a částečně v hotovosti. Z doložených výdajových pokladních dokladů však bylo zjištěno, že platby probíhaly pouze v hotovosti. Tuto skutečnost lze oprávněně považovat za nestandardní. Navíc bylo zjištěno, že až na platbu fakturyč. 20160281 byly daňové doklady uhrazeny po době splatnosti. I tuto skutečnost žalovaný zohlednil jako rizikovou, s čímž se soud plně ztotožnil (v podrobnostech viz bod 61 napadeného rozhodnutí).

Nestandardnost obchodního vztahu dokládala podle žalovaného rovněž skutečnost, že dodavatel na svých stránkách nezveřejňoval účetní závěrky (viz body 69-70 napadeného rozhodnutí). Poslední zveřejněná účetní závěrka Hexageek byla z roku 2012. Údaje o ekonomické činnosti, které z účetních závěrek vyplývají, přitom jsou v obchodním styku důležitým ukazatelem pro potenciálního obchodního partnera. Ani tvrzení žalobkyně, že většina společností neplní povinnost zveřejňovat účetní závěrku v rejstříku, nemůže zvrátit oprávněnost zahrnutí této okolnosti do souhrnu objektivních okolností svědčících o vědomosti žalobkyně o podvodu.

Obdobný závěr je nutno učinit rovněž ve vztahu k virtuálnímu sídlu dodavatele. Hexageek měl v předmětných zdaňovacích obdobích sídlo na adrese, která je na stránkách www.kurzy.cz nabízena jako virtuální sídlo a je na ní evidováno okolo 490 právnických osob (viz bod 71 rozhodnutí). Ani argumentace žalobkyně, že dodavatel měl provozovnu ve Slavkově u Brna, nic nemění na skutečnosti, že dodavatel oficiálně sídlil na virtuálním sídle. Přestože podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2018, č. j. 9 Afs 216/2018-47, zmiňovaného žalobkyní není problematické, pokud podnikatelé pro účely zápisu ve veřejných rejstřících využijí službu tzv. office house, tedy virtuální sídlo. To však platí pouze v případě, že všechny další okolnosti podnikání probíhají standardně a v souladu se zákonem. Tak tomu v nynějším případě nebylo, proto žalovaný i existenci virtuálního sídla oprávněně zařadil mezi objektivní okolnosti.

Konečně poslední objektivní skutečností zmíněnou žalovaným byla obecnost internetových stránek Hexageek (viz bod 68 rozhodnutí). Jak však bylo zmíněno výše, žalovaný tuto objektivní okolnost zahrnul do výčtu objektivních okolností, aniž by provedl dokazování a žalobkyni s hodnocením použitých důkazů seznámil. Dopustil se proto vady řízení, která má za následek nepoužitelnost této objektivní skutečnosti při posuzování vědomosti žalobkyně o podvodu. Soud je však přesvědčen, že zbývající objektivní okolnosti (vědomostní dopis, způsob plateb, nezveřejňování účetních závěrek, virtuální sídlo) pro dovození vědomosti žalobkyně o podvodu spolehlivě a jednoznačně postačují (přiměřeně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, č. j. 1 Afs 58/2013-34). Stěžejní objektivní okolností byla existence vědomostního dopisu, která by podle soudu i sama o sobě v daném případě pro dovození vědomosti žalobkyně o podvodu postačovala. Zahrnutí obecných webových stránek do objektivních okolností taky bylo procesním pochybením, které však nemělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

Co se týče příčinné souvislosti mezi žalobkyní uplatňovaným nárokem na odpočet daně a neodvedením předmětné daně jejím dodavatelem, soud poukazuje na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu vyslovené v rozsudku ze dne 16. 4. 2019, č. j. 4 Afs 104/2018-79, bod 59. Z něj plyne, že „[s]kutkové a příčinné souvislosti mezi neodvedením daně a nárokováním odpočtu (…) vznikají, i když daňový subjekt, uplatňující nárok na odpočet na dani z přidané hodnoty, nemá poznatky o daňovém subjektu, který tuto daň neodvedl do veřejného rozpočtu, avšak subjekty, se kterými bezprostředně spolupracoval, vykazovaly takové podezřelé znaky, že mohl či musel vědět, že se zapojuje do obchodního řetězce, jehož účelem je podvod na dani z přidané hodnoty.“ V nynější věci dodavatel Hexageek, s nímž žalobkyně spolupracovala, vykazoval nestandardní znaky, které žalobkyni mohly a měly signalizovat, že dojde k neodvedení daně do veřejného rozpočtu (viz zejm. vědomostní dopis).

K poukazu žalobkyně na institut ručení soud konstatuje, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu představuje odepření nároku na odpočet DPH a ručení dle § 109 zákona o DPH dva samostatné instituty, jež mají místo v jiných fázích řízení. Neuznání nároku na odpočet spadá do nalézacího řízení, kdežto ručení se používá při placení daní. V obecné rovině tedy nemá institut ručení přednost před neuznáním nároku na odpočet DPH z důvodu, že dodavatel či subdodavatel daňového subjektu daň podvodně nepřiznal či neodvedl (viz např. bod 16 rozsudku ze dne 24. 1. 2022, č. j. 10 Afs 57/2021-65). Pokud byly naplněny podmínky pro odepření nároku na odpočet z důvodu účasti žalobkyně na daňovém podvodu, nebylo povinností správce daně zkoumat naplnění podmínek pro využití institutu ručení. Nepřiléhavý je rovněž odkaz na stanovisko generální advokátky ve věci C-4/20, Alti. Pro soud je závazný následný rozsudek SDEU z 20. 5. 2021, v němž je řešen rozsah ručení, nikoliv povinnost využití institutu ručení před odepřením nároku na odpočet, jak se snaží dovodit žalobkyně. Závěry věci Alti proto nejsou pro nyní řešenou věc použitelné.

VII. Závěr a náklady řízení

Soud tak na základě všech výše uvedených skutečností neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno, 10. listopadu 2022

Mgr. Milan Procházkav.r. ⟪LB:lb_001⟫ předseda senátu