KSBR 31 Af 72/2021-142

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Václava Štencla, MA a JUDr. Radka Malenovského ve věci žalobce: Q. B. N., IČ X sídlem X zastoupený advokátem Mgr. Michalem Varmužou sídlem Kozinova 21/2, 787 01 Šumperk proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 9. 2021 č.j. 2968-3/2021-900000-311 takto:

Žaloba se zamítá.

Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Předmět řízení

Celní úřad pro Jihomoravský kraj (dále „CÚ“) dne 27. 10. 2020 vydal rozhodnutíč. j. 5255-14/2020-530000-12 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), kterým uznal žalobce vinným ze spáchání pokračujícího přestupku dle § 123 odst. 1 písm. b) zákonač. 186/2016 Sb., o hazardních hrách (dále „ZHH“) v provozovně „BAR – BINGO“ v Brně, neboť v rozporu s § 7 odst. 2 písm. b) ZHH provozoval 28. 6. 2018 prostřednictvím 1 kusu technického zařízení (HOLLYWOOD POPCORN – dále jako „HP“), 21. 8. 2018 prostřednictvím 1 kusu technického zařízení (JEWEL) a 29. 8. 2018 prostřednictvím 7 kusů technických zařízení (z toho 3 kusy JEWEL, 3 kusy HP a 1 kus Diascope) hazardní hru, přestože bylo dle § 7 odst. 2 písm. b) ZHH provozování hazardní hry, ke které nebylo uděleno povolení příslušným orgánem, zakázáno. Žalobci byla uložena pokuta 360 000 Kč a bylo rozhodnuto o zabrání předmětných celkem 9 kusů technických zařízení včetně klíčů a peněžních prostředků v celkové výši 12 800 Kč. Generální ředitelství cel (dále „žalovaný“) rozhodnutím z 1. 9. 2021 č. j. 2968-3/2021-900000-311 (dále „napadené rozhodnutí“) odvolání žalobce zamítlo. Obsah žaloby

Žalobce navrhl zrušit obě správní rozhodnutí, případně snížit pokutu na částku dle uvážení soudu. Namítl, že uložená pokuta je nepřiměřená okolnostem věci jeho majetkovým poměrům a je pro něj likvidační. Namítl, že správní orgány vyšly ve svém závěru, že žalobce fakticky provozoval technická zařízení, zejména z podání vysvětlení žalobce jako důkazu, ale podání vysvětlení jako důkaz ve správním řízení přípustné není (§ 137 odst. 4 správního řádu). Z dalších důkazů nevyplývá důkaz o tom, že žalobce skutečně zařízení v den kontroly či dříve provozoval (ve smyslu jejich obsluhy, vyplácení výher apod.) a že měl na provozování soutěží přímý ekonomický zájem.

Jádrem žalobní argumentace je námitka, že soutěže Jewel a HP nejsou hazardními hrami ve smyslu § 3 odst. 1 a 2 ZHH (jelikož v nich nerozhoduje náhoda zcela ani zčásti) a už vůbec nejsou hazardní technickou hrou dle § 3 odst. 2 písm. e) ZHH a § 42 ZHH a § 50 ZHH vyžadující povolení, jelikož se nejedná o válcovou hru, elektronické kostky či ruletu. Žalobce uvedl zejména následující. Správní orgány nesprávně posoudily principy soutěží Jewel a HP z hlediska vlivu náhody na výhru či prohru a návratnost vkladu. Soutěž Jewel je založena na otázkách a soutěž HP je založena na otázkách a dovednostních úkolech, zodpovězení otázky je plně v dispozici soutěžícího, což vylučuje náhodu či neznámou okolnost dle § 3 ZHH. Soutěžící je (kvůli funkcionalitě tlačítka „Info“) před každým kolem obeznámen s výší odměny při správné odpovědi na položenou otázku či splnění úkolů, a proto ke vkladu soutěžícího nepřistupuje náhoda či neznámá okolnost. Jediné co soutěžící před každým kolem neví je znění soutěžní otázky či dovednostní úkol (jaký obrázek bude muset v rámci časového limitu poskládat), což však není o náhodě. Hodnota otázky nebo úkolu je vždy minimálně o 10 % a min. o 1 Kč (resp. o 20 % při nákupu otázky za 5 Kč) vyšší, než hodnota vkladu do soutěžního kola (např. za vklad 100 Kč může soutěžící pouze na základě svých znalostí a dovedností získat vždy minimálně 110 Kč, resp. 120 Kč u nákupu otázky za 5 Kč - vlivem faktu, že minimální navýšení sázky nesmí být menší než 1 Kč). V soutěži Jewel má soutěžící v případě úplné prohry k dispozici navíc tzv. otázku poslední záchrany, při jejímž správném zodpovězení může získat zpět 105 % původního vkladu. Pokud si soutěžící do soutěže vkládá vklad, o který je ochoten soutěžit a je dopředu v pravidlech soutěže upozorněn na to, že může získat minimálně 105 % vkladu, má zaručenou návratnost vkladu na základě jeho znalostí i eliminovanou náhodu v tom směru, že by nezískal na základě svých znalostí více než byl jeho vklad do soutěže. Co se týče otázky poslední záchrany, kde je uveden časový limit pro odpověď na 10 sekund, tak soutěžící otázku přečte za 3 až 4 sekundy a pokud zná správnou odpověď, stihne ji vybrat z předložených možností. Otázka poslední záchrany se příliš neodlišuje od AZ kvízu. S pomocí telefonu je možnost získat správnou odpověď v řádu 10 sekund. Bonusové otázky – tj. otázky s vyšší hodnotou než je navýšení o 10 % oproti vkladu d soutěžního kola (resp. 20 % při nákupu otázky za 5 Kč) - byly umístěny do soutěže, aby soutěžícím umožnily lépe zhodnotit jejich vklad a kompenzovat chybně zodpovězené otázky či nesplněné úkoly. Četnost bonusových otázek není projevem náhody či neznámé okolnosti. V obou soutěžích jsou dva banky o různé obtížnosti, přičemž získání výhry odložené v těchto bancích závisí pouze na znalostech a dovednostech soutěžícího. Pokud soutěžící odpoví správně na otázky či splní dovednostní úkoly, vyhraje vždy více, než činil jeho původní vklad do soutěže (minimálně pak 105 % vkladu). Grafické pozadí válců a symbolů nemá žádný vliv na výši výhry, proto nejde o válcové hry a nejde tak o technickou hru dle § 42 odst. 1 ZHH. U soutěží chybí přednastavený výherní podíl 75–100 %. Vyjádření žalovaného

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost a zejména uvedl následující. Právně relevantní skutečnosti ze záznamů o podaném vysvětlení lze v souladu s právní úpravou použít ve správním řízení prostřednictvím protokolu o kontrole. Žalobce se dopustil velmi závažné protiprávní činnosti a uložení pokuty ve výši 0,72 % zákonného rozpětí sankce je velmi mírným trestem. Nelegální hazard je lukrativní činnost, čemuž odpovídá v technických zařízeních zajištěná hotovost 12 800 Kč. Ukládání bagatelních pokut za lukrativní a velmi závažnou trvající protiprávní činnost by se míjela s cílem a smyslem ZHH. Žalobce poprvé v žalobě namítl likvidační účinek uložené pokuty. Celní úřad vyzval žalobce k doložení majetkové situace a žalobce zůstal pasivní, nepředložil ani vyjádření. Likvidační účinek nebyl namítán ani v podaném odvolání. Bylo povinností žalobce, aby učinil konkrétní tvrzení a prokázal je. Pokuta uložená není nepřiměřenou ani likvidační. Posouzení věci krajským soudem

Soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první zákonač. 150/2002 Sb., soudní řád správní - dále jako „s. ř. s.“) i řízení předcházející jeho vydání.

IV. D) Námitka o nepřiměřenosti pokuty vzhledem k majetkovým poměrům žalobce

Žalobce namítl, že pokuta 360 000 Kč je pro žalobce jako běžnou osobu samostatně výdělečně činnou likvidační. Podle žalobce správní orgány pochybily, že si samy od finančního úřadu nevyžádaly přehled jeho příjmů a výdajů. Podle žalobce si správní orgány měly přednostně obstarat podklady pro rozhodnutí samy a teprve poté je vyžádat od žalobce a že v tomto směru je rozhodnutí správních orgán nepřezkoumatelné, když v rozhodnutí o pokutě chybí odhad konkrétní majetkové situace žalobce. Žalobce soudu předložil daňové přiznání za rok 2019 a 2020, uvedl, že v roce 2020 živnost přerušil od února 2020 do října 2021, a proto měl minimální příjem a že si správní orgány neověřily, zda podniká. Správní orgány podle názoru žalobce stanovovaly pokutu žalobci mylně jako trvale podnikající osobě, aniž se o tom přesvědčily (výpisem ze živnostenského rejstříku). Dle žalobce z daňového přiznání vyplývá, že pokuta je vyšší než hrubý příjem žalobce za rok 2019 a 9 x vyšší než byl hrubý příjem žalobce za rok 2020. Žalobce uvedl, že od února 2020 byl nezaměstnaný a má nezletilé nezaopatřené dítě, což si též správní orgány neověřily. Rovněž tyto námitky soud shledává za nedůvodné, a to z následujících důvodů.

Celní úřad vyzval žalobce třikrát (viz výzvy z 29. 5. 2020, 16. 7. 2020 a 27. 7. 2020) k doložení majetkové situace (výzva z 29. 5. 2020 byla doručena advokátovi žalobce a výzvy z 16. 7. 2020 a 27. 7. 2020 byly doručeny přímo do rukou žalobce). Žalobce zůstal zcela pasivní a k výzvě nepředložil ani listiny ani vyjádření (tvrzení). Dokonce likvidační účinek pokuty netvrdil ani v odvolání a v odvolání ani nevznesl námitky proti výši uložené pokuty (podal jen blanketní odvolání). Soud s odkazem na § 52 správního řádu připomíná povinnost účastníků označit důkazy na podporu svých tvrzení; této povinnosti žalobce nedostál a neunesl tak břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně svých majetkových poměrů a příp. likvidačního účinku pokuty. I z usnesení rozšířeného senátu NSS z 20. 4. 2010 č. j. 1 As 9/2008–133 plyne, že se předpokládá součinnost pachatele k příp. zjištění jeho osobních a majetkových poměrů, včetně umožnění správnímu orgánu, aby ověřil jejich pravdivost např. tím, že zbaví pro tento účel výše orgány veřejné moci mlčenlivosti (viz i např. „…bude tedy záležet především na účastníku řízení, zda projeví svůj zájem na tom, aby uložená pokuta pro něj neměla likvidační důsledky, tím, že správnímu orgánu poskytne základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech a tyto také věrohodným způsobem doloží či umožní správnímu orgánu, aby ověřil jejich pravdivost“) [obdobně srov. např. rozsudky Krajského soudu v Plzni z 15. 3. 2022 č. j. 57 A 108/2020-116, bod 36., Krajského soudu v Českých Budějovicích z 4. 8. 2022 č. j. 51 A 48/2020-64, bod 56. a násl., Městského soudu v Praze z 22. 2. 2022 č. j. 3 A 17/2020-42, bod 60. aj.].

Nejen že žalobce před správními orgány neunesl břemeno tvrzení a důkazní. Chování žalobce před správními orgány – že žalobce nereagoval ani v rovině tvrzení na rovnou tři výzvy prvostupňového orgánu k doložení majetkové situace a ani v odvolání nevznesl námitky proti výši pokuty – činí nynější tvrzení žalobce o likvidačním účinku pokuty nevěrohodným. Pokud by žalobci skutečně hrozil likvidační účinek pokuty, lze předpokládat, že by se mu snažil vyhnout a byl by patřičně aktivní ve správním řízení (presumpce racionality člověka).

Dokonce se nabízí úvaha o žalobcově pokusu o zneužití práva. Žalobce obdržel tři výzvy ukládající mu povinnost předložit celnímu úřadu listiny prokazující jeho majetkové poměry; to vše s poučením mj., že správní orgán je povinen přihlédnout k majetkovým poměrům pachatele a že předložení takových listin je nezbytné k tomu, aby celní úřad postavil najisto, jaké jsou majetkové poměry žalobce. Žalobce však mlčel. Aby až v žalobě namítal, že se správní orgány nezabývaly jeho majetkovými poměry a samy z úřední povinnosti (vlastní cestou) nezjistily to či ono a že celní úřady pochybily, pokud si samy od finančního úřadu nevyžádaly přehled příjmů a výdajů žalobce. To vše navzdory tomu, že daňové orgány mají zákonem uloženou povinnost mlčenlivosti a žalobce tak odkazuje celní úřad na nemožnou variantu (viz zejména bod usnesení rozšířeného senátu NSS z 20. 4. 2010 č. j. 1 As 9/2008–133, bod 35. až 38.). Na takové procesní chování žalobce lze nahlížet i jako na obstrukci a zneužití práva a nelze mu poskytnout soudní ochranu (zneužití práva ani správní soudy ochranu neposkytují - srov. např. rozsudek z 10. 11. 2005 č. j. 1 Afs 107/2004 - 48, publikovaný podč. 869/2006 Sb. NSS). V tomto ohledu je třeba mít na paměti i tradiční právní zásadu „nemo turpitudinem suam allegare potest“, tj. že nikdo nemůže mít prospěch ze své vlastní nepoctivosti. Tato obecná právní zásada byla součástí právního řádu již před účinností zákonač. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a to jako přímo aplikovatelné pravidlo pro rozhodování (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu z 20. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4008/2010, z 19. 9. 2012 sp. zn. 28 Cdo 2287/2011, usnesení Nejvyššího soudu 26. 7. 2022 sp. zn. 33 Cdo 1243/2022, nálezy Ústavního soudu z 22. 2. 1995 sp. zn. II. ÚS 42/94, z 22. 2. 2011 sp. zn. I. ÚS 2849/07 či rozsudek NSS z 26. 10. 2022 č. j. 8 As 147/2020-53; nyní výslovně v § 6 odst. 2 věta prvnío. z., dle kterého „Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu.“. Pokud žalobce nepředložil ani přes tři výzvy správním orgánům tvrzení ani podklady o svých majetkových poměrech, nelze tak správním orgánům vyčítat, že – s přihlédnutím mj. k faktu, že žalobce je zastoupen advokátem (a zjevně tak disponuje zdroji), podnikal již od roku 2000 a ani v odvolání nevznesl námitky do výše pokuty – dovodily (tj. odhadem), že pokuta ve výši 360 000 Kč není pro žalobce likvidační (v rozhodnutích tak nechybí ani odhad poměrů žalobce). Žalobce vyčítá správním orgánům, že přehlédly jím přerušenou podnikatelskou činnost od února 2020 (do října 2021). Nicméně prvostupňový orgán ve výši pokuty v zásadě zohlednil faktické nepodnikání žalobce, byť z drobet jiného důvodu (viz str. 33 prvostupňového rozhodnutí: „… výrazně zohlednil skutečnost, že obviněný nemohl v souvislosti s opatřeními přijatými z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru … vykonávat od 13. 3. 2020 do 24. 5. 2020 a od 22. 10. 2020 do dnešního dne podnikatelskou činnost na základě živnostenského oprávnění v oboru hostinská činnost, čímž byly po tuto dobu nezanedbatelně omezeny jeho příjmy.“). Navíc žalobce soudu doručil výpis ze živnostenského rejstříku s datem 8. 11. 2021, z něhož plyne, že od 1. 11. 2021 již nemá přerušené podnikání (obor činnosti: Výroba, obchod služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona; Hostinská činnost; Prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin). Jak přiléhavě uvádí např. Krajský soud v Praze v rozsudku z 26. 11. 2021 č. j. 55 Af 61/2020-144, bod 76., „Sankce tak může zasáhnout nejen majetek, který žalobce má v době jejího ukládání, ale i majetek budoucí“ (srov. i a priori nevylučitelnou alternativu, že by žalobce získal peníze na úhradu pokuty zápůjčkou či úvěrem). Rozšířený senát NSS v usneseníč. j. 1 As 9/2008–133 dovodil, že za likvidační je třeba považovat takovou sankci, „která je nepřiměřená osobním a majetkovým poměrům pachatele deliktu do té míry, že je způsobilá mu sama o sobě přivodit platební neschopnost či ho donutit ukončit podnikatelskou činnost, nebo se v důsledku takové pokuty může stát na dlouhou dobu v podstatě jediným smyslem jeho podnikatelské činnosti splácení této pokuty a zároveň je zde reálné riziko, že se pachatel, případně i jeho rodina (jde–li o podnikající fyzickou osobu) na základě této pokuty dostanou do existenčních potíží.“. Žalobce až v řízení před soudem předložil daňové přiznání za rok 2019 a 2020 s interpretací, že jeho hrubý příjem za 2019 byl nižší než pokuta a za rok 2020 byla pokuta 9 x vyšší než jeho hrubý příjem za rok 2020. Ani takové podklady nejsou způsobilé podat komplexní obraz o majetkových poměrech žalobce stran likvidačních dopadů pokuty, a to ani pohledem kritérií v citovaném usnesení rozšířeného senátu NSS (obdobně srov. např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích z 4. 8. 2022 č. j. 51 A 48/2020-64, bod 59.). To již kupříkladu proto, že žalobce netvrdí a nedokládá existenci a stav svých úspor, peněz na případném účtu (žalobce sice soudu doručil čestné prohlášení, že nemá bankovní účet, ale to není dostačující mj. proto, že je datováno již 24. 7. 2020 a není tak aktuální), případnou (ne)existenci nemovitých věcí či movitých věcí výraznější hodnoty (včetně vozidel) apod. Nehledě na to, že rozhodnutí o uložení pokuty nabylo právní moci až na základě doručení napadeného rozhodnutí z 1. 9. 2021, a proto jsou relevantní ohledně event. likvidačního účinku pokuty i poměry žalobce za rok 2021 (k nimž nic neuvedl a nedoložil). Žalobce tvrdil v žalobě z 8. 11. 2021, že je od února 2020 nezaměstnaný a má nezletilé nezaopatřené dítě. Avšak žalobce neupřesnil a nedoložil například, z čeho žil (když měl od února 2020 do října 2021 přerušenou živnost) a žije, proč byl a je nezaměstnaný, zda byl (odkdy dokdy) a je zapsán na úřadu práce (aby zvýšil pravděpodobnost získání zaměstnání), zda, kdy, u koho a jak konkrétně se snažil nalézt zaměstnání a proč se mu to nezdařilo, zda matka dítěte plní vyživovací povinnost a popř. v jaké výši a formě, zda má manželku či družku a jaké jsou její příjmy apod. Tu lze přiměřeně odkázat i např. na judikaturu, dle níž nebrání-li žadateli o osvobození od soudních poplatků v práci nebo v jiné výdělečné činnosti zdravotní důvody - nebo to, že přes evidenci u příslušného úřadu práce práci nesehnal, nebo jiné objektivní okolnosti - nelze nemajetnost jako důsledek absence příjmů z pracovního nebo obdobného poměru uvádět jako důvod pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 6. 2014 sp. zn. 30 Cdo 1589/2014 – aprobované usnesením Ústavního soudu z 16. 11. 2015 sp. zn. IV. ÚS 3368/2015 - či z 26. 5. 2016 sp. zn. 30 Cdo 3877/2014, bod 26., které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ve svazku 9, ročník 2017, podč. 108/2017; obdobně usnesení NSS z 21. 8. 2019 č. j. 2 As 161/2019 – 22, bod 5., 29., 30.). Pokuta jako trest za protiprávní jednání musí být citelným zásahem do majetkové sféry pachatele (viz např. rozsudek NSS z 20. 4. 2010 č. j. 1 As 9/2008-133). Už proto nemůže nepříznivý hospodářský výsledek vést bez dalšího k závěru o likvidační povaze pokuty a být imunitou vůči pokutám ve výši, která je odpovídající mj. okolnostem případu (viz např. rozsudek NSS z 29. 1. 2015 č. j. 8 Afs 25/2012-351). Ad absurdum pokud by se výše pokuty odvíjela od příjmů pachatele (viz žalobcova daňová přiznání), pak by méně majetní pachatelé mohli páchat závažnou protiprávní činnost s hrozbou jen nižší pokuty. Srov. i ústavně konformní výklad o protiprávní nerovnosti kritizovaného výkladu, když by majetnějším byla ukládána vyšší pokuta než méně majetným. Přiléhavě uvádí i žalovaný, že žalobce může požádat při splnění zákonem stanovených podmínek o splátkový kalendář či o odkladný účinek pokuty dle daňového řádu. Nelze vyloučit, že se tak žalobce i žalovaný „dohodnou“ na úhradě pokuty způsobem přijatelným pro obě strany. Pokud se případně bude muset žalobce uskromnit, je to přirozeným následkem

trestu. Nepřípustnost likvidační sankce neznačí, že by žalobci měl být zachován jeho stávající životní standard. Navíc se žalobcovo tvrzení, že je od února 2020 dodnes nezaměstnaný, jeví kolidovat s jeho vlastním tvrzením, že přerušil živnost do října 2021. Z toho plyne, že od listopadu 2021 již přerušenou živnost nemá, tj. podniká, což je zdroj příjmů. Obvykle – z logiky věci - živnostníci s nepřerušenou živností neargumentují, že jsou nezaměstnaní, jelikož podnikání je obdobně jako zaměstnání vykonáváno za účelem obživy. Tudíž i námitka o nepřiměřenosti pokuty je nedůvodná a soud nevyhověl ani návrhu žalobce na snížení pokuty postupem dle § 78 odst. 2 s. ř. s. V. Závěr a náklady řízení Z uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). Výrok (II. a III.) o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá tak právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Správní orgány přihlédly při úvaze o výši pokuty i ke konkrétnostem osoby žalobce, který již 14. 3. 2016 uvedl finančnímu úřadu, že provozuje a provozoval technická zařízení s hazardními hrami, má tedy s nimi bohaté zkušenosti, na jejichž základě ví a svými smysly vnímal, jak se hazardní hry projevují ve vztahu k hráčům (v principu obdobně srov. i rozsudek zdejšího soudu z 30. 9. 2022 č. j. 29 Af 41/2021-105, bod 25.)

Námitka, že při užité denní sazbě by pokuta za roční provoz činila více než 43 000 000 Kč, je nedůvodná už proto, že pracuje s fikcí – žalobci nebyla uložena pokuta ve výši 43 000 000 Kč.

Žalobce odkázal na dvě rozhodnutí jiných celních úřadů a tvrdí porušení § 2 odst. 4 správního řádu; namítá, že mu byla uložena pokuta neodůvodněně vyšší než jiným subjektům ve ztrátě za vyšší počet soutěží a výrazně delší období. Rovněž tato námitka je nedůvodná.

Správní praxe sama o sobě nepředstavuje právní rámec pro ukládání pokut, ale slouží jako referenční hledisko ve vztahu k dodržování zásad rovného zacházení a zákazu libovůle a je tak významným vodítkem bránícím neodůvodněným excesům při správním trestání; nepředstavuje však překážku pro jakékoli změny a rozdíly stanovování výše pokut v jednotlivých ne vždy zcela identických případech (srov. např. rozsudky NSS z 25. 1. 2022 č. j. 1 As 48/2021-24, bod 31., z 31. 3. 2010 č. j. 1 Afs 58/2009 - 541, č. 2119/2010 Sb. NSS či z 4. 7. 2012 č. j. 6 Ads 129/2011 - 119). Přitom žalobcem odkazovaná dvě rozhodnutí neřešila zcela identický případ.

Rozhodnutím z 28. 6. 2021 č. j. 19266-10/2021-600000-12 Celní úřad pro Plzeňský kraj sice uložil fyzické osobě pokutu 80 000 Kč, ale při uložení pokuty zohlednil, že tehdejší obviněný již k 28. 2. 2019 ukončil podnikatelskou činnost a ke stejnému dni byl ukončen jeho povolený pobyt na území České republiky a obviněný pak pracoval a bydlel ve Vietnamu, což i podle celního úřadu snižovalo účinek trestu do budoucna z hlediska výchovného (viz zejména výrazně snížená funkce pokuty ve smyslu individuální prevence).

Celní úřad pro Moravskoslezský kraj rozhodnutím z 22. 6. 2020 č. j. 67598-9/2020-570000-12 uložil za provoz hazardních her v období od 2. 1. 2018 do 27. 3. 2018 pokutu 79 000 Kč, ale odlišnost oproti souzené věci je již v tehdy nižším počtu zařízení (5 tehdejších versus 9 v souzené věci) či např. v tom, že tehdy byla uložena pokuta právnické osobě, která zaměstnávala 9 osob.

Ad absurdum by podobnou logikou (jako je argumentace žalobce) bylo možné vždy po tom kterém rozhodnutí celního úřadu dovozovat, že později obviněnému má být uložena stejná pokuta jako byla uložena zrovna v posledním známém rozhodnutí celního úřadu. Soud odkazuje např. na rozhodnutí Celního úřadu pro Kraj Vysočina z 1. 6. 2020, které uložilo - za provoz též 9 technických zařízení - po dobu „nejméně“ jednoho dne (v nyní souzené věci šlo o 3 dny provozu) pokutu vyšší, tj. 450 000 Kč (viz rozsudek zdejšího souduč. j. 29 Af 41/2021-105). Obdobně lze odkázat na rozhodnutí Celního úřadu pro Olomoucký kraj z 29. 8. 2019 přezkoumávané v rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomoucič. j. 60 Af 1/2021-95, kterým byla uložena pokuta 240 000 Kč za provoz 5 kusů technického zařízení po dobu „přinejmenším“ 1 dne.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 19. prosince 2022

JUDr. Jaroslava Skoumalováv. r. ⟪LB:lb_001⟫ předsedkyně senátu