KSBR 41 Az 23/2022-120

41 Az 23/2022-120

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou v právní věci žalobců: a) AX b) BX c) CX d) DX všichni státní příslušnost: XXX všichnit. č. pobytem XXX všichni zastoupeni Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s. se sídlem Kovářská 4, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky

Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 5. 2022, č. j. OAM-110/ZA-ZA11-ZA10-R3-2020, a č. j. OAM-109/ZA-ZA11-ZA10-R3-2020, takto:

Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2022, č. j. OAM-110/ZA-ZA11-ZA10-R3-2020, a č. j. OAM-109/ZA-ZA11-ZA10-R3-2020, se ruší a obě věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalobcům se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

I. Podstata věci

Hrozí AX a jeho rodině v Rusku pronásledování kvůli jeho aktivitám pro organizace spojené s Alexejem Navalným? Tak zní hlavní otázka tohoto příběhu. Žalovaný odpověděl, že ne. Ale dopustil se několika zásadních pochybení. Jak po skutkové, tak právní stránce. Krajský soud mu proto musí uložit, aby se příběhu AX a jeho rodiny věnoval znovu. A zjistil skutkový stav, jak je třeba. Neobejde se to bez poctivého posouzení věrohodnosti celého azylového příběhu. Žalovaný se pak bude muset vyvarovat některých právních chyb, na něž ho soud upozorní. Teprve poté bude moci odpověď na výše položenou otázku obstát.

II. b. 2. Rozhodnutí o žádosti BX a jejích dcer

Rozhodnutím ze dne 11. 5. 2022, č. j. OAM-109/ZA-ZA11-ZA10-R3-2020, žalovaný rozhodl o neudělení jakékoliv z forem mezinárodní ochrany BX a jejím dvěma dcerám. Obdržel stejné podklady a návrhy jako v řízení o žádosti AX. Vypořádal se s nimi stejně.

Důvody neudělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu

BX výslovně popřela, že by byla ve vlasti politicky aktivní. Kromě jednoho telefonického varování policejní vyšetřovatelky o možném trestním stíhání kvůli zatajování informací neměla s ruskými státními orgány či bezpečnostními složkami žádné problémy. Nikdy ji trestně nestíhali. V případě nezletilých dětí manželů X je pak uplatňování politických práv objektivně nemožné již s ohledem na jejich nízký věk. Dcera DX se navíc narodila v Česku.

Důvody neudělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu

Žalovaný neshledal, že by BX a její nezletilé dcery mohly ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledováni z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. Žádost se pojí výhradně s osobou AX, jeho politickou aktivitou a s tím souvisejícími problémy. Sama BX neměla ve vlasti žádné problémy. Jedinou negativní věcí byl telefonický rozhovor dne 28. 1. 2020 s policejní vyšetřovatelkou. Toto jednání vyšetřovatelky pak nijak neřešila, neobrátila se nikam se stížností. Počínání policejní vyšetřovatelky nelze rozhodně považovat za pronásledování. Jednalo se o jednorázovou záležitost.

Ani ve vztahu k budoucnosti žalovaný v případě BX a jejích dcer neshledal odůvodněnou obavu z pronásledování podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Obavy z návratu do vlasti se týkají problémů AX. Jeho problémy však nemají relevanci z pohledu některé z forem mezinárodní ochrany.

Pro úplnost žalovaný uvedl, že ruští občané mají možnost ve své vlasti získat ochranu proti negativnímu jednání vůči své osobě. Odkázal opět na Informaci OAMP ­– Postavení policie v Ruské federaci a zopakoval, proč z ní plyne závěr o dostatečné vnitřní ochraně. BX nic nehrozí ani v souvislosti s vypuknutím konfliktu na Ukrajině. Neuvedla, že by sama podnikla nějaké kroky proti válce na Ukrajině či na podporu Ukrajiny. Zbylé formy mezinárodní ochrany

Žalovaný BX a jejím dcerám taktéž neudělil žádnou z forem azylu podle § 12 zákona o azylu. Ve zbytku odůvodnění pak vysvětluje, proč jim neudělil ani azyl za účelem sloučení rodiny nebo humanitární azyl (§ 13 a § 14 zákona o azylu). A proč nesplňovaly podmínky pro udělení doplňkové ochrany (§ 14a či § 14b zákona o azylu).

Co se týká odkazu na spisy vedené ve věci mezinárodní ochrany rodinných příslušníků AX, kteří v Česku získali azyl, žalovaný konstatuje, že o nich samozřejmě ví. Ve vztahu k jeho případu však považuje za relevantní jen spis jeho bratra. Stejný názor vyjádřil i Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 21. 9. 2020, č. j. 41 Az 21/2020-83. Případy vzdálenějších rodinných příslušníků AX se k jeho azylovému příběhu nevztahují. Nečelil v Rusku potížím v souvislosti s těmito osobami. Měl vlastní potíže, které ve svém řízení podrobně popsal. Žalovaný tedy neshledal důvod učinit součásti jeho spisu i materiály vztahující se k jeho dalším příbuzným.

Posouzení žádosti AX o mezinárodní ochranu

Důvody neudělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu

Žalovaný se při úvahách o azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu (kvůli pronásledování za uplatňování politických práv a svobod) zabýval členstvím AX v politické straně Rusko budoucnosti, jeho činností pro organizace Alexeje Navalného a účastí na mítincích v Rusku.

Podle žalovaného AX kvůli účasti na protestech nečelil pronásledování. Nikdy ho z ničeho neobvinili, ani proti němu nezahájili trestní řízení. Při individuálním protestu během univerziády ho na 10 dní zadrželi (po dobu konání akce), ale poté ho bez jakéhokoliv dalšího postihu propustili. AX rovněž nehovořil o tom, že by proti němu během zadržení někdo použil násilí, nebo že by utrpěl nějakou újmu.

Za hlavní důvod své žádosti a za příčinu opuštění Ruska označil problémy po jeho zadržení „neoficiální policejní strukturou“ v srpnu 2019. Drželi ho dva dny (od soboty do pondělí) v cele na SIZO. Podle žalovaného ovšem jednání, kterému měl AX čelit, nelze označit za azylově relevantní pronásledování. Sice zmínil, že proti němu měli příslušníci bezpečnostních složek užít fyzickou sílu. Nicméně to nijak neřešil. Neobrátil se na nadřízené složky se stížností.

K možnostem získání ochrany proti jednání ruských bezpečnostních složek žalovaný odkázal na Informaci OAMP ­– Postavení policie v Ruské federaci ze dne 4. 3. 2022, která popisuje, kam se mohou ruští občané obrátit o pomoc. Zločiny spáchané policisty, ať již se jedná o korupci nebo zneužití pravomoci, vyšetřuje zvláštní jednotka Vyšetřovacího výboru. Dále se postupem policie může zabývat kancelář prokurátora, veřejný ochránce práv nebo Rada pro lidská práva při prezidentu Ruské federace. Případné pochybení při vyšetřování lze řešit soudní cestou. Ministerstvo vnitra používá nástroje zamezující korupci policistů. Ti absolvují i tréninky pro zvýšení jejich odborné způsobilosti. Kromě oficiálních mechanismů existují různé aktivity občanské společnosti nebo organizací, které se snaží poukázat na excesy policie či případně pohnat pachatele k odpovědnosti.

Citovaný podklad žalovaného v části věnované možnostem vnitřní ochrany zmiňuje i činnost Federální bezpečnostní služby („FSB“). Ta přímo odpovídá prezidentovi a její činnost kontrolují též vláda, parlament a soudy. Případnou trestnou činnost FSB vyšetřuje Vyšetřovací výbor a případy rozhodují vojenské soudy. Stížnosti proti konání nebo upozornění na trestnou činnost lze podávat těž k administrativně vyššímu úřadu FSB. K Vyšetřovacímu výboru případně k úřadu prokurátora se mohou obracet i občané s podnětem o trestné činnosti FSB nebo způsobené škodě. Žalovaný z toho všeho vyvodil, že AX měl v případě nelegálního jednání vůči své osobě možnost obrátit se na ruské bezpečnostní orgány.

Důvodem odjezdu AX z Ruska byla podle jeho slov výzva, aby se 28. 1. 2020 dostavil na SIZO ke sdělení obvinění podle čl. 159 odst. 4 a čl. 280 ruského trestního zákoníku kvůli jeho činnosti na podporu Navalného organizací. Na místo určení se ovšem nedostavil. Poté mu do místa jeho trvalé registrace k pobytu v Rusku doručili předvolání k výslechu na den 29. 1. 2020. V něm ho ovšem předvolávají jako svědka. Z vyjádření AX ani z jím doložených materiálů nelze dospět k závěru, že by proti němu v Rusku skutečně vedli trestní stíhání. Nikdy neobdržel oznámení o jeho zahájení, tedy oficiální dokument, kterým policie podle zákona obviněnou osobu o trestním stíhání informuje. Tento argument žalovaný opírá o Informaci MZV, kde se uvádí, že stíhaná osoba obdrží kopii oznámení o zahájení jejího trestního stíhání. Doručuje se poštou do poštovní schránky. Nic takového však AX nedostal. Pokud by policie měla v úmyslu ho trestně stíhat, mohla to učinit standardním způsobem.

Žalovaný si vyhledával informace o trestním stíhání AX v Rusku. Zjišťoval, zda jeho jméno figuruje v ruských soudních databázích (viz Informace OAMP – Ověření konkrétních údajů, bodč. 4). K osobě AX dohledal několik soudních řízení. Žádné se ale netýká trestního stíhání. Žalovaný proto nedospěl k závěru, že by AX během svého pobytu ve vlasti čelil jednání, které by se dalo označit za pronásledování ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu.

Důvody neudělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu

Na poli azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu (kvůli odůvodněnému strachu z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů) žalovaný nedospěl k závěru, že by AX mohl v Rusku pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z některého z azylově relevantních důvodů. K tvrzené politické aktivitě žalovaný odkázal na část odůvodnění věnující se azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu.

AX důvody svých potíží v Rusku i obavy z návratu spojuje se svojí aktivitou pro organizace Alexeje Navalného. Obává se trestního stíhání a odsouzení. Žalovaný však zdůraznil, že proti AX v Rusku nikdy nezahájili trestní stíhání. Žalovaný rovněž nedisponuje informacemi, že by vůči němu někdo vydal mezinárodní zatýkací rozkaz nebo že by Rusko požádalo o jeho vydání k trestnímu stíhání či k výkonu trestu odnětí svobody (viz Informace Policejního prezidia ČR, Ředitelství pro mezinárodní policejní spolupráci, odboru operativní spolupráce).

Tvrzenou politickou aktivitu spojenou s organizacemi Alexeje Navalného AX nijak neprokázal. Členský průkaz nepředložil. Během poskytnutí údajů uváděl, že ho nechal v Rusku. Při pohovoru dne 7. 10. 2021 zmínil, že neví, kde průkaz je. Pro žalovaného bylo nepochopitelné, proč by si svůj členský průkaz nevzal, pokud si zvládl vzít jiné dokumenty.

Materiály, které AX ke svému řízení dokládá, nic konkrétního nedokazují. To platí pro videonahrávku i doložená předvolání. Žalovaný nedokáže zhodnotit věrohodnost těchto doložených materiálů, resp. jejich pravost. Nicméně zastává názor, že je AX doložil zcela účelově ve snaze vyvolat dojem, že je zájmovou osobou pro ruské bezpečnostní složky.

Na základě shromážděných informací žalovaný zpochybňuje některá tvrzení AX týkající se jeho politické aktivity. S odkazem na Informaci OAMP – Strana Rusko budoucnosti konstatoval, že AX členský průkaz nikdy nevlastnil. Podle tohoto podkladu (viz jeho bod 4), zájemci o členství ve straně Rusko budoucnosti mohli do strany vstoupit až po registraci strany ruskými úřady. Stranu Rusko budoucnosti ale ruské úřady nikdy nezaregistrovaly (viz bod 1 citovaného podkladu). AX tedy nemohl být jejím oficiálním členem.

Nadto žalovaný zpochybnil i tvrzení ohledně data vstupu do strany. AX uvedl, že do strany Rusko budoucnosti vstoupil v červnu 2018. K tomuto okamžiku datoval i začátek své politické aktivity pro organizace Alexeje Navalného. Jak ovšem vyplývá z Informace OAMP – Strana Rusko budoucnosti (body 3 a 4), krasnojarská buňka strany Rusko budoucnosti vznikla dne 9. 4. 2019. Žalovaný čerpal informace z oficiálních internetových stránek štábu Alexeje Navalného. AX tedy jen stěží mohl vstoupit do této strany a vyvíjet pro ni nějakou aktivitu, pokud strana, resp. její pobočka, v Krasnojarsku vznikla až cca 10 měsíců poté, co do ní měl vstoupit a začít pro ni vykonávat investigativní činnost.

Z Informace OAMP – Štáb Alexeje Navalného v Krasnojarsku plyne, že tamější pobočka štábu Alexeje Navalného vznikla již dne 12. 5. 2017. Nicméně AX svoji politickou aktivitu spojoval výhradně se stranou Rusko budoucnosti, do níž měl vstoupit v červnu 2018. Od té doby měl podporovat činnost organizací Alexeje Navalného.

AX pak chybně určil adresu sídla štábu Navalného v Krasnojarsku, neboť uvedl ulici Leninova 122 (opakovaně), kdežto správná adresa je Leninova 133 (viz Informace OAMP – Strana Rusko budoucnosti, bod 3 a Informace OAMP – Štáb Alexeje Navalného v Krasnojarsku, bod 2). Žalovaný zpochybňoval i tvrzení o mítinku proti penzijní reformě, kterého se měl AX zúčastnit dne 22. 6. 2018 v Krasnojarsku. Informace OAMP – Strana Rusko budoucnosti (bod 6) sice potvrzuje, že se v daném místě a termínu uskutečnila demonstrace proti zvýšení věku odchodu do důchodu. Tento protest však organizovala Komunistická strana Ruské federace, nikoliv štáb Navalného. Demonstrace se zúčastnilo okolo tisíce osob. AX přitom tvrdil účast asi 300 osob. Štáb Alexeje Navalného měl sice v Krasnojarsku taky pořádat mítink proti zvyšování věku pro odchod do důchodu. Nicméně ten měl proběhnout dne 1. 7. 2018 na náměstí Revoluce. Kromě toho se dne 23. 11. 2018 konala agitační procházka ve městě (viz Informace OAMP – Štáb Alexeje Navalného v Krasnojarsku).

Žalovaný proto považuje tvrzení AX za účelová. I kdyby přistoupil na pravdivost jeho slov a obav z návratu do vlasti, nemohl by na základě shromážděných informaci učinit závěr, že mu hrozí v případě návratu do Ruska skutečné a bezprostřední nebezpečí pronásledování.

AX spojuje své obavy z návratu do vlasti s tzv. kauzou praní špinavých peněz FBK. Jak ovšem plyne z Informace OAMP – Strana Rusko budoucnosti (bod 7) i z doložených materiálů, ruské orgány proti nikomu do současné doby nevznesly žádné obvinění. Ani neidentifikovaly podezřelé. S nikým tedy v této věci nezahájily trestní řízení.

Dále žalovaný zpochybňuje i tvrzení týkající se zadržení AX dne 17. 8. 2019. Z Informace OAMP – Strana Rusko budoucnosti (bod 7) a Výroční zprávy Human Rights Watch 2020 žalovaný dovodil, že u hlavních představitelů FBK a osob spolupracujících s FBK proběhly domovní prohlídky, výslechy a zabavování věcí či zablokování bankovních účtů. Shromážděné informace však neodpovídají tomu, co popsal AX, který tvrdil, že ho zadrželi a vyslýchali dne 17. 8. 2019. Prohlídky v Krasnojarsku proběhly až dne 12. 9. 2019. V srpnu probíhaly prohlídky v Moskvě a u klíčových představitelů FBK. AX však nezastával v FBK žádné zásadní postavení. Nepatřil k jeho hlavním představitelům či klíčovým osobám. O jeho zadržení pak nelze dohledat žádné informace. K prohlídkám v Krasnojarsku dne 12. 9. 2019 došlo v sídle štábu a pak jmenovitě u dvou jiných osob, kterým rovněž zablokovali bankovní účty. AX o zablokování přístupu k finančním prostředkům vůbec nehovořil. Ani neuváděl, že by u něj dne 12. 9. 2019 proběhla domovní prohlídka.

Ruské státní orgány a bezpečnostní složky od začátku srpna 2019 podnikly opatření proti konkrétním osobám podílejícím se na činnosti FBK, proti jeho hlavním představitelům a veřejně známým osobnostem. Nepotřebovaly si tedy hledat žádnou „zástupnou oběť“. V souvislosti s kauzou praní špinavých peněz FBK žalovaný neshledal, že by AX hrozilo v případě návratu do vlasti nebezpečí trestního stíhání, resp. pronásledování ve smyslu zákona o azylu.

Co se týká obav z trestního stíhání za extremistickou činnost, žalovaný odkazuje na Informaci OAMP – Události související s představitelem opozice Alexejem Navalným. Z ní plyne, že AX nemohou za tvrzenou politickou aktivitu v Rusku trestně stíhat. Aktivity na podporu Alexeje Navalného, resp. jeho organizací (v tomto případě jde o FBK a štáb Alexeje Navalného v Krasnojarsku), která se uskutečňovala v minulosti – před nabytím právní moci rozsudku o zákazu těchto organizací (4. 8. 2021), resp. o jejich prohlášení za extremistické organizace (6. 8. 2021) –, nelze trestně stíhat. Rozsudek nemá retroaktivní účinek. AX svou činnost pro Navalného organizace ukončil v prosinci 2019, tedy více než rok a půl před jejich uznáním za extremistické.

Žalovaný ve světle všech zjištěných skutečností zastává názor, že AX pouze využívá svého povědomí o situaci opozičních politiků a aktivistů v Rusku, resp. osob podporujících Alexeje Navalného. A snaží se k nim přiřadit i sám sebe.

Stejný názor žalovaný zastává i s ohledem na možné pronásledování v souvislosti s aktuální bezpečnostní situací v Rusku. AX neuvedl, že by sám nějak veřejně prezentoval svůj nesouhlas s válkou na Ukrajině nebo že by se zúčastnil nějakých veřejných akcí proti této válce.

Žalovaný udělil bratru AX EX azyl podle § 12 písm. a) zákona o azylu. Ačkoliv oba bratři za důvod své žádosti o mezinárodní ochranu označili problémy, kterým ve vlasti čelili v souvislosti se svojí aktivitou na podporu Alexeje Navalného, tak tyto jejich problémy neměly souvislost. Každý z nich čelil svým vlastním obtížím. Nezávisle na osobě či činnosti toho druhého. AX neměl v Rusku trable kvůli svému bratrovi. Nic takového nikdy netvrdil. Své problémy spojoval výlučně se svojí vlastní politickou aktivitou. Důvody, pro které každý z bratrů požádal o mezinárodní ochranu i podstata jejich činnosti nebyly totožné. Zbylé formy mezinárodní ochrany

Žalovaný neudělil AX jakoukoliv žádnou z forem azylu podle § 12 zákona o azylu. Ve zbytku odůvodnění pak vysvětluje, proč mu neudělil ani azyl za účelem sloučení rodiny nebo humanitární azyl (§ 13 a § 14 zákona o azylu). I proč nesplňoval podmínky pro udělení doplňkové ochrany (§ 14a či § 14b zákona o azylu).

III. Žaloba

Žaloba rodiny X míří proti rozhodnutí žalovaného o žádosti AX i rozhodnutí žalovaného o žádosti BX a jejích dcer.

X namítají, že podali věrohodnou výpověď a tvrzené skutečnosti doložili dalšími důkazy. Své obavy z návratu do Ruska formulovali jasně a konzistentně. AX detailně popsal svoji politickou aktivitu, kterou v žalobě znovu shrnul. Zmínil také svůj protest během univerziády v březnu 2019, který vedl k jeho svévolnému zadržení na 10 dní. Po propuštění dále vyvíjel činnost pro opoziční hnutí. Represe státních orgánů následně přišla v srpnu 2019 v souvislosti se zátahem proti organizacím Navalného, konkrétně proti FBK v tzv. případu praní špinavých peněz.

AX poukazuje na problémy, o kterých mluvil při pohovorech. Svá tvrzení žalovanému doložil několika listinnými důkazy a videozáznamem jeho zadržení. V souvislosti s jeho pronásledováním čelila konfrontaci státních orgánů i BX. Vyšetřovatelka jí telefonicky vyhrožovala zahájením trestního stíhání pro zatajování informací a uvězněním.

X naplnili zákonné požadavky pro udělení mezinárodní ochrany ve formě azylu. AX vyvíjel činnost pro opoziční hnutí Alexeje Navalného (Rusko budoucnosti) a jemu přidružené organizace: štáby Navalného a FBK, které později stát prohlásil za extrémistické organizace. Policie ho dvakrát zadržela. Ve druhém případě ho vyslýchala a podrobila fyzickému i psychickému násilí. Vyšetřovatelka mu vyhrožovala zahájením trestního stíhání. AX ve své vlasti vyvíjel činnost k uplatňování svých politických práv, konkrétně svobody projevu, shromažďovacího práva a sdružovacího práva.

Žalovaný přitom nezpochybňuje, že ho policie zadržela a omezila na svobodě. Ani to, že vůči němu uplatnila fyzické a psychické násilí. Konstatuje ovšem, že jednání, kterému čelil, nelze podřadit pod termín „azylově relevantní pronásledování.“ Podle přesvědčení AX však jeho zadržení během univerziády a svévolné zadržení policií, během kterého čelil fyzickému a psychickému násilí i vydírání, lze podřadit pod definici pronásledování. Jde o vážné porušení jeho práva na ochranu proti mučení či nelidskému a ponižujícímu zacházení, práva na osobní svobodu a zákazu trestu bez zákona. I samotné neoprávněné zadržování může být porušením zákazu špatného zacházení.

Žalovaný AX vytýká, že nevyužil ochranu dostupnou v Rusku. To však pramení z tamější nepříznivé situace. Je jisté, že by se mu žádné pomoci od státních orgánů nedostalo. X upozorňují, že se neobávají pronásledování ze strany soukromých osob, ale ze strany státních orgánů. Existence dostupné vnitřní ochrany se v těchto situacích posuzuje odlišně. Podle unijního práva platí vyvratitelná domněnka, že pokud je původcem pronásledování nebo vážné újmy stát nebo státní subjekt, pak není účinná ochrana žadateli dostupná. Žalovaný navíc ani neposoudil, zda by se skutečně X efektivní ochrany mohlo dostat. S ohledem na obecně známé informace o snaze ruského režimu potlačovat politické oponenty nelze očekávat, že by někdo jejich stížnost na postup policie efektivně a nestranně vyšetřil.

Žalovaný také zpochybnil tvrzení AX ohledně zahájení trestního stíhání. AX však vyzdvihuje, že vynucování výpovědí nebo přiznání pomocí mučení je v Rusku běžné. Zprávy lidskoprávních organizací rovněž vyvrací možnost využití účinné ochrany v Rusku.

AX dále žalovanému vytýká, že posoudil předložené důkazy nedůkladně. K videozáznamu zadržení žalovaný pouze uvedl, že nelze z nahrávky určit o jakou osobu se jedná. Přestože v čase 1: 10 je vidět obličej AX. A následně je v čase 3: 30 slyšet, jak říká své jméno a datum narození. Tím, že žalovaný k videozáznamu nepřihlédl a náležitě se s tímto důkazním materiálem nevypořádal, zatížil rozhodnutí nezákonností. Je na místě pochybovat o náležitém posouzení dalších důkazních materiálů.

I podklady pro vydání rozhodnutí, které si žalovaný sám shromáždil, nezhodnotil dostatečně. Žalovaný do spisu zařadil Výroční zprávu Human Rights Watch 2020 – Ruská federace, která uvádí, že se stav lidských práv v Rusku v roce 2019 zhoršoval. Státní orgány reagovaly na rostoucí občanský aktivismus represivní legislativou a stíháním. Zpráva potvrzuje, že policie užívala vůči demonstrantům nepřiměřenou sílu. Například zpráva Freedom House – Svoboda ve světě 2021 – Rusko popisuje, že ruská ústava sice zaručuje svobodu slova, státní orgány ale mají díky zákonům o extremismu širokou diskreční pravomoc zasahovat tvrdě proti jakémukoliv slovnímu projevu, organizaci či aktivitě, která postrádá podporu oficiálních míst. Z této zprávy vyplývá i chybějící záruka pro politická práva a svobody. Politické přesvědčení je častým důvodem pronásledování státních orgánů. Pokud to žalovaný při rozhodování nezohlednil, svědčí to o nedostatečně posouzeném stavu věci.

Žalovaný také uvedl, že X svá tvrzení zveličují až fabulují. Poskytli mu však konzistentní a věrohodné výpovědi, ze kterých lze dovodit, že jednání, kterému čelili, je možné podřadit pod definici pronásledování. Žalovaný se snažil dojít k závěru, že AX není vůbec předmětem zájmu ruských státních orgánů, pokud označuje jeho výpověď za účelovou. Nerespektoval ovšem ustálenou judikaturu týkající se rozložení důkazního břemene v azylových věcech a zásady v pochybnostech ve prospěch žadatele. Žalovaný navíc pochybil, pokud se nevypořádal s (ne)možností návratu zpět Ruska v souvislosti s událostmi po 24. 2. 2022. Zákon o azylu klade důraz na přesnost a aktuálnost informací

Žalovaný argumentuje tím, že AX nikdy nevlastnil členský průkaz strany, že směšoval svou činnost pro stranu Rusko budoucnosti, štáb Alexeje Navalného a FBK, že chybně určil adresu sídla štábu Navalného v Krasnojarsku, že uvedl zavádějící informace k mítinku proti penzijní reformě, kterého se účastnil 22. 6. 2018, a že BX nikdy neměla ve vlasti žádné problémy, jen ojedinělý negativní zážitek a učinila účelová tvrzení na podporu manžela.

Ke členské kartě strany (a) AX odkazuje na judikaturu, podle níž není povinností žadatele o azyl, aby pronásledování své osoby prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí. Žalovaný neprokázal, že by AX o své členské kartě vypovídal nevěrohodně. Vyvíjel dobrovolnickou činnost. Zpracovával a vyhledával informace o ruských politicích pro stranu Rusko budoucnosti, které byl členem, ale i pro další organizace spojené s Alexejem Navalným – štáby Navalného a FBK. Šlo stále jednu stejnou činnost Na nevěrohodnost jeho výpovědi nelze usuzovat z toho, že (b) zaměnil označení subjektu, kde byl aktivní.

Správná adresa (c) štábu Navalného v Krasnojarsku je Leninova 133. Chyba v označení čísla popisného však nemůže být důvodem pro označení výpovědi jako nevěrohodné. Vzhledem k časovému odstupu, od kdy se naposledy na dané adrese mohl nacházet, do doby pohovoru je pochopitelné, že si přesnou adresu nemusel ihned vybavit.

Žalovaný zpochybňuje tvrzení o mítinku proti penzijní reformě, kterého se AX zúčastnil dne 22. 6. 2018 v Krasnojarsku. Podle žalovaného ji organizovala Komunistická strana Ruské federace, nikoliv štáb Navalného. Žalovaný si však z nashromážděných podkladů vybírá pouze informace, které se mu hodí. Přímo ve zprávě Informace OAMP – Strana Rusko budoucnosti se uvádí, že „[d]ne 22. června 2018 proběhla v Krasnojarsku demonstrace proti zvýšení odchodu věku do důchodu. Podle informací organizovala protest Komunistická strana Ruské federace. Demonstrace byla svolána na 11: 00 do městské části Zelený ráj v parku Kosmonautů. Účast dosáhla okolo tisíce osob. Současně kromě této povolené akce proběhlo v ten samý den ve městě též několik nepovolených shromáždění.“ [zvýraznil krajský soud] Žalovaný nezohlednil informaci, že ve stejný den proběhlo několik nepovolených shromáždění. Pokud se jednalo o shromáždění organizované opozičním hnutím, je logické, že ho státní orgány oficiálně nepovolí. Uvedená zpráva tvrzení AX nevyvrací. Naopak podporuje jím tvrzené skutečnosti a věrohodnosti jeho výpovědi neubírá.

BX pak namítá, že v kontextu událostí, které předcházely telefonátu od vyšetřovatelky, je možné považovat takovouto konfrontaci za akt pronásledování. Žalovaný nepřistoupil k dostatečně individuálnímu posouzení její žádosti a nevyhodnotil, jestli by návrat žalobkyně zpět do Ruska v jejím konkrétním případě byl možný a bezpečný. Nemohla využít vnitřní ochranu, protože má obavu z pronásledování, jehož původcem jsou státní orgány.

X dodávají, že obavu z pronásledování mají i z důvodu příslušnosti k sociální skupině – rodině osob, která v Rusku čelila pronásledování státních orgánů. Odkazovali na spisy jejich rodinných příslušníků, kteří úspěšně žádali v Česku o azyl. Žije zde bratr AX EX a jeho manželka, kteří jsou držiteli azylu kvůli pronásledování pro uplatňování svých politických práv a svobod. Soud v Rusku je zbavil rodičovských práv k dětem. Dále zde žije matka švagrové AX, která je rovněž držitelkou azylu, a její manžel ve stejném postavení. Kromě toho v Česku žije i sestra švagrové AX. Rovněž v pozici azylantky. Ruský soud ji také zbavil rodičovských práv ke své dceři.

Důvody, pro které jednotliví členové rodiny podali své žádosti o mezinárodní ochranu v Česku, jsou úzce provázané. Ruské orgány přisuzují opoziční názor i zbytku rodiny. Právě proto mají X důvodnou obavu, že by v případě návratu do Ruska čelili pronásledování. Tuto důvodnou obavou pro příslušnost k určité sociální skupině se žalovaný nezabýval.

V závěru žaloby X namítají, že jim v případě návratu do Ruska hrozí i reálné nebezpečí vážné újmy. Zpochybňují proto závěry žalovaného o neudělení doplňkové ochrany.

IV. Vyjádření žalovaného k žalobě

Žalovaný v reakci na žalobu jen odkázal na svá rozhodnutí, která se podle něj podrobně vypořádávají se všemi žalobními námitkami.

V. c) Závěrečné návrhy a vyhlášení rozsudku

Po závěrečných návrzích krajský soud jednání odročil za účelem vyhlášení rozsudku na pondělí 28. 11. 2022, kdy vyhlásil tento rozsudek.

Rada OSN pro lidská práva dále vyjádřila hluboké znepokojení nad hromadným zatýkáním, detencemi a šikanováním představitelů občanské společnosti, obhájců lidských práv a zástupců politické opozice, včetně osob pokojně protestujících proti zhoršování vlády práva v Rusku. Rada OSN pro lidská práva vyjádřila hluboké znepokojení i nad legislativními opatřeními, která stále více omezují svobodu shromažďování a vyjadřování.

Zástupce žalovaného k tomu zopakoval, že situace v Rusku je obecně známá. Nikdo ji nepodceňuje ani nezlehčuje.

Ve vztahu k tématu částečné mobilizace soud provedl tři dokumenty. Rezoluci Rady OSN pro lidská práva ze dne 16. 5. 2022, kterou opět podpořilo i Česko, zprávu CNN ze dne 5. 11. 2022 s názvem Putin signs law to mobilize Russian citizens convicted of serious crimes (dostupná zde: https://cnn.it/3VIYUJC) a článek z portálu ČT 24 s názvem: „Nikdy jsem nedržel v ruce zbraň.“ Mobilizace v Rusku se týká i nezkušených a cílí na menšiny ze dne 23. 9. 2022 (dostupný zde: https://bit.ly/3iaCgLT).

Zástupce žalovaného vyzýval soud, aby se vrátil k tomu, že je tu žaloba proti rozhodnutí žalovaného. V něm se nehovoří o mobilizaci. Kritizoval, že se často až před soudem objeví nová skutečnost, kterou je ale nejprve potřeba projednat z jeho strany. Soud ho poučil o závazku plynoucímu z čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, který soudu ukládá rozhodovat ex nunc a zohlednit relevantní skutečnosti, které bez viny žalobce nastaly či vyšly najevo po vydání rozhodnutí žalovaného. Zástupce žalovaného reagoval, že AX mobilizace nehrozila. Žalovaný nemůže za žadatele domýšlet jeho žádost. Její důvody řádně posoudil. K prováděným důkazům se nevyjádřil.

V závěru dokazování soud přistoupil k přehrání videonahrávky, kterou AX předložil žalovanému ve správním řízení.

Tato videonahrávka je součástí správního spisu, kterým se obecně ve správním soudnictví nedokazuje. Teoreticky proto nebylo jeho důkazní provedení nutné. Krajský soud ovšem chtěl při jednání ověřit žalobní tvrzení, že na videu je AX, aby se k tomu mohli účastníci řízení vyjádřit. A taky chtěl využít přítomnosti tlumočnice z ruského jazyka.

Na videu je příjezd určitých osob, které vtrhnou do budovy. A ve tmě začnou křičet: „Kurva, lehni si na zem! Obličejem k zemi!“

Za spršky dalších sprostých slov křičí: „Dej si ruce za záda! Lež!“.

Zadržené osoby, kterou ještě nelze úplně rozpoznat, se pak ptají: „Nechceš nám něco říct, chlapečku? Víš, od koho jsme?“.

A následně se na videu v čase 1: 09 ze tmy viditelně vynoří obličej AX. Zadržují ho lidé, kteří vnikli do budovy.

Říkají mu, zda rozumí, že nic neudělá a že pojede s nimi. Dodávají: „Promluvíš s ním. Vyjádříš se. Rozumíš, proč to je? Tak pojď!“

AX protestoval proti tomu, že ho zadrželi. Dostává ovšem příkaz, aby si klekl na kolena. A dávají mu kuklu. Pak ho muži v maskáčovém oblečení s kuklami na hlavě vyvádí z budovy do minibusu. AX má ruce svázané pouty za zády a muži jej drží v předklonu. Má krátké rukávy. V minibusu mu přikáží, aby si lehl na zem obličejem dolů.

Nejdřív říkají: „Lež, ani se nehýbej! Chceš, abychom Ti přidali?“

Pak po něm chtějí, aby se přesunul do zadní části minibusu, se slovy: „Musíš se plazit!“. Na požadovaném místě v minibusu mu zakáží se hýbat.

Zbytek nahrávky pokrývá jízdu v minibusu, kde je zadržený nejdříve s kuklou na hlavě obličejem dolů. Lze pozorovat, že venku je slunečné počasí (již při nakládání zadrženého do minibusu lze v okolí pozorovat zelenající se porost). Následně je po střihu videa zadržený bez kukly. Je slyšet vysílačka, ve které se zmiňuje číslo jednotky (slovy tlumočnice „čtyři tisíce něco“). Muž v černém tričku s krátkým rukávem, který drží zadrženého za vlasy na hlavě, mu ukládá, aby zůstal obličejem (výslovně „tlamou“) dolů.

Pak se ho ptá, jak se jmenuje. Zadržený odpovídá: „X, A Y“.

Muž, který ho drží, chce vědět, kde se narodil. A také se dotazuje: „Víš, proč jsi zadržený?“. AX odpověděl, že zatím ne.

Poté se muž v černém tričku ptá, zda má rodinu.

Následná část konverzace je velmi důležitá. Kvůli nesrovnalostem při překládání způsobenými kvalitou nahrávky a zvuku při jeho přehrávání soud pro jistotu uvede i to, co na ní zaznívá v ruském originále.

Muž držící AX se ho v čase 3: 47 ptá: «Судим ранее?» („Byl jste dříve odsouzen?“). AX odpovídá: «Нет.» („Ne.“).

Muž v černém tričku se pak ptá: «Привлекался?» („Byl jste trestně stíhán?“). Odpověď AX: «Никогда.» („Nikdy.“).

Na což muž, který ho zadržuje, v čase 3: 53 odpovídá: «Значит будешь судим.» („Tak budeš souzen.“).

Na dotaz muže v černém tričku, zda tomu rozumí, AX uvádí, že ne.

Zástupce X k videu uvedl, že se žalovaný s tímto důkazem ve svém rozhodnutí nevypořádal dostatečně. V souvislosti s dalšími zprávami o Rusku vyplývá najevo, že tam AX čelil pronásledování. Zástupce žalovaného se k tomuto důkazu nijak nevyjádřil. Krajský soud poté dokazování ukončil.

VI. e) Zbylé námitky

X vznášeli několik dalších námitek. Buď šlo o nezohlednění některých dalších podkladů, nebo o argumentaci týkající se udělení doplňkové ochrany. S ohledem na výše rozebrané důvody zrušení obou rozhodnutí žalovaného na poli azylu, o kterém je celý tento příběh primárně, a jehož (ne)udělení musí žalovaný vyřešit jako první, se krajskému soudu jevilo jako předčasné nebo pro meritum věci nadbytečné detailně vypořádávat i tyto zbylé námitky. Zejména pokud jde o doplňkovou ochranu.

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí žalovaného neobstála v části týkající se azylu, nemohla obstát ani část věnovaná této druhé formě mezinárodní ochrany, kterou lze udělit až poté, co žalovaný řádně rozhodne o neudělení azylu. Ostatně skutkový základ, při jehož zjišťování žalovaný tak silně pochybil, mají obě formy mezinárodní ochrany společný. Náprava popsaných chyb proto bude předpokladem i pro případné hodnocení žalovaného na poli doplňkové ochrany, pokud předtím rozhodne o neudělení azylu.

Jestliže se žalovaný až do fáze úvah nad udělením doplňkové ochrany dostane, pak krajský soud jen předesílá, že by jeho úvahy měly mít stejnou strukturu jako úvahy o udělení azylu (viz „cestovní mapu“ v bodech 119-122 výše). Jen pojem pronásledování žalovaný bude muset nahradit pojmem vážné újmy podle § 14a zákona o azylu, resp. čl. 15 kvalifikační směrnice.

Ustanovení § 2 odst. 4 zákona o azylu vymezuje pronásledování jako závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování (k nim viz body 121-122 výše a 223-232 níže). Toto zákonné ustanovení je však samozřejmě třeba vykládat ve světle unijní definice pronásledování v čl. 9 kvalifikační směrnice. Podle něj se pronásledováním rozumí jednání, které je: svou povahou nebo opakováním dostatečně závažné, aby představovalo vážné porušení základních lidských práv, zejména práv, od nichž se podle čl. 15 odst. 2 Úmluvy nelze odchýlit (mezi ně patří mj. zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení),

Ustanovení čl. 9 odst. 2 kvalifikační směrnice uvádí, některá typová jednání, která mohou naplňovat definici pronásledování. Může jím mimo jiné být použití fyzického nebo psychického násilí, včetně sexuálního násilí [čl. 9 odst. 2 písm. a)]. Mohou to být také právní, správní, policejní nebo soudní opatření, která jsou sama o sobě diskriminační nebo jsou prováděna diskriminačním způsobem. [čl. 9 odst. 2 písm. b)], případně nepřiměřené nebo diskriminační trestní stíhání nebo trestání [čl. 9 odst. 2 písm. c)]. Ovšem jen pokud dosahují intenzity jednání, o jakém mluví první odstavec čl. 9.

Mezi chráněné zájmy fyzické osoby, jejichž porušení může založit pronásledování, už podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků patří právo na ochranu osobní svobody (srov. její čl. 33 odst. 1). V závislosti na délce či dalších podmínkách omezení svobody již toto opatření samo o sobě může v některých případech založit pronásledování (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2022, č. j. 5 Azs 153/2020-63, ve kterém Nejvyšší správní soud za pronásledování označil měsíční zadržení, během kterého žadatele opakovaně vyslýchali a odepírali mu spánek).

Podle čl. 9 odst. 1 kvalifikační směrnice pak mezi chráněné zájmy fyzické osoby, jejichž porušení může založit pronásledování, nepochybně patří i základní právo nebýt mučen a podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení. Podle související judikatury Evropského soudu pro lidská práva jakýkoli zásah do lidské důstojnosti naráží na samotnou podstatu Evropské úmluvy o lidských právech. Z toho důvodu každé jednání příslušníků státních orgánů vůči jednotlivci, které snižuje lidskou důstojnost, představuje porušení čl. 3 Evropské úmluvy o lidských právech, který zakotvuje právě zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení. To platí zejména pro použití fyzické síly proti jednotlivci, pokud to není vzhledem k jeho chování nezbytně nutné, bez ohledu na dopad tohoto použití síly na dotyčnou osobu (rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 28. 9. 2015 ve věci Bouyid proti Belgii, stížnostč. 23380/09, § 88-89 a § 100-101).

Lze proto shrnout, že vážné porušení práva na ochranu osobní svobody a zákazu mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení může zakládat pronásledování. Teoreticky přitom postačuje, pokud k němu dojde v jednom případě. Jak říká čl. 9 odst. 1 kvalifikační směrnice, stačí, jde-li o jednání svou povahou dostatečně závažné, aby představovalo vážné porušení základních lidských práv. Opakování je podle textu daného ustanovení druhou alternativou, která – kromě povahy jednorázového jednání – může odůvodňovat dostatečnou závažnost jednání, zakládajícího vážné porušení lidských práv a s tím i pronásledování. Jinými slovy stačí, aby člověka mučili jednou, aby šlo o pronásledování. Nemusí jít o opakovanou či soustavnou činnost. Pokud jde o zásah do osobní svobody, bude vždy záležet na délce zadržení a podmínkách, v nichž proběhlo. Pronásledováním může být například jedno dlouhotrvající zadržení, případně více zadržení na kratší dobu.

Žalovaný proto v dalším řízení poté, co vymezí věrohodné skutečnosti z azylového příběhu AX, tyto skutečnosti posoudí podle § 2 odst. 4 zákona o azylu, vykládaného ve světle čl. 9 kvalifikační směrnice. AX popisoval několik událostí, které by potenciálně mohly dosahovat intenzity pronásledování, pokud by žalovaný vyhodnotil, že k nim skutečně došlo. Zejména jde o jeho dvoudenní zadržení na SIZO, kde AX podle svých slov čelil špatnému zacházení. Kromě toho se žalovaný bude muset znovu zabývat povahou zadržení během univerziády.

Nebude moci samozřejmě chybět ani posouzení příčinné souvislosti s „politickými azylovými důvody“ pro obě formy azylu podle § 12 zákona o azylu. Pokud žalovaný vyhodnotí tvrzení AX ohledně jeho politických aktivit za věrohodná, zřejmě nebude pochyb o tom, že zastával určitý politický názor [(§ 12 písm. b)] a zároveň ve vlasti uplatňoval politická práva a svobody [(§ 12 písm. a)]. Jen pro úplnost krajský soud upozorňuje, že žadatel o mezinárodní ochranu opravdu nemusí být čelním či výše postaveným představitelem utlačovaných opozičních hnutí, aby toto kritérium splňoval (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004-57, nebo ze dne 26. 8. 2022, č. j. 5 Azs 153/2020-63). Odůvodněný strach z pronásledování

Pro udělení azylu není nezbytné, aby žadatel v minulosti prožil pronásledování. Podstatné naopak je, zda mu pronásledování s přiměřenou pravděpodobností hrozí.

Posuzování odůvodněnosti strachu z pronásledování míří do budoucna. Jde o tzv. prospektivní rozhodování, při kterém se zkoumá možnost budoucího pronásledování. K tomu se využívá standard přiměřené pravděpodobnosti, což znamená, že tato možnost musí být reálná, nikoliv pouze hypotetická, rozhodně však nemusí dosahovat či přesahovat 50 % (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2017, č. j. 5 Azs 62/2016-87).

Byť předchozí pronásledování žadatele není podmínkou pro udělení azylu, není bez významu. Podle čl. 4 odst. 4 kvalifikační směrnice totiž platí, že „[s]kutečnost že žadatel již byl pronásledo­ván (…) nebo byl vystaven přímým hrozbám pronásledování (…), je závažným ukazatelem odůvodněnosti obav žadatele z pronásledo­vání (…), neexistují-li závažné důvody domnívat se, že pronásledování (…) se již nebude opakovat.“ Pokud se tedy žadatel v zemi původu stal obětí pronásledování, vzniká vyvratitelná domněnka, že jeho strach z budoucího pronásledování je odůvodněný. A žalovaný pak má povinnost tuto domněnku vyvrátit. Toho může docílit jen předložením závažných důvodů, ze kterých bude plynout, že se pronásledování již nebude opakovat.

Tyto principy platí pro udělení azylu podle § 12 písm. a) i písm. b) zákona o azylu. S tím rozdílem, že pro udělení tzv. ústavního azylu podle písm. a) je navíc nutné, aby žadatel byl pronásledován již v minulosti, resp. alespoň v momentu, ve kterém opouští zemi původu.

V té souvislosti musí krajský soud žalovanému vytknout ještě jednu věc. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného o žádosti AX jako by plynulo, že předpokladem pronásledování (či odůvodněnosti strachu z něj) je existence jeho trestního stíhání. Žalovaný z něj činí skoro až přelomový bod hodnocení, zda AX v Rusku pronásledovali či pronásledují. Což žalovaný promítl i do zjišťování skutkového stavu (viz body 172-183 výše).

Existence trestního stíhání žadatele ovšem funguje jen „jednosměrně“. Pokud žadatele z azylových důvodů trestně stíhají, bude to znamenat, že se v jeho případě jedná o pronásledování. Mnohé z příkladů pronásledování podle čl. 9 odst. 2 kvalifikační směrnice ostatně s trestním stíhání přímo počítají nebo ho pokrývají [obecně může trestní stíhání spadat po písm. b), výslovně už s ním pracují písm. c) až e]. Ale není tomu naopak. Absence trestního stíhání nevylučuje, že by žadatel čelil, čelí či do budoucna bude čelit pronásledování, ať právě ve formě trestního stíhání či jiného jednání.

Kvalifikační směrnice proto například počítá s použitím fyzického nebo psychického násilí, včetně sexuálního násilí [písm. a)], či jinými právními, správními, policejními nebo soudními opatřeními, která nemusí spočívat v trestním stíhání, pokud jsou sama o sobě diskriminační nebo se provádí diskriminačním způsobem [písm. b)]. A obecně jakýmkoliv jiným závažným porušením lidských práv ve smyslu popsaném v čl. 9 odst. 1 kvalifikační směrnice. Proto je perspektiva žalovaného zaměřená na (ne)existenci trestního stíhání coby předpokladu pro pronásledování velmi zjednodušující a nepřesná. V dalším řízení by se jí proto žalovaný měl taktéž vyvarovat. Vnitřní ochrana a vnitřní přesídlení

Jestliže žalovaný shledá, že jednání, kterému AX čelil, dosahovalo intenzity pronásledování a zejména že hrozba pronásledování trvá, bude také velmi důležité jasně určit jeho původce. Od něj se bude odvíjet způsob posuzování dostupnosti vnitřní ochrany.

Jak již krajský soud výše uvedl, zamýšlení se nad otázkou vnitřní ochrany může přijít na řadu až v situaci, že žalovaný shledá v příběhu žadatele pronásledování. Pokud pronásledování neshledá, nemá smysl dále pokračovat. Není, před čím by bylo nutné žadatele ochraňovat.

Kvalifikační směrnice pak v bodě 27 svého odůvodnění říká, jak X správně namítají, že pokud je původcem pronásledování stát nebo státní subjekt, měla by se uplatnit domněnka, že účinná ochrana není žadateli dostupná. Pokud domněnka nedostupnosti vnitřní ochrany vznikne, pak ji žalovaný musí adresně vyvrátit. To lze například tím, že jde o hrozbu pocházející od samostatně excesivně jednajícího státního původce. Současně to nelze zjednodušit a tvrdit, že každé nezákonné jednání příslušníka bezpečnostní složky bude pouhým excesem.

Pokud se uvedenou domněnku podaří vyvrátit, pak žalovaný bude dále posuzovat, zda ochrana dostupná žadateli v místě jeho bydliště je také účinná a ne jen dočasná ve smyslu čl. 7 odst. 2 kvalifikační směrnice. Tedy zda poskytovatelé ochrany ­– tj. stát nebo strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, ovládající stát nebo podstatnou část území státu, pokud chtějí a mohou zajistit ochranu před pronásledováním – učiní přiměřené kroky, aby zabránily pronásledování. Mimo jiné tím, že zavedou účinný právní systém, který umožňuje odhalovat, stíhat a trestat jednání zakládající pronásledování, a žadateli dají k této ochraně přístup. V této souvislosti však „nestačí pouhé shromáždění údajů o právním systému nebo struktuře organizace veřejné moci v konkrétní zemi původu bez související informace o účinnosti aplikace záruk zákonnosti. Opravné prostředky či možnost obracet se o ochranu práv na orgán veřejné moci jsou totiž obvykle zakotveny i v právních řádech zemí s nedemokratickým, autoritářským či totalitním režimem, porušujících lidská práva a svobody.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2007, č. j. 1 Azs 40/2007-129, zdůraznil krajský soud)

Tam, kde je původcem pronásledování státní subjekt, je podle judikatury nutné obzvláště obezřetně zvažovat, zda výše instančně postavené orgány či jiní poskytovatelé ochrany dokáží a chtějí poskytnout žadateli účinnou ochranu ve smyslu čl. 7 odst. 2 kvalifikační směrnice. Pokud tomu tak není, nelze po žadateli požadovat, aby se na tyto orgány obracel (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, č. 1749/2009 Sb. NSS, a ze dne 31. 5. 2017, č. j. 5 Azs 62/2016-87)

I v úvahách o vnitřní ochraně rodiny X v Rusku žalovaný pochybil. Nejenže čistě od posouzení vnitřní ochrany odvinul své úvahy, že se AX nemusí bát pronásledování. Ale současně mu vytknul, že nijak neřešil své zadržení bezpečnostními složkami dne 17. 8. 2019 a nestěžoval si na něj.

Jak X namítají, žalovaný se vůbec neptal, zda vznikla vyvratitelná domněnka nedostupnosti vnitřní ochrany v Rusku. Zmiňuje v této části, že zadržení AX za užití násilí v srpnu 2019 měly provést bezpečnostní složky, tedy podle všeho orgány státu. Pak by ovšem tato domněnka vznikla. Jestliže se pak žalovaný domníval, že daný incident byl pouze ojedinělým a nahodilým excesem příslušné bezpečnostní složky a AX v případě návratu do Ruska žádné pronásledování do budoucna nehrozí, měl toto své tvrzení opřít (slovy kvalifikační směrnice) o závažné důvody a zjištěné informace o zemi původu. To však žalovaný neudělal. Na základě Informace OAMP ­– Postavení policie v Ruské federaci pouze vypočetl několik orgánů, na které se podle něj měl AX obrátit, a vyjmenoval jejich kontrolní pravomoci.

V rozhodnutích žalovaného a informacích, ze kterých vycházel, chybí informace o faktické účinnosti záruk zákonnosti, které teoreticky jsou dostupné. Krajský soud musí dát za pravdu žalobním námitkám, že se nelze se spokojit s odkazem na sérii všech možných orgánů, které mají poskytovat vnitřní ochranu. Mnohé z nich v tomto případě ani za takové orgány podle krajského soudu považovat nelze vůbec. To je případ zejména veřejného ochránce práv a neziskových organizací či občanské společnosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2015, č. j. 6 Azs 230/2014-67, bod 45, aj.).

Hlavně ovšem žalovaný musel doložit, že by opravdu AX některý z těchto orgánů v praxi účinně pomohl. Tomu se žalovaný vlastně vůbec nevěnuje. Naopak zmiňuje okolnosti, které vzbuzují v krajském soudu silnou nedůvěru, např. pokud jde o nezávislost zvláštní jednotky Vyšetřovacího výboru. Podle Informace OAMP ­– Postavení policie v Ruské federaci (bod 5) vyšetřují obvinění bezpečnostních složek ze špatného zacházení pobočky tohoto výboru s těsnou vazbou na obviněné. Pak ovšem nemůže být řeč o účinnosti takového vyšetřování ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (viz rozsudek velkého senátu ze dne 2. 2. 2021 ve věci X. a ostatní proti Bulharsku, č. 22457/16, § 187 a § 189).

Akceptovatelným poskytovatelem ochrany se pak nejeví být ani ruská justice. O její účinnosti žalovaný i citovaná zpráva mlčí. Odkazují na možnost se na ni obrátit jen velmi povšechně, což nestačí (viz výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního souduč. j. 6 Azs 230/2014-67, bod 45). Krajský soud přitom má o soudních zárukách v Rusku velké pochybnosti. Již s ohledem na skutečnost, že Rusko od 16. 9. 2022 není členem Rady Evropy a smluvní stranou Evropské úmluvy o lidských právech. O jejím vyloučení přitom Rada Evropy rozhodla již 16. 3. 2022. Žalovaný proto také měl tuto okolnost vzít v potaz, chtěl-li rodinu X odkazovat na pomoc ruských soudů. Pokud se k otázce vnitřní ochrany v dalším řízení dostane, bude to opět muset napravit v rámci celkové aktualizace informaci o stavu ochrany lidských práv v Rusku (viz body 192-196 výše).

Krajský soud pak upřímně doufá, že žalovaný nemyslel svou zmínku o činnosti FSB tak, že by šlo o jeden z možných prostředků vnitřní ochrany AX. Podle Informace OAMP ­– Postavení policie v Ruské federaci je totiž FSB „hlavní zpravodajská instituce a nástupnická organizace sovětské KGB. (…) Působí též za hranicemi RF, např. obvinění z útoků na nepohodlné oponenty režimu. FSB se současně zapojuje do ruských dezinformačních aktivit. (…) je aktivní v zajišťování ‚politické bezpečnosti‘. (…) Podle ruského trestního řádu se FSB zapojuje do vyšetřování a iniciace trestných činů týkajících se například šíření zbraní hromadného ničení, organizace nezákonných ozbrojených skupin, vlastizrady, státních převratů, veřejných výzev k extremistické činnosti, organizace nelegální migrace nebo terorismu.“ Z toho krajský soud dovozuje, že by FSB AX spíše stíhala, než chránila proti špatnému zacházení policie. Nebo se právě to snažil žalovaný říci? Že AX v srpnu 2019 zadržela FSB a že si na ni mohl stěžovat? Pak to měl ovšem žalovaný říci jednoznačně. Z odůvodnění jeho rozhodnutí to jasně neplyne.

Jen pro úplnost a pro případ, že se žalovaný v dalším posouzení věci dostane až ke zkoumání alternativy vnitřního přesídlení AX si krajský soud dovoluje připomenout, že i ve vztahu k ní vzniká vyvratitelná domněnka její nedostupnosti, jde-li o státního původce pronásledování. Podaří-li se tuto domněnku vyvrátit – například tím, že jde o hrozbu, která vychází od orgánů místní samosprávy, nikoli na území celého státu, nebo od již zmíněného samostatně excesivně jednajícího státního původce – a nabízí-li se určitá alternativa vnitřního přesídlení, pak bude moci žalovaný rozhodnout o neudělení azylu. Není-li alternativa vnitřního přesídlení podle čl. 8 odst. 1 kvalifikační směrnice k dispozici (resp. zůstane-li v případě pronásledování hrozícího od státních původců neprolomená domněnka nedostupnosti vnitřní ochrany), pak žalovanému nezbude než žádosti AX vyhovět.

Pokud se žalovaný o tuto pasáž opírá, pomíjí to výše uvedená slova AX o vstupu do Strany progresu, následně „přejmenované“ na Rusko budoucnosti. O odstavec dříve se v daném bodě Informace OAMP – Strana Rusko budoucnosti navíc píše, že „se podle praxe ostatních štábů Alexeje Navalného do činnosti zapojoval místní štáb, čemuž odpovídá i účast na sjezdech strany v květnu 2018 a březnu 2019, který proběhl přímo během tzv. štabikonu, velkém setkání zástupců regionálních štábů Alexeje Navalného. Například podle osloveného experta bylo v Krasnojarsku aktivních přibližně 20 osob a víceméně se štáb a strana Rusko budoucnosti v Krasnojarsku překrývaly.“ [zvýraznil krajský soud]. To jen potvrzuje onu „fluiditu“ mezi všemi organizacemi Alexeje Navalného, kterou AX při pohovoru popisoval a žalovaný ji nebral v potaz. Stvrzují ji i slova AX při jednání soudu, kde vysvětloval, že přesně nevěděl, jak to s registrací Strany progresu a Ruska budoucnosti bylo po právní stránce. Zkrátka po zapojení se plnil mu dané úkoly. Dalo by se dovozovat, že mu formální stránka věci „byla jedno“. Z toho však neplyne, že by materiálně ve strukturách Alexeje Navalného nepůsobil. Jejich aktivity probíhaly i bez oficiální registrace. AX přitom při pohovorech popisoval spolupráci FBK, štábů Navalného i Ruska budoucnosti. A plyne z nich, že se na těchto aktivitách podílel také.

Jestliže tedy žalovaný zdůrazňuje, že AX „svoji politickou aktivitu spojoval výhradně se stranou Rusko budoucnosti“ a „[v]ýslovně popřel, že by byl členem nějakých jiných organizací Alexeje Navalného“, jde opravdu o formalistické vytrhávání slov AX z kontextu. Krajský soud tomu neporozuměl i po té stránce, že žalovaný jinak na jiných místech svého rozhodnutí uznává, že AX vykonával činnost pro všechny tři relevantní organizace, tj. FBK, štáby Navalného a Rusko budoucnosti. Pokud se označil pouze za člena této strany a popřel členství v jiných (nikoliv činnost pro ně), nezakládá to podle krajského soudu důvod pro nálepku fabulace a účelovosti, kterou žalovaný na tvrzení AX přilepil.

Krajskému soudu se obecně zdá, že se žalovaný snažil AX v otázce jeho působení pro organizace Alexeje Navalného „nachytat“. Za stěžejní pojal, že krasnojarská buňka strany Rusko budoucnosti vznikla až v dubnu 2019. Proto do ní podle žalovaného AX nemohl v červnu 2018 vstoupit. To je ovšem zjednodušující úvaha. AX v souvislosti se vstupováním hovořil o straně Progres coby straně Navalného. A Rusko buducnosti, k níž se následně (také) hlásil, na celostátní úrovni vznikla v květnu 2018. AX u pohovoru neříkal (a žalovaný se ho na to ani neptal), že by vstupoval do krasnojarské buňky vzniklé až v dubnu 2019. Je třeba také dodat, že podle Informace OAMP ­– Štáb Alexeje Navalného v Krasnojarsku vznikl tento štáb už dne 12. 5. 2017. Podklady shromážděné žalovaným tedy nevylučují, že AX mohl již v roce 2018 podporovat činnost Alexeje Navalného.

Snaze „nachytat“ AX svědčí i to, že se žalovaný opřel o nepřesné orientační číslo v adrese, na které sídlil štáb Navalného v Krasnojarsku. Jestliže někdo namísto čísla „133“ řekne „122“, jde přesně o případ těch drobných rozporů, které závěr o nevěrohodnosti žadatele zpravidla neodůvodňují. Žalovaný navíc nedal AX reálnou možnost jej vysvětlit. Informace OAMP ­– Štáb Alexeje Navalného v Krasnojarsku, se kterou se AX mohl seznámit před vydáním rozhodnutí, správnou adresu uvádí, to je pravda. Ale jde skutečně o tak nedůležitou nepřesnost, že je otázkou, zda si AX uvědomoval – aniž by mu tento rozpor žalovaný konkrétně předestřel –, že se jí dopustil.

Podobně krajský soud musí dát za pravdu žalobní námitce, že si žalovaný z nashromážděných podkladů vybírá pouze informace, které se mu hodí, pokud jde o mítink proti penzijní reformě dne 22. 6. 2018. Informace OAMP – Strana Rusko budoucnosti opravdu popisuje, že se kromě demonstrace organizované Komunistickou stranou Ruské federace konalo i několik nepovolených shromáždění. A je logické, že právě do této kategorie mohlo spadat shromáždění Alexeje Navalného a jeho stoupenců. Shromážděné informace o zemi původu tedy tvrzení AX ohledně jeho účasti na mítinku proti penzijní reformě nevyvrací.

Žalovaný proto v novém řízení bude muset i tento aspekt věci přehodnotit. A vyjasnit, z čeho přesně tedy bude po stránce politických aktivit AX vycházet. Pro následné právní hodnocení skutkových základů jeho azylového příběhu, které žalovaný pojme jako věrohodné, to bude důležité. Obzvláště pokud žalovaný bude posuzovat, zda existuje příčinná souvislost mezi (případně shledaným) pronásledováním a (1) uplatňováním politických práv a svobod ve smyslu azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu, nebo (2) zastáváním určitých politických názorů podle § 12 písm. b) zákona o azylu.

Žalovaný tedy bude muset jasně určit, čemu přesně z azylového příběhu AX po stránce jeho politických aktivit a vazeb na organizace Alexeje Navalného uvěřil, a co tedy podle něj AX v Rusku (ne)vykonával. I zde při zjišťování skutkového stavu musí vyjít z výše shrnutých pravidel rozložení důkazního břemene, včetně případného použití domněnky ve prospěch AX, pokud se mu nepodaří jeho tvrzení náležitě vyvrátit. Bude se při tom ovšem muset vyvarovat výše popsaných zjednodušení. A zejména onoho formálního nahlížení na činnosti, které AX v pohovorech popsal.

Otázka (ne)hrozícího trestního stíhání AX v Rusku

Výtky ke zjišťování skutkového stavu a posouzení věrohodnosti příběhu AX krajský soud bohužel má, i pokud jde o otázku, zda mu (ne)hrozilo v Rusku trestní stíhání. Ano, hodnocení této otázky jako takové již spadá do právního hodnocení skutkového stavu, tedy důvodnosti žádosti o mezinárodní ochranu. Aby však žalovaný mohl k tomuto právnímu hodnocení přistoupit, musí nejprve řádně posoudit věrohodnost výpovědi AX a dalších podkladů, které mají pro posouzení této otázky relevanci. V tomto směru mají význam zejména zprávy s vyšetřovatelkou P. v závěru roku 2019 a v lednu 2020. Na tu se zaměřují i žalobní námitky.

Podle slov AX ho vyšetřovatelka telefonicky pozvala na pohovor. A výslovně uvedla, že se týká Navalného a 75 milionů. Zrazovala ho, aby chodil s advokátem. Na následné schůzce za přítomnosti advokáta se ho měla ptát na stejné dotazy, jako předtím vyšetřovatelka S. během jeho srpnového zadržení: na organizaci Navalného, na jména členů štábu a původ 75 milionů. AX odpověděl stejně jako tehdy: že k nim patří, jména nezná, že se účastnil mítinků a o penězích neví. Na konci roku 2019 ho vyšetřovatelka P. měla kontaktovat znovu a sešli se 21. 1. 2020. Opět šlo o táž témata. Vyšetřovatelka mu měla říci, že pokud tentokrát odpoví, pustí ho a v kauze bude figurovat jako svědek. A naopak, pokud neodpoví, sdělí mu obvinění. Jakmile odpověděl stejně, sepsala písemnost, kterou mu předložila k podpisu. Uvádělo se na ní, že se musí 28. 1. 2020 dostavit na SIZO, kde mu sdělí obvinění pro extrémismus a podvod s trestem odnětí svobody na 10 let. Poté, co AX opustil Rusko, policie navštívila jeho tetu, u které nechala předvolání k výslechu na 29. 1. 2020. V něm již figuruje jako svědek. AX v řízení o žádosti doložil komunikaci s vyšetřovatelkou P. a obě předvolání.

Žalovaný nejdříve k doložené komunikaci s vyšetřovatelkou uvedl, že z ní vyplývá pouze ujednávání termínu výslechu. Chybí ovšem konkrétní datum, kdy k ní došlo. A kromě toho žalovaný zpozoroval, že se jedenáctimístné telefonní číslo liší v úvodní číslici oproti číslu uvedenému na předvolání na 29. 1. 2020. Podle krajského soudu ovšem absence data neznamená, že k této komunikaci nedošlo, jak se zřejmě mezi řádky žalovaný snaží naznačit. A pokud pak žalovaný uvádí, že z těchto zpráv „vyplývá pouze ujednávání termínu výslechu“, pak ji neúčinně bagatelizuje. Obzvláště s ohledem na to, že vyšetřovatelka AX podsouvala, že nepotřebuje advokáta, aby mu pak na policii odevzdala předvolání na 28. 1. 2020, ve kterém se hovoří o jeho obvinění. Bývá to spolehlivý indikátor budoucí nespravedlnosti, pokud policie – obzvláště v zemi nectící základní principy právního státu, jakou je Rusko – ujišťuje adresáty svých zpráv, že nepotřebují právní pomoc.

Žalovaný se pak snaží zpochybnit předloženou komunikaci i tím, že telefonní číslo vyšetřovatelky, které má 11 číslic, se hned v tom prvním liší oproti číslu na předvolání na den 29. 1. 2020, které policie předala rodině AX. Zbylých deset číslic ovšem sedí. Pokud se touto argumentací žalovaný chtěl zprostit povinnosti k tomuto dokumentu přihlížet, je to opět velmi nepřesvědčivé. Snaží se snad žalovaný svojí argumentací říci, že snad AX onu komunikaci zfalšoval? Nejenže nedocenil, že teoreticky mohlo to první číslo být chybně na onom předvolání, nebo že mohlo jít o jiné služební číslo vyšetřovatelky. Krajský soud totiž zaráží velmi izolované hodnocení tohoto dokumentu, který jinak zapadá do poměrně detailních tvrzení AX. Zdůvodnění, proč s tímto dokumentem dále nepracoval, resp. jeho obsahu podle všeho zřejmě neuvěřil, tedy opět nelze přijmout. Jde o další případ určitého skutkového rozporu, který nemá natolik silnou povahu, aby sám o sobě znevěrohodnil daný podklad.

K oběma předvoláním na výslech žalovaný ve zkratce uvádí, že předvolání na den 29. 1. 2020 uvádí AX v pozici svědka. Zdůrazňuje pak, že nikdy nedostal oficiální oznámení o zahájení jeho trestního stíhání. Opírá se v té souvislosti o Informaci MZV, podle níž stíhaná osoba obdrží kopii oznámení o zahájení jejího trestního stíhání. Policie mohla AX obvinit tímto zcela standardním způsobem. Předvolávat ho k výslechu jako svědka poté, co se nedostavil ke sdělení obvinění, se žalovanému jeví jako zcela nelogický postup. Kromě toho žalovaný odkazuje na Informaci OAMP – Ověření konkrétních údajů, která obsahuje výsledky hledání informací k osobě AX v ruských soudních databázích, odkud nezjistil jediný trestní případ. Žalovaný se tím vším pokusil dát na vedlejší kolej první předvolání AX na den 28. 1. 2020 s výslovnou zmínkou o jeho budoucím trestním stíhání, které jako by se postupně ztratilo z jeho zorného pole.

Pokud ovšem jde o Informaci MZV, podle krajského soudu vůbec nejde o použitelný podklad. Krajský soud již v minulosti uvedl, že tyto informace, které představují jen odpovědi na několik otázek žalovaného (zde konkrétně osm), aniž by se v nich uváděl jediný zdroj či podklad pro poskytnuté odpovědi, nejsou přesnými a aktuálními informacemi týkajícími se země původu (srov. analogicky rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2022, č. j. 41 Az 20/2021-39, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 10. 2022, č. j. 41 Az 20/2021-52, bod 58). Krajský soud takto poskytnuté informace nemůže přezkoumat, protože z Informace MZV neplyne, odkud je Ministerstvo zahraničních věcí čerpá.

Podobně neobstojí ani zpráva Informace OAMP – Ověření konkrétních údajů. Její relevantní část o řízeních, jejichž účastníkem byl AX, vznikla vyhledáváním na internetu v ruských databázích. Pokud jde o obsah webových stránek a skutečnost, že na něm určitá informace je, pak je vhodným způsobem jejího důkazního provedení vytištění nebo uložení na elektronický nosič dat a založení do spisu. Je-li naopak předmětem dokazování absence určité informace na internetové stránce (např. právě chybějící trestní případ), pak je třeba zachytit podobu internetové stránky komplexněji. Je třeba zdokumentovat všechny prvky internetové stránky, které by reálně mohly nést určité sdělení, které na stránkách má absentovat. Obsah internetové stránky totiž vzhledem k povaze internetu může být – a obvykle též je – proměnlivý v čase. Pokud tedy správní orgán nezachytí stav internetové stránky, kterou vzal v potaz, znemožní tak v podstatě správnímu soudu, aby vycházel při přezkumu rozhodnutí ze skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Není totiž žádná záruka, že informace na určité internetové stránce budou v okamžik soudního přezkumu odpovídat informacím, které na určité internetové stránce byly v okamžik správního rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2016, č. j. 1 As 80/2016-30, č. 3466/2016 Sb. NSS).

Tato východiska a důkazní povinnosti žalovaný nemohl splnit vyhotovením zprávy, jakou je Informace OAMP – Ověření konkrétních údajů. Nepostačuje toto „sdělení“, co žalovaný zjistil. Svá zjištění měl ještě doplnit i reálným obsahem webových stránek, na nichž informace zjišťoval. S ohledem na to, že byly podle všeho v ruštině, je měl navíc opatřit i překladem do češtiny, jako to učinil u jiných podkladů v této věci. Takto znemožnil krajskému soudu, aby jeho postup plně přezkoumal a aby sám mohl ověřit, co přesně se tedy v ruských databázích na místech, která žalovaný navštívil, o AX uvádělo. Bohužel proto opět jde o nepoužitelný podklad, jehož vady bude muset žalovaný v dalším řízení případně napravit. Pro úplnost krajský soud dodává, že i pokud se skutečně ukáže, že se s AX v Rusku aktuálně nevede trestní stíhání, neznamená to automaticky, že jeho žádost o mezinárodní ochranu je nedůvodná (viz dále body 218-220). Toto zjištění proto nelze považovat za rozhodné.

Co je však hlavní, nelze jednoduše přehlížet ono předvolání na 28. 1. 2020 s konkrétní zmínkou o obvinění AX. Ono pozdější předvolání na následující den ho přeci „nepřebíjí“. První předvolání naopak žalovaný musí dát do kontextu s předchozím děním: zprávami vyšetřovatelky P. (pokud žalovaný nevyvrátí jeho autenticitu), kde navrhuje schůzku bez advokáta, tématem jejích dotazů i jejich slov o volbě pro AX – buď odpoví a bude „jen“ svědkem, nebo ne a obviní ho. Na předvolání, ve kterém se hovoří o obvinění, podle jeho slov odkazovali i policisté, kteří jej hledali u jeho rodiny.

Celý tento řetězec událostí a hodnocení jeho věrohodnosti pak určitě ovlivní i vše, co žalovaný zjistí a důkazně doplní k výše rozebíraným tématům zadržení AX a jeho politických aktivit. Žalovaný by si taky měl opatřit další informace o tom, zda se – jak X namítají v žalobě – v Rusku objevily případy, ve kterých osoba předvolaná jako svědek mohla skončit v horší procesní pozici obviněného. Krajskému soudu se i v případě otázky trestního stíhání AX zdá, že žalovaný opomíjel, že je z Ruska, kde nelze počítat s úplně standardním a – pro země, ve kterých se vládě práva daří lépe – logickým počínáním státních orgánů vůči osobám s protirežimními postoji.

Ve světle těchto výtek proto žalovaný v dalším řízení nebude moci upozadit předvolání na 28. 1. 2020, ve kterém se hovoří o tom, že AX sdělí obvinění z konkrétních trestných činů. Žalovaný bude naopak muset k otázce hrozby trestního stíhání pro AX přistoupit komplexněji. Po pečlivém zhodnocení věrohodnosti jeho azylového příběhu a doplnění potřebných podkladů, jejichž absenci mu krajský soud vytýká.

Nelze v té souvislosti zapomenout ani na slova muže, který držel AX v minibuse na videonahrávce, a ptal se, zda ho už trestně stíhali. Po záporné odpovědi jen řekl: „Tak budeš souzen.“

Podklady týkající se rodinných příslušníků AX

Při zjišťování skutkového stavu také došlo na rodinné příslušníky AX. Konkrétně se krajský soud musí zaměřit na jeho otce a bratra.

O svém otci AX při pohovoru řekl, že ho zadrželi a poslali na pět měsíců do konce léta 2020 na nucené sezónní práce do tábora, který je něco jako vězení. Podle AX to mohlo souviset s tím, že o něm jeho otec odmítl cokoliv prozradit. Na podporu svých tvrzení AX doložil fotografii vyhublého otce z listopadu 2020. Podle žalovaného však tato fotografie nic nedokazuje.

Podle krajského soudu žalovaný v tomto ohledu klade na AX příliš těžké důkazní břemeno. Měl informace od své matky. S otcem nebyl v kontaktu, což osvětloval i logicky pochopitelnými bezpečnostními důvody. AX pak zmínil poměrně konkrétní okolnosti o osudu jeho otce. Rozumně dovozoval, že to v daném období mohlo mít souvislost s ním. Konkrétnější důkazy o tom neuměl doložit, ale předložil alespoň fotky z jejich svatby z roku 2017 a z listopadu 2020, kde je otec AX takřka „k nepoznání.“

AX k této okolnosti tvrdil a doložil, co mohl, resp. srozumitelně vysvětlil, proč nedoložil více. Žalovaný se namísto argumentů, které použil, ale měl zaměřit na prokázání, zda rodinné příslušníky hledaných osob mohl podobný osud potkat. A zda opravdu docházelo k podobným snahám o zastrašení jak rodinných příslušníků, tak osob vykazujících určitou protirežimní politickou aktivitu. O podklady zaměřené na tyto otázky žalovaný mohl opřít svůj případný závěr k těmto tvrzením AX. To bude muset v novém řízení napravit a teprve po této nápravě si bude moci učinit adekvátní a podložený úsudek o tom, zda tato tvrzení opravdu nejsou věrohodná nelze z nich při právním hodnocení věci vycházet.

To, co se (ne)stalo otci AX, sice nepředstavuje stěžejní část jeho azylového příběhu. I sám AX měl pouze zprostředkované informace. A přiznal, že nezná přesný důvod otcova zadržení. Pokud by ale bylo alespoň pravděpodobně možné, že se jeho otec dostal do tábora nucených prací pouze v souvislosti s jednáním AX, mohlo by se jednat o významný střípek mozaiky dotvářející představu o tom, zda AX hrozí pronásledování.

Takovým střípkem pak může být i azylový příběh jeho bratra EX. Je sice pravdou, že povaha opoziční činnosti EX byla jiná než v případě AX. Ovšem již to, že žalovaný v případě EX a jeho manželky (a také dalších rodinných příslušníků) uznal, že v Rusku čelili pronásledování, je minimálně důvod pro obezřetnost při posuzování důvodnosti nynější azylové žádosti manželů X a jejich dcer. Žalovaný má povinnost zajistit, aby při rozhodování skutkově podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly (§ 2 odst. 4 správního řádu). Souvislost příběhů obou bratrů nelze zcela vyloučit pouze proto, že bratr EX již před odjezdem z vlasti výrazně pocítil konkrétní negativní důsledky svých politických aktivit.

Krajský soud by totiž rád připomenul, že AX také vypověděl, že mu během jeho zadržení ve dnech 17. 8. až 19. 8. 2019 muž vyhrožoval, že pokud vyšetřovatelce neposkytne informace, znásilní jeho i BX a jejich dítě bude sirotek. Mnoho výhrůžek adresoval právě manželce BX. Té po odjezdu AX vyhrožovala i vyšetřovatelka P., že asi chce, aby jejich dcera byla sirotkem. Lze se proto ptát, zda azylový příběh AX nemířil stejným směrem. Odlišení obou příběhu zejména na základě existujícího rozhodnutí soudu o odebrání dítěte se v tomto kontextu nejeví jako natolik rozhodné.

I k otázce souvislosti azylových příběhů obou bratrů se proto bude muset žalovaný při zjišťování skutkového stavu vrátit poté, co doplní dokazování ve světle výše uvedených výtek. Jakmile tak učiní, bude moc souvislost azylových příběhů bratrů X a věrohodnosti příběhu AX hodnotit komplexněji ve větších souvislostech.

Podklady týkající se vývoje lidskoprávní situace v Rusku po 24. 2. 2022

X dále namítají, že žalovaný ve svém rozhodnutí nezohlednil zhoršení ochrany lidských práv v Rusku po jeho vpádu na Ukrajinu na konci února letošního roku. Při vyjádření se k podkladům k rozhodnutí žalovanému doložili tři články na toto téma. Žalovaný podle nich pochybil, jestliže se nevypořádal s (ne)možností návratu rodiny X zpět do Ruska i v souvislostmi s událostmi po 24. 2. 2022.

Žalovaný uvedené tři články přijal (aniž by si tedy opatřil překlad dvou z nich v angličtině). Dokládaly podle něj aktuální situaci panující v Rusku, konkrétně proběhlé protesty proti válce na Ukrajině a reakci bezpečnostních složek vůči osobám vyjadřujícím svůj nesouhlas s válkou. Nic z nich ovšem pro azylový příběh AX nedovozoval, protože se podle jeho názoru k jeho osobě přímo nevztahují. Ruská invaze na Ukrajinu začala více než dva roky poté, co AX Rusko opustil. Události popsané v článcích se jej tedy podle žalovaného nijak nemohly dotknout.

Žalovaný má do jisté míry pravdu v tom, že se doložené články týkají zejména postihu lidí, kteří veřejně v Rusku vyjádřili svůj nesouhlas s válkou na Ukrajině. AX mezi ně nepatří. Důvody, pro které žádá o mezinárodní ochranu, jsou jiné. Na druhou stranu však nelze zcela přehlížet politický vývoj v Rusku po invazi. Ze zpráv provedených k důkazu při jednání vyplývá, že dochází k závažným omezováním svobody projevu, shromažďování i sdružování v on-line a off-line prostředí. Rezoluce Rady OSN pro lidská práva ze dne 11. 10. 2022 hovoří o systematickém ničení organizací občanské společností či příslušníků politické opozice. Kritici vlády umírají. Rada OSN pro lidská práva dále vyjádřila hluboké znepokojení nad hromadným zatýkáním, detencemi a šikanováním představitelů občanské společnosti a zástupců politické opozice, včetně osob pokojně protestujících proti zhoršování vlády práva v Rusku.

Podle krajského soudu proto není úplně bezpředmětné se „přituhováním“ v Rusku po invazi na Ukrajinu ve vztahu k příslušníkům opozice zabývat. Jak plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu, při posuzování žádosti o mezinárodní ochranu je nutné přihlédnout také k lidskoprávní situaci v zemi původu, protože „v řízení o udělení azylu musí správní orgán často rozhodovat v důkazní nouzi. Za této situace je nutné při hodnocení důkazů vzít v úvahu také způsob výkonu státní moci v zemi původu, možnost uplatňování politických práv a další okolnosti, které mohou mít vliv na naplnění důvodů pro udělení azylu. (…) výhrada pochybností se uplatní ve prospěch žadatele například tam, kde z dalších důkazů plyne, že stav dodržování lidských práv v zemi původu je špatný, že občanům je upíráno právo na změnu vlády, že dochází k nezákonným popravám, mizení osob, častému používání mučení. Naopak, je-li země původu žadatele azyl právním státem s demokratickým režimem, je na žadateli o azyl, aby věrohodně doložil, že je skutečně pronásledován.“ [rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2004, č. j. 6 Azs 50/2003-89; zvýraznil krajský soud]

V dalším řízení žalovaný nebude moci přehlédnout ani mobilizaci, na níž X upozorňovali při jednání. Krajský soud z toho důvodu nepovažuje za nutné nyní jejich námitky vypořádávat. Žalovaný by k tomu měl dostat příležitost jako první. Každopádně platí, že žalovaný v dalším řízení zahrne provedené důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 soudního řádu správního). Nadto si krajský soud dovoluje poukázat na vlastní rozsudek ze dne 16. 11. 2022, č. j. 41 Az 25/2022-92, ve kterém popsal relevantní východiska pro posouzení, zda částečná mobilizace nevede k pronásledování ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. e) kvalifikační směrnice. To může spočívat v hrozícím trestním stíhání nebo trestu za odepření výkonu vojenské služby za konfliktu, jestliže by výkon vojenské služby zahrnoval zločiny proti míru, válečné zločiny nebo zločiny proti lidskosti ve smyslu mezinárodních dokumentů obsahujících ustanovení o těchto zločinech či činy, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN uvedenými v preambuli a v článcích 1 a 2 Charty OSN. Shrnutí

Žalovaný se tedy bude muset ke zjišťování skutkového stavu vrátit. Poctivěji a přehledněji. Stěžejní budou skutková zjištění k zadržení AX ve dnech 17. 8. až 19. 8. 2019. Musí při tom pamatovat na pravidla rozložení důkazního břemene v řízení o žádostech o mezinárodní ochranu. AX totiž nemusel svá tvrzení prokazovat jinak než vlastní věrohodnou výpovědí. Přesto doložil ještě videonahrávku, ze které plynou závažné skutečnosti. Žalovaný – pokud o tvrzeních AX pochybuje – má naopak povinnost shromáždit všechny dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědi AX vyvracejí či zpochybňují. Buď nevyvratitelně zjištěním přesných okolností týkajících se tvrzení AX, anebo alespoň s takovou mírou pravděpodobnosti, která nevyvolává zásadní pochybnosti o správnosti úsudku žalovaného.

Dostane-li se ovšem žalovaný do důkazní nouze, pak musí pamatovat i na to, že zemí původu AX je Rusko. Při hodnocení důkazů proto bude muset případně vzít v úvahu způsob výkonu státní moci v Rusku, možnost uplatňování politických práv a další okolnosti, které mohou mít vliv na naplnění důvodů pro udělení azylu. Pokud tu v jeho očích budou skutečnosti, na jejichž základě lze předpokládat, že k porušení základních lidských práv AX došlo, nebo mohlo s ohledem na jeho postavení dojít, a žalovaný nebude mít dostatek důkazů o tom, že tomu tak nebylo či by nemohlo v budoucnu být, pak tyto skutečnosti musí v situaci důkazní nouze zohlednit ve prospěch AX.

Důležité bude, aby žalovaný ve svém novém rozhodnutí jasně a přehledně napsal, co tedy za použití zmíněných důkazních pravidel zjistil a co se pravděpodobně ve dnech 17. 8. až 19. 8. 2019 stalo. To samé, co nyní krajský soud uvedl k zadržení AX v srpnu 2019, bude platit i pro jeho zadržení během univerziády v Krasnojarsku, o němž také žalovaný ještě bude muset zjistit více, jak krajský soud výše vysvětlil.

Žalovaný dále bude muset znovu vyhodnotit a jednoznačně stanovit, co považuje za věrohodný skutkový základ věci po stránce politicky motivovaných aktivit AX. Bude muset opustit jeho dosavadní formální přístup. A vyjít z toho, že opoziční hnutí v Rusku nemohou fungovat jako opozice ve standardním právním státě. Žalovaný proto nesmí zopakovat chyby, které mu krajský soud vyčetl. Obzvláště opětovná snaha „nachytat“ AX na nedůležitých dílčích rozporech by již měla zůstat stranou. A opět pak bude třeba, aby žalovaný přehledně stanovil, z čeho po stránce aktivit AX pro hnutí Alexeje Navalného vychází a co tedy považuje za věrohodné.

Podobně bude muset žalovaný napravit i pochybení při zjišťování skutkového stavu, pokud jde o hrozbu trestního stíhání AX v Rusku, tvrzení týkající se jeho otce i vazby na azylový příběh EX. A v případě, že problémy související s politickými aktivitami AX žalovaný nebude považovat za relevantní, nevyhne se nutnosti doplnit skutkový stav k lidskoprávní situaci v Rusku po 24. 2. 2022 a možné hrozbě pronásledování kvůli mobilizaci související s válkou na Ukrajině.

Bude obzvláště důležité, aby žalovaný v novém řízení opravdu poctivě zkoumal věrohodnost azylového příběhu. Veškeré jeho úvahy by proto mělo ovládat pět indikátorů: vnitřní konzistentnost azylového příběhu, vnější konzistentnost azylového příběhu, dostatečná podrobnost výpovědi AX (a BX), plauzibilita (přijatelnost, možná pravděpodobnost) azylového příběhu, a chování AX.

Tyto indikátory je třeba vnímat jako pomůcku pro žalovaného, aby na jejich základě mohl opravdu poctivě a přesvědčivě posoudit a stanovit skutkový základ věci pro jeho další právní hodnocení. Jeho přehledné, srozumitelné a jasné určení bude hlavním úkolem pro žalovaného v dalším řízení.

Chyby žalovaného popsané zde v části VI. b) tohoto rozsudku jsou hlavními nosnými důvody zrušení jeho rozhodnutí o žádosti AX o mezinárodní ochranu. Nejzásadnější vadou je, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ tohoto rozhodnutí, neobstojí. V některých specifikovaných aspektech je s v rozporu s podklady ve spise nebo v nich nemá oporu. A v některých dalších výše popsaných otázkách bude potřebovat rozsáhlé nebo zásadní doplnění. Již proto krajský soud shledal žalobu důvodnou.

VII. Závěr a náklady řízení

Krajský soud z výše popsaných důvodů zrušil obě rozhodnutí žalovaného. Jak věc AX, tak věc BX a jejich dcer pak žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Žalovaného váže právní názor krajského soudu, který tento rozsudek pro přehlednost popisuje na příslušných místech jeho odůvodnění.

Krajský soud si zde také dovoluje doporučit, aby žalovaný v dalším řízení nerekapitulovat veškeré dosavadní dění po podání žádostí rodiny X o mezinárodní ochranu. Typicky pokud jde o dublinské řízení, kterým už není třeba nové rozhodnutí zaplevelovat. Plně postačí, pokud bude následovat výše vymezenou strukturu rozhodování o žádosti o mezinárodní ochranu. A pokusí se své rozhodnutí napsat srozumitelně. V té souvislosti mu mohou být cennou pomůckou rady Veřejného ochránce práv, které míří právě na větší srozumitelnost úředních textů, na této stránce: https://www.ochrance.cz/srozumitelne/. Konkrétně příklad možné podoby rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu (jde o „přepsané rozhodnutí“ dostupné zde od str. 15 dále: https://bit.ly/3VIp3az) je určitě – za splnění výše rozebraných strukturálních podmínek – následováníhodný.

X sice byli ve věci úspěšní, ale náhradu nákladů řízení nepožadovali. Proto jim ji krajský soud nepřiznal. Žalovaný úspěšný nebyl. Právo na náhradu nákladů řízení mu ani nevzniklo.

Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Pokud kasační stížnost proti tomuto rozsudku nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji odmítne pro nepřijatelnost. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, pokud má stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. Brno 28. listopadu 2022 Martin Kopa samosoudce