KSBR 44 CO 193/2020-127

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:; právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa, PSČ obec ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená Mgr. jméno příjmení, Ph.D., advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:; země - stát. instituce, IČO ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2020, č. j. 94 C 88/2019-86

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do datum, z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím.

III. Žaloba se i v části, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši částka do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D., advokáta.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2020, č. j. 94 C 88/2019-86 bylo rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žaloba byla v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od datum do zaplacení, zamítnuta (výrok II.), žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně (odvoláním napadla výrok II. a III.), navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Pokud jde o snížení základní částky zadostiučinění o 5 % za to, že právní zástupce žalobkyně během téměř 8 let trvajícího řízení 4x požádal o odročení jednání, čímž měl řízení prodloužit o 5 měsíců, soud I. stupně tomuto zcela nepoměrně základní částku zvýšil o pouhých 20 % za postup soudu v řízení, kterým způsobil prodloužení řízení o více než 3 roky. Soud I. stupně v odstavci 53. zcela nedůvodně bagatelizoval pochybení soudu v podkladovém řízení, které vedlo k vydání rozsudku, který musel být následně zrušen odvolacím soudem. Nesprávně bylo také soudem I. stupně zhodnoceno kritérium významu řízení pro žalobkyni, základní částka měla být zvýšena mnohem podstatněji. Přiměřenost délky soudního řízení je dle žalobkyně součástí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv. Vzhledem k sociálnímu i ekonomickému vývoji v České republice žalobkyně považuje základní částku za nedostatečnou, zcela přiměřená by se jevila základní částka ve výši nejméně částka (inflace lidských práv).

3. Dále proti rozsudku soudu I. stupně podala včasné a přípustné odvolání žalovaná (odvoláním napadla výrok I. a III.), navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v bodě I. změnil tak, že se žaloba zamítá, žalované pak přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v paušální výši. Žalovaná je toho názoru, že soud I. stupně nesprávně stanovil základní částku zadostiučinění za jeden rok trvání řízení ve výši částka (redukovanou na ½ za první dva roky řízení), dále soud I. stupně základní částku nesprávně navýšil z důvodu postupu soudu, žalobkyni se tak dostalo odškodnění z téhož důvodu dvakrát, nelze souhlasit se závěry soudu I. stupně ohledně navýšení základní částky o 10 % z důvodu významu předmětu řízení pro žalobkyni. Žalovaná je toho názoru, že soud I. stupně měl základní částku ponížit o 20 % z důvodu složitosti, když v řízení byl k důkazu proveden znalecký posudek z oboru písmoznalectví, výslechy několika svědků, z nichž někteří byli nekontaktní, přílohou je trestní spis a četně důkazů v listinné podobě.

4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobkyně i žalované byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnými osobami (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z části důvodné, odvolání žalované důvodné není.

5. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též„ Listina“) každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

6. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

7. Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. – dále též jen„ OdpŠk“).

8. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a/ celkové délce řízení, b/ složitosti řízení, c/ jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d/ postupu orgánů veřejné moci během řízení a e/ významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.).

9. Ve věci byl uplatněn nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u anonymizováno soudu v Brně pod sp. zn. spisová značka (dále jen„ posuzované řízení“), v němž žalobkyně vystupovala v postavení žalující strany (§ 13, § 31a OdpŠk).

10. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně se dostatečně zabýval objasněním průběhu posuzovaného řízení a dospěl ke správnému závěru, že v daném případě, kdy řízení trvalo po dobu 7 let a 9 měsíců (od datum do datum), došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, jemuž odpovídá odškodnění peněžitou formou, neboť samotné konstatování porušení práva v daném případě nelze považovat za dostatečné. Správně též soud prvního stupně vycházel při stanovení výše zadostiučinění ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Cpjn 206/2010, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslo dále jen„ stanovisko“).

11. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně ohledně jím určené výše základní částky peněžního odškodnění nemajetkové újmy v částce částka za rok (z toho za první dva roky posuzovaného řízení v poloviční výši), což při délce řízení 7 let a 9 měsíců činí v základní částce celkem částka.

12. Odvolací soud při stanovení základní částky odškodnění neshledal důvody pro navýšení této částky z důvodu inflace, kdy má za to, že k uvedené otázce opakovaně zaujala stanovisko judikatura Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Z konkrétně citovaného judikátu Nejvyššího soudu pak lze pro dokreslení citovat, že při určení přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení při porušení práva na projednání věci v přiměřené době, je nutno se vyvarovat mechanické aplikace práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Nelze totiž zapomínat, že jde v těchto případech o posouzení vzniku nemajetkové újmy na straně poškozeného, tedy o posouzení kategorie objektivně jen obtížně zjistitelné a zcela jistě nespočítatelné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4004/2016). Z uvedeného plyne, že není na místě uvažovat ani o návrhu žalobkyně, aby soudy při stanovení výše odškodnění braly v potaz aktuální směnný kurz mezi českou korunou a eurem.

13. I s přihlédnutím k uvedeným závěrům judikatury Nejvyššího soudu odvolací soud nemá za to, že by jednotící stanovisko Nejvyššího soudu, které o otázce vlivu inflace na výši zadostiučinění výslovně neuvažuje a představuje jen určité jednotící vodítko pro rozhodování soudů v kompenzačních řízeních, bylo třeba (navzdory nesporným změnám ekonomických poměrů v posledních letech v souvislosti s vyšší inflací) považovat za neaplikovatelné.

14. Pokud jde o jednotlivá modifikační kritéria ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk, odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně k otázce modifikace základní částky z důvodu složitosti řízení, tj. že není důvod pro zvýšení či snížení základní částky; naopak odvolací soud má zato, že skutková složitost věci odůvodňuje snížení základní částky o 10 %, neboť musela být vyslechnuta řada svědků, provedeno rozsáhlé dokazování listinami, byl vyhotoven znalecký posudek z oboru písmoznalectví, aby mohla být řešena otázka pravosti podpisů apod.

15. Pokud jde o závěry soudu I. stupně ohledně modifikace základní částky z pohledu jednání poškozené (snížení o 5%) a postupu soudu (zvýšení o 20 %), odvolací soud se s těmito ztotožnil, považuje je za adekvátní vzhledem ke zjištěným okolnostem případu.

16. Pokud jde o kritérium významu předmětu řízení pro poškozenou, odvolací soud hodnocení soudu I. stupně (zvýšení o 10 %) nepovažuje za dostatečné vzhledem k značně vysoké žalované částce (částka s příslušenstvím), o kterou žalobkyně byla připravena nikoliv na základě nějakého svého podnikatelského pochybení, ale na základě anonymizováno činnosti Ing. příjmení (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. spisová značka), a která jí byla přiznána až rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2018, č. j. číslo jednací; rozhodnutí nabylo právní moci dne datum.

17. S ohledem na shora učiněné závěry odvolacího soudu tudíž nelze rozhodnutí soudu prvního stupně považovat za věcně zcela správné. Po provedeném vyhodnocení doplňkových modifikačních zákonných kritérii ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk dospěl odvolací soud k odlišné, než soudem prvního stupně vypočtené, celkové částce přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobkyně z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení ve výši částka. Po modifikaci navýšením o 25 % (- 10 % složitost, - 5 % jednání poškozené, + 20 % postup soudu /průtahy/, + 20 % význam řízení pro poškozenou) se pak jedná o částku částka. Po odečtení částky částka, poskytnuté již žalovanou, zbývá k úhradě částka ve výši částka.

18. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a II. změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), jak uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.

19. Pokud žalobkyně v průběhu odvolacího řízení navýšila původně požadované zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení o další částku částka s příslušenstvím, odpovídající zadostiučinění za nepřiměřenou délku nynějšího kompenzačního řízení, odvolací soud dospěl k závěru, že délka tohoto řízení, které ke dni rozhodnutí odvolacího soudu trvalo v rámci předsoudního projednání u žalované od datum (uplatnění nároku u žalované) do datum (stanovisko žalované), žaloba podána dne datum, na dvou soudních instancích celkem 2 roky, 9 měsíců a 25 dní, z toho před odvolacím soudem po dobu od datum do datum, není s přihlédnutím ke všem okolnostem případu nepřiměřeně dlouhá. Odvolací soud si je vědom judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve věci jméno příjmení proti České republice, kde bylo judikováno, že délka kompenzačního řízení by neměla zásadně překročit délku dvou let před soudy obou stupňů. Z uvedené formulace je však zřejmé, že představa ESLP o délce kompenzačního řízení pro poměry České republiky není bezvýjimečná. Přestože kompenzačním řízením je třeba obecně věnovat v rozhodovací činnosti soudů dostatečnou pozornost, v daném případě nelze pominout, že na délce řízení před odvolacím soudem se objektivně nepříznivě projevila omezení v možnosti nařizování veřejných odvolacích jednání odvolacím soudem v souvislosti s pandemií COVID 19 v uplynulých dvou letech, což se ve výsledku obecně nepříznivě projevilo i na délce lhůt při vyřizování nápadu. Za této mimořádné situace, kterou lze hodnotit jako vis maior a nelze ji přičítat k tíži soudu, tedy nebylo kompenzační řízení odvolacím soudem shledáno nepřiměřeně dlouhým a bylo proto nadbytečné se zabývat adekvátní formou satisfakce ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk, jakož i jednotlivými kritérii pro stanovení základní výše přiměřeného peněžního zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk. Nárok žalobkyně na navýšení původně žalovaného zadostiučinění o další zadostiučinění za dobu trvání kompenzačního řízení nebyl shledán důvodným, žaloba proto byla odvolacím soudem v tomto rozsahu zamítnuta (výrok III.).

20. Pokud jde o náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, odvolací soud vzhledem k přiznanému zadostiučinění postupoval podle § 224 odst. 2, § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši částka; před soudem I. stupně se jednalo o tyto náklady – soudní poplatek za žalobu (částka), odměna advokáta dle § 9 odst. 4 AT, tj. z tarifní hodnoty částka (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), výše odměny za úkon částka, a to za úkony převzetí a příprava zastoupení, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby ze dne datum, účast na jednání soudu dne datum přesahující dvě hodiny (od 9:00 h do 11:15 h), další porada s žalobkyní dne datum, vyjádření ve věci samé dne datum, účast na jednání soudu dne datum (oproti soudu I. stupně nebyla přiznána odměna za úkon předžalobní výzvy - § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb.; viz aktuální usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 722/22 a další), náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT za 8 úkonů po částka, DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů – částka; celkem částka Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně žalobkyni nepřiznal náhradu za úkony uvedené v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně pod bodem 60. V odvolacím řízení se jednalo o tyto náklady – odměna advokáta za úkon právní služby podání odvolání, účast na jednání dne datum (§ 11 odst. 1 písm. k/, g/ AT), náhrada hotových výdajů 2 x částka, DPH 21 % - částka, celkem částka.

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání. Dovolání se podává Nejvyššímu soudu ČR ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.