KSBR 44 CO 79/2020-656

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; příjmení příjmení jméno příjmení, ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa, anonymizována dvě slova číslo, země, ⟪LB:lb_003⟫ (dříve příjmení jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa, číslo anonymizováno of jméno) ⟪LB:lb_005⟫ zastoupený JUDr. jméno příjmení, advokátkou ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalovanému:; země - stát. instituce, IČO ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ adresa pro doručování: anonymizováno 7 slov ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_012⟫ o náhradu škody ve výši 38 217 844,40 Kč, ⟪LB:lb_013⟫ o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2018, č. j. 35 C 46/2009-567,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 3 859,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2018, č. j. 35 C 46/2009-567 bylo rozhodnuto tak, že žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 38 179 289,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení, se zamítá (výrok I.) a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Řízení ohledně částky 38 555 Kč bylo zastaveno usnesením Městského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2010, č. j. 35 C 46/2009-148 (zpětvzetí žaloby).

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podal včasné a přípustné odvolání žalobce, navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil v celém rozsahu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění odvolání žalobce namítl, že jím tvrzený kauzální nexus mezi vzniklou škodou a nezákonným rozhodnutím, na základě kterého byl nařízen výkon rozhodnutí, byl v řízení prokázán; škoda byla následkem výkonu rozhodnutí nařízeného z nezákonného pravomocného rozhodnutí. Škoda žalobci vznikla jednak tím, že bylo zamezeno právní předchůdkyni žalobce v rozšíření její majetkové sféry o výnos z prodeje nemovitostí postižených generálním inhibitoriem, a dále že došlo k ochuzení její majetkové sféry o investice vložené do těchto nemovitostí s důvodným očekáváním jejich zhodnocení. Následný nucený prodej těchto nemovitostí v exekuční dražbě pak již kauzální nexus v této věci přímo nezakládá, neboť byl jen logickým důsledkem trvání hmotněprávních účinků nezákonně zřízeného generálního inhibitoria. Usnesením anonymizována dvě slova v obec č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí byla exekuce nařízená usnesením anonymizována dvě slova v obec ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací zastavena podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 55 zák. č. 120/2001 Sb., a to z důvodu, že byl zrušen rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne datum exekuční titul. Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 20 Co 536/2011-2009 ze dne 1. 6. 2012 bylo usnesení soudu prvního stupně v odvolání napadeném výroku II. potvrzeno. Výkon rozhodnutí ze zrušeného exekučního titulu, nezákonných rozhodnutí zrušených rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 4234/2007-212, ze dne 27. 5. 2009, byl tedy nařízen dne datum a trval až do dne datum, stejně jako generální inhibitorium s ním spojené. Exekuční titul – nezákonné rozhodnutí však bylo pravomocně zrušeno již dne datum, tedy více než tři roky před pravomocným zastavením exekuce. Byla to tak veřejná moc, kdo i přes návrh oprávněného nebyla schopna po tři roky napravit škodlivý následek generálního inhibitoria založeného na výkonu zrušeného exekučního titulu. Z hmotněprávní povahy generálního inhibitoria pak vyplývá, že jej nelze legalizovat vydáním dalšího exekučního titulu, byť založeného na novém rozhodnutí v téže věci. Poznámky soudu, že právní předchůdkyně žalobce měla v rámci prevence škod tak jako tak uhradit exekvovanou částku na základě exekučního titulu, jehož zrušení se soudní cestou po právu domáhala, popírá jednu ze základních zásad demokratického právního státu, tedy právo na soudní ochranu. Jestliže se soud I. stupně nezabýval výší škody s odkazem na nedostatek příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody, odvolací soud nemůže jeho rozhodnutí ve věci sanovat, musí za této situace přistoupit ke zrušení rozsudku v celém rozsahu a vrácení věci k dalšímu řízení.

3. K odvolání žalobce se žalovaný písemně vyjádřil dne datum, navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil, žalovanému přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Právní závěry, na základě kterých nalézací soud ve věci rozhodl, jsou zcela v souladu s konstantní judikaturou, mezi tvrzeným nezákonným rozhodnutím a žalobcem uplatňovanou škodou není a nemůže být příčinná souvislost, jestliže následná rozhodnutí v původním řízení byla co do výroku obsahově shodná se zrušeným nezákonným rozhodnutím, došlo tedy k legalizaci následku původního rozhodnutí. Nadto k tvrzené škodě došlo v souvislosti s jednáním žalobce, jestliže exekvovanou částku, představující povinnost k náhradě nákladů řízení právní předchůdkyně žalobce uhradila třetímu subjektu. Z uvedené skutečnosti je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobce příslušnou částkou (pozn. 16 575 Kč) disponovala a mohla ji tedy uhradit oprávněnému, předejít tak nařízení první exekuce a vyhnout se exekuci druhé. Kromě toho skutečnost, že se žalobce bránil mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí, neměnila nic na jeho povinnost na základě pravomocného rozhodnutí, které nebylo v rozhodném období zrušeno, plnit jemu uloženou povinnost; pokud by žalobce své povinnosti dostál, opět by se byl vyhnul oběma následujícím exekucím.

4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobce bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

6. Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (§ 8 odst. 1 citovaného zákona).

7. Pro odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. musí být vždy splněny tři předpoklady – 1) deliktní jednání státu, 2) škoda jako újma na jmění nebo nemajetková újma a 3) příčinná souvislost mezi deliktem a škodou. Vazba na splnění veškerých zákonem stanovených podmínek vylučuje takové mechanické chápání odpovědnosti státu, jímž by bylo možno dovozovat, že je-li tu deliktní jednání státu ve smyslu § 5 písm. a/ a § 8 zákona ve formě nezákonného rozhodnutí samo o sobě, postačí to k jeho povinnosti nahradit škodu či nemajetkovou újmu.

8. V projednávané věci dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně učinil pro rozhodnutí ve věci dostatečné skutkové závěry, v rámci aplikace zásady volného hodnocení důkazů a při provádění důkazů nijak nepochybil, své skutkové závěry správně právně posoudil.

9. Pokud jde o otázku nezákonného rozhodnutí, pak v řízení nebylo sporu, že rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4234/2007 byl v dovolacím řízení zrušen rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 6. 2007, č. j. číslo jednací a rozsudek Krajského soudu v obec ze dne 9. 5. 2005, č. j. číslo jednací a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V původním řízení soud I. stupně zamítl žalobu JUDr. jméno příjmení proti správci konkurzní podstaty úpadce právnická osoba, IČO o určení, že žalobkyně má za úpadcem pohledávku ve výši 5 000 000 Kč z titulu vypořádacího podílu ze smlouvy o ukončení účasti ve společnosti ze dne datum (výrok I.), žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.); k odvolání obou účastníků odvolací soud ve výroku I. potvrdil zamítavý rozsudek soudu I. stupně, výrokem II. změnil napadené rozhodnutí v nákladovém výroku tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů ve výši 6 425 Kč a dále rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 150 Kč (celkem tedy 16 575 Kč). Konečným výsledkem řízení po zrušení označených rozsudků Nejvyšším soudem rozsudkem ze dne datum bylo opětovné zamítnutí žaloby a uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalovanému náklady řízení před soudy všech stupňů (viz rozsudek Krajského soudu v obec č. j. číslo jednací ze dne 29. 10. 2009 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. číslo jednací ze dne 6. 5. 2010, právní moc dne datum).

10. V této souvislosti soud I. stupně správně pod bodem 28. odůvodnění rozsudku citoval opakovaně vyjádřený závěr Nejvyššího soudu, že z hlediska zjištění příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou újmou (tj. z hlediska zjištění, zda by tvrzená újma nevznikla vůbec, nebo vznikla jinak, nebýt nezákonného rozhodnutí) je zpravidla třeba zohlednit konečný výsledek řízení, ve kterém bylo nezákonné rozhodnutí vydáno. Novým rozhodnutím, které je obsahově shodné se zrušeným nebo změněným nezákonným rozhodnutím, totiž zpravidla dojde k legalizaci následků původního rozhodnutí, a mezi tvrzenou škodou a nezákonností daného rozhodnutí nemůže být proto dán poměr příčiny a následku (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 190/2013, ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 443/2013). K uvedenému závěru lze též odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 283/2016 a rozsudek ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 190/2021.

11. Při respektování konstantní judikatury Nejvyššího soudu k uvedené otázce lze pro daný případ považovat za podstatné, že konečným výsledkem řízení, ve kterém bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, bylo nové rozhodnutí, obsahově shodné se zrušeným (tj. včetně uložení povinnosti zaplatit náhradu nákladů ve výši 16 575 Kč), čímž došlo k legalizaci následků původního rozhodnutí, a mezi tvrzenou škodou (38 179 289,40 Kč) a nezákonností daného rozhodnutí tak není dán poměr příčiny a následku.

12. V příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím musí být majetková újma způsobena tím, že nezákonné rozhodnutí, resp. jeho výkon zasáhl do průběhu děje vedoucího k určitému majetkovému výsledku (zisku) a nikoliv jen obecná úvaha o vlivu rozhodnutí na majetkovou sféru. V konkrétním případě soud I. stupně správně dovodil, že z tvrzené prvotní příčiny inhibitoria v rámci exekuce vedené na základě nezákonného rozhodnutí nelze dovodit žalobcem tvrzenou škodu spočívající v součtu ceny, za kterou nemovitosti (komplex bývalého lihovaru v obec) právní předchůdkyně JUDr. jméno příjmení koupila, a vložených investic, ponížený o cenu dosaženou dražbou. Protiprávní úkon škůdce a tvrzená škoda (původně tvrzená ve výši 38 217 844,40 Kč s přísl.) na straně poškozeného nejsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Exekuci na majetek povinné příjmení jméno příjmení jméno soud v obec nařídil podle vykonatelného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 6. 2007, č. j. číslo jednací k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 16 575 Kč s příslušenstvím usnesením ze dne 27. 8. 2007, č. j. číslo jednací; nesplnila-li tedy povinná dobrovolně, co jí bylo uloženo vykonatelným rozhodnutím, příslušný soud legitimním způsobem nařídil označenou exekuci. Došlo-li následně po nařízení výkonu ke zrušení rozhodnutí, které bylo podkladem tohoto výkonu, povinná jistě měla právo sama navrhnout zastavení výkonu rozhodnutí ve smyslu § 268 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., neučinila tak; návrh na zastavení výkonu rozhodnutí povinná učinila pouze podáním ze dne datum, anonymizováno soudu v obec doručeno dne datum, a to po zaplacení částky 16 575 společnosti právnická osoba, sídlem adresa, IČO, zastoupené jednatelem Ing. jméno příjmení dne datum (pozn: dle plné moci z č. l. 164 spisu sp. zn. spisová značka též obecným zmocněncem povinné příjmení jméno příjmení); usnesením anonymizováno soudu v obec ze dne 9. 3. 2009, č. j. číslo jednací byl tento návrh na zastavení exekuce zamítnut s odůvodněním, že návrh není důvodný, neboť uhrazená částka nebyla zaplacena oprávněnému, kterým byl v uvedené době Ing. jméno příjmení, správce konkurzní podstaty úpadce právnická osoba, rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v obec ze dne 15. 4. 2010, č. j. 20 Cdo 448/2009-183. Naopak v exekuci vedené u Okresního soudu obec – venkov pod sp. zn. spisová značka (návrh podán dne datum), u soudního exekutora JUDr. jméno příjmení, exekutorský úřad pod sp. zn. spisová značka pro pohledávku ve výši 300 000 Kč s přísl. se povinná příjmení jméno příjmení (povinným též Ing. jméno příjmení) neobvykle aktivně po nařízení exekuce usnesením název soudu ze dne 18. 12. 2008, č. j. číslo jednací (povinné doručeno dne datum) již dne datum vzdala práva odvolání, dne datum se dále vzdala i práva odvolání proti usnesení, kterým určil znalec cenu nemovitostí zapsaných na list vlastnictví, k. ú. část obce, okres okres (komplex bývalého lihovaru v obec), které měly být prodány v dražbě (z usnesení soudního exekutora č. j. číslo jednací ze dne 24. 11. 2009 bylo zjištěno, že exekutor udělil vydražiteli příklep na vydražené nemovitosti za podání ve výši 5 160 000; z protokolu o rozvrhovém jednání ze dne datum pak bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobce i Ing. jméno příjmení byli přítomni jednání, kde bylo vyhlášeno rozvrhové usnesení, výtěžek dražby ve výši 5 160 000 Kč byl rozdělen mezi věřitele dle uvedeného rozvrhového usnesení); úkony ke zrychlení i výsledku označené exekuce povinná činila, ačkoliv o zrušení nezákonných rozhodnutí bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto již rozsudkem ze dne 27. 5. 2009, č. j. 29 Cdo 4234/2007-212 a povinná o něm bezesporu věděla.

13. Z výše uvedeného je zřejmé, že soud I. stupně postupoval zcela správně, pokud žalobu o 38 179 289,40 Kč jako nedůvodnou zamítl pro nesplnění předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za tvrzenou škodu, žalobci pak uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení; odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení plyne z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., vychází ze skutečnosti, že žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, žalovaný má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, tyto spočívají v paušální náhradě hotových výdajů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za tři úkony (vyjádření k odvolání žalobce, příprava k jednání dne datum, účast na jednání dne datum) po 300 Kč, cestovní výdaje za cestu obec – obec a zpět osobním automobilem ŠKODA OCTAVIA registrační značka 2 x 207 km, při spotřebě 6,6 l číslo km, cena benzinu 95 oktanů 37,10 Kč/litr, základní sazba náhrady za používání silničního motorového vozidla 4,70 Kč, celkem 2 959,50 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání. Dovolání se podává Nejvyššímu soudu ČR ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.