KSBR 47 CO 10/2019-318

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudců JUDr. Zdeňka Bureše a JUDr. Evy Gregorové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; EXMONT- právnická osoba, IČO; sídlem adresa, PSČ obec; zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení; sídlem adresa ⟪LB:lb_002⟫ proti; ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému:; právnická osoba, IČO; sídlem adresa; zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení; sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 2 213 106 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_005⟫ o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 21. září 2018, ⟪LB:lb_006⟫ č. j. 77 C 499/2014-280,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 53 058,50 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta JUDr. jméno příjmení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2 213 106 Kč 8,05% úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 281 197 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok) a že žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Blansku náklady řízení státu ve výši 5 289 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku, do všech jeho výroků, podal žalovaný odvolání. Uvedl, že odkazuje na své námitky v průběhu řízení, které směřovaly do tří oblastí. První se týkala nedostatku aktivní legitimace žalobce. Mezi postupitelem a postupníkem nebyl uzavřena řádná smlouva o postoupení pohledávky. Pokud mělo dojít ke zpětnému postoupení žalované pohledávky ze právnická osoba – právnická osoba na žalobce, původní smlouva o postoupení pohledávek již byla splněna a nelze ji způsobem uvedeným v dodatku zrušit a ani od ní odstoupit. Druhá námitka se týkala uplatnění neexistujícího nároku. Žalobce se domáhal úhrady faktury číslo ze dne datum znějící na částku ve výši 2 213 106 Kč, která byla vystavena podle smlouvy o dílo ze dne 7. 3. 2013, HEZ/Noppik na demontáž Francisovy turbíny. Žalobce mimo faktury předložil se žalobou i tuto smlouvu o dílo. Na základě výzvy soudu žalobce podáním ze dne datum potvrdil, že uplatňuje nárok z uvedené smlouvy na demontáž turbíny. Po uplynutí lhůty pro koncentraci změnil žalobce podáním ze dne datum svá žalobní tvrzení, a totéž plnění požadoval ze smlouvy o dílo ze dne datum, číslo 2013 s tím, že ve faktuře číslo ze dne datum došlo k chybě v psaní uvedením nesprávné smlouvy. Třetí námitka se týkala započtení pohledávek žalovaného na smluvní pokutu a náhradu škody, které vyúčtoval přípisem ze dne datum. Jestliže nárok na náhradu škody není určitý, nemůže se tento závěr týkat nároku na úhradu smluvní pokuty. Smluvní pokutu nelze vyúčtovat a popsat podrobněji než v uvedeném přípisu. Bylo na zhotoviteli, aby tvrdil a prokázal, že prodlení nezpůsobil. Žalobce byl vyzván k úhradě smluvní pokuty do datum, k započtení vzájemných pohledávek účastníků došlo přípisem žalovaného ze dne datum. Z opatrnosti žalovaný zaslal žalobci znovu dne datum vyúčtování smluvní pokuty s tím, že po marném uplynutí lhůty provedl opětovně započtení jako v přípisech ze dne datum a datum. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a žalobu v plném rozsahu zamítl.

3. Žalobce k odvolání uvedl, že se ztotožňuje s rozsudkem soudu prvního stupně, neboť se v něm zabýval všemi námitkami žalovaného, vypořádal se s problematikou aktivní legitimace žalobce ve sporu, s tvrzenou neexistencí nároku i se započtením. Nelze pominout, že opakované pokusy žalovaného o jednostranné započtení vzájemných pohledávek lze de facto považovat za uznání žalované pohledávky. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne datum, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2 213 106 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od datum do zaplacení. V žalobě uvedl, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o dílo č. HEZ/Noppik na montáž Francisovy turbíny ve Švédsku. Žalobce na základě odvedených prací za měsíce srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2013 a rovněž za leden, únor, březen a duben 2014 fakturoval žalobci po odečtení zálohové platby daňovým dokladem číslo částku 2 213 106 Kč splatnou dne datum. Žalovaný přes opakované urgence dluh neuhradil. příjmení jistiny požaduje žalobce i úroky z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po splatnosti faktury. K žalobě byla připojena smlouvy účastníků ze dne datum, číslo 2013. V podání ze dne datum žalobce upřesnil, že mezi účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy, jedna dne 15. 4. 2013 č. HEZ/Noppik na demontáž Francisovy turbíny a druhá dne datum číslo 2013 na montáž Francisovy turbíny, z níž se žalobce domáhá splnění povinnosti žalovaného zaplatit cenu díla podle v žalobě uvedené faktury, ve které však došlo k chybě v psaní: nesprávně bylo uvedeno, že jde o demontáž turbíny. Žalovaný v průběhu řízení vznesl k žalobě výhrady, které později shrnul též v odvolání. Namítal nedostatek legitimace žalobce ve sporu, uplatnění neexistujícího nároku a zánik pohledávky žalobce započtením.

6. Soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že žalobce v řízení prokázal, že účastníci jako podnikatelé při jejich podnikatelské činnosti (§ 261 odst. 1 obch. zák.), žalobce jako zhotovitel a žalovaný jako objednatel, uzavřeli dne datum písemně smlouvu o dílo podle § 536 obch. zák., ve znění dodatku číslo ze dne datum, jejímž předmětem byla účast tří zaměstnanců žalobce na opětovné montáži opravené Francisovy turbíny na projektu Noppikoski ve Švédsku. Sjednaní zaměstnanci žalobce v období od datum do datum provedli pro žalovaného dohodnuté práce zapsané v montážním deníku, opatřeném na každé straně podpisy jméno příjmení, osoby pověřené žalovaným. Žalobce v souladu s článkem 4.5 smlouvy nejprve vystavil zálohovou fakturu na částku 200 000 Kč, kterou mu žalovaný uhradil dne datum. Po provedení montážních prací požadoval podle přehledu odpracovaných hodin v montážním deníku cenu provedeného díla ve výši 2 213 106 Kč včetně DPH (v hodinové sazbě za jednotlivé zaměstnance podle čl. 4 smlouvy) po odečtení zaplacené zálohy fakturou číslo ze dne datum splatnou dne datum (v souladu s článkem 4.7 smlouvy). V textu faktury bylo nesprávně uvedeno označení dodávky„ na základě smlouvy o dílo č. HEZ/Noppik číslo 7.3.2013 na demontáž Francisovy turbíny na projektu Noppikoski ve Švédsku“, protože správně mělo být uvedeno„ na základě smlouvy o dílo číslo 2013 Noppikoski na montáž Francisovy turbíny na projektu Noppikoski ve Švédsku“. Žalobce však prokázal, že faktura obsahovala zjevnou nesprávnost, chybná část textu pochází z předcházející fakturace podle smlouvy o dílo ze dne datum na demontáž Francisovy turbíny. Jestliže žalovaný dále namítal nedostatek legitimace žalobce v řízení, soud odkázal na odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Blansku č. j. 77 C 281/2014-116 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 28 Co 198/2016-144 a usnesením Nejvyššího soudu v Brně č. j. 23 Cdo 4972/2017-164, v nichž byla výhrada žalovaného s odkazem na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 odmítnuta. Soud uzavřel, že žalobce nejprve postoupil pohledávku na částku 2 213 106 Kč smlouvou ze dne datum ve znění dodatku číslo ze dne datum právnická osoba – právnická osoba a dopisem ze dne datum to oznámil žalovanému, avšak vzhledem k další dohodě v dodatku číslo smlouvy ze dne datum k postoupení pohledávky nedošlo. Skutečnost, že věřitelem je nadále žalobce, bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Další smlouvu o postoupení pohledávky žalobce uzavřel dne datum s postupníkem právnická osoba, došlo však k naplnění rozvazovací podmínky sjednané v čl. IV. bodu 6 smlouvy, což bylo smluvními stranami konstatováno v dopisu ze dne datum a následně dopisem žalobce ze dne datum oznámeno žalovanému. Protože k platnému postoupení pohledávky na jiný subjekt došlo pouze v období od uzavření smlouvy ze dne datum do naplnění rozvazovací podmínky dne datum, žalobce je aktivně legitimován k vedení tohoto sporu. Soud posoudil jako nedůvodnou i obranu žalovaného, že žalobcem uplatněná pohledávka zanikla v důsledku započtení dvou vzájemných pohledávek žalovaného dopisy ze dne datum a datum. Z právního jednání směřujícího k započtení musí být patrno jaká pohledávka v jaké výši se k započtení uplatňuje a proti jaké pohledávce věřitele směřuje (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 4. 2008 sp. zn. 32 Cdo 3082/2007 a ze dne 26. 7. 2011 ve věci sp. zn. 32 Cdo 4363/2009). Soud znovu odkázal na odůvodnění rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 77 C 281/2014, z něhož vyplývá, že v dopise ze dne datum jsou započítávány neurčité pohledávky žalovaného z titulu smluvní pokuty a náhrady škody, které vyčísluje konkrétními částkami, není však zřejmé, jakým způsobem k výpočtu těchto částek dospěl, z jakých jednotlivých dílčích nároků mají být jakým početním postupem stanoveny, za jaké období, a není dostatečně ani specifikován právní důvod, pro který měly pohledávky vzniknout, není zřejmé, na základě jakého porušení povinnosti si žalovaný účtuje smluvní pokutu a náhradu škody, když je uveden pouhý odkaz na prodlení se smlouvou o dílo. Předmětem zápočtu žalovaného dopisem ze dne datum je více jeho pohledávek proti více pohledávkám žalobce a pohledávky žalovaného převyšují svou výší celkovou výši pohledávek žalobce. Přitom není zřejmé jakou konkrétní pohledávku žalovaný započítává proti jaké konkrétní pohledávce žalobce, a tedy které z jeho pohledávek měly zaniknout a které nikoli. Započtení učiněné žalovaným dopisem ze dne datum je pro jeho neurčitost podle § 553 o. z. právním jednáním zdánlivým, k němuž se podle § 554 o. z. nepřihlíží; tvrzené pohledávky žalovaného jsou pohledávky nejisté a neurčité, nezpůsobilé k započtení podle § 1987 odst. 2 o. z. Zápočet provedený dopisem ze dne datum již není právním jednáním zdánlivým pro jeho neurčitost ve smyslu § 553 o. z., žalovaný však ani v tomto dopisu neuvedl nic konkrétního ke svým tvrzeným vzájemným pohledávkám z titulu smluvní pokuty ve výši 49 170,20 EUR a náhrady škody ve výši 415 829 EUR a pouze odkázal na vyúčtování ze dne datum. Obě tvrzené pohledávky žalovaného jsou nadále nejisté i neurčité, nezpůsobilé k započtení podle § 1987 odst. 2 o. z. I když se žalovaný pokusil odstranit v průběhu řízení podáními ze dne datum a ze dne datum uvedený nedostatek, soud dospěl k závěru, že započtení brání nesplnění podmínky splatnosti započítávaných tvrzených pohledávek žalovaného (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 723/2001). V případě obou nároků není čas plnění určen dohodou stran ani jinak stanoven, proto je třeba aplikovat § 1958 odst. 2 o. z., právní skutečností, která fixuje čas plnění, je výzva věřitele. Jestliže žalobce vyzval k plnění písemnými výzvami ze dne datum a datum, které byly shledány neurčitými, a tak jimi dlužník nemohl být řádně vyzván k úhradě. Dopis ze dne datum pak žádnou výzvu k plnění neobsahuje, stejně jako podání ze dne datum a ze dne datum. Za výzvu k plnění nelze považovat ani žalobu ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 243 C 58/2014, protože pohledávky žalovaného uplatněné k započtení v tomto řízení nejsou předmětem žaloby ve věci sp. zn. 243 C 58/2014. Soud proto uzavřel, že k zániku pohledávky žalobce vůči žalovanému započtením nedošlo, procesní obranu žalovaného hodnotí jako nedůvodnou. Žalobce své závazky ze smlouvy o dílo ze dne datum na montáž Francisovy turbíny vůči žalovanému splnil, sjednané dílo dokončil a předal, cenu díla vyúčtoval žalovanému v souladu se smlouvou dne datum fakturou číslo na částku 2 213 106 Kč dne datum. Žalovaný dlužnou částku doposud ani zčásti nezaplatil, a proto soud žalobě vyhověl. příjmení jistiny žalobci přiznal i zákonný úrok z prodlení podle § 369 odst. 1 obch. zák., § 517 odst. 2 obč. zák. a § 1 nařízení vlády č. 180/2013 Sb., ode dne následujícího po splatnosti faktury do zaplacení. jak je uvedeno v I. výroku rozsudku. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.; v řízení plně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení vzniklých zaplacením soudního poplatku ve výši 110 656 Kč a zastoupením advokátem ve výši 170 541 Kč (8 úkonů právní služby po 17 180 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., spočívajících v převzetí a přípravě zastoupení, předžalobní výzvě se základním skutkovým a právním rozborem věci, žalobě, dalších písemných podáních ve věci samé ze dne datum, datum, datum a datum, účastí na jednáních soudu dne datum a datum, náhrada hotových výdajů 2 400 Kč v souvislosti s 8 úkony právní služby po 300 Kč pole § 13 odst. 4 vyhlášky číslo cestovné 343,82 Kč na jednání dne datum a 358,94 Kč na jednání dne datum, 120 km jízdy dvakrát z obec do obec a zpět osobním automobilem zn. Toyota VERSO, registrační značka, při ceně benzinu Natural 95 ve výši 29,70 Kč podle vyhlášky č. 385/2015 Sb., respektive 30,50 Kč podle vyhlášky č. 463/2017 Sb., průměrné spotřebě 6,5 l/100km a základní sazbě 3,80 Kč/km, respektive 4 Kč/km, náhrada za čas promeškaný cestami podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 4 i započaté půlhodiny po 100 Kč, náhrada za DPH ve výši 29 597,98 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.) O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto podle § 148 o. s. ř.; v řízení neúspěšnému žalovanému soud uložil povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Blansku náklady řízení státu vzniklé na zaplaceném znalečném ve výši 5 289 Kč.

7. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně. Práva a povinnosti účastníků vzniklá před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) posuzoval ve smyslu jeho přechodného ustanovení § číslo odst. 3 podle dosavadních právních předpisů.

8. Podle § 536 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení.

9. Podle § 548 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, objednatel je povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.

10. Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o dílo ve znění dodatku ze dne datum podle citovaného ustanovení obchodního zákoníku, na jejímž základě se žalobce spoluúčastnil na montáži Francisovy turbíny na projektu Noppikoski ve Švédsku. Spoluúčastí se rozuměla samostatná činnost specializovaných pracovníků jméno příjmení (vedoucí montér), jméno příjmení (montér) a jméno příjmení (montér) při montáži turíny, svářecích pracích a jejich následné defektoskopické kontrole (článek 2. smlouvy). Žalující zhotovitel podle článku 4. smlouvy vyúčtoval fakturou číslo ze dne datum žalovanému objednateli provedené práce za měsíce srpen až prosinec 2013 a leden až duben 2014 podle sjednané hodinové sazby a v montážním deníku odsouhlaseného počtu hodin odpracovaných jednotlivými osobami. Po odečtení zálohy zaplacené ve výši 200 000 Kč činila požadovaná cena provedeného díla 2 213 106 Kč. Splatnost faktury byla v souladu se smlouvou stanovena na den datum (článek 4.7 smlouvy). Žalovaný dodnes cenu díla neuhradil, a ocitl se tak v prodlení se splněním peněžitého závazku podle § 365 obchodního zákoníku. příjmení jistiny dluhu je proto žalobci povinen zaplatit i úroky z prodlení podle § 369 obchodního zákoníku ve výši 8,05 % ročně (§ 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů) ode dne následujícího po splatnosti faktury.

11. Odvolací soud se zabýval námitkou odvolatele týkající se legitimace žalobce ve sporu. Považuje za správné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně týkající se této otázky, na které odkazuje (odstavec 12. odůvodnění napadeného rozsudku a jeho rekapitulace v odstavci 6. tohoto rozhodnutí). Jak uvedl soud prvního stupně, tato otázka již byla vyřešena v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2017, č. j. 28 co číslo, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 21. 4. 2016, č. j. 77 C 281/2014-116. Na základě smlouvy ze dne datum k postoupení pohledávky, která je předmětem sporu na právnická osoba právnická osoba (IČO) nedošlo s ohledem na změnu smlouvy provedenou jejím dodatkem. Pohledávka nebyla postoupena ani smlouvou ze dne datum společnosti právnická osoba (IČO) s ohledem na naplnění mezi stranami ve smlouvě sjednané rozvazovací podmínky.

12. Odvolací soud nesdílí názor odvolatele, že uplatněný nárok neexistuje. V žalobě bylo uvedeno, že zaplacení ceny díla je požadováno ze smlouvy uzavřené účastníky dne 15. 4. 2016, č. j. HEZ/Noppik, k žalobě však byla připojena jiná smlouva o dílo uzavřená účastníky dne 26. 7. 2013, č. j. 15/07/2013/Noppikoski. Do žaloby byla zřejmě přenesena chyba v psaní z faktury číslo ze dne datum, kde byla omylem uvedena nesprávná smlouva, a navíc byly provedené práce označeny jako demontáž jméno turbíny (v žalobě bylo správně uvedeno, že šlo o montáž). Žalobce poté rozhodující skutečnosti s konečnou platností doplnil a upřesnil v podání ze dne datum, v němž uvedl, že práce byly provedeny jeho pracovníky podle smlouvy uzavřené účastníky dne 26. 7. 2013, č. j. 15/07/2013/Noppikoski a že se jednalo v souladu s textem smlouvy o montáž Francisovy turbíny, přestože ve faktuře je k tomu uveden nesprávný popis. Odvolací soud má za to, že ze strany žalobce tím došlo k opravě a doplnění rozporuplného, a tedy neurčitého podání, nejednalo se tudíž o změnu žaloby. K tomu je třeba s ohledem na obsah námitky žalovaného dodat, že ke koncentraci řízení po prvním jednání konaném dne datum nemohlo dojít, neboť účastníci nebyli řádně poučení ve smyslu ustanovení § 118b odst. 3 o. s. ř.

13. Pokud jde o námitku žalovaného, podle níž žalobou uplatněné pohledávky zanikly započtením vzájemných pohledávek účastníků, jednostranný zápočet právního předchůdce žalobce, právnická osoba a.s., ze dne datum nelze považovat za určitý a srozumitelný právní úkon (§ 37 odst. 1 obč. zák.), jak již dříve rozhodl zdejší soud v uvedeném rozsudku ze dne 26. 5. 2017, č. j. 28 Co 198/2016-144, kde k tomu napsal:„ Z právního jednání směřujícího k započtení musí být patrno, jaká pohledávka, v jaké výši se k započtení uplatňuje, a proti jaké pohledávce věřitele směřuje (k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 4. 2008 sp. zn. 32 Cdo 3082/2007 či ze dne 26. 7. 2011 ve věci sp. zn. 32 Cdo 4363/2009). Předmětem zmíněného zápočtu žalovaného dopisem ze dne datum je více jeho tvrzených pohledávek proti více pohledávkám žalobce, přičemž tvrzené pohledávky žalovaného převyšují svou výší celkovou výši pohledávek žalobce. Z dopisu žalovaného však není zřejmé, jakou svou konkrétní pohledávku z pohledávek v zápočtu uvedených žalovaný započítává proti té které konkrétní pohledávce žalobce z pohledávek v zápočtu uvedených, a tedy konkrétně které jejich vzájemné pohledávky měly na základě tohoto právního jednání, za splnění ostatních předpokladů řádného zápočtu, zaniknout.“ Ani následující pokusy žalovaného o zápočty vzájemných pohledávek nejsou platné s ohledem na nedostatky, které již vytkl soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí a které se týkají splatnosti, respektive nesplatnosti pohledávek žalovaného.

14. Vzhledem k uvedenému odvolací soud nepovažoval odvolání za důvodné a napadený rozsudek soudu prvního stupně v I. výroku, jímž bylo žalobě vyhověno, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. Odvolací soud potvrdil i věcně správné výroky II. a III. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení účastníků a státu, na jejichž odůvodnění rekapitulovaná shora pro stručnost odkazuje.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), které mu vznikly zastoupením advokátem ve výši 53 058,50 Kč (mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby po 17 180 Kč, spočívající ve vyjádření k odvolání ze dne datum a účasti na jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jeden úkon právní služby v poloviční výši 8 590 Kč spočívající v účasti na jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí podle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrada za daň z přidané hodnoty 9 208,50 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.