KSBR 47 CO 109/2021-114

Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částky 40 380 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 17. 6. 2021, č. j. 5 C 288/2020-82, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 7. 2021, č. j. 5 C 288/2020-84,

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

1. V záhlaví označeným rozhodnutím soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 40 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 2. 12. 2017 do zaplacení (I. výrok) a uložil žalobci, aby žalovanému nahradil náklady řízení ve výši 14 713 Kč k rukám právní zástupkyně (II. výrok). Odůvodnil, že žalobce se žalobou ze dne 1. 12. 2020, ve znění jejího rozšíření připuštěného soudem, domáhal zaplacení ceny díla ve výši 40 380 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že se zavázal provést dodávku a montáž dvanácti plastových vchodových dveří a deseti plastových oken. Žalovaný zaplatil zálohu ve výši 96 000 Kč, avšak zbývající část sjednané ceny ve výši 40 380 Kč neuhradil, přestože žalobce předmětné dílo dokončil a žalovanému předal. Žalovaný namítal, že dílo nebylo předáno a vykazovalo podstatné vady, které musel sám odstranit a poskytnout investoru stavby slevu z ceny díla ve výši 25 000 Kč. Podle žalovaného nenastala splatnost doplatku ceny díla. Soud nepopsal svá skutková zjištění z jednotlivých důkazních prostředků, konstatoval však, že žalobce nezpochybnil, že písemný zápis o předání díla nebyl žalovaným podepsán. Ani jeho pracovníci příjmení příjmení a jméno příjmení ve svých svědeckých výpovědích nepotvrdili, že bylo dílo po dokončení předáno žalovanému. Svědek jméno příjmení, investor stavby, ve své výpovědi přítomnost žalovaného na stavbě při dokončení díla vyloučil. Z výpovědi Ing. jméno příjmení, projektanta a autorského dozoru stavby skladovací haly ve obec, soud zjistil, že na díle byly zjištěny vady, vyžadující výměnu dveří č. 12. Dne 2. 2. 2018 žalovaný žalobce k odstranění vad písemně vyzval. Právně soud hodnotil uzavřenou smlouvu o dílo podle § 2586 a násl. občanského zákoníku. Uvedl, že ani žalobce sám netvrdil, že by žalovaného k předání a převzetí díla vyzval. Konstatoval, že smlouva o dílo nebyla ve vyhotovení předloženém soudu podepsána žalovaným a vyhodnotil ji jako neakceptovaný návrh. Na tomto závěru podle soudu nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný podle tohoto návrhu plnil. Z jeho plnění však nelze dovodit, že by akceptoval i písemný smluvní text o tom, že dílo bude považováno za ukončené, bez ohledu na to, zda jej objednatel převezme. Žalobce nevyužil možnosti odstoupit od smlouvy pro nepřipravenost stavby nebo pro nevhodný příkaz žalovaného. Žalobce nepředvedl způsobilost zhotoveného díla sloužit svému účelu, neboť v době dokončení díla nebyl žalovaný na stavbě přítomen, a pokud snad bylo dílo předvedeno jiné osobě, nepověřené k převzetí, nemůže se jednat o řádné splnění zákonné povinnosti. Na základě toho soud uzavřel, že k řádnému provedení díla ze strany žalobce nedošlo a žalobci nevzniklo právo na doplacení ceny. Za nepodstatné již považoval, zda dílo mělo či nemělo vady, vytýkané žalovaným, byť připustil, že u následně vyměňovaných dveří č. 12 o vady díla šlo. Z těchto důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalovanému přiznal odměnu advokáta za 6 úkonů (převzetí a příprava zastoupení, 2 písemná vyjádření ve věci samé, účast na 2 jednáních soudu, z nichž jedno trvalo déle, než 2 hodiny) po 2 740 Kč, náhradu administrativních výdajů v paušální výši po 300 Kč a DPH v sazbě 21 % a výši 3 830 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 29. 7. 2021 odvolání. Napadl rozsudek v obou výrocích a napadl také opravné usnesení ze dne 13. 7. 2021, č. j. 5 C 288/2020-84, kterým byla opravena výše náhrady nákladů řízení na částku 24 810 Kč. Namítl, že z provedených důkazů soud prvního stupně uvedl pouze to, co následně užil k odůvodnění svých právních závěrů. Jiné skutečnosti, které byly provedeným dokazováním zjištěny, soud prvního stupně pominul a s rozpory, které se ve výpovědích svědků objevily, se nevypořádal. Podle žalobce soud pochybil při hodnocení důkazů, nehodnotil je kompletně a v jejich vzájemné souvislosti. Uvedl, že nesporným bylo, že žalovaný byl hlavním dodavatelem stavby, kterou vlastnil pan jméno příjmení, investor projektu, s nímž je žalovaný ve velmi úzké obchodní spolupráci. I v rámci jednání o projednávané zakázce se žalobcem komunikoval nejen žalovaný, ale i pan příjmení, což vyplynulo i z jeho výpovědi. jméno příjmení také vypověděl, že ve své kanceláři podepsal žalobci předávací protokol, což by se jistě nestalo, pokud by k tomu nebyl žalovaným pověřen. jméno příjmení tedy jednal za žalovaného a běžně jej zastupoval i v dodávkách jiných stavebních prvků na stavbu, žalobce byl tedy oprávněně v dobré víře, že jméno příjmení může převzít i předmětné dílo za žalovaného. Žalobce navíc trvá na tom, že způsobilost díla předvedl nejen panu příjmení, ale rovněž samotnému žalovanému při následné montáži objednané rolety. Stavba byla v době realizace ve stavu značné stavební nepřipravenosti a nemohl být dodržen původní plánovaný termín předání stavby právnická osoba dne 31. 10. 2017. Soud se nezabýval rozpory ve výpovědích svědků, týkajícími se existence či neexistence vad díla. Žalobce sice nedodal smlouvu podepsanou ze strany žalovaného, neboť ji nyní pro značný časový odstup nemá k dispozici, má však za to, že k akceptaci návrhu žalobce mohlo dojít i jednáním žalovaného. Žalovaný smlouvu bezvýhradně akceptoval uhrazením zálohy a naplnil tak ustanovení § 1744 občanského zákoníku. Akceptoval tak i ujednání v písemném návrhu, že dílo bude provedeno řádným ukončením v místě plnění bez ohledu na skutečnost, zda objednatel dílo převezme či nikoliv. Za řádně ukončené dílo se mělo podle smluvního návrhu akceptovaného žalovaným považovat dílo, které je dokončeno a nevykazuje vady a nedodělky, bránící jeho užívání. Jestliže se objednatel nedostaví k převzetí díla nebo předávací protokol nepodepíše, má se za to, že dílo převzal. Žalobci nemůže být odepírán doplatek ceny díla, dílo bylo dokončeno a byla předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Z výpovědi svědků příjmení a příjmení vyplývá, že součástí každé montáže je v závěru předvedení jednotlivých oken a dveří. Svědek příjmení navíc uvedl, že po skončení prací žalovaný se žalobcem dílo procházeli a jednotlivé dveře kontrolovali. Předvedení způsobilosti díla spočívá v jednostranném jednání zhotovitele a nemusí mít formální charakter. Soud prvního stupně nesprávně věc posoudil, pokud dospěl k závěru, že k předvedení způsobilosti díla nedošlo. Závěr soudu o tom, že nebyla předvedena způsobilost díla, není správný a neopírá se o závěry provedeného dokazování. Žalovaný navíc svou obranu postavil nikoliv na skutečnosti, že nedošlo k dokončení díla, ale že nedošlo k jeho předání, protože nebyl podepsán předávací protokol. Podpis předávacího protokolu však není zákonnou podmínkou předání díla. Skutečnost, že objednatel dílo převzal fakticky, byť nepodepsal předávací protokol, byla potvrzena svědky. Odvolatel poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1505/2013, jehož závěry se soud prvního stupně nezabýval. Dílo bylo prokazatelně na místo dodáno a namontováno, žádné vady nebyly vytknuty až do doby, kdy se začal žalobce domáhat doplatku ceny díla. Dílo dodnes slouží provozu haly. Protože se soud nedostatečně vypořádal se všemi podstatnými skutečnostmi a nedostatečně zdůvodnil své závěry, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil na jednání odvolacího soudu dne 31. 8. 2022. Uvedl, že považuje rozhodnutí okresního soudu za správné a navrhl jeho potvrzení.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že řízení bylo zahájeno u Okresního soudu v Třebíči dne 8. 12. 2020. Žalobce se domáhal žalobou proti žalovanému zaplacení částky 40 380 Kč bez příslušenství. Vylíčil, že žalovaný požádal o cenovou nabídku na dodávku a montáž plastových oken a dveří. Na základě nabídky ze dne 2. 10. 2017 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o dílo, na základě které se žalobce zavázal dodat a namontovat dvanáct plastových vchodových dveří a deset plastových oken. Žalovaný uhradil zálohu ve výši 96 000 Kč. Na zbývající část ceny ve výši 40 380 Kč mu byla podle ujednání smlouvy po dokončení díla vystavena faktura ze dne 21. 11. 2017 splatná dne 1. 12. 2017. Faktura nebyla uhrazena ani po výzvě k zaplacení ze dne 23. 1. 2018, ani po předžalobní výzvě ze dne 12. 11. 2020. V reakci na poslední uvedenou písemnost žalovaný nerozporoval uzavření smlouvy o dílo, nárok však odmítl jako neoprávněný. Pokus o mimosoudní dohodu byl neúspěšný. Soud vydal dne 12. 1. 2021 platební rozkaz, který byl zrušen odporem žalovaného ze dne 2. 2. 2021. Ve vyjádření ze dne 3. 3. 2021 žalovaný potvrdil, že dne 2. 10. 2017 uzavřel s žalobcem smlouvu o dílo na dodávku a montáž plastových výrobků za cenu ve výši 136 380 Kč. Připustil, že obdržel zálohu ve výši 96 000 Kč a neuhradil zbývající částku 40 380 Kč, protože dílo nebylo dokončeno a předáno a nebyly odstraněny jeho vady. Všechny vchodové dveře nebyly ukotveny, nebyly zatěsněny prahy dveří a byly vychýleny od kolmé osy. Vykazovaly také špatnou funkčnost zamykání a jedny dveře nešly dokonce ani zavřít. Žalovaný vyzýval žalobce k odstranění vad dopisem z 26. 2. 2018, žalobce si dopis nevyzvedl. Žalobce požádal o posouzení vad soudního znalce, který provedl místní šetření a zjistil hrubé porušení státní normy. Žalovaný musel odstranit vady na své náklady, které převýšily žalovanou částku. Žalovaný znovu uvedl, že žalobce dílo nedokončil a nepředal a že nebyl podepsán předávací protokol. Žalobce v podání ze dne 15. 3. 2021 doplnil a rozvedl svá tvrzení a rozšířil žalobu o úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně od 2. 12. 2017 do zaplacení. Obranu žalovaného označil za účelovou a setrval na tom, že dílo bylo provedeno na základě smlouvy ze dne 2. 10. 2017. Poukázal na předchozí bezproblémové obchodní vztahy se žalovaným. Uvedl, že dne 16. 11. 2017 nebyla stavba připravená, zejména nebyly hotové podlahy, což ztěžovalo montáž dveří. Bylo možné předpokládat, že vzhledem k nedostatku stavební připravenosti bude třeba okna a dveře opětovné seřídit, následné seřízení však není součástí zakázky. Žalobce provedl montáž v průběhu jednoho dne, dílo dokončil a předvedl jeho funkčnost. Žalovaný odmítl podepsat předávací protokol, přičemž však žádné výhrady nevznesl a vady nespecifikoval. Následně si ještě přiobjednal roletu, kterou žalobce posléze namontoval. Při montáži rolety požadoval žalobce opět podpis předávacího protokolu k dílu, žalovaný však nebyl přítomen a jeho spolupracovník namítl, že smlouvu o dílo neuzavřel. Žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k úhradě faktury, tvrzené přípisy žalovaného nebyly žalobci doručeny. K realizaci zakázky došlo dne 16. 11. 2017 a žalovaný tvé námitky formuloval až po upomínkách žalobce. Strany si smluvně nesjednaly protokolární převzetí díla a v souladu se smluvním ujednáním bylo dílo řádně provedeno. Žalobce navrhl výslech svědků jméno příjmení a jméno příjmení, kteří byli přítomni při montáži díla. Žalovaný vady díla řádně nereklamoval, navíc dílo tvrzené vady nevykazovalo. První jednání se konalo dne 25. 3. 2021, rozšíření žaloby bylo připuštěno usnesením vyhlášeným do protokolu o jednání. Žalovaný doplnil svou obranu v podání ze dne 9. 4. 2021. Setrval na tom, že dílo nebylo řádně provedeno, dokončeno a předáno a vykazovalo vady, které žalobce neodstranil, když výzvy k dokončení díla a odstranění vad nepřebíral. Žalovaný prováděl rekonstrukci haly pro investora jméno příjmení. Se žalobcem bylo ústně dohodnuto, že nejzazší termín montáže je 30. 10. 2017, žalovaný příslib dokončit dílo do uvedeného data nedodržel. Tvrzení žalobce o stavební nepřipravenosti je nepravdivé, po montáži oken a dveří byl dne 22. 11. 2017 zahájen zkušební provoz. Žalovaný byl na stavbě přítomen dne 17. 11. 2017, avšak žalobce provedl montáž ještě ve večerních hodinách předchozího dne a pokusil se dílo předat investoru stavby jméno příjmení, který však neměl oprávnění k převzetí díla. Žalobce zanechal na místě předávací protokol ze dne 16. 11. 2021 a odjel. Následujícího dne žalovaný zjistil vady díla. K předání nedošlo ani dne 21. 11. 2017, kdy žalobce montoval objednané rolety. Při té příležitosti byl žalovaným upozorněn na to, že dílo není dokončeno, odmítl však okna a dveře seřídit bez nové objednávky. Po zahájení zkušebního provozu se začaly objevovat další vady spočívající v absenci těsnění a prahů dveří. Investor požadoval po žalovaném, aby vady byly odstraněny, žalobce byl nekomunikativní. Žalovaný nechal posoudit provedení díla autorizovaným dozorem Ing. jméno příjmení. Z posouzení vyplynulo, že vady se vyskytují u všech dveří, jedny z nich bylo třeba dokonce vyměnit. Na odstranění části vad žalovaný vynaložil částku 16 299 Kč, nebyly však odstraněny veškeré vady díla. V srpnu 2018 investor vlastním nákladem ve výši 32 698 Kč vyměnil jedny z dveří a dohodl se žalovaným slevu z ceny díla ve výši 25 000 Kč. Na jednání dne 8. 6. 2021 byli vyslechnuti svědci jméno příjmení, Ing. jméno příjmení, příjmení příjmení a jméno příjmení. Odvoláním napadaný rozsudek byl vyhlášen dne 17. 6. 2021.

6. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

7. Povinnost soudu rozsudek odůvodnit způsobem zakotveným v § 157 odst. 2 o. s. ř., je jedním z principů řádného a spravedlivého procesu vyplývajících z článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a z článku 1 Ústavy České republiky, který představuje součást práva na spravedlivý proces. V odůvodnění rozsudku je soud povinen uvést, jaké skutečnosti pokládá za prokázané, a na základě kterého konkrétního provedeného důkazu. Z odůvodnění musí být zřejmá nejen vazba mezi konkrétním skutkovým zjištěním a důkazním prostředkem, z nějž soud takové zjištění učinil, ale i to, proč soud považuje tuto skutečnost za prokázanou, tedy odůvodnění rozsudku musí obsahovat i úvahy soudu ohledně hodnocení důkazů.

8. V nálezu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3902/11 formuloval:“ Z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu se podává, že k tomu, aby rozhodování soudu nebylo zatíženo projevem libovůle, je nezbytné, aby soud každý důkaz, který byl v řízení před ním proveden - samozřejmě za předpokladu, že se vztahuje k relevantnímu tvrzení účastníka - učinil předmětem svých úvah a hodnocení. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté (především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2) Listiny základních práv a svobod (kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 139/05, IV. ÚS 3309/07).”

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 32 Odo 1702/2005,“ Je nepřezkoumatelný rozsudek, jehož skutkové a právní závěry vycházejí z tzv. souhrnného zjištění, jímž se zjišťuje rozhodný skutkový stav současně na základě všech provedených důkazů, aniž se uvede, na základě kterých konkrétních důkazů se to které zjištění činí a z jakých důvodů, jakož i bez vysvětlení případných rozporů mezi nimi (srov. R 40/2002). Stav, kdy rozsudek odvolacího soudu postrádá náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., ve svých důsledcích vede k tomu, že se stává nepřezkoumatelným. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. července 1997, sp. zn. 20 Cdo 2492/99, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2002, číslo sešitu 6/2002, je nepřezkoumatelný rozsudek, jehož skutkové a právní závěry vycházejí z tzv. souhrnného zjištění, jímž se zjišťuje rozhodný skutkový stav současně na základě všech provedených důkazů, aniž se uvede, na základě kterých konkrétních důkazů se to které zjištění činí a z jakých důvodů, jakož i bez vysvětlení případných rozporů mezi nimi. V případě, že nedostatek řádného a přezkoumatelného odůvodnění právního posouzení věci odvolacím soudem brání soudu dovolacímu zhodnotit jeho správnost (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), trpí řízení jinou vadou ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3, § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (srov. též rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 1994 sp. zn. 7 Cdo 41/93, publikovaný ve Výběru judikatury/civilní, sešit 3/1994 č. 10 II.) ”

10. V rozsudku ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2492/99, Nejvyšší soud v poměrech tam souzené věci vysvětlil, že“ Řízení je navíc postiženo jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud totiž rozhodl o věci v rozporu se zásadou vyjádřenou v ustanovení § 213 odst. 1 o. s. ř. Podle zmíněného ustanovení odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. To má odvolacímu soudu umožnit, aby na základě doplněného dokazování (srov. § 213 odst. 2 o. s. ř.) mohl dojít k vlastnímu zjištění skutkového stavu, které bude odlišné od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně. Přitom však musí odvolací soud dbát zásady, že nemá soud prvního stupně nahrazovat a zbavovat účastníka možnosti domáhat se přezkoumání skutkových a právních závěrů. Proto tam, kde je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, neboť tento soud nerespektoval principy uvedené v ustanovení § 157 a § 132 o. s. ř., nezbývá, než takové rozhodnutí v intencích ustanovení § 221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zrušit (shodně srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 1993, sp. zn. 2 Cdo 2/93, uveřejněný v Bulletinu Vrchního soudu v Praze č. 1, ročník 1993, pod číslem 19). Z obsahu spisu je patrno, že soud prvního stupně sice ve věci provedl obsáhlé dokazování, nicméně v písemném vyhotovení rozsudku nepostupoval ve shodě s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř., podle nějž v odůvodnění rozsudku uvede soud podstatný obsah přednesů, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má za prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, a posoudí zjištěný skutkový stav podle příslušných ustanovení, jichž použil (k tomu srov. dále ustanovení § 132 o. s. ř. ukládající soudu hodnotit důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a pečlivě přitom přihlížet ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci). Soud prvního stupně zjevně přehlédl, že poté, co byl jeho první rozsudek ze dne 4. března 1998 odklizen kasačním usnesením odvolacího soudu ze dne 9. září 1998, již v další fázi řízení - logicky - nebylo možné vycházet se skutkových zjištění a skutkových a právních závěrů v něm formulovaných. V rozsudku ze dne 12. ledna 1999 se spokojil pouze s výčtem provedených důkazů (v době mezi kasačním usnesením odvolacího soudu a novým rozsudkem soudu prvního stupně již dokazování doplňováno nebylo), přičemž neučinil ani to, že by se ke skutkovým zjištěním formulovaným v předchozím rozsudku v novém rozsudku jakkoli přihlásil. Posléze již soud prvního stupně nepřípustně formuloval tzv. souhrnné zjištění, jímž se zjišťuje rozhodný skutkový stav současně na základě všech provedených důkazů, aniž se uvede, na základě kterých konkrétních důkazů se to které zjištění činí a z jakých důvodů, jakož i bez vysvětlení případných rozporů mezi nimi. Odvolací soud proto pochybil, jestliže rozsudek soudu prvního stupně dle § 221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. jako nepřezkoumatelný nezrušil (shodně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2000, sp. zn. 20 Cdo 1045/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2001, pod číslem 14).”

11. Přestože soud prvního stupně v průběhu soudních jednání podle obsahu protokolů sděloval obsah listin, které účastníci označili jako důkazní, a vyslýchal předvolané svědky, v písemném odůvodnění rozsudku se omezil pouze na shrnutí některých vybraných poznatků. Rozsudek soudu prvního stupně tedy postrádá náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř. a v tomto důsledku je nepřezkoumatelný.

12. Odvolací soud pro nepřezkoumatelnost rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) b) o. s. ř. a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. V dalším řízení soud prvního stupně nařídí jednání a zajistí si předpoklady pro nové rozhodnutí ve věci. Při odůvodnění nového rozhodnutí bude soud prvního stupně důsledně postupovat podle § 157 o. s. ř. Především popíše svá skutková zjištění z jednotlivých důkazů a uvede, které skutečnosti pokládá za prokázané a které nikoliv. V odůvodnění dále uvede vazbu mezi konkrétním skutkovým zjištěním a důkazním prostředkem, z nějž své zjištění učinil, i to, proč považuje určitou skutečnost za prokázanou. Odůvodnění rozsudku bude obsahovat i úvahy soudu ohledně hodnocení důkazů (věrohodnosti výpovědí).

14. Zjištěný skutkový stav okresní soud přiléhavě právně zhodnotí. K tomu odvolací soud pro úplnost nad rámec dosud uvedeného konstatuje, že závěr o tom, že nebyla předvedena funkce díla, bez pochybností nesdílí. S přihlédnutím k obecně známé funkci oken a dveří a s ohledem na skutečnost, že právě vady jejich běžné funkčnosti žalovaný vytýkal, jeví se závěr o nepředvedení funkčnosti díla nepřesvědčivým. Lze souhlasit s odvolatelem v tom, že nebylo prokázáno sjednání hmotněprávní podmínky pro předání a převzetí díla spočívající v obligatorním podpisu předávacího protokolu (i podle nepodepsaného smluvního textu se mělo mít za to, že objednatel dílo převzal i v případě, že se nedostaví k převzetí díla nebo předávací protokol nepodepíše). Odvolací soud nepovažuje za neudržitelný aktuální pracovní závěr, že dílo bylo podle (ústní) smlouvy dokončeno a předáno a žalovaný s ním disponoval (byť i tím, že je předal investorovi). Žalovaný vytkl vady díla a uplatnil právo na bezvadné plnění. Žalobce vady neopravil, proto byl žalovaný oprávněn odstranit vady na svůj náklad (§ 2107 a. n. občanského zákoníku) Vedle toho žalovaný tvrdí vznik škody spočívající ve slevě z ceny poskytnuté investorovi, těmito okolnostmi se okresní soud nezabýval.

15. Nákladový výrok prvostupňového rozsudku ve znění opravného usnesení je tímto rozhodnutím odklizen. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud prvního stupně nově i o náhradě nákladů řízení, včetně náhrady nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř.).