KSBR 58 CO 119/2022-184

Krajský soud v Brně, pobočka ve obec, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ⟪LB:lb_002⟫ ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 14.444 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_008⟫ o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 12. 11. 2021, ⟪LB:lb_009⟫ č. j. 11 C 136/2014-159

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4.840 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Okresní soud v Uherském Hradišti (soud I. stupně) rozsudkem ze dne 12. 11. 2021, č. j. 11 C 136/2014-159, rozhodl takto: I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 9.000 Kč oproti vrácení osobního automobilu Volkswagen Golf, registrační značka, příjmení: WVWZZZ19ZEW358240, se zamítá.; II. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 5.444 Kč, se zamítá.; III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 16.075,63 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného příjmení jméno příjmení, advokáta.

2. Podle podstatné části odůvodnění soud I. stupně věc posoudil dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále jako obč. zák. (§ 3028 odst. 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) a za aplikace § 774 obč. zák., § 33 odst. 1, 2 obč. zák. uzavřel, že předmětná kupní smlouva byla uzavřena mezi žalobcem jako kupujícím a jméno příjmení jako prodávajícím a nároky z ní uplatňované měl žalobce uplatňovat vůči jméno příjmení, jako prodávajícímu a nikoliv vůči žalovanému jako zprostředkovateli. I za použití argumentů žalobcem namítaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 5. 2000, č. j. 25 Cdo 631/98, lze dospět k závěru, že žalovaný jednal při prodeji vozidla s žalobcem pouze jako zprostředkovatel prodeje; v kupní smlouvě ze dne datum je výslovně uvedeno, že žalovaný jedná jako zprostředkovatel prodeje za jméno příjmení, tedy to žalobce na základě smlouvy jednoznačně věděl; dle citovaného rozhodnutí„ podstatné je, zda třetí osoba (tedy žalobkyně) věděla, resp. z okolností musela vědět, že s ní jednající subjekt (tj. žalovaný) jedná za jiného, že smluvní stranou je osoba jiná a že jednání o koupi je vedeno pouze se zástupcem“ a bylo v něm vycházeno ze závěru, že žalobkyně ani z okolností nevěděla, že s žalovaným jako provozovatelem autobazaru, jedná pouze jako se zástupcem. příjmení mocí ze dne datum měl soud I. stupně za prokázané, že vlastník vozidla žalovanému udělil plnou moc k veškerým úkonům spojeným s prodejem vozidla; z výdajového dokladu ze dne datum měl soud I. stupně za prokázané, že vlastníku vozidla byla žalovaným vyplacena kupní cena snížená o provizi za prodej; uzavřel tedy, že se ze strany žalovaného nejednalo o tzv. nezmocněné jednatelství ve smyslu § 33 odst. 1, 2 obč. zák.; podpis majitele vozidla na plné moci pro účely uzavření kupní smlouvy a přijetí kupní ceny ověřen být nemusel. Soud I. stupně tedy žalobu zamítl pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného. Plně úspěšnému žalovanému vůči žalobci přiznal dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudného řádu, dále jako o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení ve výši 16.075,63 Kč, kterou žalobci uložil zaplatit ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

3. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Namítl nesprávné právní posouzení věci s tím, že pasivní legitimace žalovaného je dána, neboť nemůže obstát závěr soudu I. stupně, že věděl, že s žalovaným jedná pouze jako se zástupcem jméno příjmení. Zopakoval, že byť je na kupní smlouvě ze dne datum číslo jako prodávající uveden jméno příjmení, tuto podepsal žalovaný a k podpisu připojil razítko příjmení příjmení s tím, že smlouvu podepisuje jako zprostředkovatel a smlouva byla uzavřena v rámci povozu autobazaru žalovaného. Na základě toho s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 25 Cdo 631/98 pak namítl, že mezi jméno příjmení a žalovaným nebyla uzavřena smlouva zprostředkovatelská ale smlouva o obstarání prodeje věci; měl za to, že obsah smlouvy uzavřené mezi žalovaným a jméno příjmení odpovídá smlouvě o obstarání prodeje věci a žalovaný dle ní byl oprávněn k uzavření kupní smlouvy o prodeji svěřeného vozu, aniž by jednal jménem jméno příjmení jako jeho pouhý zmocněnec a vykazoval se zvláštní plnou mocí; smlouva zprostředkovatelská uzavřena být nemohla, jelikož k předání věci zprostředkovateli u smlouvy zprostředkovatelské zpravidla z povahy věci nedochází a činnost zprostředkovatele spočívá v pouhém nalezení druhé smluvní strany, s níž může zájemce vstoupit do smluvního vztahu, a to vlastním jménem a na vlastní odpovědnost; v příjmovém pokladním dokladu je jako prodejce uveden žalovaný; pokud by žalovaný při prodeji vystupoval pouze jako zástupce, musela by být kupní smlouva uzavřena jménem vlastníka vozu a k přijetí plnění od třetí osoby by musel být žalovaný písemně zmocněn. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že skutkové okolnosti dané věci a písemný text kupní smlouvy závěr soudu I. stupně zcela opodstatňují, když kupní smlouva byla uzavřena mezi žalobcem jako kupujícím a jméno příjmení jako prodávajícím, přičemž žalovaný je v ní označen jako zprostředkovatel, když žalovaný před žalobcem vystupoval jako zástupce prodávajícího a„ kupní smlouvu vyhotovil za prodávajícího“ a s žalobcem jednal na základě plné moci udělené mu dne datum jméno příjmení ke všem úkonům spojeným s prodejem vozidla. Závěr soudu I. stupně o nedostatku pasivní legitimace žalovaného je tedy správný, neboť žalovaný jednal jako přímý zástupce prodávajícího, a to zjevným způsobem a se souhlasem vlastníka vozu. Žalobce pouze opakuje argumenty uplatněné v žalobě. Navrhl, aby odvolací soud rozsudku soudu I. stupně potvrdil a přiznal mu vůči žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Brně, pobočka ve obec, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem

(§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), a obsahuje způsobilý odvolací důvod, přezkoumal v rozsahu napadení

(§ 212 o. s. ř.), rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Předmětem odvolacího řízení byl výrok I. rozsudku soudu I. stupně a na něm závislý nákladový výrok II. (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

7. Odvolací soud ze spisu soudu I. stupně v rámci projednání odvolání zjistil, že žalobou doručenou soudu I. stupně dne datum se žalobce vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 9.000 Kč oproti vrácení vozidla Volkswagen Golf, registrační značka, příjmení: WVWZZZ19ZEW358240, dále jako předmětné vozidlo, zaplacení částky 5.440 Kč představující náklady vynaložené žalobcem na opravu předmětného vozidla a náhrady nákladů řízení. Při jednání dne datum žalobce vůči žalovanému bez bližší specifikace uplatil také nárok„ na parkovné předmětného vozidla za období od datum do datum“ a„ pojistné za zákonné ručení předmětného vozidla za období od datum do datum“. Soud I. stupně o těchto nárocích žalobce rozhodl rozsudkem ze dne 14. 2. 2018, č. j. 11 C 136/2014-72, který byl usnesením Krajského soudu v Brně, pobočky ve obec ze dne 10. 7. 2019, č. j. 58 Co 55/2019-99, zrušen a věc byla soudu I. stupně vrácena s tím, že soud I. stupně má nejprve postupem dle § 43 o. s. ř. odstranit neurčitost návrhu žalobce na změnu žaloby a otázkou pasivní věcné legitimace žalovaného se má zabývat i z hlediska

§ 33 odst. 1, 2 obč. zák. Usnesením ze dne datum soud I. stupně změnu žaloby, jíž se žalobce domáhal zaplacení pojistného za období od datum do datum ve výši 8.880,80 Kč a parkovného za období od datum do datum ve výši 45.168,70 Kč, nepřipustil. Po zopakování a doplnění dokazování ve věci opětovně rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

8. Odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 20 Cdo 1546/99, sp. zn. 26 Cdo 938/2015, sp. zn. 26 Cdo 228/2015, sp. zn. 28 Cdo 2401/2008 a sp. zn. 30 Cdo 256/2018) soudem I. stupně již řádně provedené listinné důkazy s ohledem na jejich povahu neopakoval. Ze správných skutkových zjištění soudu I. stupně dospěl odvolací soud k následujícím skutkovým závěrům:

9. příjmení vozidla Volkswagen Golf EKO, registrační značka, číslo karoserie (příjmení) WVWZZZ19ZEW358240, dále jako předmětné vozidlo, byl od datum jméno příjmení /technický průkaz vozidla/. jméno příjmení, jako zájemce a prodávající, a žalovaný jako zprostředkovatel prodeje uzavřeli dne datum Smlouvu o zprostředkování prodeje číslo; předmětem zprostředkování bylo předmětné vozidlo; strany se mimo jiné dohodly, že dnem podpisu smlouvy prodávající předá zprostředkovateli a zprostředkovatel převezeme předmětné vozidlo ke zprostředkování jeho prodeje za částku 9.900 Kč, přičemž prodávající souhlasil se snížením kupní ceny o odměnu (provizi), kterou si měl vyzvednout osobně v autobazaru; prodávající souhlasil, aby zprostředkovatel vystavil prodejní doklad / Smlouva o zprostředkování prodeje číslo Dne datum jméno příjmení žalovanému a jeho manželce jméno příjmení písemně udělil časově neomezenou plnou moc mimo jiné k „ veškerým úkonům, které jsou spojené s prodejem“ předmětného vozidla; podpis jméno příjmení nebyl úředně ověřen /plná moc/. Dne datum byla mezi žalovaným, jako zprostředkovatelem prodeje, který„ kupní smlouvu vyhotovil za prodávajícího na základě zprostředkovatelské smlouvy číslo“, jméno příjmení jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím uzavřena Kupní smlouva číslo; předmětem prodeje bylo předmětné vozidlo; kupní cena byla ve výši 9.000 Kč s tím, že byla poskytnuta sleva např. opravy; smlouvu podepsal žalobce jako kující a žalovaný jako zprostředkovatel, který k podpisu připojil i otisk razítka příjmení příjmení /kupní smlouva číslo Kupní cenu 9.000 Kč žalobce uhradil v hotovosti dne datum a žalovaný její převzetí potvrdil podpisem a otiskem razítka příjmení příjmení na příjmovém pokladním dokladu /příjmový pokladní doklad/. Částku 8.500 Kč za předmětné vozidlo od žalovaného převzal jméno příjmení dne datum /výdajový pokladní doklad/. Předmětné vozidlo zaniklo ke dni datum z důvodu, že nový vlastník vozidla si nesplnil povinnost vozidlo doregistrovat /potvrzení Městského úřadu Uherský Brod, odboru správního ze dne datum

10. Odvolací soud již v usnesení ze dne 10. 7. 2019, č. j. 58 Co 55/2019-99, s odkazem na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 25 Cdo 631/98 a sp. zn. 33 Cdo 5273/2009 (odstavce 7. a 8. citovaného rozhodnutí odvolacího soudu) uvedl, že pro souzenou věc není podstatný obsah smlouvy uzavřené mezi žalovaným a jméno příjmení, nýbrž okolnosti, za nichž byla uzavřena kupní smlouva číslo ze dne datum; pro otázku pasivní legitimace je určující, zda při uzavírání kupní smlouvy žalovaný vystupoval jako zástupce jméno příjmení nebo jako obstaratel prodeje, tj. zda jednal jménem jméno příjmení nebo jménem svým (na účet prodávajícího), a jak úloze žalovaného, se zřetelem k obsahu kupní smlouvy číslo ze dne datum a ke všem okolnostem věci, rozuměl žalobce. Odvolací soud se již tehdy ztotožnil se závěrem, který soud I. stupně učinil z kupní smlouvy číslo ze dne datum, tedy, že žalobce v době uzavření kupní smlouvy věděl, že prodávajícím je jméno příjmení, za kterého při uzavření smlouvy jako zástupce jedná žalovaný; v kupní smlouvě je jako prodávající výslovně označen jméno příjmení, žalovaný je označen jako zprostředkovatel prodeje, který kupní smlouvu vyhotovuje za jméno příjmení jako prodávajícího; za této situace nemohl mít žalobce pochybnost o tom, že žalovaný při uzavření kupní smlouvy číslo ze dne datum vystupuje jako zástupce jméno příjmení a jedná jeho jménem a ani označení žalovaného jako příjemce kupní ceny na příjmovém pokladním dokladu nemohlo v žalobci vyvolat jakoukoliv pochybnost o tom, že prodávajícím je jméno příjmení Odvolací soud uzavřel, že v posuzovaném případě se jednalo o tzv. zastoupení přímé, neboť žalobce s ohledem na obsah kupní smlouvy číslo ze dne datum věděl (musel vědět), že žalovaný jedná za jméno příjmení, smluvní stranou je jméno příjmení a jednání je vedeno s žalovaným jako zástupcem (zmocněncem) jméno příjmení.

Na tomto závěru ani na závěru, že argumentace žalobce rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 631/98 není s ohledem na důvody uváděné soudem I. stupně i soudem odvolacím již v odstavci 10. odůvodnění jeho usnesení ze dne 10. 7. 2019, č. j. 58 Co 55/2019-99 (na které pro stručnost nyní pouze odkazuje) přiléhavá, nemá odvolací soud důvod ničeho měnit ani nyní.

11. Správným pak odvolací soud shledává i závěr soudu I. stupně o tom, že pasivní legitimace žalovaného nemůže ve věci být dána ani z důvodu tzv. nezmocněného jednatelství, neboť žalovaný při uzavření kupní smlouvy a převzetí kupní ceny za jméno příjmení jednal na základě jím dne datum udělené plné moci a jméno příjmení jednání žalovaného nadto i následně konkludentně schválil tím, že od něj převzal kupní cenu poníženou o sjednanou provizi. Žalovaný tedy za jméno příjmení jednal na základě plné moci a jméno příjmení jeho jednání následně i schválil, práva a povinnosti z jednání žalovaného tedy mohla vzniknout pouze jméno příjmení a nikoliv žalovanému. Na tomto závěru pak nemůže nic změnit ani skutečnost, že podpis jméno příjmení na plné moci nebyl úředně ověřen, neboť ověření podpisu zmocnitele na plné moci udělené k prodeji vozidla a přijetí kupní ceny zákon nevyžaduje.

12. S ohledem na výše uvedené má tedy odvolací soud závěr soudu I. stupně o tom, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, za správný a odvoláním napadený rozsudek proto dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně nákladového výroku potvrdil.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení plně úspěšnému žalovanému přiznal vůči žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovanému, který byl v odvolacím řízení zastoupen advokátem, vznikly tyto účelně vynaložené náklady řízení: odměna 3.400 Kč za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) z tarifní hodnoty 14.444 Kč ve výši 1.700 Kč za úkon (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jako AT), náhrada hotových výdajů 600 Kč na 2 úkony právní služby po 300 Kč na úkon (§ 13 odst. 3 AT, § 11 odst. 1 AT) a DPH 21 % ve výši 840 Kč ze základu 4.000 Kč Celkem tedy činí náklady odvolacího řízení žalovaného částku ve výši 4.840 Kč, kterou odvolací soud žalobci uložil zaplatit žalovanému ve lhůtě

3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaného

(§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.