KSBR 58 CO 32/2022-352

Krajský soud v Brně, pobočka ve obec, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ⟪LB:lb_001⟫ ve věci ⟪LB:lb_002⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení, LL.M. ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ o určení součástí společného jmění manželů ⟪LB:lb_007⟫ o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 5. 8. 2021, ⟪LB:lb_008⟫ č. j. 11 C 299/2016-309

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 11.381 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované příjmení jméno příjmení, LL.M.

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že součástí společného jmění manželů (dále jen„ SJM“) jméno příjmení a Mgr. jméno příjmení je byt číslo jednotky číslo v budově adresa a podíl na společných částech o velikosti číslo zapsaný na list vlastnictví u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, stát. instituce, pro katastrální uzemí, a stavba číslo popisné číslo – budova s číslem popisným stojící na pozemku parcelní číslo zapsaný na list vlastnictví u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, stát. instituce, pro katastrální území a územní celek (výrok I.) a že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 70.193 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované příjmení jméno příjmení, LL.M. (výrok II.).

2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku soud I. stupně zjistil, že žalobce a žalovaná byli manželé od datum a datum uzavřeli smlouvu o zúžení rozsahu a vypořádání společného jmění manželů notářským zápisem sepsaným JUDr. jméno příjmení, notářkou se sídlem v obec, zn. NZ číslo, N 123/2016, ve které se dohodli na zúžení společného jmění manželů. Manželství účastníků bylo rozvedeno Okresním soudem v Hodoníně, a to pravomocně ke dni datum. U Okresního soudu v Hodoníně proběhlo řízení o vypořádání společného jmění manželů, které bylo vedeno pod sp. zn. 4 C 247/2018, a řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemkům. Obě řízení byla spojena a o vypořádání společného jmění manželů a o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemkům soud schválil smír účastníků; usnesení o schválení smíru nabylo právní moci dne datum. Předmětem smíru (a tedy vypořádání SJM) nebyly nemovité věci, které jsou předmětem nyní posuzovaného sporu.

3. Soud I. stupně uzavřel, že předmět veškerého společného jmění manželů byl vypořádán, a proto není dán naléhavý právní zájem na určení, že součástí SJM účastníků je bytová jednotka a podíl na společných částech stavby a pozemku. K vypořádání společného jmění manželů došlo ve lhůtě tří let od zániku manželství. příjmení to se věcně zabýval i namítanou neplatností smlouvy o zúžení společného jmění manželů uzavřené účastníky dne datum a uzavřel, že tato smlouva je platným právním úkonem, nebyla ze strany žalobce uzavřena v omylu, tísni ani lstí případně vyvolanou žalovanou, ani za nápadně nevýhodných podmínek, a soud ji proto neshledal v rozporu s dobrými mravy.

4. Soud I. stupně dospěl k závěru, že zde nejsou podmínky pro vyhovění žalobě a žalobu v celém rozsahu zamítl.

5. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení. Konkrétní specifikace přiznaných nákladů řízení je uvedena v odstavcích 53, 54 a 55 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, a to přezkoumatelným způsobem, proto odvolací soud na citované odstavce odůvodnění rozsudku soudu I. stupně pro stručnost odkazuje.

6. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. V něm setrval na svém názoru, že smlouva o zúžení SJM je neplatná, a to proto, že ji uzavřel v tísni, za zvlášť nevýhodných podmínek a příčí se dobrým mravům, a také že ji uzavřel v omylu. Zdůraznil svůj dlouhodobý špatný psychický stav. Nesouhlasí s názorem, že nyní již nelze smlouvu o zúžení SJM řešit, protože došlo k pravomocnému vypořádání SJM; zákon nikde nepočítá s tím, že do návrhu na vypořádání SJM musí být zahrnut veškerý majetek a vypořádávání SJM nebrání, týká-li se jen části společného majetku. příjmení navrhoval, aby řízení u Okresního soudu v Hodoníně o vypořádání SJM bylo přerušeno až do rozhodnutí tohoto sporu a tento návrh byl zamítnut. Také podal vzájemný návrh na to, aby byl byt žalobkyně v řízení o vypořádání SJM do SJM zahrnut, ale řízení o jeho vzájemném návrhu bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, na který neměl peníze. Pokud se týká nákladů řízení, soud I. stupně neshledal důvod k tomu, aby nemusel tyto náklady hradit do tří dnů od právní moci rozsudku; on je však toho názoru, že důvody tu jsou, a to jeho katastrofální finanční situace zaviněná tím, jaká nespravedlnost byla nastavena smlouvou o zúžení SJM, která, jak tvrdí, je nemorální a pro něj hrubě nevýhodná. Navrhl změnu rozhodnutí s tím, že jeho žalobě bude v plném rozsahu vyhověno a žalované bude uloženo nahradit mu náklady řízení.

7. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že se plně ztotožňuje s právními závěry soudu I. stupně, neboť žalobce v odvolání (ani dříve v průběhu řízení) neuvedl naprosto žádné právně relevantní důvody, pro které by smlouva o zúžení společného jmění účastníků byla shledána absolutně, příp. relativně neplatnou. Pokud žalobce poukazuje na své problematické majetkové poměry, půjčky, pracovní neschopnost, zvýšené pracovní nasazení a s tím související psychické problémy, pak se zjevně nejedná o žádné okolnosti, které by jakkoliv prokazovaly tíseň žalobce, rozpor s dobrými mravy či jakékoliv jiné důvody pro shledání smlouvy o zúžení společného jmění účastníků neplatnou. Ve vztahu k nákladům řízení uvedla, že argumenty žalobce jsou nerelevantní, neboť výrok ohledně náhrady nákladů řízení se řídí vždy úspěchem či neúspěchem ve sporném řízení (ledaže by byly dány důvody hodné zvláštního zřetele, což se v daném případě rozhodně nestalo), nikoliv majetkovými poměry účastníků řízení. V daném případě mohl žalobce uplatňovat svůj domnělý nárok, o němž je vedeno toto řízení, v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů. To se však nestalo, když řízení o jeho vzájemném návrhu na vypořádání společného jmění manželů ohledně nemovitostí, jež jsou předmětem tohoto sporu, bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Stěží tak může nyní žalobce tvrdit, že má naléhavý právní zájem na určení toho, že ty stejné nemovitosti jsou součástí již vypořádaného společného jmění manželů. Má za to, že rozsudku soudu I. stupně nelze nic vytknout, neboť jeho závěry jsou podrobné, mají logickou vnitřní strukturu a jsou vzájemně koherentní s obsahem spisu a provedeným dokazováním. Naopak tvrzení žalobce v odvolání nepředstavují právně relevantní argumenty, které by poukazovaly na jakékoliv skutkové nebo právní vady rozsudku. Závěrem navrhla, aby byl napadený rozsudek z důvodu věcné správnosti potvrzen a přiznána jí náhrada nákladů řízení.

8. Krajský soud v Brně, pobočka ve obec, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející (§ 212a o. s. ř.).

9. Soud I. stupně dospěl ve vztahu k okolnostem podstatným pro posouzení věci ke správným skutkovým závěrům. Podstatné je, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni datum, že žalobce tvrdí, že předmětné nemovité věci jsou součástí společného jmění manželů účastníků a že v rámci soudního řízení nebyly tyto nemovité věci zahrnuty do dohody o vypořádání společného jmění manželů a dohodou nebyly vypořádány ani jiným způsobem.

10. Podle § 741 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

11. Žaloba ve věci byla podána v době, kdy žalobce a žalobkyně byli manželé, avšak v průběhu řízení došlo k jejich rozvodu a manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni datum. Poněvadž k vypořádání předmětné nemovité věci, o níž žalobce tvrdí, že byla součástí SJM účastníků, nedošlo ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutí soudu (resp. návrh podán byl, avšak pro nezaplacení soudního poplatku žalobcem byl návrh na vypořádání předmětné nemovité věci zamítnut, tudíž řízení bylo skončeno), nastaly (přesněji řečeno by nastaly v případě, že by bylo prokázáno, že předmětné nemovité věci jsou součástí SJM účastníků) účinky zákonné domněnky vypořádání.

12. Určovací žaloba má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (srovnej přiměřeně 3 Cdon 1338/96 – viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 26 Cdo 1391/2004).

13. Není vyloučeno, aby se v občanském soudním řízení žalobou na určení řešil spor o to, zda nemovitá věc patří do SJM účastníků. K žalobě na určení, že je věc předmětem dosud nevypořádaného SJM, se vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 20. 9. 2017, č. j. 22 Cdo 3245/2017, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí pod R 1/2019, (na toto rozhodnutí již v průběhu tohoto řízení odvolací soud účastníky upozornil v odst. 13 svého usnesení ze dne 27. 8. 2020, č. j. 58 Co 55/2020-254, v němž upozornil výslovně na judikaturní závěry řešící tuto problematiku), v němž Nejvyšší soud ČR uzavřel, že je-li v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti evidován jen jeden z (bývalých) manželů a druhý tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak dosud nevypořádaného SJM, může se domáhat určení, že nemovitost je v zaniklém a doposud nevypořádaném SJM. Pokud v průběhu řízení nastanou účinky zákonné domněnky vypořádání (§ 741 o. z., § 150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb.) bude třeba žalobu změnit na určení, že věc je v podílovém spoluvlastnictví účastníků.

14. Jak uvedeno výše, žalobce žalobu v této věci podal v době, kdy účastníci byli manželé a existovalo jejich SJM. V průběhu řízení SJM účastníků zaniklo, jejich manželství bylo rozvedeno a ohledně předmětné nemovité věci nebylo jejich SJM vypořádáno; pokud tedy, jak tvrdí žalobce, patřila do SJM účastníků, nastaly po třech letech od právní moci rozvodu účastníků (tj. po třech letech ode dne datum) účinky zákonné domněnky vypořádání SJM dle § 741 o. z. Na tuto skutečnost bylo nutno procesně reagovat a žalobu změnit na určení, že věc je v podílovém spoluvlastnictví účastníků, což se však nestalo; žalobce i nadále požadoval, aby bylo rozhodnuto, že předmětné nemovité věci jsou součástí SJM účastníků, tedy jinými slovy řečeno, že předmětné nemovité věci jsou ke dni rozhodnutí soudu v SJM účastníků (pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení - § 154 odst. 1 o. s. ř.).

15. V případě určovací žaloby ve smyslu § 80 o. s. ř. je soud povinen zjišťovat, zda ke dni jeho rozhodnutí má žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem (srovnej přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 914/2014). Odvolací soud proto při jednání seznámil účastníky se svým záměrem zabývat se naléhavým právním zájmem žalobce na požadovaném určení a vyzval žalobce, nechť sdělí, v čem spatřuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení, resp. zda v tomto směru setrvává na tvrzeních k tomu uvedených v žalobě. Žalobce uvedl, že nadále setrvává na tvrzených důvodech naléhavého právního zájmu; uvedl, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení odůvodňuje tím, že požaduje, aby předmětné nemovité věci, které jsou v katastru nemovitostí vedeny ve výlučném vlastnictví žalované, byly vedeny jako nemovitosti ve společném jmění manželů žalobce a žalované.

16. Odvolací soud sdělil účastníkům svůj názor, že důvody tvrzené žalobcem, v nichž spatřuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení, dle názoru odvolacího soudu naléhavý právní zájem neodůvodňují; účastníkům byla následně dána možnost vyjádřit se ke sdělenému jinému právnímu hodnocení naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení; žalobce k tomu uvedl, že se nijak vyjádřit nechce.

17. Odvolací soud neměl možnost poučit žalobce v tom smyslu, že s ohledem na nastalé účinky zákonné domněnky vypořádání SJM, k níž došlo v průběhu tohoto řízení, je nutno přeformulovat žalobní petit tak, aby plně reflektoval na dané nové skutečnosti, tedy tak, aby bylo určeno, že předmětné nemovité věci jsou v podílovém spoluvlastnictví účastníků, neboť takové poučení by bylo (v rozporu s principem zakotveným v ustanovení § 5 o. s. ř.) poučením o hmotném právu, tj. o tom, jakého konkrétního práva se může žalobou domáhat (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009).

18. Odvolací soud proto uzavírá, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť jím tvrzené okolnosti jeho naléhavý právní zájem na požadovaném určení neodůvodňují a soud sám jiné okolnosti, které by jeho naléhavý právní zájem na požadovaném určení odůvodňovaly, neshledal.

19. Zamítá-li soud žalobu na určení pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumal po stránce věcné (srovnej přiměřeně např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR z 27. 2. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1097/96, a z 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněné pod číslo v časopise Soudní judikatura). Věcným posouzením věci se soud I. stupně proto zabýval nadbytečně (neboť rovněž dospěl k závěru, že žalobce nemá na žalobě naléhavý právní zájem) a odvolací soud z důvodu, že je vyloučen přezkum žaloby po stránce věcné, ostatní odvolací námitky neposuzoval.

20. Rozhodnutí soudu I. stupně je tudíž ve výroku věcně správné a odvolací soud rozsudek podle § 219 o. s. ř. z důvodu věcné správnosti potvrdil.

21. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Zcela úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši celkem 11.381 Kč, sestávající z odměny za dva úkony právní služby po 3.100 Kč (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, a to dle § 7 bod 5 advokátního tarifu při tarifní hodnotě 50.000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b/ advokátního tarifu), dvou režijních paušálů náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby (dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu), cestovních výdajích za cestu k jednání odvolacího soudu za vlak z obec do obec a zpět ve výši 1.206 Kč dle doložených jízdenek, náhrady za promeškaný čas při cestě z obec do obec a zpět k jednání odvolacího soudu ve výši 1.400 Kč (celkem 14 půlhodin po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu), tj. celkem 9.406 Kč, a 21 % DPH k této částce ve výši 1.975,26 Kč Náklady odvolacího řízení ve výši celkem po zaokrouhlení 11.381 Kč bylo žalobci uloženo zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců od jeho doručení, a to u Okresního soudu v Kroměříži, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo, má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozsudkem plněny včas a dobrovolně, může se jich oprávněná osoba domáhat soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí.