KSBR 58 CO 90/2021-75

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ⟪LB:lb_002⟫ ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 377.213,80 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_008⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 2. 2021, ⟪LB:lb_009⟫ č. j. 35 C 215/2020-44,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 24.490,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného

Mgr. Bc. jméno příjmení.

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 377.213,80 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 48.980,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).

2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku se žalobkyně žalobou podanou u soudu I. stupně dne datum ve znění jejího doplnění učiněného podáním ze dne datum domáhá po žalovaném zaplacení částky 377.213,80 Kč s úrokem z prodlení. Tato částka je složená ze tří částek, a to částky 285.239 Kč, 70.857,60 Kč a částky 21.117,20 Kč. Nárok na zaplacení prvé z uvedených částek (tj. částky 285.239 Kč), uplatněný jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, opírá o tvrzení, že tuto částku zaplatila za zahradnické práce

Ing. jméno příjmení, které jmenovaný provedl na parcelách číslo respektive číslo v katastrální uzemí, které jsou ve vlastnictví žalovaného, jež je manželem příjmení jméno příjmení. Úhrady jednotlivých (v odůvodnění rozhodnutí specifikovaných) faktur provedla zaměstnankyně žalobkyně jméno příjmení, která pracovala ve funkci odborné asistentky vedení společnosti a administrátorky administrativy, účetnictví, styku s bankou a ostatními autoritami. Úhrady provedla na základě výslovného požadavku členky dozorčí rady žalobkyně příjmení jméno příjmení. Úhrady jednotlivých faktur byly excesem, tedy vybočením z mezí oprávnění s cílem vyhovět přání Ing. jméno příjmení. Příkaz k provedení úhrady nebyl udělen předsedou představenstva žalobkyně a ani nebyl udělen společně dvěma členy představenstva žalobkyně.

3. Tuto částku požadovala žalobkyně po Ing. jméno příjmení žalobou vedenou Okresním soudem ve obec pod sp. zn. 41 C 80/2017, která byla pravomocně zamítnuta.

V souvislosti s uvedeným soudním sporem však žalobkyni vznikla škoda ve výši 70.857,60 Kč a 21.117,20 Kč spočívající ve vynaložených nákladech soudního řízení. Dovozuje, že žalovaný jí způsobil tuto škodu tím, že jí nevrátil plnění, které za něj poskytla, neboť za předmětné zahradnické práce nezaplatil Ing. jméno příjmení ani tyto práce neuhradil tomu, kdo za něj plnil, aby tak předešel újmě žalobkyně. Újmu spočívající v povinnosti nést náklady řízení způsobil žalovaný tím, že až v průběhu soudního řízení (v předcházejícím sporu žalobkyně a Ing. jméno příjmení) vyšlo najevo, že žalovaný plnění od Ing. jméno příjmení přijal a že tedy Ing. jméno příjmení nárok na úhradu sjednané ceny měl. To se žalobkyně dozvěděla už u soudu, do té doby vycházela z toho, že zahradník (Ing. jméno příjmení) žalobci fakturoval práce na objektu část obce a číslo (vlastněném žalobkyní) a nevěděla, že k platnému uzavření smlouvy mezi zahradníkem a žalovaným ohledně prací pro žalovaného na zahradě žalovaného (v obec) došlo a že žalobkyně částku za žalovaného neplatila bez právního titulu. Dovozuje, že kdyby býval žalovaný sám zaplatil žalobkyni, co za žalovaného žalobkyně zaplatila zahradníkovi, vzniku újmy na straně žalobkyně by předešel.

4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, když primárně zdůraznil, že z dokazování provedeného v řízení vedeného Okresním soudem ve obec pod sp. zn. 41 C 80/2017 (Krajským soudem v Brně pak pod sp. zn. 47 Co 1/2018 – pozn. odvolacího soudu: tj. v předcházejícím sporu žalobkyně a Ing. jméno příjmení) vyplynulo, že objednatelkou prací byla Ing. jméno příjmení. Jestliže podle žalobních tvrzení bezdůvodné obohacení vznikne tomu, kdo je sám povinen plnit, pak má být pasivně legitimována právě Ing. jméno příjmení a nikoli žalovaný. Dále namítl promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně již v lednu 2017 zmiňuje zaplacení předmětných zahradnických prací s tím, že si je vědoma, že tyto byly uskutečněny na pozemcích žalovaného a dále ve výzvě z června 2017 zmiňuje veškeré platby a nadto tvrdí, že tyto byly učiněny s vědomím statutárního orgánu žalobkyně. S ohledem na skutečnost, že žaloba byla podána dne datum, byla podána po uplynutí tříleté subjektivní promlčecí lhůty a právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčelo.

5. Pokud se týká nároku na zaplacení částek 70.857,60 Kč a 21.117,20 Kč, namítl žalovaný, že u nich neexistuje jakékoliv porušení smluvní ani jiné povinnosti ze strany žalovaného a nadto by neexistovala ani příčinná souvislost mezi žalovanou částkou a neexistujícím porušením povinnosti žalovaného. Žalobkyně dobrovolně podala žalobu na Ing. jméno příjmení, a to dne datum, tedy v době, kdy objektivně musela vědět o tom, že Ing. příjmení poskytl na zahradě žalovaného zahradnické práce. Nadto je zjevné, že po celou dobu předseda představenstva žalobkyně věděl, že žalobkyně platí zahradní práce na zahradě své dcery, když toto potvrdil i v písemnostech předcházejících žalobě na Ing. příjmení.

6. K nároku na zaplacení částky 285.239 Kč soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně se o okolnostech podstatných pro počátek běhu promlčecí doby nedozvěděla až vynesením rozsudku odvolacího soudu ve věci sp. zn. 41 C 80/2017, kdy její žaloba vůči zhotoviteli zahradnických prací byla zamítnuta. Z provedeného dokazování dopisem žalobkyně žalovanému bez uvedení data jeho vyhotovení, nicméně se stanovením lhůty k podání odpovědi do datum, bylo prokázáno, že se žalobkyně o těchto okolnostech dozvěděla nejpozději dne datum; žalobkyně nejpozději v tomto okamžiku věděla, za co platila, komu byla úhrada poskytnuta, zda to byla žalobkyně a kdo byl k takové úhradě povinen

(když zmiňuje„ dohodu s dcerou, podle které částky budou účetně vyrovnány formou daru otce nebo uhrazeny“). Také bezpochyby věděla, komu bylo poskytnuto plnění (materiál, služby a zboží zahrnující zahradnické práce) do domu ve vlastnictví žalovaného, za které takto žalobkyně platila. Žalobkyně také hrozila žalovanému podáním žaloby na neoprávněné obohacení; pokud si žalobkyně nesprávně vyhodnotila, že se„ vrácení ceny za provedené zahradnické práce“ bude domáhat po jejich zhotoviteli (v řízení vedeném u Okresního soudu ve obec pod sp. zn. 41 C 80/2017), pak tato skutečnost nemůže mít vliv na počátek běhu promlčecí doby.

7. Soud I. stupně uzavřel, že nejpozději v den následující, tzn. datum, tak začala plynout tříletá promlčecí doba, která uplynula dne datum. Žaloba o vydání bezdůvodného obohacení byla podána dne datum, tedy po jejím marném uplynutí. Žalobu proto v rozsahu částky 285.239 Kč včetně úroku z prodlení z této částky zamítl pro důvodně uplatněnou námitku promlčení, aniž by se mohl zabývat jeho věcnou opodstatněností.

V této souvislosti zdůvodnil, proč byly zamítnuty další důkazní návrhy (výslech Ing. jméno příjmení a výslech Ing. jméno příjmení), které směřovaly k posouzení merita věci.

8. Ohledně žalovaných částek ve výši 70.857,60 Kč a 21.117,20 Kč, které představují náklady řízení, které je žalobkyně povinna zaplatit protistraně v důsledku svého neúspěchu ve věci vedené u Okresního soudu ve obec pod sp. zn. 41 C 80/2017 Ing. jméno příjmení, které žalobkyně po žalovaném žádá z titulu náhrady škody, soud I. stupně, po podrobném rozboru předpokladů pro uplatnění nároku na náhradu škody způsobené porušením zákonné povinnosti, uzavřel, že v daném případě nelze dovodit, že by důvodem ke vzniku povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení bylo chování žalovaného spočívající v porušení povinnosti vyplývající ze zákona či ze smlouvy. Ze všech nutných předpokladů odpovědnosti za škodu by tak byl dán pouze vznik škody, ale už nikoli škodní událost, kterou by bylo lze přičítat žalovanému, a příčinná souvislost mezi vznikem škody a škodní událostí. Tento nárok byl jako nedůvodný zamítnut včetně úroku z prodlení, který musí sledovat osud věci hlavní.

9. Náklady řízení přiznal soud I. stupně žalovanému s odkazem na ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), který měl ve věci plný úspěch; konkrétně pak uvedl, z čeho přiznané náklady řízení v celkové výši 48.980,80 Kč sestávají.

10. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. Zejména setrvala na svém stanovisku, že až dnem vynesení rozsudku odvolacího soudu vydaného ve věci vedené u Okresního soudu ve obec pod sp. zn. 41 C 80/2017 se dozvěděla o tom, že k bezdůvodnému obohacení došlo a kdo se na její úkor bezdůvodně obohatil. Dokud neměla povědomost, že zahradník Ing. příjmení plnil na základě smlouvy a kdo se obohatil, nemohla žalovat. Dozvědět se to měla, ale nemohla právě proto, že ani zahradník, ani žalovaný příjmení příjmení toto netvrdili. Zpochybňuje tak správnost závěru soudu I. stupně o naplnění podmínek pro počátek běhu promlčecí doby žalobkyně. K nároku na zaplacení částek 70.857,60 Kč a 21.117,20 Kč pak uvádí, že není-li promlčený nárok na zaplacení částky 285.239 Kč, jsou po právu i nároky na zaplacení těchto částek, představujících náklady řízení, které je žalobkyně povinna zaplatit protistraně v důsledku svého neúspěchu ve věci vedené u Okresního soudu ve obec pod sp. zn. 41 C 80/2017. Důvody, které uvádí pro svou interpretaci počátku běhu promlčecí doby, platí i pro nepřiléhavost argumentu soudu o neexistenci nároku na náhradu újmy; poškozený nezavinil, že škůdce zasáhl do jeho práv. Žalovaný je škůdcem, protože porušil povinnost zakročit pro ochranu jiného, konkrétně porušil ust. § 2900 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 2901 o. z. a § 2902 o. z. Kdyby žalovaný sám žalobkyni zaplatil, co za žalovaného žalobkyně zaplatila zahradníkovi, vzniku újmy na straně žalobkyně by předešel. Závěrem namítá nepřezkoumatelnost rozsudku, neboť rozsudek postrádá zdůvodnění ohledně neprovedení ostatních důkazů. Nepřezkoumatelným považuje závěr vycházející ze zjištění soudu uvedeného pod bodem 30 odůvodnění rozsudku, protože z něj nevyplývá, že by žalobkyně mohla nárok proti žalovanému příjmení příjmení uplatnit před soudem, a uzavírá, že odůvodnění rozsudku soudu I. stupně je nejasné a nesrozumitelné a tudíž nepřezkoumatelné. Navrhla, aby odvolací soud zopakoval dokazování a rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví.

11. V písemném vyjádření k odvolání žalovaný uvedl, že rozsudek považuje za správný, a to jak po stránce skutkové, tak po stránce právní. Pokud žalobkyně namítla to, co již namítala v průběhu řízení, a sice že až dnem vynesení rozsudku odvolacího soudu vydaného ve věci vedené u Okresního soudu ve obec pod sp. zn. 41 C 80/2017 se dozvěděla o tom, že k bezdůvodnému obohacení došlo a kdo se na její úkor obohatil, poznamenal, že prvoinstanční soud se s touto námitkou žalobkyně již korektně a přesvědčivě vypořádal, když v bodě 36 rozsudku konstatoval, že ohledně nároku na zaplacení částky ve výši 285.239 Kč počala tříletá promlčecí doba žalobci plynout nejpozději dne datum

(a tedy uplynula dne datum), když k tomuto závěru dospěl především v návaznosti na provedený důkaz – dopis žalobkyně adresovaný žalobci, v němž žalobkyně vyzývá žalovaného k podání odpovědi do datum a z jehož obsahu je jednoznačné a nade vší pochybnost zřejmé, že žalobkyně nejpozději v tento okamžik věděla za co platila, komu byla úhrada poskytnuta a zda to byla žalobkyně, kdo byl k takové úhradě povinen, když výslovně zmiňuje„ dohodu s dcerou, podle které částky budou účetně vyrovnány formou daru otce nebo uhrazeny“. Z těchto skutečností nelze dovodit jiný závěr, než ten, k němuž dospěl nalézací soud, a to že promlčecí doba žalobkyni počala běžet nejpozději dne datum. Nalézací soud proto zcela správně přihlédl k námitce promlčení, kterou žalovaný v řízení vznesl.

12. Rovněž k uplatněnému nároku žalobkyně na zaplacení částek 70.857,60 Kč a 21.117,20 Kč soud I. stupně správně uzavřel, že na straně žalovaného nelze dovodit naplnění zákonných předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, kdy nebylo prokázáno, že by žalovaný porušil jakoukoli smluvní či zákonnou povinnost, tudíž nebyla prokázána existence škodní události, kterou by bylo možné přičítat k tíži žalovanému, jakož ani příčinná souvislosti mezi takovou škodní událostí a škodou. Žalobkyni musely být již v době podání žaloby proti žalovanému příjmení jméno příjmení známy veškeré okolnosti rozhodné pro posouzení otázky pasivní legitimace, tedy že neexistoval jakýkoli racionální důvod pro vedení žaloby proti Ing. jméno příjmení.

13. K námitce nepřezkoumatelnosti rozsudku žalovaný uvedl, že právě přes úspěšně uplatněnou námitku promlčení nebylo prováděno další dokazování, jak soud I. stupně uzavřel v bodě 39 napadeného rozsudku. Vzhledem k tomu, že žaloba byla jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta, rozhodl soud I. stupně správně i v tom, že uložil žalobkyni povinnost uhradit žalovanému náklady řízení.

14. Závěrem žalovaný navrhl potvrzení odvoláním napadeného rozsudku.

15. Krajský soud v Brně, pobočka ve obec, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné

(§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející (§ 212a o. s. ř.).

16. Skutková zjištění učiněná soudem I. stupně jsou správná a odvolací soud je zcela přebírá. Zákonná ustanovení, pod která soud I. stupně svá správná skutková zjištění podřadil, jsou v rozsudku citována (odstavce 22 až 28, 41, 49 odůvodnění), proto odvolací soud pro stručnost na uvedenou pasáž rozsudku soudu I. stupně pouze odkazuje; stejně tak odvolací soud odkazuje na skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu, k nimž dospěl soud I. stupně.

17. Správná skutková zjištění soud I. stupně podřadil pod správná zákonná ustanovení a k samotnému odůvodnění rozsudku v podstatě není čeho dodat. Již z toho je zřejmé, že je zcela nedůvodná námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku, kterou v rámci svého odvolání uplatnila žalobkyně. Lze uzavřít, že v případě tohoto rozsudku je odůvodnění podrobné, přehledné, závěry mají logickou návaznost na zjištěný skutkový stav, z čeho ve svých zjištěních soud I. stupně vycházel, je zcela jednoznačné.

18. Nad rámec skutkových zjištění odvolací soud z žalobního návrhu a protokolu o jednání ze dne datum, obojí ze spisu Okresního soudu ve obec sp. zn. 41 C 80/2017, jimiž soud I. stupně řádně provedl důkazy při jednání dne datum, pouze doplňuje, že již ve své žalobě v předmětné věci žalobkyně tvrdila, že sadové práce provedené

Ing. příjmení byly dle zjištění žalobkyně provedeny Ing. příjmení na parcelách číslo respektive číslo, v katastrální uzemí, které jsou ve vlastnictví manžela příjmení jméno příjmení pana příjmení jméno příjmení, bytem adresa, přičemž žalobkyně za tyto práce uhradila Ing. příjmení bezhotovostním převodem v období od datum do datum částky 34.323 Kč, 50.000 Kč, 35.186 Kč, 78.068 Kč a 37.662 Kč a v hotovosti dne datum další částku ve výši 50.000 Kč. Ve své účastnické výpovědi Ing. jméno příjmení (statutární zástupce žalobkyně) pak dne datum uvedl, že Ing. příjmení žalují o tyto částky proto, že„ tato pohledávka byla ze všech nejtransparentnější, jsou tady peníze, které šly od žalobkyně, pozemek není žalobkyně, je tady předávací protokol, dostatek důkazů a protože nemáme za to, že úhrada měla jít od žalobce, žalujeme pana příjmení“. Žaloba ve věci 41 C 80/2017 byla podána dne 21. 4. 2017 a téhož dne byla doručena Okresnímu soudu ve obec.

19. Tyto soudem prvého stupně řádně provedené listinné důkazy odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou (viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 20 Cdo 1546/99, 26 Cdo 938/2005, 26 Cdo 228/2005, 28 Cdo 2401/2008,

30 Cdo 256/2018) s ohledem na jejich povahu neopakoval.

20. Uvedené důkazy pouze potvrzují správnost závěrů soudu I. stupně uvedených v odstavci 36 a 37 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, tedy že žalobkyně o okolnostech podstatných pro počátek doby promlčecí lhůty věděla nejpozději dne datum.

To znamená, že od datum počala plynout tříletá promlčecí doba, která uplynula dne datum a pokud byla žaloba o vydání bezdůvodného obohacení podána dne datum, došlo k jejímu podání po jejím marném uplynutí.

21. Odvolací námitka žalobkyně spočívající v tom, že soud I. stupně vycházel z nesprávného počátku běhu subjektivní promlčecí doby, tudíž není důvodná.

22. Odvolací soud uzavírá ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 285.239 Kč shodně se soudem prvého stupně, že žalobkyně se o okolnostech podstatných pro počátek běhu promlčecí doby dozvěděla nejpozději dne datum, tudíž od datum počala běžet tříletá promlčecí doba, která uplynula dne datum. Žalovaný řádně vznesl námitku promlčení ve svém podání ze dne datum. Byla-li žaloba ve věci podána dne datum, byla podána po uplynutí promlčecí lhůty a pro důvodně uplatněnou námitku promlčení byla žaloba správně zamítnuta.

23. V návaznosti na to je zcela nedůvodná odvolací námitka týkající se nepřezkoumatelnosti rozsudku z důvodu, že„ postrádá zdůvodnění ohledně ostatních provedených důkazů“.

Soud I. stupně zcela jednoznačně a konkrétně v odstavci 39 odůvodnění pojmenoval důvody, proč další důkazní návrhy byly zamítnuty; bylo tomu tak proto, že směřovaly k posouzení merita věci, když pro úspěšně uplatněnou námitku promlčení nemohou mít pro věc žádný přínos.

24. K odvolací námitce vztahující se k uplatněnému nároku na zaplacení částek 70.857,60 Kč a 21.117,20 Kč, které jsou uplatňovány jako náhrada škody, lze zcela odkázat na odstavce 40 až 61 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, v nichž soud I. stupně podrobně rozvedl i teoretické úvahy, za nichž vzniká nárok na náhradu škody způsobené porušením zákonné povinnosti. Jeho závěru, že ze všech nutných předpokladů odpovědnosti za škodu by tak byl dán pouze vznik škody, ale už nikoli škodní událost, kterou by bylo možno přičítat žalovanému, a příčinná souvislost mezi vznikem škody a škodní událostí, není co vytknout.

25. Pokud se týká nároku na náhradu škody ve výši 70.857,60 Kč a 21.117,20 Kč, uzavírá odvolací soud shodně se soudem prvého stupně, že nelze dovodit, že by důvodem ke vzniku povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů jiného řízení bylo chování žalovaného spočívající v porušení povinnosti vyplývající ze zákona či smlouvy a není dána příčinná souvislost mezi vznikem škody a škodní událostí. Žaloba ohledně těchto nároků byla správně zamítnuta.

26. Přezkoumatelným způsobem jsou odůvodněny i náklady řízení, které byly s ohledem na úspěch ve věci správně přisouzeny k úhradě žalobkyní žalovanému.

27. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. z důvodu jeho věcné správnosti potvrdil.

28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, proto mu odvolací soud přiznal náklady odvolacího řízení v plné výši.

29. Náklady odvolacího řízení sestávají z odměny zástupce žalovaného za dva úkony právní služby po 9.820 Kč (podle § 7 bod 6 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 377.213,80 Kč), dvou režijních paušálů náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a 21 % DPH z těchto částek ve výši 4.250,40 Kč; náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 24.490,40 Kč (2x číslo + 2x 300 + číslo) je žalobkyně povinna uhradit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců od jeho doručení, a to u Okresního soudu ve obec, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozsudkem plněny včas a dobrovolně, může se jich oprávněná osoba domáhat soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí.