KSBR 59 CO 230/2021-178

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu ⟪LB:lb_001⟫ Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL.M., ⟪LB:lb_002⟫ ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_006⟫ o vyloučení věci z exekuce ⟪LB:lb_007⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 18. 8. 2021, ⟪LB:lb_008⟫ č. j. 4 C 119/2019-157

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované vyloučení movité věci, osobního automobilu značky AUDI, typ A8, registrační značka, z exekuce vedené na majetek povinného jméno příjmení, narozeného datum, na základě pověření Okresního soudu v Kroměříži, č. j. 32 EXE 549/2017-19, soudním exekutorem Mgr. jméno příjmení, Exekutorský úřad Brno, pod sp. zn. 030 EX 7273/17 (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně v podstatném uvedl, že rozhodoval k návrhu žalobkyně, doručeným soudu dne datum, kterým se domáhala vyloučení předmětné věci z exekuce vedené na majetek jejího syna jméno příjmení, narozeného datum, jako povinného. Uvedla, že vozidlo zakoupila ze svých prostředků, přičemž pro její pokročilý věk zajišťoval v obec pro ni koupi povinný, který nabyl vůz dne datum a dne datum vozidlo přepsal na žalobkyni.

Vozidlo bylo sepsáno v exekuci vedené na povinného a návrh žalobkyně na vyškrtnutí věci z exekuce byl zamítnut. Žalovaná s návrhem žalobkyně nesouhlasila. Skutkově soud prvního stupně z exekučního příkazu č. j. 030 EX 7273/17, spisu soudního exekutora sp. zn. 030 EX 7273/17, protokolu o soupisu movitých věcí, protokolu o výjezdu ze dne datum a protokolu ze dne datum, usnesení soudního exekutora ze dne datum včetně dokladu o doručení, námitky a oznámení soudního exekutora ze dne datum, výzvy ze dne datum, pokladního dokladu, sdělení města Kroměříž, návrhu na částečné zastavení exekuce včetně potvrzení o dodání do datové schránky, x právnická osoba, kupní smlouvy, pojistné smlouvy, poštovních poukázek typu A, svědecké výpovědi Ing. jméno příjmení, svědecké výpovědi jméno příjmení uzavřel, že na majetek povinného jméno příjmení je vedena exekuce, jejímž vedením je pověřen soudní exekutor Mgr. příjmení příjmení, Exekutorský úřad Brno Soudní exekutor dne datum vydal exekuční příkaz postihující movité věci povinného jméno příjmení; tento exekuční příkaz včetně vyrozumění o zahájení exekuce byly povinnému doručeny dne datum. Povinný byl zapsán jako vlastník předmětného vozidla dne datum a žalobkyně dne datum. Povinný, jako kupující, uzavřel dne datum s jméno příjmení jako prodávajícím kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo sporné vozidlo; kupní cena byla sjednána ve výši 299.000 Kč a byla uhrazena v hotovosti. Zákonné pojištění k předmětnému vozidlu bylo uzavřeno u právnická osoba, kdy ve smlouvě je jako pojistník uveden povinný a jako vlastník je uvedena žalobkyně. Z vkladní knížky č. bankovní účet vedené u právnická osoba na jméno Ing. jméno příjmení, syna žalobkyně, byla žalobkyní dne datum vybrána částka 450.000 Kč; k této vkladní knížce má dispoziční oprávnění příjmení jméno příjmení a do datum měla dispoziční oprávnění také žalobkyně. Vkladní knížka byla uložena u Ing. jméno příjmení (syna žalobkyně), žalobkyně dle dohody s Ing. jméno příjmení z knížky vybírala menší obnosy a připsané úroky. Žalobkyně z vkladní knížky dne datum vybrala 450.000 Kč, po zjištění tohoto výběru syn Ing. jméno příjmení žalobkyni zrušil k předmětnému účtu dispoziční oprávnění. Dle povinného jméno příjmení došlo jen ke krátkodobému zápisu vozidla na jeho osobu v registru vozidel, protože u sebe neměl občanský průkaz žalobkyně nebo jí podepsanou plnou moc. Dne datum pojal soudní exekutor do soupisu movitých věcí povinného předmětné vozidlo. Návrh žalobkyně na vyškrtnutí předmětného vozidla ze soupisu věcí byl usnesením exekutora ze dne datum zamítnut a toto usnesení bylo doručeno žalobkyni dne datum Soudní exekutor se dne datum vůči žalobkyni dovolal neplatnosti právního jednání, spočívajícího v převodu předmětného vozidla, a vyzval žalobkyni k jeho odevzdání. Dovolání se neplatnosti bylo doručeno žalobkyni dne datum a povinnému byla tato skutečnost oznámena soudním exekutorem dne datum.

Právně kvalifikačně soud prvního stupně uzavřel, že povinný s třetí osobou dne datum uzavřel kupní smlouvu k předmětnému vozidlu, jíž nabyl vozidlo do svého vlastnictví.

Pokud povinný převedl své vlastnické právo na žalobkyni, porušil tím povinnosti stanovené mu v § 44a exekučního řádu, neboť již k datum nastaly účinky tzv. generálního inhibitoria a také speciálního inhibitoria. Soudní exekutor se dovolal neplatnosti jednání povinného a převod vozidla na žalobkyni se stal neplatným. Soud prvního stupně dodal, že nebylo ani prokázáno, že by vozidlo bylo zakoupeno z výlučných prostředků žalobkyně. Dále soud prvního stupně uvedl, že z ostatních provedených důkazů nezjistil žádné relevantní skutečnosti a dokazování výslechem svědků – majitele autobazaru jméno příjmení a jeho manželky jméno příjmení zamítl, neboť byly učiněny po koncentraci řízení a vzhledem k ostatním zjištěním se soudu jevily jako nadbytečné. Výrok o náhradě nákladů řízení opřel soud prvního stupně o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že ve věci úspěšné žalované, která by měla vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

3. Citovaný rozsudek napadla v celém jeho rozsahu žalobkyně. Navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že její žalobě vyhoví. V podstatných důvodech svého odvolání žalobkyně namítala, že soud nepřihlédl ke skutečnostem, které žalobkyně v řízení tvrdila, neprovedl důkazy, které žalobkyně navrhla a jsou tu další skutečnosti a důkazy, které doposud nebyly uplatněny, jelikož vznikly po vydání napadeného rozhodnutí, přičemž jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazního prostředku provedeného v řízení před soudem prvního stupně. In concreto uvedla, že navrhla provedení své účastnické výpovědi k okolnostem pořízení vozidla, tento důkaz však nebyl v řízení soudem prvního stupně proveden a soud se ve svém rozhodnutí s důvody jeho neprovedení nijak nevypořádal. Soud prvního stupně se nijak nevypořádal ani s tvrzením žalobkyně, že vozidlo bylo zakoupeno z jejích výlučných prostředků. V řízení vedeném u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 5 C 217/2021 měl pak Ing. jméno příjmení uvést, že žalobkyně částku 290.000 Kč, vybranou z vkladní knížky, měla použít na koupi osobního vozidla, přičemž tuto skutečnost se žalobkyně dozvěděla teprve po vyhlášení rozhodnutí v této věci.

4. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Dodala, že žalovaná nerozporuje, že finanční prostředky, vybrané žalobkyní z vkladní knížky, mohly být použity na koupi předmětného vozidla, šlo však o finanční prostředky jejího syna jméno.

5. Krajský soud v obec, pobočka ve obec, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek a řízení jemu předcházející v intencích institutu neúplné apelace, přičemž jej shledal věcně správným z níže vysvětlených důvodů.

6. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byl rozsudek v celém jeho rozsahu.

7. Soud prvního stupně na základě jím řádně provedeného dokazování a hodnocení důkazů vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu o rozhodných skutečnostech, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje.

8. Odvolací soud ze spisu soudního exekutora Mgr. jméno příjmení, Exekutorského úřadu Brno, vedeného pod sp. zn. 030 EX 7273/17, k důkazu sdělil také podstatný obsah listiny – doručenky k oznámení soudního exekutora ze dne 2. 9. 2019, č. j. 030 EX 7273/17-65, jímž soud prvního stupně, mimo jiné, provedl dokazování (č. l. 94) a z nějž se podává, že oznámení, jímž soudní exekutor upozorňuje povinného jméno příjmení, že se dovolal neplatnosti právního jednání, kterým převedl předmětné vozidlo dne datum na žalobkyni, když dříve doručeným exekučním příkazem č. j. 030 EX 7273/17-17 a protokolem o soupisu movitých věcí č. j. 030 EX 7273/17-55 se dovolal vůči povinnému neplatnosti právního jednání, jímž předmětné vozidlo převedl povinný na jiného vlastníka; uvedené oznámení bylo povinnému jméno příjmení doručeno dne datum.

9. K právně kvalifikační úvaze soudu prvního stupně lze uvést, že soud prvního stupně správně posoudil žalobu žalobkyně jako excindační (§ 267 o. s. ř.).

10. Podle § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

11. Podle § 68 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen„ exekuční řád“) ten, jemuž svědčí právo k věci, které nepřipouští exekuci (dále jen„ navrhovatel“) může podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Návrh lze podat do 30 dnů ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o soupisu věci, a to u exekutora, který věc pojal do soupisu. Opožděný návrh exekutor odmítne (odstavec 1). O návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu rozhodne exekutor do 15 dnů od jeho doručení. Nebyl-li návrh odmítnut pro opožděnost, rozhodne exekutor o návrhu na základě znaleckých posudků, zpráv a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářských nebo exekutorských zápisů a jiných listin, předložených navrhovatelem společně s návrhem (odstavec 2). Exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu, souhlasí-li s tím oprávněný. Exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu, pokud během exekuce vyjde najevo, že povinnému nepatří či patřit nemůže (odstavec 3). Žalobu na vyloučení věci podle § 267 občanského soudního řádu může navrhovatel podat u exekučního soudu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl, byť jen zčásti, jeho včas podanému návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu. O tom musí být navrhovatel exekutorem poučen.

Od podání návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu do uplynutí lhůty podle věty první a po dobu řízení o žalobě nelze sepsané movité věci prodat (odstavec 4).

12. K uplatnění nároku žalobkyně excindační žalobou (§ 267 o. s. ř.) je možno dodat, že žalobkyně zachovala zákonnou lhůtu k jeho uplatnění u soudu (§ 68 odst. 4 exekučního řádu), když usnesení soudního exekutora ze dne 2. 9. 2019, č. j. 030 EX 7273/17-67, jímž byl soudním exekutorem zamítnut návrh žalobkyně na vyškrtnutí předmětného vozidla ze soupisu (protokolu) movitých věcí, bylo žalobkyni doručeno dne datum

(č. l. 122 spisu) a žalobkyně podala žalobu o vyloučení předmětné věci z exekuce u soudu prvního stupně dne datum.

13. Soud prvního stupně správně dále právně uzavřel, že vlastníkem předmětného vozidla se stal koupí předmětného vozidla dne datum povinný příjmení příjmení (§ 2085 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ občanský zákoník“, § 498 občanského zákoníku).

14. Podle § 44a odst. 1 exekučního řádu nerozhodl-li exekutor podle § 44 odst. 4 jinak, nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky.

Právní účinky vznesení námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznesl námitku neplatnosti.

15. Výše citovanou právní úpravou (§ 44a odst. 1 exekučního řádu) byl zaveden procesní institut tzv. generálního inhibitoria. Tento procesní institut je založen na zákazu směřujícím vůči povinnému, kterým je mu pod sankcí relativní neplatnosti učiněných úkonů zakázáno nakládat s veškerým svým majetkem. Počátek zákazu je vázán na okamžik doručení vyrozumění o zahájení exekuce povinnému. Podání návrhu na zastavení ve lhůtě dle § 46 odst. 6 nemá odkladný účinek, pokud jde o zákaz nakládání s majetkem povinného. Generálním inhibitoriem je ze zákona povinnému znemožněno snižovat hodnotu svého majetku, vyvádět z něj věci a práva v průběhu exekuce, a mařit tím její účel.

16. Generální inhibitorium je postaveno na principu relativní neplatnosti jednání, kterým povinný porušil povinnost dle věty první § 44a odst. 1 exekučního řádu a v době od doručení vyrozumění o zahájení exekuce až do jejího skončení (například do právní moci usnesení o zastavení exekuce) nakládal se svým majetkem. Námitku relativní neplatnosti může vznést, mimo jiné, exekutor, pokud exekuce není skončena. Námitku relativní neplatnosti musí exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznést vůči povinnému i všem dalším účastníkům úkonu. Jedná se zejména o druhou stranu smlouvy. Námitku relativní neplatnosti lze uplatnit tím, že je povinnému a dalším účastníkům úkonu doručen exekuční příkaz, který postihuje majetek, který byl předmětem jednání. Není rozhodné, zda takový exekuční příkaz byl vydán před uzavřením právního jednání anebo až poté. Není ani rozhodné, zda byl exekuční příkaz vydán již před doručením vyrozumění o zahájení exekuce povinnému. Pokud povinný jednání, kterým naloží s majetkem uvedeným v exekučním příkazu, učiní až po jeho doručení, jedná se o jednání v rozporu s § 47 odst. 6 exekučního řádu a takové jednání je stíháno neplatností absolutní (speciální inhibitorium).

17. Dle § 47 odst. 6 exekučního řádu majetek, který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné.

18. Speciální inhibitorium je stanoveno exekučním příkazem a je tedy účinné pouze vůči majetku, který daný exekuční příkaz postihuje. Na rozdíl od generálního inhibitoria však neexistují výjimky ze zákazu v nakládání s takto postiženým majetkem a současně jsou všechna právní jednání, kterými by povinný tento zákaz porušil, neplatné absolutně, bez nutnosti se jejich neplatnosti aktivně dovolávat.

19. K právně kvalifikačním závěrům soudu prvního stupně o relativní neplatnosti právního jednání – převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu z povinného jméno příjmení na žalobkyni dne datum z důvodu generálního inhibitoria a jeho adresovanému dovolání se soudním exekutorem ve vztahu ke všem subjektům na něm zúčastněným (žalobkyni dne datum i povinnému nejpozději dne datum), je možno dodat (ve formě obiter dicta), že v souvislosti s doručením exekučního příkazu soudního exekutora k provedení exekuce prodejem movitých věcí ze dne 24. 4. 2017, č. j. 030 EX 7273/17-17, povinnému jméno příjmení dne datum nastaly, jak správně uvedl soud prvního stupně, také účinky speciálního inhibitoria (§ 47 odst. 6 exekučního řádu) a převod vlastnického práva z povinného na žalobkyni k předmětnému vozidlu dne datum je proto stižen (bezvýjimečně ex tunc) absolutní neplatností.

20. Rovněž je k tvrzení žalobkyně, že to byla ona, kdo dal povinnému pokyn k zakoupení sporného vozidla, tj. k nastolené otázce zastoupení žalobkyně povinným při zakoupení předmětného vozidla dne datum, třeba uvést, že právní doktrína i judikatura rozlišují přímé a nepřímé zastoupení (§ 436 a násl. občanského zákoníku). Přímý zástupce jedná jménem a na účet zastoupeného. V právním styku přímý zástupce nevystupuje sám za sebe, ale za jiného (zastoupeného). Z obsahu jeho právního jednání, případně okolností, za nichž bylo učiněno, je tak zjevné, že nositelem práv a povinností, k jejichž založení dotčené právní jednání směřuje, nemá být přímý zástupce nýbrž zastoupený. V souladu s principem zjevnosti musí být u přímého zastoupení zřejmé, že zástupce vystupuje za jiného, tj. že třetí osoba jeho prostřednictvím právně jedná se zastoupeným. Není-li tato podmínka splněna, může se jednat nanejvýše o zastoupení nepřímé, z nějž však nepřímý zástupce ve vztahu k třetím osobám vystupuje sám za sebe a sám také nabývá práva a povinnosti z právních jednání; zatímco mezi nepřímo zastoupeným a třetí osobu z jednání zástupce žádný právní poměr bezprostředně nevzniká (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 1078/2005).

21. V posuzovaném případě se z výslechu povinného - svědka jméno příjmení (č. l. 129 verte spisu) podává, že sice měl v úmyslu zakoupit vozidlo pro žalobkyni, nedisponoval však plnou mocí nebo občanským průkazem žalobkyně, pročež zakoupil vozidlo pro sebe. Je tedy zjevné, že při koupi vozidla dne datum, jak se podává bezpochyby rovněž ze samotné kupní smlouvy ze dne datum, vystupoval povinný sám za sebe na straně kupující (na rozdíl od prodávajícího, jednacího, jak plyne z textu kupní smlouvy, v zastoupení) a nabyl z tohoto právního jednání (obligačního vztahu) práva a povinnosti. Uvedené zcela koresponduje také s tím, že to byl povinný, kdo byl jako vlastník předmětného vozidla dne datum zapsán ve velkém technickém průkazu předmětného vozidla.

22. Vycházeje z výše uvedeného je nutno v daném případě uzavřít, ve shodě se soudem prvního stupně, že žalobkyně není vlastníkem movité věci, jejíhož vyloučení z exekuce se domáhá.

23. Uvedení žalobkyně jako vlastníka předmětného vozidla v registru silničních vozidel má pouze tzv. evidenční charakter.

24. V kontextu uvedeného, zejména s ohledem na exekuční řízení vedená proti povinnému a samotné sdělení povinného do protokolu o jednání soudu dne datum („ chtěl jsem, aby bylo auto napsáno rovnou na maminku“ a následně„ já jsem byl provozovatelem“) se pak otevírá také úvaha o možném odepření právní ochrany nároku žalobkyně, uplatněného žalobou, z důvodu zneužití práva ve smyslu § 8 občanského zákoníku.

25. Zákaz zneužití práva je institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti.

Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný.

26. Důvody uváděné povinným výše a okolnosti případu (nařízení exekuce na povinného) vystihují tu část názorů vyjádřených v odborné literatuře jednotně přijímajících, že za zneužití práva lze považovat výkon práva subjekty na něm zúčastněnými v rozporu s jeho účelem (směřující v posuzovaném případě k popření účelu exekučního řízení, kterým je vymožení pohledávky za dlužníkem), kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu (k tomu srovnej příjmení, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 – 654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 89).

27. Ve vztahu k odvolací námitce žalobkyně tzv. opomenutého důkazu (navrženého účastnického výslechu žalobkyně), tj. důkazu, o němž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazu, jímž se soud podle zásad volného hodnocení důkazů nezabýval (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 182/02), je pak třeba uvést, že podle ustanovení § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

28. V ustanovení § 132 o. s. ř. je promítnuta zásada volného hodnocení důkazů, která se uplatňuje v nynějším občanském soudním řízení. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí (k tomu srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2992/2009, uveřejněného pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2012, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3341/2006). Soud je přitom povinen hodnotit všechny důkazy, které provedl; nemůže si libovolně vybrat, které důkazy bude hodnotit, a ke kterým se nevyjádří. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být považováno, pokud soud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně.

29. Z práva na projednání věci veřejně a v přítomnosti účastníka a z práva vyjádřit se ke všem provedeným důkazům však nevyplývá bezpodmínečné právo na provedení účastníkem navrženého důkazu.

30. Ve věci je třeba vždy vycházet z teze hmotněprávní relevance procesních vad (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, III. ÚS 151/06), tj. zásady zohlednění toliko vad zakládajících zmatečnost, jakož i jiných vad řízení, které mohly mít za následek nesprávnost rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.).

31. Vzhledem ke zjištěním, učiněným soudem prvního stupně, a jejich následné právní kvalifikaci, nelze v posuzovaném případě dospět k tomu, že by pochybení soudem prvního stupně, spočívající v opomenutí důkazu výslechem žalobkyně, mělo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 151/06).

32. Je možno rovněž poukázat na ustanovení § 131 o. s. ř. a jeho koncepci. V uvedeném ustanovení se promítá zásada podpůrnosti dokazování výslechem účastníka řízení, kdy soud přistoupí ve sporném řízení k provedení dokazování výslechem účastníka za podmínky, mimo jiné, že ke zjištění rozhodné skutečnosti není objektivně možné vést jiný důkaz, nebo i tehdy, nepodařilo-li se tvrzení o takové rozhodné skutečnosti prokázat jinými důkazy, které byly provedeny. V posuzovaném případě však všechny ve věci relevantní skutečnosti byly zjištěny, pročež není důvodu (podpůrně) přistoupit k dokazování výslechem samotné žalobkyně. Rovněž pak ze stejných důvodů nebylo třeba doplnit dokazování odvolacím soudem o důkazy navržené účastníky řízení v odvolacím řízení tvz. novoty (spisem vedeným Okresním soudem v Kroměříži sp. zn. 5 C 217/2021, potažmo vyjádřením jméno příjmení ze dne datum v tomto řízení), a to s odkazem i na dále uvedené.

33. Původ finančních prostředků, za něž bylo předmětné vozidlo zakoupeno, není pro otázku nabytí vlastnického práva k předmětnému vozidlu ve vztahu k třetí osobě relevantní. Právní relevanci si tato otázka zachovává pouze ve vztahu mezi povinným a žalobkyní, event. mezi žalobkyní a jejím dalším synem Ing. jméno příjmení.

34. Pročež odvolací soud napadený rozsudek, zamítající žalobu, jako věcně správný potvrdil včetně výroku o nákladech řízení dle § 219 o. s. ř., když žalovaná výslovně před odvolacím soudem uvedla, že se práva na náhradu nákladů řízení v řízení před soudem prvního stupně vzdává.

35. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 a § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalované by dle zásady odpovědnosti za výsledek řízení vyjádřené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobkyni, která vedla odvolací řízení nedůvodně, přináleželo právo na plnou náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem. Žalovaná se však práva na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem vzdala, pročež odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.