KSBR 60 CO 134/2022-457

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy ⟪LB:lb_001⟫ senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Ladislava Pavlíčka a JUDr. Karla Šabaty, PhD., ⟪LB:lb_002⟫ ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ za účasti vedlejšího ⟪LB:lb_010⟫ účastníka: osobní údaje účastníka ⟪LB:lb_011⟫ o odškodnění pracovního úrazu ⟪LB:lb_012⟫ o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ⟪LB:lb_013⟫ ze dne 27. dubna 2022 č. j. 4 C 5/2018-408

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku II., kterou bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně na bolestné v částce 250 Kč, ztížení společenského uplatnění v částce 200.000 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti do datum v částce 135 760,20 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od datum do datum v částce 363.740 Kč, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku II., kterým bylo rozhodnuto o nároku na úrok z prodlení a ve výroku III., IV., V. ruší a v této části se věc vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

1) Žalobkyně byla zaměstnankyní žalovaného, přičemž pracovala v pracovním poměru na dobu neurčitou. Vykonávala práci chovatelky prasat denní a noční – četař.

(výrok III.), České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok IV.), žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti soudní poplatek v částce 2.045 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2) Žalobkyně při výkonu práce, v průběhu pracovní směny dne datum utrpěla úraz, kdy při přemísťování ve stáji kojící prasnici do vyčištěného kotce, se tato prasnice v kleci vzpříčila, couvla a přimáčkla žalované klecí koleno ke kotci a tak došlo k poranění kolena pravé nohy.

Dále žalovaný uhradil prostřednictvím vedlejšího účastníka žalobkyni částku

200.000 Kč, jakožto ztížení společenského uplatnění představující 800 bodů po 250 Kč.

Žalobkyně podanou žalobou, poté co soud I. stupně připustil změny návrhu usneseními ze dne datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a po částečném zpětvzetí návrhu žalobkyní, o kterém rozhodl soud I. stupně usnesením z datum, požadovala po žalovaném tyto nároky. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za období od datum do datum v částce 176.714 Kč. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od datum do datum v částce

363.740 Kč. Nárok na bolestné ve výši 250 Kč. Pokud jde o nárok na bolestné, tak žalobkyně konkrétně požadovala doplatek 250 Kč za 1 bod bolestného, neboť jí byla uhrazena částka bolestného za 100 bodů, přičemž žalobkyně tvrdila, že má nárok na náhradu bolestného za 101 bodů, a to s odkazem na lékařskou zprávu MUDr. jméno příjmení, praktické lékařky, která ohodnotila bolestné na celkem 101 bodů. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném nárok v podobě náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 200.000 Kč. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že s ohledem na bodové ohodnocení Kroměřížské nemocnice – ortopedického oddělení ze dne datum ji náleží náhrada za ztížení společenského uplatnění v rozsahu číslo bodů po 250 Kč, tj. 400.000 Kč, přičemž však jí byla uhrazena za ztížení společenského uplatnění pouze částka 200.000 Kč, proto požadovala na ztížení společenského uplatnění ještě další částku 200.000 Kč. Žalobkyně původně podala žalobu také proti druhému žalovanému právnická osoba, přičemž vůči druhému žalovanému vzala žalobkyně svůj návrh zpět a soud I. stupně řízení vůči druhému žalovanému zastavil usnesením ze dne datum. Soud I. stupně s ohledem na rozdílná bodová ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění, které předložila žalobkyně a ze kterých vycházel vedlejší účastník, vyžádal znalecký posudek znalce příjmení jméno příjmení, CSc., který stanovil bodové ohodnocení bolestného v rozsahu 100 bodů a ztížení společenského uplatnění v rozsahu 600 bodů, přičemž znalec nepostupoval podle nařízení vlády č. 276/2016 Sb., ale podle vyhlášky č. 440/2021 Sb. Jelikož znalec přestal vykonávat ze zdravotních důvodů činnost znalce, nebylo možno znalecký posudek upřesnit a doplnit a soud I. stupně z něj nevycházel. Soud I. stupně vyžádal znalecký posudek znalkyně

MUDr. jméno příjmení, znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní lékařství a nemoci z povolání. Bolestné znalkyně v posudku hodnotila 93 body. Znalkyně dospěla k závěru, že žádné ztížení společenského uplatnění žalované v souvislosti s pracovním úrazem nevzniklo. Na těchto závěrech setrvala znalkyně i v dodatku znaleckého posudku a při výslechu. Soud I. stupně dospěl k závěru, že znalecký posudek znalkyně příjmení jméno příjmení je přesvědčivý a závěry posudku vycházely ze závěrů lékařských vyšetření žalobkyně. Vzhledem k závěrům znalkyně příjmení jméno příjmení soud I. stupně nevyhověl nároku žalobkyně na doplacení bolestného a ztížení společenského uplatnění. Pokud jde o nárok na ztrátu na výdělku, žalovaný vyplatil prostřednictvím vedlejšího účastníka žalobkyni náhradu za ztrátu na výdělku do datum. Soud I. stupně na podkladě znaleckého posudku MUDr. jméno příjmení uzavřel, že pracovní neschopnost žalobkyně v souvislosti s pracovním úrazem trvala až do datum. Proto soud I. stupně přiznal žalobkyni náhradu za ztrátu na výdělku za období od datum do datum, přičemž vycházel z průměrného měsíčního výdělku 19.976 Kč a průměrného denního výdělku 604,40 Kč. S přihlédnutím k průměrnému výdělku a vyplaceným nemocenským dávkám přiznal soud I. stupně nárok na ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 40.9354,80 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení z této částky. Nárok na ztrátu na výdělku po dobu do skončení pracovní neschopnosti do datum v další částce 135.760,20 Kč nebyl přiznán, neboť soud I. stupně dospěl k závěru, že pracovní neschopnost trvala do datum. Nárok na ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od datum do datum nebyl žalobkyni přiznán, neboť pracovní schopnost žalobkyně nezanikla a žalobkyně nemá přiznán ani částečný invalidní důchodu a pracovní poměr ukončila dohodou k datum O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 150 o. s. ř., přičemž zohlednil okolnosti, za kterých byla podána žaloba na náhradu škody v souvislosti s pracovním úrazem, okolnosti, že žalobkyně měla k dispozici posudky o výši bodového ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění a s ohledem na subjektivní zdravotní potíže, které vnímala jako důsledek pracovního úrazu. Dále zohlednil, že žalobkyně dlouhodobě nepracuje, nepobírá důchod a uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení by mohlo vést k majetkovým problémům žalobkyně. Náklady řízení státu by měla nést žalovaná, která je však osvobozena od soudních poplatků. Proto bylo rozhodnuto, že se ČR náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit soudní poplatek podle položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků ve výši 2.045 Kč.

3) Po uvedené události žalobkyně pokračovala v práci, ale z důvodu značných bolestí byla nucena dne datum nastoupit pracovní neschopnost, která trvala do datum.

4) Žalovaný prostřednictvím vedlejšího účastníka uhradil žalobkyni náhradu ztráty na výdělku za období od datum do datum. Dále žalovaný vyplatil žalobkyni prostřednictvím vedlejšího účastníka náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 200.000 Kč. Žalovaný rovněž vyplatil prostřednictvím vedlejšího účastníka bolestné ve výši 25.000 Kč.

Shoda mezi znalci je pouze v tom, že u žalobkyně nebylo před pracovním úrazem zjištěno degenerativní onemocnění kolenního kloubu pravé končetiny. Znalkyně příjmení jméno příjmení nemohla provést revizi ke znaleckému posudku MUDr. jméno příjmení, s ohledem na rozdílnou odbornost těchto znalců. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že soud I. stupně neakceptoval důkazní návrh na zpracování revizního znaleckého posudku ke znaleckému posudku MUDr. jméno příjmení. Vůči znaleckému posudku znalkyně příjmení jméno příjmení namítá, že znalkyně zmínila okrajově některé lékařské zprávy, ze kterých však nevyvodila žádné závěry. Konkrétně žalobkyně namítá, že znalkyně příjmení jméno příjmení nekomentovala závěry ze zprávy MUDr. jméno příjmení ohledně natažených vazů, i když z jeho zprávy citovala. Žalobkyně poukázala na zprávu MUDr. Vrány, který popsal bolesti žalobkyně a učinil doporučení. Žalobkyně poukázala na zprávu MUDr. jméno příjmení, který připustil existenci srůstů a nedoporučil další operativní řešení, dále poukázala na revizní zprávu Okresní správy sociálního zabezpečení, z níž MUDr. jméno příjmení cituje, ale odkazuje jen na první část. Žalobkyně dále poukázala, že obec pojišťovna ji vyplatila bolestné i ztížení společenského uplatnění. S žalobkyní byl rozvázán pracovní poměr z důvodu dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti podle § 52 písm. d/ zákoníku práce, vzhledem k lékařské zprávě MUDr. jméno příjmení. Žalobkyně poukazuje na odlišné závěry vyšetření MUDr. jméno příjmení od závěrů MUDr. jméno příjmení. Znalkyně

MUDr. jméno příjmení sice citovala zprávu revizního lékaře MUDr. jméno příjmení, ale jen částečně. Žalobkyně dále poukázala na zprávu MUDr. jméno příjmení, který popsal omezený rozsah pohybu kolene a učinil doporučení. Žalobkyně poukázala na lékařskou zprávu

MUDr. příjmení, která popisuje potíže a bolestivost. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu I. stupně a v celém rozsahu podané žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. K podanému odvolání žalobkyně se písemně vyjádřil žalovaný tak, že soud prvního stupně uvedl, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Jeho rozhodnutí je odůvodněné a srozumitelné. Skutková zjištění odpovídají provedenému dokazování. Z lékařských zpráv uváděných v odvolání žalobkyní nelze dovodit, v čem by měly být závěry MUDr. jméno příjmení chybné. Žalobkyní navrhovaná revize by byla nehospodárná. Soud I. stupně považoval znalecký posudek MUDr. jméno příjmení za vadný a trpící nedostatky.

Proto žalovaný navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo ve výroku II. jako věcně správné potvrzeno.

6. K podanému odvolání žalobkyně a k podanému odvolání žalovaného se písemně vyjádřil vedlejší účastník na straně žalovaného. Vedlejší účastník se s právními závěry soudu I. stupně ve výroku I. a II. napadeného rozsudku ztotožňuje. Námitky žalobkyně považuje vedlejší účastník za nedůvodné, když posouzení zdravotních následků pracovního úrazu žalobkyně je věcí odbornou, a to medicínského rázu. Za tím účelem proto soud I. stupně ustanovil znalkyni příjmení jméno příjmení. Námitky žalobkyně ve vztahu k závěrům soudem ustanovené znalkyně příjmení jméno příjmení jsou ryze spekulativní. Znalkyně na základě medicínských podkladů vyvodila odborné závěry. Vedlejší účastník je názoru, že své odborné závěry znalkyně přesvědčivě obhájila v rámci svého výslechu. Vedlejší účastník se ztotožňuje s odvoláním žalovaného, které směřuje proti výrokům III. a V.

7. Odvolací soud zjistil, že obě odvolání byla podána včas, osobami oprávněnými k podání odvolání, přičemž odvolání se opírají o zákonem předvídané skutečnosti jako důvody odvolání a mají zákonem předvídané náležitosti.

8. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k následujícím závěrům.

9. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně vyplynulo následující:

10. Po připuštění změn návrhu navržených žalobkyní soudem I. stupně a po částečném zpětvzetí žaloby žalobkyní a částečném zastavení řízení soudem I. stupně zůstal předmětem řízení před soudem I. stupně nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení následujících částek, a to pokud jde o jistinu: ⟪LB:lb_001⟫ - částky 176.714 Kč z důvodu nároku na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu trvání pracovní neschopnosti za období od datum do datum, přičemž žalobkyně tvrdila, že ji za tuto dobu, kdy trvala její pracovní neschopnost v důsledku pracovního úrazu, nebyla náhrada za ztrátu na výdělku vyplacena a že je dán tento její nárok vzhledem k příjmovým poměrům žalobkyně v tomto období v porovnání s výdělky žalobkyně před vznikem pracovního úrazu, ⟪LB:lb_002⟫ - částky 363.740 Kč z důvodu nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od datum do datum, přičemž žalobkyně tvrdila, že ji za tuto dobu po skončení její pracovní neschopnosti nebyla náhrada za ztrátu na výdělku vyplacena a že tento její nárok je dán s ohledem na její příjmové poměry po skončení pracovní neschopnosti, a to v důsledku pracovního úrazu, ⟪LB:lb_003⟫ - částky 250 Kč z důvodu nároku na bolestné, neboť žalobkyně tvrdila, že ji náleží doplatek 250 Kč za 1 bod bolestného nad rámec částky, která jí byla na bolestném vyplacena žalovaným prostřednictvím vedlejšího účastníka, a to s odkazem na bodové ohodnocení bolestného provedeného lékařskou zprávou MUDr. jméno příjmení, praktické lékařky, který ohodnotila bolestné na celkem 101 bodů, přičemž uhrazena ji byla doposud pouze částka bolestného odpovídající 100 bodům, má tedy nárok ještě na zaplacení doplatku za 1 bod bolestného, ⟪LB:lb_004⟫ - částky 200.000 Kč z důvodu náhrady za ztížení společenského uplatnění, neboť žalobkyně tvrdí, že ji náleží doplatek náhrady za ztížení společenského uplatnění nad rámec částky, která jí byla na náhradě za ztížení společenského uplatnění vyplacena žalovaným prostřednictvím vedlejšího účastníka, a to s odkazem na bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění provedené Kroměřížskou nemocnicí – ortopedickým oddělením ze dne datum, podle kterého ji náleží náhrada za ztížení společenského uplatnění v rozsahu číslo bodů po 250 Kč, přičemž uhrazena ji byla doposud pouze částka ztížení společenského uplatnění odpovídající 800 bodům.

11. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k době, kdy došlo k pracovnímu úrazu žalobce a k jeho následnému léčení - podle právních předpisů účinných v té době, tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30. 9. 2015 (dále jen„ zákoník práce“ nebo„ zák. práce“).

12. Podle § 366 odst. 1 zák. práce zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

13. Podle § 369 odst. 1 zák. práce zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za

a) ztrátu na výdělku,

b) bolest a ztížení společenského uplatnění,

c) účelně vynaložené náklady spojené s léčením,

d) věcnou škodu; ustanovení § 265 odst. 3 platí i zde.

14. Podle § 370 odst. 1 zák. práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 a plnou výší nemocenského. Náhrada za ztrátu na výdělku podle věty první přísluší zaměstnanci do výše jeho průměrného výdělku před vznikem škody i za dobu, kdy mu v době prvních 3 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nenáleží nemocenské nebo kdy mu podle § 192 odst. 1 části věty druhé za středníkem nepřísluší náhrada mzdy nebo platu.

15. Podle § 370 odst. 2 zák. práce náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci i při jeho další pracovní neschopnosti z důvodu téhož pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Průměrným výdělkem před vznikem škody podle věty první je průměrný výdělek zaměstnance před vznikem této další škody. Jestliže před vznikem této další škody příslušela zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 se zaměstnanci poskytne do výše částky, do které by mu příslušela náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kdyby nebyl neschopen práce. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje náhrada mzdy nebo platu podle § 192 a nemocenské.

16. Podle § 371 odst. 1 zák. práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

17. Podle § 372 odst. 1 zák. práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově.

18. Podle § 372 odst. 2 zák. práce Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které je možné poskytnout náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

19. Podle § 10 vyhlášky č. 276/2015 Sb. byla-li bolest nebo ztížení společenského uplatnění způsobena přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení a nebyl-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení vydán lékařský posudek k odškodnění bolesti nebo ztížení společenského uplatnění, stanoví se náhrada za bolest nebo náhrada za ztížení společenského uplatnění podle tohoto nařízení.

20. Z právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4556/2016, vyplynulo, že při stanovení náhrady za bolest způsobenou zaměstnanci pracovním úrazem (nemocí z povolání), ke kterému došlo poté, co dne datum nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se až do datum postupuje (s výjimkou případů, na které se vztahuje ustanovení § 10 nařízení vlády č. 276/2015 Sb.) podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb.

21. Z právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3687/2018, vyplývá, že pro určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění v pracovněprávních vztazích se použije nařízení vlády č. 276/2015 Sb., popřípadě vyhlášky č. 440/2001 Sb.

22. Po právní stránce dospěl soud I. stupně ke správnému právnímu závěru, že žalobkyně utrpěla datum pracovní úraz, jakož i ke správnému právnímu závěru, že je dána povinnost žalovaného jakožto zaměstnavatele nahradit žalobkyni jakožto zaměstnankyni škodu a nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda a nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů a v přímé souvislosti s nimi.

23. Z tohoto důvodu soud I. stupně také přiznal žalobkyni nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od datum do datum ve výši 40.953,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21.181,60 Kč od datum do zaplacení, a to ve výroku I. rozsudku, přičemž tento výrok nebyl napaden odvoláním a nabyl tak samostatně právní moci. Tento nebyl předmětem odvolacího přezkumu.

24. Soud I. stupně nepřiznal žalobkyni jí požadovaný nárok: ⟪LB:lb_001⟫ - na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od datum do datum, ⟪LB:lb_002⟫ - na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od datum do datum, ⟪LB:lb_003⟫ - nárok na náhradu doplatku na bolestném, ⟪LB:lb_004⟫ - nárok na náhradu doplatku náhrady za ztížení společenského uplatnění, neboť po provedeném dokazování, zejména na podkladě závěrů znaleckého posudku, doplňku znaleckého posudku a výslechu znalkyně příjmení jméno příjmení dospěl k závěru, že v důsledku utrpěného úrazu z datum trvala pracovní neschopnost žalobkyně jen do datum, že žalobkyni nevznikl nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění a že výše nároku žalobkyně na bolestné nepřevyšuje částku, která již z tohoto důvodu byla žalovaným prostřednictvím vedlejšího účastníka žalobkyni vyplacena. V této části nárok žalobkyně zamítl, přičemž zamítl také část nároku žalobkyně na přiznání úroku z prodlení.

25. Žalobkyně nesouhlasí se závěry znaleckého posudku znalkyně příjmení jméno příjmení a navrhuje revizní znalecký posudek.

26. Mezi účastníky je tedy sporná otázka příčinné souvislosti mezi úrazem žalobkyně z datum a těmi následky, jež vedly k uplatnění těch nároků žalobkyně, které nebyly soudem I. stupně žalobkyni přiznány.

27. Z ustálené soudní praxe vyplývá, že příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde o otázku skutkových zjištění. Jelikož jde o otázku skutkovou, nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005, nebo ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006).

28. Soud I. stupně správně vycházel z toho, že je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků) více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku.

29. Právně relevantními příčinami tedy nemohou být kterékoliv faktické příčiny, sebevíce vzdálené od škodního následku, nýbrž je třeba vyčlenit (izolovat) jen ty příčiny, s nimiž právo spojuje vznik odpovědnosti (tzv. umělá izolace jevů), a které jsou pro způsobení následku významné (tzv. gradace příčinné souvislosti) a které podle obvyklého chodu věcí i podle obecné zkušenosti mají zpravidla (typicky) za následek způsobení určité škody

(tzv. adekvátní příčinná souvislost).

30. Ani z tohoto pohledu však nelze postupu soudu I. stupně ničeho vytknout.

31. Příčinná souvislost je tedy dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého (přirozeného) chodu věcí i obecné zkušenosti, respektive poznatků adekvátním následkem události (srov. přiměřeně právní názor vyjádření v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3285/2015).

32. V souvislostech tohoto konkrétního případu soud I. stupně z hlediska zjištěného skutkového stavu správně uzavřel, že v důsledku úrazového děje z datum je odůvodněna délka trvání pracovní neschopnosti pouze do datum. Také je odpovídající závěr, že ke ztížení společenského uplatnění na straně žalobkyně vůbec nedošlo a že výše bolestného v důsledku úrazového děje nepřevyšuje již náhradu žalobkyni vyplacenou.

33. Soud I. stupně vysvětlil, proč nepřistoupil k reviznímu znaleckému posudku.

34. Odvolateli nelze přisvědčit v tom, že v pochybnostech o správnosti a úplnosti již existujícího posudku je namístě vždy vypracovat revizní znalecký posudek.

35. Při systematickém výkladu je totiž třeba vzít v úvahu, že vyhodnocení důkazních prostředků, včetně znaleckého posudku, a uvážení, jestli je zapotřebí revizního posudku, je v prvé řadě věcí volné úvahy soudu (§ 132 o. s. ř.). Jestliže soud I. stupně v mezích, které má k dispozici pro přezkum věcné správnosti posudku uzavře, že k odbornému pochopení skutečnosti postačí jiné důkazní prostředky, tak revizní znalecký posudek nezadá. K vypracování revizního posudku není důvod ani tehdy, když soud poté, co má k dispozici vícero posudků, dojde v mezích, v nichž může přezkoumávat správnost posudků k závěru, že pochybnosti o správnosti určitého posudku byly rozptýleny, zatímco je důvod se domnívat, že jiné znalecké posudky nejsou správné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015).

36. Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu. Proto vždy záleží na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) bude mít pochybnosti o správnosti znaleckého posudku za odstraněné.

37. V případě rozporu mezi dvěma znaleckými posudky, lze rozhodnout o přezkoumání těchto posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, ovšem jen v případě, že soud sám tento rozpor po slyšení znalců neodstraní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne datum, uveřejněný pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 1336/10, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 57, roč. 2011, pod číslo anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015).

38. Soud musí dbát mimo jiné o to, aby znalcem byl ustanoven odborník z toho oboru, popř. odvětví, do něhož spadá odborné posouzení konkrétní skutečnosti.

39. V daném případě byly pro závěry soudu I. stupně stěžejní závěry znalkyně příjmení jméno příjmení, která je znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání. Ze znaleckého posudku znalkyně příjmení jméno příjmení vyplynulo, že jmenovaná znalkyně konzultovala zadaný znalecký posudek s ortopedem - primářem MUDr. jméno příjmení, u něhož nechala za účelem zpracování svého znaleckého posudku také žalobkyni vyšetřit. jméno znalkyně je atestována ve všeobecném lékařství a v nemocích z povolání. Žalobkyni vyšetřila rovněž sama soudem znalkyně příjmení jméno příjmení.

40. Soud I. stupně podrobně vyložil, proč pochybnosti vznášené žalobkyní o správnosti posudku znalkyně příjmení jméno příjmení byly rozptýleny, zatímco je důvod se domnívat, že znalecký posudek MUDr. jméno příjmení, CSc. není správný.

41. Odvolací soud se s těmito úvahami soudu I. stupně ztotožnil, neboť jsou odůvodněné.

42. Znalkyně příjmení jméno příjmení ve svém znaleckém posudku konstatovala, že u žalobkyně zjištěná přítomnost chondropatie mediálního kondylu představuje neúrazový nález.

To je ostatně v souladu se závěry znalce příjmení jméno příjmení, CSc., který uvedl, že lehké poškození kloubní chrupavky na mediálním kondylu fmurur je v tomto věku běžné, šlo o chondropatii I. stupně – které má většina populace v tomto věku. Uvedené zjištění také koresponduje se zprávou MUDr. jméno příjmení, jež je součástí spisu a z níž vycházel vedlejší účastník, pokud za žalovaného žalobkyni částečně plnil.

43. Pokud jde o souvislost délky pracovní neschopnosti žalobkyně jakožto následku úrazu žalobkyně ze dne datum, pak ze zprávy MUDr. jméno příjmení vyplývá, že jmenovaný dokonce spatřoval pracovní neschopnost jako následek pracovního úrazu pouze do dne datum, kdy bylo konstatováno, že rána po exstirpaci prepatelární bursy byla zhojena a kolenní kloub byl bez náplně. Znalkyně příjmení jméno příjmení pak přesvědčivě dospěla k závěru o souvislosti pracovní neschopnosti žalobkyně s úrazem datum až do dne datum. Jde o odbornou medicínskou otázku. Znalkyně příjmení jméno příjmení setrvala na svém závěru o souvislosti úrazu z datum s pracovní neschopností žalobkyně do dne datum rovněž v doplňku znaleckého posudku a rovněž při vlastním výslechu znalkyně. Znalkyně příjmení jméno příjmení výslovně uvedla, že dobu trvání pracovní neschopnosti určila s přihlédnutím k lékařské zprávě MUDr. příjmení, který při ortopedické kontrole dne datum, mj. na podkladě rentgenového vyšetření nezjistil významný klinický nález. Další pracovní neschopnost byla jen pro subjektivní stesky žalobkyně, ale bez významného klinického nálezu. Znalkyně příjmení jméno příjmení svůj závěr odchylující se od zprávy MUDr. jméno příjmení odůvodnila tím, že pro takový závěr bylo zapotřebí rentgenové vyšetření, k čemuž došlo až datum, přičemž koleno bylo také po artroskopii. Pokud jde o MUDr. jméno příjmení, CSc., pak jmenovaný výslovně nehodnotil ve svém posudku dobu trvání pracovní neschopnosti, pokud jde o souvislost s úrazem z datum. Na uvedené byl dotazován až následně žádostí soudu I. stupně a doplnění jeho posudku z datum (č. l. 359), přičemž však jmenovaný se k otázce nevyjádřil, což odůvodnil mj. svým věkem, pro který již není schopen doplnit svůj původní posudek.

44. Pokud jde o vyčíslení bolestného a ztížení společenského uplatnění, je zcela nepoužitelný znalecký posudek znalce příjmení jméno příjmení, CSc., který vycházel při tomto vyčíslení z vyhlášky č. 440/2001 Sb., což je však postup neodpovídající právní úpravě. V souvislosti s pracovním úrazem, který žalobkyně utrpěla dne datum, připadá v úvahu primárně poskytnutí náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění, jež ji byla způsobena přede dnem datum, kdy nabylo účinnosti nařízení vlády č. 276/2015 Sb., buď podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., nebo podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Závěr, který z těchto právních předpisů se vztahuje na projednávanou věc, je třeba (vzhledem k přechodnému ustanovení § 10 nařízení vlády č. 276/2015 Sb.) odvíjet od skutečnosti, zda lékařský posudek k odškodnění bolesti byl vydán v době před, anebo až po nabytí účinnosti nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Jelikož v tomto konkrétním případě byl znalecký posudek vydán až po nabytí účinnosti nařízení vlády č. 276/2015 Sb., bylo zapotřebí poskytnutí výše náhrady odvíjet od nařízení vlády č. 276/2015 Sb. V rozporu s tím však MUDr. jméno příjmení, CSc., postupoval podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. Přepracování svého posudku nebyl již MUDr. jméno příjmení, CSc., schopen provést vzhledem ke svému věku, což výslovně sdělil a oznámil soudu. Oproti tomu zcela přiléhavé byly v tomto směru závěry znalkyně příjmení jméno příjmení.

45. Ani v tomto směru tedy nebylo shledáno v postupu soudu I. stupně pochybení.

46. Pokud žalobkyně v odvolání cituje z lékařských zpráv, jež tvoří součást spisového materiálu soudu I. stupně a ze zpráv, které citovala, byť podle názoru žalobkyně nedostatečně a nepřiléhavě sama znalkyně, pak tyto námitky nemají vliv na závěry učiněné soudem

I. stupně k dalšímu řízení.

47. Z hlediska odbornosti znalce je zapotřebí uvést, že v rozhodnutí ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3653/2019, Nejvyšší soud posuzoval věc, jejímž předmětem byla mj. otázka, zda příčinou pracovní neschopnosti žalobce byl pracovní úraz kolene zaměstnance.

Nejvyšší soud vyslovil názor, že je nezbytné vypracování znaleckého posudku znalcem z oboru ortopedie ve spolupráci se znalcem z oboru pracovního lékařství.

Tomu koresponduje ustanovení § 43 odst. 4, 5, § 54 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., ze kterého plyne znalcem – lékařem pro tuto věc by měl být mj. též lékař z oboru pracovního lékařství a z všeobecného praktického lékařství.

48. Těmto požadavkům však nevyhovuje znalecká odbornost MUDr. jméno příjmení, CSc., který není lékařem z oboru pracovního lékařství, ani znalcem v odvětví pracovního lékařství. Oproti tomu MUDr. jméno příjmení je lékařka atestovaná v oboru pracovního lékařství, je znalcem z oboru zdravotnictví odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání a využila ke zpracování svého znaleckého posudku jako konzultanta ortopeda - primáře MUDr. jméno příjmení. Byla zachována potřebná odbornost při zpracování znaleckého posudku MUDr. jméno příjmení, která má rovněž atestaci z všeobecného lékařství.

49. Pokud jde o práci se znaleckým posudkem MUDr. jméno příjmení, CSc., tento znalecký posudek hodnotil soud I. stupně jako věcně nesprávný, kdy jak již bylo uvedeno při vyčíslení bolestného a ztížení společenského uplatnění postupoval znalec podle nesprávné právní úpravy a jeho znalecký posudek navíc řešil jen část odborného, skutkového problému, neboť absentovalo řešení souvislosti mezi úrazem z datum a délky trvání pracovní neschopnosti. Soud I. stupně přistoupil v případě tohoto znaleckého posudku k řádnému postupu při odstranění vad posudku, neboť především požádal znalce o vysvětlení.

Toto vysvětlení je přípustné rovněž v písemné formě. Jelikož shora označené vady zůstaly neodstraněny a na další výzvu k odstranění těchto vad reagoval znalec tak, že není schopen toto splnit s ohledem na svůj věk, nebylo již zapotřebí přistoupit k vysvětlení v jednací síni (srov. příjmení, J. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář, příjmení jméno § 79 – 180, Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 328). Znalec totiž setrval na tom, že zadaný znalecký úkol nesplní. Proto důvodně přistoupil soud I. stupně k zadání znaleckého posudku MUDr. jméno příjmení.

50. V souvislosti s vlivem poškození zdraví na výkon zaměstnání se v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění odškodňuje omezení možnosti seberealizace a společenského uplatnění v návaznosti na výkon povolání (ve smyslu profese) bez přímé souvislosti s výší výdělku, neboť odškodnění tu přichází v úvahu, i kdyby ke snížení výdělku nedošlo.

51. Jestliže v konkrétním případě ze závěrů znaleckého zkoumání MUDr. jméno příjmení vyplynulo, že žádné omezení možnosti seberealizace a společenského uplatnění v návaznosti na výkon povolání (ve smyslu profese) na straně žalobkyně nevzniklo, neboť pravé koleno se po odstranění tíhového váčku dobře zhojilo, k poúrazovým změnám nedošlo, a nedošlo ani k poúrazové patologii, ortopedický nález z datum je negativní, koleno je bez výpotku a omezení hybnosti je jen v důsledku z toho, že žalobkyně řádně nerozcvičila jizvu, ani se o to nesnažila, přičemž jizva na koleni sama o sobě ztížení společenského uplatnění nepředstavuje, pak soud I. stupně nepochybil, pokud zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala, aby jí byl přiznán nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění.

52. Odvolací soud vzal v úvahu právní názor v nálezu Ústavního soudu ČR, z datum, sp. zn. II. ÚS 2925/20, podle kterého pokud účastník, který v důsledku pracovního úrazu utrpěl ztížení společenského uplatnění, v řízení prokáže, že by mu při posouzení věci podle obecné občanskoprávní úpravy (§ 2958 občanského zákoníku) náleželo odškodnění ztížení společenského uplatnění v částce vyšší, než by mu jinak náleželo na základě kalkulace provedené dle vládního nařízení č. 276/2015 Sb., vyžadují principy rovnosti a plného odškodnění zásahu do nedotknutelnosti osoby při poškození zdraví takový ústavně konformní výklad § 372 a § 388 zákoníku práce, podle kterého se účastníkovi dostane tohoto odškodnění alespoň na úrovni, které by se jinému poškozenému dostalo v občanskoprávním vztahu za okolností obdobných věci účastníka, a to bez toho, aby byl účastník povinen tvrdit a prokazovat okolnosti v jeho poměrech, které by z jeho věci činily výjimečný případ dle § 388 zákoníku práce; v takovém případě je obecný soud postupem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy povinen neaplikovat nařízení vlády č. 276/2015 Sb., které je podzákonným právním předpisem, a konkrétní výši náhrady určit s přihlédnutím ke všem individuálním okolnostem případu způsobem obdobným v občanskoprávních vztazích.

53. V této konkrétní věci však odvolací soud zohlednil, že žalobkyně v řízení neprokázala a ani nijak nevyšlo najevo, že by žalobkyni při posouzení věci podle obecné občanskoprávní úpravy náleželo odškodnění ztížení společenského uplatnění, případně, že by jí náleželo odškodnění ztížení společenského uplatnění v částce vyšší, než v jaké jí již bylo plněno žalovaným prostřednictvím vedlejšího účastníka. Z těchto důvodů nebylo možno daný právní názor v této konkrétní věci využít.

54. Okolnost, že zaměstnanec není schopen po skončení pracovní neschopnosti realizovat svoji pracovní sílu na trhu práce za stejných finančních podmínek jako před tím, než utrpěl pracovní úraz, znamená, že snížení mzdy (nebo jiného příjmu ze závislé nebo jiné výdělečné činnosti), představuje skutečnou škodu, která se nahrazuje v rámci náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Předpokladem pro vznik tohoto dílčího nároku na náhradu škody je existence pracovního úrazu, ztráta na výdělku a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a ztrátou na výdělku, která vzniká po skončení pracovní neschopnosti.

55. Z provedeného dokazování, a to ze závěrů znaleckého zkoumání znalkyně příjmení jméno příjmení vyplynulo, že zdravotní potíže žalobkyně po skončení pracovní neschopnosti určitě nejsou důsledkem úrazu žalobkyně z datum a že pracovní neschopnost jako důsledek úrazu žalobkyně trvala jen do datum a žalobkyně byla v každém případě schopna vykonávat dosavadní práci po datum, tj. po skončení pracovní neschopnosti jako následku úrazu z datum. Žalobkyně byla zdravotně způsobilá k výkonu původní profese.

Soud I. stupně pak v té souvislosti zohlednil zjištění, že žalobkyně nebyla ani uznána invalidní.

56. S ohledem na shora uvedené, i pokud po skončení pracovní neschopnosti vznikla ztráta na výdělku, učinil soud I. stupně odůvodněný závěr, že nárok na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti není dán. S ohledem na popsaná zjištění učiněná na podkladě znaleckého zkoumání MUDr. jméno příjmení absentuje naplnění předpokladu pro vznik dílčího nároku na náhradu škody v podobě příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a ztrátou na výdělku, která vzniká pro skončení pracovní neschopnosti.

57. Ze všech těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně v části výroku II., kterou bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně na bolestné v částce 250 Kč, ztížení společenského uplatnění v částce 200.000 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti do datum v částce 135.760,20 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od datum do datum v částce 363.740 Kč, jako ve výroku věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

58. Rozsudku soudu I. stupně je pak zapotřebí vytknout následující.

59. Podáním z č. l. 344 a násl. žalobkyně upřesnila mj. svůj nárok na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu od datum do datum. Žalobkyně požadovala na č. l. 346, aby soud rozhodl o jejím nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 187.485 Kč. Soud I. stupně však rozhodl v odvoláním napadeném rozsudku jen o nároku žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v částce 176.714 Kč. Soud I. stupně nerozhodl o celé části nároku žalobkyně, který žalobkyně žádala učinit předmětem řízení. Žalobkyně v citovaném podání vzala část svého nároku zpět a naopak rozšířila část svého původního žalobního nároku. V tomto směru však soud I. stupně o podání žalobkyně nerozhodl.

60. Žalobkyně mj. podáním z č. l. 344 a násl. požadovala, aby jí byl přiznán zákonný úrok z prodlení od datum do zaplacení z částky 187.485 Kč (náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti). Dále žalobkyně požadovala, aby jí byl přiznán zákonný úrok z prodlení od datum z částky 363.740 Kč (náhrada na ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti).

61. Soud I. stupně však nerozhodl o změně žaloby, tj. nerozhodl o připuštění změny žaloby, pokud jde o nárok na zákonný úrok z prodlení od datum z částky 363.740 Kč a o připuštění změny žaloby v podobě nároku na zákonný úrok z prodlení od datum z částky 187.485 Kč.

62. Z těchto důvodů bylo rozhodnutí soudu I. stupně z důvodu této shora uvedené vady podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušeno v části výroku II., kterým bylo rozhodnuto o nároku na úrok z prodlení a ve výroku III., IV. a V. se ruší a v této části se věc vrací soudu

63. Výroky III., IV. a V. musely být zrušeny, neboť jde o závislé nákladové výroky.

64. V dalším postupu soud I. stupně rozhodne: ⟪LB:lb_001⟫ - o připuštění změny návrhu, pokud jde o nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti v období od datum do datum, kdy namísto původně požadované částky 41.473 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 41.473 Kč od datum do zaplacení, požaduje žalobkyně nově částku 58.431 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 58.431 Kč od datum do zaplacení, ⟪LB:lb_002⟫ - o připuštění změny návrhu, pokud jde o nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti v období od datum do datum, kdy namísto původně požadované částky 23.442 Kč (na č. l. 62) nově žalobkyně požaduje zaplacení 25.530 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 25.530 Kč od datum do zaplacení, ⟪LB:lb_003⟫ - o částečném zastavení řízení (za souhlasu ostatních účastníků), pokud jde o nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti v období od datum do datum, kdy namísto původně požadované částky 64.915 Kč (na č. l. 82, 83) nově požaduje žalobkyně zaplacení 50.358 Kč, tj. co do částky 14.557 Kč, ⟪LB:lb_004⟫ - o připuštění změny návrhu, pokud jde o nárok na zákonný úrok z prodlení z částky náhrady za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti v období od datum do datum, z částky 50.358 Kč od datum do zaplacení, ⟪LB:lb_005⟫ - o připuštění změny návrhu, pokud jde o nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti v době od datum do datum, kdy namísto původně požadované částky 23.442 Kč (č. l. 205), nově požaduje žalobkyně zaplacení 25.881 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 25.881 Kč od datum do zaplacení, ⟪LB:lb_006⟫ - o připuštění změny návrhu, pokud jde o nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti v době od datum do datum, kdy namísto původně požadované částky 23.442 Kč (č. l. 251), nově požaduje žalobkyně zaplacení 27.285 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 27.285 Kč od datum do zaplacení, ⟪LB:lb_007⟫ - o připuštění změny návrhu, pokud jde o nárok na zákonný úrok z prodlení z částky náhrady za ztrátu na výdělku za dobu po skončení pracovní neschopnosti v období od datum do datum, z částky 363.740 Kč od datum do zaplacení.

65. V dalším postupu soud I. stupně rozhodne: ⟪LB:lb_001⟫ - o nároku na zákonný úrok z prodlení z částky 250 Kč (bolestného) za dobu od datum do zaplacení, ⟪LB:lb_002⟫ - o nároku na zákonný úrok z prodlení z částky 200.000 Kč (ztížení společenského uplatnění) za dobu od datum do zaplacení, ⟪LB:lb_003⟫ - o nároku na zákonný úrok z prodlení z částky 166.303,40 Kč (náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti) od datum do zaplacení, tj. z částky rozdílu mezi 187.485 Kč a částkou 21.181,60 Kč, z níž byl úrok z prodlení soudem I. stupně pravomocně přiznán, ⟪LB:lb_004⟫ - o nároku na zákonný úrok z prodlení z částky 363.740 Kč (náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti) od datum do zaplacení, ⟪LB:lb_005⟫ - o nároku na zaplacení částky 10.771 Kč, představující část dosud nerozhodného nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (po připuštění změn návrhu a po částečném zpětvzetí návrhu), a to doplňujícím rozsudkem.

66. Dále opětovně rozhodne soud I. stupně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, o náhradě nákladů státu a o povinnosti k úhradě částky soudního poplatku.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců od jeho doručení, a to u Okresního soudu v Uherském Hradišti, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.