KSBR 60 CO 174/2021-202

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Ladislava Pavlíčka a JUDr. Karlem Šabatou, PhD., ve věci ⟪LB:lb_002⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení, LL.M. ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení částky 470.000 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_010⟫ o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. 6. 2021, ⟪LB:lb_011⟫ č. j. 35 C 173/2020-123

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího a dovolacího řízení ve výši 78.169 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně

JUDr. jméno příjmení.

1. Pokud žalovaný namítal, že k posouzení věrohodnosti výpovědi svědkyně jméno příjmení nebyl proveden důkaz nahrávkou rozhovoru s ní dne datum, pak svědkyně jméno příjmení uvedla, že nahrávka byla provedena bez jejího souhlasu a soud I. stupně tento důkaz získaný nezákonným způsobem správně neprovedl v souladu s konstantní judikaturou z důvodů, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje a nemá, co by k nim měnil nebo doplňoval. Správně přitom uzavřel, že odepření provedení takového dokazování neznamená porušení práva žalovaného na spravedlivý proces. Pokud by soud takový nezákonný důkaz připustil, porušil by právo na spravedlivý proces žalobkyně. Žalovaný není vůči žalobkyni v řízení slabší stranou, nutnost jehož ochrany by ospravedlnila použití nezákonně získaného důkazu.

2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) odvolání žalovaný. Namítal, že uzavření žalobkyní tvrzené ústní dohody, na základě které po něm žalobkyně uplatňovala zaplacení částky 470.000 Kč, nebylo prokázáno, když soud I. stupně vycházel z nevěrohodné výpovědi svědkyně příjmení jméno příjmení zpochybňované audionahrávkou rozhovoru mezi ním a touto svědkyní, která měla být, ale nebyla soudem I. stupně k důkazu provedena, čímž bylo vzhledem k podstatnému vlivu tohoto důkazu porušeno jako slabší straně sporu jeho právo na spravedlivý proces. Namítal dále, že pro případ prokázání uzavření žalobkyní tvrzené ústní dohody nebyla soudem I. stupně správně posouzena splatnost plnění podle žalobkyní tvrzené ústní dohody a z jeho strany vznesená námitka promlčení. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl.

3. Žalobkyně ve vyjádření s odvoláním nesouhlasila. Poukazovala na to, že uzavření ústní dohody, na základě které po žalovaném uplatňuje zaplacení částky 470.000 Kč, bylo prokázáno věrohodnou svědeckou výpovědí dvou přímých účastníků ústní dohody matkou jméno příjmení a její dcerou Mgr. jméno příjmení, na základě které po žalovaném uplatňuje zaplacení částky 470.000 Kč, žalovaný nebyl slabší stranou a ze strany žalovaného tajně pořízená audionahrávka rozhovoru mezi žalovaným a svědkyní příjmení jméno příjmení nebyla k důkazu soudem I. stupně správně provedena z jím uvedených důvodů a splatnost plnění podle jí tvrzené ústní dohody a ze strany žalovaného vznesená námitka promlčení byla správně posouzena. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

4. Odvolací soud poté, co zjistil, že je uplatněn zákonný odvolací důvod (§ 205 odst. 2 písm. b/, c/, d/, e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), zopakoval dokazování výslechem svědkyň jméno příjmení a jméno příjmení a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání dne datum. Žalobkyně, zástupce žalobkyně, a zástupce žalovaného se k nařízenému jednání na předvolání dostavili. Žalovaný se k nařízenému jednání na předvolání doručené mu dne datum nedostavil, omluvil svou neúčast u jednání s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Odvolací soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

6. Projednávanou věc je třeba posuzovat – vzhledem k tomu, že k uzavření ústní smlouvy došlo někdy v průběhu roku 2000 i v současné době v návaznosti na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“).

7. Soud I. stupně po provedeném dokazování učinil správná skutková zjištění a správně zjistil, že jméno příjmení, matka žalobkyně, jméno příjmení a jméno příjmení (matky žalovaného) uzavřela přibližně před dvaceti lety se svými dcerami ústní dohodu o rozdělení části svého majetku mezi ně a o jejich vzájemném vypořádání tak, že jméno příjmení obdrží od jméno příjmení její rodinný domek v obec, jméno příjmení (matka žalovaného) obdrží od jméno příjmení byt v obec, přičemž každá z nich vyplatí žalobkyni 500.000 Kč, neboť žalobkyně žádnou nemovitost neobdržela. Splatnost této částky nebyla dohodnuta. jméno příjmení žalobkyni dohodnutou částku 500.000 Kč uhradila, jméno příjmení žalobkyni zaplatila pouze 30.000 Kč a na zbylou část ve výši 470.000 Kč vystavila žalobkyni dne datum směnku. jméno příjmení dne datum zemřela a pozůstalost čisté hodnoty 2.057.464,13 Kč zdědil žalovaný. V řízení o pozůstalosti po matce žalovaného nebyl závazek z výše uvedené dohody o rozdělení části majetku zahrnut. Žalobkyně žalovaného vyzvala marně k zaplacení částky, kterou jí jeho matka dlužila.

8. Uzavření výše uvedené dohody v návaznosti na žalobní tvrzení potvrdily při výpovědi před soudem I. stupně jako účastníci této dohody slyšené svědkyně po poučení podle § 126 o. s. ř., a to jméno příjmení a jméno příjmení, která setrvala na své výpovědi provedené před soudem I. stupně i před odvolacím soudem a odvolací soud stejně jako soud I. stupně nemá důvod pochybovat o jejich věrohodnosti i při zohlednění toho, že ústní dohodu o rozdělení části majetku matky a jejích tří dcer kopíruje rozdělení tak, aby žádná z dcer neutrpěla majetkovou újmu, jakož i při zohlednění toho, že matka a jedna z dcer, která získala rodinný dům, dohodu v přiměřené době splnila a druhá z dcer, která získala byt, dohodu v přiměřené době nesplnila. Z výpovědi svědkyň jméno příjmení a jméno příjmení nelze dovodit, že by se domluvily a že by jméno příjmení byla ovlivněna žalobkyní a jméno příjmení jako nejbližšími příbuznými, mezi které lze navíc řadit i žalovaného.

9. Žalobkyně je vycházeje z výše uvedené dohody aktivně legitimovaná a žalovaný vycházeje z výše uvedené dohody a z dědického řízení po jeho zemřelé matce jméno příjmení pravomocně skončeného jako její jediný dědic, který zdědil majetek v čisté hodnotě převyšující podle žaloby uplatněnou pohledávku, je ve věci pasivně legitimovaný.

10. Soud I. stupně po právní stránce výše uvedenou dohodu správně posoudil jako nepojmenovanou smlouvu podle § 51 občanského zákoníku, která není neplatná pro obcházení zákona podle § 39 občanského zákoníku, což vyplývá i ze závazného právního závěru Nejvyšší soud České republiky obsaženého v rozsudku ze dne 22. 3. 2022, č. j. 33 Cdo 449/2022-178, neboť výše uvedenou dohodu nelze posuzovat jako dohodu o vypořádání dědictví.

11. Protože žalovaný vznesl vůči žalobkyní uplatněnému nároku na peněžité plnění námitku promlčení, soud I. stupně se vznesenou námitkou promlčení zabýval a dospěl k věcně správnému závěru, že námitka promlčení není důvodná.

12. Vzhledem k tomu, že splatnost peněžitého dluhu podle výše uvedené dohody nebyla dohodnuta, jak vyplynulo z výpovědi svědkyně jméno příjmení, nastala splatnost peněžitého dluhu matky žalovaného jméno příjmení vůči žalobkyni jméno příjmení následující den po uzavření výše uvedené dohody. Pokud byla dohoda uzavřena před dvaceti lety před podáním žaloby, která byla podána u soudu I. stupně dne datum, tedy v roce 2000, pak tříletá promlčecí doba podle § 101 občanského zákoníku uplynula v roce 2003. Soud I. stupně však správně vycházel z výpovědi svědkyně jméno příjmení a ze směnky vlastní vystavené jméno příjmení na částku 470.000 Kč ve prospěch žalobkyně, která zůstala v držení jméno příjmení, jejíž existenci obě strany potvrzovaly, byť se její obsah zachoval pouze na fotografii, jehož správnost žádný z účastníků nerozporoval. Soud I. stupně správně po provedeném dokazování uzavřel, že svědkyně jméno příjmení sice vypověděla, že splatnost vypořádacích podílů podle výše uvedené dohody sjednána nebyla, nicméně také popsala, že matka žalovaného jméno příjmení se žalobkyní svůj závazek z výše uvedené dohody vyplývající neustále řešila a při vědomí své dlouhodobé nemoci ho chtěla vyřešit. Svědkyně jméno příjmení setrvala na své výpovědi provedené před soudem I. stupně i před odvolacím soudem a při výpovědi potvrdila, že na žádost jméno příjmení předala jméno příjmení směnečné formuláře a jméno příjmení jí pouze řekla, že chce pořešit tu výše uvedenou dohodu stran dluhu vůči žalobkyni, kterou kdysi dávno uzavřela. Současně uvedla, že se směnkami pracoval zemřelý manžel jméno příjmení, takže jméno příjmení si mohla myslet, že se od něho něco naučila. Odvolací soud stejně jako soud I. stupně nemá důvod pochybovat o věrohodnosti svědkyně jméno příjmení v tomto směru její výpovědi. Nepřímým důkazem v souvislostech již výše uvedených a vyplývajících z výpovědi svědkyně jméno příjmení o existenci nově dohodnuté splatnosti peněžitého dluhu matky žalovaného vůči žalobkyni je výše uvedená směnka, na níž byla sjednána splatnost k datu datum. Za tohoto stavu soud I. stupně správně dovodil, že žalobkyně a matka žalovaného jméno příjmení splatnost vyplacení vypořádacího podílu v dosud nezaplacené výši 470.000 Kč z výše uvedené dohody nově sjednaly k datu datum.

13. Odvolací soud se však neztotožňuje s právními závěry soudu I. stupně vztahující se ke vznesené námitce promlčení. Odvolací soud vychází z toho, že k nově dohodnuté splatnosti peněžitého dluhu matky žalovaného jméno příjmení vůči žalobkyni z výše uvedené dohody došlo změnou obsahu závazku v této části na základě kumulativní novace podle § 516 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaným vznesenou námitku promlčení je v návaznosti na to třeba posuzovat podle § 100 odst. 1, 2 a § 101 občanského zákoníku. Matka žalovaného jméno příjmení na svůj závazek z výše uvedené dohody částečně plnila a svůj závazek z výše uvedené dohody řešila a chtěla vyřešit, čemuž odpovídá změna obsahu závazku dohodou stran ohledně jeho splatnosti do datum. Pokud pak byla žaloba podána u soudu I. stupně dne datum, pak před uplynutím tříleté promlčecí doby podle § 101 občanského zákoníku počítané ode dne následujícího po splatnosti v žalobě uplatněné částky 470.000 Kč od datum. Námitka promlčení vznesená ze strany žalovaného není důvodná.

14. Pokud žalovaný uvedl, že podal u Okresního státního zastupitelství ve obec dne datum oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu křivé výpovědi podle § 346 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku na jméno příjmení v návaznosti na její svědeckou výpověď u jednání před soudem I. stupně dne datum a nahrávku rozhovoru s ní dne datum, pak následně v průběhu odvolacího řízení u jednání dne datum sdělil, že trestní oznámení na jméno příjmení bylo odloženo.

15. Pokud žalovaný namítal, že z výpovědi svědkyně jméno příjmení a z výše uvedené směnky lze dovodit, že žalobkyně dlužila matce žalovaného jméno příjmení částku 470.000 Kč, pak s touto námitkou se soud I. stupně dostatečně a přesvědčivě vypořádal. Ani z opakované výpovědi svědkyně jméno příjmení nevyplynulo, že by tomu tak bylo, když tato svědkyně uvedla, že o nějaké směnce se jí matka žalovaného jméno příjmení nikdy nezmiňovala, ona žádnému předání peněz nebyla přítomna a matka žalovaného jméno příjmení jí pouze bez bližších podrobností v době, kdy už byla nemocná, řekla, že se žalobkyně dostala do nějaké finanční tísně a že po ní chce, aby jí půjčila peníze, a že další týden jí řekla, že to žalobkyni půjčila, a kdyby se na to žalobkyně ptala,„ tak řekni, že jsou tvoje, aby mi je mohla vrátit“. Z výše uvedené směnky pak vyplývá, že výstavce výše uvedené směnky vlastní je matka žalovaného jméno příjmení, tedy přímý směnečný dlužník, a má být placeno žalobkyni, pak je zřejmé kdo komu dluží. Nesprávně uvedená domicilace stejně jako to, že směnka zůstala uložena u matky žalovaného jméno příjmení, na tom nic nemění a svědčí o určité negramotnosti výstavce směnky, jak správně dovodil soud I. stupně. Odůvodnění soudu I. stupně v tomto směru je správné a přesvědčivé a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje a nemá, co by k němu měnil nebo doplňoval.

16. Protože žalovaný žalobkyni částku 470.000 Kč ve stanovené lhůtě nezaplatil, dostal se do prodlení s plněním tohoto peněžitého dluhu 470.000 Kč následující den po jeho splatnosti od datum a žalobkyni vznikl vedle zaplacení peněžitého dluhu 470.000 Kč v návaznosti na § 1968 větu první o. z. podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky vycházeje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení.

17. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

18. Žalobkyně byla ve věci úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému v plné výši. Z obsahu spisu nevyplývají důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nemusí soud žalobkyni výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat podle § 150 o. s. ř. Výše těchto nákladů řízení, lhůta a místo plnění byly určeny soudem I. stupně správně. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

19. Žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků v rozsahu 25 %. Žalobě bylo vyhověno, žalovaný nemá vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a není od soudních poplatků osvobozen. Soud I. stupně proto správně postupoval podle § 2 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zavázal žalovaného k zaplacení soudního poplatku v rozsahu 25 %, v němž byla žalobkyně osvobozena od soudních poplatků. Soudní poplatek za žalobu činil podle sazebníku soudních poplatků jako přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, podle položky 1 písm. b) částku 23.500 Kč, 25 % z této částky činí 5.875 Kč, jak správně vypočítal soud I. stupně. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku III. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

20. Žalobkyně byla v odvolacím a dovolacím řízení úspěšná a podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení v plné výši. Z obsahu spisu nevyplývají důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nemusí soud žalobkyni výjimečně náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení zcela nebo zčásti přiznat podle § 150 o. s. ř. Účelně vynaložené náklady odvolacího a dovolacího řízení žalobkyně činily na soudním poplatku za dovolací řízení 14.000 Kč, a na mimosmluvní odměně za zastupování žalobkyně advokátem vycházeje z předmětu sporu zaplacení částky 470.000 Kč za sepis vyjádření k odvolání ze dne datum, účast u odvolacího jednání dne datum, převzetí a přípravu zastoupení k dovolání ze dne datum, sepis dovolání ze dne datum a účast u odvolacího jednání dne datum (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/, k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) při sazbě mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 10.180 Kč (§ 7 bod 6 advokátního tarifu), za pět úkonů právní služby 5 x 10.180 Kč = 50.900 Kč, na náhradě hotových výdajů za pět úkonů právní služby 5 x 300 Kč = 1.500 Kč režijní paušál (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu), na náhradě za promeškaný čas v souvislosti s účastí u odvolacího jednání dne datum při cestě z obec do obec a zpět za dvě půlhodiny 2 x 100 Kč = 200 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu), na náhradě cestovních výdajů v souvislosti s účastí u odvolacího jednání dne datum při cestě z obec do obec a zpět autem Land Rover registrační značka v rozsahu 2 x 8 km = 16 km podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb. 16 km x 4,40 Kč = 70,40 Kč a při průměrné spotřebě podle technického průkazu 7,3 l motorové nafty číslo km a ceně 1 l motorové nafty podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb. 27,20 Kč 7,3 l nafty: 100 km = 0,073 l nafty/km x 27,20 Kč l nafty = 1, číslo Kč/km x 16 km = 31,76 Kč, celkem cestovné 102,16 Kč, na náhradě za promeškaný čas v souvislosti s účastí u odvolacího jednání dne datum při cestě z obec do obec a zpět za dvě půlhodiny 2 x 100 Kč = 200 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu), na náhradě cestovních výdajů v souvislosti s účastí u odvolacího jednání dne datum při cestě z obec do obec a zpět autem Land Rover registrační značka v rozsahu 2 x 8 km = 16 km podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb. 16 km x 4,70 Kč = 75,20 Kč a při průměrné spotřebě podle technického průkazu 7,3 l motorové nafty číslo km a ceně 1 l motorové nafty podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve spojení s vyhláškou číslo 2022 47,10 Kč 7,3 l nafty: 100 km = 0,073 l nafty/km x 47,10 Kč l nafty = 3, číslo Kč/km x 16 km = 55 Kč, celkem cestovné 130,20 Kč, vše zvýšené o daň z přidané hodnoty 21 % 11.136,79 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř. s poukazem na § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2014 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů), celkem za zastupování advokátem po zaokrouhlení 64.169 Kč.

21. Zástupce žalované doložil doklad o poradě se žalovanou dne datum v kanceláři zástupce žalobkyně před odvolacím jednáním přesahující jednu hodinu (číslo až 16.00 hodin). Obsahem porady bylo seznámení žalobkyně s dalším možným vývojem řízení s přihlédnutím k tomu, že se nebude provádět výslech svědků. V daném případě s ohledem obsah porady se jednalo o neúčelný úkon vzhledem k tomu, že již bylo ze strany žalobkyně podáno vyjádření k odvolání a u odvolacího jednání nad rámec podaného vyjádření k odvolání ničeho podstatného neuvedli a navíc s ohledem na obsah porady v návaznosti na vyjádření k odvolání nebyl důvod, aby porada přesahovala jednu hodinu. Odvolací soud proto žalobkyni uplatněnou mimosmluvní odměnu za tento úkon právní služby nepřiznal.

22. Zástupce žalované doložil doklad o poradě se žalovanou dne datum v kanceláři zástupce žalobkyně před odvolacím jednáním přesahující jednu hodinu (číslo až 17.00 hodin). Obsahem porady bylo seznámení žalobkyně se závěry rozhodnutí dovolacího soudu a s dalším možným vývojem řízení s přihlédnutím k tomu, že se bude opakovat výslech svědků, se zaměřením na případné doplňující dotazy na slyšené svědky. V daném případě s ohledem obsah porady se jednalo o neúčelný úkon vzhledem k tomu, že již bylo ze strany žalobkyně podáno vyjádření k odvolání a u odvolacího jednání nad rámec podaného vyjádření k odvolání ničeho podstatného neuvedli, dotazy na slyšené svědky měli již v rámci jednání před soudem I. stupně, u odvolacího jednání žádné dotazy při opakovaném výslechu svědků na slyšené svědky nepoložili a navíc s ohledem na obsah porady v návaznosti na vyjádření k odvolání nebyl důvod, aby porada přesahovala jednu hodinu, neboť žalobkyně žádné jiné skutečnosti oproti těm, které uváděla před soudem I. stupně a ve vyjádření k odvolání před odvolacím soudem neuváděla. Odvolací soud proto žalobkyni uplatněnou mimosmluvní odměnu za tento úkon právní služby nepřiznal.

23. Účelně vynaložené náklady odvolacího a dovolacího řízení žalobkyně činily celkem 64.169 Kč + 14.000 Kč = 78.169 Kč Odvolací soud proto zavázal žalobkyni, aby nahradila žalované náklady odvolacího a dovolacího řízení ve výši 78.169 Kč ve lhůtě k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu ve obec.

Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost rozsudkem uložená, lze se domáhat výkonu rozhodnutí.