KSBR 60 CO 220/2022-1245

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Ladislava Pavlíčka a JUDr. Karla Šabaty, PhD., ve věci ⟪LB:lb_002⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_003⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ o náhradu škody ve výši 1.745.634,20 Kč s příslušenstvím a nemajetkové újmy ve výši 250.000 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_010⟫ o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 3. 5. 2022, č. j. 109 C 42/2014-1138,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje v části výroku I., kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 812.022,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 812.022,97 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku I., kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 762.977,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 762.977,03 Kč od datum do zaplacení, a ve výrocích II., IV., V., VI. ruší a v této části se věc vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

1) Vyhodnotí důkazní návrhy žalobce učiněné v podání žalobce z datum k prokázání tvrzení žalobce, že 315 ks zajištěných strojů v době od dne jejich zajištění, tj. od datum do dne datum, kdy měly být nejpozději dodány Ing. jméno příjmení k jejich dalšímu prodeji splňovaly technické požadavky na výrobky, a to konkrétně, že po technické stránce splňovaly emisní požadavky v České republice a emisní požadavky ve Slovenské republice kladené na takové výrobky určené k prodeji. Rozhodne o doplnění dokazování v rozsahu potřebném pro prokázání takového tvrzení žalobce. V případě, že soud I. stupně dospěje k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno k prokázání tohoto svého tvrzení, povede to k závěru, že žalobce neprokáže, že majetkový prospěch tvrzený žalobcem v souvislosti se zamýšleným prodejem zajištěných strojů byl reálně dosažitelný.

Soud I. stupně přitom zohlední odlišný právní názor odvolacího soudu formulovaný a odůvodněný shora, že žalobce nebyl výrobcem předmětných 315 ks zajištěných motorových zádových rosičů.

2) Pokud soud I. stupně dojde k závěru, že zde nebyla dána počáteční právní nemožnost plnění, pokud jde o dodání zajištěných 315 ks strojů Ing. jméno příjmení, vyhodnotí jak doplněná tvrzení žalobce, tak doposud učiněné důkazní návrhy žalobce a rozhodne o doplnění dokazování za účelem prokázání výše ušlého zisku žalobce. Nezbytným se jeví zpracování znaleckého posudku znalcem z oboru ekonomika za účelem vyčíslení ušlého zisku, přičemž žalobcem bylo zpracování předmětného znaleckého posudku v předchozím průběhu řízení navrženo. Při zadání znaleckého úkolu znalci bude soud I. stupně respektovat shora vysvětlená judikatorní pravidla, že na podnikatelskou činnost nelze nahlížet jen v jejím úzkém slova smyslu, kdy dochází k realizaci konkrétní smlouvy či konkrétní zakázky. Činnost podnikatele je mnohem širší a zahrnuje i činnosti, které nesměřují k bezprostřednímu dosažení zisku, ale které se projeví v podnikatelském výsledku jako takovém.

3) Vyhodnotí důkazní návrhy žalobce učiněné v podání z datum a v předchozím průběhu řízení k prokázání, že je dána každá ze tří konkrétně tvrzených složek nemajetkové újmy – poškození dobrého jména, nejistota v plánování a rozhodování žalobce, potíže členům vedení společnosti žalobce. Rozhodne o doplnění dokazování v rozsahu potřebném pro prokázání existence nemajetkové újmy žalobce.

4) Za účelem rozhodnutí o výši nemajetkové újmy opatří rozhodnutí, která obě strany označily (žalobce v podání z datum a žalovaný v podání z datum) za případ, který se v podstatných znacích shoduje s projevovanou věcí. Pokud taková věc bude nalezena, lze se od takového případu odchýlit jen na základě řádného a přesvědčivého zdůvodnění. Pokud taková věc nebude nalezena, opatří soud I. stupně rozhodnutí, která strany označí jako jiný případ náhrady nemajetkové újmy. Soud I. stupně uvede ve svém rozhodnutí společné a rozdílné znaky a vysvětlí, jak se promítly do výše stanoveného zadostiučinění. V takovém případě soud I. stupně při stanovení výše peněžité náhrady použije princip proporcionality též tím způsobem, že soud v mezích úvah o srovnatelnosti s jinými případy peněžité náhrady nemajetkové újmy vezme v potaz také hierarchii chráněných práv a vezme v úvahu též ekonomický vývoj, v jehož důsledku se náhrady postupem času zvyšují.

5) Odborem Celního ředitelství obec byly datum zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu ze strany jméno příjmení, jednatele žalobce, v souvislosti s nabízením a prodejem výrobků zádového motorového rosiče MKS 3WF – 600. Usnesením policejního orgánu Policie ČR, Krajské ředitelství Policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne datum byla podle § 159a odst. 1 trestního řádu daná věc odložena, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak.

6) Dne datum bylo Celním úřadem Uherské obec zahájeno řízení ve věci podezření z porušení právních předpisů ze strany žalobce, naplňujícího ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele.

7) Rozhodnutím Celního úřadu obec ze dne datum bylo vysloveno, že se žalobce dopustil dne datum jiného správního deliktu podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele - skladováním za účelem prodeje výrobků porušujících práva duševního vlastnictví k obrazové ochranné známce registrované vlastníku jméno příjmení jméno příjmení jméno, pod číslo konkrétně 315 ks rosičů se sacím motorem zn. MKS 3WF číslo. Za to byla žalobci uložena pokuta 315.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Dále bylo uloženo propadnu 315 ks rosičů se sacím motorem, které byly zadrženy rozhodnutím Celního úřadu obec ze dne datum.

8) Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání.

9. Výrok III. rozsudku soudu I. stupně nabyl samostatně právní moci.

10. Podle § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

11. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad").

12. Podle § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. úřadem je příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti.

13. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

14. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Podle § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

16. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.“

18. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

19. Podle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

20. Podle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. domáhat se náhrady škody může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Podle § 26 zákona č. 82/1998 Sb. pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

22. Podle § 2952 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

23. Podle § 2969 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

24. Podle § 28 zákona č. 82/1998 Sb. způsob výpočtu průměrného výdělku pro určení ušlého zisku pro účely tohoto zákona stanoví vláda nařízením

25. Podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odstavce 3 náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle odstavce 4 poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

26. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

27. Podle § 32 odst.1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

28. Podle § 32 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

29. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

30. V dané věci byl uplatněn žalobcem nárok na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy v souvislosti s postupem, kterým ulice úřad obec a ulice ředitelství obec datum nejprve omezili žalobce ve výkonu jeho vlastnického práva zajištěním 315 ks zboží zádových motorových rosičů a v souvislosti s následnými rozhodnutími Celního úřadu Uherské obec a Celního ředitelství obec, které rozhodly o propadnutí daného zboží, kdy však rozhodnutí Celního ředitelství obec bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2014, č. j. 6 Af 65/2012-196. Následně bylo celními orgány zastaveno vedené správní řízení proti žalobci.

31. Zákon číslo Sb. upravuje mj. objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

32. Základními předpoklady vzniku odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí jsou: nezákonné pravomocné rozhodnutí, vznik škody, příčinná souvislost mezi nezákonným pravomocným rozhodnutím a vznikem škody.

33. Soud není v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno či změněno příslušným orgánem. Zrušujícím nebo měnícím rozhodnutím je soud vázán a není oprávněn sám posuzovat, zda ke zrušení nebo změně došlo právem či nikoliv. Nezákonností se rozumí jak nesprávné právní posouzení hmotněprávních otázek, tak procesní pochybení, pokud mělo vliv na správnost rozhodnutí.

34. Nezákonnost rozhodnutí celních orgánů je dána, a to s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2014, č. j. 6 Af 65/2012-196.

35. Mezi účastníky zůstala spornou otázka vzniku škody žalobci a otázka, zda je dána příčinná souvislost mezi nezákonným pravomocným rozhodnutím a vznikem škody žalobci.

36. Zákon číslo Sb. rozeznává obecně dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup.

37. Nesprávným úředním postupem se obecně rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Nesprávnosti či vady úkonů úředního postupu přímo směřující k vydání rozhodnutí, které nacházejí svůj odraz v jeho obsahu, mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

38. Proto je v tomto případě podle soudu prvního stupně odpovědnostním titulem nezákonné rozhodnutí a nikoliv nesprávný úřední postup, a to jakkoliv nedošlo k formálnímu zrušení rozhodnutí o zadržení zboží.

39. V rozsudku sp. zn. 25 Cdo 356/2003 ze dne 26. května 2004 Nejvyšší soud uvedl, že okolnost, že věci, které byly odňaty obviněnému v rámci trestního řízení, podlehly v době úschovy zkáze a nemohly být vráceny oprávněné osobě, představuje nesprávný úřední postup orgánu státu.

40. V rozsudku sp. zn. 25 Cdo 2809/2006 ze dne 19. února 2009 Nejvyšší soud uvedl, že právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda, a to kdykoliv bez ohledu na svou účast v řízení.

41. V usnesení sp. zn. 25 Cdo 1627/2008 ze dne 21. října 2010 Nejvyšší soud rozhodl, že nesprávným úředním postupem je i okolnost, že věc po dobu zajištění nebyla chráněna před poškozením či ztrátou, a nárok na náhradu škody může uplatnit vlastník bez ohledu na to, zda byl účastníkem trestního řízení či nikoli.

42. V nálezu sp. zn. I. ÚS 201/01 ze dne datum Ústavní soud ČR posuzoval ústavní stížnost obchodní společnosti proti zásahu policie spočívající v provedení prohlídky jiných prostor v jejím sídle a v odnětí dokumentů. Ústavní soud shledal, že došlo k porušení práv společnosti, a přikázal policii obnovit stav před porušením práv a vrátit společnosti odňaté materiály. Obdobným způsobem Ústavní soud odůvodnil i další nálezy (např. sp. zn. II. ÚS 298/05 ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 362/06 ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 3370/10 ze dne datum a sp. zn. II. ÚS 2979/10 ze dne datum).

43. Z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci stížnosti číslo ze dne datum právnická osoba, proti České republice vyplývá, že je rozdíl mezi žalobou na náhradu za protiprávní zabavení zboží a mezi škodou způsobenou ztrátou hodnoty zboží v důsledku uplynutí doby, kdy bylo zboží v držení státu a nemohlo být s ním nakládáno (viz bod 54 odkazovaného rozsudku).

44. Důvodem podání žaloby je mj. nemožnost získat náhradu za škodu na zboží, které v důsledku čtyřletého zajištění od datum do datum a plynutí času ztratilo svoji hodnotu.

45. Žalobce proto uplatnil za účelem získání náhrady škody svůj nárok podle zákona č. 82/1998 Sb.

46. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím pouze účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož škoda vznikla.

47. Judikatura Nejvyššího soudu dospěla k závěru, podle něhož se ve smyslu § 2 zákona č. 82/1998 Sb. stát nemůže zákonem uložené objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem zprostit, a to ani v případě existence vyšší moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3337/2009). Na uvedený závěr pak dále navázal v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1217/2010, v němž vysvětlil, že u objektivní odpovědnosti státu nejsou ve smyslu citovaného zákonného ustanovení připuštěny liberační důvody, jedná se tedy o odpovědnost absolutní

48. Ústavní soud ČR zdůraznil, že aplikace zákona o odpovědnosti státu za škodu nesmí vést, přímo ani nepřímo, k omezení rozsahu základního práva zakotveného v čl. 36 odst. 3 Listiny (nález Ústavního soudu ČR ze dne datum sp. zn. II. ÚS 1430/13).

49. Pokud soud přehlédne skutečnosti nasvědčující splnění podmínek odpovědnosti státu za škodu v materiálním slova smyslu a současně interpretuje zákon o odpovědnosti státu za škodu způsobem, který přiznání náhrady škody fakticky vylučuje, poruší právo jednotlivce zakotvené v čl. 36 odst. 3 Listiny (srov. bod 29 nálezu Ústavního soudu ČR ze dne datum sp. zn. III. ÚS 917/21).

50. Obecný soud je povinen náležitě zohlednit všechny nepříznivé následky vyvolané řízením a zvážit jeho veškeré negativní dopady (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne datum sp. zn. I. ÚS 1029/21).

51. Podle Ústavního soudu ČR je pak povinností obecného soudu s ohledem na jedinečné skutkové okolnosti individuálního případu stanovit přiměřenou výši finanční náhrady a posoudit věc zejména v intencích životního postavení poškozeného před zásahem a po zásahu vadně postupujících orgánů veřejné moci. Právní řád musí dávat reálnou cestu náhrady škody za zboží, které bylo v bezvýsledném vedeném řízení zajištěno a ztratilo uplynutím dlouhého času svou hodnotu, protože bylo zadrženo, nebylo s ním možno nakládat a došlo např. ke zmaření plnění závazků plynoucích ze smlouvy.

52. S přihlédnutím ke všemu shora uvedenému odvolací soud přisvědčil závěru soudu I. stupně, že je dána odpovědnost žalovaného, a to za nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v souvislosti s omezením žalobce ve výkonu jeho vlastnického práva zajištěním 315 ks zboží zádových motorových rosičů a v souvislosti s následnými rozhodnutími Celního úřadu Uherské obec a Celního ředitelství obec o propadnutí daného zboží. Žalobce byl účastníkem původního řízení a vlastníkem zajištěného zboží a je dána jeho aktivní věcná legitimace. Je dána objektivní odpovědnost státu, přičemž nejsou připuštěny liberační důvody a jedná se o odpovědnost absolutní.

53. K náhradě skutečné škody.

54. Skutečná škoda je újma vyjádřitelná v penězích spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu, který tu byl před poškozením a reprezentující majetkové hodnoty, které by bylo nutno vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu, popřípadě k vyvážení důsledků plynoucích z toho, že k uvedení v předešlý stav nedošlo, např. v podobě nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci a v případě, že se taková věc již neprodává ve výši ceny, za kterou lze věc vyrobit (srov. obec, J. Výtisk, M., příjmení, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání, obec: C.H., příjmení, 2019, s číslo).

55. V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku. Posouzení, zda se jedná o samostatný nárok či nikoliv, vychází z toho, zda jsou skutečnosti rozhodné pro posouzení opodstatněnosti dílčích nároků rozdílné, třebaže se odvíjejí od téže události.

56. Právní kvalifikace žalobou uplatněného nároku je věcí soudu a není obligatorní náležitostí žaloby (srov. § 79 odst. 1 o. s. ř.). Je-li přesto právní kvalifikace v žalobě obsažena, není pro soud závazná; je povinností soudu (v duchu zásady iura novit curia) vyhledat normu hmotného práva, jejíž hypotéza (znaky skutkové podstaty v ní stanovené) odpovídá zjištěnému skutkovému stavu věci, a uplatněný nárok posoudit podle této normy, bez zřetele na to, jaké právní posouzení věci prosazoval žalobce.

57. Nárok uplatněný žalobou je vymezen vylíčením skutkových okolností, z nichž žalobce nárok dovozuje (právní důvod nároku), a žalobním návrhem (petitem).

58. Totožnost skutku je zachována, je-li zachována shoda mezi podstatnými skutkovými tvrzením, pokud jde totožnost jednání a současně totožnost následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2741/2014, dále bod 31 nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2551/16, z datum).

59. Nezbytným předpokladem řádného zahájení řízení je dostatečně určité vylíčení události, kterou žalobce z hlediska právního považuje za významnou, neboť bez toho není zřejmé, o čem má být v řízení jednáno. Z hlediska souzené věci je podstatnou otázkou, s jakou mírou přesnosti (úplnosti) je žalobce povinen popsat, resp. vymezit skutek, aby dosáhl sledovaného právního účinku. Přitom je třeba vzít v úvahu, že žalobce nemusí přesně vědět, jaké všechny konkrétní skutečnosti jsou z hlediska příslušné skutkové podstaty právně relevantní.

60. Žalobce přitom není možno„ sankcionovat“ za to, že jeho původní skutková tvrzení nebyla z hlediska příslušné skutkové podstaty zcela úplná.

61. Jednotlivé relevantní okolnosti určité události by měly být v žalobě vymezeny na základě hledisek, která však v danou chvíli nemusí být žalobci známa, protože ta autoritativně stanoví soud až na konci řízení svým rozhodnutím. Z toho plyne, že není-li žalobcovou povinností skutek správně kvalifikovat po právní stránce, pak nemůže mít za povinnost - za všech okolností - vědět, jaké (všechny) skutečnosti jsou právně relevantní, a tak není možné jej (bez dalšího) "sankcionovat" za to, že jeho původní skutková tvrzení nebyla (z hlediska příslušné skutkové podstaty) zcela úplná. Z povahy věci tak dochází k určitému "pnutí" mezi danou povinností na straně jedné a reálnou schopností žalobce (a to, i když není právním laikem) dané povinnosti dostát na straně druhé. Z výše uvedeného je zřejmé, že nikoliv každá změna skutkových tvrzení v žalobě nebo jejich doplnění zakládá změnu skutku (v tom smyslu, že by šlo o skutek jiný, resp. "nový"), byť by se to tak, přísně vzato, jevilo.

62. Každý musí mít zachovánu reálnou možnost domoci se svého práva u soudu či jiného orgánu, čemuž odporuje kladení přehnaných požadavků na formální stránku procesních úkonů účastníka řízení.

63. V podané žalobě pak žalobce tvrdil, že vynaložil finanční prostředky na pořízení 315 ks motorových zádových rosičů, které měly svou určitou tržní hodnotu, přičemž po skončení zajištění těchto rosičů orgány státu byly tyto rosiče jen v důsledku plynutí času v době jejich zajištění poškozeny a ztratily svou hodnotu.

64. Skutková zjištění soudu I. stupně a provedené dokazování prokazují tato tvrzení žalobce. Jak vyplynulo mj. ze závěrů revizního znaleckého posudku Ústavu zemědělské, potravinářské a enviromentální techniky Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v obec, dlouhodobým skladováním nepoužívaného rosiče, který je skladován v odpovídajících podmínkách může docházet k časově závislé materiálové degradaci součástí vyrobených na bázi syntetických materiálů, tedy zejména pryže a plastických hmot. U předmětných postřikovačů se bude jednat o těsnění, membrány čerpadel, hadičky, potrubí, kryty, kohouty, ventily, ovládací prvky, nádrže a některé spojovací součásti. Při provádění funkčních zkoušek a demontáži rosičů se tyto degradační změny projevily na membráně palivového čerpadla a membráně karburátoru s jazýčkovými ventily snížením elasticity a ztrátou funkčnosti, na plastových svorkách zádového platového krytu zkřehnutím a praskáním, na hadici přívodu paliva od palivové nádrže k palivovému čerpadlu, ztvrdnutím. K poškození membrány čerpadla po čtyřech letech nečinnosti pravděpodobně dochází vlivem časově závislé materiálové degradace v důsledku změn strukturních vazeb na molekulární úrovni, tzv. stárnutí materiálu, a to i při skladování předmětných rosičů v neporušených originálních obalech a za podmínek uvedených v Návodu k používání„ uložení na suchém místě bez možnosti mrazu“.

65. Odvolací soud dospěl k právnímu závěru, že je namístě přiznat žalobci náhradu za ztrátu hodnoty zajištěného zboží. Za to neobdržel žalobce od žalovaného doposud žádnou kompenzaci.

66. Účelem náhrady majetkové újmy (a z ní vyplývající povinnosti k náhradě způsobené škody) je vytvoření stavu, který zde existoval před vznikem škody, přičemž ho má být dosaženo reparací veškeré vzniklé škody. Poškozený má zásadně nárok na nahrazení poškozené věci minimálně do výše její původní hodnoty.

67. K výši náhrady skutečné škody na 315 ks zajištěných zádových rosičích.

68. V rozsudku ze dne 28.4.2020, sp. zn. 25 Cdo 2202/2019 Nejvyšší soud konstatoval, že zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, kromě východisek, které přejímá z předchozí právní úpravy, navíc stanoví, že kromě obvyklé ceny věci v době poškození musí být vzato v úvahu i to, co poškozený musí vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce poškozené věci. Při poškození věci tedy např. nepůjde jen o to, že poškozena byla několik let stará čalouněná sedadla v automobilu v určité obvyklé ceně, ale i to, že poškozený měl až do škodné události funkční automobil a že k obnovení jeho funkčnosti musí vynaložit náklady, které by jinak vynaložit nemusel. Náhrada tak může převýšit samu obvyklou cenu poškozené věci, přičemž – se zřetelem k judikatorní praxi běžné v zahraničí – může jít o převýšení až třetinové (srov. jméno, K. a kolektiv. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. obec: Sagit, 1. vydání, 2012, s. číslo). příjmení právní úpravou se podtrhuje význam uvedení v předešlý stav, a to především z pohledu nahrazení nebo obnovení funkce poškozené věci. Přitom je nutné se zabývat otázkou účelnosti nákladů nutných k uvedení poškozené věci do (z pohledu funkčnosti) předešlého stavu. Nadále tedy uplatnění principu neobohacení se poškozeného škodnou událostí (jenž je stále platným) bude znamenat nutnost hodnocení otázky, zda poškozený pro odstranění škody na věci, nutné k obnovení její funkčnosti, vynaložil skutečně pouze takové účelné náklady, bez kterých by uvedení věci v původní stav tak, aby mohla znovu plnit původní funkci, nebylo možné. V konkrétním shora označeném případě se dovolací soud zabýval náhradou škody na svodidlech, přičemž trh s použitými svodidly neexistuje a žalobce neměl možnost nahradit poškozené části svodidel částmi obdobně opotřebenými, proto zakoupení nových dílů bylo účelným a jedině možným.

69. Komentářová literatura, dospěla k názoru, že v případě, že se poškozená věc již neprodává, představuje skutečnou škodu na věci výše ceny, za kterou lze věc vyrobit (srov. obec, J. Výtisk, M., příjmení, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání, obec: C.,H., příjmení, 2019, s číslo).

70. V jedinečných skutkových poměrech nyní projednávané věci nelze odhlížet od toho, že předmětné motorové zádové rosiče se t.č. již neprodávají, neboť to odporuje stávající účinné právní úpravě, a to s ohledem na typ motoru, kterým byly tyto zádové rosiče opatřeny. Trh s předmětným konkrétním typem motorových zádových rosičů tedy u nás t.č. neexistuje. Při zjišťování výše škody na motorových zádových rosičích je zapotřebí v této konkrétní věci vycházet z nutnosti (při uvedení do původního stavu) zakoupení nových dílů, což je jediné možné.

71. Z listu opravy a zakázkového listu vystavených datum a datum (č. l. 104, 105) jméno příjmení, který se zabývá servisem zahradní techniky, vyplývá, že náklady na opravu jednoho kusu motorového zahradního zádového rosiče zajištěného celními orgány činí včetně materiálu a práce částku 5.148 Kč.

72. Z revizního znaleckého posudku Ústavu zemědělské, potravinářské a enviromentální techniky Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v obec (č. l. 585) vyplynulo, že náklady na uvedení jednoho kusu motorového zahradního zádového rosiče zajištěného celními orgány do provozuschopného stavu činí nejméně částku 5.148 Kč. Bylo zjištěno, že počet nefunkčních nosičů činí 8,5 % až 51 % z celkového počtu zajištěných. Z toho plyne, že nefunkčnost je dána u 27 až 159 zajištěných strojů. Tedy minimální náklady na opravu zajištěných strojů činí od 138.996 Kč do 818.532 Kč. Revizní znalecký posudek přitom uvádí (č. l. 606), že spolehlivě uvést do chodu všechny zajištěné nosiče by bylo možno pouze za předpokladu rozebrání, tj. revize každého jednotlivého stroje a zpětné montáže.

73. Rovněž znalec příjmení jméno příjmení dospěl k závěru, že náklady na uvedení předmětného stroje do provozu činily částku 5.148 Kč (č. l. 462).

74. Žalobce přitom požadoval z tohoto důvodu zaplacení částky 812.022,97 Kč (jakožto součet položek: vynaložených nákladů na zakoupení strojů, jejich přepravu a proclení do České republiky). Z uvedeného je zřejmé, že částka požadovaná žalobcem nedosahuje ani horní hranice základního a nejnižšího cenového rozmezí nejnižších možných, tj. minimálních nákladů na opravu zajištěných strojů, a to bez provedení jinak nutné revize a rozebrání každého jednotlivého stroje a bez přihlédnutí k dalším s tím spojeným dodatečným nákladům.

75. Za těchto důvodů soud I. stupně důvodně přiznal žalobci nárok na zaplacení částky 812.022,97 Kč.

76. příjmení 812.022,97 Kč je přitom částkou reálně nižší, než jaká by byla skutečně třeba na uvedení strojů uvolněných ze zajištění do původního stavu. Odvolací soud vzal v úvahu, že z faktur o spolupráci žalobce s Ing. jméno příjmení z období let 2008 2009 vyplývá, že k prodeji předmětných strojů docházelo za cenu od 5.000 Kč do 5.100 Kč za kus (srov. faktury na č. l. 845-852). Ing. jméno příjmení nebyl přitom jejich konečným odběratelem, přičemž zabezpečoval další prodej konečným zákazníkům. Předmětné stroje tak byly konečných odběratelům nabízeny za vyšší cenu než 5.000 Kč nebo 5.100 Kč za 1 kus. Odvolací soud dále zohlednil, že výše náhrady na uvedení věci do původního stavu před poškozením může převýšit samu obvyklou cenu poškozené věci, přičemž – se zřetelem k judikatorní praxi běžné v zahraničí – může jít o převýšení až třetinové (srov. jméno, K. a kolektiv. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. obec: Sagit, 1. vydání, 2012, s. číslo).

77. Za těchto okolností dospěl odvolací soud k závěru, že částka 812.022,97 Kč požadovaná žalobcem respektuje obvyklou cenu předmětné věci a respektuje také možnost převýšení nákladů na uvedení věci do původního stavu nad obvyklou ceny v souladu s judikatorní praxí až o třetinu.

78. Jde-li o počátek prodlení, v této části se odvolací soud ztotožnil se soudem I. stupně, přičemž v této části odkazuje pro stručnost na odůvodnění provedené soudem I. stupně.

79. Ze všech těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně v části výroku I., kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 812.022,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 812.022,97 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 210 o. s. ř.). Takto bylo rozhodnuto ve výroku I. napadeného rozsudku.

80. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly zjištěny důvody pro její prodloužení.

81. Při formulaci výše přiznaného plnění respektoval odvolací soud právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 975/2002 (srov. R 47/2004), podle něhož bez zřetele k tomu, jaká je nejmenší platná mince v České republice, je nejmenší peněžní jednotkou v České republice jeden haléř (§ 13 zákona č. 6/1993 Sb.). Rozhodnutí, jímž soud uložil žalovanému plnit v korunách českých, včetně 97 haléřů, je tedy v souladu se zákonem.

82. V této shora naznačené části výroku I. odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako ve výroku věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

83. K náhradě ušlého zisku

84. Ušlý zisk jako druh majetkové škody spočívá v nedosažení toho, čeho by poškozený při neexistenci škodní události za normálních okolností, při pravidelném běhu věcí, dosáhl. Ušlý zisk tedy znamená ztrátu očekávaného přínosu. Při posuzování ušlého zisku nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetku poškozeného v budoucnosti, ale musí být postaveno najisto, že při pravidelném běhu věcí, pokud by nebylo protiprávního jednání škůdce, mohl poškozený důvodně očekávat zvětšení svého majetku. Pro výši ušlého zisku je určující, jakému majetkovému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce, jinak řečeno, o jaký reálně dosažitelný, nikoliv hypotetický, prospěch poškozený přišel. Je tedy nutné vycházet z částky, kterou by v předmětném období za obvyklých podmínek poškozený získal s přihlédnutím k nákladům vynaloženým na dosažení tohoto zisku, popřípadě k nákladům na dosažení tohoto zisku potřebným (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1069/2008, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005, ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2112/2014, nebo ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2385/2014).

85. Pro posouzení nároku na ušlý zisk je v této konkrétní věci podstatné, zda bylo možno v době jejich zajištění prodávat předmětné motorové zádové rosiče, konkrétně uskutečnit zamýšlený prodej zajištěných 315 ks strojů pomocí Ing. jméno příjmení.

86. Z ustanovení § 12 odst. 1 písm. a), část věty před středníkem, odst. 2,3 zákona č. 22/1997 Sb. vyplývá, že vláda nařízením stanoví výrobky, které představují zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu a u kterých proto musí být posouzena shoda a technické požadavky na výrobky, které musí tyto výrobky splňovat, aby mohly být uvedeny na trh, případně do provozu a které ze stanovených výrobků a za jakých podmínek musí nebo mohou být při uvádění na trh nebo do provozu opatřeny označením stanoveným nařízením vlády, přičemž vláda upraví nařízením pro jednotlivé skupiny výrobků postupy a úkony, které musí být splněny při posuzování shody.

87. Z provedeného dokazování vyplynulo zjištění, že předmětné zajištěné stroje nebyly před jejich zajištěním posouzeny z toho pohledu, zda odpovídají požadavkům nařízení vlády č. 365/2005 Sb., o emisích ve výfukových plynech zážehových motorů a že by byla provedena zkouška emisních vlastností jejich zážehového motoru podle nařízení vlády č. 365/2005 Sb.

88. Přitom z návaznosti ustanovení § 12 odst. 1 písm. a), část věty před středníkem, odst. 2,3 zákona č. 22/1997 Sb. na nařízením vlády č. 365/2005 Sb. vyplývá, že pokud by zajištěné stroje neodpovídaly požadavkům nařízení vlády č. 365/2005 Sb., o emisích ve výfukových plynech zážehových motorů a pokud by zkouška emisních vlastností jejich zážehového motoru nedopovídala nařízení vlády č. 365/2005 Sb., nebylo by možno předmětné stroje uvádět na trh a uvádět do provozu, neboť by to odporovalo zákonu.

89. Z právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2789/2007, ze dne 13. 9. 2007, vyplynulo, že ustanovení § 37 odst. 2 obč. zák. č. 40/1964 Sb. stanoví neplatnost právního úkonu (smlouvy) pro tzv. počáteční nemožnost plnění; tato nemožnost plnění může být buď právní nebo fyzická. ulice právní nemožnost plnění přichází v úvahu tam, kde předmět plnění je neuskutečnitelný z důvodu právní překážky existující v době učinění právního úkonu (nejde-li o nedovolený právní úkon ve smyslu § 39 obč. zák.); jedná se o stav objektivního rozporu s právem, tedy se zákonem či předpisem nižší právní síly, nebo právem vyplývajícím z dvou – či vícestranného právního ujednání. Je-li tento předpoklad splněn, je právně bezvýznamné přihlížet k faktické realizaci smlouvy. Okolnost, zda její účastníci o této nemožnosti věděli, je právně bezvýznamná. Neplatnost právního úkonu vyjádřená v citovaném ustanovení je neplatností absolutní od počátku bez ohledu na to, zda se někdo důvodu neplatnosti dovolal, a je nerozhodné, zda taková neplatnost byla konstatována soudním rozhodnutím (srov. 28 Cdo 870/2003).

90. S přihlédnutím k uvedenému odvolací soud poučil žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby předložil důkaz, nebo učinil důkazní návrh k prokázání, že 315 ks zajištěných strojů v době ode dne jejich zajištění tj. od datum do dne datum, kdy měly být dodány Ing. jméno příjmení k jejich dalšímu prodeji, splňovaly po technické stránce emisní požadavky na takové stroje v České republice a ve Slovenské republice, kde měly být mj. prodávány a splňovaly po technické stránce požadavky nařízení vlády č. 365/2005 Sb. Současně byl žalobce poučen, že v případě procesní pasivity a neprokázání požadovaných skutečností, nebude majetkový prospěch tvrzený žalobcem v souvislosti se zamýšleným prodejem zajištěných strojů, možno považovat za reálně dosažitelný, ale jen za hypotetický.

91. Na toto poučení reagoval žalobce písemným podáním z datum, na který odkázal zástupce žalobce při jednání před odvolacím soudem, a ve kterém mj. navrhl vypracování znaleckého posudku, kterým budou posouzeny emisní vlastnosti motorů rosičů a jejich shoda s nařízením vlády č. 24/2003 Sb. a 365/2005 Sb. a učinil další důkazní návrhy (srov. část II. písemného podání žalobce z datum).

92. Pro konečný závěr soudu o tom, zda zde byla či nebyla dána počáteční právní nemožnost plnění, která byla předmětem dokazování před soudem I. stupně, je s přihlédnutím k přechodným ustanovením nařízení vlády č. 365/2005 Sb. podstatné, zda šlo o zážehový motor výrobce malých sérií, neboť pro ně byly prodlouženy lhůty týkající se emisních vlastností podle bodů 2 a 3 přílohy číslo k nařízení vlády č. 365/2005 Sb.

93. S žalobcem je třeba souhlasit v jeho tvrzení, že podstatné pro posouzení dovolenosti prodeje rosičů byly vlastnosti jejich motorů a jejich emisní vlastností.

94. Rozsudku soudu I. stupně je třeba vytknout, že ze skutkových zjištění soudu I. stupně neplyne skutkový závěr, jaká je úroveň emisí motorů předmětného strojů. Na podkladě skutkových zjištění soudu I. stupně tak nelze objektivně učinit závěr, zda předmětné stroje plnily v době jejich zajištění celními orgány emisní vlastnosti v souladu s nařízením vlády č. 365/2005 Sb. a zda tedy mohly být stroje vůbec uváděny na trh ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, a zda tedy byla či nebyla dána počáteční právní nemožnost plnění a zda tedy zisk z tvrzeného zamýšleného prodeje daného zboží byl reálně dosažitelný či pouze hypotetický.

95. Soud I. stupně vyslovil v napadeném rozsudku závěr, že výrobcem předmětného motorového zádového rosiče, včetně zážehového motoru na něm umístěného je žalobce.

96. Odvolací soud zaujal odlišný právní názor k problematice, kdo je výrobcem daného stroje. Žalobce v podání na č. l. 838 spisu tvrdil, že žalobce nakupoval předmětné stroje od právnická osoba příjmení příjmení jméno, LTD., která je výrobcem. Z č. l. 696 a č. l. 700 spisu vyplývá, že v protokole o zkouškách předmětných strojů byla jako výrobce uvedeno LAUNTOP z Fujinanu z Číny. Žalobce nikdy nepředložil výrobní technickou dokumentaci k předmětnému stroji a tato nebyla opatřena v průběhu řízení a není součástí spisového materiálu. Žalobce fakticky dané stroje a jejich motory nevyráběl. Součástí spisového materiálu není žádné skutkové zjištění, že by žalobce výrobek navrhl ve smyslu § 2 písm. d) zákona č. 22/1997 Sb. Součástí spisového materiálu není ani zjištění, že by šlo o některý z dalších případů uvedených v § 2 písm. d) zákona č. 22/1997 Sb., tedy, že by žalobce stroj sestavoval, balil, zpracovával výrobek nebo označoval výrobek, za který odpovídá podle tohoto zákona, avšak to vše za současného splnění podmínky srov. § 2 písm. d/), že tak stanoví nařízení vlády. Součástí spisového materiálu není ani zjištění, že by žalobce upravil výrobek již uvedený na trh takovým způsobem, který může ovlivnit jeho soulad s technickými požadavky. Pokud jde o soudem I. stupně zmíněnou argumentaci, že za výrobce může být považován také ten, kdo označuje výrobek, za který odpovídá a který hodlá uvést na trh pod svým jménem v případech stanovených nařízením vlády, pak okolnost, že žalobce hodlal daný stroj opatřit nálepkami (které si nechal vytisknout) dodatečně je v přímém rozporu s nařízením vlády č. 365/2005 Sb., který v příloze číslo v bodě 6 stanoví povinnost, že motor dříve, než opustí výrobní linku, musí být označen základním označením tak, tak je vymezeno v příloze číslo v bodě 1. Přitom ze zjištění revizního znaleckého posudku Ústavu zemědělské, potravinářské a enviromentální techniky Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v obec, vyplynulo (č. l. 590), že rosiče jsou označeny typovým označením MKS 3WF číslo a piktogramy provozního upozornění pro obsluhu (použití ochranného filtru, ochranných brýlí, ochranného oděvu, ochranných rukavic, varování před popálením, požadavkem na omytí nechráněných částí povrchu těla po ukončení práce), avšak na rosiči nejsou uvedeny žádné další identifikační údaje a není opatřen informačním štítkem s údaji potřebnými k vydání příjmení prohlášení o shodě výrobku (srov. obrázek 15 revizního znaleckého posudku). Pokud žalobce pouze vybral některý z výrobcem nabízených karburátorů ke stroji, není přiléhavé činit právní závěr, že žalobce celý výrobek navrhl ve smyslu § 2 písm. d/ nařízení vlády č. 365/2005 Sb. v té míře, že se právě žalobce tímto stal sám výrobcem stroje.

97. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně k odlišnému právnímu názoru, že žalobce není výrobcem daného stroje.

98. K vyčíslení výše ušlého zisku.

99. V rozsudku ze dne 13. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 333/2021, Nejvyšší soud v návaznosti na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 922/18, uvedl, že ztracená obchodní příležitost musí být prokázána v reálné podobě. Na podnikatelskou činnost nelze nahlížet jen v jejím úzkém slova smyslu, kdy dochází k realizaci konkrétní smlouvy či konkrétní zakázky. Činnost podnikatele je mnohem širší a zahrnuje i činnosti, které nesměřují k bezprostřednímu dosažení zisku, ale které se projeví v podnikatelském výsledku jako takovém.

100. Nezákonná blokace majetku ze strany státu může způsobit škodu ve formě ušlého zisku spočívajícího v rozdílu mezi cenou, za kterou poškozený mohl věc prodat, ale neprodal v důsledku škodné události a obvyklou cenou věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2426/2012).

101. Specifikem této konkrétní věci je však zjištění, že po uvolnění za zajištění se již nemohly v důsledku tehdy účinné právní úpravy předmětné stroje prodávat na trhu a neměly tržní cenu.

102. Za těchto okolností je nezbytné vyjít při určení ušlého zisku z rozdílu mezi cenou, za kterou mohl žalobce předmětné stroje prodat, ale neprodal, v důsledku jejich zajištění celními orgány a cenou, za kterou žalobce dané stroje pořídil, to vše se zohledněním činností, které souvisely s nákupem a dovozem předmětných 315 ks strojů a se zohledněním činností, které souvisely s jejich dalším prodejem.

103. Rozsudku soudu I. stupně je zapotřebí vytknout, že nerespektoval uvedená judikatorní pravidla pro vyčíslení ušlého zisku. Na podnikatelskou činnost nahlížel jen v jejím úzkém slova smyslu, kdy mělo dojít jen k realizaci konkrétní smlouvy žalobce s jméno příjmení. Rozsudek soudu I. stupně nevzal v úvahu, že činnost podnikatele je mnohem širší a zahrnuje i činnosti, které nesměřují k bezprostřednímu dosažení zisku, ale které se projeví v podnikatelském výsledku jako takovém.

104. Odvolací soud v té souvislosti vyzval a poučil žalobce podle § 118a odst. 1 o. s. ř., aby doplnil tvrzení ohledně dalších činností, které se rovněž projeví v podnikatelském výsledku žalobce. Na toto poučení reagoval žalobce svým podáním z datum, na které odkázal při jednání před odvolacím soudem. Již v podání na č. l. 265 spisu přitom žalobce učinil důkazní návrh na zpracování znaleckého posudku za účelem zjištění výše ušlého zisku.

105. Za těchto okolností se však jeví jako nezbytným zpracování znaleckého posudku z oboru ekonomika za účelem vyčíslení ušlého zisku, přičemž žalobcem bylo zpracování předmětného znaleckého posudku v předchozím průběhu řízení navrženo. Znalec vezme v úvahu rovněž další činnosti žalobce, která se projeví v podnikatelském výsledku žalobce jako takovém.

106. K nemajetkové újmě.

107. Nemajetková újma se podle § 31a odst. 2 zákona č., 82/1998 Sb. odškodňuje poskytnutím peněžité satisfakce, pokud ji nebylo možno odškodnit jinak (například omluvou) a konstatování porušení práva poškozené se nejeví jako dostatečné. Při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

108. O nemajetkové újmě lze hovořit, pokud nastalá újma spočívá v narušení osobního zájmu poškozeného, který nemá hodnotu měřitelnou v penězích, a proto nevede ani k žádnému snížení jeho majetku. Tyto újmy vznikají a napravují se zvláště tam, kde je narušena osobnost člověka (právo na život, zdraví, svobodu, soukromí, důstojnost, čest, jméno apod., srov. příjmení, P. in příjmení, M. a kol., Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 - číslo), 1. vyd. obec: C. H. příjmení, 2014, s. číslo).

109. Z právního názoru vysloveného v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 520/2014, vyplývá, že ze samotné podstaty nemajetkové újmy plyne, že spočívá v oprávněně úkorném pocitu poškozeného, do jehož práv bylo zasaženo (např. v duševních útrapách). Pokud by poškozený žádný úkorný pocit neprožíval, nelze o nemajetkové újmě na jeho straně uvažovat. Nelze proto ani přijmout žalobcem zastávanou tezi, že jakýmkoliv zásahem do základních lidských práv a svobod vzniká bez dalšího odškodnitelná újma tomu, do jehož práv či svobod bylo zasaženo. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, ve kterých případech a jakým způsobem se nemajetková újma prokazuje a kdy ji prokazovat není třeba a její vznik se předpokládá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3849/2014).

110. Nejvyšší soud přijal závěr, že v případě porušení práva na přiměřenou délku řízení se vychází z vyvratitelné domněnky vzniku nemajetkové újmy (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslo 2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). příjmení oblast újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení není třeba vznik nemajetkové újmy dále dokazovat v situacích, kdy je zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). Uvedené se aplikuje v situacích, kdy je prima facie zřejmé, že jakékoliv osobě ve stejném postavení by za stejných okolností újma rovněž vznikla.

111. Kromě výše uvedených výjimek však musí poškozený vznik újmy nejen tvrdit, ale i prokázat. Nicméně ze samotné povahy nemajetkové újmy, která je dána vnitřními prožitky člověka, plyne, že je vznik nemajetkové újmy prokazatelný jen obtížně. Vznik nemajetkové újmy se proto zpravidla dovodí tehdy, jestliže by jakákoliv osoba ve stejném postavení jako poškozený mohla výkon veřejné moci (nebo jeho absenci) a jeho následky vnímat úkorně. Obdobně Nejvyšší soud uvedl, že vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. V řízení se tedy obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Nemajetková újma znamená utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka, svoboda pohybu, rodinný život apod.). Dospěje-li soud v konkrétním případě k závěru, že žádná z těchto složek nemohla být významným způsobem v důsledku nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu negativně dotčena, je namístě závěr o tom, že nedošlo ke způsobení nemajetkové (morální) újmy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011). Neprokazuje se tedy, jak se poškozený cítí, ale jestli má důvod se cítit poškozeným (srov. příjmení, J., in příjmení, J., příjmení, M.: Nemajetková újma způsobená protiprávním výkonem veřejné moci, 1. vyd. obec: Leges, s. 55).

112. V této konkrétní věci bylo na žalobci, aby tvrdil a prokazoval vznik újmy.

113. Odvolací soud za těchto okolností poučil žalobce podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř., aby tvrdil, u které konkrétní osoby či právnické osoby došlo k poškození dobrého jména žalobce a v čem spočívalo poškození dobrého jména žalobce u té které osoby a žalobce byl vyzván, aby předložil důkazy nebo učinil důkazní návrhy, že u té které osoby došlo k poškození dobrého jména žalobce, s přihlédnutím k žalovaným namítané neveřejnosti správního i trestního řízení. Žalobce byl poučen, že v případě procesní pasivity nebude prokázáno, že má důvod cítit se poškozeným v důsledku poškození dobrého jména zajištěním předmětných 315 ks strojů. Dále odvolací soud poučil žalobce podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř., aby tvrdil, v čem spočívala nejistota v plánování a rozhodování žalobce a žalobce byl vyzván, aby předložil důkazy nebo učinil důkazní návrhy, které prokáží nejistotu žalobce v plánování a rozhodování žalobce v důsledku zajištění 315 ks strojů. V případě procesní pasivity nebude prokázáno, že má důvod cítit se poškozeným v důsledku nejistoty v plánování a rozhodování žalobce. Dále byl žalobce odvolacím soudem poučen podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř., aby tvrdil, v čem spočívaly potíže členům vedení společnosti a vyzývá se, aby předložil důkazy nebo učinil důkazní návrhy, které prokáží potíže způsobené členům vedení společnosti. V případě procesní pasivity nebude prokázáno, že má důvod cítit se poškozen potížemi způsobenými členům vedení společnosti žalobce, a to zajištěním 315 ks předmětných strojů.

114. Na toto poučení reagoval žalobce podáním z datum, na jehož obsah odkázal v průběhu jednání před odvolacím soudem.

115. Součástí podání žalobce jsou jak doplněná tvrzení žalobce, tak také k nim učiněné důkazní návrhy.

116. Rozsudku soudu I. stupně je zapotřebí vytknout, že nevycházel z dostatečných tvrzení žalobce a z dostatečného rozsahu skutkových zjištění potřebných pro závěr o vzniku nemajetkové újmy, konkrétně, zda se žalobce mohl cítit poškozeným, a to jednak poškozením dobré pověsti žalobce, jednak nejistotou v plánování a rozhodování a jednak potížemi členů vedení společnosti žalobce. V té souvislosti soud I. stupně neprovedl ani některé žalobcem dříve navržené svědky k prokázání existence nemajetkové újmy (srov. č. l. 996-997). Směšovat majetkovou újmu s nemajetkovou nelze.

117. K vyčíslení nemajetkové újmy.

118. Nejvyšší soud ve své judikatuře dovodil, že výše zadostiučinění musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. Významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrady nemajetkové újmy. Je třeba uvést společné a rozdílné znaky a vysvětlit, jak se promítly do výše stanoveného zadostiučinění. Je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (srov. přiměřeně 30 Cdo 1747/2014, Rc 67/2016).

119. Za těchto okolností poučil odvolací soud žalobce, aby podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. tvrdil jinou věc, ve které byla přiznána za náhradu nemajetkové újmy minimálně částka 250.000 Kč a která je srovnatelná v podstatných znacích s nyní projednávanou věcí. Žalobce byl poučen, že v případě procesní pasivity nebude prokázána srovnatelná věc, ve které byla uhrazena na náhradě nemajetkové újmy částka 250.000 Kč a nebude odůvodněn nárok na úhradu nemajetkové újmy v žalobcem požadované výši.

120. Současně byl také poučen žalovaný, aby tvrdil jinou věc, srovnatelnou s nyní projednávanou věcí, ve které byla přiznána nebo vyplacena náhrada nemajetkové újmy, a věc srovnatelnou s nyní projednávanou věcí, ve které nebyla přiznána a vyplacena nemajetková újma.

121. Žalobce reagoval na poučení dané soudem podáním z datum, na jehož obsah odkázal při jednání odvolacího soudu, přičemž označil konkrétní věci, které považoval za nejbližší se srovnatelnou věcí.

122. Žalovaný na uvedené reagoval podáním z datum, na jehož obsah odkázal při jednání odvolacího soudu. Rovněž označil konkrétní soudní rozhodnutí na podporu svého tvrzení, že není dán nárok na vznik nemajetkové újmy v důsledku zásahu do dobré pověsti.

123. Rozsudku soudu I. stupně je třeba vytknout, že výše soudem I. stupně přiznaného zadostiučinění neodpovídá výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, pak je třeba provést srovnání s jinými případy náhrady nemajetkové újmy a je třeba uvést společné a rozdílné znaky vysvětlit, jak se promítly do výše stanoveného zadostiučinění.

124. Ze všech těchto důvodů pro vadu plynoucí z odlišného právního názoru odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 213b odst. 2 o. s. ř., dále z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř., byl rozsudek soudu I. stupně se v části výroku I., kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 762.977,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 762.977,03 Kč od datum do zaplacení, a ve výrocích II., IV., V., VI. zrušen a v této části byla věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

125. V dalším postupu soud I. stupně:

Proti tomuto rozsudku ve výroku I. lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců od jeho doručení, a to u Okresního soudu v Uherském Hradišti, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti tomuto rozsudku ve výroku II. není dovolání přípustné.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozsudkem plněny včas a dobrovolně, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.