KSBR 60 CO 262/2021-168

Krajský soud v Brně, pobočka ve obec, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Ladislava Pavlíčka a JUDr. Karla Šabaty, PhD., ve věci ⟪LB:lb_002⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_006⟫ o určení vlastnického práva k nemovité věci ⟪LB:lb_007⟫ o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 9. 2021, ⟪LB:lb_008⟫ č. j. 28 C 29/2021-143

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 29.684 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 4.114 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení.

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 9. 2021, č. j. 28 C 29/2021-143, bylo určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. číslo v katastrální uzemí, územní celek, zapsaného na list vlastnictví u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín (výrok I.) a žalovaná byla zavázána nahradit žalobci náklady řízení ve výši 24.684 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) odvolání žalovaná.

3. Namítala, že v době platnosti a účinnosti zákona číslo sb., občanského zákoníku, tj. od datum do datum, nebylo mimořádné vydržení možné, a proto nelze žalobci v jeho prospěch započítat držbu předmětného pozemku parc. číslo v katastrální uzemí. Aplikace judikatury Nejvyššího soudu České republiky obsažené v jeho rozhodnutí ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1646/2018, není případná, neboť ve vztahu k této věci z něho žádné specifické okolnosti nevyplývají.

4. Namítala dále, že pro mimořádné vydržení podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, bylo třeba při započtení vydržecí doby právního předchůdce splnit podmínky § 1096 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 992 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle těchto ustanovení lze započíst pro účel mimořádného vydržení pouze dobrověrnou držbu jeho právních předchůdců. Přitom je třeba přihlédnout i k tomu, že podle § 980 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje.

5. Žádný ze svědků se nevyjádřil jednoznačně, že by je právní předchůdci informovali o vlastnictví k předmětnému pozemku a právní předchůdci žalobce od samého počátku užívání pozemku, kterého se chopili na základě návrhu přídělu dne datum, věděli a byli srozuměni s tím, že jsou pouze uživateli předmětného pozemku a že podmínkou případného budoucího nabytí vlastnického práva k předmětnému pozemku je přídělová listina, která nebyla vydána, nikoliv že by byla vydána a nedochovala se (k tomu dokument ze dne 21. 4. 1966 pod č. j. ZEM/1017/66 Tr. Okresního národního výboru v anonymizováno), a pokud se ve věci vlastnického práva k předmětnému pozemku obrátili na stát jako zapsaného vlastníka předmětného pozemku, dostali zpětnou vazbu, že je stát za vlastníky předmětného pozemku nepovažuje (k tomu dokument ze dne 2. 8. 1990 pod č. j. ZLH 1512/90-Ma Odboru zemědělství a lesního hospodářství Okresního národního výboru ve obec). Takové užívání předmětného pozemku proto nelze považovat za nepřerušenou držbu předmětného pozemku právních předchůdců žalobce v dobré víře. Proto právní předchůdci žalobce ani neučinili předmětný pozemek předmětem dědění. Podle výsledků dědického řízení byl rodinný dům adresa postavený na pozemku parc. č. st. 296 v katastrální uzemí ve vlastnictví státu, který měl žalobce v nájmu podle smlouvy o nájmu ze dne datum a který posléze od státu odkoupil podle kupní smlouvy ze dne datum, jejich jediným významným majetkem.

6. Pokud tedy k vydržení předmětného pozemku nedošlo již před tímto datem, pak od tohoto data byla přerušena dobrá víra žalobce, že předmětný pozemek pro sebe drží jako vlastník. Stát byl totiž stále zapsán jako vlastník předmětného pozemku. Předmětný pozemek sousedil s pozemkem parc. č. st. 296 v katastrální uzemí, na kterém stál rodinný dům adresa, a oba tato pozemky tvořily oplocený areál a byly vedeny jako vlastnictví státu. Žalobce nabyl id. 1/2 domu adresa na základě darovací smlouvy ze dne datum od svého dědečka jméno příjmení st., id. 1/4 domu adresa v rámci dědického řízení po zemřelém otci jméno příjmení ml. na základě usnesení Okresního soudu ve obec ze dne 10. 7. 2009, č. j. 33 D 757/2009-24, a id. 1/4 domu adresa na základě kupní smlouvy ze dne datum od svého strýce jméno příjmení. Žalobce již jen prostým nahlédnutím do výpisu z katastru nemovitostí v souvislosti s výše uvedenými majetkovými úkony musel vědět, že předmětný pozemek je ve vlastnictví státu. Navíc na rozdíl od svého dědečka jméno příjmení st. nikdy neplatil z předmětného pozemku daň z nemovitostí. Nejpozději od roku 2010 proto žalobce musel vědět, že není vlastníkem předmětného pozemku a došlo u něho k přerušení držby předmětného pozemku.

7. Protože mimořádné vydržení vlastnického práva umožňuje až zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, žalobce právo vlastnictví k předmětnému pozemku mimořádným vydržením z výše uvedených důvodů získat nemohl. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl.

8. Žalobce ve vyjádření s odvoláním nesouhlasil, poukazoval na věcnou správnost rozsudku soudu I. stupně a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

9. Odvolací soud poté, co zjistil, že je uplatněn zákonný odvolací důvod (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. Ve věci bylo nařízeno jednání dne datum. Zástupce žalobce a žalovaná se k nařízenému jednání na předvolání dostavili. Žalobce se k nařízenému jednání na předvolání doručené mu prostřednictvím jeho zástupce dne datum nedostavil, omluvil nepřítomnost u jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce.

11. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

12. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda v posuzovaném případě je ve smyslu § 80 o. s. ř. dán naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení a dospěl k závěru, že na požadovaném určení je dán naléhavý právní zájem jako podklad k zápisu do katastru nemovitostí. V souladu se soudem I. stupně se proto zabýval věcí samou.

13. Soud I. stupně správně zjistil, že na základě konfiskace majetku hraběte anonymizováno podle anonymizováno presidenta republiky č. / číslo Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku anonymizována dvě slova, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, byl konfiskován mimo jiné pozemek parc. číslo v katastrální uzemí, který se stal vlastnictví státu dnem účinnosti tohoto dekretu, tj. dnem datum.

14. Podle § 9 odst. 4 dekretu č. 12/1945 Sb. okresní rolnická komise přezkoumávala předložené přídělové plány a návrhy na úhradu a na jejich základě vypracovávala přídělový plán a rozvrh úhrad pro celý okres. O přídělech půdy podle dekretu číslo Sb. pak rozhodovalo Ministerstvo zemědělství, byť v součinnosti s rolnickými komisemi a příjmení národním výborem, jak vyplývá z § 9 odst. 5, 6 dekretu č. 12/1945 Sb. K nabytí vlastnického práva k nemovitému majetku, přidělenému podle dekretu číslo Sb., nebylo třeba vkladu do pozemkových knih (intabulace).

15. Soud I. stupně správně zjistil, že pozemek parc. číslo v katastrální uzemí převzali do držení a užívání na základě návrhu přídělu Místní rolnické komise v obec a zaplatili podle seznamu záloh na úhradu za příděl s tím, že na ně budou vydány přídělové listiny, právní předchůdci žalobce praprarodiče jméno a jméno příjmení dne datum, z toho pozemku byla oddělena část označená jako pozemek parc. č. st. 296, na kterém postavili v letech 1956 až 1959 rodinný dům adresa. Oba tyto pozemky tvořily oplocený areál ve svých hranicích a byly vedeny stále jako vlastnictví státu.

16. V průběhu tohoto řízení přídělová listina praprarodičů žalobce jméno a jméno příjmení, z nichž jméno příjmení zemřel dne datum, a jméno příjmení zemřela dne datum, k předmětnému pozemku parc. číslo v katastrální uzemí nebyla doložena a nebylo možno z ní vycházet jako z nabývacího titulu pozemku parc. číslo v katastrální uzemí ve prospěch praprarodičů žalobce. Její vydání však bylo sporné s poukazem vycházející na jedné straně z dokumentu ze dne 21. 4. 1966 pod č. j. ZEM/1017/66 Tr. Okresního národního výboru v anonymizováno, odboru vodního hospodářství, energetiky a pro věci zemědělství a lesnictví, který nabytí vlastnictví praprarodičů žalobce k výše uvedenému pozemku na základě přídělové listiny vyvracel s tím, že přídělová listina nebyla vydána, a na druhé straně z potvrzení Místního národního výboru v obec ze dne datum, který nabytí vlastnictví praprarodičů žalobce k výše uvedenému pozemku na základě přídělové listiny potvrzoval s tím, že přídělová listina byla vydána, ale nedochovala se, a z dokumentu ze dne 2. 8. 1990 pod č. j. ZLH 1512/90-Ma Okresního národního výboru ve obec, odboru zemědělství a lesního hospodářství, který nabytí vlastnictví praprarodičů žalobce k výše uvedenému pozemku na základě přídělové listiny výslovně nevyvracel s tím, že přídělová listina neexistuje či je ztracena, a ze kterých ve svém závěru vycházel soud I. stupně. Pokud však přídělová listina neexistuje, ať již proto, že nebyla vydána, nebo proto, že byla vydána, ale nebyla dohledána, bez toho, že by byla doložena, nelze vycházet z toho, že by existoval vlastnický titul praprarodičů žalobce k pozemku parc. číslo v katastrální uzemí a že by byla prokázáno vlastnictví praprarodičů žalobce k tomuto pozemku, který byl stále veden jako vlastnictví státu. Proto ani žádný z právních předchůdců žalobce neučinil pozemek parc. číslo v katastrální uzemí předmětem dědění.

17. Soud I. stupně správně zjistil z dokumentu ze dne 21. 4. 1966 pod č. j. ZEM/1017/66 Tr. Okresního národního výboru v anonymizováno, odboru vodního hospodářství, energetiky a pro věci zemědělství a lesnictví, adresovanému finančnímu odboru Okresního národního výboru v anonymizováno, že návrhem přídělu nemovitostí po parcelaci dvora obec podle dekretu číslo Sb. byly v dokumentu vyjmenovaným občanům přiděleny do užívání části nemovitostí za předpokladu, že na ně budou vydány přídělové listiny. Tím se stalo, že na původně zamýšlený příděl byly provedeny splátky, avšak přídělové listiny vydány nebyly. Zaplacené splátky proto měl finanční odbor zaúčtovat za užívání nemovitostí vyjmenovaným občanům a mimo jiné splátky praprarodiče žalobce jméno příjmení ve výši 12.180 Kčs.

18. Soud I. stupně správně zjistil, že žalobce nabyl id. 1/2 domu adresa na základě darovací smlouvy ze dne datum od svého dědečka jméno příjmení st., který zemřel dne datum, id. 1/4 domu adresa v rámci dědického řízení po zemřelém otci jméno příjmení ml., který zemřel dne datum, na základě usnesení Okresního soudu ve obec ze dne 10. 7. 2009, č. j. 33 D 757/2009-24, a id. 1/4 domu adresa na základě kupní smlouvy ze dne datum od svého strýce jméno příjmení, když otec žalobce a strýc žalobce nabyli výše uvedené podíly domu adresa po matce jméno příjmení, která zemřela dne datum, na základě usnesení Okresního soudu ve obec ze dne 26. 9. 2007, č. j. 33 D 1125/2007-30. Žalobce převzal držbu předmětného pozemku parc. číslo v katastrální uzemí po smrti svého otce, který zemřel dne datum, jak již bylo uvedeno výše.

19. Soud I. stupně správně zjistil, že pozemek parc. č. st. 296 v katastrální uzemí, který byl podle výpisu z katastru nemovitostí veden jako vlastnictví státu a na kterém stál rodinný dům adresa, měl žalobce v nájmu podle smlouvy o nájmu ze dne datum a posléze ho od státu odkoupil podle kupní smlouvy ze dne datum.

20. Soud I. stupně správně zjistil, že výměra pozemku parc. č. st. 296 v katastrální uzemí činila 300 m2 a výměra předmětného pozemku parc. číslo v katastrální uzemí činila 840 m2. Žalobce proto z tohoto důvodu nejpozději při uzavírání nájemní smlouvy ze dne datum k pozemku parc. č. st. 296 v katastrální uzemí a nikoliv až při uzavírání kupní smlouvy ze dne datum k pozemku parc. č. st. 296 v katastrální uzemí, musel vědět vzhledem k tomu, že oba tyto pozemky parc. č. st. 296 a parc. číslo v katastrální uzemí tvořily oplocený areál ve svých hranicích a byly vedeny stále jako vlastnictví státu, že nemá pronajatý celý oplocený areál vzhledem k jeho výměře celkem 1.140 m2 a že celý oplocený areál netvoří jen pozemek parc. č. st. 296 v katastrální uzemí, který měl výměru 300 m2, takže musel vědět, že zbývající část pozemku nad 300 m2 tvoří jiný pozemek a jednoduchým nahlédnutím do katastrální mapy a výpisu z katastru nemovitostí mohl zjistit, že se jedná o pozemek parc. číslo v katastrální uzemí, který je rovněž vedený jako vlastnictví státu. Závěr soudu I. stupně, že to zjistil až v dubnu 2020 v souvislosti s digitalizací a přeměřováním pozemků v katastrální uzemí je proto nesprávný.

21. Vzhledem k tomu, že k pozemku parc. číslo v katastrální uzemí, který převzali do držení a užívání jméno a jméno příjmení na základě návrhu přídělu dne datum a navazující zaplacení zálohy přídělu s tím, že na ně bude vydána přídělová listina, kterou se však nepodařilo dohledat, a nebylo proto prokázáno, že by byla vydána, takže nebylo prokázáno vlastnictví praprarodičů žalobce jméno a jméno příjmení k tomuto pozemku na základě přídělové listiny, se soud I. stupně správně zabýval tím, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdci předmětný pozemek parc. číslo v katastrální uzemí nabyli vydržením.

22. Promlčení a vydržení upravovala hlava čtvrtá zákona č. 946/1811 Sb. z.s., obecného občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 1950, v rámci kterého bylo upraveno jak vydržení nemovitých věcí (§ číslo a násl.), tak mimořádné vydržení nemovitých věcí (§ číslo), kde při splnění podmínek vydržení, resp. mimořádného vydržení je stanovena doba třicetiletá, resp. čtyřicetiletá doba, takže vydržení, resp. mimořádné vydržení, pozemku parc. číslo v katastrální uzemí ze strany praprarodičů žalobce jméno a jméno příjmení užívající tento pozemek pouze podle návrhu přídělu od datum bez následného vydání přídělové listiny již jen z důvodu nedodržení vydržecí doby není možné, aniž by bylo nutné zkoumat další podmínky vydržení, resp. mimořádného vydržení podle tohoto zákona.

23. Vzhledem k tomu, že pozemek parc. číslo v katastrální uzemí byl veden jako vlastnictví státu, jeho vydržení nebylo za účinnosti zákona č. 151/1950 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 1951 do datum, možné (§ 101 a § 115).

24. Vzhledem k tomu, že pozemek parc. číslo v katastrální uzemí byl veden jako vlastnictví státu, jeho vydržení nebylo za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, od datum do datum možné. Pokud jde o pozemek ve státním vlastnictví, mohlo vzniknout vlastnické právo jeho vydržením až po 1. lednu 1992 (k tomu viz rozhodnutí publikované pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); proto je jeho vznik třeba posoudit podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění zákona č. 509/1991 Sb. Oprávněný držitel se stává vlastníkem nemovitosti, má-li ji k 1. lednu 1992 nepřetržitě v držbě po dobu deseti let. Do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba započíst i držbu vykonávanou před 1. lednem 1992 (srovnej rozsudek Nevyššího soudu České republiky ze dne 27. dubna 1999, sp. zn. 2 Cdon 1134/96).

25. Podle § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Protože ke vzniku vlastnického práva žalobce vydržením došlo před datum, posuzoval dovolací soud tuto otázku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen“ obč. zák.“).

26. Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe (§ 129 odst. 1 obč. zák.). Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.). Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o věc movitou, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost (§ 134 odst. 1 obč. zák.).

27. Dlouhodobá držba, zejména pokud trvá více než 50 let, nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl již dříve za to, že držitel užívá jeho pozemek (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2520/2011). Takto lze nahlížet i na držbu v této věci trvající nerušeně více než 50 let.

28. K více než 50 let trvající nerušené držbě v dané věci přistupují další, z hlediska dobrých mravů specifické skutečnosti: Stát jako dosavadní vlastník předal držbu pozemku parc. číslo v katastrální uzemí právním předchůdcům žalobce praprarodičům žalobce jméno a jméno příjmení na základě návrhu přídělu dne datum, převzal od nich zálohu na příděl číslo Kčs a bylo vůlí stran vlastnictví tohoto pozemku posléze na základě přídělu skutečně převést, byť tato vůle (patrně pro nedostatek právních znalostí) byla projevována právními předchůdci žalobce jen faktickým držením a užíváním předmětného pozemku parc. číslo v katastrální uzemí, kterému stát nijak nebránil a pouze účetně mezi odbory Okresního národního výboru anonymizováno zohlednil již před řadou let po převzetí pozemku parc. číslo v katastrální uzemí do držby zaplacenou zálohu praprarodičů na příděl pozemku parc. číslo v katastrální uzemí (dokument ze dne 21. 4. 1966 pod č. j. ZEM/1017/66 Tr. Okresního národního výboru v anonymizováno, odboru vodního hospodářství, energetiky a pro věci zemědělství a lesnictví, adresovanému finančnímu odboru Okresního národního výboru v anonymizováno), přičemž právní předchůdci žalobce stále pozemek parc. číslo v katastrální uzemí nerušeně drželi a užívali bez toho, že by po nich stát požadoval nějaký nájem a o tento pozemek projevoval zájem a přistoupil k řešení věci, což neučinil ani v letech 1989 a 1990, kdy vyšel najevo právní stav k tomuto pozemku, jak vyplývá z potvrzení Místního národního výboru v obec ze dne datum, a z dokumentu ze dne 2. 8. 1990 pod č. j. ZLH 1512/90-Ma Okresního národního výboru ve obec, odboru zemědělství a lesního hospodářství, již výše uvedených. Pozemek parc. č. st. 296, na kterém stál rodinný dům adresa, a pozemek parc. číslo v katastrální uzemí tvořily oplocený areál ve svých hranicích a právní předchůdce žalobce dědeček žalobce jméno příjmení st. poté, co od roku 1993 vznikla povinnost platit daň z nemovitostí, v návaznosti na přiznání k dani z nemovitostí platil daň z předmětného pozemku parc. číslo v katastrální uzemí a tato daň byla zaplacena od roku 1993 do roku 2009. Pro úplnost je třeba v této souvislosti uvést, že k nabytí vlastnického práva k nemovitému majetku přidělenému podle dekretu číslo Sb., nebylo třeba vkladu do pozemkových knih (intabulace). Žalobce navazoval na držbu předmětného pozemku parc. číslo v katastrální uzemí svých právních předchůdců dědečka jméno příjmení st. a otce jméno příjmení ml., a jejich právních předchůdců, jejichž dlouhodobá držba, zejména pokud trvá více než 50 let, nasvědčuje v tomto mimořádném případě po individuálním zvážení dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl již dříve za to, že držitel užívá jeho pozemek. Aplikace judikatury Nejvyššího soudu České republiky obsažené v jeho rozhodnutí ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1646/2018, je případná.

29. Účelem institutu vydržení není nucené zbavení vlastnického práva původního vlastníka, nýbrž uvedení dlouhodobého faktického stavu do souladu se stavem právním (srovnej např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 360/06), což odvolací soud realizoval tímto rozhodnutím. Skutečnosti nastalé později u žalobce výše uvedené jsou již pro posouzení věci bezvýznamné. Vzhledem k vydržení vlastnictví pozemku parc. číslo v katastrální uzemí po započtení dlouhodobé držby jeho právních předchůdců, která nasvědčuje jejich dobré víře držitelů, ve prospěch žalobce, lze uzavřít, že žalobce se stal vlastníkem předmětného pozemku parc. číslo v katastrální uzemí na základě oprávněné držby ještě před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014.

30. Lze uvést, že na dlouhodobou držbu váže zákoník č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen“ o. z.“), mimořádné vydržení, s výjimkou prokázaného nepoctivého úmyslu (§ číslo). Mimořádné vydržení aplikované soudem I. stupně, podle kterého žalobce nabyl vlastnické právo k předmětnému pozemku parc. číslo v katastrální uzemí až mimořádným vydržením za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § číslo při započtení vydržecí doby právních předchůdců žalobce podle § 1096 o. z. a délky vydržecí doby podle § 3066 o. z. z výše uvedených důvodů není správné. Aplikace § 980 odst. 1, 2 o. z. k odvolací námitce žalované z výše uvedených důvodů není případná.

31. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku I. podle § 219 o. s. ř., byť z jiných než soudem I. stupně uvedených důvodů, jako věcně správný potvrdil.

32. Žalobce byl ve věci úspěšný a má právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. v plné výši. Z obsahu spisu nevyplývají důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nemusí soud žalobci výjimečně náhradu nákladů odvolacího řízení zcela nebo zčásti přiznat podle § 150 o. s. ř. Uplatněné účelně vynaložené náklady řízení žalobce činily na soudním poplatku za řízení 5.000 Kč, za zastupování advokátem vycházeje z předmětu sporu určení vlastnického práva k nemovité věci za převzetí a přípravu zastoupení ze dne datum, sepis žaloby ze dne datum, účast u jednání dne datum v délce přesahující dvě hodiny od 13.00 hodin do 15.30 hodin, účast u jednání dne datum a sepis závěrečného návrhu ze dne datum doloženého k žádosti soudu I. stupně (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) při sazbě mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 3.100 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a/, odst. 4 písm. b/ advokátního tarifu), za šest úkonů právní služby pak 6 x 3.100 Kč = 18.600 Kč, na náhradě hotových výdajů za šest úkonů právní služby 6 x 300 Kč režijní paušál = 1.800 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu), zvýšené o daň z přidané hodnoty 21 % 4.284 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř. s poukazem na § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2014 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů). Uplatněné účelně vynaložené náklady řízení žalobce činily celkem částku 29.684 Kč Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a zavázal žalovanou, aby nahradila žalobci náklady řízení ve výši 29.684 Kč ve lhůtě k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení.

33. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný a podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Z obsahu spisu nevyplývají důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nemusí soud žalobci výjimečně náhradu nákladů odvolacího řízení zcela nebo zčásti přiznat podle § 150 o. s. ř. Uplatněné účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalobce činily v souvislosti se zastupováním advokátem za účast u jednání dne datum (§ 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu) při sazbě mimosmluvní odměny za tento úkon právní služby 3.100 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a/, odst. 4 písm. b/ advokátního tarifu) za tento úkon právní služby 3.100 Kč, k tomu na náhradě hotových výdajů 300 Kč režijní paušál (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu), zvýšené o daň z přidané hodnoty 21 % 714 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř. s poukazem na § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2014 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů). Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalobce činily celkem 4.114 Kč Odvolací soud proto zavázal žalovanou, aby nahradila žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 4.114 Kč ve lhůtě k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu ve obec.

Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost rozsudkem uložená, lze se domáhat výkonu rozhodnutí.