KSBR 60 CO 96/2022-56

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Ladislava Pavlíčka a JUDr. Karla Šabaty, PhD., ve věci ⟪LB:lb_002⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno jméno ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ o 1.241 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_007⟫ o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14. 4. 2022, č. j. 15 C 29/2022-45

I. Usnesení soudu I. stupně se ve výroku III. mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2.299 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14. 4. 2022, č. j. 15 C 29/2022-45, bylo rozhodnuto, že řízení o zaplacení částky ve výši 1.241 Kč s příslušenstvím se zastavuje (výrok I.), žalobkyni se soudní poplatek nevrací (výrok II.), žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4.635 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení (výrok III.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně v podstatných částech tím, že žalobkyně učinila zpětvzetí žalobního návrhu v celém rozsahu, proto soud řízení zastavil v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., když souhlas žalovaného v daném případě nebyl vyžadován. Výrokem II. rozhodl soud I. stupně o nevrácení zaplaceného soudního poplatku podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a contrario. Zaplacený soudní poplatek se žalobkyni nevrací, nelze vrátit ani jeho poměrnou část. O nákladech řízení rozhodl soud

I. stupně téměř o polovinu, nedosáhl však přiznání náhrady nákladů řízení ve svůj prospěch v plném rozsahu. Za těchto okolností rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

3) Zavinění typicky může spočívat např. v tom, že účastník podal žalobu ve věci, o níž bylo již pravomocně rozhodnuto nebo v níž už probíhá jiné řízení, že podal žalobu proti někomu, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nebo že vzal žalobu zpět.

Na dané rozhodnutí nelze aplikovat právní názor z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 4 Cmo 178/96 z 7. 3. 1996, neboť v této konkrétní věci pohledávka žalovaného vznikla před vznikem pohledávky žalobce. Soud I. stupně dále neaplikoval ustanovení § 14b odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že přizná náhradu nákladů řízení žalovanému a přizná mu i náhradu nákladů odvolacího řízení.

4) Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu na jeho zahájení, žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného. K tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, musí být splněny zároveň obě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného.

5) Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z práva procesního, je na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu, nutno usuzovat z procesního hlediska (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce). Jde tedy o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku, či nikoliv. Přitom není významné, zda žalovaný uspokojil žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost; podstatné je, zda žalobcův požadavek byl uspokojen. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva.

K uvedenému odkazuje odvolací soud např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 170/2015 (a v něm citovaná rozhodnutí), na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2016, sp. zn. 26 Cdo 128/2016, a ze dne 18. srpna 2016, sp. zn. 33 Cdo 5572/2015.

6. Podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže bylo řízení zastaveno.

7. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

8. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:

1) Rozhodování o náhradě nákladů řízení obecně ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění.

2) obec zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Smyslem využití této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se v souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno.

9. Současně platí, že § 146 odst. 2 o. s. ř. je ve vztahu k § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ustanovením zvláštním; postup podle § 146 odst. 1 písm. b) o․ s. ř. přichází v úvahu teprve tehdy, nedošlo-li k zastavení řízení v důsledku zavinění některého z účastníků řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 4308/2013).

10. V projednávané věci žalobkyně uplatnila žalobou nárok na zaplacení dlužného pojistného ve výši 1.041 Kč za období od datum do datum a nárok na zaplacení částky 200 Kč představující poplatek za odeslání předžalobní upomínky. Nárok žalobkyně tedy vychází z pohledávky žalobkyně na pojistném za období od datum do datum a z pohledávky žalobkyně na poplatku za odeslání předžalobní upomínky.

11. V podání ze dne datum uvedl žalovaný, že proti tomuto žalobou uplatněnému nároku žalobkyně započítává svůj nárok vůči žalobci na zaplacení přeplatku na pojistném za období od datum do datum. Tento nárok žalovaného tedy vychází z pohledávky žalovaného na pojistném za období od datum do datum. Z obsahu podání žalovaného z datum vyplývá, že žalovaný svůj nárok pouze započítává do výše žalobkyně uplatněného nároku a dalšího plnění se v tomto konkrétním řízení po žalobkyni nedomáhá. Z tohoto důvodu se v podání z datum nejedná o vzájemný návrh, nicméně jde o námitku započtení (kompenzační námitku), k tomu srov. příjmení, J. a kolektiv: Občanské soudní řízení (soudcovský komentář), příjmení jméno, § 79-180 občanského soudního řádu, vydání druhé, doplněné a upravené. obec: právnická osoba, 2016, s. 110.

12. Podmínkami započtení podle § 1982 a násl. o. z. se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4967/2017. Vysvětlil v něm mimo jiné, že započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek zúčtováním (odpočtem), při němž dochází k oboustrannému uspokojení účastníků závazkového vztahu. Ve vztahu k pohledávce, proti které je započtení uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka), jde o náhradní způsob uspokojení věřitele, který se obejde bez reálného poskytnutí předmětu plnění; namísto něj je poskytnuta hodnota spočívající ve zproštění vzájemného dluhu.

Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použita (aktivně započítávaná pohledávka), představuje započtení faktické vymožení této pohledávky, a to bez souhlasu protistrany, případně i proti její vůli. Na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení, a okamžikem, kdy je započtení realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), její vymahatelnost (§ 1987 odst. 1 o. z.). Součástí vymahatelnosti je splatnost pohledávky. Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním, tj. prohlášením o započtení vůči druhé straně (§ 1982 odst. 1 o. z.). Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení (aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem).

13. V podání z datum uvedl žalobce, že bere žalobu zpět s tím, že akceptuje žalovaným provedený zápočet.

14. Za této situace námitka započtení vznesená žalovaným byla způsobilá přivodit zánik žalobou uplatněné pohledávky (žalobkyně považovala tuto námitku započtení za důvodnou), a za těchto okolností se žalobkyně rozhodla k úplnému zpětvzetí žaloby.

15. V případech, kdy žalobce vzal žalobu zpět – a tudíž zavinil zastavení řízení – soud v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. přizná žalovanému náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložil na uplatňování nebo bránění svého práva.

16. Ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. však pro případ, že zpětvzetí žaloby zaviní žalovaný, stanoví z výše popsaného principu výjimku, která se uplatní v případě, že jsou kumulativně splněny dvě podmínky: (1) žalobce vezme zpět návrh, který byl podán důvodně, a (2) ke zpětvzetí dojde pro chování žalovaného.

17. Na skutečnost, zda šlo o důvodně podanou žalobu (tj. na splnění první podmínky podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.) lze usuzovat z toho, zda žalobce získal žalobou uplatněný nárok či nikoliv (bez ohledu na to, zda byl nárok žalobce důvodný).

18. Ke zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného (tj. ke splnění druhé podmínky podle § 146 odst. 2 věty druhé o․ s. ř.) zpravidla dojde tehdy, jestliže žalovaný po podání žaloby žalobci poskytl plnění, jež po něm žalobce ve svém žalobním petitu požadoval.

19. Zavinění ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř., včetně splnění výše uvedených podmínek, je přitom nutno posuzovat z procesního hlediska, tedy z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013, usnesení ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4308/2013, usnesení ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4097/2013). Shora uvedený princip procesního hlediska však nelze chápat ryze formálně, neboť„ nejen petit, ale i žalobní tvrzení, tedy důvody žaloby vyjadřují, proč se žalobce žalovaného plnění domáhá“ (nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2899/10).

20. Z řečeného se podává, že v poměrech této konkrétní věci žalobkyně vzala žalobu zpět pro chování žalovaného, spočívajícího v uplatnění námitky započtení (kterou považovala žalobkyně za důvodnou).

21. Žalobkyně tedy vzala žalobu zpět proto, že v důsledku uplatněné námitky započtení její pohledávka uplatněná žalobou zanikla.

22. Pak ale platí, že z procesního hlediska to byl žalovaný, kdo zavinil (uplatněním námitky započtení po podání žaloby), že řízení muselo být zastaveno (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Na základě výše uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že námitka započtení byla vznesena v rámci obrany žalovaného v jeho podání po podání žaloby. Z obsahu zpětvzetí podané žaloby je jasně patrno, že důvodem zpětvzetí podané žaloby je námitka započtení vznesená v rámci obrany žalovaného v jeho podání po podání žaloby.

23. Na základě výše uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba byla z procesního hlediska ve smyslu § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. důvodná, neboť námitka započtení byla vznesena v rámci obrany žalovaného v jeho podání ze dne datum, tj. po podání žaloby. Současně žaloba byla z procesního hlediska vzata ve smyslu § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. zpět pro chování žalovaného, neboť žalobkyně akceptovala takto žalovaným uplatněnou námitku započtení. Proto žalobkyně následně netrvala na žalobou uplatněném nároku.

24. Závěr soudu I. stupně, podle něhož je třeba o náhradě nákladů řízení rozhodnout podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., je tudíž správný.

25. Žalobkyni tak náleží náhrada účelně vynaložených nákladů. V řízení před soudem I. stupně k účelně vynaloženým nákladům žalobce náleží: ⟪LB:lb_001⟫ - náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč ⟪LB:lb_002⟫ - odměna právní zástupkyně žalobkyně podle § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1 ve výši

200 Kč, přičemž tato výše náleží za tyto úkony právní služby:

a) převzetí a příprava právního zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.

b) podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podle § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. ⟪LB:lb_001⟫ - odměna právní zástupkyně žalobkyně podle § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 1.000 Kč za zpětvzetí podaného návrhu podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ⟪LB:lb_002⟫ - náhrada hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši po 100 Kč za převzetí a přípravu právního zastoupení a za podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ⟪LB:lb_003⟫ - náhrada hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 300 Kč za zpětvzetí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ⟪LB:lb_004⟫ - náhrada za DPH ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze všech shora uvedených částek kromě soudního poplatku.

Žalobkyni tak náleží náhrada účelně vynaložených nákladů za řízení před soudem I. stupně ve výši 2.699 Kč.

26. Za účelně vykonaný úkon právní služby nebyla považována předžalobní výzva z datum, neboť upomínka před podáním žaloby byla učiněna samotnou žalobkyní již v podání z datum, přičemž svým obsahem naplňovala upomínka před podáním žaloby ze strany samotné žalobkyně všechny náležitosti výzvy k plnění ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. Opakovaná předžalobní výzva proto nemohla být považována za účelně vykonaný úkon právní služby.

27. Za účelně vykonaný úkon právní služby nebylo považováno ani podání sepsané právní zástupkyní žalobkyně dne datum, ve kterém žalobkyně upřesnila svoji žalobu.

Toto podání nebylo učiněno na výzvu soudu a bylo učiněno dříve, než se k žalobnímu nároku vyjádřil žalovaný. Žádná okolnost nebránila žalobkyni v tom, aby v tomto podání uvedené skutečnosti uvedla žalobkyně již v samotné žalobě, za kterou byla právnímu zástupci přiznána odměna i náhrada hotových výdajů. Proto bylo podání datované datum považováno za neúčelný úkon právní služby a odměna ani náhrada hotových výdajů za něj nebyla přiznána.

28. K odvolací námitce ohledně aplikace ustanovení § 14 odst. 4 vyhlášky č. 177/196 Sb., je zapotřebí uvést, že uvedené ustanovení bylo v rozhodnutí odvolacího soudu respektováno. Omezení výše odměny v řízeních o bagatelních pohledávkách ve smyslu § 14 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., nedopadá na celé řízení, ale pouze na první úkony do podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Na ostatní další úkony již ustanovení § 14 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. nedopadá (srov. příjmení, J. Odměna advokáta. Komentář. obec právnická osoba, 2016, s 252).

29. Za těchto okolností odvolací soud za přiměřeného použití ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil ve výroku III. napadené usnesení soudu I. stupně.

30. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř.

31. Každý z účastníků byl v odvolacím řízení přibližně ve stejném rozsahu úspěšný a neúspěšný. Žalovaný jako odvolatel dosáhl snížení výše náhrady nákladů přiznaných žalobkyni soudem

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.