KSBR 70 CO 135/2021-144

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Čuhelové, Ph.D., a soudců Mgr. Ivy Krejčířové a JUDr. Michala Ryšky ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců:; a) jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa; b) jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_003⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_004⟫ zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalované:; jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_008⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_009⟫ zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_010⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_011⟫ o vyklizení sklepní kóje, ⟪LB:lb_012⟫ o odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. června 2021, č. j. 54 C 124/2020-113,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni nahradit žalované společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 5 600 Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh žalobců, jímž se domáhali, aby soud uložil žalované povinnost vyklidit a předat žalobcům sklepní kóji číslo v 1. podzemním podlaží budovy adresa, v k. ú. část obce, v obci obec, na adrese adresa, polohově určenou dle Prohlášení vlastníka budovy adresa, ze dne 11. 1. 2000 (I. výrok), žalobcům byla uložena povinnost uhradit žalované společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 22 400 Kč (II. výrok) a uhradit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 2 126 Kč (III. výrok). Dospěl k závěru, že převod družstevního bytu do osobního vlastnictví žalované, ale i žalobců, byl v minulosti proveden na podkladě výzvy členů družstva o převod bytu do osobního vlastnictví (zák. č. 72/1994 Sb.). Na základě ust. § 23 odst. 2 zák. o vlastnictví bytů tak v daném případě stavební bytové družstvo MÍR uzavřelo se žalovanou smlouvu o převodu vlastnictví družstevního bytu s členkou družstva, paní jméno příjmení, přičemž se jednalo evidentně o družstevní byt číslo o velikosti 4 + 1 v druhém podlaží bytového domu na ul. adresa, když převod zcela logicky navazoval na Zápis o dohodě o odevzdání a převzetí družstevního bytu, kdy žalované byl přidělen byt číslo příslušenství – sklepní box číslo (důkaz Dohoda o odevzdání a převzetí družstevního bytu žalovanou svědčící o přidělení bytu číslo sklepní kóje číslo) (bod 12). Sklepní kóje, kterou žalovaná užívá od samotného počátku bez přerušení, byla na náklady žalované vyzděna. Žalovaná ani žalobci do svého vlastnictví nenabyli žádné jiné prostory, než ty, ke kterým jim jako nájemníkům na základě dohody o odevzdání a převzetí bytu, kterou uzavřeli v minulosti s bytovým družstvem, náležela práva (bod 12). Žalobci převzali od bytového družstva do svého užívání sklepní kóji označenou číslo (viz fotodokumentace), tedy tato sklepní kóje byla číselně označená shodně s jejich bytovou jednotkou. Prohlášení vlastníka ze dne 11. 1. 2000, na jehož podkladě se žalobci domáhají svého práva, jinými slovy chtějí získat do dispozice sklep, který je označen v tomto prohlášení číslo ale fakticky se jedná o sklep číslo nemůže založit právo žalobců na vlastnictví této sklepní kóje. Je zcela evidentní, že prohlášení vlastníka obsahuje formální chybu v grafickém zobrazení, ve kterém jsou sklepní kóje žalobců a žalované znázorněny prostorově opačně, resp. došlo nedopatřením k záměně jejich číselného označení. Prohlášení vlastníka pouze graficky vymezuje polohové vymezení sklepů, a měl být zákresem skutečného stavu užívání bytů a sklepů, a tedy formálně sloužit jako podklad pro zápis vlastnictví do katastru nemovitostí. Nápravu lze sjednat jedině dle ust. § 1168, odst. 1, 2 o.z., který řeší odstranění vady prohlášení. Žaloba je nedůvodná, když žalobci se domáhají neoprávněně po žalované vyklizení sklepní kóje číslo (označení toliko v prohlášení vlastníka), fakticky sklepní kóje číslo kterou však žalovaná má ve výlučném vlastnictví.

2. Proti rozsudku podali žalobci odvolání. Uvedli, že není jiného pramene k určení rozsahu vlastnického práva než prohlášení vlastníka budovy ze dne 11. 1. 2000. Stav, kterého se žalobci domáhají, je i stavem, který měl být původně v roce 1988 nastolen, je i v jiných identických domech v rámci lokality. Žalobci nabyli vlastnické právo ke sklení kóji číslo spolu s vlastnickým právem k bytové jednotce a toto trvá. Nabývacím titulem je smlouva o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva, dohoda o odevzdání a převzetí družstevního bytu je nevýznamná. Obsah prohlášení je čistě otázkou smluvní volnosti vlastníka nemovitosti. Pokud soud dovozuje chyby na straně družstva, měl provádět dokazování zjištěním vůle družstva při sestavení prohlášení vlastníka, které měla navrhnout žalovaná. Užívání sklepní kóje před převodem vlastnického práva k bytové jednotce nemá vliv na vznik samotného vlastnického práva. Jednalo se o derivativní způsob nabytí vlastnického práva, kdy pouze převodce rozhodne, co je předmětem převodu. Z prohlášení vlastníka i vyjádření stavebního bytového družstva MÍR je patrné, že kóje jsou součástí bytů.

3. Žalovaná k odvolání uvedla, že je nezbytné sledovat právní a faktický stav transformovaného bytu s příslušenstvím, jež předcházel samotnému odevzdání bytu společně s jeho příslušenstvím do osobního vlastnictví. Citovala ustanovení § 23 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů. Uvedla, že pokud nabyla vlastnické právo k bytové jednotce číslo na základě dokumentu prohlášení vlastníka (což žalobci nijak nezpochybňují), potom rovněž akcesoricky nabyla vlastnické právo ke sklepní kóji, kterou od počátku užívala, tedy sklepní kóji číslo. Nelze jednoduše tvrdit, že dokumenty prohlášení vlastníka a smlouva o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva jsou jedinými rozhodnými poklady pro určení rozsahu vlastnického práva žalobců, neboť vznik těchto dokumentů byl odvislý od právního a faktického stavu, jež těmto dokumentům předcházel. Není možné od sebe oddělit chod událostí, které vedly až k samotnému nabytí bytových jednotek (a jejich příslušenství) do osobního vlastnictví. Právní kroky stavebního bytového družstva MÍR jsou odrazem jednotlivých událostí (politických a právních), na které je nezbytné nahlížet ve vzájemných souvislostech, a nikoliv toliko odděleně, jak uvádí žalobci. Dále upozornila na dikci ust. § 23 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů, dle něhož bylo družstvo povinno uzavřít smlouvu o převodu bytu s fyzickou osobou – členem družstva, který je nájemcem bytu. Formální chyba v grafickém znázornění sporné sklepní kóje v příloze dokumentu prohlášení vlastníka nemůže založit vlastnické právo k této sklepní kóji. Konečně poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 28 Cdo 2120/2004. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o.s.ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o.s.ř.), bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobci se žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2020 domáhali vydání rozhodnutí specifikovaného shora. Uvedli, že vlastní bytovou jednotku číslo k níž dle prohlášení vlastníka ze dne 11. 1. 2000 patří sklepní kóje číslo. Žalovaná vlastní bytovou jednotku číslo k níž dle prohlášení vlastníka ze dne 11. 1. 2000 patří sklepní kóje číslo. Žalobci b) byl na základě rozhodnutí o přidělení družstevního bytu ze dne 14. 10. 1986 přidělen byt číslo. Na základě Zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí družstevního bytu ze dne 6. 6. 1988 patří k bytu příslušenství – sklepní kóje 18. Na základě smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva ze dne 18. 6. 2007 žalobci nabyli do SJM bytovou jednotku číslo byt. Přílohou smlouvy je schéma určující polohu jednotek a společných částí, podává se z něj poloha jednotky a sklepní kóje. Číslo sklepní kóje odpovídá číslu bytové jednotky, což je patrno z legendy ke schématu, kde je u sklepů vysvětlivka„ sklep – dle příslušnosti k bytu“. Sklepní kóje je ve smyslu prohlášení vlastníka součástí bytové jednotky číslo, byt, což je patrno z části B a dále z části C prohlášení vlastníka. Jednotky jsou vymezeny dle zákona o vlastnictví bytů v budově adresa k. ú. část obce, územní celek. Žalovaná užívá sklepní kóji žalobců a ti sklepní kóji žalované. Dopisem doručeným žalované dne 14. 5. 2020 ji vyzvali k vyklizení sklepní kóje anonymizováno. Čísla kójí a bytů jsou totožná. Z prohlášení vlastníka vyplývá, že schémata uvedená v příloze 1 označují polohu sklepních kójí ve vztahu ke konkrétní bytové jednotce a číslo bytu odpovídá číslu sklepní kóje. Sklepní kóje není samostatně převoditelnou věcí, řídí se režimem právního vztahu k bytu, k němuž náleží. Žalovaná ví, že jí kóje číslo nenáleží.

6. Žalovaná k žalobě uvedla, že sklepní kóji užívá od 1. 8. 1986 nepřetržitě, zápisem o dohodě o odevzdání a převzetí družstevního bytu jí vlastník odevzdal do osobního užívání družstevní byt číslo (nyní bytová jednotka číslo) a sklepní box číslo (nyní označená číslo). Sklepní kóji na vlastní náklad přebudovala z dřevěné do zděné podoby po předchozím souhlasu představenstva bytového družstva, přijatého na základě rozhodnutí stavebního úřadu anonymizováno obec IV. Prohlášení v části„ Popis jednotek“ ani Příloze číslo neuvádí, jaká sklepní kóje patří k té které jednotce. Uvádí jen číselné označení sklepních kójí, ale nestanoví, že k dané jednotce by měla přináležet sklepní kóje se shodným číselným označením. Prohlášením došlo ke změně původního číselného označení předmětné sklepní kóje (z původního 8 na 18), nebylo určeno, že by mělo dojít k faktické výměně sklepů, které členové družstva užívali. Graficky znázorněná sklepní kóje číslo je ve skutečnosti sklepní kóje číslo. Společenství hodlá vadný stav napravit. Vadný stav by měl být napraven dle § 1168 o.z. společným prohlášením vlastníků bytových jednotek. Namítla vydržení (§ 1089 o.z.). Pokud by soud žalobě vyhověl, bude po žalobcích požadovat bezdůvodné obohacení (§ 1991 o.z.).

7. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu, na jehož základě učinil přiléhavé právní závěry, a současně ani řízení nezatížil procesními vadami, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pro stručnost a výstižnost lze na skutkové závěry soudu prvního stupně a jeho posouzení věci po právní stránce plně odkázat. V této souvislosti je vhodné doplnit, že Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva zastávají shodně stanovisko, že soudům adresovaný závazek plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, "nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument" a že odvolací soud "se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu" (z mnoha srov. kupř. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 31/12 ze dne 21. 12. 2012 s poukazem na rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 1. 1999 ve věci příjmení příjmení proti země).

SKUTKOVÝ příjmení

8. Dle Zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí družstevního bytu ze dne 6. 6. 1988 odevzdalo příjmení jméno příjmení družstevní byt číslo v domě adresa v ulici ulice v obec s tím, že k bytu patří příslušenství umístěné mimo byt, sklepní box číslo.

9. Žalovaná uzavřela s MÍR, stavební bytové družstvo, dne 2. 4. 2014 dohodu o převodu vlastnictví družstevního bytu, dle níž žalovaná podala v souladu s § 23 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů výzvu o převod družstevního bytu číslo o vel. 4+1 ve 2. podlaží bytového domu na ulici adresa, č. o. číslo, jehož je nájemcem do vlastnictví. Dohodli se, že smlouvu o převodu vlastnictví bytu uzavřou v návaznosti na splacení zbývající části investičního úvěru, komerčního úvěru poskytnutého bankou na opravu bytového domu.

10. Dle výpisu z katastru nemovitostí k. ú. část obce, územní celek, list vlastnictví, je žalovaná vlastnicí bytové jednotky číslo byt, nabývacím titulem je smlouva o převodu vlastnictví jednotky dle § 24 zákona č. 72/1994 Sb. ze dne 27. 10. 2014.

11. Dle rozhodnutí o přidělení družstevního bytu ze dne 14. 10. 1986 byl žalobci b), coby členu družstva, přidělen byt číslo v 1. podlaží objektu B 09 s tím, že k bytu patří ještě příslušenství, umístěné mimo byt – sklepní box. Dle Zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí družstevního bytu ze dne 6. 6. 1988 žalobce b) uzavřel s anonymizována čtyři slova dohodu, na jejímž základě byl žalobci b) předán do užívání byt číslo s tím, že k bytu patří ještě toto příslušenství, umístěné mimo byt sklepní box číslo.

12. Dle smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva ze dne 18. 6. 2007 uzavřeli žalobci jako nabyvatelé a anonymizována čtyři slova, smlouvu na základě § 24 zákona č. 72/1994 Sb. s tím, že předmětem převodu je byt číslo v 6. nadzemním podlaží budovy, který se skládá ze 4 místností a příslušenství, kam spadá mj. sklep o ploše 2 m2. V závěru smlouvy jsou specifikovány přílohy, mj. schémata určující polohu jednotky a společných částí domu s údaji o podlahových plochách jednotek a společných částí domu.

13. Dle prohlášení vlastníka anonymizována čtyři slova, ze dne 11. 1. 2000, budova adresa ulice č. o. 9, 11, zapsaná v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu část obce, pro územní celek, k. ú. část obce na list vlastnictví, vlastník vymezil v budově jednotky, když dle popisu jednotek k jednotkám číslo patří ke každé jeden sklep (čl. B), dle bodu H. jsou přílohou prohlášení půdorysy všech podlaží a jejich schémata určující polohu jednotky a společných částí domu s údaji o podlahových plochách jednotek a společných částí domu. Dle přílohy číslo je v rámci legendy uvedeno„ sklep – dle příslušnosti k bytu“ (na č. l. 8).

DOPLNĚNÍ PRÁVNÍHO HODNOCENÍ

14. K argumentům soudu prvního stupně je třeba dodat, že jak žalobci, tak žalovaná nabyla byt dle § 23 odst. 2 ve spojení s ust. § 24 zákona o vlastnictví bytů.

15. Podle § 23 zákona o vlastnictví bytů, byt v budově ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví bytového družstva (dále jen "družstvo"), jehož nájemcem je fyzická osoba - člen družstva, lze převést jen tomuto členu družstva. Uvedená podmínka platí i pro byty ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví družstva v domech (odst. 1). Družstvo je povinno uzavřít smlouvu o převodu bytu uvedeného v § 24 odst. 1 a 2 s fyzickou osobou - členem družstva, která je nájemcem bytu a která vyzvala družstvo podle § 24 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 297/1992 Sb., nebo vyzve družstvo do 30. června 1995 k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k tomuto bytu. Smlouva musí být uzavřena nejpozději do 31. prosince 1995, není-li dohodnuto jinak. Tím nejsou dotčena ustanovení devizových předpisů (odst. 2).

16. V odstavci 1 se obecně pro všechna bytová družstva upravuje zvláštní podmínka pro převod družstevního bytu, jestliže je jeho nájemcem člen družstva – fyzická osoba. Ustanovením jsou povinna se řídit všechna existující bytová družstva. Ochrana nájemců družstevních bytů – členů bytových družstev, pokud jde o fyzické osoby, pro případy převodů družstevních bytů z vlastnictví bytových družstev podle § 23 odst. 1 má absolutní povahu.

17. Ustanovení § 23 v odst. 2 stanoví právo fyzické osoby – člena družstva a nájemce družstevního bytu na uzavření smlouvy s družstvem o převodu vlastnictví k „ jeho“ bytu. Vždy musí jít též o nájemce družstevního bytu, jehož nájemní vztah (dříve užívání bytu) vznikl na základě skutečností stanovených zákonem; tedy pouze např. na základě uzavřené nájemní smlouvy, na základě rozhodnutí o přidělení bytu, popř. na základě rozhodnutí o dědictví (Novotný, M., Fiala, J., Horák, T., Oehm, J., Holejšovský, J. Zákon o vlastnictví bytů. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011 600 s.).

18. Ustanovení odst. 2 ve spojení s § 24 zákona je základním ustanovením upravujícím povinný převod bytu (bytové jednotky) z vlastnictví BD do vlastnictví člena - fyzické osoby, který je nájemcem družstevního bytu a včas podle zákona č. 42/1992 Sb., nebo podle tohoto ustanovení Zákona, vyzval družstvo k převodu družstevního bytu, jehož je nájemcem. Totéž platí pro společné členy - manžele (kteří jsou vždy společnými nájemci družstevního bytu). Právo člena bytového družstva vyzvat družstvo k převodu jednotky do vlastnictví a povinnost družstva jednotku převést bylo stanoveno v § 24 a násl. zákona č. 42/1992 Sb., ve znění novelizací (ČÁP, Jiří a Pavla SCHÖDELBAUEROVÁ. Zákon o vlastnictví bytů: Komentář (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2022 -6-21). ASPI_ID KO72_1994CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-).

19. K vymezení jednotek (bytů) ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb. se vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 28 Cdo 2120/2004 tak, že„ při rozhodování o žalobě na vyklizení místností v bytě není soud vázán prohlášením vlastníka budovy o vymezení jednotek (bytů), jež může být v rozporu s kolaudačním určením.“

20. Dále uvedl:„ Žalobci zajisté pochybili, jestliže ve svém prohlášení k domu adresa v anonymizováno zahrnuli, v rozporu se stále platným kolaudačním určením, "bývalý“ domovnický byt nikoli mezi bytové jednotky, ale do společných částí domu sub C. Tyto chybu, která protiřečí ustanovení § 2 písm. b/, g/ zákona č. 72/1994 Sb., však lze zhojit – jak již upozornil odvolací soud – cestou opravy v katastrálním operátu podle katastrálního zákona č. 344/1992 Sb. Zatím však není důvodu posuzovat prohlášení spoluvlastníků ani jako částečně, natož zcela neplatné. Následky dosud zapsané nesprávnosti nikoho bezprostředně nepoškozují a není ve veřejném zájmu zpochybňovat platnost v zásadě jinak správného dokumentu a jeho zápisu v katastru. Aktivní legitimace žalobců jako spoluvlastníků domu tedy není dotčena. Pro dovolatele je navíc, jak již zdůrazněno v předchozím odstavci, podstatná absence právního důvodu užívání místností (tento závěr odvolacího soudu nebyl napaden dovoláním a nestal se tedy předmětem dovolacího přezkumu), znamenající povinnost místnosti vyklidit.“

21. Žalobci užívali byt a sklepní kóji číslo na základě dohody o odevzdání ze dne 6. 6. 1988, na základě dohody z téhož data užívala žalovaná byt a sklepní kóji číslo která byla v dohodě označena jako příslušenství. Jen tyto byty a sklepní kóje mohli účastníci nabýt do vlastnictví na základě ust. § 23 odst. 2 a § 24 zákona o vlastnictví bytů a také je takto nabyli. O tom mezi nimi nebyla pochybnost, když i žalobci byt a sklepní kóji takto užívali od nabytí vlastnictví v roce 2007, a to až do roku 2020 bez jakýchkoliv problémů, tedy i oni si mysleli, že byt a sklepní kóji vlastní tak, jak je užívali od roku 1988. Až v roce 2020 žalobci projevili nesouhlas s tímto stavem, zřejmě poté, co po vykradení sklepů zjistili, že žalovaná užívá vyzděnou kóji. Odvolací soud má zato, že nesprávnost v nákresu je možné opravit postupem dle § 1168 o.z. Poukazuje současně na rozhodnutí Nejvyššího soudu citované shora.

22. S ohledem na vše uvedené odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o.s.ř.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci jsou povinni nahradit žalované společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení potřebné k účelnému uplatňování práva v částce 5 600 Kč, sestávající z odměny zástupce za dva úkony po 2 500 Kč za úkon dle § 7, 11, 9 odst. 3 písm. e) AT, (účast na jednání odvolacího soudu nepřesahující dvě hodiny, podání soudu), dvou režijních paušálů po 300 Kč, tedy z částky 100 Kč dle § 13 odst. 3 AT.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.