KSBR 74 CO 53/2021-159

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa, ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 14 598,24 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2020, č. j. 55 C 54/2019-94,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 14 598,24 Kč s úrokem ve výši 19,08 % ročně od 2. 4. 2015 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 2. 4. 2015 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 260,90 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 465,93 Kč (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud vyšel z toho, že na základě žádosti o zřízení účtu a vydání příjmení karty ČS ze dne 13. 8. 2008 právnická osoba, IČO (dále jen„ ulice spořitelna“), jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli téhož dne 13. 8. 2008 smlouvu o kartovém úvěrovém účtu (dále jen„ Smlouva“), ve které se ulice spořitelna zavázala zřídit žalovanému kartový účet a poskytnout mu úvěr až do výše 35 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím karty nebo jiným způsobem (např. hotovostně). Pro případ čerpání úvěru kartou byla sjednána měsíční úroková sazba ve výši 1,59 %, v případě čerpání úvěru jiným způsobem roční sazba dle Sazebníku. Žalovaný byl povinen hradit poplatky za správu a vedení kartového účtu a úkony související s poskytnutím úvěru, použitím karet a cenu za sjednané služby v rozsahu uvedeném v žádost o poskytnutí úvěru a Sazebníku. role v řízení se zavázal splácet úvěr úhradou ve výši 3,2 % z čerpaného a nesplaceného úvěru a ve výši 100 % úroků a poplatků vyúčtovaných za daný měsíc (tzv. celková minimální úhrada). ulice spořitelna byla oprávněna měnit limit úvěru za podmínek stanovených Smlouvou a povinna změnu žalovanému oznámit na výpisu z účtu nebo jiným vhodným způsobem. Smlouva byla sjednána na dobu tří let; pro případ, že žalovaný písemně neoznámí, že trvá na ukončení Smlouvy do pěti kalendářních dnů před posledním dnem trvání, prodlužovala se doba trvání Smlouvy automaticky o další tři roky, a to i opakovaně. V případě závažného porušení smluvních podmínek žalovaným byla ulice spořitelna oprávněna Smlouvu vypovědět s účinností ke dni doručení výpovědi, nebyla-li ve výpovědi stanovena pozdější účinnost. Ke dni účinnosti výpovědi byl žalovaný povinen uhradit veškeré pohledávky. Nedílnou součást Smlouvy činila žádost o poskytnutí úvěru, Všeobecné obchodní podmínky obec spořitelny, Obchodní podmínky pro vedení kartového úvěrového účtu a pro vydávání a používání kreditních a charge karet obec spořitelny. ulice spořitelna zřídila žalovanému kartový účet č. bankovní účet ke dni 10. 9. 2008 s celkovým úvěrovým limitem 35 000 Kč, který byl k 10. 8. 2010 zvýšen na 46 000 Kč. Přípisem ze dne 8. 3. 2014 ulice spořitelna vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 3 850 Kč s tím, že pokud nebude zaplacena do 10. 4. 2014, má právo rozhodnout, že úvěr ve výši 17 774 Kč s úroky a poplatky bude okamžitě splatný a vypovědět Smlouvu. Přípisem ze dne 15. 4. 2014, doručeným žalovanému dne 17. 4. 2014, oznámila ulice spořitelna žalovanému, že z důvodu neuhrazení pohledávky na úvěrovém účtu ve stanoveném termínu bylo rozhodnuto, že k 14. 4. 2014 je celá dlužná částka ve výši 19 149,90 Kč splatná. Přípisem ze dne 17. 4. 2015 (podaným k poštovní přepravě dne 21. 4. 2015) oznámila ulice spořitelna žalovanému, že s účinností k 1. 4. 2015 pohledávku za žalovaným ve výši 16 325,07 Kč postoupila na žalobce. Podáním ze dne 24. 4. 2015 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 16 325,07 Kč. Při právním hodnocení věci soud ve smyslu přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, posoudil právní poměry vzniklé přede dnem 31. 12. 2013 (přede dnem nabytí účinností zákona č. 89/2012 Sb.), jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, podle dosavadních právních předpisů, tj. zejména podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“) a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013. Předmětnou Smlouvu posoudil soud jako smlouvou o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obch. zák., kterou věřitel uzavřel jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel ve smyslu § 52 a násl. obč. zák. Soud konstatoval, že žalobě nemůže být vyhověno, neboť žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní o čerpání a splácení úvěru žalovaným, od kterého se odvíjí tvrzení žalobce o výši dlužné částky. Pokud žalobce v žalobě označil jako důkaz o čerpání a splácení úvěru výpisy z účtu, tak ty ani na výzvu soudu nepředložil. Soud považoval za stěžejní také otázku splatnosti úvěru, neboť žalovaný vznesl námitku promlčení. Předeslal, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 32 Cdo 1247/2016 a rozsudek ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010) se promlčecí doba i v situaci, kdy žalovaný je spotřebitel, řídí ustanovením § 397 obch. zák., a v případě splatnosti celého závazku pro nesplnění některého dílčího závazku začíná běžet od splatnosti nesplněného závazku (rozsudek ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1190/2009). V projednávané věci však nebylo prokázáno, že se celý závazek pro nesplnění některé ze splátek stal splatným v souladu se zákonem či Smlouvou. Tvrzení žalobce o možnosti zesplatnit úvěr dříve, než bylo mezi účastníky dohodnuto, totiž zůstala kusá, a nemají oporu ani v provedeném dokazování, a to i přes poučení soudu, kterého se žalobci dostalo na jednání konaném dne 2. 9. 2020. Podle žalobních tvrzení ulice spořitelna Smlouvu vypověděla a požádala žalovaného o vrácení celé dlužné částky k 14. 4. 2014, čímž se stal nesplacený zůstatek úvěru splatným. V podání ze dne 29. 5. 2019 žalobce uvedl, že v důsledku prodlení žalovaného s úhradou minimální úhrady byla ulice spořitelna oprávněna vypovědět Smlouvu, že ve výzvě ze dne 8. 3. 2014 žalovanému poskytla lhůtu k zaplacení úvěru s tím, že pokud nebude v určené lhůtě dlužná částka uhrazena, Smlouvu vypoví a že pro neuhrazení dlužné částky ve stanoveném termínu byla dlužná částka zesplatněna podáním„ Rozhodnutí o okamžitém splacení dluhu“ ze dne 15. 4. 2014. V podání ze dne 1. 10. 2020 žalobce v reakci na poučení soudu odkázal na podání ze dne 29. 5. 2019. Vzhledem k tomu, že ze Smlouvy vyplývá pouze povinnost žalovaného uhradit věřiteli veškeré pohledávky ze Smlouvy v případě výpovědi dle článku 18 a 19 (nikoliv právo věřitele na zesplatnění úvěru), a žalobce ani na výzvu (a příslušné poučení) soudu neozřejmil (a neprokázal), ze kterého smluvního ujednání vyplývá právo věřitele dluh zesplatnit, ani tvrzení, že ulice spořitelna Smlouvu vypověděla, a že doručila žalovanému výzvu k úhradě ze dne 8. 3. 2014, a v řízení nebylo tvrzeno (ani prokázáno), že ulice spořitelna od Smlouvy odstoupila dle § 506 obch. zák., nemůže se žalobce domáhat zaplacení celého nesplaceného zůstatku úvěru, pouze zaplacení jednotlivých dlužných splátek. Pro takový případ však žalobce ani netvrdil, jaké konkrétní splátky po žalovaném požaduje. Žalobce neprokázal ani tvrzení, že na něj byla postoupena předmětná pohledávka, když ani na výzvu soudu nepředložil tvrzenou smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 25. 8. 2014. Z uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

3. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) a tím, že plně úspěšnému žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.

4. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, domáhaje se jeho změny ve formě vyhovění žalobě. Nesouhlasil se závěrem soudu, že neprokázal tvrzení o čerpání a splácení úvěru, neboť v doplnění žaloby ze dne 29. 5. 2019 podrobně uvedl přehled bezhotovostního čerpání žalovaným z kartového účtu a přiložil i výpisy z účtu. Vzhledem k tomu, že žalovaný závažně porušil smluvní podmínky a dostal se do prodlení s řádnou a včasnou úhradou celkové minimální částky, byla ulice spořitelna oprávněna Smlouvu vypovědět. Žalovanému proto zaslala„ Poslední výzvu k úhradě dlužné částky před rozhodnutím o okamžité splatnosti dluhu a výpověď smlouvy“ ze dne 8. 3. 2014, ve které žalovanému poskytla lhůtu k uhrazení dlužné částky do 10. 4. 2014 s tím, že pokud nebude do této doby dlužná částka uhrazena, Smlouvu vypoví. Jelikož žalovaný do stanoveného termínu nic neuhradil, byla dlužná částka dle čl. 19 Smlouvy zesplatněna a ke dni 14. 4. 2014 převedena z kartového účtu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, o čemž byl žalovaný vyrozuměn„ Rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu“ ze dne 15. 4. 2014; současně byl vyzván k neprodlenému vyrovnání nepovoleného debetu. Přípis byl doručen do dispoziční sféry žalovaného dne 5. 5. 2014. Žalobce uvedl, že žalovaný na dluh hradil, takže je nepravděpodobné, že by jej hradil, pokud by nebyl jeho. Namítal, že soudu předložil listinné důkazy, včetně Smlouvy, kterou žalovaný podepsal, při podpisu byla jeho totožnost ověřena občanským průkazem a výpisem z účtu doložil, že žalovaný úvěr čerpal a splácel.

5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou k soudu dne 15. 3. 2018 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 14 598,24 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru uzavřené mezi anonymizována dvě slova a žalovaným dne 14. 8. 2008, na jejímž základě ulice spořitelna poskytla žalovanému úvěr ve výši 46 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný byl povinen hradit z poskytnutého úvěru úrok ve výši 19,08 % ročně, poplatek za správu a vedení kartového účtu, a další poplatky za úkony související s poskytnutím úvěru, které se zavázal spolu s poskytnutým úvěrem splácet měsíčně k datu splatnosti uvedenému na výpisu z kartového účtu ve výši celkové minimální úhrady. Žalovaný celkovou minimální úhradu nesplácel, proto byl vyzván k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude uhrazena, stane se celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaný dluh neuhradil, proto ulice spořitelna Smlouvu vypověděla a vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky do 14. 4. 2014. Žalovaný nic nezaplatil, proto se celý zůstatek úvěru stal splatným. V době od 12. 8. 2014 do 20. 10. 2014 žalovaný zaplatil na dluh 7 000 Kč. Dne 25. 8. 2014 ulice spořitelna pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce s účinností k 1. 4. 2015. Žalovaný v průběhu řízení pohledávku žalobce neuznával. Namítal, že žalobce neprokázal tvrzený nárok, vznesl námitku promlčení a postoupení pohledávky považoval za neplatné. V podání ze dne 29. 5. 2019 žalobce doplnil, že ve Smlouvě uzavřené dne 13. 8. 2008 byla dohodnuta výše úvěru 35 000 Kč, a ke zvýšení úvěrového limitu na 46 000 Kč došlo v období od 11. 7. 2010 do 10. 7. 2010 dle čl. 2 písm. a) Smlouvy, což je patrné z výpisu z účtu za toto období. Proti zvýšení žalovaný nevyslovil nesouhlas. Povinnost hradit dohodnuté poplatky byla stanovena v Obchodních podmínkách a povinnost hradit úrok ve výši 1,59 % měsíčně v případě čerpání úvěru na bezhotovostní úhrady zboží a služeb, ve Smlouvě. Žalobce v tabulce uvedl přehled bezhotovostního čerpání žalovaného v době od 26. 8. 2008 do 16. 4. 2013. Námitku promlčení měl žalobce za nedůvodnou s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2010, sp. zn. 33 Cdo 113/2008, podle kterého stane-li se v obchodním závazkovém vztahu pro nezaplacení některé splátky splatným celý zbytek dluhu, začíná běžet promlčecí doba ode dne splatnosti zbytku nesplaceného dluhu. Na jednání konaném dne 2. 9. 2020 vyzval soud žalobce dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů o tom, za jakých podmínek bylo možné zesplatnit úvěr, tedy požadovat splacení úvěru dříve, než bylo mezi Českou spořitelnou a žalovaným dohodnuto, jaký byl obsah této dohody, kde konkrétně ve Smlouvě nebo smluvních podmínkách se tato dohoda nachází, z jakého konkrétního důvodu ulice spořitelna úvěr zesplatnila, zda a kdy a s jakým konkrétním datem účinnosti vypověděla Smlouvu, jakým způsobem výpověď doručila žalovanému, jak žalobce dospěl k požadované částce, kolik činí jistina, kolik poplatky, jaký byl obsah dohody o povinnosti žalovaného platit poplatky, za jaké úkony nebo činnosti a na základě jakého ujednání požaduje zaplacení poplatků označených jako„ cena za zvolené služby“ a„ poplatek dle ceníku“, o jaké konkrétní zvolené služby a poplatek dle ceníku se jednalo, jaký byl obsah dohody o povinnosti žalovaného poplatek za pojištění splácet, kde ve Smlouvě se tato dohoda nachází, jak vypočetl požadovanou výši poplatků za pojištění splácet, jaká byla dohoda o splatnosti poplatků za pojištění splácet, jak dospěl k požadované částce kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení, z jaké konkrétní částky byly úroky vypočteny a za jaké období. Dále žalobce vyzval, aby předložil smlouvu o postoupení pohledávek. V podání ze dne 1. 10. 2020 žalobce doplnil, že požadované poplatky ve výši 2 448,22 Kč (které konkretizoval jako„ cena za pojištění schopnosti splácet“,„ za zvolené služby“,„ za poštovné“,„ poplatek dle ceníku“) byly účtovány dle bodů 8 Smlouvy a číslo Všeobecných obchodních podmínek, při ceně stanovené v Sazebníku platném v den provedení úkonu, kapitalizovaný úrok ve výši 19,08 % i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení požadoval ode dne následujícího po dni poslední úhrady (21. 10. 2014) do postoupení pohledávky (1. 4. 2015). Na jednání konaném dne 23. 11. 2020 soud poučil žalobce dle § 118b odst. 1 o. s. ř., provedl dokazování listinami založenými v soudním spise a vyhlásil odvoláním napadený rozsudek.

8. Na jednání odvolacího soudu dne 2. 11. 2021 žalobce doplnil, že listina„ PODKLADY PRE SUDNE KONANIE“ je interním dokumentem banky, která si platby započítává dle vlastních pravidel (datum, kdy byla částka zaplacena, tedy neznamená datum skutečného zaplacení, ale na jaké období si banka částku započetla). Zaplacení konkrétních částek a data vyplývají z listiny, kterou žalobce označuje jako„ Transakční historie“, v níž jsou platby žalovaného označeny jako„ automatický depozit“. V Transakční historii jsou zaznamenány veškeré dlužné transakce i splátky za dobu smluvního vztahu, a veškeré položky (kromě položky automatický depozit) jsou položkami, které byly strhnuty z kartového účtu žalovaného. Poslední platbu kartou, či výběr hotovosti jejím prostřednictvím, žalovaný provedl dne 16. 4. 2013. Žalovaný hradil dohodnutou minimální splátku do 31. 5. 2013, poté zaplatil dne 9. 10. 2013 částku 3 000 Kč a dne 9. 12. 2013 částku 5 562 Kč. Za dobu trvání smluvního vztahu prostřednictvím karty vybral žalovaný z kartového účtu částky 287 589,44 Kč a 359 222,53 Kč, ve kterých nejsou započteny stržené poplatky, smluvní pokuty, ani úroky.

9. Ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně vyplývá, že mezi anonymizována dvě slova a žalovaným byla uzavřena dne 13. 8. 2008 smlouvu o kartovém úvěrovém účtu, ve které se ulice spořitelna zavázala zřídit žalovanému kartový účet a poskytnout mu úvěr až do výše 35 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím karty nebo jiným způsobem; že Smlouva byla sjednána na dobu tří let s tím, že pokud žalovaný písemně neoznámí, že trvá na ukončení Smlouvy do pěti kalendářních dnů před posledním dnem trvání, prodlužuje se doba trvání Smlouvy automaticky o další tři roky, a to i opakovaně; že ulice spořitelna zřídila žalovanému kartový účet č. bankovní účet ke dni 10. 9. 2008 s celkovým úvěrovým limitem 35 000 Kč, který byl k 10. 8. 2010 zvýšen na 46 000 Kč Smlouva samotná neprokazovala poskytnutí úvěru, neboť obsahovala ujednání o tom, že úvěr bude žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím karty nebo jiným způsobem. Z dalších důkazů, které poskytování úvěru až do dne 16. 4. 2013 mohly prokázat, soud prvního stupně provedl dokazování listinami označenými jako„ PODKLADY PRE SUDNE KONANIE“ a Transakční historií, ze kterých poskytnutou výši úvěru nezjistil.

10. V souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. odvolací soud zopakoval dokazování žádostí o zřízení účtu a vydání příjmení karty ČS, Transakční historií, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 17. 4. 2015 a poštovním podacím archem, ze kterých nad rámec skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně učinil následující skutková zjištění:

11. Z žádosti o zřízení účtu a vydání příjmení karty ČS odvolací soud nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně zjistil, že je v ní u položky„ Pojištění schopnosti splácet“ uvedeno„ x“.

12. Žalobce odvolacímu soudu vysvětlil, že pokud je u některé z položek v žádosti o zřízení účtu a vydání příjmení karty uvedeno„ x“, znamená to, že toto nebylo sjednáno.

13. Z Transakční historie vzal odvolací soud za prokázané, že žalobce od počátku smluvního vztahu do 14. 4. 2014 pravidelně strhával z kartového účtu žalovaného (mimo jiné) úrok, smluvní pokuty a poplatky za vedení účtu, za kartu, za 100 % inkaso, distribuci výpisu poštou, od 1. 9. 2010 poplatek za pojištění osobních věcí a od 10. 9. 2012 měsíčně poplatek za pojištění splácení úvěru. Dle listiny činil po zohlednění všech plateb žalovaného na účet a nákupů či výběrů žalovaného, a rovněž částek odepsaných z účtu na smluvní pokuty, poplatky a úroky, od počátku smluvního vztahu ke dni 14. 4. 2014 částku – 19 119,98 Kč.

14. Z listiny označené jako„ PODKLADY PRE SUDNE KONANIE“ vzal odvolací soud za prokázané, že žalobce vycházel z podkladů, podle kterých žalovaný dne 14. 4. 2014 čerpal bezhotovostní úvěr 17 851,10 Kč, ke kterému do 1. 4. 2015 přirůstal řádný úrok a úrok z prodlení, a že splátky žalovaného byly započteny dne 12. 8. 2014 na úhradu úroku ve výši 1 550,63 Kč a úroku z prodlení 449,37 Kč a dne 20. 10. 2014 na úhradu úroku ve výši 1 505,95 Kč, úroku z prodlení 241,19 Kč a jistiny ve výši 3 252,86.

15. Z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího archu vyplývá, že přípisem ze dne 17. 4. 2015, podaným k poštovní přepravě dne 21. 4. 2015, ulice spořitelna sdělila žalovanému, že pohledávku z titulu Smlouvy ve výši 16 325,07 Kč s příslušenstvím postoupila právnická osoba s. r. o.

16. Po zopakování dokazování odvolací soud vyzval žalobce dle § 118a odst. 1 o. s. ř., aby uvedl, kolik z předmětu žaloby činí dluh žalovaného vzniklý do 31. 5. 2013, ve vztahu k tomuto dluhu aby doplnil, jakou částku žalovaný právnímu předchůdci žalobce do této doby celkem zaplatil, jakou částku právní předchůdce žalobce z kartového účtu strhl na smluvní pokuty a jednotlivé konkrétní poplatky (včetně poplatku na pojištění úvěru), na úrok a úrok z prodlení, a aby uvedl, jak dospěl k výpočtu odepsaných úroků; dále aby konkretizoval, jakou částku požaduje na smluvních pokutách a poplatcích, úroku a úroku z prodlení od 1. 6. 2013 Odvolací soud žalobce dále vyzval dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby navrhl důkazy potřebné k prokázání tvrzení, že mezi účastníky byla sjednána smluvní pokuta, kterou měl žalobce právo účtovat, že byly sjednány veškeré poplatky, které specifikuje, včetně poplatku za pojištění úvěru. Žalobce byl poučen o následcích nesplnění výzvy, kterým je neunesení břemene tvrzení, či důkazního o tom, že oprávněně tyto částky z kartového účtu žalobce odepsal.

17. V přípise ze dne 22. 11. 2021 žalobce odkázal na podání ze dne 29. 5. 2019, Transakční historii, přiložené tabulky a ceníky a doplnil, že žalovaný od počátku smluvního vztahu na účet zaslal částku 659 350,43 Kč, a rozepsal kdy a v jakých částkách.

18. Na jednání odvolacího soudu konané dne 1. 2. 2022 se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobce se z jednání omluvil s tím, že pokud by odvolací soud doplnění jeho tvrzení nepovažoval za dostatečné, nechť jej vyzve k dalšímu doplnění.

19. K tomu odvolací soud uvádí, že poučovací povinnost podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném roku. Při jiném úkonu soud toto poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o jeho odročení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 715/2002).

20. Odvolací soud po zopakování dokazování ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce od obec spořitelny čerpal úvěr v tvrzené výši, neboť z Transakční historie, ve které jsou podrobně uvedeny částky, na jejichž základě žalobce dovozuje poskytnutí úvěru žalovanému, je zřejmé, že tvrzený dluh sestává též z účtu žalovaného odepsaných úroků, úroků z prodlení, ke kterým žalobce ani po poučení odvolacím soudem nekonkretizoval, jak dospěl k jejich výpočtu, a smluvních pokut a poplatků, jejichž přesnou výši (u poplatků včetně konkrétního označení každého poplatku) žalobce rovněž neuvedl. Žalobce rovněž přes příslušné procesní poučení neprokázal, že mezi účastníky byly tyto smluvní pokuty a poplatky sjednány, a že je tedy měla ulice spořitelna právo k tíži žalovaného účtovat, když z provedeného dokazování se podává, že např. poplatek na pojištění úvěru či movitých věcí, dohodnut nebyl. Skutkový závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce neprokázal poskytnutí úvěru žalovanému v tvrzené výši, je proto správný.

21. Správný je i právní závěr soudu prvního stupně o tom, že ve smyslu přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je předmětný právní vztah vzniklý přede dnem 31. 12. 2013 (přede dnem nabytí účinností zákona č. 89/2012 Sb.), jakož i práva a povinnosti z něj vzniklé, nutno posuzovat podle dosavadních právních předpisů, tj. zejména podle obchodního a občanského zákoníku účinných do 31. 12. 2013.

22. Podle § 711 obchodního zákoníku, smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když nemá k tomu potřebné peněžní prostředky na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.).

23. Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. prohlašuje všechny smlouvy o úvěru za absolutní obchody a smlouva o úvěru se tedy podle § 261 odst. 3 řídí bez ohledu na povahu účastníků obecnými ustanoveními obchodního zákoníku o obchodních závazkových vztazích (§ číslo).

25. Kreditní karta je platební karta spojená s revolvingovým úvěrem, tedy úvěrem, který držitel karty může postupně splácet a zároveň dále čerpat. Kreditní karty slouží především pro nákupy zboží a služeb v provozovnách obchodníků a dnes obvykle i na internetu. Pro držitele karty i obchodníka zjednodušují placení, pro obchodníky je navíc výhodou úspora nákladů spojených s držením hotovosti v pokladnách a zejména vyšší tržby. Výběr hotovosti z bankomatů, na pokladně při nákupu nebo na přepážkách výplatních míst je možný rovněž, obvykle však bývá úrokově znevýhodněn tím, že pro něj neplatí bezúročné období. Bezúročné období, obvykle v délce číslo dní, je doba, po níž je možno čerpanou částku, tedy úvěr, splatit v nominální výši, bez zatížení úrokem (srov. např. webová adresa).

26. Problematikou tzv. kontokorentního úvěru se Nejvyšší soud ČR zabýval například v rozsudku ze dne 20. 5. 2005, sp. zn. 32 Odo 466/2005, ve kterém zdůraznil, že ustanovení § 710 obch. zák. upravuje možnost, aby se ve smlouvě o běžném účtu smluvní strany dohodly na zřízení tzv. kontokorentního účtu, jenž umožňuje - do sjednané částky - provedení příkazu k platbám, i když k tomu nejsou na účtu potřebné finanční prostředky (tj. možnost povoleného debetu na běžném účtu). Dohoda ve smyslu ustanovení § 710 obchodního zákoníku může být obsažena ve smlouvě o běžném účtu (§ 708 obchodního zákoníku), přičemž vzhledem k jeho dispozitivní povaze nelze vyloučit, že dohoda zahrnující toto ujednání bude uzavřena následně; v takovém případě představuje změnu obsahu smlouvy o běžném účtu podle ustanovení § 516 občanského zákoníku, spočívající v obecné povaze v rozšíření služeb, jež banka poskytuje majiteli účtu, o závazek realizovat příkazy k platbám i v případě, kdy na běžném účtu není dostatek finančních prostředků.

27. V posuzovaném případě odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že žalobci nevznikl nárok na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi anonymizována dvě slova a žalovaným podle § 497 a násl. obch. zák. požadovat po žalovaném vrácení peněžních prostředků včetně úroků, neboť nebylo prokázáno splnění základní podmínky věřitele, a to, že poskytl dlužníkovi peněžní prostředky v tvrzené výši. Za dané situace pak již bylo nadbytečné zabývat se tím, zda tvrzená pohledávka byla platně postoupena na žalobce.

28. Správný je také II. výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení. V daném případě byl žalovaný procesně zcela úspěšný a příslušelo by mu právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však z obsahu spisu nevyplynulo, že by mu nějaké náklady vznikly, bylo správné rozhodnutí o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

29. Žalobci se prostřednictvím podaného odvolání nepodařilo zpochybnit správnost I. výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byla žaloba zamítnuta, a ze spisu se nepodávají ani vady uvedené v § 212 odst. 5 o. s. ř., k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti. Proto odvolací soud dle § 219 o. s. ř. odvoláním napadený rozsudek, včetně věcně správného II. výroku o náhradě nákladů řízení, jako věcně správný potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

30. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (II. výrok tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Proti výrokům o náhradě nákladů řízení není dovolání samostatně přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.).