KSBR 15 CO 58/2022-179

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců Mgr. Martiny Polákové a Mgr. Pavla Mádra ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; MUDr. jméno jméno, narozený dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným:; 1. jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená opatrovnicí příjmení jméno příjmení, Ph.D. ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa; 2. jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_010⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_011⟫ zastoupený advokátkou Mgr. Bc. jméno příjmení ⟪LB:lb_012⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_013⟫ o určení neplatnosti darovací smlouvy, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně (dále jen„ soud I. stupně“) ze dne 5. 11. 2021, č. j. 38 C 99/2020-113,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV. mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému 2) náklady řízení ve výši 10 200 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného 2) Mgr. Bc. jméno příjmení.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že opatrovnici žalované 1) JUDr. jméno příjmení, Ph.D. se za řízení před soudem I. stupně přiznává odměna ve výši 6 800 Kč.

IV. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. mění tak, že žalobce je povinen nahradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady řízení ve výši 6 800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na nákladech odvolacího řízení částku 8 350 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného 2) Mgr. Bc. jméno příjmení.

VI. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náhradu nákladů řízení státu za odvolací řízení v částce 8 350 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném podáním žaloby dne datum se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že darovací smlouva uzavřená mezi žalovanou 1) a žalovaným 2) dne datum je neplatná. Uvedl, že žalovaná 1) (která je jeho matkou) uzavřela dne datum se žalovaným 2) (který je jeho synovcem) darovací smlouvu pro případ smrti, na základě které žalovanému 2) darovala pozemek parc. číslo zastavěná plocha a nádvoří o výměře 75 m², jehož součástí je stavba adresa, rodinný dům na adrese obec a číslo v obec, pozemek parc. číslo zahrada o výměře 107 m² a pozemek parc. číslo zahrada o výměře 27 m² (dále jen předmětné nemovitosti), a to za podmínky, že žalovaný 2) přežije žalovanou 1). Tvrdil dále, že žalovaná 1) v době darování předmětných nemovitostí trpěla nevyléčitelnou duševní poruchou (demence středně těžkého stupně) a že proto nemohla domyslet důsledky svého jednání. Z tohoto důvodu považoval smlouvu za neplatnou. Poukazoval rovněž na to, že darováním předmětných nemovitostí fakticky došlo k jeho vydědění, proto se darovací smlouva přímo dotýká jeho právní sféry a z těchto důvodů má tak na dané určovací žalobě naléhavý právní zájem.

2. Soud I. stupně usnesením z 8. 4. 2021, č. j. 38 C 99/2020-78 ustanovil žalované 1) kolizního opatrovníka, a to s ohledem na skutečnost je žalovaná 1) byla rozsudkem Městského soudu v Brně z 11. 6. 2020, č. j. 83 Nc 905/2019-89 omezena ve svéprávnosti.

3. Ustanovená opatrovnice žalované 1) navrhovala zamítnutí žaloby; poukazovala na to, že žalobce na dané žalobě nemá naléhavý právní zájem.

4. Žalovaný 2) rovněž navrhl zamítnutí žaloby. Stejně jako žalovaná 1) namítal, že žalobce na dané žalobě nemá naléhavý právní zájem. Dále uváděl, že v době uzavření darovací smlouvy (datum) byla žalovaná 1) schopna se svobodně rozhodovat a domyslet následky svého jednání. Poukazoval na to, že darovací smlouva sama o sobě neznamená faktické vydědění žalobce, když předmětné nemovitosti netvoří jediný majetek žalované 1). Dodal, že žalobce není účastníkem darovací smlouvy a že její uzavření nemělo dopad na jeho právní postavení. Žalobce zůstává nepominutelným dědicem s nárokem na svůj podíl na dalším majetku žalované 1).

5. Soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem z 5. 11. 2021, č. j. 38 C 99/2020-13, kterým žalobu na určení neplatnosti darovací smlouvy zamítl (výrok I.), opatrovnici žalované 1) přiznal odměnu ve výši 5 600 Kč (výrok II.), žalobci uložil povinnost nahradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady řízení ve výši 5 600 Kč (výrok III.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému 2) náklady řízení ve výši 8 400 Kč (výrok IV.). Z odůvodnění vyplývá, že žaloba byla zamítnuta na základě závěru soudu o tom, že žalobce na této žalobě nemá naléhavý právní zájem. Soud I. stupně k tomu dále uvedl, že v případě, že by rozhodl o tom, že darovací smlouva je neplatná, nepřivodilo by takové rozhodnutí pro žalobce příznivější postavení, ani by to jeho postavení nevyřešilo. Poukázal na to, že určení neplatnosti darovací smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k určení jiného (právního) vztahu a že na takovém určení není naléhavý právní zájem, pokud se lze domáhat přímo určení samotného práva. Dodal, že vyhovující rozsudek by nebyl způsobilým podkladem pro v budoucnu vzniklé projednání dědictví po žalované 1), když k takovému řízení dosud nenastala zákonem stanovená skutečnost. Na základě závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu se soud I. stupně nezabýval tím, zda předmětná darovací smlouva byla či nebyla platná. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

6. Proti rozsudku soudu I. stupně žalobce podal odvolání, kterým navrhoval změnu napadeného rozsudku tak, aby žalobě bylo vyhověno. Nesouhlasil především se závěrem soudu I. stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu. Poukázal na to, že cílem jeho určovací žaloby není vydání exekučního titulu, na základě kterého by bylo určité právo vykonáno, ale domáhá se autoritativní deklarace, že určité právo existuje či neexistuje. Jeho záměrem je tedy postavit dané právo„ najisto“. Dodal rovněž, že stěžejním znakem určovací žaloby je její preventivní charakter (k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 26 Cdo 942/2008). Uvedl dále, že jeho naléhavý právní zájem na této žalobě vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 2162/99, ve kterém se soud zabýval existencí naléhavého právního zájmu v situaci, kdy je zásahem do vlastnického práva pouze vyhrožováno a žalobce žádá o určení, aby žalovaný nebyl oprávněn provést takovýto zásah. Namítl rovněž, že soud I. stupně nikdy v průběhu řízení nevznesl na žalobce„ dotaz“ k prokázání naléhavého právního zájmu s tím, že tento dotaz soud vznesl až na jednání datum a žalobci neposkytl žádnou lhůtu k prokázání naléhavého právního zájmu.

7. Opatrovnice žalované 1) navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že závěry soudu I. stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu jsou správné.

8. Žalovaný 2) rovněž odvolání považoval za nedůvodné. Uvedl, že žalobce nepochopil institut naléhavého právního zájmu, což vyplývá i z jeho poukazu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 2162/99. V tomto směru poukázal na to, že žalobci nikdo zásahem do existujících práv nehrozí, ani jeho stávající práva neohrožuje, už jen z toho důvodu, že k věci (předmětným nemovitostem) žádná práva zatím nemá. Zmínil i to, že v žalobcem citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu šlo o již existující vlastnické právo, ale v této věci se jedná o teoretický nárok žalobce na podíl z dědictví někdy v budoucnu. Poukázal dále na to, že žalobce si evidentně plete právní zájem a subjektivní nejistotu ohledně majetkového prospěchu s tím, že jeho právní postavení jako budoucího nepominutelného dědice není darovací smlouvou nijak ohroženo, jen žalobce subjektivně zatím neví, kolik peněz v budoucnu zdědí. Dodal, že preventivní charakter určovací žaloby nelze v tuto chvíli dovodit ani s ohledem na zabránění budoucích sporů, neboť vůbec není jisté, zda žalobce se v budoucnu nepominutelným dědicem stane.

9. V průběhu odvolacího řízení žádný z účastníků neuváděl žádné nové (přípustné) skutečnosti. Žalovaná 1) a žalovaný 2) pak nenavrhovali ani žádné nové důkazy. Žalobce jako jediný nový důkaz navrhoval svůj účastnický výslech, kterým by chtěl prokazovat to, že žalovaná 1) pozbyla duševní kompetence již od roku 2014 Odvolací soud doplnění dokazování dle návrhu žalobce neprováděl.

10. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

11. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

12. Odvolací soud je ve shodě se závěrem soudu I. stupně o tom, že žalobce za daných okolností nemá na určení neplatnosti předmětné darovací smlouvy naléhavý právní zájem ve smyslu shora citovaného ust. § 80 o.s.ř. a pro stručnost odkazuje na přiléhavé odůvodnění soudu I. stupně. V tomto směru lze jen zrekapitulovat, že žalovaný 2) se případným vlastníkem nemovitostí stane až v okamžiku smrti žalované 1) a jen, pokud ji přežije. K tomu však vůbec nemusí dojít, neboť teoreticky žalovaný 2) může zemřít dříve než žalovaná 1). Nelze rovněž vyloučit ani situaci, že žalobce se vůbec nepominutelným dědicem po žalované 1) nestane, neboť může zemřít dříve než žalovaná 1) a jeho dědicové nebudou mít zájem o dědictví po žalované 1). Konečně pak nelze vyloučit ani situaci, že předmět darování již nebude ke dni smrti žalované 1) existovat. Všechny tyto zmíněné okolnosti vedly i odvolací soud k závěru, že žalobce na této žalobě nemá naléhavý právní zájem.

13. Pokud by žalovaná 1) skutečně ke dni uzavření darovací smlouvy (datum) nebyla způsobilá k právnímu jednání (jak žalobce tvrdí), tak jediný možný zákonný postup, jak takovouto situaci řešit, bude spočívat v tom, že případní dědicové po žalované 1) (ať už to bude kdokoli) se budou domáhat určení, že žalovaná 1) byla ke dni své smrti vlastníkem předmětných nemovitostí.

14. Žalobcův odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 2162/99 je nepřípadný, neboť v tomto řízení se primárně řešila jiná otázka. Navíc skutkové okolnosti ve věci projednávané před Nejvyšším soudem a v dané věci jsou jiné, neboť v dané věci žalobci zatím žádný zásah do jeho práv nehrozí. Případný zásah by mohl hrozit až v dědickém řízení po žalované 1) (avšak, jak již bylo vysvětleno výše, k této situaci teoreticky vůbec nemusí dojít).

15. Odvolací soud považoval rovněž za správný postup soudu I. stupně v tom směru, že neprováděl dokazování směřující k posouzení způsobilosti žalované 1) k právnímu jednání v době uzavření předmětné darovací smlouvy. Zde lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 26 Cdo 942/2008, ze kterého vyplývá, že jestliže soud dospěje k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení, zamítne žalobu, aniž by se současně zabýval meritem věci. Dokazování ohledně způsobilosti žalované 1) k právnímu jednání by tak z tohoto pohledu bylo nadbytečné. Proto ani odvolací soud nedoplňoval dokazování navrženým účastnickým výslechem žalobce (lze jen dodat, že v tomto směru by stejně rozhodujícím důkazem byl znalecký posudek ohledně duševního stavu žalované 1) v době uzavření darovací smlouvy). Odvolací soud je přesvědčen i o tom, že neprovedením dokazování směřujícího k posouzení zdravotního stavu žalované 1) v době uzavření smlouvy nebude žalobce poškozen ani pro případnou budoucí situaci, pokud by se skutečně stal dědicem po žalované 1) a v rámci dědického řízení by podával žalobu na určení, že žalovaná 1) byla vlastníkem předmětných nemovitostí ke dni své smrti. Jak vyplynulo z obsahu spisu, žalovaná 1) byla několik dní před zahájením tohoto řízení omezena na svéprávnosti (z důvodu duševní poruchy); v rámci řízení o omezení svéprávnosti (probíhajícího před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 83 Nc 905/2019) byl vypracován znalecký posudek, který se zabýval duševním stavem žalované 1) i za dobu do minulosti, a jak sám žalobce u odvolacího jednání uvedl, má k dispozici ještě další dva posudky o zdravotním stavu žalované 1). V případném řízení o určení vlastnictví k předmětným nemovitostem ke dni smrti žalované 1) by tedy byl dostatek důkazů, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, zda žalovaná 1) byla v době uzavření předmětné darovací smlouvy způsobilá k právnímu jednání.

16. Konečně nebyla důvodná ani odvolací námitka žalobce v tom směru, že mu soud I. stupně neposkytl lhůtu k doplnění tvrzení ohledně naléhavého právního zájmu na dané žalobě a že nikdy v průběhu řízení na něho nevznesl„ dotaz“ k prokázání naléhavého právního zájmu. Jak vyplývá z protokolu o jednání z datum, soud I. stupně poučil žalobce o povinnosti prokázat naléhavý právní zájem a poučil ho i o následcích neunesení důkazního břemene. Po tomto poučení žalobce již žádné další důkazy nenavrhl a nepožádal ani o stanovení nějaké lhůty, ve které by případně důkazy shromáždil a soudu předložil.

17. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. potvrdil (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Odvolací soud dále podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil závislé výroky II., III. a IV., neboť při jejich přezkumu dospěl k jiné výši nákladů řízení než soud I. stupně. V obecné rovině však úvaha soudu I. stupně byla správná, když žalobce byl v řízení neúspěšný, proto ho podle § 142 odst. 1 o.s.ř. stíhá povinnost nahradit úspěšným žalovaným náklady řízení a podle § 148 odst. 1 o.s.ř. povinnost nahradit státu vzniklé náklady řízení.

19. Pokud se týká nákladů řízení žalovaného 2), ten byl v řízení zastoupen právním zástupcem, proto je žalobce povinen nahradit žalovanému 2) vzniklé náklady právního zastoupení. Ty byly vypočteny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále jen advokátní tarif). Soud I. stupně pochybil při výpočtu odměny za vykonané úkony právní služby, když nezohlednil, že v tomto případě předmětem řízení bylo určení neplatnosti darovací smlouvy, jejímž předmětem byly nemovité věci. Odměna za úkon právní služby se tak stanoví podle § 9 odst. 3 písm. a/ ve spojení s odst. 4 písm. b/ advokátního tarifu (tarifní hodnota 50 000 Kč) a ve spojení s § 7 advokátního tarifu. To znamená, že odměna za jeden úkon právní služby nečiní částku 2 500 Kč (ke které dospěl soud I. stupně), ale částku 3 100 Kč. Zástupce žalovaného 2) v řízení před soudem I. stupně učinil 3 úkony právní služby (k rozsahu úkonů lze odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku), vznikl mu tedy nárok na odměnu ve výši 9 300 Kč (3x 3 100 Kč). Náhrada hotových výdajů ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu pak činí 900 Kč (3x 300 Kč). Celková náhrada za právní zastoupení tak dosáhla částky 10 200 Kč, nikoli 8 400 Kč, jak určil soud I. stupně. Z těchto důvodů odvolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

20. V případě nákladů kolizního opatrovníka žalované 1) bylo potřeba ze stejných důvodů upravit přiznané náklady, když tyto náklady nečiní 5 600 Kč, ale správně 6 800 Kč (2x 3 100 Kč, 2x 300 Kč). Tato částka bude vyplacena opatrovnici z prostředků soudu a žalobce je jako procesně neúspěšný účastník povinen tuto částku nahradit státu ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. Z těchto důvodů odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výrocích II. a III. tak, je je uvedeno ve výrocích III. a IV. tohoto rozsudku.

21. O náhradě nákladů žalovaného 2) za odvolací řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce jako neúspěšný účastník je povinen nahradit žalovanému 2) i náklady odvolacího řízení spočívající v jeho právním zastoupení. Při jejich výpočtu bylo vycházeno z toho, že zástupce žalovaného 2) v odvolacím řízení učinil 2 úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu, které spočívaly v písemném vyjádření k odvolání žalobce a účasti u odvolacího jednání dne datum. Odměna za úkon právní služby činí podle § 9 odst. 3 písm. a/ ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b/ advokátního tarifu a § 7 advokátního tarifu částku 3 100 Kč; celkem tedy za 2 úkony částka 6 200 Kč. Za tyto 2 úkony právní služby mu dále náležela podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada ve výši 2x 300 Kč (600 Kč). Za účast u jednání odvolacího soudu dne datum, které se nemohlo konat z důvodu námitky podjatosti soudce, zástupci žalovaného 2) nenáleží odměna ve smyslu § 11 advokátního tarifu, ale jen náhrada za ztrátu času ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tedy částka 1 550 Kč (§ 14 odst. 2, odst. 3 advokátního tarifu) Celkem tak náklady zástupce žalovaného 2) v odvolacím řízení dosáhly částky 8 350 Kč. Z těchto důvodů odvolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku.

22. O náhradě nákladů státu v souvislosti s odvolacím řízením bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o.s.ř. a procesně neúspěšnému žalobci byla uložena povinnost k náhradě nákladů v částce 8 350 Kč. Tato částka představuje náklady za zastoupení žalované 1) jejím kolizním opatrovníkem, která bude placena ze státních prostředků. I kolizní opatrovník v rámci odvolacího řízení učinil 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu datum); rovněž se dostavil k jednání odvolacího soudu datum, které se nekonalo z důvodu námitky podjatosti soudce. Proto náklady řízení dosáhly stejné částky, jak u nákladů za právní zastoupení žalovaného 2) (viz předchozí odstavec). Z těchto důvodů odvolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku VI. tohoto rozsudku.

23. O přiznání nákladů kolizního opatrovníka přísluší rozhodnout soudu I. stupně (po právní moci tohoto rozsudku), neboť ten opatrovníka ustanovil.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně.

Proti výrokům II., III., IV., V. a VI. není dovolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.