KSBR 17 CO 108/2022-109

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_006⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení, ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 122.628 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve obec ze dne 25. 4. 2022, č. j. 11 C 41/2015-92,

Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto:

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 122.628 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zvýšené o osm procentních bodů, od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 45.751 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení, sídlem adresa.

III. Povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 6.132 Kč na účet Okresního soudu ve Znojmě se žalovanému nestanoví.

1. V záhlaví označeným rozsudkem stanovil soud prvního stupně žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 122.628 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zvýšené o osm procentních bodů (výrok I) a aby v téže lhůtě nahradil žalobci náklady řízení ve výši 1.200 Kč (výrok II). Dále soud prvního stupně stanovil žalovanému povinnost, aby zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu ve obec soudní poplatek ve výši 6.132 Kč (výrok III).

2. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný, neboť s ním nesouhlasil, a napadl jej proto v celém rozsahu. Namítl, že soud prvního stupně nerozhodl správně, vyvodil-li jeho pasivní věcnou legitimaci a zavázal-li jej k zaplacení žalované částky. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, č. j. 25 Cdo 2590/2021, které bylo vydáno v související věci a z něhož jednoznačně vyplynulo, že škodu na zdraví poškozeného způsobil při plnění svých pracovních úkolů, neboť vykonával v té době činnost ostrahy – vyhazovače v podniku K-Club ve obec, a byl tak dán místní, časový i věcný vztah jeho jednání k plnění jeho pracovních úkolů a k předmětu činnosti jeho zaměstnavatele, tedy provozovatele předmětného klubu. Žádný exces v jeho jednání zjištěn nebyl, takže za způsobenou škodu odpovídá majitel a provozovatel K-Clubu. Poukázal rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. 25 Cdo 670/2005, jehož závěry dopadají na posuzovanou věc a z něhož nepochybně vyplývá, že není povinen k náhradě nákladů vynaložených zdravotní pojišťovnou. Bylo-li v předchozích souvisejících soudních řízeních zjištěno, že neodpovídá za způsobenou škodu, soud prvního stupně jej nesprávně zavázal k povinnosti zaplatit žalobci náklady spojené s léčením poškozeného. Poukázal dále na ustanovení § 13 občanského zákoníku a zdůraznil, že soud prvního stupně rozhodl v této věci zcela neočekávaně, aniž by náležitě odůvodnil svůj odlišný právní názor na pasivní legitimaci v této věci, čímž došlo ke zpochybnění právní jistoty jako jednoho ze stěžejních motivů právního státu. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítne.

3. Žalobce se k odvolání žalovaného písemně nevyjádřil, při jednání před odvolacím soudem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací posoudil takto podané odvolání žalovaného jako včasné, podané osobou k tomu oprávněnou, jako přípustné a řádné (ustanovení § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., ve spojení s ustanoveními § 201, § 202 odst. 2 a contrario a § 205 téhož zákona). Odvolací důvod, který žalovaný uplatnil ve svém odvolání, lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., tedy, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly žalovaným v jeho odvolání tvrzeny a odvolací soud je ze spisu ani nezjistil. Po přezkoumání rozsudku v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho odvolání předcházelo, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

5. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 122.628 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný způsobil poškozenému jméno příjmení dne datum v podniku K-Club ve obec závažné poranění mozku, které si následně vyžádalo jeho náročné léčení a v souvislosti s tímto léčením žalobce vynaložil náklady na léky a pomůcky zdravotnické techniky v žalované výši. Žalovaný byl za své jednání trestně odsouzen, a jeho odpovědnost za škodu tak podle žalobce vyplývá z trestního rozsudku. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a bránil se tvrzením, že škodu na zdraví poškozenému způsobil při plnění pracovních úkolů, neboť v předmětném klubu pracoval na základě dohody o provedení práce, žádné osobní zájmy nesledoval, plnil pouze své pracovní úkoly pro provozovatele a majitele příjmení jméno příjmení, který je jako jeho zaměstnavatel za škodu odpovědný. Nelze proto na něm vyžadovat ani úhradu nákladů vynaložených na léčení poškozeného. Poukázal dále na související soudní řízení, v němž byla řešena otázka jeho odpovědnosti za škodu způsobenou na zdraví poškozeného jméno příjmení. Dále odvolací soud z obsahu předloženého spisu zjistil, že se v řízení vedeném u Okresního soudu ve obec pod sp. zn. 11 C 83/2013-205 domáhal poškozený jméno příjmení jako žalobce po žalovaném zaplacení částky 10.496.142 Kč jako náhrady škody na zdraví, kterou mu žalovaný svým jednáním způsobil. Okresní soud ve obec svým rozsudkem ze dne 7. 3. 2018, č. j. 11 C 83/2013-37 žalobě vyhověl a stanovil žalovanému povinnost nahradit poškozenému jméno příjmení částku 10.496.142 Kč, neboť shledal podmínky jeho odpovědnosti za způsobenou škodu, nicméně rozsudek Okresního soudu ve obec byl Krajským soudem v Brně jako soudem odvolacím zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení se závazným právním názorem. Okresní soud ve obec poté ve věci rozhodoval znovu a svým rozsudkem ze dne 8. 11. 2019, č.j. 11 C 83/2013-205 rozhodl tak, že žalovanému stanovil povinnost, aby poškozenému jméno příjmení zaplatil z titulu uvedené náhrady škody částku 5.248.071 Kč a ohledně další požadované částky ve výši 5.248.071 Kč žalobu zamítl. Okresní soud ve obec dospěl tehdy k závěru, že za škodu způsobenou na zdraví poškozeného jméno příjmení odpovídají rovným dílem žalovaný, který škodu způsobil, a provozovatel K-Clubu jako podnikatel provozující hostinskou činnost. K odvolání žalovaného se poté věcí znovu zabýval Krajský soud v Brně jako soud odvolací, který svým rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, č. j. 17 Co 80/2020-257, který nabyl právní moci dne datum, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části tak, že žalobu, jíž se poškozený jméno příjmení domáhal po žalovaném zaplacení částky 5.248.071 Kč zamítl. Odvolací soud dospěl k závěru, že odpovědnost žalovaného vyvodit nelze, neboť bylo zjištěno, že pracoval v K-Clubu ve obec na základě dohody o provedení práce uzavřené s majitelem a provozovatelem tohoto klubu jméno příjmení jako ostraha-vyhazovač a jeho úkolem bylo zajišťovat v klubu pořádek, přičemž ke škodě na zdraví jméno příjmení došlo v době, kdy žalovaný tuto činnost vykonával a vykonávat měl, takže zde nepochybně existoval místní, časový i věcný vztah jednání žalovaného k plnění jeho pracovních úkolů a k předmětu činnosti jeho zaměstnavatele- provozovatele příjmení jméno příjmení. Nebylo přitom zjištěno, že by se žalovaný dopustil excesu a že by sledoval výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb, a odvolací soud proto uzavřel, že osobou odpovědnou za způsobenou škodu na zdraví jméno příjmení je ve smyslu ustanovení § 420 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 provozovatel a majitel příjmení jméno příjmení a nikoliv žalovaný. Závěr, že žalovaný nebyl v uvedeném řízení pasivně věcně legitimován pak vyplývá zcela jednoznačně i z rozhodnutí Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, který se věcí na základě podaného dovolání zabýval a který svým usnesením č. j. 25 Cdo 2590/2021-281 ze dne 26. 10. 2021 dovolání odmítl s odůvodněním, že Krajský soud v Brně jako soud odvolací posoudil otázku pasivní věcné legitimace žalovaného v uvedeném sporu zcela správně.

6. Odvolací soud při přezkoumání napadeného rozsudku v této věci vyšel ze zjištění, že žalovaný vykonával pro provozovatele K-Clubu ve obec v době, kdy došlo k poškození zdraví jméno příjmení, práci na základě dohody o provedení práce a mezi jeho pracovní úkoly náleželo dohlížet na pořádek v uvedeném klubu každý pátek a sobotu v době od 22:00 hod do 6:00 hod. K poškození zdraví jméno příjmení došlo v tomto klubu v době mezi 6:00 – 6:35 hod, tj. v době, kdy žalovaný měl tuto činnost vykonávat, resp. bezprostředně po jejím skončení. ulice a časový vztah jednání žalovaného k plnění jeho pracovních úkolů a k předmětu činnosti jeho zaměstnavatele, provozujícího klub, je tedy jednoznačně dán. Současně je dán i věcný (vnitřní, účelový) vztah mezi jednáním žalovaného, který poškodil zdraví jméno příjmení, a mezi plněním úkolů pro provozovatele klubu vzhledem k předmětu jeho činnosti, neboť žalovaný se snažil vykázat poškozeného jméno příjmení z klubu pro jeho nevhodné a agresivní chování. Sledoval tedy plnění svých úkolů stanovených provozovatelem klubu a jeho nerušený provoz, přičemž jiný účel jeho jednání vůči poškozenému nebyl zjištěn, a nelze proto dovodit, že by svým jednáním sledoval nějaké své osobní nebo jiné zájmy.

7. Rozhodná právní úprava se podává z ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2013 Sb, občanský zákoník, ve spojení s ustanovením § 3079 téhož zákona, neboť k porušení povinnosti zakládající právo na náhradu škody došlo v této věci před nabytím účinnosti tohoto zákona.

8. Podle ustanovení § 420 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), škoda je způsobena právnickou osobou nebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají. Jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

9. Podle ustanovení § 55 odst. 1 věta první zákona č. 48/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

10. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod uvedená zákonná ustanovení dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně neposoudil předmětnou věc správně. I když bylo dále v této věci zjištěno, že žalovaný byl za své jednání, jímž způsobil poškozenému jméno příjmení újmu na zdraví, trestně odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4,5 roku, a to rozsudkem Okresního soudu ve obec ze dne 17. 3. 2011, č. j. 1 T 235/2010-300, který nabyl právní moci dne datum, neboť úmyslně způsobil jinému těžkou újmu na zdraví a dopustil se veřejně výtržnosti tím, že napadl jiného, čímž spáchal zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákona, neznamená to, že je tím vyloučena aplikace citovaného ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák. a proto občanskoprávní odpovědnost žalovaného za způsobenou škodu nelze vyvodit. Škodu na zdraví jméno příjmení totiž způsobil při plnění pracovních úkolů pro majitele a provozovatele předmětného klubu jméno příjmení, který je tak s ohledem na uvedené ustanovení § 420 odst. 2 obč. zák. osobou odpovědnou za způsobenou škodu na zdraví.

11. Vzhledem k výše uvednému nelze po žalovaném požadovat ani úhradu nákladů, které byly spojeny s léčením poškozeného jméno příjmení a jejichž úhrady se žalobce v této věci domáhal. Žalobci právo vůči žalovanému na náhradu těchto nákladů nesvědčí, neboť žalovaný způsobil škodu na zdraví při plnění svých pracovních úkolů pro provozovazele předmětného klubu a za této situace platí, že jestliže ten, kdo způsobil škodu při plnění pracovních či služebních úkolů nebo v souvislosti s tím, a porušil právní povinnost zaviněně, přičítá se zavinění té právnické či fyzické osobě, která namísto přímého škůdce odpovídá za škodu a která je tak povinna i k náhradě nákladů zdravotní pojišťovny ve smyslu uvedeného citovaného ustanovení § 55 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění.

12. Je zřejmé, že soud prvního stupně posoudil v této věci otázku pasivní legitimace žalovaného zcela nesprávně a rovněž i v rozporu s právními závěry, které k této otázce zaujaly odvolací a dovolací soud, které rozhodovaly v související věci. Okolnosti, jimiž se soud prvního stupně pokusil v odůvodnění svého rozhodnutí objasnit svůj odlišný právní názor na otázku pasivní věcné legitimace žalovaného, neobstojí, neboť jsou zcela nepřiléhavé, a na tom, že tuto otázku posoudil nesprávně, nemohou nic změnit. Nutno dodat, že závěr, že v tomto případě odpovídá za škodu namísto přímého škůdce právnická či fyzická osoba, pro niž škůdce plnil pracovní či služební úkoly, vyplývá i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který rozhodoval v obdobných věcech, např. z jeho rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 670/2005 ze dne 18. 5. 2006 nebo sp. zn. 25 Cdo 2625/2006 ze dne 24. 9. 2008. Námitky, jimiž žalovaný brojil proti napadenému rozsudku jsou tak zcela důvodné a přiléhavé a namítaný odvolací důvod je nepochybně dán. Soud prvního stupně tak nerozhodl správně, dovodil-li pasivní legitimaci žalovaného a zavázal-li je k zaplacení žalované částky v této věci, a proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně za použití ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

13. Jelikož odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, rozhodl nově o náhradě nákladů řízení (ustanovení § 224 odst. 2 o.s.ř.). Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, má proto ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložil a které jsou především spojeny s náklady na jeho právní zastoupení. Advokát žalovaného učinil v řízení před soudem prvního stupně 4 úkony právní služby, a to přípravu a převzetí věci, sepis odporu proti vydanému platebnímu rozkazu, vyjádření ve věci samé a účast u jednání. Náleží mu proto odměna za 4 úkony právní služby počítané z předmětu řízení, a to ve výši 6.020 Kč za 1 úkon (ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, advokátní tarif, dále jen AT, ve spojení s ustanovením § 7 bod 5 téže vyhlášky). Odměna tak celkem činí 24.080 Kč. K tomu mu náleží 4x režijní paušál hotových výloh po 300 Kč (ustanovení § 13 odst. 3 AT), celkem tedy ve výši 1.200 Kč, náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně tak činí 25.280 Kč.

14. S ohledem na výsledek řízení má žalovaný rovněž právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 téhož zákona), které jsou také tvořeny jeho náklady spojenými s právním zastoupením. Advokát žalovaného učinil v odvolacím řízení 2 úkony právní služby, a to sepis odvolání a účast u odvolacího jednání, náleží mu proto odměna za 2 úkony právní služby po 6.020 Kč a 2x režijní paušál hotových výloh po 300 Kč, celkem tedy 12.640 Kč. Dále mu náleží náhrada cestovného osobním automobilem ze obec do obec a zpět při ujetí celkem 144 km, při průměrné spotřebě 5,9 l benzínu Natural 95 na 100 km, jak bylo doloženo, při ceně 1 l tohoto benzínu ve výši 41,20 Kč (ustanovení § 4a vyhlášky č. 467/2022 Sb.) a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,20 Kč (ustanovení § 1b téže vyhlášky). Cestovné tak po zaokrouhlení činí 1.099 Kč. K nákladům odvolacího řízení žalovaného patří rovněž náhrada za ztrátu času při cestě k odvolacímu jednání, a to za 6 půlhodin po 100 Kč (ustanovení § 14 odst. 1 a 4 AT), celkem ve výši 600 Kč Náklady právního zastoupení tak dohromady činí 14.339 Kč. K nákladů odvolacího řízení žalovaného také náleží zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 6.132 Kč, náklady odvolacího řízení žalovaného tak celkem činí 20.471 Kč. Spolu s náklady prvostupňovými pak celkově činí náklady řízení žalovaného v této věci 45.751 Kč. K zaplacení této částky proto zavázal odvolací soud neúspěšného žalobce tak, jak vyplývá z výroku tohoto rozsudku, přičemž lhůta ke splnění uložené povinnosti a platební místo jsou odůvodněny ustanoveními § 160 odst. 1 o.s.ř., § 149 odst. 1 téhož zákona a v případě odvolacího řízení i ustanovením § 211 o.s.ř.

15. Protože byl žalovaný ve věci samé úspěšný, nemůže na něj přejít poplatková povinnost žalobce, který je ze zákona od placení soudních poplatků z podané žaloby osvobozen. Není proto povinností žalovaného soudní poplatek z podané žaloby namísto žalobce zaplatit. Soud prvního stupně tak i v této části nerozhodl správně, a proto odvolací soud rozhodl tak, že se povinnost zaplatit soudní poplatek žalovanému nestanoví.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně a včas to, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat jeho splnění návrhem na výkon rozhodnutí.