KSBR 17 CO 148/2021-208

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o náhradu nemajetkové újmy ve výši 1.000.000 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 4. 6. 2021, č. j. 6 C 146/2018-168,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a III potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 104 314 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení, sídlem adresa.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 18 311 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení, sídlem adresa.

1. V záhlaví označeným rozsudkem stanovil soud prvního stupně žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku na bolestném částku 211.925 Kč a na ztížení společenského uplatnění částku 788.075 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z celkové částky 1.000.000 Kč od datum do zaplacení (výrok I). Soud prvního stupně stanovil dále žalovanému povinnost, aby v téže lhůtě nahradil žalobkyni náklady řízení ve výši 221.926 Kč k rukám jejího právního zástupce (výrok II) a nahradil České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou náklady řízení ve výši 11.247 Kč (výrok III).

2. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal, neboť s ním nesouhlasil, a vytkl soudu prvního stupně, že pochybil jak v oblasti učiněných skutkových závěrů, tak také v oblasti právního hodnocení celé věci. Podle jeho názoru jsou skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně žalobkyní podepsaného informovaného souhlasu s provedením operačního zákroku, dále ohledně poučení o jeho možných rizicích i ohledně výběru zdravotnického zařízení, v němž žalobkyně tento zákrok podstoupila, hrubě zjednodušující. V této souvislosti žalovaný poukázal na rozpory ve výpovědích žalobkyně a svědka příjmení příjmení a rovněž i na obsah informovaného souhlasu s provedeným zákrokem, který žalobkyně podepsala na zastaralém formuláři, který byl použit nedopatřením a který obsahoval sdělení o provedení části zákroku s asistencí robota da obec a rovněž obsahoval i výslovný souhlas žalobkyně s převedením zákroku do klasického operačního řezu. Popřel, že by se žalobkyně zajímala výlučně o roboticky asistovaný operační zákrok, a v této souvislosti poukázal znovu na výpověď svědka příjmení příjmení. Zdůraznil také, že nelze ztotožňovat břišní chirurgii s chirurgií břišní dutiny, a uvedl, že rizika laparoskopického operačního zákroku a rizika zákroku s využitím robota se nijak významně neliší, což potvrdil i svědek příjmení jméno komplikace, které u žalobkyně nastaly, nebyly podle něj důsledkem toho, že by jí byla provedena laparoskopická operace namísto operace s robotickou asistencí, neboť sešití staplerové linie, jejíž selhání bylo příčinou nastalých zdravotních komplikací žalobkyně, probíhá vždy shodně, a to operatérem. Příslušná část bariatrického výkonu prováděného roboticky ze zcela identická s tím, je-li výkon prováděn laparoskopicky, neboť se provádí stejným instrumentem. Byť byl tedy operační zákrok proveden žalobkyni laparoskopicky a nikoli roboticky, stále šlo o výkon plánovaný, tedy o bariatrickou operaci sleeve gastrektomie, s čímž žalobkyně souhlasila, neboť informovaný souhlas podepsala. V řízení nebylo současně zjištěno, že by zdravotní komplikace žalobkyně, na jejichž počátku stálo selhání staplerové linie, došlo jakýmkoli pochybením žalovaného, péče jí tak byla poskytována zcela lege artis. Nelze proto vyvodit jeho odpovědnost za tvrzenou újmu z toho důvodu, že by žalobkyně podepsala informovaný souhlas s roboticky asistovanou operací, avšak v rozporu s tím jí byla provedena operace laparoskopická bez robotické asistence. Žalovaný dále nesouhlasil ani s tím, že by jeho odpovědnost měla být vyvozena z toho, že žalobkyně nebyla dostatečně poučena o rizicích prováděného zákroku. Podle jeho názoru závěr, že pokud by žalobkyně byla poučena o možnosti selhání staplerové linie, zákrok by nepodstoupila, nebylo možno v řízení dovodit. Tvrzení žalobkyně v tomto směru je zcela účelové, a to za situace, že žalobkyně byla morbidně obézní, hrozily jí vážné zdravotní komplikace a souhlasila rovněž s převedením operace na klasický řez. Žalobkyně tak neprokázala, že při znalostech rozhodných skutečností, o nichž měla být poučena, bylo reálně pravděpodobné, že by se rozhodla jinak, tj. že zákrok nepodstoupí. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyni řádně poučil v souvislosti s operačním zákrok, který měla v jeho zařízení podstoupit, přičemž zdůraznil, že poučení o rizicích zákroku není bezbřehé, jak judikuje i Nejvyšší soud. Rozličných rizik lze pro každý zákrok vyjmenovat v podstatě neomezené množství a kdyby se poučovací povinnost měla vztahovat na všechna, informovaný souhlas by byl prakticky nedosažitelný a v konečném důsledku by byl potlačen samotný jeho smysl. Podle názoru žalovaného tak soud prvního stupně pochybil, přiznal-li žalobkyni nárok na náhradu nemajetkové újmy proto, že jí byl proveden zdravotnický výkon, s nímž nesouhlasila, neboť naopak bylo zjištěno, že žalobkyně souhlasila s provedením sleeve gastrektomie. Navíc podle jeho názoru není dána příčinná souvislost mezi absencí robotické asistence u zákroku provedeného žalobkyni a jejími následnými zdravotními komplikacemi, neboť tyto její pooperační zdravotní komplikace byly zásadně ovlivněny její obezitou, která je vždy limitujícím faktorem a komplikace mají horší průběh než u standardních pacientů. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne.

3. Ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného žalobkyně uvedla, že je považuje za nedůvodné, neboť soud prvního stupně ve věci správně a dostatečně zjistil skutkový stav a rovněž jej správně právně posoudil. Zdůraznila, že udělila žalovanému souhlas pouze k provedení robotické operace, která mohla být za určitých podmínek převedena v klasický řez, nikoli však k operaci laparoskopické, kterou jí žalovaný provedl bez jejího vědomí. Zdůraznila rovněž, že ani ve vztahu k robotickému zákroku, a logicky tím méně k zákroku laparoskopickému, k němuž souhlas nedala vůbec, pak nebyla poučena o nejčastějších a současně mimořádně závažných rizicích takového výkonu, jež se u ní bohužel naplnila, konkrétně pak o možnosti selhání staplerové linie při tvorbě švu na žaludku, tj. rozpadu operačního švu, a následného rozvoje pooperační nitrobřišní infekce. Tyto nastalé zdravotní komplikace byly příčinou vzniku její újmy na zdraví v podobě těžké sepse následované sérií dalších operačních zákrok vynucených septickým stavem a multiorgánovým selháním, což vyvrcholilo rozvojem oboustranné absolutní hluchoty. Bez takového poučení byl informovaný souhlas neplatný a zákrok byl proveden protiprávně. Podrobněji rozvedla, proč s uváděnou argumentací žalovaného nesouhlasí, a poukázala na to, že jeho obrana je zcela lichá a nepřiléhavá. Při úvaze jakou, a zda vůbec, operaci podstoupí, vycházela z informací a údajů, které prezentoval sám žalovaný, rozhodla se pro roboticky asistovaný zákrok právě pro jeho uváděné výhody a slibovala si od něj vyřešení svého dyskomfortního stavu v podobě obezity, jíž trpěla. Její zdravotní stav však rozhodně nebyl život ohrožující a zákrok tak nebyl nezbytný, jak správně dovodil soud prvního stupně. Rozhodně nesouhlasila s argumentací žalovaného, že informovaný souhlas, který podepsala a v němž souhlasila s provedením operačního výkonu roboticky asistovaného, je nutno vykládat tak, že souhlasila i s výkonem laparoskopickým. Zdůraznila dále, že v řízení byla nepochybně zjištěna absence jejího poučení o riziku rozpadu švu, riziku infekce a ohrožení života v důsledku toho a v této souvislosti poukázala na svůj účastnický výslech i výslech svědka příjmení příjmení. Podle jejího názoru nebyl řádně udělen souhlas s případným provedením sleeve gastrektomie v jakékoli formě, ať již roboticky asistované či laparoskopické, a to právě s ohledem na absenci poučení o možnosti jejích nejčastějších a současně mimořádně závažných a život ohrožujících komplikací a rizik. Takový informovaný souhlas v jakékoli formě je neplatný a postup žalovaného spočívající v provedení takového zákroku je nedovoleným jednáním, tedy jednáním protiprávním. Bylo rovněž zjištěno, že pokud by věděla, že jí nebude provedena robotická operace, zákrok by nepodstoupila. Provedení zákroku bez jejího řádného informovaného souhlasu tak bylo příčinou jejích nastalých závažných zdravotních komplikací a újmy na zdraví v podobě vytrpěných bolestí a ztížení společenského uplatnění, a je proto lichá i námitka žalovaného týkající se absence příčinné souvislosti mezi provedeným zákrokem a následnými zdravotními komplikacemi. Soud prvního stupně správně dovodil odpovědnost žalovaného za újmu na zdraví, která jí v důsledku provedeného operačního zákroku vznikla, neboť v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného došlo k újmě na jejím zdraví. Jsou tak splněny všechny předpoklady odpovědnosti žalovaného za újmu, jejíž náhrady se domáhá. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací posoudil takto podané odvolání žalovaného jako včasné, podané osobou k tomu oprávněnou, jako přípustné a řádné (ustanovení § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., ve spojení s ustanoveními § 201, § 202 odst. 2 a contrario a § 205 téhož zákona). Odvolací důvody, které žalovaný uplatnil ve svém odvolání, lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tedy že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly žalovaným v jeho odvolání tvrzeny a odvolací soud je ze spisu ani nezjistil. Po přezkoumání rozsudku v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím představující bolestné ve výši 211 925 Kč a ztížení společenského uplatnění ve výši 788 075 Kč, a to jako náhrady újmy na zdraví, která jí vznikla v souvislosti s operačním zákrok, tzv. sleeve gastrektomií, který jí byl proveden dne datum ve zdravotnickém zařízení žalovaného a k němuž neudělila informovaný souhlas, neboť souhlasila s provedením zákroku roboticky asistovaným, zatímco zákrok jí byl proveden laparoskopicky. Dále uvedla, že nebyla řádně poučena o rizicích a komplikacích provedeného zákroku, především o riziku selhání staplerové linie, tedy rozpadu švu a infekce v ráně, které u ní bohužel nastaly a byly počátkem všech jejích dalších závažných zdravotních komplikací, které vyvrcholily oboustrannou hluchotou. S operací provedenou laparoskopicky nesouhlasila a byla – li by řádně informována o možném riziku selhání staplerové linie a břišní infekce, sleeve gastrektonomii by nepodstoupila v žádné formě, a to ani provedenou roboticky. Provedení tohoto lékařského zákroku je podle ní nedovoleným protiprávním jednáním, v příčinné souvislosti s ním došlo k vážnému poškození jejího zdraví s trvalými následky, přičemž výši požadovaných újem žalobkyně opřela o znalecký posudek, který si nechala zpracovat. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, svou odpovědnost za poškození zdraví žalobkyně kategoricky odmítal a zdůraznil, že byť byl operační zákrok u žalobkyně proveden skutečně laparoskopicky a nikoli roboticky, nešlo o jiný než plánovaný zákrok, neboť vždy jde o operaci laparoskopického typu, pouze s tím rozdílem, že při roboticky asistovaném zákroku po určitou část operačního výkonu neoperuje operačními nástroji lékař, nýbrž robotický systém řízený lékařem. Popřel, že by při robotické operaci docházelo k menší traumatizaci tkání nebo k menší četnosti komplikací, v tomto směru jsou oba způsoby naprosto identické, a žalobkyni bylo před operací vše podrobně a srozumitelně vysvětleno. Její souhlas se zdravotnickým výkonem je třeba interpretovat tak, že požádala o provedení sleeve gastrektomie a pouze administrativním nedopatřením podepsala nesprávný formulář tzv. informovaného souhlasu, který se týkal výkonu prováděného laparoskopicky. Žalovaný popřel, že by žalobkyni neinformoval o způsobu provedení operace laparoskopickou formou a o rizicích s ní spojených s tím, že žalobkyně s operací – sleeve gastrektomií – souhlasila, byť v písemné formě toliko s její robotickou formou. Poučení bylo žalobkyni poskytnuto dostatečně podrobně a srozumitelně, navíc zde není dána příčinná souvislost mezi pooperačními komplikacemi žalobkyně a způsobem provedení zákroku. Vznesl rovněž námitku promlčení žalobkyní uplatněných nároků a navrhl, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

6. Při posouzení důvodnosti žalobkyní uplatněného nároku vyšel odvolací soud z rozsáhlého dokazování provedeného ve věci soudem prvního stupně, popsaného v odůvodnění napadeného rozsudku, který byl účastníkům doručen. Již na tomto místě odvolací soud uvádí, že neposoudil jako přiléhavou námitku žalovaného, že soud prvního stupně učinil z provedených důkazů nesprávná skutková zjištění. Nedostatky, na něž v tomto směru žalovaný ve svém odvolání poukazoval, odvolací soud neshledal. Zde považuje odvolací soud za potřebné zdůraznit, že skutečnost, že se žalobkyně rozhodla pro roboticky provedený zákrok, který chtěla podstoupit, vyplývá z provedených důkazů zcela jednoznačně a nemění na tom nic ani výpověď svědka příjmení příjmení, spolupracujícího lékaře žalovaného, která byla v tomto ohledu vyvrácena dalšími provedenými důkazy, především jeho zprávou ze dne datum. Bylo rovněž zjištěno nedostatečné poučení žalobkyně před zákrokem o jeho případných rizicích, a to především ze samotného informovaného souhlasu i z výpovědi svědka příjmení příjmení, lékaře žalovaného. V dalším pak odvolací soud odkazuje na zjištěný skutkový stav, jak vyplývá z přiléhavého odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se odvolací soud ztotožnil. Lze proto uzavřít, že soud prvního stupně v této věci zjistil skutkový stav zcela správně a v dostatečném rozsahu tak, že ve věci bylo možno rozhodnout.

7. Nebylo sporu o tom, že žalobkyně podstoupila dne datum ve zdravotnickém zařízení žalovaného laparoskopickou operaci – tubulizaci žaludku (sleeve gastrektomii). Nebylo rovněž sporu o tom, že u žalobkyně vznikly následně vážné zdravotní komplikace, kdy došlo k selhání staplerové linie při tvorbě švu na žaludku, rozvinula se nitrobřišní infekce, došlo k těžké sepsi a dalším vážným zdravotním komplikacím s bezprostředním ohrožením života žalobkyně a po provedené léčbě u ní nastala oboustranná hluchota. Žalobkyně tvrdila, že příčinou uvedeného poškození jejího zdraví bylo nedovolené jednání žalovaného spočívající v tom, že jí provedl požadovanou operaci – sleeve gastrektomii – v rozporu s jejím souhlasem, neboť souhlasila s operačním zákrok provedeným roboticky, zatímco žalovaný provedl zákrok laparoskopicky, a že nebyla dostatečně informována o jeho nejčastějších a současně mimořádně závažných a život ohrožujících rizicích a komplikacích, a to k infekci v operační ráně, k níž došlo, a že jiný než roboticky asistovaný zákrok by nepodstoupila, a byla-li by řádně informována o tomto riziku, nepodstoupila by operační zákrok vůbec, a to ani roboticky asistovaný. Bylo proto zapotřebí posoudit, zda jsou splněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za újmu, která měla na zdraví žalobkyně v důsledku jeho jednání a postupu vzniknout, tedy posoudit, zda se žalovaný provedením uvedeného lékařského zákroku dopustil nedovoleného právního jednání, tedy porušení právní povinnosti, a zda vážné poškození zdraví žalobkyně bylo jeho důsledkem. Po rozsáhle provedeném dokazování a poté, co posoudil vznesenou námitku promlčení jako nedůvodnou (ustanovení § 629 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 636 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanský zákoník), soud prvního stupně shledal odpovědnost žalovaného za žalobkyní tvrzenou újmu na zdraví, kdy současně nepovažoval za potřebné provádět ve věci další důkazy, a to navrhovaným dalším znaleckým posudkem.

8. Zjištěný skutkový stav posoudil soud prvního stupně správně podle ustanovení § 28 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, podle něhož lze zdravotní služby pacientovi poskytnout pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem, nestanoví-li tento zákon jinak, a dále i podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění (dále jen o. z.).

9. Podle ustanovení § 2638 odst. 1 o. z., poskytovatel srozumitelně vysvětlí ošetřovanému zamýšlené vyšetření i navrhovanou péči o zdraví; po příslušném vyšetření poskytovatel vysvětlí ošetřovanému jeho zdravotní stav i péči o zdraví. Žádá-li o to ošetřovaný, podá mu poskytovatel vysvětlení v písemné formě.

10. Podle ustanovení § 2645 o. z., poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka; k ujednáním, která to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží.

11. Podle ustanovení § 2958 o. z., při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

12. Po podřazení správně a dostatečně zjištěného skutkového stavu popsaného v odůvodnění napadeného rozsudku pod výše uvedená zákonná ustanovení, přisvědčil odvolací soud závěru soudu prvního stupně, že odpovědnost žalovaného za tvrzené poškození zdraví žalobkyně v souvislosti s provedením předmětného operačního zákroku sleeve gastrektomie je dána, neboť v řízení byly splněny všechny zákonné předpoklady této odpovědnosti, tedy porušení právní povinnosti, vznik újmy, příčinná souvislost mezi nimi i zavinění, které se předpokládá. Bylo totiž nepochybně zjištěno, že žalovaný se dopustil protiprávního jednání spočívajícího v tom, že provedl žalobkyni operační zákrok za použití operační metody, kterou písemný informovaný souhlas žalobkyně s tímto zákrokem nepokrýval, přičemž současně bylo prokázáno, že neprovedení uvedeného lékařského zákroku nepředstavovalo větší riziko poškození zdraví žalobkyně než jeho provedení. Rovněž bylo zjištěno, že žalobkyně nebyla řádně informována o rizicích uvedeného zákroku, neboť informace o riziku infekce v ráně či rozpadu švu informovaný souhlas neobsahuje. Z výslechu znalce bylo současně zjištěno, že rozpad švu či infekce v ráně, k nimž u žalobkyně bohužel došlo, patří k nejčastějším komplikacím chirurgických zákroků. Bylo rovněž zjištěno, že při řádném a dostatečném poučení o prováděném zákroku a jeho případných rizicích by jej žalobkyně nepodstoupila. Odvolací soud zde ve shodě se soudem prvního stupně vycházel ze závěrů, k nimž v obdobných věcech dospěl Nejvyšší soud, např. v rozhodnutí ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1381/2013 nebo ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3434/2009, na něž v odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně správně poukázal a z nichž vyplývá, že odpovědnost zdravotnického zařízení v takovýchto případech nastává pouze tehdy, prokáže-li pacient, tedy žalobkyně, že při znalosti rozhodných skutečností, o nichž měla být poučena, bylo reálně pravděpodobné, že by se rozhodla jinak, tj., že zákrok nepodstoupí, neboť v mnoha případech (zejména tam, kde neprovedení zákroku představuje větší riziko poškození zdraví než jeho provedení) bude totiž platit, že i kdyby pacient býval onu chybějící informaci před zákrokem měl, rozhodl by se zcela stejně, tedy že jej podstoupí. V takovém případě je ovšem spravedlivé, aby důsledky lege artis provedeného zákroku i riziko jeho případného nezdaru nesl sám. V posuzované věci odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně zjistil, že žalobkyně výslovně souhlasila s provedením sleeve gastrektomie roboticky asistované, pro niž se rozhodla pro výhody žalovaným deklarované (o čemž svědčí i to, že zákrok podstoupila ve zdravotnickém zařízení žalovaného, které je pracovištěm provádějícím robotické operace a které je současně značně vzdáleno od bydliště žalobkyně, ačkoli několik běžných zdravotnických zařízení je umístěno jejímu bydlišti mnohem blíže), jak vyplývá z formuláře informovaného souhlasu zvlášť žalovaným vyhotoveném a připraveném pro roboticky asistovaný zákrok, souhlasila i s případným převedením robotické operace v klasický operační řez z důvodů v souhlasu uvedených, které ovšem v této věci nenastaly, neboť operační nález konverzi na klasický operační řez nevyžadoval, neposkytla však souhlas s provedením zákroku laparoskopickou metodou, takže už provedení zákroku touto metodou představuje nedovolení jednání. Odvolací soud se neztotožnil s tvrzením žalovaného, které uváděl v tomto soudním řízení, a to že provedení uvedeného zákroku roboticky a laparoskopicky je zcela totožné, neboť je to v rozporu s tím, co sám žalovaný prezentoval na svých webových stránkách, a pro rozdílnost zákroků svědčí i to, že informovaný souhlas předkládaný pacientům v listinné podobě měl žalovaný vyhotoven na dvou samostatných a rozdílných formulářích, jak žalovaný sám připustil. Poskytnutý souhlas žalobkyně nelze vykládat tak, že souhlasila obecně s provedením sleeve gastrektomie, která jí provedena byla, jak se snaží předkládat žalovaný, nýbrž tak, že souhlas byl dán s provedením gastrektomie roboticky asistované. I kdyby však uvedený názor odvolacího soudu neobstál a bylo by pravdivé tvrzení žalovaného, že z lékařského hlediska není rozdíl mezi oběma metodami, tedy mezi metodou roboticky asistovanou a laparoskopickou, nutno zdůraznit, že žalovaný stejně pochybil, neboť žalobkyni řádně a dostatečně neinformoval o rizicích zákroku, prováděného ať již roboticky nebo laparoskopicky. Riziko infekce v ráně nebo rozpadu švu, která jsou relativně častá, a to i s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně trpěla obezitou, totiž v poučení poskytnutém žalobkyni chybělo, a tudíž o těchto rizicích žalobkyně nevěděla. Současně bylo zjištěno, že žalobkyně by při řádném a dostatečném poučení o těchto rizicích zákrok nepodstoupila, neboť neprovedení tohoto zákroku nepředstavovalo větší riziko poškození jejího žalobkyně než jeho provedení. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud zjistil, že žalobkyně od operačního zákroku očekávala zlepšení svého životního standardu a vyřešení dyskomfortu v podobě její obezity, provedená sleeve gastrektomie však rozhodně nebyla život zachraňujícím zákrokem, a nebyla tudíž nezbytná.

13. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu zabývající se obdobnou problematikou, např. z jeho rozhodnutí ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4162/2017 nebo ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2477/2018, s jejichž závěry se odvolací soud ztotožnil a nemá žádný důvod jakkoli se od nich odchylovat, je provedení lékařského zákroku bez souhlasu a rovněž na základě souhlasu, jenž nebyl informovaným, tj. souhlas byl dán, aniž se však pacientovi dostalo řádného poučení, porušením právní povinnosti, a tedy nedovoleným protiprávním jednáním jakožto jedním z předpokladů odpovědnosti za škodu. Vzhledem k výše uvedeným zjištěním je zřejmé, že se žalovaný provedením uvedeného zákroku bez informovaného souhlasu žalobkyně s nedostatečným poučením o jeho rizicích dopustil nedovoleného jednání, porušil tedy svou právní povinnost. Byla rovněž zjištěna újma na zdraví žalobkyně a také příčinná souvislost mezi tímto porušením právní povinnosti a vznikem újmy na zdraví jako další předpoklady odpovědnosti žalovaného za vzniklou újmu. Příčinná souvislost je dána, pokud protiprávní úkon, tedy lékařský zákrok vykonaný bez informovaného souhlasu, je vyvolávajícím činitelem poškození zdraví, tedy k poškození zdraví by nedošlo nebýt nedovoleného zákroku. Jak vyplývá z uvedené judikatury Nejvyššího soudu, je při posouzení existence příčinné souvislosti mezi nedostatečným poučením a vznikem škody nutno především vyhodnotit, jakého poučení se pacientovi dostalo, popřípadě mělo dostat. Poučení musí být takové, aby i laik mohl zvážit rizika zákroku a rozhodnout se, zda jej podstoupí či nikoliv. Žalobkyni se nedostalo náležitého a dostatečného poučení o rizicích zákroku, v tomto případě o riziku infekce v ráně a rozpadu švu, přičemž pokud by se jí ho dostalo, zákrok by v žádné formě nepodstoupila. Jak již bylo výše uvedeno, odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že uvedené nedovolené jednání žalovaného, bylo zcela nepochybně příčinou poškození zdraví žalobkyně, které v důsledku tohoto zákroku nastalo. Všechny zákonné předpoklady odpovědnosti žalovaného za újmu na zdraví žalobkyně jsou tak naplněny. V podrobnostech pak odvolací soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku.

14. Při určení výše náhrad za požadované újmy, tedy za bolest a ztížení společenského uplatnění vyšel soud prvního stupně z posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví. Bolestné i ztížení společenského uplatnění znalkyně ohodnotila na základě kompletní zdravotnické dokumentace žalobkyně ze zdravotnického zařízení žalovaného a na základě jejího vyšetření a bolestné vyčíslila částkou 223.646 Kč. V souladu s Metodikou Nejvyššího soudu jako pomůcky pro stanovení výše náhrad za bolest a ztížení společenského uplatnění znalkyně v případě odškodnění za bolest ohodnotila zásahy do zdraví žalobkyně, a to i zásahy již spojené s možnými komplikacemi a které jsou vnímány jako nepohodlí a stres, tedy i celkovou anestezii, zavedení žilního katetru, zavedení orotracheální intubace a další, jak jsou v posudku uvedeny. V případě ztížení společenského uplatnění stanovila znalkyně základní náhradu částkou 788 075 Kč, kdy zohlednila nastalou absolutní hluchotu žalobkyně, která pro ztrátu sluchu pobírá invalidní důchod III. stupně. Bylo rovněž zohledněno, že žalobkyně má zaveden kochleární implantát, při hovoru musí odezírat, nerozumí hovoru více lidí, nerozezná hlasy, nemůže sledovat filmová ani didavelní představení, ke sledování televize potřebuje titulky, nemůže poslouchat hudbu, má potíže s pamětí, hučí jí v hlavě, trpí poruchou rovnováhy a dalšími problémy v posudku popsanými, takže je zřejmé, že ve srovnání s dobou před předmětným zákrokem došlo k výraznému zhoršení jejích možností zejména v oblasti sociální, kulturního vyžití a nepochybně i v oblasti uplatnění na trhu práce. Odškodnění nastalého ztížení společenského uplatnění žalobkyně i bolestného je proto zcela a místě. Nutno k tomu dodat, že i když odvolací soud nepřehlédl ustanovení § 2957 o.z. i judikaturu Nejvyššího soudu v obdobných věcech, např. jeho rozsudek ze dne 24. 2. 2020, sp. zn 25 Cdo 2207/2020, dospěl k závěru, že v posuzované věci nejsou žádné důvody pro to, aby takto znalkyní stanovené náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění byly nějak dále modifikovány, a to ani s ohledem na věk žalobkyně, neboť k poškození zdraví došlo v jejích 51 letech. Žádné okolnosti zvláštního zřetele hodné ani žádná další případná hlediska, která by modifikaci náhrady za bolestné nebo ztížení společenského uplatnění odůvodňovaly, nebyly v řízení zjištěny a ostatně ani tvrzeny. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že náhrady za bolest i ztížení společenského uplatnění ve výších stanovených v znaleckém posudku, resp. jak žalobkyně v případě bolestného výslovně požadovala, jsou v posuzovaném případě přiměřené a naplňují zákonný princip slušnosti ve smyslu ustanovení § 2958 věta druhá o. z. i požadavek legitimního očekávání ve smyslu ustanovení § 13 o. z.

15. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že odvolací důvody, které žalovaný uplatnil ve svém odvolání nejsou dány, neboť soud prvního stupně v této věci správně a dostatečně zjistil skutkový stav a rovněž jej správně právně posoudil. Argumentaci žalovaného, jíž brojil proti napadenému rozsudku a jíž zpochybňoval žalobkyní uplatňované nároky, posoudil odvolací soud jako nepřiléhavou a účelovou ve snaze zprostit se odpovědnosti za vzniklou újmu, takže na správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé nemůže nic změnit. Odvolací soud proto za použití ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ve věci samé v celém rozsahu, a to i včetně správného rozhodnutí o žalobkyní požadovaném příslušenství, a dále i v souvisejícím správném výroku III o náhradě nákladů řízení státu.

16. Odvolací soud však musel změnit ve smyslu ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. výrok II napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, neboť soud prvního stupně sice správně postupoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, výše těchto nákladů však nestanovil správně. Při stanovení výše odměny za zastupování žalobkyně advokátem totiž vycházel z nesprávné tarifní hodnoty, neboť žalobkyně se domáhala v předmětném řízení po žalovaném náhrady bolestného a ztížení společenského uplatnění, které jsou nemajetkovými újmami, a proto je nutno při stanovení výše tarifní hodnoty, od níž se odvíjí výše sazby odměny za zastoupení advokátem, vycházet z ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, dále jen AT, ve spojení s ustanovením § 8 odst. 1 AT, podle nichž je tarifní hodnotou v tomto případě částka 50.000 Kč z každého z uplatněných nároků (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020). Jelikož žalobkyně uplatňovala v řízení dva samostatné nároky, za tarifní hodnotu je zapotřebí považovat součet tarifních hodnot obou spojených věcí, tedy celkem částku 100.000 Kč (ustanovení § 12 odst. 3 AT). Odměna za jeden úkon právní služby pak činí 5.010 Kč (ustanovení § 7 bod 5 AT). Advokát žalobkyně učinil v řízení 14 úkonů právní služby, jak jsou specifikovány v odůvodnění napadeného rozsudku, posledním úkonem však byla účast u vyhlášení rozhodnutí, odměna za tento úkon proto advokátovi náleží v poloviční výši (ustanovení § 11 odst. 2 písm. f) AT). Náleží mu proto odměna za 13,5 úkonů právní služby, tedy ve výši 68.850 Kč, k tomu dále 14x paušální náhrada hotových výloh po 300 Kč, tedy ve výši 4.200 Kč (ustanovení § 13 odst. 3 AT), dále náhrada cestovného k jednáním před soudem prvního stupně tak, jak je specifikováno v odůvodnění napadeného rozsudku, tedy v celkové výši 5.760 Kč (ustanovení § 13 odst. 1 AT ve spojení s ustanoveními § 157 a 158 zákona č. 262/2006 Sb. v platném znění) a konečně náhrada za ztrátu času při cestách k uvedeným pěti soudním jednáním z obec do obec a zpět, vždy při každé cestě za 7 půlhodin po 100 Kč, celkem tedy 3.500 Kč (ustanovení § 14 odst. 1 a 4 AT). Celkové náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 86.210 Kč, jelikož advokát žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (DPH), je zapotřebí navýšit takto vypočtené náklady o 21 % DPH, neboť i DPH patří k nákladům řízení (ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně pak po zaokrouhlení činí 104.314 Kč, takže k zaplacení této částky odvolací soud zavázal neúspěšného žalovaného tak, jak vyplývá z výroku rozsudku, přičemž lhůta ke splnění uložené povinnosti a platební místo jsou odůvodněny ustanoveními § 160 odst. 1 o.s.ř. a § 149 odst. 1 téhož zákona.

17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 téhož zákona, podle nichž náleží žalobkyni, která byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. V odvolacím řízení představují náklady žalobkyně odměnu za její zastoupení advokátem za dva úkony právní služby, a to sepis vyjádření k odvolání žalovaného a účast u odvolacího jednání, vždy po 5.100 Kč, neboť tarifní hodnota v odvolacím řízení se nezměnila, celkem tedy odměna činí 10.200 Kč, spolu se dvěma paušálními náhradami hotových výloh po 300 Kč činí odměna 10.800 Kč. I v odvolacím řízení náleží žalobkyni náhrada cestovného jejího advokáta k odvolacímu jednání z obec do obec a zpět při ujetí celkem 414 km, při spotřebě 6,47 l motorové nafty na 100 km, při ceně 1 l nafty ve výši 44,10 Kč (ustanovení § 4c vyhlášky č. 467/2022 Sb.) a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,20 Kč (ustanovení § 1b téže vyhlášky). Celkem tak cestovné činí 3.332,7 Kč. K nákladům odvolacího řízení žalobkyně pak patří i náhrada za ztrátu času jejího advokáta při cestě k odvolacímu jednání z obec do obec a zpět za 10 započatých půlhodin vždy po 100 Kč, celkem tedy ve výši 1.000 Kč, takže náklady právního zastoupení žalobkyně v odvolacím řízení činí 15.132,70 Kč. Spolu s 21 % DPH činí po zaokrouhlení 18.311 Kč, takže k zaplacení této částky zavázal odvolací soud neúspěšného žalovaného tak, jak vyplývá z výroku tohoto rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., § 149 odst. 1 a § 211 téhož zákona).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně a včas to, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat jeho splnění návrhem na výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.