KSBR 17 CO 158/2021-528

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Ing. Mgr. jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem obec a číslo, PSČ obec ⟪LB:lb_003⟫ b) Ing. jméno jméno, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem obec a číslo, PSČ obec ⟪LB:lb_005⟫ c) jméno jméno, datum narození, omezený ve svéprávnosti ⟪LB:lb_006⟫ bytem obec a číslo, PSČ obec ⟪LB:lb_007⟫ zastoupený ustanovenými opatrovníky žalobkyní a) a žalobcem b) ⟪LB:lb_008⟫ všichni zastoupeni advokátem JUDr. jméno jméno, ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ proti ⟪LB:lb_011⟫ žalovanému právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_012⟫ sídlem ulice a číslo, obec ⟪LB:lb_013⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, ⟪LB:lb_014⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_015⟫ za účasti ⟪LB:lb_016⟫ vedlejšího účastníka ⟪LB:lb_017⟫ na straně žalovaného: pojišťovna, IČO ⟪LB:lb_018⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_019⟫ o zaplacení částek 5.659.344 Kč s příslušenstvím, 500.000 Kč s příslušenstvím a 500.000 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_020⟫ o odvolání žalobců a), b) a c) proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 12. 5. 2021, č. j. 8 C 203/2017-470 ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 13. 8. 2021, č. j. 8 C 203/2017-494,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I ve znění, že se zamítá žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni a) částku 5.659.344 Kč, žalobci b) částku 500.000 Kč a žalobci c) částku 500.000 Kč, vždy s úrokem z prodlení ode dne následujícího po podání žaloby, jakož i ve výroku V, potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se žalobcům a), b) a c) přiznává osvobození od soudních poplatků.

III. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se České republice právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

IV. Ve výroku IV se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že ve vztahu mezi žalobci a), b), a c) a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně nárok žalobkyně a) na úhradu částky 5.659.344 Kč, žalobce b) na úhradu částky 500.000 Kč a žalobce c) na úhradu částky 500.000 Kč, vždy s úrokem z prodlení ode dne následujícího po podání žaloby (výrok I). Dále soud prvního stupně nepřiznal žalobcům a), b) a c) právo na osvobození od soudních poplatků (výrok II) a žalobcům a), b) a c) stanovil povinnost, aby společně a nerozdílně nahradili České republice – Okresnímu soudu v Prostějově náklady řízení ve výši 16.813,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Soud prvního stupně stanovil dále žalobcům a), b) a c) povinnost, aby nahradili žalovanému v téže lhůtě k rukám jeho zástupce náklady řízení, a to žalobkyni a) ve výši 342.689 Kč, žalobci b) ve výši 30.237,10 Kč a žalobci c) rovněž ve výši 30.237,10 Kč (výrok příjmení). Konečně soud prvního stupně rozhodl tak, že ve vztahu mezi žalobci a), b) a c) a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok V).

2. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně proti jeho výrokům I, II, III a IV, se žalobci a), b) a c) (dále jen žalobci) odvolali, neboť s ním nesouhlasili a namítli, že soud prvního stupně ve věci neúplně a nepřesně zjistil skutkový stav, který také následně nesprávně právně posoudil. Poukázali na to, že v řízení navrhovali provedení důkazů, které byly podle jejich názoru zcela zásadní a které byly sto řádně objasnit skutkový stav, soud prvního stupně je však neprovedl, čímž je zkrátil v jejich právu na spravedlivý proces a nastolil stav, kdy nebylo možno věc skutkově i právně správně posoudit. Uvedli dále, že soud prvního stupně rozhodl ve věci v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodnutí, neboť věc neposoudil obdobně jako jiný skutkově zcela totožný případ. Poukázali v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 1981/2011, a setrvali na svém stanovisku, že žalovaný při operačním výkonu, který provedl žalobkyni a), porušil svou právní povinnost jako poskytovatel zdravotní služby, konkrétně pak povinnost poskytovat zdravotní službu na náležité odborné úrovni. Poukázali na jimi předložený znalecký posudek prof. MUDr. příjmení, z něho jednoznačně vyplývá, že žalovaný jako poskytovatel zdravotní služby při provádění operačního výkonu pochybil, neboť správně a řádně nerozeznal přerušované struktury a na místo vývodu ze žlučníku (ductus cysticus) přerušil společný žlučovod (ductus choledochus). Zdůraznili, že operatér si ověřil pouze začátek struktury, nikoli však také její konec, neidentifikoval tedy oba konce přerušované struktury, a i přesto ji přerušil. Obranu žalovaného založenou na tvrzení o existenci anomálií, které neumožnily operatérovi ani při sebepreciznější identifikaci jednotlivých struktur rozeznat rozdíl mezi ductus cysticus a ductus choledochus, žalobci zcela odmítli a zdůraznili, že znalecký posudek MUDr. příjmení, z něhož zejména soud prvního stupně vyšel, je založen na principu hledání možné příčiny a omluvy toho, co se bohužel při operaci odehrálo. Existence anomálií je pouze teoretickou myšlenkou znalce, která však v řízení nebyla prokázána. Záměnu ductus cysticus za ductus choledochus žalovaný ani nezpochybnil a tato záměna byla podle nich jenoznačně odvratitelnou chybou, tedy porušením právní povinnosti, jehož se žalovaný dopustil. V této souvislosti žalobci opětovně poukázali na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu, z nichž vyplývá odpovědnost poskytovatele zdravotnických služeb v obdobných věcech. Soud prvního stupně nepřihlédl k uvedeným rozhodnutím, konstatoval pouze, že jsou na danou věc neaplikovatelné, a zcela pominul závěry znaleckého posudku prof. MUDr. příjmení a další jimi navrhované důkazy neprovedl jako nadbytečné. Žalovaný neposkytl zdravotní péči na náležité odborné úrovni a v příčinné souvislosti s tím způsobil žalobcům škodu, za niž je odpovědný. Žalobci rovněž nesouhlasili s rozhodnutím soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů řízení, neboť v posuzované věci byl zcela namístě postup podle ustanovení § 150 o. s. ř. Poukázali na své nepříznivé majetkové a osobní poměry a uvedli, že rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení je na hranici dobrých mravů. Žalobci konečně navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná jim právo na náhradu nákladů řízení, případně že rozsudek soudu prvního stupně zruší a věc mu vrátí se závazným právním názorem k dalšímu řízení.

3. Ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobců žalovaný uvedl, že je zcela nedůvodné a rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný. Rozhodně nesouhlasil s odvolací argumentací žalobců a uvedl, že skutkový závěr soudu prvního stupně, že se při operačním výkonu jednalo o chybu operatéra, kterou nebylo možné za žádných okolností odvrátit, považoval za zcela správný. Soud prvního stupně rovněž podle jeho názoru správně na danou věc neaplikoval rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1981/2011, neboť šlo o věc skutkově odlišnou, byť šlo o shodný lékařský zákrok. Zdůraznil, že ani znalec prof. MUDr. příjmení ve svém posudku neuvedl, že by postup žalovaného při operačním výkonu byl non lege artis, tj. že by byl v rozporu s požadavky náležité odborné úrovně, a že by tak žalovaný porušil právní povinnost, která by byla v příčinné souvislosti s následkem. Zatímco další dva znalci příjmení příjmení a MUDr. příjmení dospěli k závěru, že žalovaný postupoval při předmětném operačním výkonu lege artis a řádně zdůvodnili své závěry o neodvratitelnosti chyby operatéra, znalec prof. MUDr. příjmení ve svém posudku dospěl k závěru o postupu„ vitium artis“. V této souvislosti žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2328/2013, které je použitelné na posuzovanou věc a z něhož vyplývá, že nelze dovozovat odpovědnost zdravotnického zařízení ani za tzv. vitium artis, pokud při zákroku došlo k následku na zdraví vlivem nepředvídatelných okolností, majících původ ve vlastnostech biologické hmoty, což byl případ posuzované věci. Žalovaný dále zdůraznil, že všichni tři znalci měli v řízení k dispozici shodnou lékařskou dokumentaci, kterou je možné považovat za úplnou a spolehlivou, shodli se na tom, že operace byla zahájena laparoskopickou metodou, která je tzv. zlatým standardem, že byla učiněna dostatečná předoperační vyšetření a nebyly shledány žádné důvody, pro něž by nebylo možné operaci uvedeným způsobem provést. Znalci příjmení příjmení a MUDr. příjmení pak dospěli ke zcela shodnému závěru, že za situace, kdy byly využity diagnostické metody a operatér byl zcela orientován, nemohl svému chybnému zásahu zabránit, neboť při operačním zákroku žalobkyně a) dne datum viděl obraz, který je pro vývod žlučníku typický, a až teprve při dalším uvolňování žlučníku z lůžka se objevila žlučová sekrece, což byl zlomový okamžik, který při nepřítomnosti anomálie či variety nenastane. Byl poraněn delší úsek mimojaterních cest v délce 4-5 cm, které se při obvyklé situaci vyskytují v relativně bezpečné vzdálenosti od místa operování. Právě tento rozsah ztráty svědčí pro anatomickou anomálii, která nemohla být v dané situaci rozpoznána. Podle spekulativního závěru znalců příjmení jméno a MUDr. příjmení spočívala anomálie žlučových cest žalobkyně a) v nevývinu vývodu žlučníku, přičemž tuto naznačenou spekulaci teoreticky připustil ve svém posudku i znalec prof. MUDr. příjmení, který navíc v posudku uvedl, že některé kritické připomínky k předmětnému operačnímu výkonu vyslovil z hlediska ex post a nikoli ex ante. Žalovaný dále nesouhlasil s tvrzením žalobců, že operatér při svém výkonu identifikoval pouze začátek struktury, neboť tato skutečnost z výpovědi operatéra slyšeného jako svědka rozhodně nevyplynula. Soud prvního stupně v této věci správně a dostatečně zjistil skutkový stav, správně jej také právně posoudil a své rozhodnutí rovněž náležitě zdůvodnil. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný, a to včetně navazujících výroků o náhradě nákladů řízení, neboť správně odrážejí jeho úspěšnost v tomto soudním sporu.

4. ulice účastník na straně žalovaného se k odvolání žalobců písemně nevyjádřil, při jednání před odvolacím soudem se ztotožnil se stanoviskem žalovaného a navrhl rovněž potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací posoudil takto podané odvolání žalobců jako včasné, podané osobami k tomu oprávněnými, jako přípustné a řádné (ustanovení § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., ve spojení s ustanoveními § 201, § 202 odst. 2 a contrario a § 205 téhož zákona). Odvolací důvody, které žalobci uplatnili ve svém odvolání, lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., tedy že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly žalobci v jejich odvolání tvrzeny a odvolací soud je ze spisu ani nezjistil. Po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

6. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že se žalobkyně a) domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 5.659.344 Kč s příslušenstvím, a to jako náhrady nemajetkové i majetkové újmy, kterou jí způsobil žalovaný dne datum při operačním výkonu, při němž došlo v důsledku pochybení operatéra k přerušení hlavního žlučovodu na místo přerušení vývodu ze žlučníku. V důsledku toho musela podstoupit další náročné operační zákrok a náročné léčení, došlo k významnému omezení v jejím běžném životě a k nevratným zdravotním poškozením s velmi vážnými dopady do jejího života i života celé její rodiny. Žalobkyní a) požadovaná částka představovala náhradu bolestného, ztížení společenského uplatnění, náhradu duševních útrap a dále náhradu nákladů na léčení a vynaložených v souvislosti s péčí o ni, náhradu za ztrátu na výdělku a na důchodu, náhradu zvýšených nákladů a ušlý zisk (příjem manžela), náhradu peněžitých dávek, náhradu zvýšených nákladů na péči o postiženého syna a náhradu dalších skutečných nákladů vynaložených žalobkyní a), jak jsou v žalobě dále specifikovány. Žalobci b) a c) požadovali každý z nich po žalovaném zaplacení částky 500.000 Kč s příslušenstvím, a to jako náhradu nemajetkové újmy a útrap, které jim vznikly v důsledku poškození zdraví žalobkyně a), manželky žalobce b) a matky žalobce c). Žalobci považovali postup žalovaného při operačním výkonu za non lege artis, žalovaný se podle nich dopustil porušení prevenční povinnosti a povinnosti provést operační výkon na náležité odborné úrovni, přičemž újmy, jejichž náhrady se domáhají, vznikly v důsledku uvedeného protiprávního jednání žalovaného. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, svou odpovědnost za tvrzené újmy odmítal, byť připustil, že při předmětném operačním výkonu prováděném žalobkyni a) skutečně došlo k přerušení mimojaterních žlučových cest. Podle něj však příčinou tohoto přerušení byla velmi pravděpodobně nerozpoznaná skrytá anomálie žlučových cest, která nebyla před zákrokem zjistitelná. Poukázal na to, že celý zákrok byl veden lege artis, způsob operace byl zvolen přiměřeně, operace byla indikována a vzhledem k tomu, že jeho odpovědnost není objektivní, nemůže nést odpovědnost za újmu na zdraví, dojde-li k ní z důvodu nepředvídatelné okolnosti mající původ ve vlastnostech biologické hmoty. ulice účastník na straně žalovaného se s jeho stanoviskem zcela ztotožnil.

7. Při posouzení důvodnosti nároků, které žalobci uplatnili, vyšel odvolací soud z rozsáhlého dokazování provedeného ve věci soudem prvního stupně a z jím zjištěného skutkového stavu, jak je popsán v odůvodnění napadeného rozsudku, který byl účastníkům doručen, a zjištěný skutkový stav je jim proto znám. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně zjistil v této věci skutkový stav zcela správně a v dostatečném rozsahu tak, že ve věci bylo možno rozhodnout, přičemž s takto zjištěným skutkovým stavem se odvolací soud ztotožnil a pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že neshledal přiléhavou námitku žalobců, že soud prvního stupně ve věci nesprávně a nedostatečně zjistil skutkový stav, protože neprovedl důkazy, které navrhovali. Nutno zdůraznit, že není povinností soudu provádět veškeré účastníky navržené důkazy, a dospěje-li soud k závěru, že skutkový stav je zjištěn dostatečně tak, že ve věci lze rozhodnout, další dokazování, a to ani dokazování navrhované účastníky řízení, provádět nemusí. Jeho povinností ovšem je v odůvodnění rozhodnutí vysvětlit, proč navržené důkazy neprovedl. Této své povinnosti soud prvního stupně dostál, a to v bodu 32 odůvodnění napadeného rozsudku, v němž objasnil, proč považuje provedení dalších důkazů za nadbytečné a nehospodárné. S tímto jeho stanoviskem se odvolací soud zcela ztotožnil. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně měl k dispozici tři znalecké posudky a odborná znalecká vyjádření prof. MUDr. příjmení a MUDr. příjmení, v kontextu s dalšími důkazy ve věci provedenými neshledal ani odvolací soud potřebu dalšího doplnění dokazování. Provedení navrhovaných důkazů včetně revizního znaleckého posudku by i podle názoru odvolacího soudu nepřineslo do věci nic zásadního, bylo by nadbytečné a řízení by pouze prodlužovalo a zatěžovalo jeho účastníky.

8. Nebylo sporu o tom, že žalobkyně a) podstoupila na chirurgickém oddělení zdravotnického zařízení žalovaného plánované laparoskopické odstranění žlučníku, při němž došlo namísto přerušení vývodu ze žlučníku k přerušení hlavního žlučovodu, došlo tedy k vážnému poškození zdraví žalobkyně a), které mělo nepochybně dopad na její další život. Sporná mezi účastníky zůstala otázka odpovědnosti za takto vzniklou újmu na zdraví žalobkyně a), neboť podle žalobců postupoval operatér žalovaného při tomto operačním výkonu non lege artis a dopustil se pochybení, jemuž mohl při náležité pečlivosti předejít, zatímco žalovaný tvrdil, že postupoval po celou dobu zcela lege artis, neboť příčinou nesporného přerušení hlavního žlučovodu nebylo pochybení operatéra a jeho nedbalý postup, nýbrž nerozpoznaná skrytá anomálie žlučových cest, která nebyla před zákrokem zjistitelná, tedy šlo o nepředvídatelnou okolnost mající původ ve vlastnostech biologické hmoty, což jeho odpovědnost za vzniklou újmu vylučuje. Za této situace bylo zapotřebí posoudit, zda jsou splněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za újmu, která měla na zdraví žalobkyně a) v důsledku jeho poskytované zdravotní péče vzniknout, a zda byla tato péče poskytnuta vadně, tedy především posoudit, zda žalovaný poskytoval zdravotní péči žalobkyni a) lege artis či nikoliv, a zda její následný neuspokojivý zdravotní stav byl důsledkem této jeho vadně poskytované péče, tedy důsledkem nesprávného a chybného postupu operatéra při předmětném operačním výkonu. Po rozsáhle provedeném dokazování popsaném v odůvodnění napadeného rozsudku, v jehož rámci měl soud prvního stupně mimo jiné k dispozici tři znalecké posudky, a to znalecký posudek prof. MUDr. jméno příjmení, Csc., znalce v oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie a traumatologie, který byl předložen žalovaným, dále znalecký posudek prof. MUDr. jméno příjmení, CSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie a stanovení nemateriální újmy na zdraví, který byl předložen žalobci, a znalecký posudek soudem ustanoveným znalcem příjmení jméno příjmení, znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie a odvětví stanovení nemateriální újmy, který byl ve věci rovněž vyslechnut, a s přihlédnutím k dalším zjištěním vyplývajícím z provedených důkazů soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný postupoval při poskytování zdravotních služeb v souvislosti s operačním výkonem prováděným žalobkyni a) zcela lege artis, neboť tento operační výkon byl proveden plně v souladu s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy. Bylo totiž zjištěno, že předmětný operační výkon byl u žalobkyně a) jednoznačně indikován, žalobkyně a) byla o povaze tohoto výkonu poučena a informována, v jeho průběhu nedošlo k žádnému porušení či nedodržení obvyklého chirurgického postupu, a přestože při něm došlo k záměně ductus cysticus za ductus choledochus a ke ztrátovému přerušení žlučových cest v délce 4 – 5 cm, nebylo v možnostech operatéra tomuto nežádoucímu důsledku předejít. V podrobnostech pak odvolací soud odkazuje ma přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku.

9. Podle ustanovení § 2010 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

10. Podle ustanovení § 2958 o. z., při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

11. Podle ustanovení § 28 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) má pacient právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni.

12. Podle ustanovení § 45 odst. 1 zákona o zdravotních službách, je poskytovatel povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb.

13. Podle ustanovení § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách se náležitou odbornou úrovní rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

14. Po podřazení správně a dostatečně zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení, přisvědčil odvolací soud závěru soudu prvního stupně, že odpovědnost žalovaného za tvrzené poškození zdraví při poskytování zdravotní péče v souvislosti s operačním výkonem, který u něj dne datum žalobkyně a) podstoupila, nelze vyvodit. Z provedeného dokazování, zejména ze znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce příjmení jméno příjmení, o jehož správnosti a objektivitě nemá odvolací soud žádný důvod pochybovat, bylo zjištěno, že žalovaný postupoval při provádění předmětného operačního výkonu zcela lege artis, byť při něm došlo k záměně ductus cysticus za ductus choledochus, tedy došlo k přerušení hlavního žlučovodu namísto přerušení vývodu ze žlučníku. Příčinou této záměny však nebylo pochybení operatéra, jak tvrdili žalobci, nýbrž podle znalce nepředvídatelná okolnost mající původ ve vlastnostech biologické hmoty, což lze nepochybně vyvodit z toho, že při provádění operačního výkonu viděl operatér obraz zcela typický pro vývod ze žlučníku a teprve až při dalším uvolňování žlučníku z lůžka se objevila žlučová sekrece, což při nepřítomnosti anomálie či variety nenastane. I zjištěný rozsah poranění mimojaterních cest v délce 4-5 cm svědčí pro existenci anatomické anomálie, která nemohla být v dané situaci rozpoznána. Za situace, kdy byly při operačním výkonu využity přiměřeně diagnostické metody, operatér byl zcela orientován v topograficko-anatomické situaci a nebyla řešením ani pečlivější preparace struktur žlučového a cévního systému nad obvyklý a nutný rámec, neboť takový postup s sebou nese právě zvýšení rizika poškození v dané oblasti, soud prvního stupně správně uzavřel, že operatér žalovaného nemohl svému chybnému zásahu zabránit, a to i s přihlédnutím k tomu, že potencionální anomálii sice lze před operací zjistit cholangiografií, tj. rentgenovým kontrastním zobrazením žlučových cest, případně jejím provedením v průběhu výkonu, nicméně cholangiografie nebyla na pracovišti žalovaného v době, kdy byl operační výkon prováděn, k dispozici. Námitka žalobců, že žalovaný postupoval při předmětném operačním výkonu non lege artis, neboť se dopustil jednoznačně odvratitelné chyby, tak není přiléhavá a nemůže obstát. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaný postupoval při operačním výkonu prováděném u žalobkyně a) zcela lege artis, není vyvrácen ani znaleckým posudkem prof. MUDr. příjmení, který postup žalovaného ve svém znaleckém posudku charakterizoval nikoli jako non lege artis, nýbrž jako„ vitium artis“. Ani z toho ovšem v této konkrétní posuzované věci nelze dovodit odpovědnost žalovaného za vzniklou újmu, neboť pojem„ vitium artis“ zde nelze vyložit jako pochybení, tedy nesprávnost postupu žalovaného, nýbrž jako nepředvídatelnou okolnost mající původ ve vlastnostech biologické hmoty, jak správně uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na judikturu Nejvyššího soudu v obdobných věcech, např. jeho rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2328/2013 ze dne 26. 10. 2011, jehož závěry jsou použitelné i na posuzovanou věc.

15. Není důvodná ani námitka žalobců, že soud prvního stupně postupoval v této věci v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodnutí, kdy poukazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1981/2011, v němž bylo podle jejich názoru rozhodováno ve skutkově zcela totožné věci. Tento názor odvolací soud nesdílí a ve shodě se soudem prvního stupně uvádí, že o skutkově totožnou věc nejde. Je sice pravda, že v obou porovnávaných soudních řízeních byla řešena otázka záměny ductus cysticus za ductus choledochus, nicméně ve věci řešené Nejvyšším soudem v řízení pod sp. zn. 25 Cdo 1981/2011 bylo již ze znaleckého posudku zjištěno, že záměnu obou struktur způsobil operatér, který se dopustil pochybení tím, že již při operačním výkonu si nemohl být jist jeho správností, a proto měl provést následnou kontrolu, což neučinil, takže se dopustil již podle znalce chyby odvratitelné. V této předmětné věci však bylo zjištěno, a to i znaleckým zkoumáním, že operatér nemohl mít vzhledem k typickému obrazu, který zpočátku při výkonu viděl, a to až do momentu, kdy se objevila žlučová sekrece, žádnou pochybnost o správnosti prováděného výkonu a neměl tedy důvod provádět následnou kontrolu svého postupu. Nemohl tak svému chybnému zásahu zabránit, a to ani pečlivější preparací struktur žlučového a cévního systému nad obvyklý a nutný rámec, jak znalci shodně uvedli. Nelze tak dojít k závěru, že šlo o chybu odvratitelnou způsobenou nedbalým postupem operatéra, neboť jak již bylo výše uvedeno, příčinou tohoto zásahu byla nepředvídatelná okolnost mající původ ve vlastnostech biologické hmoty. Závěr soudu prvního stupně, že se žalovaný nedopustil žádného protiprávního jednání jako jednoho z nezbytných předpokladů pro vznik jeho odpovědnosti za škodu, je proto správný, a i podle názoru odvolacího soudu tak tvrzený nárok na náhradu újmy žalobcům nevznikl a jejich žaloba je nedůvodná.

16. Je zřejmé, že odvolací důvody, které žalobci uplatnili ve svém odvolání, nejsou dány a jejich nepřiléhavá argumentace, kterou v řízení opakovaně uplatňovali a s níž se již náležitě vypořádal soud prvního stupně, na správnosti jeho rozhodnutí nemůže nic změnit. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaný za újmu tvrzenou žalobci v posuzovém případě neodpovídá, a to i přesto, že ke škodě na zdraví žalobkyně a) došlo, je správný a odvolací soud se s tímto jeho závěrem zcela ztotožnil. Za této situace odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé jako věcně správný potvrdil za použití ustanovení § 219 o.s.ř., a to ve znění tak, jak vyplývá z výroku tohoto rozsudku, aby formulace výroku odpovídala zákonným náležitostem výrokové části rozsudku vyplývajícím z ustanovení § 152 o.s.ř. a aby bylo zcela jasně rozhodnuto o předmětu řízení, resp. o právech a povinnostech účastníků tak, jak byly vymezeny žalobním petitem.

17. Odvolací soud se však neztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, jímž žalobcům nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Toto své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobci nebyli ve věci samé úspěšní, a šlo tak o zřejmou bezúspěšnost jimi uplatňovaného práva. Podle názoru odvolacího soudu tento důvod pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků v posuzované věci neobstojí, neboť závěr soudu o tom, jde-li ve věci o zřejmou bezúspěšnost práva nelze vázat až na rozhodnutí soudu ve věci samé. O zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva jako jednoho ze zákonných předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků (ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, neexistuje-li už od počátku řízení alespoň určitá pravděpodobnost úspěchu účastníka v řízení ve věci samé. Podle ustálené judikatury se za zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva považují zejména případy, kdy již ze skutkových tvrzení účastníka nebo z jiných nezpochybnitelných zjištění, k nímž není třeba provádět dokazování, nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti, nebo co je obecně známé, je nepochybné, že nároku uplatněnému v řízení ve věci samé nemůže být vyhověno (k tomu srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 987/2013, sp. zn. 21 Cdo 1819/2005, sp. zn. 21 Cdo 2444/2005 nebo sp. zn. 21 Cdo 2038/2014). Takto pojímané zřejmě bezúspěšné uplatňování práva však není případem posuzované věci, neboť s ohledem na žalobci uplatněný nárok nemohlo být již od počátku nepochybné, že je nedůvodný a že žalobě nelze vyhovět. Nutno tedy uzavřít, že v předmětné věci nešlo o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, takže tento zákonný předpoklad pro přiznání osvobození od soudních poplatků byl splněn. Současně je podle názoru odvolacího soudu splněn i další zákonný předpoklad pro osvobození od soudních poplatků, a to nepříznivé osobní a majetkové poměry žalobců. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že majetkové a osobní poměry žalobců jsou takového charakteru, že odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť žalobci a) a b) pobírají pouze starobní důchod, žalobce c) pobírá invalidní důchod třetího stupně, jiné příjmy nemají a žalobkyně a) a žalobce c) mají značné náklady spojené se svým nepříznivým zdravotním stavem. Je tak zřejmé, že žalobci splňují zákonné předpoklady pro osvobození od soudních poplatků vyplývající z ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř., a proto odvolací soud za použití ustanovení § 220 o.s.ř. změnil výrok II napadeného rozsudku tak, jak vyplývá z výroku tohoto rozsudku.

18. Odvolací soud se neztotožnil ani s rozhodnutími soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení státu. Shledal-li odvolací soud u žalobců existenci předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, je zřejmé, že byť nebyli ve věci samé úspěšní, nemá vůči nim stát právo na náhradu vynaložených nákladů řízení (ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř.). Za této situace nelze žalobcům povinnost k náhradě nákladů řízení stanovit, a proto odvolací soud za použití ustanovení § 220 o.s.ř. změnil výrok III rozsudku o náhradě nákladů řízení státu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

19. Pokud jde o rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, je sice pravda, že žalobci byli ve věci samé neúspěšní, a žalovaný by proto měl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Odvolací soud ovšem dospěl k závěru, že v posuzované věci je namístě postupovat při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle výjimečného ustanovení § 150 o.s.ř. a z důvodů hodných zvláštního zřetele odepřít úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Tyto důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje odvolací soud především v osobních a majetkových poměrech všech žalobců a rovněž i v charakteru předmětného řízení, jímž jsou nároky spojené se škodou způsobenou na zdraví. Podle názoru odvolací soudu by stanovení povinnosti nahradit žalovanému náklady řízení bylo pro žalobce nepřiměřenou tvrdostí a na druhé straně má odvolací soud za to, že nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení se v poměrech žalovaného nijak zvlášť nepříznivě neprojeví. Odvolací soud proto za použití ustanovení § 220 o.s.ř. změnil výrok IV napadeného rozsudku tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, přičemž současně byl jako správný potvrzen za použití ustanovení § 219 o. s. ř. výrok V rozsudku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci a vedlejším účastníkem, jak je uvedeno ve výroku I rozsudku odvolacího soudu.

20. Stejnými úvahami se odvolací soud řídil i při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení, které je odůvodněno ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 150 téhož zákona. I když byli žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně v odvolacím řízení úspěšní, odvolací soud jim, resp. žalovanému, odepřel právo na náhradu nákladů odvolacího řízení z důvodu hodných zvláštního zřetele, které byly vysvětleny výše, přičemž současně zohlednil, že vedlejší účastník na straně žalovaného se svého práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.