KSBR 17 CO 168/2021

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) titul jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa, PSČ okres ⟪LB:lb_003⟫ b) Ing. jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa, ⟪LB:lb_005⟫ c) Ing. jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa, ⟪LB:lb_007⟫ všichni zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ proti ⟪LB:lb_010⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_011⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_012⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_013⟫ sídlem ulice a číslo, PSČ okres ⟪LB:lb_014⟫ o určení existence práva odpovídajícího věcnému břemeni, ⟪LB:lb_015⟫ o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 12. 2. 2021 č. j. 14 C 229/2019-123

I. Ve vztahu k žalobcům a) a c) se rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II potvrzuje ve znění, že se určuje, že pozemek parc. číslo který se nachází v obci obec, k. ú. Stichovice, zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, na list vlastnictví, je zatížen ve prospěch pozemků parc. číslo parc. číslo které se nacházejí v obci obec, k. ú. Stichovice, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, na list vlastnictví, služebností stezky, a to v rozsahu vymezeném v geometrickém plánu vyhotoveném společností 1. příjmení, spol. s r. o., IČO, sídlem ulice a číslo, okres, úředně ověřeném zeměměřickým inženýrem Ing. jméno příjmení dne datum, číslo č. plánu číslo, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a že žalovaný a každý další vlastník pozemku parc. číslo který se nachází v obci obec, k. ú. Stichovice, zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, na list vlastnictví, je povinen trpět přes tento pozemek průchod žalobci a) a c) a každým dalším vlastníkem pozemků parc. číslo parc. číslo které se nacházejí v obci obec, k. ú. Stichovice, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, na LV číslo to stezkou v rozsahu vymezeném v geometrickém plánu vyhotoveném společností 1. příjmení, spol. s r. o., IČO, sídlem ulice a číslo, okres, úředně ověřeném zeměměřickým inženýrem Ing. jméno příjmení dne datum, číslo č. plánu číslo, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, jakožto i osobami přicházejícími a odcházejícími k oprávněné osobě.

II. Ve vztahu k žalobci b) se rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II mění tak, že se žaloba žalobce b), aby bylo určeno, že pozemek parc. číslo který se nachází v obci obec, k. ú. Stichovice, zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, na list vlastnictví, je zatížen ve prospěch pozemků parc. číslo parc. číslo které se nacházejí v obci obec, k. ú. Stichovice, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, na list vlastnictví, služebností stezky, a to v rozsahu vymezeném v geometrickém plánu vyhotoveném společností 1. příjmení, spol. s r. o., IČO, sídlem ulice a číslo, okres, úředně ověřeném zeměměřickým inženýrem Ing. jméno příjmení dne datum, číslo č. plánu číslo, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a že žalovaný a každý další vlastník pozemku parc. číslo který se nachází v obci obec, k. ú. Stichovice, zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, na list vlastnictví, je povinen trpět přes tento pozemek průchod žalobci a) a c) a každým dalším vlastníkem pozemků parc. číslo parc. číslo které se nacházejí v obci obec, k. ú. Stichovice, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, na LV číslo to stezkou v rozsahu vymezeném v geometrickém plánu vyhotoveném společností 1. příjmení, spol. s r. o., IČO, sídlem ulice a číslo, okres, úředně ověřeném zeměměřickým inženýrem Ing. jméno příjmení dne datum, číslo č. plánu číslo, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, jakožto i osobami přicházejícími a odcházejícími k oprávněné osobě, zamítá.

III. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobcům a) a c) náklady řízení ve výši 55.084 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení, sídlem adresa.

Ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům a) a c) náklady odvolacího řízení ve výši 10.491 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení, sídlem adresa.

Ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně tak, že se určuje, že pozemek parc. číslo který se nachází v obci obec, v katastrálním území Stichovice, zapsaný na list vlastnictví v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, je zatížen služebností stezky ve prospěch pozemků parc. číslo parc. číslo které se nacházejí v obci obec, v katastrálním území Stichovice, oba zapsány na list vlastnictví v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov (výrok I) a že žalovaný a každý další vlastník pozemku parc. číslo který se nachází v obci obec, v katastrálním území Stichovice, zapsaný na list vlastnictví v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, je povinen trpět průchod přes tento pozemek žalobci a každým dalším vlastníkem pozemků parc. číslo parc. číslo které se nacházejí v obci obec, v katastrálním území Stichovice, oba zapsány na list vlastnictví v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, jakožto i osob přicházejících a odcházejících k oprávněné osobě (výrok II). Soud prvního stupně dále stanovil žalovanému povinnost, aby nahradil žalobci náklady řízení ve výši 66.645 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců (výrok III).

2. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný, který jej napadl v celém rozsahu, neboť s ním nesouhlasil. Vytkl především soudu prvního stupně, že vydaný rozsudek je nevykonatelný, neboť v něm není určen rozsah služebnosti stezky a stezka není nikterak vymezena ani popisem nebo odkazem na situační nebo geometrický plán, který by byl součástí rozsudku. Rozsah věcného břemene je proto naprosto neurčitý, nesrozumitelný a pro všechny účastníky právně nejistý. Žalovaný dále poukázal na to, že pokud soud prvního stupně rozhodoval o určení věcného břemene, měl současně rozhodnout i o jeho vypořádání, tedy o finančním plnění oprávněných z věcného břemene vůči povinnému, avšak k tomu soud prvního stupně neprovedl žádné důkazy a nezjistil ani žádnou adekvátní výši náhrady za věcné břemeno. Soud prvního stupně rovněž nectil zásadu, že by povinný pozemek měl být co nejméně zatěžován. Připustil sice, že se žalobci nemohou na své pozemky dostat jinak než přes jeho pozemek, poukázal však současně na to, že z velké části by mohli využívat cestu přes pozemky obecní a nikoli přes jeho pozemek, což by pro něj bylo nejméně zatěžující. Je pak věcí žalobců, aby si průchod s obcí obec přes její pozemky dohodli. Uvedl dále, že by právo stezky měli žalobci ralizovat po pravé straně jeho pozemku po celé jeho délce, nikoli po jeho levé straně, neboť levou stranu využívá a hodlá využívat na posezení u svého domu, uložení dřeva na topení, parkování přívěsného vozíku za auto apod. Poukázal rovněž na to, že část pozemku, po níž by žalobci měli realizovat služebnost stezky, je ve vlastnictví manželů jméno a jméno příjmení. Zpochybnil dále tituly, z nichž žalobci dovozují, že jim svědčí právo služebnosti stezky přes jeho pozemek, a namítl, že nikdy nemohli chodit po levé straně jeho pozemku, jak je to vyznačeno v geometrickém plánu, který je součástí spisu, neboť tato levá strana pozemku byla minimálně v šíři 2–3 m od hranice zarostlá náletovými dřevinami, takže žalobci mohli chodit až téměř středem jeho pozemku. Žalobci tak nemohli žádnou konkrétní stezku nikdy vydržet, neboť se ke svým pozemkům nedostávali výlučně jednou konkrétní stezkou, ale záviselo to vždy na aktuální situaci, jak byl či nebyl pozemek parc. číslo který nyní vlastní, udržován. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, nebo aby jej změnil tak, že žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítne.

3. Ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného žalobci uvedli, že s odvolacími námitkami žalovaného nesouhlasí. Poukázali na to, že předložili soudu prvního stupně geometrický plán, a to i v originále, který je tak součástí spisu a v němž je přesně vymezen rozsah práva odpovídajícího věcnému břemeni služebnosti stezky zatěžující pozemek žalovaného parc. číslo v obci obec, k. ú. Stichovice, a zdůraznili, že rozsah věcného břemene je v tomto geometrickém plánu současně vymezen pouze v nezbytné míře tak, aby byl zajištěn přístup k jejich pozemkům a zároveň, aby byl pozemek žalovaného zatížen co nejméně. Dospěje-li proto odvolací soud k závěru, že je zapotřebí ve výroku rozsudku odkázat na geometrický plán, může v tomto smyslu sám dotčený výrok rozsudku změnit. Námitku žalovaného, že nebylo rozhodnuto o úplatě za zřízení služebnosti stezky, žalobci odmítli jako bezpředmětnou s odůvodněním, že se nedomáhají zřízení věcného břemene rozhodnutím soudu, nýbrž určení, že pozemek žalovaného je zatížen služebností stezky, kterou již nabyli vydržením. Nesouhlasili dále s tím, že soud prvního stupně nectil zásadu, že by povinný pozemek měl být co nejméně zatěžován a že by měli využít spíše k průchodu obecní pozemky. I kdyby využívali průchod přes pozemky obce Mostkovice, nevyhnuli by se průchodu přes pozemek žalovaného, navíc zdůraznili, že pozemky v dané oblasti jsou rozloženy jako terasy nacházející se ve svahu, obecní pozemek se nachází nad úrovní pozemku žalovaného, a proto navrhovaný přístup z obecního pozemku na pozemek žalovaného je značně nesnadný. Navíc je toto řešení spojeno s potřebou zřídit smluvní věcné břemeno s obcí obec, k čemuž nevidí důvod, neboť znovu uvedli, že právo služebnosti stezky vydrželi. Není pravdou, že by realizovali právo služebnosti stezky i přes pozemek ve vlastnictví manželů příjmení, neboť toto právo vydrželi ještě před tím, než se vlastníkem zatíženého pozemku parc. číslo stal žalovaný a současně ještě před tím, než se s ním manželé příjmení dohodli na výstavbě zpevňovací zdi, kterou postavili asi metr do hloubky svého pozemku, a uzavřeli s ním na metr tohoto pozemku nájemní smlouvu. Návrh žalovaného, aby vykonávali právo stezky po pravé straně jeho pozemku po celé jeho délce, je podle nich stěží realizovatelný, neboť tato část pozemku je pokryta náletovými křovisky a stromy, je svažitá a v případě realizace tohoto návrhu by bylo zapotřebí provést náležité stavební a zpevňovací úpravy, které by si vyžádaly nemalé náklady, na nichž se ovšem žalovaný nehodlá podílet. Stávající stezka po levé straně, kterou žalobci i jejich právní předchůdci dlouhodobě využívali, žádné další úpravy nad rámec její běžné údržby nevyžaduje. Uvedli dále, že své pozemky užívají pouze k rekreaci, nevyužívají je tedy v takové intenzitě, aby se žalovaný mohl odůvodněně domáhat budování nové stezky na svém pozemku na jejich náklady. V konečném důsledku by taková úprava pozemku žalovaného byla spíše k jeho prospěchu, neboť z jeho tvrzení vyplynulo, že má v úmyslu zdržovat se ve své nemovitosti trvale. Opakovaně poukázali na dokumenty, které dokládají, že ve prospěch jejich pozemků vznikla služebnost stezky a že žalobci i jejich právní předchůdci byli v dobré víře, že jim služebnost stezky po levé straně pozemku kolem plotu náleží, a tudíž ji vydrželi. Připomněli, že platí, že pokud jde o titul, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo, stačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Stačí tedy tzv. domnělý právní titul. Proto rovněž námitku žalovaného zpochybňující předložené tituly, z nichž žalobci dovozují, že vydrželi služebnost stezky, odmítli a v této souvislosti poukázali na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu v obdobných věcech. Soud prvního stupně podle nich ve věci správně a dostatečně zjistil skutkový stav a věc rovněž správně právně posoudi, takžel navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil s případným doplněním o geometrický plán ve spise založený, který učiní součástí rozsudku.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací posoudil odvolání žalovaného jako včasné, podané osobou k tomu oprávněnou, jako přípustné a řádné (ust. § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., ve spojení s ust. § 201, § 202 odst. 2 a contrario a § 205 téhož zákona). Odvolací důvody, které žalovaný uplatnil ve svém odvolání, lze podřadit pod ust. § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., tedy že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod ve smyslu ust. § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly žalovaným v jeho odvolání tvrzeny a odvolací soud je ze spisu ani nezjistil. Po přezkoumání rozsudku v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalovaného není z převážné části důvodné a jeho částečná opodstatněnost na věcné správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně ničeho nemění.

5. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že se žalobci domáhali žalobou podanou proti žalovanému vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že pozemek žalovaného parc. číslo jak je dále v žalobním petitu specifikován, je zatížen služebností stezky ve prospěch pozemků ve vlastnictví žalobců parc. číslo parc. číslo jak jsou rovněž dále v žalobním petitu specifikovány, a že žalovaný a každý další vlastník pozemku parc. číslo je povinen trpět průchod přes tento pozemek žalobci a každým dalším vlastníkem pozemků parc. číslo parc. číslo jakožto i osob přicházejících a odcházejících k oprávněné osobě. Žalobci poukázali na naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť jejich pozemky nejsou dostatečně spojeny s veřejnou cestou, a tudíž na ně není možný přístup z veřejné cesty, po celá léta proto využívali, a to i jejich právní ředchůdci, přístup ke svým pozemkům přes pozemek parc. číslo který je nyní ve vlastnictví žalovaného, a současně byli v dobré víře, že jim náleží služebnost stezky zatěžující pozemek žalovaného, která však není zapsána v katastru nemovitostí. Žalovaný jim znemožňuje přístup na jejich pozemek, nezbývá jim proto jiná než soudní cesta. Poukázali na právní tituly, z nichž dovozují, že jim náleží služebnost stezky přes pozemek žalovaného, kterou využívali v dobré víře již od 50. let minulého století, a vyjádřili přesvědčení, že tuto služebnost stezky vydrželi, neboť šlo o držbu řádnou, poctivou a pravou. Rozsah práva odpovídajícího věcnému břemeni, služebnosti stezky, zatěžující pozemek žalovaného parc. číslo pouze v nezbytné míře vymezili v dodatečně předloženém geometrickém plánu V průběhu řízení svou žalobu rozšířili o eventuální petit, jímž se domáhali vydání rozhodnutí, jímž by byla vlastníkům pozemků žalobců povolena služebnost, která odpovídá právu nezbytné cesty vykonávané způsobem chůze po části pozemku žalovaného, jak je vyznačeno v geometrickém lánu, a to pro případ, že by soud jejich primárnímu petitu nevyhověl. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a bránil se tvrzením, že předmětný pozemek parc. číslo kupoval v roce 2019 v dobré víře, že na nich neváznou žádná věcná břemena, o čemž byl prodávajícím ujištěn, a současně popřel, že by žalobcům znemožňoval průchod přes svůj pozemek, neboť žalobci přes jeho pozemek chodí, pohybují se volně v podstatě po celém jeho pozemku, avšak měli by využívat jinou cestu, která by ho zatěžovala co nejméně. Cesta, po které žalobci chodí, není rozhodně nejjednodušší a nejšetrnější. Zpochybnil dálec žalobci zmiňované právní tituly, od nichž odvozují dobrou víru a své právo odpovídající věcnému břemeni, tedy služebnosti stezky, a namítl, že není dostatečně vymezen rozsah stezky a není ani navrhována finanční náhrada za zřízení věcného břemene, která by mu náležela.

6. Při posouzení důvodnosti žalobci uplatněného nároku vyšel odvolací soud z rozsáhlého dokazování provedeného ve věci soudem prvního stupně, popsaného v odůvodnění napadeného rozsudku, který byl účastníkům doručen, a zjištěný skutkový stav je jim proto znám. Bylo ovšem nutno zohlednit novou skutečnost, která nastala v průběhu odvolacího řízení, a to, že žalobce b) Ing. jméno příjmení převedl svůj spoluvlastnický podíl na dotčených nemovitostech, a to na pozemcích parc. číslo o výměře 60 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jejichž součástí je stavba č. e. 937 rod. rekr., a pozemku parc. číslo o výměře 1006 m2, zahrada, v obci obec, k. ú. Stichovice, na žalobce a) titul jméno příjmení a na žalobce c) Ing. jméno příjmení, kteří tak jsou podílovými spoluvlastníky těchto nemovitostí každý z jedné ideální poloviny. Tato skutečnost byla zjištěna z výpisu z katastru nemovitostí vedeného u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, pro okres okres, katastrální území Stichovice, obec Mostkovice, list vlastnictví číslo. V této souvislosti žalobci navrhli upřesnění žalobního petitu v částech odkazujících na list vlastnictví, na němž byly původně oba tyto pozemky zapsány, v ostatním na podané žalobě s upřesněním tak, jak navrhli ve svém odvolání, setrvali. I s přihlédnutím k této nové skutečnosti dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně zjistil v této věci skutkový stav zcela správně a v dostatečném rozsahu tak, že ve věci bylo možno rozhodnout, přičemž s takto zjištěným skutkovým stavem se odvolací soud ztotožnil a pro stručnost odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku.

7. Nebylo sporu o tom, že žalobci resp. nyní žalobci a) a c) jsou spoluvlastníky pozemků v obci obec, k. ú. Stichovice, parc. číslo parc. číslo žalovaný je vlastníkem pozemku parc. číslo který s pozemky žalobců sousedí. Nebylo rovněž sporu o tom, že žalobci nemají na své pozemky přístup z veřejné cesty a tento přístup je dlouhodobě realizován přes uvedený pozemek žalovaného. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda žalobci vydrželi služebnost stezky vedoucí přes pozemek žalovaného po jeho levé straně, neboť žalobci tvrdili, že tuto stezku oni i jejich právní předchůdci dlouhodobě využívali od roku 1954 v dobré víře, že jim tato služebnost stezky zatěžující pozemek žalovaného, náleží, ač není zapsána v katastru nemovitostí. Svou svou dobrou víru odvíjeli od listin v žalobě specifikovaných, a to od nájemní smlouvy ze dne datum, článku VIII. a I., dále i s odkazem na později vyhotovený geometrický plán ze dne datum a rovněž ze smlouvy o dočasném užívání pozemků ze dne datum, článku VIII, přičemž držba služebnosti je podle nich řádná, pravá a poctivá. Žalovaný rozhodně popřel, že by došlo k vydržení této služebnosi, neboť žalobci příp. jejich právní předchůdci nechodili výlučně po této stezce, nýbrž pohybovali se volně v podstatě po celém pozemku, který nyní vlastní, protože stezka byla zarostlá, neudržovaná a chůze po ní proto nebyla možná. Právní tituly, od nichž žalobci odvíjeli svou dobrou víru, zcela odmítl, neboť podle něj nemohly v žádném případě založit dobrou víru žalobců, že služebnost jimi uváděné stezky vydrželi. Za této situace soud prvního stupně správně zkoumal otázku případného vydržení služebnosti předmětné stezky, přičemž současně zkoumal především i otázku naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení, neboť předmětem řízení je určovací žaloba ve smyslu ust. § 80 o. s. ř., a s tím související otázku věcné legitimace účastníků řízení. Po přezkoumání těchto otázek dospěl ke správným závěrům, že žalobci i žalovaný prokázali svou věcnou legitimaci v tomto řízení a že žalobci rovněž prokázali svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení. S těmito jeho závěry se odvolací soud ztotožnil, přičemž v tomto směru odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku. Nutno ovšem dodat, že vzhledem k tomu, že v průběhu odvolacího řízení žalobce b) převedl svůj spoluvlastnický podíl k dotčeným pozemkům parc. číslo parc. číslo v obci obec, k. ú. Stichovice na žalobce a) a c), přestal být spoluvlastníkem těchto pozemků, a ztratil tak aktivní legitimaci k vedení tohoto řízení. Na aktivní legitimaci žalobců a) a c) se tímto převodem nic nezměnilo, neboť jsou i nadále spoluvlastníky těchto pozemků s tím, že pouze došlo k zvětšení jejich spoluvlastnických podílů.

8. Poté, co soud prvního stupně podřadil zjištěný skutkový stav, podrobně popsaný v odůvodnění napadeného rozsudku, pod ustanovení § 1095 a zákona č. 89/2012 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. z., § 3066 a § 992 téhož zákona, správně i podle odvolacího soudu uzavřel, že pozemek žalovaného je zatížen služebností stezky ve smyslu ust. § 1257 a násl. o.z., neboť s ohledem na zjištění, že právní předchůdci žalobců nerušeně od roku 1954 a poté i žalobci až do července roku 2019, kdy se vlastníkem pozemku stal žalovaný, využívali předmětnou stezku k přístupu na své pozemky z přesvědčivého důvodu v dobré víře, že jim služebnost stezky náleží, a protože bylo současně také zjištěno, že se jednalo o držbu poctivou a pravou, žalobci s přihlédnutím k ustanovení § 992 odst. 1 a 3 o. z. právo služebnosti této stezky vydrželi, a to již ke dni datum, tedy ještě dříve, než se vlastníkem zatíženého pozemku stal žalovaný (ust. § 3081 o.z.). Provedeným dokazováním bylo totiž zjištěno, že do tohoto data nikdo proti právu žalobců, příp. jejich právních přechůdců, procházet po levé straně pozemku nyní ve vlastnictví žalovaného nebrojil a nic proti tomu nenamítal, přičemž na závěru, že žalobci vydrželi služebnost stezky vedoucí po levé straně tohoto pozemku, kterou využívali, nemění nic ani to, že v situaci, kdy byl tento pozemek neudržovaný a stezka byla zarostlá náletovými dřevinami, museli je samozřejmě obejít. Přístup z veřejné cesty k pozemkům žalobců vedoucí přes pozemek žalovaného po jeho levé straně, je logický a současně i nejméně zatěžující pozemek žalovaného, což bylo zjištěno i ze svědecké výpovědi odborníka Ing. jméno příjmení, zeměměřičského inženýra, který předmětnou stezku odpovídající právu nezbytné cesty vyměřil. I podle názoru odvolacího soudu žalobci prokázali právní důvod, na němž se jejich držba služebnosti stezky zakládá, přičemž současně jde nepochybně o držbu poctivou a pravou. Z jimi předložených listin lze dovodit, že vykonávali právo služebnosti stezky v dobré víře, že jim toto právo náleží, a to i s přihlédnutím k tomu, že k závěru o poctivosti a pravosti držby postačí domnělý právní důvod (tzv. titulus putantivus) a nemusí vždy nutně jít o právní důvod existující, jak vyplývá i z mnoha rozhodnutí Nejvyššího soudu v obdobných věcech, např. z jeho rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2077/99, na něž správně odkázal soud prvního stupně, nebo např. z rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3930/2010 nebo sp. zn. 22 Cdo 1253/99, která sice vycházejí z předchozí právní úpravy občanského zákoníku, lze je však vztáhnout i na posuzovanou věc, a není žádný důvod jakkoli se od nich v této věci odchylovat. Výše uvedeným závěrům soudu prvního stupně odvolací soud přisvědčil a i v tomto směru pro stručnost odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožnil.

9. Je zřejmé, že odvolací důvody, které žalovaný uplatnil ve svém odvolání, nejsou dány, neboť soud prvního prvního stupně v této věci nejen správně a dostatečně zjistil skutkový stav, ale vyvodil z něj rovněž i odpovídající správné právní závěry. Opakované námitky žalovaného, které uplatňoval v podaném odvolání, s výjimkou poukazu na nedostatečně určitý rozsah a místní vymezení předmětné služebnosti, neobstojí a náležitě se s nimi z větší části vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí již soud prvního stupně. Není přiléhavá ani námitka žalovaného, že žalobci nenavrhovali žádné finanční vyrovnání za předmětnou služebnost stezky a že se tímto finančním vypořádáním soud prvního stupně ani nezabýval, neboť v posuzované věci nešlo o případ zřízení věcného břemene rozhodnutím soudu, v němž by finanční náhrada připadala v úvahu a kdy v takovém řízení rozhoduje soud o finančním vypořádání i bez návrhu, nýbrž jde o určení existence práva odpovídajícího věcnému břemeni, tedy o určení, že pozemek žalovaného je zatížen služebností stezky s tím, že žalobci služebnost stezky vydrželi. Žádné rozhodování o případné finanční náhradě proto není namístě a bylo by bezpředmětné. Bylo rovněž zjištěno, že služebnost stezky tak, jak byla vymezena přiloženým geometrickým plánem, je jediným logickým přístupem k pozemkům žalobců z veřejné cesty a tímto způsobem je pozemek žalovaného nejméně zatěžován. Žalovaným navrhované další přístupy k pozemkům žalobců z veřejné cesty neobstojí, a to i s přihlédnutím k zjištěnému místnímu terénu a případným nákladům, které by si vybudování stezky na jiném místě pozemku žalovaného vyžadovalo.

10. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud prvního stupně správně, vyhověl-li žalobě podle žalobci uplatněného primárního petitu a nezkoumal již důvodnost petitu eventuálního. Nebylo ovšem možno přehlédnout, že v průběhu odvolacího řízení ztratil žalobce b) aktivní legitimaci k vedení předmětného sporu, jak bylo uvedeno výše, a bylo proto zapotřebí na tuto změnu reagovat. Nebylo tak možno uzavřít, že rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé je správné i ve vztahu k žalobci b), který již není ve věci aktivně legitimován. Za této situace musel odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích ve věci samé jako věcně správný potvrdit za použití ust. § 219 o. s. ř. pouze ve vztahu k žalobcům a) a c) a ve vztahu k žalobci b) jej změnit ve smyslu ust. § 220 o. s. ř. tak, že se žaloba žalobce b) zamítá. Současně odvolací soud ve věci samé rozhodl svými výroky v upřesněném znění tak, jak vyplývá z tohoto rozsudku, aby byla reflektována nastalá změna v označení listu vlastnictví, na němž jsou nyní nově v katastru nemovitostí pozemky ve vlastnictví žalobců a) a c) zapsány, a aby byl také splněn požadavek na vykonatelnost vydaného rozsudku v tom smyslu, aby z něj bylo zcela zřejmé a určité místní vymezení a rozsah služebnosti stezky zatěžující pozemek žalovaného, jak byla vyměřena v předloženém geometrickém plánu, na nějž odvolací soud odkázal a současně jej učinil nedílnou součástí tohoto rozsudku.

11. Protože došlo k částečné změně napadeného rozsudku ve výrocích ve věci samé, rozhodoval odvolací soud ve smyslu ust. § 224 odst. 2 o. s. ř.) i o náhradě nákladů řízení, které tak současně změnil. V řízení před soudem prvního stupně byli zcela úspěšní žalobci a) a c), a proto jim náleží podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložili a které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem, a náklady právního zastoupení. Odvolací soud nepřehlédl, že advokát žalobců zastupoval více osob, nicméně stejně jako soud prvního stupně přiznal odměnu advokáta za jednotlivé právní úkony bez navýšení podle ust. § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, advokátní tarif, dále jen AT, neboť v posuzované věci museli oba žalobci vystupovat na své straně s ohledem na charakter tohoto řízení vždy společně, a úkony právní služby učiněné jejich advokátem se proto musely týkat jich obou stejně. Nebylo by proto korektní, aby se výše odměny mechanicky přiznávala ve zvýšené výši, aniž by ovšem pluralita zastupovaných účastníků jakkoli ovlivnila pracnost nebo obtížnost zastupování (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016 sp. zn. 26 Cdo 3964/2015, které lze vztáhnout i na posuzovanou věc). Advokát žalobců ostatně ani takto zvýšenou odměnu za zastupování nepožadoval. Advokát žalobců učinil v řízení před soudem prvního stupně 10 úkonů právní služby, a to přípravu a převzetí věci, předžalobní výzvu k plnění, podání žaloby, vyjádření ve věci samé k výzvě soudu ze dne datum, účast u jednání soudu dne datum, vyjádření ve věci k výzvě soudu ze dne datum, účast při šetření na místě samém dne datum, vyjádření ve věci k výzvě soudu ze dne datum a účast u jednání soudu dne datum, které přesáhlo 2 hodiny. Odměnu za další 3 žalobci požadované úkony právní služby, a to zaslání geometrického plánu, návrh eventuálního petitu a komunikaci s protistranou formou e-mailu, odvolací soud nepřiznal, neboť nejde o úkony, za nichž náleží náhrada. Pouhé zaslání geometrického plánu nelze podřadit pod žádný z úkonů vymezených v ust. § 11 odst. 1 AT, a to ani pod ust. § 11 odst. 1 písm. g), rozšíření žalobního petitu o eventuální petit bylo učiněno u soudního jednání, tedy u úkonu, za který byla přiznána náhrada, a komunikace žalobců s protistranou, která probíhala ve dva různé dny formou e-mailových přípisů, jak vyplývá z dokladů založených ve spise, nelze rovněž podřadit pod ustanovení § 11 AT. S ohledem na tarifní hodnotu v této věci stanovenou podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) AT ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. b) AT na částku 50.000 Kč, činí odměna za 1 úkon právní služby 3.100 Kč (ust. § 7 bod 5 AT). Za 10 úkonů právní služby pak odměna advokáta představuje 31.000 Kč. K tomu žalobcům náleží paušální náhrada hotových výloh za 10 úkonů právní služby po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 AT), celkem tedy ve výši 3.000 Kč, dále náhrada cestovného (ust. § 13 odst. 1 a 4 AT) vlakem ke dvěma soudním jednáním a k místnímu šetření, a to 2x z obec do obec a zpět a 1x z obec do obec a zpět, které celkem činí 1.814 Kč, jak bylo žalobci řádně doloženo. Konečně žalobcům náleží náhrada za promeškaný čas strávený na cestách k soudnímu jednání a k místnímu šetření vždy za 14 půlhodin po 100 Kč za každou cestu, celkem tedy 4.200 Kč (ust. § 14 odst. 3 AT) Náklady právního zastoupení žalobců a) a c) tak činí 40.014 Kč. Jelikož advokát žalobců a) a c) doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (DPH) je zapotřebí navýšit takto vypočtené náklady o 21 % DPH, neboť i DPH patří k nákladům řízení (ust. § 137 odst. 3 o. s. ř.) Náklady právního zastoupení žalobců a) a c) pak činí 48.417 Kč. K nákladům žalobců rovněž patří zaplacený soudní poplatek z podané žaloby, který v dané věci činil 10.000 Kč, žalobcům a) a c) tak náleží náhrada ve výši jeho dvou třetin, tedy 6.667 Kč (po zaokrouhlení). Celkové náklady řízení žalobců a) a c) před soudem prvního stupně tak činí 55.084 Kč, takže k zaplacení této částky zavázal odvolací soud žalovaného tak, jak vyplývá z výroku tohoto rozsudku, přičemž lhůta ke splnění uložené povinnosti a platební místo jsou odůvodněny ustanoveními § 160 odst. 1 o. s. ř. a § 149 odst. 1 téhož zákona.

12. I když byl žalobce b) v řízení neúspěšný, neboť v průběhu odvolacího řízení ztratil aktivní legitimaci k vedení předmětného sporu, rozhodl odvolací soud v případě náhrady nákladů řízení ve vztahu mezi ním a žalovaným tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, neboť dospěl k závěru, že v tomto případě je namístě postupovat podle výjimečného ustanovení § 150 o. s. ř. Důvody hodné zvláštního zřetele pro použití tohoto ustanovení spatřuje odvolací soud v tom, že nynější neúspěch žalobce b) v řízení byl zapříčiněn pouze tím, že převedl svůj spoluvlastnický podíl k dotčeným nemovitostem na žalobce a) a c), což na úspěšnost žaloby ve věci samé nemělo žádný vliv. Podle názoru odvolacího soudu jej proto nelze„ trestat“ tím, že by mu byla stanovena povinnost k náhradě nákladů řízení, což by v tomto případě byla vůči němu nepřiměřená tvrdost.

13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobci a) a c) a žalovaným se opírá ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 téhož zákona, podle nichž v odvolacím řízení úspěšným žalobcům a) a c) přísluší právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které jsou tvořeny jejich náklady spojenými s právním zastoupením. Advokát žalobců a) a c) učinil v odvolacím řízení 2 úkony právní služby, a to sepis vyjádření k odvolání žalovaného a účast u odvolacího jednání, náleží mu proto odměna za tyto 2 úkony právní služby po 3.100 Kč. Odměna tedy představuje částku 6.200 Kč, spolu se dvěma paušálními náhradami hotových výloh po 300 Kč činí 6.800 Kč. Žalobci a) a c) mají dále nárok na náhradu cestovného k odvolacímu jednání, která byla realizována osobním vozidlem (ust. § 13 odst. 1 a 4 AT ve spojení s ust. § 157 a 158 zákona č. 262/2006 Sb. v platném znění), a to na trase obec obec a zpět, jak požadovali a doložili, při ujetí celkem 150 km, při průměrné spotřebě 5,8 l motorové nafty na 100 km, při ceně jednoho litru této nafty ve výši 44,10 Kč (ust. § 4c vyhlášky 467/2022 Sb.) a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,20 Kč (ust. § 1b téže vyhlášky). Náhrada cestovného představuje celkem částku 1.470 Kč. Žalobci a) a c) mají dále nárok na náhradu za promeškaný čas strávený na cestě k odvolacímu jednání za 4 půlhodiny po 100 Kč (ust. § 13 odst. 4 AT), celkem tedy ve výši 400 Kč, jejich náklady odvolacího řízení tak činí 8.670 Kč, navýšené o 21 % DPH činí po zaokrouhlení 10.491 Kč. K zaplacení této částky tedy odvolací soud zavázal žalovaného tak, jak vyplývá z výroku tohoto rozsudku, přičemž v tomto případě jsou lhůta ke splnění uložené povinnosti a platební místa odůvodněny ustanoveními § 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 a § 211 téhož zákona.

14. Rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovaným se opírá o ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 150 téhož zákona, kdy i v tomto případě byl odvolací soud veden úvahami, jak byly vysvětleny výše při odůvodnění rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně a včas to, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat jeho splnění návrhem na výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.