KSBR 17 CO 38/2022

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení, ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 932.430 Kč s příslušenstvím a částky 434.283 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 12. 10. 2021, č. j. 10 C 30/2015-346 ve spojení se souvisejícím usnesením téhož soudu ze dne 17. 1. 2022, č. j. 10 C 30/2015-375,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem ve spojení s označeným usnesením stanovil soud prvního stupně žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobci ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku částku 932.430 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení (výrok I) a částku 434.283 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení (výrok II), a nahradil mu v téže lhůtě náklady řízení ve výši 5.100 Kč (výrok III). Dále soud prvního stupně stanovil žalovanému povinnost, aby zaplatil České republice – Okresnímu soudu ve obec do tří dnů od právní moci rozsudku soudní poplatek ve výši 63.994 Kč (výrok příjmení) a výše uvedeným souvisejícím usnesením, aby nahradil České republice – Okresnímu soudu ve obec náklady řízení státu ve výši 1.170 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

2. Proti tomuto rozsudku i usnesení se odvolal žalovaný, neboť s nimi nesouhlasil, a vytkl soudu prvního stupně, že nerozhodl správně, neboť na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Podrobně popsal důvody, proč nesouhlasí s napadenými rozhodnutími, a vytkl především soudu prvního stupně, že neprovedl jím navrhované důkazy znaleckým posudkem z oboru techniky strojů a případně i ohledáním na místě samém. Podle jeho názoru žalobce neprokázal svůj uplatněný nárok, neboť v řízení nebylo dostatečně objasněno, jak vůbec došlo k těžkému úrazu jeho zaměstnance jméno příjmení. Poukázal v této souvislosti na výpovědi slyšených svědků a uvedl, že k výpovědi svědka příjmení, odborníka na obsluhu stroje, na němž k úrazu došlo, který se vyjadřoval k možným variantám vzniku úrazu a podle něhož nelze vyloučit, že stroj spustila další osoba, soud prvního stupně vůbec nepřihlédl. Není proto správný jeho závěr, že za tento úraz je žalovaný odpovědný a že mu mohl předejít. Poukázal dále na to, že i když si i podle soudu prvního stupně poškozený příjmení počínal při práci na stroji nezodpovědně a nebezpečně, neboť nepoužil pomůcky k vynětí výrobků zapadlých pod stroj a vůbec vlastně neměl pod strojem co dělat, nijak se to nepromítlo do vydaného rozsudku. Uvedl také, že ani chybějící vnější světelné závory nemají vliv na chod stroje, a zdůraznil, že světelné závory slouží k zastavení stroje, nemohou však znemožnit jeho další spuštění. Rovněž nemohl být příčinou úrazu poškozeného příjmení chybějící kryt vstupu pod stroj, neboť pokud se poškozený příjmení pod stroj už dostal, není významné, zda tam kryt byl či nebyl. Podle jeho názoru si poškozený příjmení způsobil úraz výlučně sám, neboť se nacházel v místě, kde být neměl, a nepoužil k vynětí zapadlých výrobků pomůcku, kterou použít měl. Nelze tak přenášet odpovědnost za úraz na žalovaného. V řízení nebyla ani prokázána příčinná souvislost mezi vzniklou škodou – úrazem a jednáním žalovaného, neboť závěr o existenci příčinné souvislosti nelze odůvodnit pouze odkazem na existující rozhodnutí o přestupku. Soud je vázán rozhodnutím o přestupku pouze v rozsahu, že byl přestupek spáchán a kdo jej spáchal, není však vázán ničím dalším. Ze všech těchto důvodů rozhodl soud prvního stupně ve věci nesprávně, a proto žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne a v návaznosti na to znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů řízení státu.

3. Ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného žalobce uvedl, že se s odvolací argumentací žalovaného neztotožňuje, neboť soud prvního stupně provedl ve věci náležité a potřebné dokazování, a zjistil tak řádně skutkový stav, který také správně právně posoudil. Žalobce předložil relevantní důkazy k prokázání svého uplatněného nároku, z nichž bylo nepochybně zjištěno, že k těžkému pracovnímu úrazu poškozeného příjmení došlo z důvodu, že žalovaný porušil právní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Poukázal na to, že žalovaný v době úrazu jako zaměstnavatel poškozeného příjmení nevybavil měnič palet na předmětném stroji ochranným zařízením, jímž byl v daném případě ochranný kryt, který zamezoval vsunutí jakýchkoli částí lidského těla mezi příčník měniče palet a dolní části stolu měniče palet, nezprovoznil rovněž světelnou zábranu, která v případě jejího přerušení zastaví pracovní postup měniče palet, neumístil ochranné mříže, které by zabránily vstupu obsluze do prostoru měniče palet a nenainstaloval ani žádné výstražné signální zařízení. Žalobce v této souvislosti poukázal na závěry zjištěné Oblastním inspektorátem pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj, který úraz šetřil, a rovněž na svědeckou výpověď Ing. jméno příjmení. Zdůraznil, že žalovaný zcela nepochybně porušil příslušná ustanovení zákona č. 309/2006 Sb. v platném znění o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve spojení s příslušnými ustanoveními zákoníku práce i vládního nařízení č. 378/2001 Sb., jímž se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, a je tak odpovědný za škodu vzniklou na zdraví poškozeného příjmení. Poukázal dále na pravomocný příkaz Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj ze dne datum, sp. zn. SD číslo, jímž byla žalovanému pravomocně uložena peněžitá sankce ve výši 50.000 Kč za uvedené porušení povinností při zajištění řádného stavu používaných výrobních a pracovních prostředků a zařízení. Žalobce zdůraznil, že výrokem takového rozhodnutí je soud vázán a musí z něj vycházet a pro případné občanskoprávní řízení je jím závazně rozhodnuto, jaký skutek se stal, kdo jej spáchal, a rovněž i to, zda a jaká újma na zdraví byla tímto skutkem poškozenému způsobena, tedy i příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a újmou. Žalobce dále poukázal na pravomocný rozsudek vydaný v souvisejícím řízení vedeném u Okresního soudu ve obec, č. j. 7 C 122/2016-449, ze dne 20. 11. 2018 ve věci žalobce poškozeného jméno příjmení proti žalovanému příjmení, s.r.o., který žalovaný akceptoval a z něhož rovněž vyplývá, že žalovaný jako zaměstnavatel poškozeného příjmení vědomě porušoval základní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a bylo v jeho silách zjištěné nedostatky po stránce bezpečnosti práce na předmětném laserovém stroji odstranit, neboť je následně po pracovním úrazu odstranil. Podle názoru žalobce soud prvního stupně v této věci rozhodl zcela správně a po právu, a proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný v celém rozsahu potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací posoudil odvolání žalovaného jako včasné, podané osobou k tomu oprávněnou, jako přípustné a řádné (ustanovení § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., ve spojení s ustanoveními § 201, § 202 odst. 2 a contrario a § 205 odst. 1 a 2 téhož zákona). Odvolací důvody, který žalovaný uplatnil ve svém odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací důvody, které vyplývají z ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly žalovaným v jeho odvolání tvrzeny a z obsahu spisu je odvolací soud ani nezjistil. Poté, co odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu včetně souvisejícího usnesení o náhradě nákladů řízení státu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že se žalobce dvěma podanými žalobami, které byly posléze spojeny ke společnému řízení a projednání, domáhal po žalovaném zaplacení částek 932.430 Kč s příslušenstvím a 434.286 Kč s příslušenstvím, a to jako náhrady nákladů vynaložených na léčení svého pojištěnce, zaměstnance žalovaného jméno příjmení, který utrpěl těžký pracovní úraz vyžadující hospitalizační i ambulantní péči, které vznikly v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného vůči tomuto pojištěnci. Žalovaná částka obsahovala kromě nákladů na hospitalizační a ambulantní péči o poškozeného příjmení i vynaložené náklady na dopravu a na prostředky zdravotní techniky. Žalovaný požadavek žalobce odmítal a bránil se tvrzením, že se žádného protiprávního jednání, v jehož příčinné souvislosti by došlo k těžkému úrazu jeho zaměstnance jméno příjmení, nedopustil, neboť k úrazu došlo výlučně zaviněným jednáním samotného poškozeného. Soud prvního stupně proto za této situace správně zkoumal, zda žalobci svědčí nárok na náhradu nákladů vynaložených na léčení svého pojištěnce ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění ve znění pozdějších předpisů či nikoliv, a posuzoval s tím související otázku, zda a nakolik je žalovaný za škodu na zdraví svého zaměstnance jméno příjmení zodpovědný.

6. Při posouzení důvodnosti žalobcem uplatněného nároku vyšel odvolací soud z rozsáhlého dokazování provedeného ve věci soudem prvního stupně, popsaného v odůvodnění napadeného rozsudku, který byl účastníkům doručen, a zjištěný skutkový stav je jim proto znám. Poté dospěl k závěru, že soud prvního stupně zjistil v této věci skutkový stav zcela správně a v dostatečném rozsahu tak, že ve věci bylo možno rozhodnout, přičemž s takto zjištěným skutkovým stavem se odvolací soud ztotožnil a pro stručnost odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že neshledal důvodnou námitku žalovaného, že soud prvního stupně ve věci nesprávně a nedostatečně zjistil skutkový stav, protože neprovedl všechny důkazy, které žalobce navrhoval. Nutno zdůraznit, že není povinností soudu provádět veškeré účastníky navržené důkazy, a dospěje-li soud k závěru, že skutkový stav je zjištěn dostatečně tak, že ve věci lze rozhodnout, další dokazování, a to ani dokazování navrhované účastníky řízení, provádět nemusí (k tomu srovnej např. i nález Ústavního soudu ue dne datum, sp. zn. ÚS 61/94). Je ovšem povinností soudu v odůvodnění rozhodnutí vysvětlit, proč navržené důkazy neprovedl. Této své povinnosti soud prvního stupně dostál, a to v bodu 42 odůvodnění napadeného rozsudku, v němž objasnil, proč považuje provedení dalších důkazů za nadbytečné a hospodárné, přičemž s tímto jeho stanoviskem se odvolací soud rovněž ztotožnil.

7. Lze připomenout, že bylo zjištěno, že dne datum došlo v ranních hodinách na pracovišti žalovaného v obec k těžkému pracovnímu úrazu jeho zaměstnance jméno příjmení (dále jen poškozený), který pracoval na laserovém stroji specifikovaném v odůvodnění rozsudku, který sestával z řezacího laserového zařízení a z měniče palet. Poškozený byl při obsluze tohoto stroje, který byl v chodu, zachycen v momentě, kdy řešil běžný problém po vyřezání výrobku a kdy snažil se rukou vyjmout výrobky, které propadly pod stůl měniče palet, pod nějž vlezl. Při tom jej stroj zachytil a přimáčkl, což mu způsobilo těžké zranění. Stalo se tak v době zdánlivé nečinnosti stroje trvající asi 7 sekund, k níž dochází při dokončování výměny stolů měniče palet. Bylo zjištěno, že prostor, v němž k úrazu poškozeného došlo, nebyl řádně vykryt, neboť žalovaný nevybavil měnič palet stroje ochranným zařízením – ochranným krytem, který by zamezil vsunutí jakýchkoli částí lidského těla do prostoru mezi příčníky a dolní část stolu měniče palet, nezprovoznil světelné zábrany, které by v případě jejich porušení zastavily chod stroje – měniče palet a neumístil ani ochranné mříže, které by bránily vstupu obsluhy stroje do prostoru měniče palet. Porušení právních předpisů k zajištění ochrany bezpečnosti práce ze strany žalovaného bylo zjištěno i Státním úřadem inspekce práce Oblastního inspektorátu pro Jihomoravský a Zlínský kraj, který uvedený úraz poškozeného šetřil a který vydal dne datum příkaz sp. zn. SD číslo, č. j. 9373/9.30/14/14.3 – PZ, jímž rozhodl, že se žalovaný při svém podnikání dopustil správního deliktu na úseku bezpečnosti práce podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. r) zákona o inspekci práce, jak je dále ve výroku tohoto příkazu specifikováno, za což mu byla uložena pokuta ve výši 50.000 Kč, přičemž tohoto správního deliktu se dopustil v souvislosti s šetřeným úrazem jeho zaměstance jméno příjmení Příkaz nabyl právní moci dne datum. Žádná další osoba mimo poškozeného, která by se v kritické době nacházela u předmětného stroje a která by případně uvedla stroj do chodu, zjištěna nebyla, navíc bezpečnostní systém stroje nebyl vybaven ani žádným výstražným zvukovým nebo světelným signalizačním zařízením, které by upozorňovalo obsluhu případně další zaměstnance, aby opustili nebezpečný prostor, pokud by se v něm nacházeli. Dále bylo zjištěno, že v souvislosti s léčením poškozeného, žalobcova pojištěnce, vynaložil žalobce náklady, jejichž výše byla řádně doložena předloženými listinami a nebyla ostatně ani mezi účastníky sporná. V podrobnostech pak odvolací soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku.

8. Podle ustanovení § 55 odst. 1 věta první zákona č. 48/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů o veřejném zdravotním pojištění, zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

9. Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 309/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je zaměstnavatel povinen zajistit, aby stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí byly z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vhodné pro práci, při které budou používány. Stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí musí být vybaveny ochrannými zařízeními, která chrání život a zdraví zaměstnanců, pravidelně a řádně udržovány, kontrolovány a revidovány.

10. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. d) a odst. 3 nařízení vlády č. 378/2001 Sb., jímž se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, minimálními požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení v závislosti na příslušném riziku vytvářeném daným zařízením jsou vybavení zařízení zábranou nebo ochranným zařízením nebo přijetí opatření tam, kde existuje riziko kontaktu nebo zachycení zaměstnance pohybujícími se částmi pracovního zařízení nebo pádu břemene. Obsluha musí mít možnost přesvědčit se, že v nebezpečných prostorech se nenachází žádný zaměstnanec; pokud nelze tento požadavek splnit, bezpečnostní systém před spuštěním, popřípadě zastavením zařízení musí vydávat zvukový nebo i viditelný výstražný signál, aby zaměstnanci zdržující se v nebezpečném prostoru měli vždy dostatek času nebezpečný prostor opustit.

11. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná ustanovení, dospěl soud prvního stupně i podle názoru odvolacího soudu ke správnému závěru, že žalobce má právo na náhradu nákladů vynaložených na léčení poškozeného ve smyslu citovaného ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, neboť tyto náklady vznikly jako důsledek zaviněného protiprávního jednání žalovaného, které spočívalo v porušení výše uvedených právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce, jak bylo specifikováno výše. V příčinné souvislosti s tím došlo k těžkému úrazu pojištěnce žalobce a zaměstnance žalovaného poškozeného jméno příjmení.

12. Nutno zdůraznit, že pro posouzení důvodnosti žalobcem uplatněného nároku bylo zcela zásadní posoudit, zda žalobce vynaložil náklady na léčení svého pojištěnce jméno příjmení v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči tomuto pojištěnci, bylo tedy zapotřebí posoudit, zda žalovaný odpovídá za škodu na zdraví poškozeného. Odvolací soud poté dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že tuto odpovědnost žalovaného lze vyvodit, neboť k vážnému poškození zdraví pojištěnce žalobce, zaměstnance žalobce došlo v důsledku uvedeného protiprávního jednání žalovaného. Jsou tak splněny všechny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou na zdraví poškozeného, jímž je zaviněné protiprávní jednání žalovaného, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. V takovém případě má žalobce právo vůči žalovanému na náhradu nákladů spojených s léčením svého pojištěnce poškozeného jméno příjmení. Žalovaný má ovšem povinnost hradit tyto náklady pouze v tom rozsahu, v jakém je jeho zaviněné protiprávní jednání v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na ošetření a léčení pojištěnce. Platí rovněž, že protiprávní jednání žalovaného nemusí být jedinou příčinou vzniku škody, stačí, jde-li o jednu z příčin, musí však jít o příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Vztah příčinné souvislosti mezi vznikem škody a zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby, zde žalovaného, je vyloučen, jestliže škoda spočívající ve vynaložených nákladech na léčení pojištěnce byla způsobena výlučně zaviněním samotného pojištěnce. Uvedené závěry vyplývají i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu v obdobných věcech, např. z jeho rozsudku ze dne 21. 11. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4323/2015, na něž správně v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal soud prvního stupně. S těmito závěry se odvolací soud ztotožnil a nemá žádný důvod, jakkoli se od nich odchylovat ani v této věci.

13. V návaznosti na výše uvedené přisvědčil odvolací soud rovněž závěru soudu prvního stupně, že přestože bylo v řízení zjištěno, že při pokusu o vyjmutí spadlého výrobku, kdy byl stroj v chodu, neboť jeho krátkodobá nečinnost byla pouze zdánlivá, se poškozený se dostal pod stroj a spadlý výrobek chtěl vyjmout pouze rukou, aniž by použil k tomu určené pomůcky, značně tedy riskoval a počínal si nebezpečně, nemá tato skutečnost vliv na odpovědnost žalovaného za škodu na zdraví poškozeného. V uvedeném jednání poškozeného totiž nelze spatřovat prvotní, zásadní a rozhodující příčinu vzniku úrazu, k němuž následně došlo, neboť kdyby si žalovaný počínal tak, jak bylo jeho povinností, a vybavil by měnič palet ochrannými zařízeními uvedenými výše, k žádnému úrazu by nedošlo, neboť poškozený by se prostě do prostoru, v němž k úrazu došlo, nedostal. Zcela podstatnou, prvotní a rozhodující příčinou škody na zdraví poškozeného tak je uvedené protiprávní jednání žalovaného. Zde je proto zapotřebí odmítnout jako zcela nedůvodnou námitku žalovaného, že úraz poškozeného vznikl výlučně jeho zaviněním, takže za něj neodpovídá. V této souvislosti nutno uvést, že závěr, že se žalovaný dopustil uvedeného protiprávního jednání spočívajícího v porušení předpisů na úseku bezpečnosti práce a že v důsledku toho došlo k poškození zdraví jeho zaměstance jméno příjmení předmětným úrazem, vyplývá nepochybně i z příkazu Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj, který byl vydán ve správním řízení a jímž byla žalovanému za uvedené protiprávní jednání uložena pokuta. I když podle ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo jej spáchal, je tedy vázán výrokem takových rozhodnutí a nikoli jejich odůvodněním, nelze přehlédnout odstavec 2 uvedeného ustanovení, podle něhož otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám, a bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Odvolací soud pak vyšel stejně jako soud prvního stupně při zkoumání dalších otázek ohledně odpovědnosti žalovaného za škodu na zdraví poškozeného z uvedeného správního rozhodnutí a po jejich vlastním posouzení se ztotožnil se správním orgánem v tom smyslu, že v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného došlo k poškození zdraví jeho zaměstnance jméno příjmení Ani námitka žalovaného týkající se nesprávné aplikace uvedeného ustanovení občanského soudního řádu tedy není přiléhavá a nebylo k ní možno přihlédnout. Nutno dále dodat, že nebylo zjištěno, jak již bylo uvedeno výše, že by se na vzniku škody podílela svým spoluzaviněním i další osoba, jak dále namítal žalovaný. S touto jeho námitkou se již náležitě vypořádal soud prvního stupně v odůvodnění napadeného napadeného rozsudku, na něž odvolací soud i v tomto směru odkazuje. I tato odvolací námitka žalovaného tedy není důvodná.

14. Je zřejmé, že odvolací důvody, které žalovaný uplatnil v této věci, nejsou dány, neboť soud prvního stupně správně a dostatečně zjistil skutkový stav a rovněž jej správně právně posoudil. Odvolací soud přisvědčil jeho závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů o veřejném zdravotním pojištění, a proto má žalobce právo vůči žalovanému na náhradu nákladů spojených s léčením svého pojištěnce, zaměstnance žalovaného jméno příjmení, který utrpěl výše uvedený úraz v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči pojištěnci jméno příjmení, a to v plném rozsahu, neboť jeho zaviněné protiprávní jednání je rovněž v celém rozsahu v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na léčené poškozeného. Výše těchto nákladů nebyla sporná, a proto soud prvního stupně správně stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci žalované částky i s požadovaným příslušenstvím, neboť žalovaný tyto částky žalobci dluží, a dostal se tak do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu. Odvolací soud proto za použití ustanovení § 219 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, a to nejen ve věci samé, ale i ve zcela správných navazujících výrocích o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, o soudním poplatku a o náhradě nákladů řízení státu, o níž bylo dodatečně rozhodnuto souvisejícím usnesením.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 téhož zákona, podle nichž v odvolacím řízení úspěšný žalobce má právo na jejich náhradu. Náklady odvolacího řízení žalobce jsou tvořeny jeho hotovými výdaji v paušální výši po 300 Kč za úkon přípravy na odvolací jednání a účast u odvolacího jednání (ustanovení § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř.) Náklady odvolacího řízení žalobce tak činí 600 Kč, takže k zaplacení této částky odvolací soud zavázal neúspěšného žalovaného tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, přičemž lhůta ke splnění uložené povinnosti je odůvodněna ustanoveními § 160 odst. 1 o.s.ř. a § 211 téhož zákona.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně a včas to, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat jeho splnění návrhem na výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.