KSBR 27 CO 36/2022-376

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Evy Mildeové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno, ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 1 692 512,21 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2021, č. j. 236 C 64/2017-328,

I. Odvolací řízení o odvolání žalovaného proti II. výroku rozsudku soudu prvního stupně se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 159 816,60 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. jméno příjmení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 55 757 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. jméno příjmení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném datum domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 2 399 901,16 Kč s 0,05% (smluvními) úroky z prodlení denně z částky 1 692 512,21 Kč od datum do zaplacení. V prvé řadě poukázal na to, že je farmaceutickou společností a předmětem jeho podnikání je rovněž distribuce léčebných přípravků a naproti tomu žalovaný se zabývá zdravotnickými laboratorními rozbory a předmětem jeho podnikání je mimo jiné provozování nestátního zdravotnického zařízení – imunoanalytické a mikrobiologické laboratoře. Dále žalobce uvedl, že v období od října 2007 do června 2015 poskytoval žalovanému dle dílčích kupních smluv uzavíraných na základě objednávek žalovaného (v souladu s rámcovou kupní smlouvou ze dne datum) dodávky reagencií značky příjmení. Splatnost faktur byla sjednána ve lhůtě 30 dnů od jejich vystavení a pro případ prodlení žalovaného s placením kupní ceny byly dohodnuty úroky z prodlení ve výši 0,05 % z dlužných částek denně. Dle 29 faktur vystavených v období od datum do datum dluží žalovaný kupní cenu v celkové výši 1 692 512,21 Kč, a to dle faktury č. číslo částku 480,63 Kč, faktury číslo částku 5 230,95 Kč, faktury číslo částku 190 427,38 Kč, faktury číslo částku 117 854 Kč, faktury číslo částku 38 447,75 Kč, faktury číslo částku 206 583,30 Kč, faktury číslo částku 4 418,92 Kč, faktury číslo částku 9 680 Kč, faktury číslo částku 83 020,64 Kč, faktury číslo částku 138 733,76 Kč, faktury číslo částku 24 661,01 Kč, faktury číslo částku 71 932,93 Kč, faktury číslo částku 22 530,20 Kč, faktury číslo částku 38 457,07 Kč, faktury číslo částku 3 811,50 Kč, faktury číslo částku 4 719 Kč, faktury číslo částku 50 653,02 Kč, faktury číslo částku 44 225,50 Kč, faktury číslo částku 100 250,20 Kč, faktury číslo částku 97 284,85 Kč, faktury číslo částku 4 417,71 Kč, faktury číslo částku 231 403,30 Kč, faktury číslo částku 19 361,21 Kč, faktury číslo částku 27 462,16 Kč, faktury číslo částku 58 898,44 Kč, faktury číslo částku 31 345,05 Kč, faktury číslo částku 11 979 Kč, faktury číslo částku 49 160,73 Kč a faktury číslo částku 5 082 Kč. Svůj dluh žalovaný datum písemně uznal co do důvodu jeho vzniku i výše, a to včetně úroků z prodlení vyčíslených ke dni datum částkou 707 388,95 Kč a pokračujících úroků z prodlení z částky 1 692 512,21 Kč od datum do zaplacení; na základě výzvy soudu žalobce doplnil tvrzení o výpočet úroků z prodlení. Proti platebnímu rozkazu, jehož součástí byla i výzva dle ust. § 114b o. s. ř., podal žalovaný neodůvodněný odpor. V jeho doplnění ze dne datum uvedl, že část (!) pohledávky žalobce co do důvodu ani výše neuznává, byť souhlasí s tvrzením žalobce, že mu od roku 2007 dodával reagencie způsobem popsaným v žalobě. Na základě inventury provedené v srpnu 2017 – tedy až po uznání dluhu ze dne datum - však zjistil, že mu reagencie nebyly dodány v množství, jež bylo následně ze strany žalobce fakturováno. Je tak zřejmé, že k uznání dluhu došlo na základě nesprávných předpokladů, tj. v omylu, kdy žalovaný měl za to, že mu ze strany žalobce bylo řádně plněno.

2. Soud prvního stupně věci rozhodl (v pořadí prvním) rozsudkem (vyhlášeným jako rozsudek pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř.) ze dne 3. 4. 2019, č. j. 236 C 64/2017-77, který byl k odvolání žalovaného rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2020, č. j. 27 Co 145/2019-147, změněn tak, že rozsudek pro uznání se nevydává.

3. Žalovaný se poprvé ve věci vyjádřil v odporu (datovaném datum), jak již bylo shora uvedeno. Dále svoji argumentaci ve věci rozvedl v odvolání podaném datum proti rozsudku pro uznání, kde potvrdil uzavření rámcové kupní smlouvy mezi účastníky datum s tím, že přesný výčet dodávaných reagencií včetně jejich ceny byl uveden v příloze č. 1 smlouvy. Zdůraznil, že je třeba rozlišovat, na základě jakého právního titulu byly jednotlivé reagencie ze strany žalobce dodávány. V případě, že šlo o reagencie dodávané dle přílohy č. 1, pak žalobci svědčí i nárok na úroky z prodlení ve smluvené výši (viz čl. II odst. 5 kupní smlouvy), tj. ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Další skupinu dodaného zboží tvoří reagencie v příloze č. 1 neuvedené a v těchto případech byly mezi stranami uzavřeny ústní kupní smlouvy, na něž ustanovení rámcové kupní smlouvy nedopadají. Pro dodávku těchto reagencií tedy platí zákonný režim, včetně zákonné výše úroků z prodlení. Žalovaný konstatoval, že i přes uznání dluhu tak nadále rozporuje výši žalované částky, resp. jejího příslušenství a tím vyvrací domněnku dle § 2053 o. z. Dále žalovaný uvedl, že u některých dodaných reagencií, jejichž dodávka se řídila rámcovou kupní smlouvou, žalobce účtoval bez jakéhokoliv právního důvodu cenu vyšší než sjednanou, tedy uvedenou v příloze č. 1. Podle čl. II odst. 6 rámcové kupní smlouvy měl žalobce jako prodávající sice právo navrhnout (nejvýše jedenkrát v průběhu každého roku trvání smlouvy) změnu cen uvedených v příloze č. 1, a to zasláním jejího nového znění, žádný návrh však nezaslal a začal fakturovat ceny vyšší. Žalovaný současně předložil ke každé z faktur uvedených v žalobě rozbor, které z vyúčtovaných reagencií nebyly uvedeny v příloze č. 1, popřípadě u nich byla účtována odlišná (vyšší) cena, než uvedená v příloze č. 1. Závěrem žalovaný podotkl, že žalobce požaduje kupní cenu i za zboží, které nikdy nedodal; jedná se o zboží vyúčtované fakturami č. 51407786, 3420010171 a 3420016145, které žalovaný vůbec nemá ve svém účetnictví.

4. Při jednání datum žalovaný zopakoval svoji obranu a zdůraznil, že jeho námitka, že žalobce účtoval zboží, které nedodal, se týká všech faktur začínajících trojčíslím 514, když na dodacích listech k těmto fakturám chybí jeho podpis. V této souvislosti žalovaný vyzdvihl, že v letech 2012 číslo došlo ke změně jeho vlastnické struktury, nynější jednatel žalovaného nedisponoval žádnou dokumentací, neboť tato nebyla řádně předána a veškeré potřebné skutečnosti zjistil až při následné inventuře. Dále namítl, že před podpisem uznávacího prohlášení byl žalobcem uveden v omyl.

5. V reakci na poučení soudu žalovaný v podání z datum uvedl, že reagencie neuvedené v příloze č. 1 rámcové kupní smlouvy byly objednány jednotlivými objednávkami prostřednictvím interního systému žalobce. Akceptací jednotlivých objednávek a následným dodáním zboží došlo k uzavření smluvního vztahu mezi účastníky. Jednotlivé objednávky jsou dohledatelné v systému žalobce, žalovaný sám je k dispozici nemá. Objednávky zpravidla prováděla zaměstnankyně žalovaného (laborantka) paní příjmení. K tvrzenému omylu v souvislosti s uznáním dluhu žalovaný zdůraznil, že před jeho podpisem byl ze strany žalobce ujišťován, že veškeré zboží podléhá rámcové kupní smlouvě, přičemž ke dni podpisu uznání dluhu neměl jednatel žalovaného rámcovou kupní smlouvu k dispozici a nemohl si tak ověřit její soulad se skutečně dodaným zbožím. Nicméně na základě ujištění ze strany žalobce, že se jedná o zboží podléhající rámcové kupní smlouvě, uznání dluhu podepsal. V této souvislosti poukázal na § 6 o. z., dle kterého každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Spolu s tímto podáním žalovaný doložil přílohu, v níž zopakoval, že mu schází v účetnictví tři faktury, které uváděl již ve svém podání ze dne datum. Obsahem přílohy je dále rozbor jednotlivých faktur s označením: a) zboží, které bylo dodáno, avšak nebylo předmětem rámcové kupní smlouvy (nebylo uvedeno v příloze č. 1), b) zboží, které bylo dodáno dle přílohy č. 1, c) zboží, které bylo dodáno dle přílohy č. 1, a s rozdílnou než sjednanou cenou, d) zboží, které nebylo vůbec dodáno (nepodepsaný dodací list) a e) zboží, které již bylo zaplaceno. Z uvedeného rozboru se podává, všechny faktury začínající trojčíslím 514 měly být vystaveny za zboží, které nebylo žalovanému vůbec dodáno a faktura č. 51304701 již byla zcela uhrazena.

6. V podání z datum žalovaný opět rozporoval příslušenství uplatněné žalobcem.

7. Žalobce v reakci na doplnění a změny argumentace žalovaného opakovaně zdůrazňoval, že v důsledku uznání dluhu došlo k přinesení důkazního břemene na žalovaného a jeho tvrzení o údajném omylu označil za zcela účelové. Pokud snad nyní žalovaný namítá nesprávně účtovanou výši cen, měl v souladu s čl. II odst. 3 smlouvy přistoupit k „ reklamaci“ okamžitě, což neučinil a nikdy dříve faktury nerozporoval. Žalobce proto vznesl námitku promlčení ve vztahu k reklamaci vad ze strany žalovaného. K tvrzenému omylu žalovaného při uznání dluhu dále poukázal i na emailovou komunikaci mezi jeho právním zástupcem a jednatelem žalovaného před podpisem uznání.

8. Soud prvního stupně ve věci provedl dokazování listinnými důkazy a opakovaně vyslechl jednatele žalovaného příjmení jméno příjmení. Při jednání datum žalovaný uvedl, že netrvá na navrženém výslechu svědkyně paní příjmení.

9. Soud prvního stupně ve věci rozhodl (v pořadí druhým) odvoláním napadeným rozsudkem, kterým žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 1 686 949,60 Kč se zákonnými úroky z prodlení (I. výrok) a žalobu zamítl co do částky 5 562,63 Kč a úroků z prodlení ve výši přesahující jejich zákonnou sazbu (II. výrok). Žalovanému dále uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 163 640,44 Kč (III. výrok). V odůvodnění zrekapituloval tvrzení žalobce i obranu žalovaného a uvedl skutková zjištění z provedených listinných důkazů i opakovaného výslechu jednatele žalovaného příjmení jméno příjmení. Věc posuzoval podle právní úpravy platné do datum a dospěl k závěru, že účastníci datum uzavřeli rámcovou kupní smlouvu (§ 409 a násl. obch. zák.), v níž se žalobce jako prodávající zavázal dodávat žalovanému jako kupujícímu reagencie značka automobilu, jejichž specifikace včetně cen byla uvedena v příloze č. 1. Účastníci se dohodli, že na základě objednávek kupujícího budou uzavírány jednotlivé kupní smlouvy a dodávky reagencií budou realizovány do místa: RNDr. právnická osoba, IAL a MSL, obec. Uskutečnění každé dodávky mělo být potvrzeno na dodacím listu. Potvrzením dodacího listu bez uvedení reklamací kupující potvrdil, že dodávka reagencií odpovídá jeho objednávce. Dne datum žalovaný dokončil inventuru účetních dokladů probíhající v době od anonymizováno do datum a dle jejího výsledku nebyla nalezena kupní smlouva z datum. Inventuru provedl a schválil jednatel žalovaného příjmení jméno příjmení dne datum. Přípisem z datum jednatel žalovaného v reakci na předžalobní výzvu sdělil právnímu zástupci žalobce, že již neprovozuje zdravotnickou činnost, nemá dostatek finančních prostředků a jedinou možností, jak může peněžní prostředky získat, je soudní spor, který vede. Navrhl možnost projednání věci osobně či emailem. Dne datum žalovaný uznal vůči žalobci jako věřiteli co do důvodu vzniku i výše svůj dluh v celkové částce 2 399 901,16 Kč spolu s úroky z prodlení. Uznání podepsal jednatel žalovaného příjmení jméno příjmení. Soud prvního stupně dopěl k závěru, že žalobce prokázal dodání zboží (prostřednictvím doručovatele) v 27 případech v období od datum do datum. Vzhledem k tomu, že žalovaný reklamoval vady až písemným podáním, které bylo doručeno soudu datum a žalobci datum, učinil tak po uplynutí zákonných lhůt (428 odst. 1 písm. c) a § 397 obch. zák.), a proto přihlédl k námitce promlčení vznesené žalobcem. Dále soud uzavřel, že žalobce neprokázal dodání zboží vyúčtovaného fakturami číslo (480,63 Kč) a číslo (5 082 Kč) a co do částky 5 562,63 Kč žalobu zamítl. Ve vztahu k uznání dluhu žalovaným konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že jednatel žalovaného jednal před podpisem uznání s právním zástupcem žalobce, který mu posílal chybějící doklady a současně i s účetním p. příjmení, který výši částky uvedenou v uznání potvrdil, resp. proti této neměl žádné námitky. Z předloženého zápisu z inventury účetních dokladů však vyplývá, že v účetnictví žalovaného nebylo ke dni provedení inventarizace nalezeno celkem pět faktur obsažených v uznání dluhu, a to faktury číslo za období roku 2014 a faktury číslo číslo za období roku 2015 (správně čtyři faktury, a to číslo číslo za období roku 2014 a číslo číslo za období roku 2015 – pozn. odvol. soudu) a pokud žalobce ani jeho právní zástupce žalovanému tyto faktury nepředložili, neměl statutární zástupce žalovaného v okamžiku podpisu uznání dluhu dostatek podkladů a uznání je tak dle § 583 neplatné, když jednatel žalovaného jednal v omylu a v omyl byl uveden žalobcem. Dále soud žalobci nepřiznal nárok na úroky z prodlení ve sjednané výši, neboť byly v rámcové kupní smlouvě dohodnuty pouze pro případ, kdy žalobce bude mít žalovaným podepsané dodací listy; žalobce však dodání zboží žalovanému prokázal soupiskami dopravce o dodání zásilky. Soud proto přiznal žalobci pouze nárok na úroky z prodlení v zákonné výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a ve sporu úspěšnějšímu žalobci přiznal právo na náhradu 38 % nákladu řízení.

10. Proti celému rozsudku podal odvolání žalovaný s tím, aby byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Znovu namítl, že v řízení nebylo nijak prokázáno, že by skutečně došlo k dodání tvrzeného zboží. Žalobce ani přes výzvu soudu nepředložil řádné dodací listy či obdobné dokumenty prokazující dodání zboží. Přitom v rámcové kupní smlouvě (čl. II odst. 3) si strany výslovně sjednaly, že uskutečnění dodávky bude potvrzeno na dodacím listu a že až jeho podpisem je potvrzeno, že dodávka reagencií odpovídá objednávce žalovaného. Žalobce předložil toliko soupisky, jejichž potvrzení žalovaným je v některých případech jen velmi těžko čitelné, a navíc z nich ani není zřejmé, jaké zboží a v jakém množství bylo dodáno. Pokud žalobce doložil i„ objednávky“, tyto jsou dle své formy spíše jeho interním dokumentem a nejsou ze strany žalovaného jakkoliv potvrzeny. Na fakturách žalobce je pak datum vystavení uvedeno o týden dříve, než mělo být zboží skutečně dodáno. K závěru soudu, že se nebude zabývat žalovaným tvrzenými vadami s ohledem na žalobcem důvodně vznesenou námitku promlčení, žalovaný zdůraznil, že práva z vadného plnění může kupující uplatňovat až v okamžiku, kdy k plnění skutečně dojde. V projednávané věci však nebylo prokázáno, zda k plnění vůbec došlo. Námitka promlčení tak, jak ji vznesl žalobce, by byla přípustná za situace, pokud by předání zboží bylo jednoznačně prokázáno; v opačném případě však nelze o právech z vadného plnění vůbec hovořit. Je tedy povinností žalobce nejprve prokázat dodání zboží a teprve následně je možno zabývat se nároky z vadného plnění. Soud prvního stupně tedy neúplně zjistil skutkový stav, jestliže se otázkou, zda zboží bylo skutečně dodáno, vůbec nezabýval. Při jednání odvolacího soudu žalovaný dále namítl, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný, resp. vnitřně rozporný a v této souvislosti poukázal zejména odst. 91 jeho písemného odůvodnění. Podle názoru žalovaného si právní hodnocení věci soudem prvního stupně protiřečí.

11. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. V prvé řadě shrnul skutkový stav věci a zdůraznil, že k úhradě dluhu vyzýval žalovaného upomínkami ze dne datum, datum a datum a následně žalovanému zaslal předžalobní výzvu ze dne datum, která mu byla doručena datum. Teprve v reakci na předžalobní výzvu žalovaný komunikoval se žalobcem a sdělil, že dlužnou částku nijak nerozporuje a následně tuto co do důvodu i výše dne datum písemně uznal. Je tedy nepochybné, že platí domněnka uznání dluhu dle § 2053 o. z. V této souvislosti žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že žalovanému se v průběhu řízení nepodařilo vyvrátit domněnku existence dlužné částky a v řízení neprokázal, že by jím uznaný dluh neexistoval či zanikl. Nadto je žalobce přesvědčen, že oprávněnost jeho nároku byla prokázána i dalšími v řízení provedenými důkazy.

12. V průběhu odvolacího řízení vzal žalovaný svoje odvolání proti. II. výroku rozsudku soudu prvního stupně zpět.

13. Dle § 207 odst. 2 věta první o. s. ř., dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví.

14. Odvolací soud proto postupoval dle citovaného ustanovení a odvolací řízení o odvolání žalovaného proti. II. výroku rozsudku soudu prvního stupně zastavil.

15. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

16. V prvé řadě odvolací soud konstatuje, že neshledal důvod pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně pro nepřezkoumatelnost. K tomu odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 100/2013, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít k odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele.

17. V projednávané věci je nepochybné, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo dostatečné k tomu, aby žalovaný mohl podat, a taktéž podal, odůvodněné odvolání.

18. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování zápisem z inventury účetních dokladů žalovaného provedené ve dnech anonymizováno až datum, vyjádřením žalovaného z datum na předžalobní výzvu žalobce, emailovou komunikací, uznáním dluhu a úplným výpisem z obchodního rejstříku žalovaného.

19. Ze zápisu z inventury účetních dokladů žalovaného se podává, že byla provedena ve dnech anonymizováno až datum a jejím účelem bylo: a) spárování faktur a plateb mezi právnická osoba a RNDr. právnická osoba a b) hledání smluvních dokumentů. V rámci inventury byly prověřovány doklady za období 2007 (datum podpisu smlouvy) až 2015 (ukončení zdravotnické činnosti). Nebyla nalezena žádná kupní smlouva ze dne datum a nebyly dohledány ani žádné dodatky k této smlouvě. Dále je v zápisu uveden soupis nalezených faktur za období roku 2014 a roku 2015. Inventuru provedl a schválil RNDr. jméno příjmení, jednatel společnosti, který rovněž zápis podepsal. V dopisu ze dne datum adresovaném právnímu zástupci žalobce a označeném jako„ vyjádření k předžalobní výzvě“ žalovaný (za něhož dopis podepsal RNDr. jméno příjmení, jednatel) uvedl, že k předžalobní výzvě z datum sděluje, že„ právnická osoba právnická osoba k dnešnímu dni již neprovozuje zdravotnickou činnost a nemá dostatek finančních prostředků na úhradu závazků vůči vašemu klientovi. Celá tato záležitost byla se zástupci právnická osoba anonymizováno již projednávána a byli o ní informováni. Jedinou možností, jak získat peněžní prostředky do právnická osoba právnická osoba je soudní spor, který společnost v současnosti vede. Pokud má advokátní společnost zájem či potřebu celou záležitost probrat osobně, nechť navrhne termín“. V emailu z datum Mgr. Bc. jméno příjmení, advokát příjmení jméno, část obce anonymizováno právnická osoba, sdělil žalovanému, že v příloze dle domluvy zasílá scan chybějících dokumentů – tří uvedených faktur a příslušných dodacích listů. Uvedl, že v případě jakýchkoliv otázek je k dispozici. Dále žádal o zaslání podepsaného uznání závazků scanem a zároveň poštou k jeho rukám. Nato jednatel žalovaného v emailu z datum poděkoval za zaslání chybějících faktur a sdělil, že podepsané uznání dluhu téhož dne odesílá poštou. Téhož dne Mgr. Bc. jméno příjmení, advokát, požádal o zaslání scanu uznání emailem; tento email jednatel žalovaného přeposlal jméno příjmení se žádostí o vyřízení. V emailu ze dne datum jméno příjmení sdělil Mgr. Bc. jméno příjmení, že v příloze zasílá scan uznání pohledávek za právnická osoba právnická osoba Dne datum jednatel žalovaného příjmení jméno příjmení podepsal za žalovaného (dlužníka)„ uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z.“. V čl. I. je uvedeno, že dlužník uznává dále specifikovaný dluh vůči žalobci jakožto věřiteli, a to co do důvodu jeho vzniku i co do jeho výše, která činí 2 399 901,16 Kč a 0,05% úroky z prodlení denně z částky 1 692 512,21 Kč od datum do zaplacení. V čl. II. je uvedeno, že právním titulem vzniku dluhu jsou dílčí kupní smlouvy uzavírané mezi věřitelem a dlužníkem na základě rámcové kupní smlouvy o dodávkách reagencií ze dne datum. Dále jsou specifikovány neuhrazené kupní ceny v celkové výši 1 692 512,21 Kč, a to uvedením čísel faktur a dlužných částek (shodně tyto faktury a dlužné částky uvedl žalobce v žalobě – pozn. odvol. soudu). Podle č. II. odst. 4 v důsledku prodlení se zaplacením uvedených kupních cen vznikl věřiteli dle čl. II. odst. 5 rámcové kupní smlouvy nárok na úroky z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužných částek a ke dni datum tyto úroky činí 707 388,95 Kč a dále nabíhají z částky 1 692 512,21 Kč (čl. II. odst. 5). Článek III. odst. 2 obsahuje prohlášení dlužníka, že k uznání dluhu nepřistoupil v tísni a že je svobodným a vážným projevem jeho skutečné vůle, což stvrzuje vlastnoručním podpisem.

20. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se zato, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

21. Podle § 583 o. z., jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

22. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalovaný dluh (žalobou uplatněný nárok) platně uznal (§ 2053 o. z.) či nikoliv. Žalovaný namítal, že uznání podepsal v omylu vyvolaném žalobcem, k čemuž pouze obecně tvrdil, že byl žalobcem ubezpečován o tom, že součástí uznání dluhu jsou jen dodávky zboží spadající pod rámcovou kupní smlouvu uzavřenou mezi účastníky datum. K upřesnění a doplnění tohoto tvrzení (tedy kdo konkrétně a kdy měl uvedené informace žalovanému sdělovat) a označení důkazů k jeho prokázání nebyl žalovaný vyzván a soud prvního stupně vyšel z obecných tvrzení žalovaného a skutečnosti, že v zápisu o provedené inventuře nejsou uvedeny všechny faktury, které jsou obsaženy v uznávacím prohlášení. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že ještě před podpisem uznání dluhu (s dostatečným časovým předstihem) žalovaný provedl inventuru a čtyři z faktur uvedených v uznání dluhu nebyly při této inventuře dohledány; oproti tomu v průběhu řízení žalovaný (nejprve) tvrdil pouze tři chybějící faktury. Z emailové komunikace mezi jednatelem žalovaného a právním zástupcem žalobce, která rovněž proběhla ještě před podpisem uznání, vyplývá, že otázka chybějících faktur byla řešena a teprve následně žalovaný svůj dluh uznal. Nadto sám jednatel žalovaného vypověděl, že celou situaci řešil (před podpisem uznání) i s účetním panem příjmení.

23. Z judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1830/2007, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 55/2010), a která je dle názoru odvolacího soudu použitelná i za nové právní úpravy, se jednající osoba ve smyslu § 49a věta první obč. zák. může účinně dovolat podstatného omylu vyvolaného osobou, které byl právní úkon určen, jen jde-li o tzv. omluvitelný omyl. Omluvitelný je přitom jen takový omyl, k němuž došlo přesto, že jednající (mýlící se) osoba postupovala s obvyklou mírou opatrnosti (že vyvinula obvyklou péči), kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat k tomu, aby se takovému omylu vyhnul.

24. V projednávané věci dospěl odvolací soud k závěru, že se o tzv. omluvitelný omyl nejedná. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že před podpisem uznávacího prohlášení žalovaný provedl inventuru, účastníci o celé záležitosti jednali a žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému zasílal chybějící doklady (faktury a dodací listy). Z provedeného dokazování tak nevyplývá (ani obecné) tvrzení žalovaného, že ho žalobce uvedl v omyl. Zejména je však třeba přihlédnout k tomu, že žalovaný zjevně nepostupoval s obvyklou mírou opatrnosti (že vyvinul obvyklou péči); žalovaný sám v rámci soudního řízení uvedl, že jeho jednatel příjmení jméno příjmení neměl k dispozici všechny potřebné informace a doklady a že o zaslání rámcové kupní smlouvy před podpisem uznávacího prohlášení žalobce ani nepožádal. Bylo tedy pouze na rozhodnutí žalovaného, zda za takové situace svůj dluh uzná. V této souvislosti odvolací soud připomíná, že z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalovaného vedeného název soudu, oddíl anonymizováno, vložka číslo, se podává, že RNDr. jméno příjmení byl jedním z jednatelů žalovaného již od datum (den vzniku funkce a od datum jednatelem jediným, když ke dni datum zanikla funkce druhého jednatele). Vzhledem k tomu, že uznání dluhu žalovaný podepsal až datum, měl bezpochyby dostatek času k tomu, aby si veškeré potřebné informace zajistil a v případě jakýchkoliv pochybností neměl uznání dluhu podepisovat.

25. Za dané situace tak byla uznáním dluhu založena vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného dluhu v době uznání. Důsledkem uznání dluhu je přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že dluh nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva § 133 o. s. ř. stanoví, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka a pouhá, třeba i závažná pochybnost o tom, zda existuje právní skutečnost, které svědčí právní domněnka, nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. To znamená, že skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí podle § 133 o. s. ř. skutečnost mít za prokázanou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 170/2010).

26. Odvolací soud proto podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval žalovaného k doplnění tvrzení a důkazů. V této souvislosti byl odvolacím soudem upozorněn na skutečnost, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně měnil svoji argumentaci, když nejprve nárok žalobce zpochybňoval pouze zčásti (bez bližší specifikace), poté svoji argumentaci doplňoval a zčásti měnil (ale dodání části zboží nezpochybňoval) a až následně v podaném odvolání proti rozsudku tvrdil, že nárok žalobce není vůbec důvodný, že k dodání žádného zboží nedošlo. Nadto soud prvního stupně vzal za prokázané dodání zboží žalovanému na základě potvrzení dopravce (potvrzených žalovaným) a s ohledem na uznání dluhu bylo na žalovaném, aby přesně specifikoval, jaké zboží a v jakém rozsahu mu tedy dodáno nebylo (a povinnost k úhradě jeho ceny mu tak nevznikla).

27. Na to žalovaný zopakoval, že dle jeho názoru je uznání dluhu neplatné, neboť byl uveden v omyl žalobcem, který tvrdil, že uznání dluhu se vztahuje pouze na zboží dodané podle rámcové kupní smlouvy a teprve následně bylo v řízení prokázáno, že zboží mu vůbec dodáno nebylo. Přitom z rámcové kupní smlouvy jednoznačně vyplývá ujednání, dle kterého uskutečnění dodávky bude potvrzeno na dodacím listu a teprve jeho podpisem je potvrzeno, že dodávka reagencií odpovídá objednávce. Je vyloučeno, aby žalovaný převzal jakékoliv zboží do skladu, aniž by k tomu podepsal dodací list. K prokázání těchto tvrzení žalovaný předložil čestné prohlášení své bývalé zaměstnankyně paní jméno příjmení s tím, že v případě nutnosti navrhuje její svědeckou výpověď a dále navrhl svědeckou výpověď bývalé zaměstnankyně paní příjmení.

28. Odvolací soud podle § 213 odst. 4 o. s. ř. a § 213a odst. 2 o. s. ř. doplnil dokazování čestným prohlášením paní jméno příjmení ze dne datum. V něm paní příjmení prohlásila, že od datum do datum byla zaměstnankyní žalovaného na pozici zdravotní laborant a zástupce vedoucí laborantky. V rámci pracovní náplně měla za úkol mimo jiné přebírat veškeré dodávky zdravotnického materiálu do skladu zaměstnavatele a v rámci této činnosti byla povinna každou doručenou dodávku řádně zaevidovat a její převzetí potvrdit písemně na dodacím listu. Jiný postup možný nebyl. Dodávky přebírala vždy osobně ona nebo její vedoucí paní jméno příjmení. Může s jistotou sdělit, že pokud některý dodací list nebyl ze strany žalovaného podepsán, k dodání zboží vůbec nemohl dojít.

29. Žalovaný ani po poučení odvolacího soudu neuvedl, jaké konkrétní zboží a v jakém rozsahu mu dodáno nebylo. Současně z potvrzení dopravce vyplývá, že za žalovaného nebyly podepisovány ani paní příjmení ani paní příjmení, a proto k důkazu předložené čestného prohlášení není způsobilé vyvrátit domněnku uznání. Z důvodu nadbytečnosti (i s ohledem na nedostatečná tvrzení žalovaného) odvolací soud nedoplňoval dokazování výslechem svědkyně jméno příjmení a jméno příjmení.

30. Obranu žalovaného posoudil odvolací soud jako zcela účelovou, vedenou snahou vyhnout se splnění povinnosti.

31. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil I. výrok rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný.

32. Podle § 220 o. s. ř. odvolací soud změnil III. výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobci vznikl nárok na náhradu 38 % nákladů řízení, které odvolací soud přepočítal a dospěl k odlišnému závěru od soudu prvního stupně.

33. Náklady žalobce za první řízení před soudem prvního stupně sestávají z: ⟪LB:lb_001⟫ -) odměny za pět úkonů právní služby po 15 100 Kč (tarifní hodnota 1 692 512,21 Kč), a to za převzetí věci, předžalobní upomínku a podání žaloby, písemné vyjádření ve věci ze dne datum a účast u jednání soudu datum, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), ⟪LB:lb_002⟫ -) náhrady za pět režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ⟪LB:lb_003⟫ -) náhrady za ztrátu času na cestě za 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 advokátního tarifu, ⟪LB:lb_004⟫ -) cestovného ve výši 524 Kč za cestu k jednání soudu vlakem; cena jízdenky na trase obec - obec činila 284 Kč a zpáteční jízdenky 240 Kč, ⟪LB:lb_005⟫ -) soudního poplatku za žalobu ve výši 84 626 Kč ⟪LB:lb_006⟫ -) vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 16 448,04 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

Celkové náklady žalobce za první řízení před soudem prvního stupně činí 179 398,04 Kč.

34. Náklady žalobce za první odvolací řízení sestávají z: ⟪LB:lb_001⟫ -) odměny za dva úkony právní služby po 15 100 Kč (tarifní hodnota 1 692 512,21 Kč), a to za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, ⟪LB:lb_002⟫ -) náhrady za dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ⟪LB:lb_003⟫ -) náhrady za ztrátu času na cestě za 8 půlhodin po 100 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ⟪LB:lb_004⟫ -) cestovného ve výši 3 320,59 Kč za cestu k jednání odvolacího soudu datum vozidlem značka automobilu na trase obec - obec a zpět v celkové délce 418 km (zpáteční cesta) při průměrné spotřebě 11,7 l benzinu Natural 91 na 100 km, ceně 32 Kč l PHM a sazbě základní náhrady 4,20 Kč km dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., platné od 1. 1. do datum, ⟪LB:lb_005⟫ -) náhrady za DPH (21 %) ve výši 7 333,33 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

Celkové náklady žalobce za první odvolací řízení činí 42 253,91 Kč.

35. Za druhé řízení před soudem prvního stupně náklady žalobce sestávají z: ⟪LB:lb_001⟫ -) odměny za devět úkonů právní služby po 15 100 Kč (tarifní hodnota 1 692 512,21 Kč), a to za písemné podání z datum, datum, účast při jednání soudu datum, datum, datum, datum a datum (v délce přesahující 2 hodiny) a písemný závěrečný návrh, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, ⟪LB:lb_002⟫ -) odměny za jeden úkon právní služby (v rozsahu jedné poloviny) ve výši 7 550 Kč za dostavení se k jednání datum, při němž byl pouze vyhlášen rozsudek dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu, ⟪LB:lb_003⟫ -) náhrady za deset režijních paušálu po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ⟪LB:lb_004⟫ -) náhrady za ztrátu času za 44 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, ⟪LB:lb_005⟫ -) cestovného ve výši 2 x 2 736.06 Kč za cesty k jednání soudu 3. 6. a datum vozidlem anonymizováno na trase obec – obec a zpět (418 km za jednu zpáteční cestu) při průměrné spotřebě 7,33 l benzinu Natural 95 na 100 km, ceně 32 Kč l PHM a sazbě základní náhrady 4,20 Kč km dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., platné od 1. 1. do datum, ⟪LB:lb_006⟫ -) cestovného ve výši 3 x 2 690,97 Kč za cesty k jednání soudu 14. 4., 26. 5. a datum totožným vozidlem na stejné trase při ceně 27,80 Kč l PHM a sazbě základní náhrady 4,40 Kč km dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., platné od 1. 1. do datum, ⟪LB:lb_007⟫ -) náhrady za DPH (21 %) ve výši 34 522,97 Kč (§ 137 odst. 1. a 3 o. s. ř.).

Celkové náklady žalobce za druhé řízení před soudem prvního stupně činí 198 917,99 Kč.

36. Náklady žalobce za předchozí řízení činí celkem 420 569,94 Kč, z nichž bylo přiznáno 38 %, tj. 159 816,60 Kč.

37. O náhradě nákladu tohoto odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný (zavinil i částečné zastavení odvolacího řízení), a proto je povinen nahradit žalobci náklady řízení v plné výši. Náklady žalobce za toto odvolací řízení sestávají z: ⟪LB:lb_001⟫ -) odměny za tři úkony právní služby po 15 060 Kč (tarifní hodnota 1 686 949,60 Kč), a to vyjádření k odvolání a účast u dvou jednání odvolacího soudu, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu, ⟪LB:lb_002⟫ -) náhrady za tři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ⟪LB:lb_003⟫ -) náhrady za DPH (21 %) ve výši 9 677 Kč (§ 137 odst. 1. a 3 o. s. ř.).

Celkové náklady žalobce za toto odvolací řízení činí 55 757 Kč.

38. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v předchozích řízeních převážně úspěšným žalobcem a v tomto odvolacím řízení zcela úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř.

Proti I. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.).

Proti II. výroku tohoto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně; takové dovolání je však přípustné pouze tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak.

Proti III. a IV. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.).