KSBR 28 CO 140/2021-166

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň JUDr. Evy Gregorové a Mgr. Jitky Múčkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částky 15 974 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 4. května 2021, č.j. 7 C 234/2020-103,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení poplatku ve výši 7 850,50 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 8 235,49 Kč, zrušuje a řízení se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci poplatky ve výši 136,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 103 241,48 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 125 824,26 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 10 965,20 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. jméno příjmení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 6 082 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. jméno příjmení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobci částku 7 987 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 111 476,97 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 125 824,26 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). V části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 7 987 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 111 476,97 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 125 824,26 Kč soud prvního stupně žalobu zamítl (II. výrok). Rozhodl dále, že řízení o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 236,34 Kč se zastavuje (III. výrok) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti II. a IV. výroku, podal odvolání žalobce. Nesouhlasil se závěry soudu prvního stupně prezentovanými zejména v 25. odstavci odůvodnění napadeného rozsudku. Uvedl, že žalovaná byla od samého počátku osobně účastna smluvního vztahu, tj. smlouvy o hypotečním úvěru, čerpala finanční prostředky ve výši 600 000 Kč poskytnuté žalobcem na základě této smlouvy a zavázala se je vrátit za podmínek v této smlouvě sjednaných. Vzhledem k tomu, že si žalovaná své smluvní povinnosti řádně a včas neplnila, uplatnil žalobce úvěrové opatření spočívající v požadavku na úplné splacení jistiny ve výzvě ze dne datum odeslané na adresu žalované, kterou uvedla jako korespondenční adresu v bodě 9.3 smlouvy o úvěru. Skutečnost, že si žalovaná tuto výzvu nepřevzala, stejně jako další listiny – vyrozumění podle § 406 odst. 1 obchodního zákoníku ze dne datum a předžalobní výzvu k zaplacení pohledávky ze dne datum, nelze přičítat k tíži žalobce. Naopak to byla žalovaná, která se měla řádně starat o své závazky vůči žalobci a příchozí poštu přebírat v situaci, kdy si musela být vědoma skutečnosti, že poskytnutý úvěr řádně nehradí a nespoléhat na to, že jej bude hradit druhý spoludlužník. Žalovaná žalobce neinformovala ani o změně doručovací adresy a v otázce řešení svých závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru s žalobcem po mnoho let (od roku 2010 do roku 2021) nekomunikovala. Peněžitý dluh je dluhem donosným a je tudíž na žalované, aby svůj dluh plnila, nikoliv na žalobci, aby upomínal žalovanou. Tím, kdo porušil své závazky ze smlouvy, je tedy výlučně žalovaná, která byla povinna starat se o jejich řádné a včasné plnění. Nečinnost žalované nelze přičítat k tíži žalobce, jenž by podle napadeného rozsudku měl nést spoluvinu za ignorující a neaktivní přístup žalované. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený II. výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci poplatky ve výši 7 987 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 111 476,97Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 125 824,26 Kč.

3. Žalovaná se ve svém vyjádření k odvolání ztotožnila se závěry soudu prvního stupně. Uvedla, že respektuje, jakým způsobem se soud prvního stupně vypořádal s otázkou promlčení, avšak poukázala na § 406 obchodního zákoníku, jehož výklad nepovažuje za jednoznačný. Navrhla, aby napadený II. výrok rozsudku soudu prvního stupně byl potvrzen.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden v I. a III. výroku a v tomto rozsahu nabyl samostatně právní moci.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu prvního stupně dne datum se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 15 974 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 222 953,94 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 251 884,86 Kč. V žalobě uvedl, že dne datum byla mezi žalobcem na straně jedné a žalovanou a jméno jméno na straně druhé uzavřena smlouva o hypotečním úvěru, na základě které byl žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 600 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a Sazebník poplatků. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky za služby poskytované v souvislosti s úvěrem formou sjednaných pravidelných splátek nejpozději do datum. V důsledku neplnění smluvních povinností ze strany žalované žalobce uplatnil úvěrové opatření spočívající v požadavku na úplné splacení jistiny ke dni datum. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla uplatněna přihláškou v rámci insolvenčního řízení úpadce jméno jméno vedeného u Krajského soudu v Brně pod. sp. zn. insolvenční spisová značka O této skutečnosti byla žalovaná informována v souladu s § 406 obchodního zákoníku ve vyrozumění ze dne datum; tím vůči žalované přestala běžet promlčecí doba. Žalobce obdržel na zajištěnou pohledávku plnění ve výši 572 784,36 kč, které bylo použito na úhradu celé dlužné jistiny a části dlužného úroku ve výši 18 567,78 Kč. Usnesení o zrušení shora označeného konkursu nabylo právní moci dne datum. Ke dni datum činila pohledávka žalobce celkem částku 490 812,80 Kč, což je součet všech žalobou uplatněných nároků žalobce. Žalovaná ve vyjádření k žalobě vznesla námitku promlčení nároku s odůvodněním, že bez ohledu na běžící insolvenční řízení vůči jméno jméno žalobci nic nebránilo soudně vymáhat pohledávku po žalované, byla-li tato pohledávka dle tvrzení žalobce splatná dne datum. Žalobce však po dobu téměř deseti let vůči žalované ničeho nečinil a zcela účelově nechal narůstat úroky a úroky z prodlení. Takový postup žalobce je v rozporu s dobrými mravy. Podáním ze dne datum vzal žalobce žalobu co do části úroků z prodlení ve výši 236,34 Kč zpět, a to v návaznosti na administrativní chybu v datu splatnosti pohledávky, která nastala dnem datum namísto chybně uvedeného data datum.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění odkázal na ustanovení § 497, § 396 odst. 1, § 406 odst. 1 a § 397 obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“) a § 6 odst. 1 a § 517 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) s ohledem na přechodné ustanovení uvedené § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). Uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem, žalovanou a jejím manželem byla platně uzavřena smlouva o hypotečním úvěru v souladu s obchodním zákoníkem, na základě které žalovaná s manželem obdrželi od žalobce finanční plnění ve výši 600 000 Kč. Platně byly sjednány taktéž úroky, jejichž výše odpovídá ustanovením občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, stejně tak poplatky dle příslušeného Sazebníku. Dlužníci neplnili řádně a včas své povinnosti ze smlouvy, proto žalobce v souladu s úvěrovými podmínkami uplatnil svůj požadavek na úplné splacení jistiny pohledávky k datu datum. Námitku promlčení shledal soud jako nedůvodnou. Na daný smluvní vztah dopadá podle § 397 obch. zák. obecná čtyřletá promlčecí lhůta, která započala běžet ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, jež nastala dnem datum. Promlčecí lhůta byla přerušena dnem podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení vůči manželovi žalované (dne datum) až do doby skončení tohoto řízení (dnem datum). O zahájením insolvenčním řízení a přerušení běhu promlčecí lhůty byla žalovaná v souladu s § 406 odst. 1 obch. zák. informována dopisem ze dne datum. Žaloba vůči žalované byla uplatněna dnem datum, pohledávka žalobce tak není promlčena. K námitce žalované ohledně placení úroku z úvěru soud uvedl, že věřitel má právo na úroky z úvěru až do doby úplného zaplacení jistiny, pokud se smluvní strany nedohodnou jinak. V dané věci se žalobce s dlužníky jinak nedohodl, proto má jako věřitel právo na úrok až do datum, kdy byla zaplacena jistina. Vedle toho má žalobce do doby zaplacení jistiny také právo požadovat úroky z prodlení. V tomto postupu soud neshledal rozpor s dobrými mravy. Soud dále konstatoval, že žalobce jako věřitel od zesplatnění úvěru až do doby podání žaloby v této věci vůči žalované aktivně nevykonával žádné úkony vedoucí k zaplacení jistiny dříve než až v insolvenčním řízení, a to jen vůči jednomu ze solidárně zavázaných dlužníků, tedy, s řádnou péčí se nestaral o vymožení celé pohledávky vůči všem solidárně zavázaným dlužníkům a v důsledku této nečinnosti tak samotná jistina byla neúměrně navýšena o úroky z úvěru a úroky z prodlení. Na straně druhé to byla žalovaná, která by svým aktivním přístupem mohla zabránit a ovlivnit konečnou výši jak úroků, tak úroků z prodlení. Protože se o svůj závazek nestarala, splátky úvěru neprováděla a vše ponechala na druhém dlužníkovi, i žalovaná zavinila neúměrné navýšení těchto úroků a úroků z prodlení. Obě strany participují na vzniklé situaci stejnou měrou, proto soud dospěl k závěru, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, aby žalobci byly přiznány úroky, úroky z prodlení a poplatky v plné výši. Z uvedeného důvodu soud žalobě vyhověl pouze z 50 % a z 50 % byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když ani žalobce ani žalovaná nebyli ve sporu úspěšní.

7. V podání ze dne datum vzal žalobce žalobu zpět o částku 16 085,99 kč, představující poplatek ve výši 7 850,50 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 8 235,49 Kč, kterou žalobce obdržel v rámci insolvenčního řízení dlužníka jméno jméno ke dni datum Odvolací soud proto podle ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. rozsudek v části I. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení poplatku ve výši 7 850,50 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 8 235,49 Kč, zrušil a řízení zastavil (I. výrok tohoto rozsudku).

8. Odvolací soud, aniž by doplňoval či opakoval dokazování, vycházel při posouzení věci ze skutkového stavu tak, jak jej zjistil soud prvního stupně. Se zjištěným skutkovým stavem se odvolací soud ztotožnil, považuje jej za dostatečně a správně zjištěný tak, aby na jeho základě bylo možno věc rozhodnout. Stejně tak pokládá odvolací soud za správné i právní závěry soudu prvního stupně, jde-li o otázky vzniku smluvního závazku mezi účastníky, platnosti smlouvy o hypotečním úvěru, zesplatnění pohledávky, nároku žalobce na zaplacení úroku z úvěru i úroku z prodlení a posouzení vznesené námitky promlčení a pro stručnost na ně odkazuje.

9. Práva a povinnosti účastníků vzniklá před účinností zákona č. 89/2012 Sb. o. z., posuzoval odvolací soud s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. z., podle dosavadních právních předpisů.

10. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 497 a násl. obch. zák. a že z důvodu porušení podmínek smlouvy žalobce úvěr předčasně zesplatnil. Žalovaná jako jedna ze solidárních spoludlužníků z této úvěrové smlouvy je na základě již pravomocného I. výroku rozsudku soudu prvního stupně povinna zaplatit žalobci poplatky za služby poskytované v souvislosti s úvěrem ve výši 7 987 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 111 476,97 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 125 824,26 Kč.

11. Jde-li o zbytek žalobou uplatněného nároku, jenž s přihlédnutím k částečnému zpětvzetí žaloby ze dne datum sestává z poplatků za služby poskytované v souvislosti s úvěrem ve výši 136,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 103 241,48 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 125 824,26 Kč, odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby tyto poplatky, úroky a úroky z prodlení byly žalobci přiznány. Soud prvního stupně tak vytýkal žalobci, že se aktivně nestaral o vymožení celé pohledávky krátce po zesplatnění úvěru a v důsledku této nečinnosti byla jistina neúměrně navýšena o úroky a úroky z prodlení. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4770/2009,„ výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly aplikaci § 3 odst. 1 obč. zák. a jež by mohly vést k odepření práva na soudní ochranu, nelze spatřovat ve skutečnosti, že věřitel bezprostředně po splatnosti své pohledávky nevyzve dlužníka k její úhradě, popř. ji nezačne soudně uplatňovat“. Dle závěrů uvedených v citovaném rozhodnutí, s nimiž se plně ztotožňuje i soud odvolací, je použití § 3 dost. 1 obč. zák. jako občanskoprávní normy s relativně neurčitou hypotézou možné jen ve výjimečných odůvodněných případech, přičemž skutečnost, že věřitel bezprostředně po splatnosti své pohledávky nevyzve dlužníka k její úhradě, popř. ji nezačne soudně uplatňovat, nelze za takovou výjimečnou okolnost považovat. Pokud se žalobce rozhodl vymáhat svůj nárok po žalované teprve po skončení insolvenčního řízení vedeného vůči spoludlužníku žalované z úvěrové smlouvy, a to v rozsahu, ve kterém nebyl tento nárok v insolvenčním řízení uspokojen, nelze takový postup žalobce hodnotit jako výraz zneužití jeho subjektivního práva. Právu žalobce na zaplacení poskytnutého úvěru totiž odpovídá povinnost žalované vrátit tuto jistinu včetně jejího příslušenství v podobě úroků a úroků z prodlení, které představují jak motivační (co do včasnosti) tak v případě úroků z prodlení i sankční prostředek pro případ pozdního zaplacení jistiny. Motivaci pro žalobce vymáhat svou pohledávku pak představuje institut promlčení, jenž chrání dlužníky před nečinností věřitele tím, že jej nutí pod pohrůžkou vznesení námitky promlčení uplatňovat svá práva před soudem v obecné nebo zvláštní promlčecí době. Nárok žalobce v dané věci však promlčen nebyl, jak správně konstatoval soud prvního stupě.

12. S odkazem na všechny shora uvedené skutečnosti odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil II. výrok napadeného rozsudku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci poplatky ve výši 136,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 103 241,48 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 125 824,26 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

13. Jelikož došlo ke změně rozsudku, rozhodl odvolací soud nově o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Při určení procesního úspěchu vyšel soud z toho, že řízení o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 236,34 Kč bylo již pravomocně zastaveno a ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. toto zastavení řízení zavinil z procesního hlediska žalobce. Ve zbytku uplatněného nároku však byl žalobce naopak procesně úspěšný, když soud žalobě vyhověl. Lze konstatovat, že neúspěch žalobce v řízení je nepatrný, proto odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 10 965,20 Kč, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve výši 600 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 300 Kč (předžalobní výzva, návrh na zahájení řízení), dále mimosmluvní odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 1 740 Kč určená z tarifní hodnoty 15 974 Kč (převzetí a příprava věci, účast na jednáních soudu dne datum a datum) podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, náhrada za promeškaný čas za 16 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky, cestovné veřejnou dopravou na trase obec – obec a zpět ve výši 224 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 621,20 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. z odměny advokáta, náhrady jeho hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. V části, v níž bylo řízení zastaveno (poplatek ve výši 7 850,50 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 8 235,49 Kč), vzal žalobce důvodně podanou žalobu zpět, neboť uvedené plnění obdržel až v průběhu odvolacího řízení. Žalobce byl v odvolacím řízení také úspěšný co do zbytku žalovaného nároku. Proto byla procesně zcela neúspěšné žalované uložena povinnost nahradit žalobci jeho náklady řízení. Žalobci vznikly účelně vynaložené náklady ve výši 6 082 Kč, vzniklé zaplacením soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 Kč a zastoupením advokátem, tj. mimosmluvní odměna podle § 6 odst. 1, § 7 bod 4., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč, určená z tarifní hodnoty 7 987 Kč (2 x písemné podání soudu – odvolání a částečné zpětvzetí žaloby), dále mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby ve výši 300 Kč určená z tarifní hodnoty 136,50 Kč po částečném zpětvzetí žaloby (účast na jednání odvolacího soudu), dále 3 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 882 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.