KSBR 31 A 57/2023-45

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph. D., a JUDr. Václava Štencla, MA, v právní věci žalobců: a) O. Z. bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Pavlínou Zámečníkovou sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brnob) I. Z. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2023, č. j. OAM-4676-11/ZR-2023 takto:

Žaloba žalobkyněb) se odmítá.

Žalobkyněb) a žalovaný nemají mezi sebou právo na náhradu nákladů řízení.

Ve lhůtě 30 dnů po právní moci tohoto usnesení bude žalobkynib) vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Soud vyzývá žalobkynib), aby ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto usnesení sdělila soudu číslo bankovního účtu, na nějž má být soudní poplatek vrácen.

Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2023, č. j. OAM-4676-11/ZR-2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobcia) na náhradě nákladů řízení částku 10 364,60 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Pavlíny Zámečníkové.

I. Vymezení věci

1. Cizinec, který má povolen pobyt na území některého státu, může být vyhoštěn pouze na základě výkonu rozhodnutí přijatého v souladu se zákonem a musí mít možnost:

2. Cizinec může být vyhoštěn před výkonem práv uvedených v odstavci 1 a), b) a c) tohoto článku, je-li takové vyhoštění nutné v zájmu veřejného pořádku nebo je odůvodněno zájmy národní bezpečnosti.

Žalobou napadené rozhodnutí lze považovat za „vyhoštění“ ve smyslu uvedeného článku, neboť ruší oprávnění k pobytu žalobcea) a stanovuje mu lhůtu k opuštění území České republiky (viz autonomní výklad tohoto pojmu v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, např. rozsudek ze dne 17. 5. 2018 ve věci Ljatifi proti Bývalé jugoslávské republice Makedonie, stížnostč. 19017/16, bod 22). K porušení čl. 1 odst. 1 Protokoluč. 7 k Úmluvě ovšem v případě žalobcea) nedošlo – rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě ustanovení zákona o pobytu cizinců a žalobcea) proti němu mohl uplatnit námitky a nechat jej přezkoumat před správním soudem, před nímž se rovněž nechal zastupovat advokátkou. Žalovaný pak nebyl povinen zkoumat, zda žalobcea) představuje skutečné a dostatečně závažné ohrožení veřejného pořádku nebo bezpečnosti. Naplnění těchto podmínek je nutné zkoumat pouze v případech vymezených v odst. 2 předmětného článku, tj. tehdy, byl-li již cizinec vyhoštěn (bez možnosti využít práva dle odst. 1, srov. bod 41 výše citovaného rozsudku ve věci Ljatifi). Žalobcea) však v době vydání rozhodnutí žalovaného nebyl současně donucen opustit území České republiky.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

3. Ve včas podané žalobě žalobci namítli, že žalobkyněb) byla žalovaným opomenuta jako účastnice řízení. Žalobkyněb) je manželkou žalobcea) a napadeným rozhodnutím je přímo zasaženo do jejího rodinného a soukromého života. Žalobkyněb) pobývá na území České republiky na základě zaměstnanecké karty.

4. Žalovaný se rovněž nezabýval přiměřeností dopadu svého rozhodnutí do rodinného a soukromého života obou žalobců v rozporu s čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“). Dle judikatury Nejvyššího správního soudu není posuzování přiměřenosti dopadu rozhodnutí omezeno jen na rozhodnutí, u kterých to zákon o pobytu cizinců výslovně stanoví. Uvedl-li žalovaný, že žalobcea) nesdělil žádné skutečnosti, z nichž by vyplýval zásah do jeho rodinného a soukromého života, pak tento závěr neodpovídá skutečnosti. Žalovaný rovněž nezdůvodnil nezbytnost zásahu do soukromého a rodinného života žalobců ve smyslu čl. 8 odst. 2 Úmluvy.

5. Žalobcea) se dopustil pouze přečinu, kterého lituje, peněžitý trest uhradil a dodržuje podmínky zákazu řízení všech motorových vozidel. Jednalo se o ojedinělý exces z řádného života žalobcea) na území České republiky. Žalobci pocházejí z Luhanské oblasti Ukrajiny, kde probíhá ruská invaze. Žalobci nemají žádné informace o svém bydlišti a svých příbuzných. V případě nuceného návratu na Ukrajinu by byl ohrožen život a zdraví žalobcea), přičemž z důvodu války by žalobkyněb) nemohla následovat žalobcea), a došlo by tak k rozdělení manželů. Žalobci by rovněž neměli možnost najít na Ukrajině práci k získání prostředků na živobytí. Žalobci nemají na Ukrajině žádné zázemí – to mají pouze v České republice. Zrušením platnosti zaměstnanecké karty žalobcea) by tak bylo nepřiměřeně zasaženo do rodinného a soukromého života obou žalobců.

6. Žalobci tvrdí, že z hlediska mezinárodního práva je třeba zrušení platnosti zaměstnanecké karty považovat za vyhoštění, neboť žalobcia) byla určena lhůta k vycestování z území České republiky. Na žalobcea) by se tak měly vztahovat mezinárodní záruky včetně Protokoluč. 7 k Úmluvě. Žalovaný měl proto zkoumat, zda žalobcea) představuje skutečné a dostatečně závažné ohrožení veřejného pořádku nebo bezpečnosti. Takové úvahy však rozhodnutí žalovaného neobsahuje.

7. Žalovaný v rozhodnutí uvádí, že vycestování žalobcea) na Ukrajinu by bylo s ohledem na probíhající konflikt v rozporu s čl. 2 a čl. 3 Úmluvy, což ale nepovažuje za důvod pro zastavení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty. Dle žalovaného může žalobce řešit svou situaci jinými prostředky, např. podat žádost o vízum pro strpění. Tyto závěry žalovaného považují žalobci za rozporné a nepřezkoumatelné. Vízum pro strpění nemusí být žalobcia) uděleno. Rozhodnutí o zrušení platnosti zaměstnanecké karty žalobcea) pak žalobci považují v souvislosti s konfliktem na Ukrajině za nepřiměřené.

8. Ze všech uvedených důvodů žalobci navrhli, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že není povinen zohledňovat zaplacení peněžitého trestu, zda žalobcea) vede řádný život nebo posuzovat míru jeho zavinění. Pro rozhodnutí žalovaného je podstatné pouze to, že žalobcea) byl odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu; uložený trest zákazu řízení motorových vozidel dosud nebyl vykonán, a odsouzení žalobcea) nebylo zahlazeno. Pokud by žalovaný připustil žalobkynib) jako účastnici řízení vedeného s žalobcema), došlo by k porušení zásad legitimního očekávání a rovnosti všech před zákonem, neboť v řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty má postavení účastníka řízení zásadně vždy jen předmětný cizinec – žalobcea). K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 12. 2013, č. j. 8 As 40/2013-30. Rozhodnutím žalovaného je přímo dotčen pouze žalobcea); oprávnění k pobytu jeho rodinných příslušníků tím nejsou dotčena. Za případné zhoršení ekonomické situace si žalobcea) může sám. Jelikož žalovaný rozhodoval podle § 37 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, nepříslušelo mu zabývat se dopadem rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobcea). K aplikaci čl. 8 Úmluvy nebyl důvod, neboť žalobcea) v tomto ohledu netvrdil žádné skutečnosti. Zrušení platnosti zaměstnanecké karty není trestem vyhoštění – ten je též spojen se zákazem pobytu a s nemožností získat nové oprávnění k pobytu.

10. Žalovaný závěrem navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Posouzení věci

11. Žaloba žalobkyněb) je neprojednatelná pro neodstraněný nedostatek podmínky řízení. Žaloba žalobcea) je důvodná.

IV./A) Projednatelnost žaloby žalobkyněb)

12. Proti rozhodnutí žalovaného podala ke Krajskému soudu v Brně žalobu v zastoupení žalobkyněb) advokátka Mgr. Pavlína Zámečníková. K žalobě nebyla přiložena plná moc opravňující tuto zástupkyni k zastupování žalobkyněb).

13. Podle § 35 odst. 2 zákonač. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nestanoví-li tento zákon jinak, účastník může být zastoupen advokátem, popřípadě jinou osobou, která vykonává specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů, týká-li se návrh oboru činnosti v nich uvedených. Podle § 32 odst. 1 zákonač. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s § 64 s. ř. s. platí, že každý, kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, popřípadě jako jeho další zástupce, musí své oprávnění doložit již při prvním úkonu, který ve věci učinil.

14. Nesplnění povinnosti předložit plnou moc již při podání žaloby je nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit. Je přitom zákonnou povinností zmocněnce doložit soudu své oprávnění zmocnitele zastupovat. Pokud soud zmocněnce vyzve k doložení plné moci a zmocněnec svoji zákonnou povinnost přes výzvu nesplní, je soud oprávněn žalobu odmítnout pro nedostatek podmínek řízení (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. 6 As 405/2017-33, publ. pod. č. 3860/2019 Sb. NSS)

15. Jelikož zástupkyně žalobkyněb) současně s žalobou nedoložila plnou moc k zastupování žalobkyněb), vyzval soud tuto zástupkyni přípisem ze dne 16. 6. 2023, č. j. 55 A 57/2023-16, aby příslušnou plnou moc soudu předložila ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. Výzva byla zástupkyni žalobkyněb) doručena dne 20. 6. 2023. Jelikož zástupkyně žalobkyněb) příslušnou plnou moc nepředložila ani po telefonické urgenci ze dne 17. 7. 2023, vydal soud dne 14. 8. 2023 usnesení podč. j. 31 A 57/2023-39, jímž zástupkyni žalobkyněb) vyzval k předložení plné moci v dodatečné lhůtě 5 dnů; současně zástupkyni poučil, že nebude-li plná moc ve stanovené lhůtě předložena, soud žalobu odmítne. Usnesení bylo zástupkyni doručeno dne 17. 8. 2023. Ve stanovené lhůtě ani později zástupkyně plnou moc nepředložila. Soud proto žalobu žalobkyněb) odmítl pro nedostatek podmínky řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. IV./B) Žalobní námitky žalobcea)

16. Soud úvodem poznamenává, že žalobní námitky jsou koncipovány jako společné – vznesené oběma žalobci. Jak ovšem plyne z ustálené judikatury, žalobce může v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu účinně namítat jen tu nezákonnost rozhodnutí, kterou byl zkrácen na svých právech hmotných nebo procesních. Žalobce se tedy může domoci ochrany pouze proti porušení těch práv, na nichž byl rozhodnutím sám zkrácen, nikoliv porušení práv jiného subjektu (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 7 A 139/2001-67, publ. podč. 379/2004 Sb. NSS, ze dne 28. 1. 2009, č. j. 8 As 52/2008-92, ze dne 29. 8. 2008, č. j. 5 As 10/2008-103, nebo ze dne 19. 8. 2011, č. j. 5 As 58/2011-141).

17. Proti tomu, že nebyla vzata jako účastnice správního řízení, čímž byla dotčena na svých procesních právech, se může bránit pouze žalobkyněb). Naopak žalobcia) přísluší námitky proti věcné správnosti a zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí, případně proti porušení jeho procesních práv ve správním řízení. Nemůže však namítat zásah do procesních práv žalobkyněb), srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2017, č. j. 9 Azs 214/2017-58. Vzhledem k tomu, že žaloba žalobkyněb) byla odmítnuta, soud se nemohl pouze na základě žaloby žalobcea) zabývat otázkou, zda měla být žalobkyněb) účastníkem řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty žalobcea). O ostatních žalobních námitkách žalobcea) soud uvážil následovně.

18. Podle § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců žalovaný zruší platnost zaměstnanecké karty mimo jiné z důvodů uvedených v § 37. Podle § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců je přitom jedním z těchto důvodů i skutečnost, že cizinec byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. Jestliže žalovaný zjistí, že cizinec takový úmyslný trestný čin spáchal, nedisponuje v tomto ohledu žádným správním uvážením, a platnost zaměstnanecké karty bez dalšího zruší (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2008, č. j. 7 As 21/2008-101, a ze dne 27. 1. 2012, č. j. 8 As 34/2011-85).

19. V projednávané věci žalobcea) pobýval na území České republiky na základě zaměstnanecké karty a následně spáchal úmyslný trestný čin, za nějž byl pravomocně odsouzen shora uvedeným trestním příkazem. Žalovaný tudíž v souladu s citovanými ustanoveními zákona o pobytu cizinců dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro zrušení platnosti zaměstnanecké karty žalobcea). Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že žalobcea) uhradil uložený peněžitý trest, neboť s touto okolností zákon nespojuje žádný pro žalobce relevantní následek.

20. V případě zrušení oprávnění k pobytu dle § 37 odst. 1 písm. a) zákon o pobytu cizinců nestanoví žalovanému povinnost zabývat se dopady tohoto rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce ve smyslu § 174a téhož zákona (a to na rozdíl od případů zrušení pobytového oprávnění z důvodů uvedených v § 37 odst. 2 téhož zákona). Judikatura nicméně dovodila, že i v případech, kdy zákon o pobytu cizinců povinnost posuzovat přiměřenost rozhodnutí dle kritérií obsažených v § 174a nestanoví, připadá v úvahu přímá aplikace čl. 8 Úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod, který zakotvuje právo na respektování soukromého a rodinného života. Aby však žalovanému vznikla povinnost zabývat se přiměřeností svého rozhodnutí z pohledu čl. 8 Úmluvy, musí cizinec vznést konkrétní námitku nepřiměřenosti zásahu do soukromého či rodinného života. Teprve pak se správní orgán s touto námitkou musí vypořádat, pokud není na prvý pohled nemyslitelná (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2020, č. j. 10 Azs 256/2019-39, publ. podč. 3990/2020 Sb. NSS). Pokud by rozhodnutí mohlo mít dopad na nezletilé děti cizince, pak v souladu s principem nejlepšího zájmu nezletilého dítěte má žalovaný též povinnost sám zjistit potřebné skutečnosti pro řádné posouzení přiměřenosti svého rozhodnutí z pohledu čl. 8 Úmluvy. I v tomto případě se však žalovaný musí o existenci nezletilého dítěte cizince hodnověrně dozvědět. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2022, č. j. 5 Azs 230/2020-43).

21. V projednávané věci podal žalobcea) dne 4. 5. 2023 vyjádření k podkladům rozhodnutí. V něm mimo jiné uvedl, že na území České republiky žije ve společné domácnosti s manželkou – žalobkyníb), která je rovněž držitelkou zaměstnanecké karty. Oba žalobci na území České republiky pracují, mají zde vytvořené sociální a společenské zázemí a jsou zcela integrováni do české společnosti. S ohledem na plnou integraci a úzké vazby žalobců na území České republiky není absolutně reálné, aby žalobcea) realizoval buď sám nebo s manželkou společný život v zemi původu. V případě zrušení platnosti zaměstnanecké karty žalobcea) by došlo k intenzivnímu a nepřiměřenému zásahu do života obou žalobců. K vyjádření žalobcea) připojil kopii oddacího listu.

22. Žalovaný ve svém rozhodnutí s odkazem na § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců a judikaturu správních soudů konstatoval, že mu nepřísluší zabývat se přiměřeností rozhodnutí ve vztahu k soukromému a rodinnému životu žalobcea), přestože má na území České republiky rodinné vazby (manželku, vizs. 4 a 5 napadeného rozhodnutí). Dále pak (vizs. 7 rozhodnutí) žalovaný uvedl, že žalobcea) netvrdil žádné skutečnosti, pro něž by bylo nutno posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí do jeho soukromého nebo rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy.

23. Žalovaným uváděná judikatura správních soudů byla překonána rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2020, č. j. 10 Azs 256/2019-39, a ze dne 11. 11. 2022, č. j. 5 Azs 230/2020-43, citovanými výše. Závěr žalovaného na s. 7 jeho rozhodnutí pak zjevně nemá oporu ve správním spisu, neboť žalobce ve svém vyjádření ze dne 4. 5. 2023 uvedl konkrétní skutečnosti, které podle něj svědčí o nepřiměřených dopadech rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Pokud se žalovaný odmítl těmito skutečnostmi zabývat a neodpověděl na námitky žalobcea), je jeho rozhodnutí v tomto ohledu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

24. Zbývající námitky žalobcea) soud důvodnými neshledal. Čl. 1 Protokoluč. 7 k Úmluvě zní následovně:

a) uplatnit námitky proti svému vyhoštění;

b) dát přezkoumat svůj případ;

c) dát se zastupovat za tímto účelem před příslušným úřadem nebo před osobou nebo osobami tímto úřadem určenými.

25. Pokud jde o vycestování žalobce na Ukrajinu, pak jak již uvedl žalovaný, prakticky celé území Ukrajiny se pravidelně stává cílem ruských raketových či leteckých útoků, které cílí i na civilní infrastrukturu. Nucené vycestování žalobce zpět na území Ukrajiny by proto nyní bylo jednoznačně v rozporu s čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tato ustanovení „je třeba pod úhlem mezinárodněprávní zásady ‚non–refoulement‘ vykládat tak, že stanoví závazek České republiky nevystavit žádnou osobu, jež podléhá její jurisdikci, újmě, která by spočívala v ohrožení života či vystavení mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, a to např. tím, že bude vyhoštěna či v důsledku jiných okolností donucena vycestovat do země, kde by jí taková újma hrozila“ (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/2013 – 46). Žalobcea) však není tímto rozhodnutím přímo nucen opustit území České republiky, a může získat jiný titul k pobytu, jak uvádí též žalovaný. Na těchto závěrech žalovaného soud nespatřuje nic rozporného nebo nepřezkoumatelného. Jinými slovy válka na Ukrajině není důvodem pro zastavení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty žalobcea), nýbrž překážkou jeho nuceného vycestování do této země.

V. Závěr a náklady řízení

26. Žalobu žalobkyněb) soud odmítl pro nedostatek podmínky řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

27. Žalobní námitku žalobcea) soud shledal důvodnou, a proto rozhodnutí žalovaného zrušil, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, v němž je vázán právním názorem soudu [§ 76 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 78 odst. 4 a 5 s. ř. s.].

28. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyníb) a žalovaným soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

29. Podle § 9 odst. 3 věta třetí zákonač. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, platí, že byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Soud proto rozhodl, že po právní moci usnesení o odmítnutí žaloby bude žalobkynib) zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč vrácen. Současně soud žalobkynib) vyzval, aby soudu sdělila číslo bankovního účtu, na nějž může být soudní poplatek vrácen.

30. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcema) a žalovaným bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobcea) dosáhl v řízení o žalobě plného úspěchu, a proto má právo na náhradu nákladů řízení.

31. Náklady žalobcea) jsou tvořeny odměnou jeho zástupkyně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhláškyč. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí při zastupování dvou účastníků částku 2 480 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 12 odst. 4 advokátního tarifu]. Dále žalobcia) náleží náhrada hotových výdajů jeho zástupkyně v paušální výši 300 Kč za každý úkon právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Vzhledem k tomu, že úkony v řízení byly činěny společně za oba žalobce, přísluší žalobcia) náhrada poloviny hotových výdajů, tj. částka 300 Kč. K tomu soud připočetl náhradu za daň z přidané hodnoty, kterou je zástupkyně žalobcea) povinna odvést z odměny a náhrad ve výši 1 104,60 Kč (§ 57 odst. 2 s. ř. s.) a zaplacené soudní poplatky za žalobu ve výši 3 000 Kč a za návrh na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč. Celkem tedy žalobcia) na náhradě nákladů řízení náleží částka ve výši 10 364,60 Kč. Soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobcea) v přiměřené lhůtě.

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 5. září 2023

Mgr. Petr Šebekv. r. ⟪LB:lb_001⟫ předseda senátu