KSBR 41 A 24/2022-103

41 A 24/2022-103

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: Milion Chvilek, z. s. IČ: 06760538 Koněvova 289/3, 130 00 Praha 3 – Žižkov zastoupen Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem tř. kpt. Jaroše 1844/28, 602 00 Brno proti žalovanému: Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí Kounicova 688/26, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2022, č. j. UDH-00426/2022, takto:

I. Organizace dobrovolníků nenaplňuje znaky volební kampaně pro chybějící znak (obvyklé) úplatnosti jejich činnosti (§ 16 odst. 1 zákonač. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky).; II. Porušení registrační povinnosti tzv. třetí osoby, která se zúčastní volební kampaně, automaticky neznamená vznik přestupkové odpovědnosti podle § 16h odst. 1 písm. a) zákonač. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky. Protiprávní čin spočívající v neregistrované účasti třetí osoby ve volební kampani musí být i společensky škodlivý (§ 5 zákonač. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Tento znak naplní jen neregistrovaná kampaň třetí osoby, která reálně naruší zájem na prevenci obcházení výdajových limitů stanovených v § 16e odst. 8 zákona o volbách do Parlamentu České republiky.

Při absenci dolní hranice zákonného výdajového limitu proto musí Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí v každé konkrétní věci zkoumat, zda částka vynaložená na neregistrovanou volební kampaň třetí osoby opravdu narušila uvedený zájem na prevenci obcházení výdajových limitů.; III. Prezentace vlastních politických názorů na vlastních webových stránkách není volební kampaní ve smyslu § 16 odst. 1 zákonač. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky.

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2022, č. j. UDH-00426/2022, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19.456 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. Antonína Továrka, advokáta se sídlem tř. kpt. Jaroše 1844/28, 602 00 Brno.

I. Podstata věci

Spolek Milion Chvilek dostal od Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí pokutu. Uplatňoval podle úřadu svobodu politického projevu před sněmovními volbami, aniž by mu to zákon povoloval. Měl se totiž předtím zaregistrovat jako tzv. třetí osoba. Zákon za takovou třetí osobu považuje každého, kdo se hodlá volební kampaně účastnit bez vědomí kandidujících. Podle úřadu spolek registrační povinnost měl, nesplnil ji a tím spáchal přestupek. Spolek však nyní namítá, že se na něj registrační povinnost nevztahovala. Jeho aktivity, které posilují a chrání principy demokratické společnosti, nebyly podle spolku volební kampaní. Rozhodnutí úřadu proto spolek vnímá jako porušení své svobody projevu.

Soud se zaměřil na to, zda rozhodnutí úřadu tváří v tvář námitkám spolku a souvisejícím zákonným, ústavním i lidskoprávním požadavkům obstojí. Neobstálo.

II. c) Důvody pro výměru uložené pokuty

V závěru se již žalovaný zaměřil jen na výměru pokuty. Ke kritériu významu zákonem chráněného zájmu, který žalobce porušil, žalovaný uvedl, že jde o zájem na transparentnosti volební kampaně. Závažnost tohoto přestupku se v obecné rovině odráží v sazbě pokuty, která činí 10.000 až 100.000 Kč. K významu a rozsahu následku prvního přestupku žalovaný zmínil, že ho považuje za závažný. Zejména z hlediska počtu dobrovolníků, které žalobce využil v kampani, a množství rozšiřovaných letáků. Ve spojení s chatbotem a informacemi na stránkách žalobce mohla takto vedená volební kampaň ovlivnit značné množství voličů. Závažnost přestupku vyplývá i z rozsahu finančních prostředků, které žalobce po zveřejnění kandidátních listin vynaložil za zboží a služby, které souvisely s volební kampaní. Za spíše závažný žalovaný považoval i skutkyč. 5 a č. 6. Jakákoli osoba (a potažmo volič) měla právo vědět, kdo je zadavatel a kdo zpracovatel.

Žalobce zdůrazňoval, že účelem jeho činnosti je podpora a kultivace demokratické kultury, občanské angažovanosti a veřejné diskuse. Od svého vzniku se věnuje konstruktivní kritice politických subjektů. Především těch, které svým jednáním popírají předpoklady funkčního právního státu a ústavně zakotvené demokratické principy. Žalobce se ve své činnosti zaměřuje na formování společnosti ve světle hodnot laskavosti, odvahy a kritického myšlení. Varuje před ohrožením demokracie a hledá cesty, jak mu čelit. Veřejně poukazoval na demokratické předpoklady, které vládnoucí politické subjekty nedodržovaly, jako jsou nezávislost justice, dělba moci ve státě, střet zájmů osob s rozhodovacími pravomocemi, nezávislost a svoboda médií a celkové respektování principů právního státu.

Aktivita žalobce je dlouhodobá. Nemění se v čase a intenzitě. Konzistentnost dokládal přehledem nákladů vynaložených na všechnu jeho činnost. Financování žalobce stojí na dobrovolných příspěvcích soukromých dárců. Účetnictví žalobce za roky 2019 a 2020 zkontroloval nezávislý auditor. Neměl výhrady. Celkové náklady na běžnou činnost za prvních 10 měsíců roku 2021 byly v téměř identické výši jako za prvních 10 měsíců roku 2020. Výraznější nárůst výdajů mezi roky 2019 a 2020 způsobil pouze rozvoj spolku, jeho profesionalizace a rozšíření spektra činností. Aktivita žalobce tedy není nahodilá. Ani negraduje pouze v období volební kampaně. Žalobce reaguje na aktuální dění a politickou situaci. Svým projektem Volím změnu pouze informoval voliče o nadcházejících volbách.

Žalobce se také vyjádřil ke všem skutkům, ve kterých žalovaný spatřoval přestupek. K označení svých plakátů a letáků informací o zadavateli a zpracovateli v rámci skutkuč. 4 namítl, že postupoval podle zákona o regulaci reklamy. Vyjádření žalovaného k námitkám žalobce

Podle žalovaného institut registrace třetích osob směřuje k větší transparentnosti volební kampaně. V průběhu volební kampaně požádaly o registraci některé jiné dlouhodobě fungující spolky, jejichž předmět činnosti připomíná předmět činnosti žalobce. Žalovanému nepříslušelo hodnotit, zda došlo vyhlášením voleb ke zneužití pravomoci prezidenta republiky. Nevytýkal totiž žalobci skutky, ke kterým došlo před 24. 8. 2021, tedy před zveřejněním kandidátních listin. Dlouhodobá povaha činnosti jakékoliv právnické osoby nemá vliv na to, zda by měla požádat o registraci. Podstatné je jen to, zda hodlá vstoupit do volební kampaně.

Ke skutkuč. 1 a organizaci dobrovolníků žalovaný zdůraznil, že smyslem kontaktní kampaně bylo přesvědčit co nejširší okruh potencionálních voličů, aby dali svůj hlas některé ze dvou koalic. Jedná se o legitimní postup. Byla však pro něj potřeba registrace. Ke skutkuč. 2 a facebookovému chatbotu žalovaný vysvětloval, že je podstatné, zda se využíval po zaregistrování kandidátních listin.

U skutkuč. 3 a článku proti Ing. Andreji Babišovi žalovaný argumentoval, že ohledně data jeho zveřejnění (19. 12. 2020) platí totéž, co u chatbotu. Jestliže někdo hodlá veřejně prezentovat svá sdělení, která mají povahu volební kampaně, i po registraci kandidátních listin, pak svoje aktivity musí přizpůsobit zákonným požadavkům pro registrované třetí osoby. Podle žalovaného nelze sdělení zveřejněné na internetových stránkách https://milionchvilek.cz/10-duvodu (tehdejší podoba stránky je zde: https://tinyurl.com/5788b94m) považovat za blog ve smyslu „webového zápisníku“, na který podle vlastních slov žalovaného v jiné věci volební zákon nedopadá. Článek proti Ing. Andreji Babišovi představuje sdělení v neprospěch kandidáta kandidujícího politického hnutí, za které se poskytla nebo obvykle poskytuje úplata.

V případě skutkuč. 4 a letáků s plakáty žalovaný zmínil, že podle svého obsahu naplňovaly znaky volební kampaně. Nedá se říci, že by označení plakátů informací o zadavateli a zpracovateli svědčilo jen o tom, že se žalobce řídil zákonem o regulaci reklamy. Zákon o regulaci reklamy neukládá zadavateli, aby informaci o zadavateli a zpracovateli umístil na reklamní sdělení.

Ke skutkůmč. 5 a č. 6 – tedy chybějícímu označení zpracovatele a zadavatele – žalovaný uzavřel, že nestačí, pokud je v zápatí webové stránky jako provozovatel žalobce, byť se jedná o jeho vlastní platformu. Z hlediska transparentnosti volební kampaně nehraje roli pouze osoba zadavatele, ale též zpracovatele. Ze stránek žalobce vyplývá, že autorem grafické podoby stránek je studio EverythingDesign, avšak z podoby označení (designed by EverythingDesign) není tato skutečnost zřejmá. Žalovaný takové označení považuje za nedostatečné. Stránky některých kandidujících subjektů sice informaci o zadavateli a zpracovateli neobsahují. Tato povinnost ovšem dopadá pouze na období regulované volební kampaně.

Žalobce měl na webové stránce https://volimzmenu.cz/ odkaz (tehdejší podoba stránky je zde: https://tinyurl.com/vutmvw96), po jehož rozkliknutí se zájemci otevřela aplikace Messenger napojená na účet na Facebooku. Následně se uživatel zapojil do konverzace s automatem (chatbotem). Dostal mimo jiné informaci o tom, koho by měl volit. Nebo jak se může zapojit do kampaně, jejímž cílem je ovlivnit výsledek voleb. A jak žalobci finančně přispět. Jde o profesionálně vytvořený informační produkt. Využívá i fotografie známých osobností. K nákladům na pořízení tohoto komunikačního nástroje Benjamin Roll v rozhovoru pro DVTV poznamenal, že „několik desítek tisíc stálo zaplacení lidí, kteří to programovali.“

Žalovaný si chatbot dne 27 8. 2021 vyzkoušel. V rozhodnutí cituje některá jeho konkrétní tvrzení, ze kterých plyne podpora pro koalice SPOLU a Piráti a Starostové. Tvrzení v chatbotu se naopak vyslovují v neprospěch hnutí ANO 2011 a jeho kandidáta Ing. Andreje Babiše, hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) a strany Komunistická strana Čech a Moravy. Žalobce propagoval chatbot za úplatu na Facebooku formou opakované propagace profilu Volím změnu. Jednalo se tedy o volební kampaň.

Skutekč. 3 – Publikace článku proti Ing. Andreji Babišovi na webové stránce žalobce

Žalovaný zjistil na žalobcově stránce https://milionchvilek.cz/10-duvodu (tehdejší podoba stránky je zde: https://tinyurl.com/5788b94m), že obsahuje sdělení v neprospěch kandidáta hnutí ANO 2011 Ing. Andreje Babiše. Mělo podobu 10 důvodů, proč by Ing. Andrej Babiš neměl být premiérem: (1) Andrej Babiš je zodpovědný za nezvládnutí pandemie koronaviru v České republice; (2) Jeho střet zájmů poškozuje všechny občany ČR; (3) Čelí trestnímu stíhání a sám obcházel placení daní; (4) Vlastní podstatnou část médií, což znemožňuje nezávislou kontrolu jeho politických kroků; (5) Ovlivňuje státní instituce ve svůj prospěch; (6) Prosazuje v politice zájmy velkého agrobyznysu, který narušuje zdraví české krajiny a vyhání lidi z venkova; (7) Před vstupem do politiky byl kmotrem; (8) Nikdy nedokázal vysvětlit, jak zbohatl; (9) Má za sebou minulost agenta Státní bezpečnosti; (10) Nerespektuje demokratická pravidla a instituce. Po kliknutí na jednotlivá tvrzení se objevilo jejich bližší odůvodnění.

Žalovaný z hlediska naplnění skutkové podstaty přestupku zkoumal, zda tato tvrzení naplňovala znaky volební kampaně. Směřovala proti kandidátovi kandidujícího subjektu. Mohla negativně ovlivnit rozhodování voličů. Byla na webových stránkách, které měly profesionální grafiku. Představovala proto sdělení v neprospěch kandidáta Ing. Andreje Babiše, za které žalobce poskytl úplatu, resp. se za něj obvykle úplata poskytuje. Jednalo se tedy o volební kampaň.

Skutekč. 4 – Rozšiřování volebních plakátů a letáků

Žalovaný obdržel v září 2021 podnět s upozorněním na plakáty žalobce s výrazným nápisem „BUDOU VOLBY! CO VY NA TO?“. Měly podtitul: „Žádná strana není ideální, ale tentokrát je snadnější si vybrat.“ A obsahovaly text: „Koalice Piráti a Starostové a koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) se veřejně zavázaly: Nedopustit, aby politici ovlivňovali veřejnoprávní média. Posílit nezávislost soudů, aby se každému měřilo stejným metrem. Odmítnout jakoukoliv vládní spolupráci s ANO, extremisty a komunisty. To jsou první kroky na cestě ke změně.“ V dolní části plakátu byl QR kód, který odkazoval na web https://volimzmenu.cz/. Plakáty byly na veřejných plakátovacích plochách v Příbrami. Stejné plakáty a letáky získal žalovaný při své úřední činnosti v čajovně Za Zrcadlem v Brně.

Plakáty i letáky obsahovaly informaci o žalobci coby zadavateli a zpracovateli. Sám tedy považoval jejich rozšiřování za volební kampaň. Z transparentního účtu žalobce vyplynulo, že dne 1. 9. 2021 uhradil 29.480 Kč za 10.000 plakátů a 32.000 letáků. Dne 2. 9. 2021 uhradil 57.750 Kč za 135.000 plakátů a letáků. A dne 21. 9. 2021 zaplatil ve dvou platbách (38.250 Kč a 42.350 Kč) za 100.000 plakátů a letáků. Další finanční prostředky uhradil za grafické zpracování, distribuci a výlep. Letáky a plakáty měly podle žalovaného povahu agitace ve prospěch kandidujících koalic SPOLU a Piráti a Starostové. Žalobce za ně poskytnul úplatu. Jednalo se tedy o volební kampaň.

Skutkyč. 5 a 6 – Chybějící informace o zadavateli a zpracovateli na webových stránkách žalobce

Podle § 16 odst. 6 volebního zákona musí propagace nebo volební agitace šířená prostřednictvím komunikačních médií obsahovat informaci o jejich zadavateli a zpracovateli. To platí i pro sdělení v neprospěch kteréhokoliv z kandidujícího subjektů a jejich kandidátů. Je pak přestupkem, pokud osoba nezajistí, aby taková propagace nebo volební agitace či sdělení v neprospěch kandidujících subjektů obsahovaly informaci o zadavateli a zpracovateli.

Žalobce označil informací o zadavateli a zpracovateli pouze letáky a plakáty. Sdělení dostupná na webových stránkách https://volimzmenu.cz/ (tehdejší podoba stránky je zde: https://tinyurl.com/vutmvw96) a https://milionchvilek.ez/10-duvodu (tehdejší podoba stránky je zde: https://tinyurl.com/5788b94m) naplňují znaky volební kampaně. Šíří se prostřednictvím komunikačního média. Měly mít označení informací o zadavateli a zpracovateli, což se nestalo.

Účel použité právní úpravy a časový rozměr jejího použití podle žalovaného

Po vymezení skutkového základu věci se žalovaný v téže části rozhodnutí věnoval smyslu a účelu použité právní úpravy a časovému rámci jejího použití v této věci. Podle žalovaného není smyslem právní úpravy omezit svobodu projevu. Je jím větší transparentnost volební kampaně. Veřejnost se může seznámit s financováním třetí osoby skrze transparentní volební účet a označené volební materiály. Registrace je zdarma a žalovaný ji vyřizuje obratem. Nepředstavuje proto překážku.

K časovému hledisku registrační povinnosti žalovaný poznamenal, že se až od okamžiku registrace kandidátní listiny kandidujících subjektů mohou potenciální třetí osoby dozvědět, že mají povinnost se registrovat. Třetí osoba se proto může dopustit přestupku podle § 16h odst. 1 písm. a) volebního zákona až po zveřejnění registrace kandidujících subjektů.

III. Obsah žaloby

Podle žalobce žalovaný hodnotil pouze nesplnění formálních podmínek vymezených ve volebním zákoně, aniž by zohlednil základní hodnotové pilíře demokratické volební soutěže. Chybně vyložil právo na svobodu projevu žalobce. V rozporu se svým tvrzením hodnotil jeho jednání žalobce před zveřejněním kandidátních listin. Žalobce také namítá, že předčasným vyhlášením voleb prezident republiky zneužil svou pravomoc.

Žalobce v úvodu žaloby popisuje své poslání. Chce chránit principy demokratické společnosti, která ctí lidskoprávní hodnoty. Nechce podporovat politické subjekty. Od založení je veškerá jeho činnost kontinuální. Odpovídá vymezeným cílům. Nemá charakter volební kampaně. Žalovaného zajímá jen formální stránka činnosti žalobce. Rezignoval na hodnocení jejího hodnotového obsahu, který je v demokratické společnosti důležitý. Jednání žalobce před volbami pouze navazovalo na jeho předchozí dlouhodobé a jednotně zaměřené aktivity. Cílem bylo jen informovat veřejnost o nadcházejících volbách.

Žalobce dále popisuje význam svobody projevu. Veřejná média a veřejně vystupující subjekty, které podávají veřejnosti relevantní informace ohledně politického vývoje a jednání politických činitelů, vystupují jako tzv. hlídací psi demokracie. Jejich omezování vede k neobjektivní informovanosti lidí. Může vést k totalitě. Podle žalovaného institut registrace třetích osob přispívá k větší transparentnosti volební kampaně. S tím žalobce souhlasí. Současně ale namítá, že je nepřiměřený. Zejména pokud vede k limitaci svobodného vyjadřování občanské iniciativy, která dlouhodobě analyzuje a komentuje činnost politických subjektů. Pokud by se žalobce musel registrovat, musel by se podřídit limitům a povinnostem plynoucím z volebního zákona a upravit tak své vystupování a jednání.

Žalobce dodává, že vyhlášení voleb více než devět měsíců před jejich konáním je zneužitím této pravomoci prezidenta republiky. Žalovaný sice tvrdí, že kladl žalobci za vinu pouze jednání po dni zveřejnění kandidátních listin. Ve skutečnosti však hodnotil i stav vyvolaný událostmi před uvedeným datem, či dokonce před datem vyhlášení voleb. V současné době zahlcené informacemi je více než žádoucí, aby občanské iniciativy prosazující morální hodnoty a demokratické principy veřejně vyjádřily kritický názor na vystupování politických subjektů a upozorňovaly na možné dezinformace či taktizování. Není přípustné, aby tyto iniciativy potlačovaly či upravovaly svoji činnost jen z důvodu vyhlášení voleb a následného zveřejnění kandidátních listin. Neodpovídalo by to jejich poslání a funkci v právním státu.

Pokud jde o organizaci dobrovolníků (skutekč. 1), podle žalovaného šlo o agitaci ve prospěch kandidujících politických subjektů. Dobrovolníci ale měli představovat jen prostředek komunikace pro sdělení argumentů vyplývajících z odborné práce spolku. Žalobce zdůrazňuje, že organizace dobrovolníků byla pouze jedním z prostředků jeho veřejného projevu v komplexním projektu Volím změnu. Jeho jednotícím záměrem bylo informovat o probíhajících volbách, upozornit na možné nežádoucí závěry pro demokratickou společnost a na morální kvality jednotlivých subjektů i hodnoty, kterými se řídí.

Dalším z prostředků projektu Volím změnu vytvořeným za účelem propagace voleb a témat kritických pro kvalitu demokratické společnosti, byl facebookový chatbot (skutekč. 2). Jeho záměrem nebylo podpořit jakýkoliv kandidující subjekt. Žalobce suploval nedostatečnou činnost jiných – mnohdy tendenčních – médií. Žalovaný nepřikládá žádnou relevanci datu zveřejnění chatbota. Žalobce ho zveřejnil již 1. 7. 2021, tedy téměř dva měsíce před zveřejněním kandidátních listin. Jednání žalobce pouze potvrzuje, že neměl záměr se účastnit volební kampaně. Chtěl kriticky informovat veřejnost.

Článek týkající se Ing. Andreje Babiše (skutekč. 3) žalobce zveřejnil již 19. 12. 2020. Tedy před vyhlášením voleb a sedm měsíců před zveřejněním kandidátních listin. Nelze mu vytýkat veřejné vyjadřování k jednáním konkrétního politického subjektu v době, která předchází začátku volební kampaně. Volební zákon nikomu neukládá povinnost odstranit dříve uveřejněný obsah, protože by tím mohl zasáhnout do budoucí volební kampaně. Vzhledem k době zveřejnění a počtu čtenářů se žalobce domnívá, že by odstranění textu těsně před volbami stejně nemělo relevanci.

Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že text týkající se Ing. Andreje Babiše není blogem. Současnými blogy nejsou jen „webové zápisníky“, jak tomu bylo v počátcích formování tohoto způsobu (sebe)prezentace před cca 15 lety. Dnes lze za blog považovat jak popis dovolené, recept, recenzi nebo vyjádření názoru s prokliky na podrobnější informace.

Pokud jde o rozšiřování plakátů a letáků (skutekč. 4), šlo rovněž o komunikační prostředky projektu Volím změnu. Cílem opět bylo propagovat volby a posílit informovanost občanů. Plakáty a letáky primárně upozorňovaly na samotné konání voleb a artikulovaly důležitost účasti v nich. Až sekundárně seznamovaly adresáta s výsledky činnosti žalobce. Označení letáků a plakátů informací o zadavateli a zpracovateli, neznamená, že jejich distribuce je volební kampaní. Žalobce se řídil zákonem o regulaci reklamy.

Žalovaný trvá na skutečnosti, že žalobce porušil povinnost označit své stránky informacemi o zadavateli a zpracovateli (skutkyč. 5 a 6). Na webové stránky žalobce nelze paušálně vztahovat volební zákon. Na obou stránkách se v jejich zápatí uvádí, že provozovatelem je právě žalobce. Jejich obsah je pod jeho kontrolou. Žalobce se volební kampaně neúčastnil, tudíž se ani jeho vlastní internetová platforma nemohla stát jejím prostředkem. Navíc žalobce zřídil své stránky nezávisle na kýmkoli vedené volební kampani. Žalobce je dlouhodobě činný na internetu a sociálních sítích. Běžnému uživateli internetu musí být ze sousloví designed by EverythingDesign zřejmé, že grafickým zpracovatelem stránek je právě toto studio.

IV. Vyjádření žalovaného k žalobě

Samotná skutečnost, že žalobce vykonával své činnosti před začátkem volební kampaně neznamená, že na něj po tomto okamžiku nedopadaly povinnosti podle volebního zákona. Tvrzení žalobce, že volební kampaň nevedl, žalovaný vyvrátil. Bylo jeho povinností svoji dlouhodobou činnost přizpůsobit, aby odpovídala požadavkům zákona. Nejednalo se pouze o informování o nastávajících volbách, jak tvrdí. Jednoznačně podporoval koalice SPOLU a Piráti a Starostové.

Žalovaný se nezaměřil pouze na formální nedodržení povinnosti registrace. Činnost žalobce hodnotil v kontextu zákonného vymezení volební kampaně podle § 16 odst. 1 volebního zákona. Do předmětu řízení zahrnul pouze ty činnosti, které naplňovaly definici volební kampaně. Úprava registrovaných třetích osob se uplatňuje až od zveřejnění rozhodnutí o registraci kandidátních listin. Žalovaný se zabýval jen následným jednáním žalobce (byť s ním započal dříve). Diskuse o zneužití pravomoci prezidenta republiky je irelevantní.

Zapojení dobrovolníků (skutekč. 1) nebylo pouze prostředkem komunikace pro sdělení argumentů vyplývajících z odborné práce žalobce. Smyslem kontaktní kampaně bylo přesvědčit co nejširší okruh potenciálních voličů, aby dali svůj hlas některé ze dvou koalic. Je třeba, aby takovéto volební kampani předcházela registrace.

Tvrzení žalobce ve vztahu k facebookovému chatbotu (skutekč. 2) neodpovídají obsahu jeho komunikace. Na povinnost požádat o registraci nemělo vliv, že ke zveřejnění chatbotu došlo již 1. 7. 2021. Podstatné je, že ho žalobce provozoval i po zveřejnění rozhodnutí o registraci kandidátních listin po zbytek volební kampaně.

Pokud jde o tvrzení proti Ing. Andreji Babišovi (skutekč. 3), žalovaný žalobci pouze vytýkal, že pokud ho na svých stránkách hodlal ponechat i v regulovaném období, měl požádat o registraci.

Žalovaný dále nesouhlasí, že by plakáty a letáky (skutekč. 4) jen konfrontovaly čtenáře se samotnou skutečností konání voleb. Podle názoru žalovaného je evidentní, že se jedná o agitaci ve prospěch kandidujících koalic SPOLU a Piráti a Starostové.

Ke skutkůmč. 5 a 6 a tvrzení žalobce, že ze sousloví designed by EverythingDesign je zřejmé, kdo je grafickým zpracovatelem stránek, žalovaný uvádí, že ekonomický subjekt s tímto názvem neexistuje. Na stránkách http://everythingdesign.cz (viz dřívější podobu stránek: https://tinyurl.com/5t8sa5pf) jsou kontaktní údaje včetně IČ, pod nímž má v administrativním registru ekonomických subjektů registraci podnikající fyzická osoba s obchodní firmou Jakub Šimandl. Tvrzení, že zpracovatelem stránek je studio EverythingDesign, je zavádějící.

V. Nález Ústavního soudu k použité právní úpravě a vyjádření obou stran k němu Shrnutí nálezu Ústavního soudu

Soud řízení o žalobě v červnu 2022 přerušil. Před Ústavním soudem totiž na návrh volebního senátu Nejvyššího správního soudu probíhalo řízení o kontrole ústavnosti § 16 odst. 2 a § 16h odst. 1 písm. a) volebního zákona. Tato ustanovení se použijí i v této věci. Ústavní soud návrh volebního senátu zamítl nálezem sp. zn. Pl. ÚS 92/20 ze dne 11. 4. 2023 („dubnový nález Ústavního soudu“).

Jádro věci Ústavní soud vysvětloval slovy, že „[t]ak jako každá soutěž i volební soutěž (…) vyžaduje, aby bylo stanoveno, v jaké době se soutěží, kdo je soutěžícím (kandidující subjekty), kdo se na soutěži podílí (a v jakém dresu) a kdo nakonec vynáší verdikt.“ Proto se podle Ústavního soudu „obecná pravidla, principy a standardy právní úpravy i záruk svobody projevu jako takové musejí přizpůsobit účelu této soutěže, která není bez jasně stanovených pravidel a omezení v demokratickém právním státě myslitelná.“ (bod 40 dubnového nálezu Ústavního soudu; upravil a zvýraznil krajský soud). Ústavní soud dodal, že daná úprava představuje „obsahově neutrální (…) úpravu svobody projevu, neboť po registrující se třetí osobě se nepožaduje přiznání ‚barvy‘, ani (jako před rokem 1989) [volební zákon] výslovně nestanoví, že účastník volební kampaně může agitovat pouze za předem určeného kandidáta. (…). Rozhodující jsou (…) ‚výdaje‘, tedy kontrola výše výdajů (‚za úplatu‘), kterou blíže definuje § 16e odst. 7 [volebního zákona]. (…).“ (bod 48 dubnového nálezu Ústavního soudu; upravil a zvýraznil krajský soud).

Z volebního zákona podle dubnového nálezu Ústavního soudu plyne „nepochybně zákaz ‚úplatné‘ (…) účasti na volební kampani (…). Účelem napadené právní úpravy tak je dohled nad tím, ‚za co‘ se účastním (když je to financováno podle § 16e dost. 7 [volebního zákona]), nikoli ‚za koho‘. To, že to bude za některé z kandidujících subjektů, nebo proti některému z nich, by měl dát rozum a ústavně souladný výklad lege artis, (…). Ústavní soud též v této souvislosti zdůrazňuje potřebu použití (zdravého) rozumu při výkladu § 16e odst. 9 (zejména in fine) a § 16e odst. 10 [volebního zákona], kde je (…) výklad započitatelných částek a výčet předpokládaných forem účasti na volební kampani (…).“ (bod 51 dubnového nálezu Ústavního soudu; upravil a zvýraznil krajský soud).

Ústavní soud dále zdůraznil, že účelem § 16 odst. 2 a § 16h odst. 1 písm. a) volebního zákona „je regulace volební soutěže vedené za pomoci finančních prostředků a tím obcházení limitů pro výdaje na volební kampaň, nikoli zabránit vyjadřování názorů na kandidáty jiným způsobem (…). Incidentní případ, na jehož základě se navrhovatel obrátil na Ústavní soud, však není takovým případem, nicméně potřebu nejen ústavně souladného, ale i rozumného výkladu předmětných ustanovení [volebního zákona] třeba připomenout, protože v jiné skutkové konstelaci by tato úprava nemusela obstát.“ (bod 58 dubnového nálezu Ústavního soudu; upravil a zvýraznil krajský soud). Ústavní soud z toho důvodu „nevylučuje možnost přezkumu jejich ústavnosti na základě nových nebo dalších argumentů, které v řízení (…) nebyly vzneseny nebo zváženy.“ (bod 84 dubnového nálezu Ústavního soudu).

Při hodnocení napadené právní úpravy z hlediska jejího zásahu do svobody projevu každopádně Ústavní soud považoval za „určující tu skutečnost, že předmětné regulaci nepodléhá jakákoliv podoba volební kampaně vedené třetími osobami, ale pouze taková propagace, za kterou se poskytne nebo obvykle poskytuje úplata, přičemž výdaje (ne názory) je třeba evidovat (§ 16 odst. 1 věta první in fine ve spojení s § 16e odst. 7 až 11 [volebního zákona]). Nejde tedy o zásah do jakékoliv podoby svobody projevu (…), ale pouze do takového projevu, za který dotčená osoba vynaložila finanční prostředky, tedy jednoduše řečeno někomu zaplatila (srov. § 16e odst. 9 [volebního zákona]). Z hlediska ústavně konformního výkladu pak nutno toto ustanovení [tj. ‚jakákoliv propagace (...) za které se poskytne nebo obvykle poskytuje úplata‘] vykládat tak, že jde o právní regulaci tzv. volební reklamy, tj. zejména placených inzerátů, billboardů, televizní, rozhlasové nebo novinové reklamy, placené inzerce na internetu, přímého marketingu prostřednictvím placených zaměstnanců (např. prostřednictvím telemarketingu) apod. (…).“ (bod 62 dubnového nálezu Ústavního soudu; upravil a zvýraznil krajský soud).

Podle Ústavního soudu „[z] povahy věci nepůjde o prezentaci vlastních názorů např. na veřejných shromážděních, v neplacených prostorech v médiích (např. prostřednictvím blogu nebo diskuzních fór) nebo prostřednictvím osobních profilů na sociálních sítích na internetu nebo ve formě přeposílaných hromadných e-mailů (nejde-li o placenou reklamu nebo činnost). (…).“ (bod 63 dubnového nálezu Ústavního soudu; upravil a zvýraznil krajský soud).

Ústavní soud nadto zdůraznil, že „požadavky na zapojení třetích osob jsou pouze formálního rázu (registrace u [žalovaného]), a je jim stanoven, podle Ústavního soudu, přiměřený finanční limit pro účast ve volební kampani (…).“ (bod 65 dubnového nálezu Ústavního soudu; upravil a zvýraznil krajský soud). Proto Ústavní soud navázal, „že je-li do nějaké svobody zasahováno, pak je to nikoli svoboda projevu vázaného a spojeného s finančními náklady, nýbrž svoboda informačního sebeurčení ve smyslu čl. 10 odst. 3 Listiny, kdy je po registrovaných třetích osobách již z povahy věci potřebné vyžadovat uvádění potřebných údajů (viz zejména § 16e odst. 1 až 7 [volebního zákona]) pro kontrolu dodržování [volebního zákona]. (…) Problémy (…) lze očekávat právě tam, kde by docházelo k pokusům obejít tato pravidla ať již vyhýbáním se registraci nebo vynakládáním penězi ocenitelných plnění, a tím k narušování (…) stanovených pravidel vedení volební soutěže.“ (bod 66 dubnového nálezu Ústavního soudu; upravil a zvýraznil krajský soud).

Podle Ústavního soudu platí, že „[m]ezi svobodou projevu a volební agitací je třeba respektovat rozdíly v jejich obsahu, právní povaze a účelu (…). Ve volební kampani nejde jen a pouze o svobodu vyjádření názoru v pozitivním nebo negativním smyslu (tedy svobodu se vyjádřit nebo naopak mlčet), nýbrž o získání pozornosti, vyložení programu, jehož plnění se slibuje na další volební období, získání (především) voličů, aby se k volbám dostavili a hlasovali pro určitý program ztělesněný volební stranou a zejména pro její kandidáty. Na rozdíl od svobody projevu zde je „předurčen“ účel, obsah, čas a místo volební komunikace. (…) vztah jedince a veřejné moci je regulován systémem základních práv a svobod, nikoli však jen izolovaně působícími právy a svobodami (…). Z hlediska klasifikace jejich vzájemného působení (konflikt, kolize, konkurence a kooperace) jde v případě práva na účast na správě veřejných věcí a na přístup k voleným funkcím (…) a svobody projevu (…) o vztah kooperační, kdy je svoboda projevu uplatňována v podmínkách volební soutěže, která musí mít stanovena pravidla právě z hlediska účelu, obsahu, času a místa. Je tak rozdíl mezi možností ‚jít si zakopat‘ na hřiště a mezi možností nastoupit k utkání, ve kterém musím respektovat pravidla účasti, chování, času trvání hry, barvy dresu, počtu hráčů atd.“ (bod 79 dubnového nálezu Ústavního soudu; upravil a zvýraznil krajský soud).

Podle Ústavního soudu proto „napadená ustanovení lze ústavně souladně vyložit takovým způsobem (…), že jejich aplikace [žalovaným] a správními soudy je možná v míře, ve které nebude nadměrně zasahovat do ústavně zaručených práv a svobod třetích osob. Ústavní soud (…) připomíná přímo ústavně zakotvený požadavek ústavně souladného výkladu právních předpisů zejména v oblasti právní regulace politického a volebního soutěžení (…). Tato povinnost dále plyne pro soudy i správní orgány jednak z čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 90 Ústavy, jednak ve spojení s čl. 95 odst. 2 Ústavy.“ (bod 83 dubnového nálezu Ústavního soudu; upravil a zvýraznil krajský soud).

To hlavní z dubnového nálezu Ústavního soudu pak přehledně shrnuje právní věta IV., kterou k němu Ústavní soud připojil. Podle ní je třeba § 16 odst. 2 a § 16h odst. 1 písm. a) volebního zákona „vykládat ústavně konformně, ve vazbě na jejich ústavní a legitimní cíl, stejně jako na další s nimi spjatá ustanovení volebního zákona, zejména jeho § 16 odst. 1, § 16e odst. 8 až 10. Jako forma obsahově neutrální regulace účasti ve volební kampani za pomoci finančních prostředků nemají za účel zabránit vyjadřování názorů, neboť takový výklad by nebyl ústavně konformní.“ (zvýraznil krajský soud).

Vyjádření žalovaného k dubnovému nálezu Ústavního soudu

Žalovaný uvítal, že institut registrovaných třetích osob prošel testem ústavnosti. Připomněl účel napadených ustanovení, kterým je přispět k férovosti volební soutěže. Právě tato soutěž je jádrem demokratických voleb. Bez finanční podpory je úspěch v ní stěží představitelný.

Vyjádření žalobce k dubnovému nálezu Ústavního soudu

Žalobce uvádí, že ani sám Ústavní soud není ve svém rozhodnutí jednotný. Otázku odpovídající regulace volební kampaně vnímá jako klíčovou pro fungování demokratického právního státu. Dovozuje ale novou základní svobodu projevu ve věcech politických. Žalobce nesouhlasí, že je možné svobodu projevu tímto způsobem omezit. Jen proto, že je toto omezení nezbytné kvůli zpřísnění pravidel v době volební kampaně. Ad absurdum by s rostoucím zasahováním do volební kampaně třetími osobami i prostřednictvím technologií a umělé inteligence vznikla možnost úplného omezení až cenzury projevu jen proto, aby se dosáhlo spravedlivých voleb.

Žalobce se nemůže s dubnovým nálezem Ústavního soudu ztotožnit. Napadená ustanovení volebního zákona nemají za cíl zajistit férovost volební kampaně. Takovou vlastnost mohou volební kampani propůjčit jen a pouze její aktéři. Žalobce chápe dubnový nález Ústavního soudu pouze jako reakci na konkrétní skutkový stav věci řešené Nejvyšším správním soudem. Přiklání se k disentu soudce Vojtěcha Šimíčka, že povinnost registrace přináší více škody než užitku.

Replika žalovaného na vyjádření žalobce k dubnovému nálezu Ústavního soudu

Žalovaný nesouhlasí, že skutkové okolnosti věci řešené dubnovým nálezem Ústavního soudu byly natolik odlišné, že by to odůvodňovalo jiné posouzení věci. Aktivity žalobce a spolku Svoboda projevu, o který šlo ve věci řešené dubnovým nálezem Ústavního soudu, byly podobné. Krajský soud v Brně konstatoval, že aktivity spolku Svoboda projevu spočívající v propagaci knihy Žlutý baron a dokumentárního filmu Selský rozum prostřednictvím inzerce v tisku a na výlepových plochách naplňovaly znaky volební kampaně (viz rozsudek ze dne 29. 3. 2019, č. j. 73 A 4/2018-55). Nejvyšší správní soud se s tímto závěrem při předběžném posouzení věci ztotožnil (viz usnesení volebního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2020, č. j. Ars 4/2019-53, bod 21). V tom lze nalézt určitou paralelu s činností žalobce. Žalovaný také dodal, že se žalobce registroval v souvislosti s volbami prezidenta republiky v roce 2023.

Odpovědnost žalobce jakožto právnické osoby za přestupek je objektivní, nezkoumá se tedy úmysl nebo nedbalost. Ale pouze to, zda jednání žalobce naplnilo znaky skutkové podstaty přestupku. Pro posouzení, zda jde o volební kampaň, není podstatné, zda se někdo hodlal volební kampaně skutečně zúčastnit, ale zda dané aktivity měly reálný potenciál takto působit na jejich adresáty (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2023, č. j. 22 A 30/2022-62).

Věc je třeba posoudit podle právní úpravy platné v České republice a dubnového nálezu Ústavního soudu. Na otázku třetích osob ve volebních kampaních se v současné době soustředí pozornost v řadě zemí. Regulace nekandidujících subjektů v kampaních se v současné době připravuje i v zemích, které ji dosud neměly. Diskutuje se o tom i na nadnárodní (evropské) úrovni. Tato otázka totiž nabývá v posledních letech rozměrů politických i bezpečnostních. Ovlivňování volebních kampaní a povolebního politického směřování zemí prostřednictvím třetích osob může být bezpečnostní hrozbou. Platí to i pro Českou republiku. Potřebností právní regulace třetích osob ve volebních kampaních se pravidelně zabývá také Rada Evropy či Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě („OBSE“). Lze poukázat například na závěry Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva OBSE z roku 2020 (https://tinyurl.com/32wd4wp9).

VI. Jednání před soudem

Dne 28. 7. 2023 se před soudem konalo jednání. Žalovaný se z něj omluvil. Zástupce žalobce shrnul obsah žaloby. Soud poté přistoupil k dokazování. Žalobce navrhl k důkaznímu provedení několik dokumentů. Mnohé z nich již byly součástí správního spisu. Ten se ovšem ve správním soudnictví k důkazu neprovádí. Šlo konkrétně o dokumenty: (1) výzva Chvilka pro Andreje z webových stránek žalobce, (2) stanovy žalobce, (3) vyjádření žalobce v řízení před žalovaným ze dne 3. 12. 2021, (4) výrok závěrečné zprávy o auditu skupiny AGROFERT, (5) zprávu Městského úřadu Černošice se shrnutím postupu v případu střetu zájmů Ing. Andreje Babiš, (6) článek Babiš koupil Mafru z portálu ČT24, (7) stránku s portfoliem mediální skupiny MAFRA z jejích webových stránek, (8) článek Babiš ovládá třicet procent soukromých médií z portálu Aktuálně.cz, (9) článek Oligarchizace médií není mýtus z webové stránky Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, a (10) stránku se zveřejněním facebookového chatbotu na webu žalobce. Tyto dokumenty tedy soud k důkazu neprováděl.

Dokumenty, které nebyly součástí správního spisu, ovšem žalobce nadále k důkazu provést chtěl. Šlo konkrétně o dokumenty: (1) Morální kodex reprezentanta hnutí ANO 2011, 2) žebříček svobody médií s informacemi o České republice, 3) stanovy politického hnutí ANO 2011, 4) článek Výzva demokratickým stranám z webových stránek žalobce, 5) článek S výzvou demokratickým stranám souzní obě koalice z webových stránek žalobce, 6) zápatí webových stránek vybraných politických stran (Občanská demokratická strana, TOP 09, Piráti). Tyto důkazní návrhy soud nicméně zamítl pro nadbytečnost, protože pro posouzení věci postačoval dosavadní obsah spisu. K důkazu soud provedl jen obsah webové stránky Jak založit a upravovat blog na portálu blog.idnes.cz (https://info.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=466001). V sekci Reklama se na ní píše: „To, že můžete číst iDNES.cz a navíc pod jeho hlavičkou blogovat, je možné jedině díky tomu, že někdo iDNES.cz platí, tedy inzerenti. Bez reklamy by nebylo bezplatného internetu. Proto najdete reklamu i na blozích (…).“ Další důkazy soud neprováděl a dokazování ukončil.

Následoval závěrečný návrh žalobce a krátké přerušení. Po něm soud vyhlásil tento rozsudek.

VII. f) Skutkyč. 5 a 6 – Internetové stránky žalobce obsahovaly informaci o zadavateli a zpracovateli

Žalobce podle žalovaného v době volební kampaně na podzim roku 2021 nezajistil, aby stránka https://volimzmenu.cz/ (tehdejší podoba stránek zde: https://tinyurl.com/vutmvw96), na níž provozoval facebookového chatbota, a stránka https://milionchvilek.cz/10-duvodu (tehdejší podoba stránky zde: https://tinyurl.com/5788b94m), na níž publikoval článek v neprospěch Ing. Andreje Babiše, obsahovaly informaci o zadavateli a zpracovateli.

Podle § 16 odst. 6 platí, že „[p]ropagace nebo volební agitace šířené prostřednictvím komunikačních médií musí obsahovat informaci o jejich zadavateli a zpracovateli; to platí obdobně i pro (…) sdělení v neprospěch kterékoliv kandidující politické strany, politického hnutí nebo koalice, jejich kandidáta nebo nezávislého kandidáta. Kandidující politické strany, politická hnutí, koalice nebo nezávislý kandidát jsou povinni označit svým názvem nebo zkratkou, v případě nezávislého kandidáta svým jménem a příjmením, jimi využité prostředky volební kampaně. Registrované třetí osoby jsou povinny jimi využité prostředky volební kampaně označit názvem, zkratkou nebo jménem a příjmením a evidenčním číslem registrované třetí osoby přiděleným [žalovaným].“ (upravil soud).

Přestupku podle § 16h odst. 1 písm. c) volebního zákona, který podle žalovaného žalobce spáchal, se právnická osoba dopustí tím, že „v rozporu s § 16 odst. 6 nezajistí, aby propagace nebo volební agitace šířená prostřednictvím komunikačních médií (…) anebo sdělení v neprospěch kterékoliv kandidující politické strany, politického hnutí nebo koalice, jejich kandidáta nebo nezávislého kandidáta obsahovaly informaci o zadavateli a zpracovateli, (…).“

Soud jen pro přesnost dodává, že přestupek, který měl žalobce spáchat, se týká jen první věty (včetně věty za středníkem) § 16 odst. 6 volebního zákona. Tohoto přestupku se může dopustit kdokoliv. Ustanovení § 16 odst. 6 volebního zákona ještě dává ve druhé a třetí větě detailnější povinnosti kandidujícím subjektům a registrovaným třetím osobám. Jejich nesplnění má vlastní skutkovou podstatu přestupku v § 16h odst. 1 písm. d) volebního zákona.

Nejprve je třeba uvést, že na stránce s článkem namířeným proti Ing. Andreji Babišovi informace o zadavateli a zpracovateli vůbec nemusely být. Tato stránka nebyla volební kampaní, jak soud vysvětlil výše v části VII. d). Nebyla tedy slovy § 16h odst. 1 písm. c) a § 16 odst. 6 volebního zákona propagací ani volební agitací. A nemohla být ani sdělením v neprospěch kandidujícího politického hnutí a jejich kandidáta. Vyjádření vlastního názoru je podle dubnového nálezu Ústavního soudu mimo působnost § 16 odst. 1 volebního zákona. Povinnost uvést informaci o zadavateli a zpracovateli podle § 16 odst. 6 volebního zákona se týká jen výstupů volební kampaně, které jsou v působnosti § 16 odst. 1 volebního zákona. Žalobce tedy ve vztahu k článku namířenému vůči Ing. Andreji Babišovi vůbec neměl povinnost uvádět informace o zpracovateli a zadavateli ve smyslu § 16 odst. 6 volebního zákona. Proto ji nemohl ani porušit (viz navíc bod 151 níže).

V této části je tedy výrok o vině z druhého přestupku včetně vazby na uloženou pokutu nezákonný.

Pokud jde o stránku s facebookovým chatbotem, tam už tato povinnost žalobci vznikla. Důležitou roli zde hraje rozsudek volebního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2019, č. j. Ars 8/2018-41. Volební senát v něm uvedl, že „[s]myslem pravidla v § 16 odst. 6 zákona o volbách do Parlamentu ČR je především poskytnout bezprostřední informaci pro potřeby veřejnosti; údaje o financování jsou naproti tomu informacemi sloužícími především samotnému žalovanému při kontrole dodržování limitů na volební kampaň a při jeho další dozorové činnosti. Ostatně na přestupky spočívající v porušování pravidel pro financování volební kampaně jsou zaměřeny jiné skutkové podstaty.“ (bod 18 citovaného rozsudku). Zákon přitom nestanoví, jak přesně má označení zadavatele a zpracovatele podle první věty § 16 odst. 6 volebního zákona vypadat. V dané věci žalovaný připustil i minimalistické označení stěžovatelky, kterou byla Občanská demokratická aliance, jako „ODA/ODA“ (bez použití pojmů zadavatel a zpracovatel).

Volební senát zdůraznil, že ideální a doporučeníhodné by bylo používat na nosičích předvolební propagace pojmy zadavatel a zpracovatel – jednak v zájmu jednoznačného informování veřejnosti, jednak v zájmu předcházení soudním sporům. To, že stěžovatelka v dané věci nezvolila ideální přístup, jí ale nekladl k tíži. Podstatné byl, že to byl poctivý přístup. Nikoli o liknavost či dokonce snahu něco zatajit a dosáhnout tak nějaké výhody.

V této věci webová stránka, na které byl přístupný facebookový chatbot, ve svém zápatí obsahovala text: „Milion Chvilek, z. s., Koněvova 289/3, Žižkov, 130 00 Praha 3“. A na druhém řádku zarovnaném s výše uvedeným textem byl text: „powered by GreenPanda.cz | designed by EverythingDesign“ (https://tinyurl.com/vutmvw96). Závěr tohoto textu obsahuje odkaz na webové stránky studia EverythingDesign. Na nich je IČ pod jménem podnikající fyzické osoby Jakuba Šimandla, jeho jméno i fotka (https://tinyurl.com/5t8sa5pf).

Je-li podle Nejvyššího správního soudu smyslem a účelem § 16 odst. 6 volebního zákona především poskytnout bezprostřední informaci pro potřeby veřejnosti, lze podle soudu pracovat s kritériem průměrného pozorovatele. Podle soudu by každému průměrnému pozorovateli při spatření textu uvedeného v předchozím odstavci bylo jasné, kdo si vytvoření dané stránky zadal, a kdo ji zpracoval. Vše je jednoduše hned zjistitelné. Nikoliv zavádějící či snad nepoctivé. Žalovaný také všechny relevantní informace včetně vazby Jakuba Šimandla ke studiu EverythingDesign dohledal. Ze zákona neplyne, jakou podobu má označení zpracovatele mít. Tím spíše, že by identifikace zpracovatele musela obsahovat identifikační číslo odpovídajíc administrativnímu registru ekonomických subjektů. Stejné tak je jasné, že aplikaci Messenger, skrze kterou fungoval chatbot, provozoval (zpracoval) Facebook. Účel sledovaný § 16 odst. 6 volebního zákona tedy takové označení splňovalo.

Pro úplnost soud dodává, že pokud by se tato povinnost týkala i stránky s článkem namířeným proti Ing. Andreji Babišovi, pak by ji žalobce tak jako tak splnil úplně stejným způsobem, jako na stránce s facebookovým chatbotem.

Lze zopakovat slova volebního senátu, že ideální a doporučeníhodné by bylo používat na nosičích předvolební propagace zákonné pojmy zadavatel a zpracovatel. Žalobce nezvolil ideální cestu. Podobně jako ve věci Občanské demokratické aliance v tom ale soud nespatřuje přestupek. Opačný závěr – čistě kvůli chybějícímu uvedení dvou zmíněných slov zadavatel a zpracovatel, za kterými by již následoval stejný text – by podle soudu byl přepjatě formalistický.

Žalobce tedy nespáchal přestupek podle § 16h odst. 1 písm. c) volebního zákona. Zajistil, aby volební agitace šířená prostřednictvím komunikačních médií (facebookový chatbot) obsahovala informaci o zadavateli a zpracovateli.

Námitky žalobce ve vztahu ke skutkůmč. 5 a 6 jsou proto důvodné. Žalovaný o obou rozhodl nezákonně. Ve svém dalším postupu tedy řízení v části týkající se druhého přestupku zastaví, protože skutky, o kterých se vede řízení, nejsou přestupkem [§ 86 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky].

Námitky žalobce jsou ve vztahu ke skutkuč. 3 důvodné. Zásah do jeho svobody projevu, který představuje rozhodnutí žalovaného, neměl zákonný základ ve smyslu omezovacích klauzulí Listiny, Úmluvy a Paktu. V dalším řízení bude žalovaný muset řízení o tomto skutku zastavit. Skutekč. 3 není přestupkem [§ 86 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky].

Z toho důvodu si soud nechal od Oddělení dokumentace a analytiky Nejvyššího správního soudu připravit krátkou srovnávací analýzu úpravy postavení třetích osob v některých zemí („analýza“). Konkrétně se analýza zaměřila na pobaltské země, se kterými máme některé obdobné historické zkušenosti (informace se podařilo získat o estonském a lotyšském právu), na některé skandinávské země (informace se podařilo získat o norské, finské a švédské úpravě) a na regulaci u našich sousedů, s nimiž tvoříme jednu právní rodinu (kromě Polska). Soud si pak sám zjistil informace o britské právní úpravě registrace třetích osob.

Ze zemí, na něž se zaměřila analýza, institut třetích osob jako takový zná pouze Lotyšsko. Lotyšské právo po třetích osobách ovšem nepožaduje registraci. Pouze stanoví, že výdaje třetích osob na kampaň nesmí překročit patnáctinásobek minimální měsíční mzdy. Dále lotyšský zákon konkretizuje, jaké výdaje se do toho zahrnují. Řada pravidel volební kampaně se vztahuje i na třetí osoby. Přestože se třetí osoby nemusí nikde registrovat, musí informovat příslušný orgán komu, kolik, za co a jak v rámci předvolební kampaně zaplatily.

V ostatních analyzovaných právních řádech (až na britskou úpravu, viz bod 110 níže) institut třetí osoby, jaký máme v českém právu – s důrazem na jejich registraci – neznají. Soustředí se jen na finanční toky, které musí subjekty volební kampaně oznamovat či zveřejňovat. Slovensko institut třetích osob mělo, ale opustilo ho. V Rakousku znají institut výboru podporovatelů, který se blíží české úpravě třetích stran. Základním znakem těchto výborů je ovšem souhlas strany nebo kandidáta s jejich podporou. Výbor navíc poskytuje pouze materiální podporu (hospodářskou nebo finanční), nikoliv podporu ideovou. Opět tedy jde o sledování peněz. Ve vztahu ke Švédsku pak po volbách v roce 2018 vznikla expertní zpráva Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva OBSE (https://tinyurl.com/56n4vwkf), ve které se doporučuje úpravu účasti třetích osob zvážit. Doposud ji tam ovšem nezavedli.

Registraci třetích osob – resp. nestranických účastníků kampaně, jak je tam nazývají – včetně bližší úpravy jejich povinnosti už ovšem znají v právu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (https://tinyurl.com/3m67akzz). Součástí jejich poměrně detailní právní úpravy je mimo jiné dolní výdajový limit, po jehož překročení vzniká třetí osobám registrační povinnost. Tento výdajový limit činí £ 20,000 v Anglii a £ 10,000 ve Skotsku, Walesu a Severním Irsku. Dokud ho nestranický účastník kampaně nedosáhne, nemusí se registrovat.

Použití poznatků ze zahraničních právních úprav a zkoumání společenské škodlivosti v konkrétních okolnostech této věci

I z komparativně zjištěných poznatků lze dovozovat, že hlavní nebezpečí nepředstavuje chybějící registrace, ale vynaložení peněžních prostředků ve volební kampani. Na jejich cesty směrem ke kandidujícím subjektů, resp. v jejich (ne)prospěch se v jiných zemích dívají primárně. Jejich netransparentní toky ve vysokých částkách jsou tím, co ohrožuje spravedlivost politické volební soutěže. Právě v tom může být volební kampaň jiných než kandidujících subjektů společensky škodlivá. Soud nezpochybňuje potřebu regulace účasti třetích osob, která může zahrnovat i jejich registraci, ale chtěl poukázat na to, co je stěžejní. Jestliže se totiž skutková podstata přestupku, který měl žalobce spáchat, zaměřuje na chybějící registraci jako to hlavní, možná tím svedla žalovaného na scestí. Nezaměřil se pak na to, co hraje důležitou roli – zda žalobce vynaloženou částkou ohrozil zájem na férovosti volební soutěže a prevenci obcházení výdajových limitů.

Česká zákonná úprava registrace třetích osob navíc trpí jedním nedostatkem, na který poukazuje srovnání s výše zmíněnou britskou úpravou. Volební zákon nestanoví dolní limit pro registraci třetích osob. Pokud by existoval, zákonodárce by tím vyjádřil, kde spatřuje onu hranici ohrožení zájmu na prevenci vyhnutí se výdajovým limitům. Jestliže by takto stanovený dolní limit někdo překročil a nezaregistroval se, pak by vše bylo o mnoho jasnější. Již by se mnohem více dalo vyjít ze zásady, že naplnění formálních znaků přestupku znamená i naplnění znaku společenské škodlivosti. Při absenci dolního limitu pro registraci si ale ochrana svobody projevu podle soudu žádá, aby žalovaný zkoumal v každém jednotlivém případě, zda účast neregistrované osoby na volební kampani opravdu narušovala chráněný veřejný zájem, o nějž tu jde.

Z pohledu omezovacích klauzulí Listiny, Úmluvy a Paktu je tedy třeba se v každém případě zaměřit na to, zda potrestání neregistrované třetí osoby, která se zúčastnila volební kampaně, sleduje již vícekrát výše zmíněný legitimní cíl [slovy oněch omezovacích klauzulí spadá do respektování práv jiných (Pakt), či ochrany práv a svobod druhých/jiných (Listina/Úmluva)]. Následně je třeba v každém případě odpovědět na otázku, zda takové potrestání bylo slovy Paktu nutné, nebo slovy Listiny a Úmluvy nezbytné v demokratické společnosti. Jinými slovy z pohledu zákona o odpovědnosti za přestupky, zda si potrestání již žádala společenská škodlivost protiprávního činu neregistrované třetí osoby. Mezi použitými prostředky – zde shledání viny za přestupek a uložení pokuty – a sledovaným legitimním cílem musí existovat vztah přiměřenosti. Soud připomíná úzký prostor, který stát má k omezování svobody politického projevu v předvolebním období. I nutnost předcházet odrazujícímu účinku, který může mít každá sebemenší pokuta uložená za takový politický projev. Proto je tolik důležité nezapomínat na vazbu § 16h odst. 1 písm. a) ve spojení s § 16 odst. 2 volebního zákona na legitimní cíl obou těchto ustanovení. Prostředek jeho zohlednění žalovanému nabízí právě § 5 zákona o odpovědnosti za přestupky.

Soud také opakuje, že trestání za politický projev si vždy zasluhuje velmi přísný přezkum. Žalovaný zasáhl do jedné z nejdůležitějších hodnot pro zdravé fungování demokracie. Její ochrana je i cílem veškerého počínání žalobce, jak od počátku řízení namítá. Jde o spolek zaměřující se na ochranu demokratických hodnot a zlepšení naší politické kultury, který naplňuje znaky tzv. veřejného hlídacího psa. Nevznikl těsně před volbami. Ani jeho činnost negradovala pouze v období volební kampaně. Žalovaný proto měl blíže zkoumat, zda žalobce naplnil kromě formálních znaků skutkové podstaty přestupku i jeho materiální stránku v podobě společenské škodlivosti. Soud to dovozuje i z dubnového nálezu Ústavního soudu, který klade důraz na silnou ochranu svobody projevu a ústavně konformní výklad zákonných ustanovení, která ji omezují, v konkrétních věcech.

Žalovaný se nicméně společenské škodlivosti ve výše popsaném smyslu vůbec nevěnoval. Jen v závěru při úvaze o výši pokuty věnuje pár slov závažnosti činu žalobce. Podle svého obsahu by se tahle úvaha hypoteticky dala vstřícně vztáhnout i na otázku společenské škodlivosti (viz bod 28 výše). Je to ovšem v principu chybná úvaha. Žalovaný ji měl vést již při hodnocení, zda vůbec jde o přestupek. Ne až o krok dále při ukládání pokuty. Navíc je to úvaha velmi povrchní a nedostatečná. Kromě toho vlastně vytýká žalobci, že účinně realizoval svoji svobodu projevu. Na tom podle soudu není nic špatného.

K financování žalovaný zmiňuje jen to, že „[z]ávažnost přestupku vyplývá i z rozsahu finančních prostředků, které obviněný v době po zveřejnění kandidátních listin podle přehledu transakcí na transparentním účtu vynaložil za zboží a služby, které prokazatelně souvisely s realizovanou volební kampaní.“ Tuto částku však žalovaný nekonkretizuje. Z podkladů ve spise plynou jen částky zmíněné výše (bod 96), které ale také nejsou dostatečně konkrétní.

Rozhodnutí žalovaného je tedy nyní v otázce společenské škodlivosti provozování facebookového chatbota nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný si tuto otázku vůbec nepoložil a nezodpověděl ji. To bude muset v dalším řízení napravit. Soud nyní nijak nepředjímá, jak má odpovědět. Nejprve odpoví žalovaný. Za tím účelem bude muset jít o mnoho hlouběji a mimo jiné určit i přesné částky, které provozování chatbota stálo. Díky tomu bude moci odpovědně posoudit, zda bylo společensky škodlivé nebo ne.

Pokud žalovaný dojde k závěru, že bylo provozování facebookového chatbota společensky škodlivé z hlediska výše popisovaného legitimního cíle na dodržování finančních limitů kampaně, pak bude moci znovu rozhodnout o přestupku. Žalobce bude tento jeho závěr opět moci napadnout před soudem, který toto nové rozhodnutí včetně hodnocení společenské škodlivosti přezkoumá. Jestliže však žalovaný dojde k závěru, že jednání žalobce v této části společensky škodlivé nebylo, pak řízení o tomto skutku zastaví, protože skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem [§ 86 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky].

VIII. Závěr a náklady řízení

Soud zrušil rozhodnutí žalovaného. Dílem pro nezákonnost a dílem pro nepřezkoumatelnost. Nezákonně žalovaný rozhodl, pokud jde o skutekč. 1 (organizace dobrovolníků) a skutekč. 3 (publikace článku namířeného proti Ing. Andreji Babišovi na webových stránkách žalobce). Ani jedno z toho nesplňovalo znaky volební kampaně podle § 16 odst. 1 volebního zákona. Nezákonným byl i závěr o spáchání druhého přestupku skutkyč. 5 a 6 (údajně chybějící informace o zadavateli a zpracovateli na webových stránkách žalobce). V části týkající se článku proti Ing. Andreji Babišovi vůbec nešlo o volební kampaň (navíc tam toto označení tak jako tak bylo). A v části týkající se stránky s facebookovým chatbotem žalobce nenaplnil skutkovou podstatu daného přestupku. Informace o zadavateli a zpracovateli na webové stránce uvedl. V těchto částech bude úkolem žalovaného řízení zastavit.

Pokud ovšem jde o volební agitaci prostřednictvím facebookového chatbota a šíření letáků a plakátů, v jejich souvislosti žalobci povinnost se registrovat vznikla. Tuto povinnost porušil. Ale rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů v otázce společenské škodlivosti neregistrace žalobce s ohledem legitimní cíl na pozadí § 16h odst. 1 písm. a) ve spojení s § 16 odst. 2 volebního zákona. Tím je zájem na prevenci obcházení výdajových limitů ve volební kampani spolu s transparentností a férovostí volební kampaně. Žalovaný se tedy bude muset v dalším řízení ve vztahu k těmto dvěma skutkům na otázku jejich společenské škodlivosti zaměřit. A podle toho, jak ji posoudí, pak znovu rozhodnout – buď o vině žalobce a správním trestu nebo o zastavení řízení, protože nejde o přestupek.

Soud po zrušení rozhodnutí žalovaného vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. V něm žalovaného váže právní názor soudu.

Žalobce měl ve věci úspěch, proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Výrokem II. tohoto rozsudku soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 19.456 Kč. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 3.000 Kč za podání žaloby. Dále z částky 12.400 Kč za čtyři úkony právní služby advokáta žalobce Mgr. Ing. Antonína Továrka, spočívajícív: (1) přípravě a převzetí věci [§ 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu], (2) podání žaloby [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], (3) vyjádření k dubnovému nálezu Ústavního soudu [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] a (4) účasti na jednání před soudem [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu]. Ještě je třeba připočíst paušální náhrady hotových výdajů na základě § 13 odst. 4 advokátního tarifu za čtyři úkony právní služby po 300 Kč. K tomu soud přičítá DPH ve výši 2.856 Kč, protože advokát žalobce je společníkem advokátní kanceláře ve formě společnosti s ručením omezeným, která je plátcem DPH. Celkově tedy náhrada nákladů řízení činí 19.456 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Pokud kasační stížnost proti tomuto rozsudku nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji odmítne pro nepřijatelnost. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, pokud má stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. Brno 28. července 2023 Martin Kopa samosoudce