KSBR 44 CO 145/2022-53

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje, příspěvková organizace, IČO: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 68 626 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Městského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2022, č. j. 262 C 32/2021-37

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 4 160 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, advokáta.

1. Shora označeným rozsudkem pro uznání uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci 68 626 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z téže částky za dobu od datum do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 480 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání s tím, že postup soudu prvního stupně při vydání rozsudku podle § 114b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř. považuje za přepjatý formalismus. Institut rozsudku pro uznání má opodstatnění, když na straně žalovaného je dána pasivita k celé žalobě, což v daném případě nebylo splněno. Žalovaný podal proti platebnímu rozkazu, jehož vydání napadenému rozsudku předcházelo, odpor. Bylo tedy zřejmé, že se hodlá podané žalobě bránit. Následné vydání rozsudku pro uznání porušilo zásady občanského soudního řízení a právo žalovaného na soudní ochranu, zahrnující i právo se vyjádřit k žalobě. Žalovaný nechce polemizovat s konformitou ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. Za situace, kdy doručil odůvodnění podaného odporu jeden den po uplynutí soudem stanovené lhůty, by však měl soud dostát zásad a pravidel spravedlivého procesu a měla by být zachována rovnost stran soudního procesu a přístup k soudu, a to s apelem na judikaturu Ústavního soudu, kterou žalovaný konkrétně cituje. Uznává, že došlo k administrativní chybě na straně zaměstnance v podatelně žalovaného, když k doručení platebního rozkazu došlo v pátek datum, nicméně ve své agendě evidoval žalovaný datum doručení v pondělí datum. Došlo tak k prodlení několika dnů, od kdy žalovaný počítal lhůtu pro procesní úkony týkající se vyjádření k podanému odporu proti platebnímu rozkazu. V žádném případě však z jeho strany nešlo o obstrukci či záměrné protahování soudního řízení, když své obsáhlé a vyčerpávající odůvodnění odporu dodal soudu o den později, než skončila zákonná lhůta. Prokázal tím úmysl bránit se proti žalobě a nároku žalobce. Navrhl proto zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce ve vyjádření k žalobě navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Namítl, že žalovaný věděl a musel vědět, že bude vůči němu uplatněn nárok žalobce, když jednání o nároku žalobce z titulu náhrady škody a nemajetkové újmy probíhala mezi stranami nejméně několik měsíců. Právní argumentace a skutková tvrzení žalobce nepředstavovaly pro žalovaného žádné novum, byl soudem řádně poučen o lhůtách ke splnění povinností i o právních následcích jejich nedodržení. Podle žalobce vedly žalovaného k pozdnímu podání odůvodnění odporu pragmatické důvody, neboť v předmětném období byl vydán rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13.4.2022, sp. zn. 112 C 216/2021 v obdobném souběžně probíhajícím řízení vedeném též proti Úrazové nemocnici v obec, který vyzněl v neprospěch žalobce a časově kolidoval se lhůtou pro zaslání odůvodnění odporu v této věci. Judikatura Ústavního soudu, na niž žalovaný odkazuje, vychází z naprosto odlišného skutkového základu. Žalovaný z ní cituje právní věty vytržené z kontextu. Plénum Ústavního soudu přitom příslušná ustanovení o. s. ř. nezrušila.

4. Odvolací soud ve věci rozhodoval ve smyslu § 214 odst. 3 o. s. ř. v neveřejném jednání poté, co žalobce s tímto postupem projevil výslovný souhlas a kdy u žalovaného lze předpokládat, že proti tomuto postupu nemá námitek s ohledem na písemnou výzvu odvolacího soudu ze dne datum s poučením podle § 101 odst. 4 o. s. ř., k níž se ve stanovené patnáctidenní lhůtě nevyjádřil.

5. Po zjištění, že odvolání žalovaného bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a že jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205b o. s. ř.), odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle odstavce 2 téhož ustanovení k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem nebo elektronickým platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Podle odstavce 4 usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Podle odstavce 5 jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

7. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114 b odst. 5 a § 114c odst. 6).

8. Podle § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b).

9. V posuzované věci soud prvního stupně napadeným rozsudkem pro uznání vyhověl podané žalobě v celém rozsahu za situace, kdy žalovaný sice podal dne datum včasný blanketní odpor proti platebnímu rozkazu ze dne 3.3.2022, č.j. 262 C 32/2021-27, jenž mu byl doručen do datové schránky dne datum, avšak odůvodnění odporu zaslal žalovaný datovou zprávou až dne datum, tj. den po marném uplynutí stanovené třicetidenní lhůty dne datum. Soud prvního stupně se v odůvodnění rozsudku nad rámec závěru o splnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání z důvodu nastalé fikce podle § § 114b odst. 5 ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř. vypořádal též s relevantní judikaturou Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 8.3.2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004) a Ústavního soudu (nález z datum, sp. zn. I. ÚS 1024/15, či nález sp. zn. Pl. ÚS 13/15), na základě čehož dovodil, že na straně žalovaného není dán žádný závažný důvod, pro který by bylo na místě zohlednit nedodržení lhůty pro vyjádření, a že v daném případě nejsou splněna ani judikaturou dovozená kritéria, pro něž by bylo vydání rozsudku pro fikci uznání vůči žalovanému nespravedlivé a nepřípadné.

10. V podaném odvolání žalovaný netvrdí okolnosti spočívající v tom, že by ve věci rozhodoval nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát. Odvolací soud se tudíž těmito procesními vadami, které by mohly zakládat přípustnost odvolání ve smyslu § 205b o. s. ř., nezabýval.

11. V posuzovaném případě dále nebyly dány ani okolnosti vylučující vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 114b odst. 5 věta druhá o. s. ř., neboť by zakládaly důvody pro odmítnutí žaloby (tedy, že soud nemá bezvadnou žalobu, na základě níž by rozhodl, srov. § 79 odst. 1 a § 42 odst. 4 o. s. ř.) či pro zastavení řízení pro nesplnění podmínek řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).

12. Odvolací argumentace žalovaného se koncentruje do námitky, že přepjatě formalistickým přístupem soudu prvního stupně, který přikročil k vydání napadeného rozsudku pro uznání, při nezohlednění skutečnosti, že k doručení odůvodnění odporu soudu prvního stupně došlo už následující den po marném uplynutí stanovené lhůty, bylo žalovanému odepřeno právo, byly porušeny zásady občanského soudního řízení a jeho právo na soudní ochranu, což považuje za rozporné s jím citovanou judikaturou Ústavního soudu.

13. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně snesenou i s odkazem na jím citovanou plně přiléhavou judikaturu, jíž odůvodnil konkrétní okolnosti postupu při vydání rozsudku pro uznání, plně ztotožnil. Skutečnosti uvedené žalobcem jako důvod pro zmeškání lhůty, spočívající v pochybení pracovníka podatelny, nepředstavují vážný důvod pro prominutí zmeškání lhůty ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř., bránící žalovanému v podaní včasného odůvodnění odporu, kdy za tyto důvody lze považovat objektivní okolnosti mimo vůli žalovaného, jež mu bránily ve sdělení tohoto důvodu. Tyto objektivní okolnosti je též žalovaný spolu s jejich sdělením soudu povinen současně osvědčit (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2433/2004 a sp. zn. 23 Cdo 2895/2010), což v daném případě nebylo splněno. Pochybení zaměstnance žalovaného je subjektivním pochybením žalovaného, přičitatelným pouze k jeho tíži. I přesto, že žalovaný údajně vycházel z nesprávného data doručení platebního rozkazu, nic mu nebránilo (alespoň on sám to v odvolání netvrdí), aby zaslal soudu odůvodnění odporu dříve, než v samém závěru této jinak poměrně velkorysé lhůty (představující součet patnáctidenní lhůty pro podání odporu a třicetidenní lhůty pro zaslání odůvodnění odporu), přestože se o ní údajně vlivem mylného zápisu pracovníka v evidenci podatelny nesprávně domníval, že počíná (a potažmo i končí) o tři dny později, než ve skutečnosti.

14. Namítá-li žalovaný, že kvalifikovaná výzva ve smyslu § 114b o. s. ř. má být použita především tehdy, kdy je dána pasivita žalovaného k žalobě, ani tato argumentace není v posuzovaném případě přiléhavá. Sám žalovaný již svůj blanketní odpor (tj. bez jakéhokoli odůvodnění) k doručenému platebnímu rozkazu zaslal soudu prvního stupně až v předposlední den stanovené patnáctidenní lhůty pro podání odporu (platební rozkaz žalovanému doručen dne datum, odpor odeslán datum). Nelze tedy s ohledem na obsah tohoto prvního podání žalovaného, jímž se bránil podané žalobě, a ani s ohledem na okamžik jeho doručení soudu učinit závěr, že by žalovaný od počátku projevoval v řízení ve vztahu k podané žalobě výraznější procesní aktivitu, jež by vylučovala možnost použití kvalifikované výzvy soudem pro pochybnosti o tom, že se žalovaný hodlá řádně bránit nároku uplatněnému žalobou (srov. žalovaným citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3207/20 ze dne datum).

15. Postup soudu prvního stupně, který neshledal za této situace důvody pro nevydání rozsudku pro uznání, nelze hodnotit za neobezřetný, představující porušení principu rovnosti stran, když odpovídal pravidlům zákonného procesního předpisu, obecně závazného pro obě strany sporu. Porušení rovnosti před zákonem by naopak nastalo za situace, kdyby soud prvního stupně připustil prolomení účinků zákonem stanovené lhůty pro fikci uznání nároku přes zjevné subjektivní pochybení žalovaného. Podle názoru odvolacího soudu tak postup soudu prvního stupně za zjištěných okolností průběhu řízení před soudem prvního stupně nepředstavoval přepjatý formalismus, odepírající žalovanému právo na soudní ochranu, a nebyl ani v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, již žalovaný v odvolání cituje (nález sp. zn. IV. ÚS 2503/13 ze dne datum, nález sp. zn. Pl. ÚS 13/15 ze dne datum, či nález sp. zn. III. ÚS 3207/20 ze dne datum).

16. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že podmínky pro vydání rozsudku na základě fikce uznání žalovaného byly splněny, a proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. V odvolacím řízení úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., představující náklady právního zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby po 3 860 Kč (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a k tomu jeden režijní paušál hotových výdajů po 300 Kč (§13 odst. 4 cit. vyhlášky), celkem 4 160 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.