KSBR 44 CO 178/2022-743

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným:; 1. JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení jméno. ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ 2. JUDr. Bc. jméno příjmení jméno. ⟪LB:lb_011⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_012⟫ 3. Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_013⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_014⟫ 4. Město Oslavany, IČO ⟪LB:lb_015⟫ sídlem Nám. 13. prosince 2, PSČ obec ⟪LB:lb_016⟫ zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení ⟪LB:lb_017⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_018⟫ 5. Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO ⟪LB:lb_019⟫ organizace resortu ulice a číslo, PSČ obec a číslo ⟪LB:lb_020⟫ o náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení, ⟪LB:lb_021⟫ o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2021, č. j. 43 C 214/2016-592

I. Usnesení soudu prvního stupně se

a) ve výrocích I. a IV. potvrzuje

b) ve výrocích II. a III. mění tak, že žalovaní 1. a 4. nemají právo na náhradu nákladů řízení.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně zastavil ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku za žalobu žalobcem (výrok I.), žalobci uložil povinnost nahradit žalované 1. náklady řízení ve výši 190 700 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.) a povinnost nahradit žalovanému 4. náklady řízení ve výši 231 110 Kč k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.) a ohledně náhrady nákladů řízení žalovaných 2., 3. a 5. rozhodl tak, že tito nemají na jejich náhradu právo (IV.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o zastavení řízení poté, co žalobci nebylo v řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků a kdy řízení o jeho další žádosti o osvobození od soudních poplatků bylo zastaveno pro překážku věci rozhodnuté. Jestliže žalobce podal dne datum nový návrh na osvobození od soudních poplatků, aniž by se změnily poměry, za nichž bylo rozhodováno o předchozím návrhu na osvobození, soud prvního stupně v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13.8.2014, sp. zn. 22 Cdo 1939/2014, rozhodl o zastavení řízení bez dalšího rozhodování o osvobození od soudních poplatků. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl tak, že tuto přiznal toliko žalované 1. ve výši 191 000 Kč za jeden úkon právní služby za převzetí a přípravu věci advokátem (odměna 190 700 Kč vypočtená z tarifní hodnoty sporu a paušální náhrada nákladů řízení 300 Kč) a žalovanému 4. ve výši 231 110 Kč (odměna 190 700 Kč vypočtená z tarifní hodnoty sporu a paušální náhrada nákladů řízení 300 Kč, vše zvýšeno o DPH 21 %). Náhradu za vyjádření k odvolání žalovaným 1., 2. a 4. nepřiznal, neboť nešlo o účelný náklad řízení pro absenci výzvy soudu k vyjádření. Ostatním žalovaným 3. a 5. náhradu nákladů řízení nepřiznal, když těmto náklady nevznikly.

3. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání ze dne datum dále doplněné podáními z datum, datum, datum a z datum. Předně nesouhlasí s přiznáním náhrady nákladů řízení žalované 1., neboť tato se ve věci zjevně účelově nechala zastoupit dalším členem právnická osoba ve zřejmé snaze navýšit náklady řízení protistraně. Přiznání této náhrady soudem prvního stupně vzbuzuje důvodné pochybnosti o nestrannosti rozhodující soudkyně. Pokud jde o nevyhovění žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, namítá, že soudy obou stupňů zcela ignorovaly již osm soudních rozhodnutí v jiných věcech, jimiž byl žalobce osvobozen od soudních poplatků. Soudy by se těmito rozhodnutími měly zabývat i v nyní souzené věci a žalobci neupírat osvobození. Podle judikatury vyšších soudů zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku neznamená překážku věci pravomocně rozhodnuté. Navrhl proto změnu napadeného usnesení ve výroku I. tak, že se řízení nezastavuje a ve výrocích II. a III. navrhl zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí ve věci.

4. Žalovaný 4. ve vyjádření k odvolání poukázal na skutečnost, že žalobce podanou žalobou navázal na žalobu podanou jménem zaniklé právnická osoba & C PACIFIC NIUE LIMITED, ředitelem Ing. jméno příjmení k soudu prvního stupně ve věci vedené pod sp. zn. 39 C 174/2015, pravomocně zastavené usnesením ze dne 2.5.2016, č.j. 39 C 174/2015-94. Již v uvedeném řízení bylo navrhováno pokračování v řízení na straně žalobce se právnická osoba s. r. o. v likvidaci, což v uvedeném řízení nebylo připuštěno s ohledem na skutečnost, že tento návrh nebyl učiněn přímo žalobcem příjmení & C PACIFIC NIUE LIMITED. V nynějším řízení se žalobce dokonce několikrát pokoušel rozhodnutí soudu prvního stupně napadnout i neúspěšným vyvoláním sporu o pravomoc před konfliktním senátem. Podle žalovaného 4. jsou všechny odvolání žalobce (tj. původní odvolání a další podání jej doplňující) proti předmětnému rozhodnutí soudu prvního stupně zcela bezpředmětná, jež ve věci nepřinášejí žádné nové skutečnosti a pokud se dovolávají judikatury Nejvyššího soudu, pak zcela nepřiléhavě. Navrhl zamítnutí všech podaných odvolání žalobce a potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

5. Ostatní žalovaní se k odvolání nevyjádřili.

6. V replice k vyjádření žalovaného 4. žalobce polemizuje s jeho argumentací o neexistenci procesního nástupnictví na straně žalobce odkazem na související řízení vedené u Okresního soud Brno-venkov. Namítá, že žalovaný 4. za součinnosti se žalovanými 1., 2. a 3. dosáhl úmyslným obcházením zákona vydání absolutně neplatných exekučních titulů, na jejichž podkladě se nepřípustným výkonem rozhodnutí zcela eliminovala podnikatelskou činnost společností právnická osoba, a právnická osoba, jakož i jejich právního a procesního nástupce v exekučních řízeních, právnická osoba právnická osoba Uvedené jednání žalovaných je podřaditelné pod hrubé a úmyslné porušení veřejného pořádku se záměrem získat prospěch z majetkové sféry uvedených společností. Žalobce trvá na správnosti své argumentace k marnému uplynutí lhůty pro vyměření soudního poplatku. Žádá, aby odvolací soud jeho odvolání zcela vyhověl.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen„ o. s. ř“), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 věta první a § 212a odst. 6 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení a řízení jemu předcházející (bez nařízení jednání § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné toliko v části směřující do výroků o náhradě nákladů řízení.

8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

9. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném případě bylo zcela na místě řízení o podané žalobě zastavit pro nezaplacení soudního poplatku v marně uplynulé lhůtě stanovené soudem prvního stupně, a to i přes opětovnou žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků z datum, k níž již nebylo možné pro nezměněné poměry žalobce a pro překážku věci pravomocně rozsouzené přihlížet.

10. Jak již odvolací soud uvedl ve svém předchozím usnesení ze dne 30.8.2021, č.j. 44 Co 23/2021-568, změnu poměrů na straně žalobce nelze bez dalšího spatřovat v okolnosti, že žalobce byl v jiném řízení, s jiným předmětem a vedeným před jiným soudem osvobozen ať už zcela nebo zčásti od soudních poplatků. V uvedeném usnesení se pak odvolací soud podrobně vypořádal s otázkami nastolenými žalobcem i v nynějším odvolání, na základě nichž se opakovaně domáhá osvobození od soudních poplatků, zejména však poukázal (jakož i ve svém předchozím rozhodnutí řešícím poplatkovou povinnost žalobce č.j. 44 Co 182/2020-380) na okolnosti vzniku legitimace žalobce k vymáhání žalovaného nároku spočívajícího ve stamilionových pohledávkách, která žalobce nabyl za symbolickou kupní cenu ve výši 1 Kč při existenci osobní provázanosti mezi prodávajícím a žalobcem a nepříznivých majetkových poměrů žalobce svědčících o účelovosti takového jednání směřujícího k vyhnutí se povinnosti hradit soudní poplatek a v případě neúspěchu také povinnosti hradit náklady řízení žalované straně. Právě tyto okolnosti byly stěžejní pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalobci v předmětném řízení. Odvolací soud na podrobné odůvodnění svého předchozího usnesení pro stručnost odkazuje a považuje za této situace za bezpředmětné se zabývat námitkou žalobce, že soud prvního stupně ignoroval osm rozhodnutí jiných soudů z jiných řízení, v nichž bylo žalobci osvobození od soudních poplatků přiznáno.

11. Pokud jde o námitku údajné prekluze lhůty pro vyměření soudního poplatku, také tato již byla v průběhu předchozího řízení řádně a podrobně vypořádána jako nedůvodná, a proto postačí odkázat na již vydaná rozhodnutí (srov. bod 12 odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 3342/20, sdělení předsedy Krajského soudu v Brně ze dne datum, sp. zn. Spr 1191 číslo, ke stížnosti žalobkyně proti postupu předsedy Městského soudu v Brně). Námitka, že žalovaný 4. za součinnosti se žalovanými 1., 2. a 3. dosáhl obcházením zákona vydání absolutně neplatných exekučních titulů, jejichž výkonem se eliminovala podnikatelská činnost společností právnická osoba, a právnická osoba, jakož i jejich právního a procesního nástupce v exekučních řízeních, právnická osoba právnická osoba, představující hrubé a úmyslné porušení veřejného pořádku se záměrem získat prospěch z majetkové sféry uvedených společností, je pak zcela irelevantní v konfrontaci s důvody, pro které nebylo předchozími rozhodnutími žalobci osvobození od soudních poplatků přiznáno.

12. S odvolací námitkou žalobce, že zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku neznamená překážku věci pravomocně rozhodnuté, je možno souhlasit a žalobci čistě hypoteticky nic nebrání v podání nové žaloby po skončení nynějšího řízení. V dané věci však překážka věci pravomocně rozhodnuté dle ust. § 159 odst. 5 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. nebyla důvodem pro zastavení řízení ve věci samé, ale pro zastavení řízení o opětovné žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, aniž by došlo k nějaké změně důvodů, pro které byly dřívější žádosti o osvobození zamítnuty (viz rozhodnutí odvolacího soudu v tomto řízení č.j. 44 Co 23/2021-568).

13. Za této situace se tedy odvolací soud ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, jenž v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, na niž výslovně odkázal (usnesení ze dne 13.8.2014, sp. zn. 22 Cdo 1939/2014), uvedl, že nový návrh o osvobození od soudních poplatků učinil žalobce, aniž by se změnily okolnosti, za nichž bylo rozhodováno o předchozích žádostech o osvobození, a který předmětné řízení pro nesplnění poplatkové povinnosti v dodatečně stanovené lhůtě ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. bez dalšího zastavil.

14. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. ve výroku I. jako věcně správné potvrdil (výrok I. a) usnesení).

15. Pokud jde o závislé nákladové výroky napadeného usnesení, zde dospěl odvolací soud po přezkoumání věci na rozdíl od soudu prvního stupně k odlišnému názoru ve vztahu k nároku na náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně ze strany žalovaného 1. a 4. (výroky II. a III. napadeného usnesení). V obou uvedených případech totiž nelze považovat náklady těchto účastníků za úkon jejich zástupce spočívající v převzetí a v přípravě věci za účelně vynaložený.

16. Ačkoliv obecně vzato nelze upřít účastníkům právo zvolit si právního zástupce již v okamžiku, kdy byli o existenci žaloby informováni, jak uvádí soud prvního stupně, v daném případě se jednalo o náklady, které vznikly ve fázi řízení při odstraňování vad žaloby, případně při rozhodování o žádostech žalobce o osvobození od soudních poplatků, při nichž docházelo ke komunikaci výlučně mezi soudem a žalobcem. Zastoupení žalovaných v takto vymezeném úseku řízení, byť žalobce zavinil jeho zastavení, proto nebylo nutné, a tudíž účelné k bránění jejich práv vůči žalobci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř). Nebyl tedy důvod žalovaným 1. a 4. náhradu nákladů řízení, byť toliko za úkon spočívající v převzetí a přípravě věci, v daném případě přiznat.

17. Pokud jde o výrok IV. napadeného usnesení, zde se odvolací soud ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který žalovaným 2., 3. a 5. náhradu nákladů nepřiznal, z toho u žalovaného 5. z důvodu neúčelnosti vyjádření k žalobě učiněnému bez výzvy soudu. Z uvedených důvodů proto odvolací soud (ve výroku I. a) usnesení) potvrdil též nákladový výrok IV. usnesení soudu prvního stupně a výroky II. a III. změnil tak, že také žalovaným 1. a 4. náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal (výrok I. b) usnesení).

18. Výrokem II. usnesení odvolací soud rozhodl ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal. Žalovaným 1., 2. a 3. žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly. Žalovaný 4. nebyl k vyjádření k odvolání, které učinil prostřednictvím svého advokáta, soudem vyzván; nešlo tedy o účelně vynaložený náklad řízení.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.